My world of fantasy...

21. kapitola PČ - Prozrazení a slib

Abouškovi, která jako jediná komentovala :-*

***

Christopherova oslava plnoletosti dopadla mnohem lépe, než sám očekával. V pátek večer se studentům šestého ročníku podařilo zabezpečit místnost sousedící s jejich vstupem na kolej tak dokonale, že jim na to nikdo až do třetí hodiny ranní nepřišel. Teprve tehdy k nim vpadnul malý profesor Kratiknot a s mírným vyhubováním je poslal do postelí. Žádný trest jim však neudělil, jak by to jistě udělala profesorka McGonagallová nebo profesor Snape. To byl také jeden z důvodů, proč ho měli jeho studenti tak rádi. Věděli, že v případě nutnosti se jich zastane a nebude k nim přespříliš přísný, udělají-li nějakou blbost nebo snad poruší školní řád. Pouze jim ubral několik symbolických bodů, aby se neřeklo, a bez jakéhokoliv školního trestu ukončil probíhající párty. Tu noc zůstalo v Havraspáru hned několik lidí, kteří tam neměli co pohledávat. Chrisovi se po dlouhém přemlouvání podařilo dostat oslavu Hermionu a přesvědčit ji, aby porušila pravidla. Stejně tak se dostavila i Cassidy, která však byla na takové akce zvyklá již z Krásnohůlek, kde podobné mejdany byly na měsíčním pořádku. Jediný, kdo mu tam chyběl, byla Tracy, ale ta se mu z nějakého důvodu v poslední době vyhýbala. Mrzelo ho to, snažil se zjistit, proč tomu tak je, ale nepodařilo se mu to. Ani jeho přátelé z toho nebyli moudří, ale nevěděli, jak to vyřešit.

„Zkusil jsi s ní mluvit, Chrisi?“ zeptala se Mandy Brocklehurstová u oběda, když viděla pohled, který Chris poslal ke zmijozelskému stolu.

„Nemá to cenu. Vynakládá až neobvykle velké úsilí, aby se se mnou nemusela potkat,“ zamračil se Christopher.

„Ber to pozitivně, Chrisi. Uvidíte se dneska při zkoušce z přemisťování,“ oznámil mu Anthony, zatímco si mazal chleba máslem.

„Nemůžu uvěřit, že jsem propásl její narozeniny,“ vyhrkl.

„Těžko jsi o nich mohl vědět, když nic neřekla.“

„Hlavně, že tys jí blahopřál,“ ušklíbl se na kamaráda Christopher.

„Nějak mě nenapadlo, že to nevíš, Chrisi. Navíc to můžeš kdykoliv napravit,“ mrknul na něj. „Určitě by jí to udělalo radost.“

„S tím se dá jen souhlasit,“ přitakala Cassidy, která se objevila u jejich stolu a vecpala se na volné místo mezi Chrisem a jakýmsi mladším studentem. „Dobré ráno, bráško,“ přivítala ho letmým polibkem na tvář a zběžně přelétla po tvářích kolem. „Ach jo, tady je stejně pohřební nálada jako u nás. Seberte se, lidi. Jste snad v Havraspáru, tu zkoušku dáte levou zadní. Pokud si o někoho dělám starost, tak je to Ron Weasley,“ zazubila se a ukradla Chrisovi z talíře koblihu.

„Co kdyby ses odporoučela k Terrymu, Cass?“ navrhl jí Christopher. „Já věřím, že ti ta kobliha opravdu chutná, ale určitě jsi postřehla, že byla poslední, co na tomhle stole zůstala.“

„Taky proto jsem si ji vzala, že?“ zamumlala s plnou pusou. „Chválím tvůj výběr, Chrisi. Myslím, že tu budu snídat častěji.“

„To mě vážně těší, sestřičko. Mám z toho neskutečnou radost,“ ušklíbl se Walker. „A říkáš teda, že to Ron neudělá, jo?“

„Je to totální dřevo. Vsadím deset galeonů na to, že se při tom rozštěpí nebo skončí na druhém konci světa. Popřípadě oboje,“ natáhla se pro nejbližší skleničku s džusem, ale byla velmi rychle zadržena jejím majitelem. Několik minut se oba sourozenci lehce hašteřili, čímž bavili všechny kolem, než to Cassidy vzdala a přijala od Mandy čistý pohárek.

O několik hodin později mířila celá havraspárské parta do Prasinek, kde se měla konat jejich zkouška. A přestože z ní byli vyklepaní, nakonec se ukázala Cassidina teorie správná a všichni prošli. Jediný, kdo z vývoje dne neměl radost, byl Michael Corner, který se nechal od Cass zlákat a vsadil se ohledně Rona proti ní. Takhle jí musel vyplatit deset galeonů, protože Ronald zkoušku nakonec opravdu neudělal, i když mu k tomu mnoho nechybělo.

Naopak Christopher měl z uběhlých událostí docela radost. Byl na sebe pyšný, jak dokonale se dokázal přemístit, už si v této disciplíně kouzel začínal být docela jistý. I tak mu den něco zkazilo. Opět se pokusil promluvit si s Tracy, ale dívka se mu vypařila z dohledu dřív, než se k ní stačil přiblížit na míň než deset metrů. To samotné ho nepřekvapilo, během posledních dní se z toho stal docela obvyklý jev, ale zarazil ho pohled, kterým se díval na Tracy Theodor Nott. Několik vteřin mu hleděl do tváře a snažil se vyčíst, co to má znamenat. Nemohl si pomoct, ale měl pocit, že v jeho výrazu zahlédl jakési výčitky a snad i lítost. Logicky ho tedy napadlo, jestli to má co dělat s tím, jak se tmavovláska začala v posledních dnech chovat. Už už se k němu vydal, ale nakonec si to rozmyslel. Nepotřeboval se dostat do další rozmíšky ze Zmijozelem a krom toho byl Nott právě odvolán ke zkoušce.

Několik dalších dní se pokoušel s Tracy Davisovou mluvit, ale ani jednou nebyl úspěšný, stále se jí dařilo se mu vyhýbat a pohybovat se ve společnosti jejích spolužáků, kde na ni nemohl. Teprve po jednom vyučovacím dni, když se s Anthonym vracel na kolej, ji zastihl samotnou.

 „Přijdu později,“ prohodil ke kamarádovi rychle. „Tracy!“ zakřičel na ni a rozeběhl se chodbou, aby ji dostihl. „Zastav!“ popadl ji za ruku.

„Nech mě na pokoji, Chrisi,“ zamumlala potichu.

Překvapeně ji pustil a zkoumavým pohledem se jí zadíval do tváře. Tohle nebyla reakce, kterou očekával. Myslel si, že na něj vyjede nebo jen něco odsekne, popřípadě na něj něco zařve. Celou dobu předpokládal, že udělal něco, čím si ji proti sobě popudil, ale najednou se zdálo, že je to ona, kdo má černé svědomí.

„Co se stalo, Tracy?“

„Nic. Jen si nemyslím, že má cenu, abychom se my dva vídali, to je všechno,“ pokrčila rameny.

„Má to co dělat s tvým bratrancem?“ zeptal se opatrně.

„Thea do toho netahej. Je to jen mezi námi, Chrisi. Potkali jsme se, poznali jsme se, bylo to fajn, ale nemá to budoucnost.“

„To je pitomost, Tracy,“ zamračil se na ni Christopher a vzal ji zlehka za ruku. „Tomu sama nemůžeš věřit.“

„Věřím,“ vyškubla se mu. „Nech mě na pokoji, Christophere! Jinak by to s tebou taky nemuselo dopadnout dobře,“ pohrozila mu a rychlým krokem se vydala pryč.

Chris se za ní chvíli zamračeně díval. Nemohl uvěřit tomu, co právě řekla. Nedávalo to smysl, musela blafovat. Proto se za ní opět rozeběhl a znova ji zastavil, tentokrát o trochu hruběji, než měl v úmyslu. Zděsil se, když spatřil v jejích očích jakýsi strach. Polekaně ji pustil, ale nespouštěl z ní oči.

„Co se ti stalo, Tracy?“

„Neřekla jsem ti to snad dost jasně?!“ vřískla na něj tentokrát. „Jsi do háje, Walkere. Zapomeň, že vůbec existuju a přestaň mi komplikovat život.“

„Ani mě nehne. Jeden den bylo všechno v pořádku a druhý den se mi vyhýbáš. Takže se mezitím něco stalo a já chci vědět co. Budu tě otravovat tak dlouho, dokud mi to neřekneš, Trac. A do konce roku ještě zbývají dva měsíce,“ ušklíbl se. „Vyklop to.“

„Ty jsi vážně hrozně otravný, víš to?“ povzdechla si. „Nemám teď chuť ani čas ti něco vysvětlovat, Chrisi. Mám hodně práce a…“

„Ne,“ skočil jí mladík do řeči. „Zas se mi budeš vyhýbat a odkládat to. Co se teda stalo?“

„Nemůžeš to nechat tak, jak to je?“ pohlédla na něj očima, ve kterých se zračila prosba. „Bylo by pro oba lepší, kdyby to tak zůstalo.“

„O tom silně pochybuju,“ mračil se na ni Christopher. Chvíli hleděl do její tváře a snažil se z ní cokoliv vyčíst. Zarazilo ho, když ji od něj odvrátila. „Cos udělala?“ zeptal se najednou zděšeně a přemýšlel nad vším, co se ve škole poslední dobou dělo. Nenapadalo ho nic, co by to mohlo být, ale zároveň si jasně vybavil incident, který měl kdysi se Zmijozely a hlavně s Malfoyem. S narůstající nejistotou hleděl na svou kamarádku a doufal, že se mílí, že nemá nic společného s lidmi jako je on. Říkala, že její rodina nesympatizuje s Voldemortem. Až později si uvědomil, že otec jejího bratrance je skutečný Smrtijed.

„Pojďme ven,“ navrhla najednou a vyrazila směrem k východu.

Chris ji pomalu následoval a mlčky přitom přemítal nad tím, co by tak hrozného mohla udělat, že se mu kvůli tomu začala vyhýbat. A ne jen jemu. Anthony Goldstein mu později také prozradil, že kromě dne, kdy jí popřál k narozeninám, s ní vůbec nemluvil. Což bylo nezvyklé, obvykle se spolu bavili alespoň mezi hodinami. V zamyšlení si skoro ani nevšiml, že se najednou ocitli na školních pozemcích. Odehnal pryč všechny dotěrné myšlenky a soustředil se pouze na dívku před sebou, která nad něčím horečně uvažovala. Dokonce si ani nevšimla, že minula hlouček zmijozelských v čele se svou kamarádkou Dafné a bratrancem. Jen došla k jezeru a posadila se do trávy.

„Neměla bych ti to říkat, Chrisi. Mohla bych z toho mít problémy,“ zahleděla se do vody a odmítala se podívat na svého společníka.

„Nikomu nic neprozradím, Trac.“

Neodpověděla, ale zvedla k němu zrak. Teprve v ten moment si všimla skupinky, která ji pozorovala. Na tváři Dafné Greengrassové byly jasně znát obavy, zatímco v Nottově obličeji se objevily pochyby a nedůvěřivost, snad i strach. Mávnutím ruky je odehnala a pohlédla Chrisovi do očí.

„Já to vím, Chrisi. Ale tady nejde o mně. To Theo…“ vydechla.

„Zas on?“ zabručel mladík.

„Nech toho,“ okřikla ho. „Já ti nevím, Chrisi. Občas mi přijde, že vážně úplně ignoruješ to, co se tu děje. Jako by sis myslel, že žádná válka nenastane… Jako by pro tebe Pán zla neexistoval,“ titulovala Voldemorta jménem, které užívali především Smrtijedi a jejich děti a přívrženci.

„Tak to není,“ hájil se. „Jen mi to prostě pořád přijde trochu nereálný,“ povzdechl si. „Nejsem hloupý, Trac, vím, co se kolem mě děje. Je mi jasný, že útoky na Katie Bellovou a Rona nebyly jen tak náhodné. Že Potter s Brumbálem něco chystají, dokonce i Malfoy něco chystá. Jen… Zatím si nepřijdu v nebezpečí,“ vysvětlil.

„Protože ses ještě v žádném neocitl. Jsi na okraji, nikdo si tě nevšímá. Nejsi pro ně důležitou postavou. Jenže u nás to tak není,“ povzdechla si. „Nezáleží na tom, že moji rodiče nejsou Smrtijedi ani že s Ty-víš-kým nikdy vyloženě nesympatizovali. Jediná podstatná věc je, že můj strýc k nim patří. Což logicky ovlivňuje Theodora a tím pádem i mě. Oni nejsou blbí, Chrisi. Vědí, že pokud chtějí něčeho dosáhnout, zaútočí na tebe přes rodinu. A jejich nejbližší příbuzní jsme my. Sám vidíš, že jsme si s Theem blízcí. Mnohem bližší než je u bratrance a sestřenice běžné. Vždycky jsme spolu trávili většinu času, Theo u nás dřív víceméně bydlel, když měl jeho táta hodně práce. A oni to vědí. I to, jak moc má strejda rád svou sestru. Všechno, co se stane jim, se stane i nám, chápeš to?“

„Dá se říct,“ přikývl. „Ale nerozumím, proč mi to říkáš.“

„Sám víš, že Draco něco dělá pro něj. Už ses mi s tím podezřením svěřil. Já nevím a ani nechci vědět, co to je. Ale je to pro něj, dostal úkol a musí ho splnit.“

„Takže je Smrtijed,“ odfrkl si zhnuseně Christopher.

„Předpokládám,“ přikývla. „A…“ zavřela oči a zhluboka se nadechla, „Theo taky dostal úkol, Chrisi,“ pohlédla na něj zoufale. „Nepatří k nim, ale… Vybrali si ho a předpokládají, že se k nim brzy připojí a stane po boku svého otce. Nemá na výběr a musí to udělat, obzvlášť když ho tím pověřila sama Lestrangeová.“

„Tracy…“

„Požádal mě o pomoc, Chrisi. Nemohla jsem jinak, musela jsem souhlasit. Když to neudělá, nepotrestají jen jeho, ale i mě a moji rodinu. A já nemůžu dovolit, aby se cokoliv stalo Eleně nebo Samuelovi,“ pohlédla na svého kamaráda zoufale. „Nebo rodičům. A ani bych nesnesla, kdyby to měl odnést Theo.“

„Proto ses mi vyhýbala?“ pochopil Walker.

Přikývla a pokračovala. „Chce, abych mu toho o tobě řekla co nejvíc. A i o tvé sestře. A vůbec o všech studentech z Havraspáru a Nebelvíru.“

„Chtějí kompletní informace o studentech Bradavic,“ došlo Chrisovi okamžitě. „A předpokládám, že se nejedná jen o jména. Ale i o rodiny, příbuzný, postavení, práci, straně… Plánují něco s Bradavicemi,“ vydechl.

„K tomuhle jsem taky došla,“ přikývla.

„Tracy, uvědomuješ si, jaký tohle může mít dopad?!“

„Samozřejmě že ano. Jenže co můžu dělat? Nechat Thea, aby se v tom plácal sám? Není těžký sehnat seznam studentů. Jenže nikde už není psaný, kde bydlí, čím se rodiče živí, jaký mají rodokmen… Nechci ani vědět, co by se stalo, kdyby to do konce roku nestihl. Lestrangeová nemá zrovna pověst mírumilovného člověka. Říkala jsem ti, že po mně nemůžeš chtít, abych se postavila svým přátelům. Natož rodině. Chrisi… Já si uvědomuju, co můžu způsobit. A i to, že tě svým způsobem zrazuji, když Theovi všechno řeknu, hlavně o tobě a Cassidy. Jenže…“

„Nemáš na vybranou,“ dořekl za ni Chris. „Tomu rozumím, taky bych udělal všechno, jen aby se nic nestalo Cass nebo babičce a dědovi.“

„Vidíš.“

„Jedné věci ale nerozumím, Trac. Nebylo by logické, kdyby ses naopak se mnou snažila víc bavit a nenápadně zjistit všechno, co potřebuješ?“ zeptal se zmateně.

„Bylo. Jenže bych se ti nedovedla podívat do očí a zároveň se na něco takového ptát,“ pousmála se. „Mám smysl pro fér hru, Chrisi. Na rozdíl od jiných z mé koleje.“

„Já vím,“ usmál se.

„Počkej… takže se nezlobíš?“

„Udělalas jen to, co bylo nutné. Cos považovala za správné,“ pokrčil rameny a odvrátil se od ní, aby se mohl kochat výhledem na jezero. „Nemůžu tě za to vinit. Moc dobře vím, že sám bych udělal úplně to samý. Ostatně jako snad každý. Jen… cos mu plánovala říct o mně, Tracy? A o Cassidy?“

„Vím, kdo jsou tví prarodiče, Chrisi, a z jaké rodiny pocházejí. Vím o Fleur Delacourový. I o Pierrovi a tvé matce. Tohle všechno on už ví taky. Přesně tohle potřebuje o lidech vědět, i když nic z toho pro něj nebyla novinka, zjistil si to sám. Nemohla jsem mu ale říct, kdes bydlel a kde bydlíš teď, to sama nevím. A…“ zarazila se na okamžik. „Neřekla jsem mu o tvém otci.“

Christopher na ni hleděl s otevřenými ústy a snažil se ze sebe vypravit jakékoliv slovo. Ztracenou řeč ale našel až po víc jak minutě. Po celou tu dobu na ni jen nechápavě hleděl a v hlavě mu vířilo, jak se k tomuhle mohla dostat. „Jak…“

„Jen jsem dávala pozor. Jsi opatrný, když mluvíš o minulosti a o své rodině, Chrisi. Ze začátku jsem tomu nevěnovala moc pozornosti. Ale minule jsi udělal chybu a já si začala zpětně přehrávat všechny ty rozhovory, které jsme o tobě vedli. Nikdy jsi nevyslovil slova jako můj otec nebo táta. Vždycky jsi mluvil v množném čísle nebo se tomu oslovení úplně vyhnul. A naposled, když jsi mi říkal o Fleur, jsi ji označil za Cassidinu sestřenici, ne za svoji. Mluvil jsi o ní jako o své kamarádce. To mě upoutalo a začala jsem trošku pátrat. Než jsem se ale stačila k něčemu dostat, přišel za mnou Theo a já toho musela nechat. Nemohla jsem plýtvat energií a časem na něco takového, i když mě to hodně zajímalo. Navíc jsem nechtěla, aby si toho všiml Theodor.“

„Koukám, že jsem nebyl tak opatrný, jak jsem si myslel,“ hlesl.

„Opatrný jsi hodně, Chrisi. Jenže já byla zvědavá už předtím. Celou tu dobu mám pocit, že tě odněkud znám. Takže jsem dávala pozor pokaždé, když jsi o sobě mluvit. Myslím, že pro kohokoliv dalšího by ta poznámka byla úplně neškodná, ale já na to asi čekala,“ pousmála se. „I když mi to teda v ničem nepomohlo.“

„Proč jsi to neřekla svému bratranci?“

„Možná proto, že tě považuji za svého přítele, Christophere,“ zamračila se na něj uraženě. „A nemyslím si, že je Theodor v pozici, kdy by takovéhle věci měl vědět. Krom toho nemám sebemenší páru, kdo je tvým otcem, takže by mu ta informace byla úplně na nic. Nemám v plánu o tom komukoliv říkat. Je to tvoje věc a já to respektuji.“

„Děkuji, Trac. Žes mu to neřekla. Žes to nikomu neřekla. Hodně to pro mě znamená,“ vysoukal ze sebe namáhavě.

Tracy na něj chvíli mlčky hleděla. Překvapilo ji, jak moc ho sebralo, když se dozvěděl, na co přišla. Připadalo jí to jako naprosto nezávadná věc, mít jiného otce než sestra. Zřejmě v tom všem ale bylo něco mnohem víc, než po celou dobu tušila.

„Kdo to je, Chrisi?“ zeptala se nakonec.

Mladík neodpověděl hned, chvíli zadumaně pozoroval vodu a házel do ní kamínky, které se sem a tam povalovaly v trávě a byly se pravděpodobně zaneseny přímo z jezera. Nakonec se však odhodlal k pravdě.

„Já nevím, Tracy. Nemám sebemenší tušení, kdo je můj táta. To… To je to, na co se s Hermionou snažíme přijít. Proto trávím tolik času v knihovně mezi starými novinami a rodokmeny. Matka utekla z Británie hned, jak se dozvěděla, že je těhotná. Dlouho jsem si myslel, že je Pierre můj otec. Až o hodně později jsem zjistil pravdu. A…“ odfrkl si. „Nemyslím si, že mi máma měla v úmyslu sdělit, že mám jiného otce než sestra. Kdybych na to nepřišel sám, neřekla by mi ani slovo. Teda ne že by mi něco prozradila. A jak to tak vypadá, neví to vůbec nikdo, ani její někdejší přátelé. Jediní, kteří věděli pravdu, jsou už dávno po smrti.“

„Jak teda víš po čem…“

„Tehdy mi mamka řekla několik věcí. A samozřejmě to nebyla pravda. Tvrdila, že je dávno mrtvý, že proto utekla do Francie. Děda si to nemyslel. A pak mi Moudrý klobouk prozradil, že rodina mého otce pochází ze Zmijozelu. Od té doby se snažím přijít na to, kdo by to mohl být.“

„Máš nějaká další vodítka?“ zajímala se Trac.

„Málo. Víš, o Velikonocích jsem se setkal s jedním z máminých přátel ze školy, s Remusem Lupinem,“ usmál se. „Prý tu jeden rok i učil.“

„Než se celá škola dozvěděla, že je vlkodlak,“ dopověděla za něj Tracy s úsměškem.

„Já vím, Mia mi o tom vyprávěla. Každopádně mi potvrdil několik věcí. Brumbál mi už v lednu prozradil jednu poměrně důležitou informaci. A to, že mamka byla po hned po ukončení školy na nějakém ministerském večírku a pár dní na to zmizela. A objevila se až po čtrnácti dnech, živá a zdravá. A pak zjistila, že je těhotná. Proto si myslím, že ho potkala tam. A Remus mi to potvrdil. Navíc se domnívá, že ho tam neviděla poprvé, že už ho znala zřejmě ze školy, i když jen od vidění.“

„A…“

„To není všechno. Mamka ho opustila snad proto, že si našel jinou. A odešla odsud, protože zjistila, že nebyl na správné straně.“

„Myslíš si, že byl Smrtijedem,“ vydechla Tracy, když pochopila.

„Jo. Ale Remus tvrdí, že to nemusí být tak jasné. Že v tu dobu s Voldemortem sympatizovalo hodně lidí a ne všichni byli jeho služebníci. Někteří že to ani nedělali dobrovolně. Každopádně na konci války prý žil. Takže předpokládám, že je naživu i teď.“

„Chceš ho vypátrat a setkat se s ním?“

„Já nevím. Asi záleží na tom, kdo to bude. Pokud to někdy zjistím.“

„Zjistíš. A já ti s tím pomůžu,“ ušklíbla se Tracy. „Rozhodně ti budu víc nápomocná než ta tvoje Hermiona. Přece jenom… Pokud jeho rodina je ze Zmijozelu, i když to samozřejmě nemusí znamenat, že tam byl i on, nemělo by to být zas tak těžké. Stačí zjistit, kdo byl na tom večírku, pak pomocí rodokmenů vypátrat, kdo kam chodil…“

„To jsme už udělali, i když to teda zabralo hodně času. Mám seznam vytipovaných jmen. I když jich je teda hrozně moc,“ zamračil se. „Nejsem si totiž moc jistý domněnkou, že ho potkala ve škole. Co já vím, klidně to mohl být někdo starší.“

„Ukážeš mi ten seznam?“

„Později. Neukázal jsem ho ještě ani Hermioně a to o tom ví už měsíce.“

„Jenže nebude ti moct říct o všech lidech, kteří sem chodili. A pokud tvůj otec byl nakonec přeci jen ze Zmijozelu, budu ti o něm moci říct mnohem víc než ona. Přeci jen – jsem z čistokrevný rodiny a na většinu ostatních rodů mám spojení,“ mrkla na něj.

„Tak o tom vůbec nepochybuji.“

„Zaručuju ti, že do konce školního roku ho budeš znát. Nebo aspoň budeš vědět, že je to jeden… řekněme z pěti adeptů,“ usmála se.

Chris přikývl a chtěl dál pokračovat, když si uvědomil jednu věc. Než se dostali k jeho otci, bavili se úplně o jiném problému, který se jim podařilo úspěšně zamluvit. A to i přesto, že byl mnohem důležitější než jeho možný táta. S obavami pohlédl na Tracy a snažil se vyluštit, jestli i ona myslí na to samé co on. Když ale nijak nereagovala, ozval se sám.

„Tracy… Byl bych opravdu rád, kdybys mi pomáhala. Ale myslím, že by ses měla soustředit na ten úkol…“

„Stejně nemám moc šancí na úspěch,“ povzdechla si. „Předtím… Přeháněla jsem, Chrisi. Slíbila jsem Theovi, že to udělám, ale vůbec nevím, jak toho dosáhnout. Několik věcí vím z doslechu a tak, ale většinu prostě nemám šanci zjistit. Je to nad moje síly. Nikdy se nedostanu k Havraspáru a Nebelvíru tak blízko, abych věděla tak intimní informace jako ty, co mám zjistit.“

„A…“ zaváhal Christopher, ale když pohlédl na kamarádčinu tvář, pevně se zeptal. „A kdybych ti s tím pomohl?“

„Co?!“ vyhrkla šokovaně. „Chrisi, to po tobě nemůžu chtít. Nemůžeš zradit vlastní kolej, přátele… A to, v co věříš. Víš, pro koho to je.“

„Pokud to má zachránit tebe a tvou rodinu,“ pokrčil rameny. „Nakonec by ty informace odněkud stejně získali. A nepochybuji, že by to bylo násilím. Docela dobře si dokážu Lestrangeovou představit, jak někoho mučí jen proto, že chce vědět…“

„Ta by to dělala jen pro zábavu,“ zakabonila se Tracy.

„Tak jako tak – když to nezjistíš ty a tvůj bratranec, hodí to na někoho jiného. Budou to vědět, dřív nebo později.“

„I tak tě do toho nehodlám zatahovat, Chrisi. Je to moje práce…“

„Je to Nottova práce. Děláš to jen proto, že ho máš ráda a že se jedná o tvoji rodinu. Uděláme dohodu, Tracy. Ty mi pomůžeš s mým hledáním otce a já ti pomůžu s tímhle. Tvé rodině se tak nic nestane a já z toho taky budu mít užitek.“

„Neměl by ses takhle chovat, Chrisi,“ mračila se na něj Trac. „Skoro si až začínám myslet, že tě klobouk zařadit do špatné koleje. Uvědomuješ si, co děláš? Co můžeš způsobit?“

„Nejsem blbej, Tracy. Opravdu už začínám chápat vše, co se kolem mě děje. Ohledně toho, co má přijít a podobně. Jen si nemyslím, že bych tímhle Voldemortovi pomohl. Snad jen něco urychlím. Ale jsou to věci, které si může kdokoliv zjistit. Vždyť by jen stačilo, kdyby zajmuli některého z kolejních ředitelů a rázem by věděli vše, co potřebují. Takhle to jen bude lehčí. A nebude při tom nikdo zraněn,“ dodal.

Tracy mlčky přikývla. To, co říkal, dávalo smysl, ale stejně nebyla úplně přesvědčená o jeho pravdě. Na druhou stranu ale jeho pomoc opravdu potřebovala a ohledně své rodiny byla schopna udělat prakticky všechno. Byla ochotna obětovat i nevinnost svého kamaráda. Nikdo se nemusí dozvědět, že jí s tím pomáhal. Pokud Theodor bude mlčet a tvrdit, že to zvládl sám, bude vše v naprostém pořádku.

„Fajn, domluveno. Ale jestli nastanou nějaké komplikace, padá to na tvoji hlavu, Chrisi. Varovala jsem tě.“

„S tím počítám,“ přikývl a změnil téma.

<< 20. kapitola <<                                                  >> 22. kapitola >>

10.04.2011 22:08:18
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one