My world of fantasy...

22. kapitola PČ - Princ dvojí krve

„Uvědomuješ si, jak je to strašně nefér, Tracy?“ popichoval Christopher tmavovlasou dívku, zatímco kráčeli chodbou od havraspárské společenské místnosti, kde trávili volné odpoledne. „Jsi u nás prakticky pořád. Ob den. A mně ani nechceš říct, kde je vchod do vaší společenské místnosti.“

„Nenamáhej se, Chrisi, tahle taktika na mě taky neplatí,“ ušklíbla se Tracy. Nebylo to poprvé, co se z ní pokusil dostat tuto informaci. Ode dne, kdy se spolu opět začali bavit a poprvé za celou dobu, co se znali, si začali doopravdy věřit, se to z ní snažil dostat skoro denně. „Navíc já jsem se neprosila o to, abys mě k vám vzal. Byla to tvá vlastní iniciativa,“ pošklebovala se mu.

„Očekával jsem od tebe trochu spolupráce,“ zamračil se.

„Stejně by ti to bylo na nic. V životě bys tam nemohl vlézt, pokud tedy nejsi sebevrah,“ objevil se na její tváři poťouchlý výraz. „V tom případě tě tam mileráda vezmu. Ale obávám se, že po svých bys opravdu nevyšel a já nejsem zrovna stavěná na to, abych tě mohla odtáhnout na ošetřovnu,“ poukázala na svou postavu. „A pochybuju, že by se u nás někdo takový našel.“

„Tvůj milej bratranec by mohl. Koneckonců zachraňuji i jeho krk, že,“ zakabonil se. „Za to, že už se tu týden pachtím s jeho úkolem, by mi mohl projevit nějaký vděk.“

„Nestačí, že ti ho projevuju já?“ zavěsila se mu na paži a usmála se. „Za ten týden jsi toho dokázal zjistit třikrát víc než já za čtrnáct dní.“

„Není to těžké, když jsi s těmi lidmi v každodenním kontaktu, Tracy. A zas tolik toho nebylo. Šest tříd, co to je? Pořád nám ještě zbývají tři u nás a pět v Nebelvíru. Přemýšlel jsem, že bych se mohl na ty špunty zeptat Hermiony. Nepochybuji o tom, že o nich má přehled. Jen musím vymyslet, jak to zaobalit, aby nepřišla na to, co se děje. Občas je ta její inteligence na obtíž.“

„Smůla, že je Cassidy jen o rok mladší než ty,“ přešla Tracy zmínku o Grangerové. „Já jsem jednou byla za milou a chápavou sestru a během jednoho odpoledne jsem z Eleny vytáhla všechny informace o jejích kamarádech a spolužácích. Myslím, že ji potěšilo, že se zajímám. A mrzí mě, že to je z nesprávných důvodů,“ zamračila se. „Jenže tohle musím udělat.“

„Nějak to vyřešíme. Jen si vezmi, že uběhly teprve tři týdne ode dne, kdy tě Nott požádal o pomoc a už máš skoro polovinu hotovou. A to do konce roku zbývají ještě necelé dva měsíce.“

„Nezapomeň na zkoušky, Chrisi. Nemyslím si, že od poloviny června na to budu mít čas. Do konce května to prostě stihnu a hotovo. Tři týdny na to budou muset stačit!“

„Jak chceš.“

„Navíc jsem ti slíbila, že ti pomůžu s tím tvým pátráním a jen tě od toho zdržuji. Takže jen co budeme mít hotový tohle, vrhneme se na tebe,“ usmála se. „Víš, ale překvapuje mě, kolik je tu dětí ze smíšených rodin,“ zamyslela se najednou. „Spousta těch, o kterých jsem si myslela, že pochází u mudlovských rodin, má ve skutečnosti jednoho z rodičů kouzelníka. Zvláštní, nikdy by mě to nenapadlo.“

„Stejně mi přijde ujetý, kolik se tomu přikládá důležitosti,“ protočil oči Christopher. „Taková pitomost, jako by na tom záleželo.“

Tracy už už otevírala ústa, aby mu něco odsekla, když najednou zaslechli z vedlejší chodby nějaké kvílení. Poplašeně se na sebe podívali a vzápětí se rozeběhli k původci zvuku. Překvapilo je, když spatřili otevřené dveře od dívčí umývárny, která byla známá jako útočiště Ufňukané Uršuly. Zahlédli ještě něčí hábit, který zmizel ve dveřích. Pozastavili se nad tím, ale potichu přešli chodbu a nahlédli do místnosti. Vzápětí oba prudce odskočili, když se prostorem ozval zvuk rozbíjeného skla. Přesto však dál přihlíželi zápasu, který se rozpoutal mezi Dracem Malfoyem a Potterem, který jen krátce před nimi vešel do umývárny.

„Ne! Ne! Nechte toho!“ rozléhal se prostorem nářek Ufňukané Uršuly. „Už dost! Dost!“

„Panebože,“ zamumlala Tracy a vytáhla svou vlastní hůlku, aby zastavila probíhající roztržku. Chris jí však stáhl ruku dolů a zakroutil hlavou. Nemyslel si, že je rozumné se do tohohle zapojovat. Byl jen rád, že si jich Malfoy ještě nevšiml.

„Crucio…“ splynulo náhle z Malfoyových úst mučící kouzlo a Chrisovi se podvědomě stáhl žaludek při vzpomínce na tuto kletbu.

„Sectumsempra!“ zareagoval bleskově Potter podlahy, kde se ocitl poté, co uklouzl po podlaze plné vody.

S naprosto šokovaným výrazem Christopher sledoval, jak z Dracova obličeje a hrudi vytryskl proud krve, zatímco ho kouzlo prudce vrhlo na stěnu, po které poté sklouzl do kaluže vody, která pokrývala většinu podlahy.

„Draco!“ vykřikla Tracy a bezmyšlenkovitě se vrhnula k blonďákovu tělu. Naprosto přitom ignorovala Pottera, který stále seděl na podlaze a lapal po dechu.

„To ne… Ne – to jsem nechtěl…“ vydrápal se na nohy a dopotácel se k Tracy a Malfoyovi, který se nekontrolovatelně zmítal v kaluži krve.

„Vražda! Vražda v umývárně! Vražda!“ poletovala nad nimi Ufňukaná Uršula.

„Nestůj tu jak tvrdý i a okamžitě pro někoho dojdi!“ vřískla Tracy na Christophera, zatímco se snažila zastavit krvácení. Harry jen vyděšeně sledoval její počínání a ničeho jiného nebyl schopen. Než ale stačil Chris otočit, vrazil do umývárny Snape s výrazem, za který by se nemusel stydět ani bůh pomsty. Nešetrně odstrčil Walkera, který mu stál v cestě a s ještě větší hrubostí vrazil do Harryho, jenž jen vyděšeně sledoval krvácejícího Draca.

„Ustupte, slečno Davisová,“ vyzval profesor i Tracy.

Ta okamžitě uposlechla, zvedla se a postavila se po boku Chrise, který mezitím přešel blíž a nyní jen sledoval, jak Snape jakýmsi zaklínadlem hojí Malfoyovy rány. Když zopakoval zaklínadlo potřetí, zranění se zcela zacelila, ale stále po nich zůstávaly dlouhé tenké jizvy.

„Musím vás dopravit na ošetřovnu,“ pomáhal Snape Dracovi na nohy. „Možná vám zůstanou některé jizvy, začnete-li ale okamžitě brát třemdavu, třeba tomu předejdeme… Pojďme…“ vedl Malfoye ke dveřím. Tam se však ještě otočil a tím nejledovějším hlasem, který od něj kdy Tracy nebo Chris slyšeli, přikázal: „A vy, Pottere… vy tady na mne počkáte. A,“ dodal už mírněji, „to samé očekávám i od vás, slečno Davisová, pane Walkere.“

„Samozřejmě, pane,“ přikývla roztřeseně Tracy a sledovala, jak jim dvojice mizí z dohledu.

Okamžik na to se Potter sesunul na zem a schoval si hlavu do dlaní. Očividně byl stále otřesen z toho, co právě způsobil. I na Chrise to silně zapůsobilo, sice neměl Malfoye zrovna v lásce, ale tohle by nepřál ani nikomu, dokonce ani jemu. Navíc Tracy vypadala, že ji to hodně sebralo, přeci jenom Draca znala nejlépe ze všech a strávila s ním šest let v jedné koleji.

„Bude v pořádku, Trac,“ objal Christopher dívku kolem ramen a přitáhl ji k sobě. „Snape se o to postará.“

„Já vím,“ zašeptala. „Ale… Bylo to hrozné, málem mi vykrvácel pod rukama…“ mumlala a zdálo se, že úplně zapomněla, že tam nejsou sami, že je s nimi ještě Harry. Ale ani ten nevypadal, že by je vnímal. Nevšímal si dokonce ani Ufňukané Uršuly, která poletovala kolem a hlasitě sténala. „Vůbec jsem nevěděla, co mám dělat. Nic na to nepůsobilo, zkusila jsem snad všechny léčivá kouzla, co znám…“

„Udělalas všechno, co bylo v tvých silách. Je štěstí, že se tu Snape objevil,“ pohlédl tvrdě na tmavovlasého mladíka na zemi a v jeho očích se zračilo pouze opovržení. Stejně jako v Tracyiných, která pohlédla stejným směrem jako její kamarád. Opovržení se ale velmi brzy změnilo na hněv a Chris jen s obavou sledoval, jak se mění i její výraz. Bylo mu jasné, že každou chvíli vybuchne a pokud jí v tom někdo nezabrání, Potter nebude schopen odejít odsud po svých. Naštěstí se ještě před tím, než stačila cokoliv udělat, vrátil Snape. Potichu za sebou zavřel dveře, jediným slovem odtamtud vyhnal sténajícího ducha a pohledem probodl Pottera, který už se mezitím postavil a zděšeně na něj hleděl.

„Nechtěl jsem mu takhle ublížit. Neměl jsem tušení, co to zaklínadlo dělá,“ obhajoval se Harry okamžitě.

„Zjevně jsem vás podcenil, Pottere,“ ignoroval jeho výlevy Snape. „Koho by napadlo, že tak ovládáte černou magii? Kdo vás to zaklínadlo naučil?“

„Já – někde jsem o něm četl.“

„Kde?“

„V nějaké – v nějaké knížce z knihovny,“ koktal Potter. „Už si nevzpomínám, jak se jmenova…“

„Lháři!“ zarazil ho Snape. Chvíli mezi nimi nastalo ticho a zdálo se, že Snape Pottera hypnotizuje očima. „Přineste mi svou školní brašnu,“ přikázal nakonec tiše, „a taky všechny učebnice. Myslím úplně všechny. Přineste je sem. Dělejte!“

Potter se bez jediného slova otočil a vyběhl ven z umývárny. Teprve tehdy se profesor otočil ke dvojici, která stála u zdi a celý výjev mlčky sledovala. Pár vteřin si je prohlížel, než se je rozhodl oslovit.

„Co se tady stalo, slečno Davisová?“ oslovil potichu Tracy.

„Chris mě doprovázel na kolej, když jsme uslyšeli nějaké kvílení. Rozhodli jsme se teda podívat, co se děje a když jsme sem přišli, Draco s Potterem spolu bojovali.“

„Kdo to vyprovokoval?“

„Myslím, že Potter,“ odpověděl zamyšleně Chris. „Malfoy už v umývárně byl, ale Harryho jsme viděli mizet ve dveřích.“

„Viděli jste Pottera použít tu kletbu?“

„Ano, pane,“ přikývla Tracy. „Řekl ji v okamžiku, kdy se na něj Draco pokusil seslat Cruciatus.“

Snape jen přikývl a nijak to nekomentoval. „Děkuji vám, slečno Davisová, pane Walkere. Možná, že si vás bude chtít vyslechnout ještě profesorka McGonagallová, tak se nevzdalujte od svých kolejí,“ doporučil jim a ukončil tak jejich rozhovor. Oba studenti jen přikývli, že rozumí, a opustili umývárnu. Snape si to chtěl vyřídit s Potterem sám a ani jeden z nich nechtěl být přítomen při tom, až nastane to peklo. Protože zatím profesor ještě nepředvedl nic ze své hrůzostrašnosti.

„Nemůžu tomu uvěřit!“ vyhrkla Tracy, když konečně zašli za roh. „On ho skoro zabil!“

„Nikdy bych to do Pottera neřekl,“ přikývl Chris stále trochu roztřeseně. „Vím, že ho nesnáší a tak, koneckonců já ho taky nemám zrovna v lásce. Ale tohle? To je šílený. Ale víš,“ zamyslel se najednou. „Připadal mi stejně překvapený a šokovaný jako my. Jako by ani netušil, co to na něj vlastně seslal. Sectumsempra. V životě jsem o takové kletbě neslyšel.“

„Ani já ne,“ souhlasila s ním Trac. „Ale Snape ji znal. Tu kletbu. Musí to být hodně černá magie.“

„Zajímalo by mě, kde ji vzal. Snapeovi zcela bezostyšně lhal, když se ho na to ptal.“

„Mě by spíš zajímalo, proč po něm chtěl, aby mu přinesl svou školní tašku spolu se všemi učebnicemi.“

Christopher se najednou zarazil uprostřed kroku a šokovaně hleděl na Tracy. Teď, když to dívka zmínila, to bylo úplně jasné a nedokázal pochopit, jak to, že to neviděl dřív. Snape nechtěl všechny jeho učebnice, šel jen po jedné. Po té, na kterou Hermiona od začátku roku v jednom kuse nadávala, po té, o které už nespočetněkrát slyšel při všech možných příležitostech.

„Chrisi?“ zamávala mu Tracy rukou před obličejem.

„Já vím, co Snape chce. Jde mu o učebnici lektvarů, Potterovu učebnici lektvarů. Pojď,“ popadl ji za ruku a vlekl ji zpět k umývárně, odkud před chvílí vyšli. Než se tam ale stačili dostat, opět narazili na Harryho, který se právě vracel ke Snapeovi. Hnal se tak rychle, že si jich ani nevšiml. Chris chtěl pokračovat dál, aby vyslechl co nejvíc, když ho Trac zarazila svým postřehem.

„Proč Potter vyšel z téhle chodby? Nebelvír je přeci… Ne, Chrisi, opovaž se tam jít. Kdyby Snape zjistil, že je posloucháme, napařil by nám až do konce školního roku trest. Pojď odsud,“ prosila ho. „Radši mi pověz o té učebnici,“ vybídla ho a snažila se ho přivést na jiné myšlenky.

Christopher naposled toužebně pohlédl k umývárně, ale nakonec kamarádku poslechl a pomalým krokem zamířil na druhou stranu. „Potter a Weasley letos vůbec neměli chodit na lektvary, rozhodli se až na poslední chvíli a ani jeden z nich neměl učebnici,“ začal vysvětlovat. „Křiklan je tehdy vyzval, aby si vzali nějakou erární. A ta Harryho byla popsaná něčím písmem, všude byly poznámky na okrajích. To proto letos tak exceluje v lektvarech, díky něčím zápiskům.“

„A ty si myslíš, že to kouzlo je odtamtud?“

„Kde jindy by ho vzal? Určitě to nebylo něco, co bys našla v obyčejné knize a Harry není zrovna pravidelný návštěvník knihovny. Navíc Hermiona… To ona mi řekla o té knize. Nesnáší ji, stejně jako ta kouzla, která tam jsou napsaná, protože neví, co jsou zač a kdo je vymyslel. Musí to mít odsud. Pochybuju, že by ho Brumbál učil něco takového, ten nemá s černou magií nic společného.“

„Jak o tom teda ví Snape? Ne, počkej,“ zarazila ho, než stačil cokoliv říct, a odpověděla si sama. „Bylo to v jeho bývalé učebně. Samozřejmě, že o té knize musel vědět. On má přehled úplně o všem. Myslíš, že mu Potter tu knihu vrátí?“

„Ani omylem, takhle blbej není ani on. Nenechal by se usvědčit z podvodu. Je to jediný důvod, proč má najednou tak dobrý známky v lektvarech. Potter by mu ji dobrovolně nikdy nevydal, musel ji někam schovat. Někde, kde na ni Snape nemůže.“

„Což není na koleji,“ došlo Tracy. „Věděl, že šel Snape po ní, jinak by se neptal na ty učebnice. A věděl, co je to za kouzlo a odkud pochází, když věděl, jak ho zvrátit. A když si to dáš dohromady s Potterovým nově objeveným talentem na lektvary. Jedna plus jedna…“ nechala vyznít do ztracena.

„Otázkou je, kde je ta kniha teď.“

„Kam bys schoval něco, co nechceš, aby někdo…“

„Komnata!“ vyhrkli oba naráz, když jim to došlo. Vždyť i Potter vyšel z chodby, která tam vedla. Krátce na sebe pohlédli a v další chvíli se řítili chodbami k Nouzové místnosti. Během pár minut už oba stepovali před stěnou, která ukrývala dveře do Komnaty nejvyšší potřeby, a snažili se dostat dovnitř. Ale ani po deseti minutách se jim nepodařilo objevit správnou místnost. Vyzkoušeli snad vše, co je napadlo, ale vchod se jim neotevřel. Jako první to vzdal Christopher, opřel se o protější zeď a zakaboněně hleděl na ukryté dveře, které se Tracy stále bez úspěchu snažila otevřít. Za dalších pět minut pak rezignovala i ona a pobídla mladíka k odchodu. Najednou se však prudce otočila a podpatku a opět přešla třikrát před určeným místem. A k Chrisově neskutečnému údivu se před ní náhle objevily pevné dubové dveře.

„Jak…“ vydechl nechápavě.

„Něco jsem si vybavila. Nedávno jsem poslouchala Draca, když vedl jeden z těch svých divných rozhovorů s Theodorem. Mluvil o místnosti, kde se shromažďují a schovávají věci. Přála jsem si tedy, abych našla místo, kam bych mohla něco schovat a nikdo by to nenašel. Přesně to snad chtěl i Potter, ne?“ vyslovila svoji domněnku.

„To hned zjistíme,“ vyrazil Chris ke dveřím a trhnutím je otevřel. Vzápětí se ocitl v ohromné hale, která svou velikostí připomínala katedrálu a která byla úplně nacpaná všemožným haraburdím, které sem lidé v průběhu mnoha staletí nanosili. Stejně jako Tracy zůstal stát těsně za vchodem a s úžasem si to prohlížel. V životě nic podobného neviděl a pochyboval, že ještě někdy uvidí. Už už se chtěl vydal dál, když ho dívka najednou zastavila.

„Počkej a podívej se kolem. Vidíš, kolik je tu prachu? I na podlaze?“ poukázala na zjevnou skutečnost. „Jen na několika místech je to zvířený a pošlapaný. Támhle, támhle a pak taky tady,“ naznačila rukou směr. „Musíme se jich držet, jinak tu nikdy nic nenajdeme. Kterou cestu bys zvolil, kdybys pospíchal?“

„Tu nejpřímější,“ pohlédl přímo před sebe.

„A kam bys tu knihu schoval?“ vyptávala se dál Tracy. „Promiň, že se furt ptám,“ zachytila jeho pohled, „ale já nevím. Já osobně bych to nechala hned někde v první polici, kterou bych našla a doufala bych, že tohle by někoho jen tak nenapadlo. Tvoje reakce bude té jeho podobnější.“

„Dal bych to do nějakého šuplíku, aby ji nikdo neviděl,“ zamyslel se Christopher. „A on ji bude chtít zpátky, jinak by ji prostě zničil, takže si vybral něco blízko vchodu. Něco, kam se pak bez problému dostane, aniž by zabloudil. A nebo bych…“ usmál se, „zkusil použít Accio učebnice lektvarů pro šestý ročník!“ mávl hůlkou a čekal na reakci.

V další vteřině se ozvalo jakési zachrastění, ale kniha se neobjevila. Tracy na Chrise jen křikla, aby to zkoušel dál, a v dalším momentě se rozeběhla uličkou dopředu a po chvíli se ztratila mezi regály tvořenými různými kusy nábytku, který sem kdoví kdo nanosil. Nějakou dobu kouzlo opakoval a rozhlížel se přitom, kam se mu ztratila Trac, když najednou uslyšel prudké zasvištění a vzápětí ucítil prudký náraz do hlavy.

„Au!“

„Promiň, Chrisi. A počkej!“ Teprve po pár minutách se vynořila z vedlejší uličky a s úsměvem na tváři došla k tmavovlasému mladíkovi, který si stále mnul místo, kam ho učebnice udeřila. „Za tohle se omlouvám. Nenapadlo mě, že když otevřu tu rachotící skříň, tak to tak prudce vyletí. Budeš tam mít pěknou bouli,“ uculila se a postavila se na špičky, aby zjistila, jaké škody napáchala. „Jinak jsem to tam trošku předělala. Potter si to pěkně označil, jen co je pravda. Teď ale ten svůj záchytný bod najde o pár desítek metrů dál. Myslím, že nebude nadšený, až otevře ten šuplík pod tím a objeví jeho obsah. I když tys nebyl nadšený ani z tohohle,“ shýbla se a sebrala z podlahy ležící knihu.

„Bavíš se hodně, Tracy?“

„Taky na tebe mohla spadnout nějaká skříň nebo tak nějak. Buď rád, že to Potter schoval tam, kam to schoval,“ zamumlala a věnovala většinu své pozornosti učebnici ve své ruce. Pomalu už ji otevírala, když jí byla najednou vytržena z ruky.

„Tady to zkoumat nebudeme. Mám týhle… ani nevím čeho… plný zuby. Je tu dusno, temno a hlavně jsi všude zvířila prach. Tahle Komnata nám jistě poskytne něco lepšího,“ vyrazil ke dveřím.

Ani ne za minutu už opět vcházeli do místnosti, ale ta byla nyní o poznání útulnější než ta předchozí. U hořícího krbu na ně čekaly dvě pohodlně vyhlížející křesílka a mezi nimi malý stoleček, který jako by jen čekal, až na něj někdo něco položí. Oba se bez zaváhání usadili a Tracy měla konečně možnost otevřít onu záhadnou knihu.

„Toto je majetek Prince dvojí krve,“ přečetla nahlas.

„Jo, já vím. To je ten týpek, co na něj Mia celou dobu nadává. Pokračuj dál,“ pobídl ji.

Na dalších několik minut se zabrali do četby poznámek po okrajích knihy, které tam kdysi někdo napsal. Na prvních pár stránkách přečetli prakticky vše, poté už jen knihou náhodně listovali. Tracy se jí zdála být úplně fascinovaná.

„Není divu, že Potter exceluje. Ty popisky řeší všechny nedostatky lektvarů a ruší většinu jejich vedlejších účinků,“ prohlásila okouzleně.

„Ten, co to psal, byl génius.“

„Opravdový mistr lektvarů,“ přitakala Trac. „Podívej se na rok vydání!“

Chris, který zrovna držel knihu v ruce, nalistoval zadní stránky, kde se skvěl rok tisíc devět set sedmdesát čtyři. Christopher chvíli hleděl na vytištěné datum, než ho upoutal kamarádčin obličej. Zaujatě sledoval, jak lehce pootevřela ústa a v jejích očích se objevil údiv a nevěřícnost, která byla po chvíli nahrazena naprostým ohromením.

„Zajímalo by mě, kdo to je. Nemám sebemenší ponětí…“ začal Christopher zlehka a čekal na reakci.

„Já bych jeden typ měla,“ usmála se tmavovláska.

„Povídej.“

„Vem si tu přezdívku. Princ dvojí krve. Co ti řeknou ta druhá dvě slova?“ opřela se spokojeně a čekala, kdy na to přijde i Christopher.

„Že…“ zamyslel se na okamžik. „Že jeden z jeho rodičů byl z čistokrevné rodiny, zatímco druhý pocházel pravděpodobně od mudlů,“ došlo mu vzápětí. „Co s tím dál?“

„Rok sedmdesát pět. To znamená, že tu studoval před dvaceti a míň lety. Plus mínus. Tyhle učebnice se pravidelně každých pět let obnovují a dotiskují.“

„Takže čaroděj přibližně ve věku pětatřicet. A?“

„Chrisi, kolik znáš lektvarových mistrů, kteří chodili sem do Bradavic a je jim pod čtyřicet? Přemýšlej.“

„Ani jednoho. Křiklan vůbec nepřichází v úvahu. Samozřejmě jsem slyšel o Snapeovi, ale… Počkej, Trac!“ všiml si jejího vítězného úsměvu. „Ty si myslíš, že je to Snape? Severus Snape, zdejší netopýr?“

„Kdo jiný,“ přikývla. „Věděl o tom kouzle a dokázal zastavit jeho účinky. Zná tu knihu a poslal pro ni Pottera, i když to přímo neřekl. Studoval tu před dvaceti lety. A je smíšeného původu. Jeho otec byl mudla, zatímco matka pocházela z čistokrevného rodu. A..“ odmlčela se na chvíli, aby mohla Christophera ještě víc napnout. „Jmenovala se za svobodna Princová – Lloydová. Snape je posledním ze starého rodu Princů. Chápeš?“

„Princ dvojí krve,“ zamumlal. „Dokonalé. Nechápu, že na to ti tři nepřišli. Vždyť je to přímo do očí bijící.“

„Jestli to náhodou nebude tím, že Potter vyrůstal u mudlů, Grangerová je z mudlovské rodiny a Weasley je typický krvezrádce,“ ušklíbla se Tracy. „Ani jeden z nich se nikdy neučil nic jako je genealogie a podobně. Na rozdíl ode mě. Máma je hrdá na to, z jaké pochází rodiny. Není sice fanatik jako někteří, ale na svůj původ nedá dopustit. A chtěla, abych na něj byla pyšná i já. Hodiny jsme proseděly nad různými rodokmeny, když mi ukazovala, kam až sahají kořeny mé rodiny. A hodně mi taky vyprávěla o významných kouzelnících a čarodějkách a taky lidech, které jsme znaly. Proto třeba vím o Snapeově matce. Ve své době byla docela žádaná, sice nebyla žádná krasavice, ale byla posledním potomkem rodu Princů. A teď je zastupuje už jen Snape, i když nenese jejich jméno. Poslední z rodu Princů, jejichž kořeny sahají daleko do středověku.“

„Začínáš mě tím fascinovat, Tracy.“

„Kdyby to do tebe vštěpovali od malička, taky bys to měl v malíčku,“ mrkla na něj. „A vůbec, pojď se na to pořádně podívat. Vsadím se, že je to mnohem zajímavější než nějaká historie kouzelnických rodů,“ natáhla se pro učebnici a opět ji otevřela.

Déle jak hodinu pak strávili listováním knihou a probíráním všech poznámek, které na jejím okraji objevili. Nakonec si Tracy, která lektvary na rozdíl od Christophera milovala, učebnici vzala, aby si z ní mohla všechny užitečné rady opsat a udělat pak zkoušky na co nejlepší známku. Slíbila Chrisovi, že mu pak knihu půjčí, až z ní získá vše potřebné. Neměla však v úmyslu mu ji úplně nechat, prohlásila, že by u něj nebyla úplně v bezpečí, protože by si jí dříve nebo později někdo všiml, zatímco u ní ji nikdo hledat nebude. Obávala se totiž, že by se po ní Potter poté mohl začít shánět a bylo zde riziko, že by si uvědomil, že se s tím Hermiona svěřila svému kamarádovi. Bylo tedy v nejlepším zájmu, aby zůstala ve Zmijozelu, odkud také pocházela a kam patřila.

„Stejně se ti bude hodit víc než mně,“ prohlásil nakonec Christopher. „Přece jen jsi to ty, kdo chce studovat lektvary a podobné nesmysly. Já ji u run a věštění nebudu potřebovat.“

„S tím se dá naprosto souhlasit,“ usmála se Tracy a zastrčila si učebnici hluboko do hábitu. „Asi bychom měli jít,“ uvědomila si najednou. „Nechci, aby se po nás někdo začal shánět. Například McGonagallová. Třeba opravdu bude chtít vědět, jak se celá ta aféra seběhla,“ protočila oči a vstala.

„Počkej, Tracy,“ zarazil ji Chris dřív, než došla ke dveřím. „Takhle bys asi po Bradavicích neměla pobíhat,“ poukázal na její hábit, který byl nasátý Dracovou krví. Až do teď si to však ani jeden z nich neuvědomil.

„Sakra,“ zaklela dívka a mávnutím hůlky odstranila veškerou krev ze svého oblečení. Teprve poté mohla odejít.

Později byli opravdu vyznáni k tomu, aby profesorce McGonagallové řekli, čeho byli toho dne svědky. Na rozdíl do Snapea trvala ředitelka Nebelvíru na detailech a oni jí museli přesně říct, co tam dělali a jak se vše seběhlo. Zamlčeli však jak Malfoyův Cruciatus, tak Potterovu kletbu, o které tvrdili, že ji neznali a ani pořádně neslyšeli její znění. Zdálo se, že to profesorku uspokojilo a zřejmě se to shoduje s výpovědí ostatních. Ani jeden z nich nebyl tak bláhový, aby jí prozradil celou pravdu. Mohla by pak začít pátrat po učebnici Prince dvojí krve a jak Tracy, tak Chris si uvědomovali, že poštvat si proti sobě Snapea rozhodně nebyl dobrý nápad. Nebylo pochyb o tom, že by McGonagallová nebo Brumbál odhalili totožnost takzvaného Prince.

Zpráva o Potterově útoku na Malfoye se rychle roznesla školou, stejně jako informace, že Walker a Davisová to celé viděli. Mnohokrát byl tak Chris vyzván, aby studentům prozradil, co se tam stalo. V těchto chvílích Christopher záviděl Tracy její kolejní příslušnost a to, že po ní nikdo nic nechce. Zatímco jí se ptali jen její spolužáci a přátelé, na něj se nalepila polovina školy, která žadonila po detailní výpovědi. Nejotravnější ze všech byli nebelvírští, kteří se v celém příběhu snažili najít jakoukoliv skulinu, která by umožnila jejich kapitánovi hrát v sobotním zápase, na který mu Snape napařil školní trest, ostatně jako na všechny ostatní večery. Když však Chris pořád opakoval to samé a nebylo tam nic, co by mohli napadnout, zklamaně odcházeli a rozmrzele Potterovi nadávali za zhatěné naděje.

Po pár dnech začal mít Christopher dojem, že jediný člověk, který za ním ještě nepřišel, aby si vyslechl pravdu o události v umývárně, byla Hermiona. Dokonce i Ron Weasley se jednou připojil k hloučku poslouchajících a pozorně mu naslouchal, aby se pak tiše ztratil, aniž by mu řekl jediné slovo. Až večer před zápasem mu Mia řekla, že s trestem pro Harryho plně souhlasí, a že kdyby se neřídil kouzly v Princově učebnici, nic by se nestalo. Proto se ani nesnažila zjistit, co si o tom Chris myslí a jak to viděl on, pravděpodobně měla od Pottera dost informací.

„Já už si ale říkal, že je skoro konec školního roku a Potter ještě nic nevyvedl,“ mudrcoval Anthony Goldstein cestou na famfrpálové hřiště. „Nevím, co ty Nebelvíry tak překvapuje. Není to poprvé, co nehraje nějaký zápas.“

„Moc dobře víš, že to není jen tak nějaký zápas, Tony,“ ušklíbl se Chris. „Jde o všechno. A mně vůbec nevadí, že se Potter neúčastní. Nemám sice Malfoye rád, blbost, úplně ho nesnáším, ale pokusit se ho zabít… Toho bych fakt nebyl schopen. A i kdyby to kouzlo neznal, není snad úplně blbý, aby po lidech metal neznámé kletby. Nedivil bych se, kdyby si z toho Malfoy odnesl doživotní jizvy. Potter si ten trest víc než zaslouží.“

„Já se s tebou o tom nehádám. Aspoň bude ten zápas zajímavější a máme větší šance,“ uculil se Anthony.

„Máš to jednoduché, víš to?“ zamračil se najednou Christopher. „Jako člen koleje bych měl podporovat Havraspár, ale jako bratr bych měl být na straně své sestry. Tak nějak si nemůžu vybrat, komu budu fandit. Jestli jí, nebo nám,“ hrál si s kolejní šálou, kterou měl ledabyle hozenou kolem krku.

„Ber to tak, že v žádném případě neprohraješ,“ zazubil se Tony a hrnul se k nejlepším místům na jejich tribuně.

„Kde jsou vlastně kluci?“

„Michael je s tou svou mrzimorskou kráskou a Terry trucoval ve věži. Tvá sestra se s ním totiž v posledních dnech skoro nebaví, pořád jen trénuje. A jemu to leze na nervy.“

„Blbec. Jako by nevěděl, že tímhle chováním ji leda tak naštve. A naštvaná Cassidy, to není zrovna něco, po čem bych toužil,“ otřásl se. „Ale jeho volba.“

„To on dorazí, o to bych se nebál. Chvíli před zápasem mu to nedá a přižene se sem. A Michael… ten tu taky bude hned. Nepřežil by, kdyby nemohl svému týmu fandit z vlastní tribuny. I když pro nás by bylo asi lepší, kdyby zůstal tam, kde je.“

„Jo, protože s ním po boku přijdeme o sluch.“

„Právě,“ přikývl Tony a posadil se přímo do první řady. Ostatně kvůli tomu také vytáhl Christophera ze společenské místnosti o půl hodiny dříve, než bylo nutné. „Co vůbec Cassidy, cítí se na to?“

„V životě jsem ji neviděl tak zapálenou do hry. Vždycky famfrpál milovala, ale tohle už začíná hraničit se zbožňováním a uctíváním. Včera na mě půl hodiny vřískala, že kvůli mně a Tracy Harry nehraje a oni prohrají,“ protočil oči. „Totálně jí hráblo. Divím se, že s ní Terry chce v tomhle stavu trávit čas. Já se jí vyhýbám jak čert kříži. I saň je teď milejší než ona před tímhle zápasem, věř mi.“

Tony se pobaveně rozesmál nad Chrisovou hrůzou z vlastní sestry a dál pak s poťouchlým úsměvem poslouchal jeho historiky o Cassidy a její dočasné nepříčetnosti. Vyprávění zabralo Christopherovi tolik času, že se mezitím na tribuně objevili i Michael s Terrym a posadili se na místa, která jim jejich přátelé drželi. A ani ne pět minut před začátkem utkání se na havraspárské tribuně objevily dvě osoby, které tam dozajista neměly co dělat.

„Čau Chrisi,“ vecpala se mezi Christophera a Tonyho tmavovlasá dívka. „Čau Tony. Christophere, posuň se kousek,“ strčila do svého kamarádka a udělala tak místo pro Dafné Greengrassovou, která jí byla v patách.

„Ahoj Dafné. Že se tu objevila tahle malá mrška, to mě nepřekvapuje,“ tituloval Anthony Tracy velmi lichotivým pojmenováním, „ale tebe bych tu vážně nečekal.“

„Trac byla velmi neodbytná,“ usmála se Dafné.

„To je ona vždycky,“ přisvědčil s úsměvem Chris a objal Tracy, která se nyní našpuleně dívala střídavě na něj a střídavě na Tonyho, kolem ramen. „Koukám, že jste se rozhodly fandit naší koleji,“ všiml si jejich doplňků v havraspárských barvách.

„Snad sis nemyslel, že bychom se postavily na stranu Nebelvíru. To by bylo proti všem našim ideologiím a předsudkům,“ zazubila se Dafné. „Takže to těm červenozlatým náfukům koukejte nandat.“

„V zájmu zachování mého duševního zdraví by snad bylo lepší, kdybychom prohráli,“ zaúpěl Chris a opět tím pobavil Anthonyho. „Pokud moje sestra prohraje, bude to s ní další měsíc k nevydržení,“ prohlásil s mučednickým výrazem, který všechny kolem rozesmál. Jen Terry při té zprávě zblednul a zřejmě přemýšlel, jak by to v takovém případě s Cassidy vydržel. „Nic proti, Terry, ale co se týká famfrpálu, je Cass naprosto smyslů zbavená,“ prohodil ještě k Bootovi.

„No, budeme doufat, že vyhrajete a Chris to i tak přežije,“ zazubila se Tracy.

Chvíli na to zápas konečně začal a veškerá konverzace na havraspárské tribuně ustala. Z Tracy a Dafné se vyklubaly opravdu skvělé fanynky, které se v ničem nezadaly s kluky, kteří ze všech sil fandili svému družstvu. Přesto však musel Christopher uznat, že je nebelvírští převyšují. I když to byl ten nejakčnější a nejnapínavější zápas sezóny, Chris se nestačil podivovat, v jak skvělé kondici je tým Nebelvíru. Ginny nebyla o nic horší chytačka než jejich Cho Changová a Demelza Robinsonová, která ji nahradila na postu střelce, byla také velmi dobrá. A to ani nemluvil o Cassidy a Katie Bellové, které předváděly naprosto fenomenální zákroky. Jejich zásluhou brzy získal nebelvírský tým obrovský náskok, který nemohli havraspárští nijak vyrovnat. A když navíc Ginny chytila zlatonku, bylo vše úplně jasné. Nebelvír porazil Havraspár s tak obrovským náskokem, že si zajistil i celkové vítězství.

„No, tak tohle jsem teda nečekal,“ okomentoval výsledek Tony, když utkání skončilo.

„Zřejmě jsme fandily špatnému týmu,“ zamračila se Tracy na Dafné. „I když Chris může být spokojený,“ šťouchla kamaráda do žeber. „Místo remcání a stěžování si teď bude poslouchat sestřino nadšené výskání.“

„Kuš!“ pousmál se Christopher a zvedl se, aby se dostal k východu dřív, než se tam nahrnou zbylí zdrcení havraspárští.

„Kam jdeš?“ zavolal za ním Tony.

„Zkus hádat,“ houkl na něj Chris a zmizel mu z dohledu.

Za okamžik už se stlačil na tvárník spolu s další stovkou lidí, kteří se vydali poblahopřát vítězům. Teprve po několika minutách se mu podařilo dostat se až k hráčům. Nikým nepovšimnut sledoval jejich unavené, ale štěstím zářící obličeje. Zahlédl, jak se k němu přes ostatní studenty snaží dostat Terry Boot a k jeho překvapení i Tracy, která se držela havraspárskému mladíkovi v patách. Nakonec se k němu však dostala o dost dřív, i když Chris nepochopil, jak se jí to mohlo povést. Každopádně přesně v ten okamžik, co se postavila vedle něj, si ho všimla i Cassidy. Musel se usmát, když viděl její rozzářený obličej. I když jeho tým prohrál, byl šťastný i za ni. A především pyšný. Vždycky podle něj hrála dobře, ale tentokrát překonala i sama sebe a podala naprosto úchvatný výkon. Sice mu při některých jejích zákrocích tuhla krev v žilách a už ji viděl ležet zraněnou na trávníků, ale po celou dobu viděl, jak skvěle si vedla. Rozhodně zdědila talent jak po matce, tak i po svém otci.

„Chrisi!“ vyhrkla Cass. Nestačil si ani všimnout, jak to dokázala, ale lehce se prodrala davem a nadšeně mu skočila kolem krku. „My to dokázali,“ mumlala šťastně, když ji bratr pevně sevřel v náručí.

„Bylas úžasná. Nikdy jsem tě neviděl hrát tak jako dnes,“ držel ji stále u sebe.

„Hrozně jsem se bála, že to pokazím, že prohrajeme…“ pokračovala. „Ron byl hrozně nervózní a stejně tak i Ginny, která musela hrát chytačku. Ale ono to fakt vyšlo,“ koulely se jí po tváři slzy radosti.

„Tohle vítězství jste si zasloužili, Cass. Nikdo na vás neměl, jste v úžasné formě. Rodiče by na tebe byli hrozně pyšní,“ zašeptal.

„Děkuji, Chrisi,“ špitla dojetím a konečně ho pustila.

„Měla by ses k nim vrátit a jít do oslavit,“ pobídl ji.

Přikývla a chystala se odejít, když si konečně všimla tmavovlásky po bratrově boku. Dívky se nějakou dobu měřily pohledem, než se Tracy uvolnila a usmála se.

„Hrálas opravdu dobře, Cassidy. Tvůj bratr je na tebe právem pyšný,“ pohlédla na Chrise, který se nepokrytě usmíval od ucha k uchu.

„Děkuji, Tracy,“ přikývla Cass, na moment zaváhala, ale pal nečekaně tmavovlasou dívku rychle objala a zmizela v davu, aby se připojila zpět ke svému týmu.

Trac vrhla na Chrise jediný překvapený pohled, než ho popadla za rukáv a nasměrovala k východu. Tolik nebelvírských na jednom místě na ni bylo moc a toužila dostat se odtamtud co nejdříve. Christopher se pro jednou zachoval jako gentleman a prorážel dav proudící na trávník, zatímco nechal Tracy, aby za ním mohla jít, aniž by do ní kdokoliv vrážel. Stačil si však ještě všimnout Terryho, který pořád stál na tom samém místě a s nečitelným výrazem hleděl na nebelvírský tým, který se právě ocitl na ramenou ostatních studentů. Až nyní si Chris uvědomil, že Cassidy k němu vůbec nepřišla, třebaže stál jen kousek od nich a ona tak o něm musela vědět. Přemýšlel, co se mezi nimi asi stalo, takhle se k sobě nikdy předtím nechovali. A byl si jistý tím, že i kdyby na něj byla předtím Cassidy naštvaná kvůli famfrpálu, teď už by na to ani nepomyslela. Když nad tím tak přemýšlel, byl to Terry, komu měla skočit kolem krku, ne on. Dumal nad tím až do chvíle, než se s Tracy ocitli mimo hřiště, kde na ně čekali Tony a Dafné, která s nimi z nějakého důvodu zůstala a nevrátila se zpět ke zmijozelským a svému příteli. Naopak se držela Anthonyho a nevypadala, že by se někam chystala jít a dělala mu společnost jen do chvíle, než se vrátí ostatní. Tázavě pohlédl na Tracy a hledal u ní vysvětlení, ale ta se jen potutelně usmála a přešla k nim, aby se zapojila do rozběhnuté konverzace. Chris jen nakrčil obočí, ale stejně jako ona se připojil ke svým přátelům, kteří nyní mířili zpět do hradu.

 

<< 21. kapitola <<                                                         >> 23. kapitola >>

 

16.04.2011 13:18:14
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one