My world of fantasy...

20. kapitola PČ - Dohody a ústupky

Zas o den později, včera jsem ale nebyla doma. Každopádně vám v téhle kapitole částečně odpovím na to, o co jde Tracy. :)

***

Tracy pomalu procházela chodbou a vracela se z vyučování zpět do sklepení, když najednou zaslechla své jméno. S protočením očí se otočila zpět, neměla právě náladu na nějakou společnost a už vůbec ne na něj.

„Co zas chceš, Theodore?“ zeptala se otráveně.

„To si s tebou nemůžu jen tak popovídat?“ došel Nott až k ní a zastavil se.

„Kdybys chtěl jen tohle, vydržel bys do společenské místnosti a neotravoval bys mě na chodbě. Takže o co ti jde?“ založila si ruce v bok a zamračila se na něj.

„Jak jsi daleko s tím Walkerem?“ přestal hrát hry a přešel přímo k věci.

„Už jednou jsem ti říkala, že to pro tebe nebudu dělat, Theo. Nehodlám ti na Chrise donášet.“

„Měli jsme dohodu, pamatuješ?“ udeřil na ni a přistoupil blíž. Poté se obezřetně rozhlédl kolem sebe, jestli je někdo nepozoruje. Snad si uvědomil, jak moc byl hlasitý.

„Tak se prostě změnila. Zjisti si to sám, nejsem tvůj sluha,“ otočila se Tracy k odchodu.

V dalším momentě se ocitla přiražená na zdi. Překvapeně zalapala po dechu, když se ocitla tváří přilepená k chladnému kameni a ucítila na spánku pulzující bolest. Natočila hlavu a obviňujícíma očima pohlédla na Notta, který ji bolestivě svíral za paži, ale neřekla ani slovo. Jen ho propalovala pohledem a čekala na jeho další reakci.

„Je mi jedno, jestli se ten ubožák stal tvým přítelem. Nebo jestli ho máš ráda,“ ušklíbl se posměšně. „Něco jsi mi slíbila a taky to dodržíš, je ti to jasné?!“ zavrčel na ni, aniž by ji pustil ze svého sevření.

„Řekla jsem ti své stanovisko jasně, Theodore!“ nenechala se zviklat Tracy. „Christopher je teď mým kamarádem a já ho nebudu takhle zrazovat. Ta dohoda se prostě ruší.“

„Myslel jsem, že jsme rodina, Trac.“

„Ale to, co děláš, je zvrácené a já s tím nesouhlasím,“ pokusila se ho od sebe odstrčit, ale marně. Držel ji příliš pevně.

„Nechci ti ublížit, Tracy, ale pokud mi nedáš na výběr, budu muset. Chci vědět všechno o něm a té jeho povedené sestřičce. A stejně tak i o dalších Nebelvírech a Havraspárech. Sama ses v téhle pozici ocitla svým stupidním jednáním, i když pro mě je to teď dost výhodné. Potřebuju informace. A to co nejdřív.“

„Chceš mi snad nahnat strach, Theo?“ zašeptala. „Tak to se ti nepovede. Můžeš mi ublížit, i když to už jsi stejně udělal, ale nebudu pro tebe nic dělat. Ne, když vím, že je to pro ně. Kdyby to byla jen tvoje vlastní iniciativa, jako tomu bylo ze začátku, tak by to bylo něco jiného. Ale takhle ne. Jsem sice Zmijozel, ale nejsem Smrtijed. Moc dobře znáš můj postoj k tomu všemu.“

„Taky na to jednou pěkně doplatíš,“ odfrkl si mladík.

„To se uvidí. A teď mě nech jít. My dva jsme spolu skončili!“ odstrčila ho od sebe vší silou a vydala se pryč. Cestou si sáhla na tvář a ucítila pod prsty matlavou tekutinu. Nebylo pochyb o tom, že ten náraz do zdi jí způsobil nepěkné zranění. Neměla však nad tím čas přemýšlet, asi po pěti krocích byla stržena zpět. Tentokrát se však už nenechala tak překvapit, pohotově se vykroutila a s již tasenou hůlkou čelila svému bratranci. Nevypadal, že by ho tím zaskočila, ale na tváři se mu objevil uznalý výraz.

„Vyjádřila jsem se jasně, Theodore. Tohle téma je pro nás uzavřené a já se o něm znova nebudu bavit. Už to nezkoušej. Moc dobře víš, čeho jsem schopná,“ odsekávala.

„Přestaň se chovat jak malá, Tracy. To je pro tebe ten chudák důležitější než vlastní rodina? Vůbec na ně nemyslíš? To jsi spadla až tak hluboko? Myslel jsem si, že ti na nás záleží,“ hrál jí na city. „Potřebuju tvou pomoc, ať se ti to líbí nebo ne. Tohle není vhodný čas na tvoje úlety a románky.“

„Theodore, mohl bys mě poslouchat…“

„Ne. Ty poslouchej mě, Trac. Je mi jedno, co si myslíš. Faktem ale zůstává, že já ty informace potřebuji. Ze shora na mě dost tlačí a nemám zrovna dvakrát na výběr…“

„Tvůj otec,“ skočila mu do řeči.

„Ten s tím nemá nic společného,“ odstrčil její ruku s nataženou hůlkou, mnohem jemněji než prve ji popadl za zápěstí a zatáhl do nejbližších dveří. Ocitli se tak v dávno nepoužívané učebně plné pavučin a prachu, ale nezdálo se, že by to Nottovi vadilo. Jediným máchnutím hůlky nechal nános zmizet a opřel se o nejbližší lavici. „Tohle je rozkaz od Lestrangeové, Tracy. Kdyby to bylo od otce, ani bych se nenamáhal cokoliv dělat. Maximálně bych ho tím naštval, ale nic by se nestalo. Jenže tady nemůžu couvnout. Z nějakého důvodu se začali věnovat zdejším studentům, a protože Draco už nějakou úlohu má, jak víš, zbylo to na mě.“

„Ale ty nejsi Smrtijed, Theo,“ namítla Tracy naléhavým hlasem, ve kterém se nyní místo vzteku a odporu zračily obavy.

„Ale otec jím je. A oni předpokládají, že i já se k nim brzy přidám. Jsem už plnoletý, Tracy, a nemyslím si, že budu mít dvakrát na výběr. Tak jako tak si to u nich nechci rozházet. O většině zmijozelských vím už víc než devadesát devět procent Bradavic a u Mrzimoru mám člověka, který to dělá za mě. Ale k Nebelvíru a Havraspáru se jen tak nedostanu. Sám si můžu zjistit jen základní informace, ale já potřebuju víc. A s tím mi musíš pomoct, Tracy. Víš, že když to neudělám, padne to na celou rodinu. Ne jen na mě a otce, ale i na tebe a ostatní. Mysli na rodiče a sourozence.“

Tracy na něj chvíli váhavě hleděla a přemýšlela nad tím vším, co jí řekl. Pomalu jí začínalo docházet, že nemá moc na výběr. Theodor se dostal do situace, ze které nemohl uniknout, a ona jako jeho nejbližší příbuzný mu v tom měla pomoci. Nikoho jiného zapojit nemohl, tomu rozuměla. Po chvíli si povzdechla a svěsila ramena, když jí všechno došlo. Musela se tomu poddat a splnit, co po ní požadoval.

„Jak dlouho?“ zeptala se nakonec.

„Od Vánoc. Pokoušel jsem se vzdorovat, ale před týdnem mi přišel dost výstižný dopis, kde mi Belatrix popsala, co se stane, když to neudělám,“ zamračil se a kopl do něčeho, co se mu povalovalo u nohy. „Víš moc dobře, že bych ti o tom neřekl, kdyby to nebylo nutné. Jsi jediná, komu můžu věřit, Tracy.“

„Co Blaise?“

„Ten? V hlavě má jen holky a to, jak je dostat do postele. Má výhodu, šmejd, že žije jen s matkou a ta na něj docela slušně kašle. A hlavně není Smrtijedka, na rozdíl do mého otce. Díky němu jsem teď v týhle kaši,“ odfrkl si.

„Mrzí mě to, Theo,“ přistoupila k němu a lehce mu položila ruku na rameno. „A ano, pomůžu ti,“ vypadlo z ní těžce. „Ale…“ pohlédla mu do očí a na krátkou chvíli zaváhala. „Nečekej ode mě žádný zázrak. Možná, že se dostanu k havraspárským přes Chrise a Tonyho, ale s Nebelvírem to bude těžší. Grangerová mě nemá ráda a nevěří mi. Mám dojem, že se proti mně snaží Christophera poštvat a donutit ho, aby mě nesnášel.“

„Proč se s ním vůbec bavíš, Tracy?“ posadil se Nott na lavici a pobídl svou sestřenici k tomu, aby ho napodobila. Poprvé v jeho hlase zazněl opravdový zájem o Tracyiny pocity.

„Je to fajn kluk, zajímá se o mě a je s ním sranda. Čekala jsem, že bude jiný, nafoukaný a protivný, něco jako Corner, ale vůbec tomu tak není,“ pokrčila rameny. „Je mi s ním dobře.“

„A taky je pro tebe záhadou, viď?“ ušklíbl se Theodor.

„To taky. Hrozně věcí si nechává pro sebe a další spoustu řeší jen s Grangerovou nebo s Tonym. Štve mě tím, jaký s ní má vztah. Co je ta holka víc? Jen úzkoprsá šprtka, která si nevidí dál než na špičku nosu. Jako by nestačilo, že má kolem prstu omotaného Pottera s Weasleym, teď musí mít ještě jeho.“

„Proč sis s ním vlastně tehdy začala, Trac? Krom toho, že jsem tě do toho tlačil, protože jsem byl zvědavý.“

„Ani nevím,“ přiznala upřímně. „Poprvé to bylo asi jen kvůli tobě. Ale pak… Něco mě k němu táhne. Přijde mi, jako bych ho viděla už někdy dřív. Jako bysme se potkali už dávno před tím, než se sestrou nastoupili do Bradavic. Nevím, co to je a pořád na to nemůžu přijít. Trápí mě to už od toho Valentýna. Jenže čím víc se na to snažím přijít… Jsem jen zmatenější a zmatenější, když o něm zjišťuju další věci. Ve své podstatě o něm vůbec nic nevím,“ mračila se. „Všechno je to takový nic neříkající. Vím, co má rád, co ho baví a tak, ale pořádně netuším, jaký doopravdy je. Jako by něco přede mnou a vlastně všemi ostatními skrýval,“ zamračila se. Neprozradila už však své podezření ohledně Christopherova otce. Bylo to něco, co stále neměla ověřené a byla to jen pouhá domněnka. Rozhodně se to nechystala říct Theovi. Neměla v úmyslu Chrise úplně podrazit, jen musela udělat to, co slíbila. Nic víc, nic míň. Hodlala mu dát jen tolik informací, které mu, a vlastně jí a celé její rodině, zachrání krk, ale moc toho neřeknou.

„Přijde mi, že to cos řekla, sedí v podstatě na každého z Havraspáru,“ pousmál se Nott.

„Jak co. Tonyho mám víceméně přečteného, ale Chrise ne. Ale možná je to tím, že tu je až letos a teprve se do té koleje zařazuje. Jen mi nepřijde tolik vyhaněný jako ostatní.“

„Což je samozřejmě logické,“ usmál se Theodor prvním opravdovým úsměvem za celou dobu. „Jak je to vlastně s tou jeho rodinou?“ zeptal se znenadání.

„Theo…“ zasténala Tracy. „Vždyť už to všechno určitě dávno víš. A nedivila bych se, kdybys vyhrabal mnohem víc, než vím já.“

„Chci si to jen ověřit,“ blýskl po ní úsměvem.

„Nechápu, proč musím mít zrovna tebe za bratrance,“ postěžovala si. „Babička byla původně Prewettová, jak už určitě víš, zatímco děda pochází z Ameriky. Walkerovi jsou tam poměrně významnou rodinou, něco jako tady byli Blackovi,“ upřesnila. „Matka se odstěhovala do Francie a vdala se za Pierra Delacoura, taktéž čistokrevného kouzelníka. Ta Fleur, co tu byla na Turnaj tří kouzelníků, je její neteř,“ ušklíbla se spokojeně nad tím, jak pěkně z toho vybruslila, aniž by cokoliv víc prozradila.

„Tak proč mají oba matčino příjmení?“

„Netuším, Chris o tom nikdy nemluvil. Jen říkal, že se narodil dřív, než se ti dva vzali. Takže proto má asi její příjmení. A tipovala bych, že Cassidy ho bude mít jen proto, že matka nechtěla děti nějak trhat. Ale je to jen moje domněnka, nic víc.“

„Logiku by to mělo,“ uznal Nott. „Kde teď žijí?“

Tracy jen protočila oči a ani se nenamáhala odpovídat. Neměla sebemenší ponětí, kde Christopher bydlí, nikdy se o to nezajímala. Ještě zodpověděla Theodorovi několik nepodstatných otázek, kterými ji zahrnul, a zvedla se k odchodu.

„Stačí ti to takhle, Theo? Mám ještě něco na práci, dostali jsme poměrně dost úkolů…“

„Počkej,“ chytl ji za ruku a přitáhl k sobě, aby se podíval na zranění, které jí způsobil. Už dávno nekrvácelo, ale stále bylo dost vidět. „Za tohle se omlouvám, Trac. Ujely mi nervy, v poslední době toho na mě bylo docela dost,“ vytáhl hůlku a ránu jí zhojil.

Tracy se na něj jen usmála. Bylo jí jasné, že po ráně už nebude jediná stopa. Nottovi odjakživa šla léčivá kouzla, měl na ně přirozený talent. „Nic se nestalo, Theo. Už je to v pořádku. A pojď, mám téhle učebny plný zuby. Těším se do naší krásné útulné společenské místnosti.“

O pár dní později seděla Tracy na břehu jezera a snažila se číst látku, kterou měla mít do dalšího dne naučenou. Zanedlouho však její pozornost upoutala skupinka havraspárských, která se usídlila ani ne sto metrů od ní a očividně si užívala volný den. S trochou závisti pozorovala Christophera a ostatní, jak se vesele baví. Bylo zvláštní, jak moc odlišně je nyní viděla. Dříve by nad tím veselím jen ohrnula nos, ale teď zatoužila být mezi nimi. Předtím jí stačilo, že se čas od času bavila s Anthonym Goldsteinem a náhodně i s jinými členy koleje, se kterými měla mnoho společných hodin, ale to se teď změnilo, zmijozelská kolej se změnila. Celý její ročník byl vážnější a nic už nebylo tak, jako tomu bylo na začátku školního roku. Draco se stáhl z popředí, přestal se zapojovat do kolejních aktivit a uzavřel se sám do sebe, zajímal se pouze o úlohu, kterou dostal. Pansy naopak převzala jeho roli vůdce koleje a snažila se mít co největší vliv na nižší ročníky, což jí také zabíralo mnoho času. Blaise Zabini trávil většinu času s různými dívkami a jeho jedinou starostí bylo, jak se jim dostat do kalhotek. Dafné zase byla neustále se svým přítelem, zatímco Theodor pokračoval ve své úloze od Belatrix. A zbylí z ročníku, Crabbe, Goyle a Millicent, jí byli ukradení, byla jen ráda, že se jí nepletli do cesty a neotravovali jí život svou přítomností. Když to tak vzala, byla úplně sama. Až nyní jí docházelo, proč tolik lpěla na čase stráveném s Christopherem. Cítila se s ním opět chtěná a žádaná. Potřebovala jeho přátelství a pozornost víc, než si byla schopna připustit.

Zhluboka si povzdechla a znovu se začetla do své knihy. Každou chvíli jí však pohled sklouzl zpět ke skupince u vody. Teprve víc jak po čtvrt hodině se jí opravdu podařilo ponořit se do učebnice a aspoň něco málo se naučit. Byla však sotva v půlce, když ji vyrušily dvě dívky, které se posadily až moc blízko ní. Uznávala, že si vybrala velmi pěkné místo, byl zde nádherný pohled na jezero na bradavické pozemky a příjemně sem svítilo sluníčko, ale i tak se mohly posadit o kus dál. Přejela je otráveným pohledem a byla rozhodnuta je ignorovat, ale zanedlouho se přistihla, jak zaujatě naslouchá jejich rozhovoru.

„Je to prostě takový divný,“ odfrkla si Ginny Weasleyová. „Neustále se hádáme, pořád se mu něco nelíbí, každou chvíli mě něčím naštve…“

„Tak se s ním rozejdi,“ navrhla jí Cassidy. „Nejsi s ním šťastná, Ginny, a už nějakou dobu vám to neklape. I když by možná pomohlo, kdybys přestala pokukovat po Harrym.“

„Já vím,“ povzdechla si rudovláska. „Ale já si prostě nemůžu pomoct.“

Vzápětí se obě dvě rozchichotaly a Tracy jen protočila oči. Stále nemohla přijít na to, co holky na tom Potterovi viděly. Jí osobně se vůbec nelíbil. Uznávala, že měl nějaké charisma a tím, co dělal, mohl být zajímavý, ale ani tak to nechápala. A rozhodně by nikdy neuvažovala o tom, že by byl jejím přítelem. Dokázala si představit víc jak deset kluků jen z Bradavic, kteří ho v ledasčem mnohokrát předčili. Když zanechala úvah o Potterovi, opět se zaposlouchala do rozběhnutého rozhovoru.

„Jsem ráda, že nám to s Terrym klape,“ říkala právě Cassidy.

„Z toho mám taky radost. Ale stejně mi k sobě moc nejdete, Cass. Ale na můj pocit nemůžeš dát. Taky jsem si myslela, že s Deanem to bude skvělé a podívej se na to. A to ani nemluvím o Michaelovi, to bylo úplné fiasko.“

Tracy se sama pro sebe potichu zasmála. Pokud něco Weasleyová měla, tak to byl špatný vkus na kluky. Michael Corner rozhodně nebyl dobrá partie, na její poměry byl až moc vtíravý a namyšlený. A Dean Thomas jí taky nebyl dvakrát po chuti, ale to mohlo být způsobeno už jen tím, že byl z Nebelvíru. Tak jako tak byl ale Potter nejhorší z nich. Ani hezký, ani dvakrát inteligentní, jen slavný a obdařený talentem na vyhledávání problémů a nebezpečí. Rozhodně ale ne žádoucí partie. Chodit s ním znamenalo být jednou nohou v hrobě, ale to si Weasleyová zřejmě neuvědomovala.

„Myslím, že u něj máš šanci.“

„Pochybuji, Cass. To by nejdřív musel zachránit celý kouzelnický svět. Je až moc opatrný,“ povzdechla si. „Navíc jsem zatím s Deanem.“

Tentokrát už Trac protočila oči. Měla z Ginny pocit, že musí být s někým za každou cenu. Jako by být sám znamenalo něco míň. Ona sama byla a nijak jí to nevadilo. Naposled měla rande, nepočítala-li Chrisovo pozvání na Valentýna, při prvním výletě do Prasinek, ale už tenkrát bylo jasné, že to nemá žádnou budoucnost. A svoji přechozí známost ukončila krátce před koncem prázdnin, když už bylo jasné, že to nemůže dál pokračovat. Stephan byl její školní láska, ale ten vztah neměl šanci přežít, když ona byla stále na škole, zatímco on začínal s první prací. Už začátkem srpna byl jasně vidět blížící se konec.

„Měla bys to ukončit, Ginn. Jen se trápíš,“ naléhala na kamarádku Cassidy.

„Ještě ne, dám tomu pár dní a uvidí se.“

Tracy se jen ušklíbla a chtěla se opět věnovat své práci, když byla náhle oslovena právě vedle sedící Weasleyovou.

„Hodláš nás celou dobu poslouchat, Davisová?“ vyjela na ni rusovláska.

„Ve skutečnosti bych byla velmi ráda, kdybych nemusela, ale nějak jste mi nedaly na výběr,“ vzhlédla k ní bez zájmu zmijozelská dívka. „Než jste přišly, měla jsem tu docela klid.“

„Kde máš vůbec své povedené kamarádíčky?“ zeptala se uštěpačně Ginny.

„Předpokládám, že zalezlé ve sklepení. Zajímá tě to nějak? Nebo mi chceš jen znepříjemnit život svou déletrvající přítomností?“ vysypala ze sebe dobře naučené fráze, které se neustále omílaly dokolečka.

„Pojď, Cass, najdeme si jiné místo…“

„Později, Ginny. Potřebuji si ještě promluvit se svým bratrem,“ odvětila Cassidy.

Weasleyová jen pokrčila rameny, otočila se a vydala se zpět do hradu. Tracy ji po celou dobu doprovázela pohledem. Neměla tuhle malou zrzku zrovna dvakrát v oblibě a už vůbec jí nedůvěřovala. Nevšimla si tak, že Cassidy stojí stále jen dva metry od ní a ani v nejmenším se nemá k odchodu.

„Baví tě to?“ ozvala se znenadání a Tracy měla co dělat, aby leknutím nenadskočila.

„Co přesně myslíš?“

„Shazování ostatních a myšlení si, že jsi něco víc,“ vysvětlila Cass.

„Jo, je to ohromná zábava. Měla bys to někdy zkusit,“ odvětila Tracy s lehkou hořkostí v hlase.

„Nechápu, jak se s tebou může Chris bavit!“

„Tak to jsme dvě,“ zamumlala Trac potichu a pomyslela si na slib, který dala nedávno Theodorovi. Pohled jí přitom utkvěl na stříbrném náramku, který měla na ruce. Byl to jeden z mála dárků od přátel, které dostala před třemi dny k svým sedmnáctinám. Prakticky nikdo si nevzpomněl, ostatně jak už bylo ve Zmijozelu pravidlem. Bodlo ji přitom u srdce, když okamžik na to zaslechla výbuch smíchu a hlasité dohadování se o oslavě, která měla proběhnout na počest Christopherových narozenin, které měl příští týden. Věděla, že je bude mít, ale nemluvila s ním o tom. Od rozhovoru s Theodorem se mu vyhýbala. Bála se, že kdyby náhodou přišel na to, co slíbila, vykašlal by se na ni, a to bylo to poslední, o co stála. Nepřítomným pohledem hleděla na skupinku havraspárských a zcela ignorovala hnědovlásku stojící opodál.

Ta si naopak Davisovou s jakýmsi zaujetím prohlížela a nad něčím přemýšlela. Tracy ani nepostřehla, jak se to stalo, ale najednou seděla Cassidy vedle ní a stejně jako ona pozorovala nedaleko se bavící lidi z Havraspáru.

„Proč k nim nejdeš?“ zeptala se potichu. „Vím, že Chris by to tvoji společnosti stál.“

„Ale ostatní ne. Jsem Zmijozel a navíc nevím, co bych tam s nimi asi tak dělala,“ vloudilo se jí do hlasu lehké hrané opovržení.

„Baví tě tohle divadýlko?“

„Cože?“

„Ptám se tě, jestli tě baví tahle hra na nevím co. To, že se s tebou Christopher baví, pro mě znamená, že budeš fajn holka. Ale z nějakého důvodu to nedáváš najevo, aspoň mezi lidmi. Předpokládám, že když jsi s ním, chováš se jinak,“ filozofovala Cassidy. „Ocenila bych, kdybys toho nechala. Protože jestli chceš trávit čas s mým bratrem, musíš počítat s tím, že budeš muset tolerovat i mě. Což se ti zatím moc nedaří,“ mračila se.

„Nesnaž se dělat, že mi rozumíš,“ odsekla Tracy.

„O to se ani nesnažím. Jen si myslím, že jsi lepší než většina lidí z tvé koleje. Ani Terry o tobě nemluví špatně a to nemá Zmijozel zrovna v lásce. A můj bratr a Anthony tě mají oba rádi. Chci jen vědět, čím se tak odlišuješ od ostatních, že tebou stejně jako jimi neopovrhují.“

„Zeptej se na to jich, já to nevím,“ pokrčila černovláska rameny.

„Možná by bylo fajn, kdyby ses přestala uzavírat před světem,“ zvedla se Cassidy. „Pokud jsi opravdu taková, jak tvrdí Chris, neměla bys mít problém se zapadnutím mezi ostatní,“ otočila se a zamířila k havraspárské skupince.

Tracy strávila dalších několik minut sledováním Christophera a ostatních, obzvláště jeho sestry, která se k nim přidala. Záviděla jí, jak přirozeně se mezi nimi chovala. Kdyby nevěděla, že je o rok mladší a patří do úplně jiné koleje, mohla by klidně prohlásit, že je jednou z nich. Přemýšlela o Cassidiných slovech a o tom, zda by mohla mít nebelvírská dívka pravdu. V jednu chvíli už byla rozhodnutá, že se k nim přidá, ale jakmile spatřila, že se na pozemcích objevil Theodor Nott s Blaisem Zabinim, otočila se a zamířila zpět do temnot hradu. Nepotřebovala ke svému ztrapnění ještě publikum z vlastní koleje.

<< 19. kapitola <<                                               >> 21. kapitola >>

03.04.2011 11:32:13
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one