My world of fantasy...

18. kapitola PČ - Složité rodinné svazky

Jsem neuvěřitelně rychlá. :D Kapitolku věnuju Astince s přáním brzkého uzdravení a také Abigail za skvěle strávený den.
(P.S. Houby s octem budou příště. A ne, že ty na ně zapomeneš :-P)

Jinak příště snad už vložím něco jiného, stejně mi skoro došly kapitoly, co mám napsaný... Holt budu zas muset začít psát ;)

***

„Už jste s Grangerovou zas přátelé, co?“ vyrušil Chrise, který trávil sobotní dopoledne v knihovně nad učením, dívčí hlas.

„Taky tě rád vidím, Tracy,“ vzhlédl k ní mladík. „Co tu děláš tak brzo?“

„Na to samé bych se mohla ptát tebe,“ přisedla si k němu.

„Trochu jsem přes týden zanedbal učení, tak to musím co nejdřív dohnat. A vhledem k tomu, že se chci jít zítra podívat na famfrpál, tak toho potřebuju dneska zvládnout co nejvíc,“ vysvětlil a povzdechl si při pohledu na hromadu knih, které se před ním kupily.

„A co tě vedlo k tomu, abys tu školu zanedbal?“ vyzvídala.

„Promiň, Trac, ale to je moje osobní věc.“

„A Grangerová to vědět může, jo?“ mračila se tmavovláska.

„Mia mi s tím pomáhá od začátku, takže ano, může.“

„Má to co dělat s tím, jak jsi trávil skoro celý leden zalezlý v knihovně a prohrabával starý noviny?“ nevzdávala se.

„A pokračoval bych v tom dál, kdyby do toho nezačal tvůj drahý bratranec strkat nos,“ zamračil se na ni pro změnu on. Moc dobře věděl, odkud má ony informace. A navíc začínal mít podezření, že ji na něj nasadil sám Nott, aby něco zjistila. „Poslal tě, abys za něj něco vyzjistila, co?“ odfrkl si.

„Díky za důvěru, Christophere.“

„Tak to není za co. Myslel jsem, že bychom mohli být přátelé, ale očividně jsem se spletl. Nebýt Notta, tak o mně ani nezavadíš pohledem.“

„Jsem Zmijozel,“ odvětila, jako by to hovořilo o všem.

„Nakonec jsem se v tvé koleji přece jen nepletl, že? Všichni stejná sebranka podvodníků a lhářů, co si rádi zahrávají s ostatními.“

„Zklamaný?“ ušklíbla se.

„Tak trochu. Doufal jsem, že bys mohla být lepší. Ale když mě teď omluvíš...“ sebral si své věci a zamířil ke dveřím. „Nehodlám zde trávit víc času, než je nutné.“

„Utíkáš ode mě, Walkere?“ zavolala za ním Tracy.

„Moc si fandíš, Davisová. Jen nehodlám trávit svoje volno s někým, jako jsi ty. Je to ztráta času. Ostatně je tady plno jiných, které by moji společnost ocenily,“ odsekl ve dveřích.

„Jak myslíš, tvoje blbost,“ vřískla za ním dívka naštvaně.

V dalším okamžiku se k ní přiřítila madame Pinceová a začala jí spílat kvůli hluku, který nadělala v knihovně. Po více jak deseti minutovém kázání konečně Tracy propustila, ale to už Chris nebyl nikde v dohledu. Zmijozelské studentce tak nezbývalo, než se vrátit do své společenské místnosti a přidat se ke svým přátelům.

 Christopher se na zbytek dne uchýlil do havraspárské věže, kde téměř celý den strávil zpracováváním zanedbanách úkolů. Jediná věc, která ho z nich vyrušila, byla zpráva o otravě Rona Weasleyho. Ovšem vzhledem k faktu, že se mu nakonec nic nestalo a je zcela v pořádku, nad tím jen mávl rukou a pokračoval dál ve své práci. Bylo mu jasné, že kdyby byl v Nebelvíru, vytrhlo by ho to mnohem víc. Jediné, nad čím ohledně toho přemýšlel, bylo, zda to dá Ronalda a Hermionu zas dohromady. Znal svou kamarádku natolik dobře, že mu bylo jasné, že se k němu přihnala hned mezi prvními a zcela tak zapomněla na ty měsíce, kdy se spolu vůbec nebavili. Pousmál se nad tím, přál by jí, aby to zas mezi nimi bylo v pořádku. Zasloužili by si to a on by na Weasleyho už nemusel poslouchat stížnosti a nadávky.

Na druhý den odpoledne se pak spolu se zbytkem koleje vydal na famfrpálové hřiště, aby stejně jako celá škola sledoval zápas mezi Nebelvírem a Mrzimorem. Chvíli utkání zaujatě sledoval, ale po nějaké době ho to přestalo bavit. Nový nebelvírský brankář se mi ani trochu nezamlouval a jak to tak vypadalo, ani hráči z jeho družstva neskákali nadšením. Naopak Potter z něj byl očividně na nervy. Jediné, co bral jako plus, bylo komentování Lenky Láskorádové. Ta holka opravdu uměla pobavit. Jenže i její odvádění pozornosti od hřiště ho po chvíli začalo nudit, a tak začal zkoumat diváky. Netrvalo dlouho a zrak mu utkvěl na tmavovlasé dívce ze Zmijozelu.

„Proč jste se přestali bavit?“ zazněl mu u ucha tichý hlas.

„A řekni mi, jak ty o tom víš?“ zamračil se Chris na Anthonyho.

„Nebyli jste v knihovně sami,“ pokrčil rameny a znuděně sledoval, jak se nebelvírské družstvo zase hádá. „Přišel jsem tam ani hodinu po tobě, a když to chceš vědět, tak mi to řekla Hermiona.“

„Ona tam byla?“ podivil se Christopher.

„Překvapuje mě, že sis toho nevšiml,“ ušklíbl se Tony. „Přišla jen chvilku po Tracy, téměř se minuly ve dveřích. Takže slyšela úplně všechno.“

„Tak proč se mě na to ptáš, když to víš?“

„Zajímá mě tvůj úhel pohledu,“ pokrčil Goldstein rameny.

„Nechci být někým využíván. A ona to očividně dělala. Nepřímo to sama přiznala.“

„Nemyslím si, že by Tracy byla taková. Už nějakou dobu ji znám a jen tak pro nic za nic by to neudělala. Ani na Nottovo naléhání. Má vlastní hlavu a nenechá se do ničeho nutit.“

„Kdyby to byla pravda, mohla mi to včera vyvrátit. Ale neudělala to.“

„Má důvody…“

„To mě nezajímá, Tony.“

„Takže ses rozhodl řídit tím, co chce půlka holek ve škole, dáš košem Tracy a jim necháš tak volný pole působení?“ ušklíbl se Goldstein. „Měl jsem za to, že ty čtyři, co se tě veřejně pokusily pozvat na rande, ti stačily.“

„Měním názor. Radši budu trávit čas s nějakou hodnou holkou z Mrzimoru nebo ze zbylých dvou kolejí, než s někým ze Zmijozelu.“

„Nemůžeš je soudit všechny…“

„Můžu!“ odsekl Chris.

Docela si oddechl, že v dalším momentě začalo být na hřišti rušno. Potter se zřejmě opět nepohodl se svým brankářem, který z neznámého důvodu držel v ruce odrážeckou hůl a mířil na letící potlouk. Ovšem trefil ho tak nešikovně, že plnou parou zasáhl Harryho a ten se okamžitě odporoučel na zem. Jeho jediné štěstí bylo, že se právě nenacházel moc vysoko. Po tomto incidentu už to šlo s Nebelvírem od desíti k pěti a zápas byl brzy ukončen drtivou výhrou Mrzimorských.

Jestli však Christopher doufal, že bude mít klid od Tonyho všetečných otázek, tak se hodně mílil. Jakmile byli pryč z hřiště, začal Goldstein nanovo. A ke Chrisově obrovskému úleku si dokonce dovolil odchytit kolem procházející Dafné Greengrassovou a Tracy Davisovou.

„Dafné, Tracy, jak jste si užily zápas?“ usmíval se Anthony na zmijozelské dívky.

„Báječná podívaná, jen co je pravda,“ utrousila Dafné.

„Láskorádová měla opravdu báječný proslov, dělá vaší koleji čest,“ doplnila kamarádku Tracy.

„Lenka je trochu mimo,“ souhlasil s nimi Tony. „Kam míříte?“

„Pravděpodobně na kolej. Tak trochu jsem doufala, že se to protáhne...“

„Já jdu najít…“

„Svého drahoceného přítele, však my víme,“ nenechala ji domluvit Tracy. „Běž už, prosím tě,“ odehnala ji jednou rukou a dál se věnovala Goldsteinovi, zatímco se od nich Greengrassová vzdalovala. „Co ty?“

„Zřejmě taky na kolej. Pokud nemáš nějaký jiný nápad,“ usmál se na dívku.

„Pokud hodláš být v přítomnosti tohohle trouby, co ani neumí pozdravit, tak ocením, když se na tu kolej vrátíš,“ zakabonila se Davisová.

„No, spíš jsem měl v plánu ti tady toho troubu nechat a sám se vrátit do společenské místnosti.“

„Tak na to zapomeň, Tony. Já v její společnosti být nehodlám a navíc mám hromadu úkolů, které musím...“

„Sklapni, Chrisi. Všechno už máš od včerejška hotový, tak se nevymlouvej. A bylo by fajn, kdyby sis to tady s Tracy vyříkal. Řekl bych, že jste k sobě včera nebyli vůbec upřímní,“ založil si ruce v bok a sledoval ty dva, kteří se dívali všude, jen ne na toho druhého.

„To jsi teda kamarád,“ utrousil Christopher.

„Ještě mi za to poděkuješ,“ otočil se k odchodu. „A Chrisi? Nepřej si mě, jestli to necháš takhle,“ zamumlal tak tiše, že ho Tracy nemohla slyšet. „Jinak nepočítej s tím, že tě ještě budu zachraňovat o Michaela a jeho řečí. Nebo od čehokoliv dalšího,“ dodal už nahlas a rozvážným krokem zamířil k nejblížší cestě do věže.

„Podrazáku,“ prohodil na jeho adresu Christopher a naštvaně se podíval na Davisovou, jako by za to mohla ona. „Takže co?“

Čekal prakticky cokoliv, ale to, že se zmijozelská dívka uraženě otočí a rychlým krokem zamíří do sklepení, ho opravdu překvapilo. Avšak ještě udivenější byl, když se přistihl, že se rozeběhl za ní, aby ji zastavil. Podařilo se mu to však až po několika desítkách metrů.

„Tracy, počkej.“

„Dej mi pokoj, Walkere. Nemám si s tebou co říct.“

„Promiň,“ vyhrkl rychle a doufal, že ji to zastaví. Uvědomil si už, že Anthony měl ohledně ní pravdu. Ať už byla Tracy jakákoliv, rozhodně si nenechala od nikoho poroučet. A rozhodně ne od vlastního bratrance. „Promiň, Tracy.“

Zdálo se, že tahle slova na zmijozelskou dívku zapůsobila. Tracy se konečně zastavila a s nevěřícným výrazem pohlédla na Chrise, jako by ani nevěřila, že to řekl.

„Mrzí mě to, Trac. Neměl jsem to říkat, nebyla to pravda,“ pokračoval dál mladík a vytrvale jí přitom hleděl do očí. „Vím, že nejsi někdo, kdo by se nechával ovládat a řídit někým jiným. Přehnal jsem to.“

„Tak jako já,“ pousmála se Tracy. Narozdíl od Chrise se však neomluvila, zřejmě to bylo pod její úroveň. Nebo se nebyla zvyklá omlouvat, jak napadlo Christophera. Tak či tak ji do toho nechtěl tlačit. Stačilo, že přiznala svoji i vinu a nehodila to jen na něj.

„Takže na včerejšek zapomeneme?“ usmál se na ni nadějně. Ať už si v knihovně myslel cokoliv, nebyl připravený se tohoto vznikajícího přátelství vzdát.

„Samozřejmě,“ opětovala mu úsměv. „Ale stejně mi neřekneš, co hledáš, viď?“

„Ne,“ zavrtěl hlavou. „Je to moc osobní, Trac, a promiň, ale neznám tě dost dlouho na to, abych ti to byl schopný říct. Třeba časem.“

„V jednom jsi měl pravdu, Chrisi,“ zvážněla najednou. „Theo mě opravdu prosil, abych se od tebe pokusila dozvědět co nejvíc. Z nějakého důvodu si myslí, že se s tebou bavím jen proto, abych tě využila a pak vesele odkopla. Jenže to já nechci. A ani mu nechci dělat výzvědnou službu. Mám ho sice ráda, koneckonců je to můj bratranec, ale nebudu za něj dělat něco, po čem touží on. Teda ne že by mě nezajímalo, co se tak zoufale snaží zjistit. Protože když něco Thea zaujme, tak už to stojí za to,“ ušklíbla se. „Což znamená, že to bude něco velkého a já to budu chtít vědět,“ uculila se na Christophera.

„Velký to je, ale jen pro mě. Pro nikoho dalšího, v tomhle tě musím zklamat. Jestli chcete zjistit něco velkého, tak se zaměřte na Pottera a to, co dělá s Brumbálem.“

„To zajímá možná tak Draca a ostatní. Nuda,“ zavrtěla hlavou. „Jen věci týkající se války, Pána zla a kdo ví čeho ještě. Šťourat se v osobních věcech je mnohem větší zábava,“ pronesla.

Chris na ni chvilku zaraženě hleděl a zpracovával její slova. „To nemůžeš myslet vážně, Trac. Pro tebe je zajímavější to, co dělám já, než to, co dělají Potter s Brumbálem?“

„Je,“ přikývla. „Divil by ses, jaká špína se dá na lidi vytáhnout,“ usadil se jí na tváři vychytralý úšklebek, který se však Chrisovi vůbec nezamlouval. „A co se s tím pak dá dělat. Někteří z nás se tím občas velmi dobře baví. A někteří tím jiné vydírají. Proč si myslíš, že Blaise Zabini může mít prakticky kteroukoliv holku a žádná proti němu neřekne křivého slova?“

„Chceš tím říct, že je něčím vydírá?“

„Když tomu tak chceš říkat,“ pokrčila rameny.

Chrisovi nasadil znechucený výraz a na pár vteřin se odmlčel. „Co ale chce tvůj bratranec ode mě? Nic tím nezíská.“

„Och, Theo je zcela jiný případ. Miluje, když ví o lidech kolem sebe všechno. U nás už nemá co zjišťovat, na všechna rodinná i osobní tajemství přišel už dávno. A většina lidí na škole je nudná. Což se ale netýká tebe a tvé sestry,“ vysvětlovala. „Jste noví, jste cizinci a je kolem vás spousta neobjasněných věcí. Samozřejmě už ví, proč jsi tady... To jsem mu prostě musela říct, Chrisi, nenechal by mě na pokoji. Ale zaujal jsi ho už předtím. Popravdě řečeno – co tě proboha napadlo říct zrovna jemu, že jsi čistokrevný?“

„Já nevím, nemyslel jsem. Ne, když mě předtím Mal...“ zarazil se a zděšeně si uvědomil, co málem udělal. A právě tak mu došlo, že se s Tracy baví až moc nezávazně. Takhle by jí za chvíli prozradil úplně všechno.

„Theo mi to řekl,“ překvapila ho. „Docela jsem koukala, čeho je Draco schopný.“

„A to je všechno, co k tomu řekneš?!“

„Moc dobře víš, Chrisi, že si s ním nemáš zahrávat,“ mračila se teď. „Obzvlášť tenhle rok. Je prostě nějaký divný a výbušný. Občas z něj jde i strach. Nech ho na pokoji, Chrisi. Nezajímej se o to, co dělá a co má v plánu.“

„Jak víš...“

„Tony se zmiňoval, že se o to zajímáš. Není to nic, co bys chtěl vědět. Dokonce ani já nevím, co dělá a vědět to nechci. Jen bych se zapletla do něčeho, z čeho by pak nemusela být cesta ven. Nech tohle lidem, jako je Potter a Weasley. Ti jsou na problémy zvyklí a pravděpodobně se z nich vždycky dostanou se zdravou kůží,“ ušklíbla se. „Popravdě bys měl nechat Zmijozel na pokoji.“

„A to i tebe?“ zeptal se provokačně.

„Já jsem samozřejmě výjimka,“ mrkla na něj. „Jen se nepleť mezi kluky. Ale jestli po problémech fakt toužíš... Prosím, ale nepočítej s tím, že ti pak pomůžu. Nepůjdu proti vlastní koleji a vlastním přátelům.“

„To bych po tobě ani nikdy nechtěl.“

„Já vím.“

„Nechceš jít někam...“ rozhlédl se Chris po chodbě, na které stáli, „jinam? Tady je to takový...“

„Kousek odsud je jedna nepoužívaná učebna,“ chytila se jeho návrhu Tracy a vyrazila směrem ke sklepení. „Někteří z nás ji docela často využívají, když nechtějí být na koleji. Myslím, že je to jedna z mála opuštěných místností, které jsou v docela dobrém stavu. Někdo to dokonce upravil tak, že je tam i gauč, křesílka, hořící krb,“ pousmála se. „Mám to tam ráda.“

O pár minut později dorazili do učebny, o které dívka mluvila. Opravdu nelhala, místnost vypadala přesně tak, jak ji popsala. A ke Chrisově údivu se mu tak opravdu líbilo, i když bylo vidět, že je to čistě práce Zmijozelů. Nebyla sice tak dokonalá jako Komnata nejvyšší potřeby, ale měla své kouzlo a nevyvolávala v něm nepříjemné vzpomínky. Po několika desítkách vteřin, kdy pokoj obdivoval, se konečně posadil do jednoho z křesel kolem krbu a pohlédl na Tracy, která už dávno seděla a vyčkávavě na něj hleděla. Chvíli zvažoval, co by měl říct, než si uvědomil něco, co už ho dýl trápilo.

„Pověz mi něco o své rodině, Tracy,“ požádal svou kamarádku. Většinou se bavili o obecných věcech nebo o něm a o jeho rodině. Davisová nebyla moc sdílná, co se týkalo osobních věcí.

„Není moc o čem mluvit.“

„Zajímá mě to. Víš o mně a mé rodině poměrně hodně věcí, ale sama o sobě téměř nemluvíš.“

„Jsme obyčejná rodina,“ pokrčila rameny a zadívala se do ohně. „Žijeme nedaleko Londýna na rodinném panství, které zdědil táta po svých rodičích. Ti zahynuli v minulé válce, ani jsem je nepoznala,“ dodala. „Táta pracuje pro Gringottovi, takže bývá docela často mimo dům, zatímco máma je na ministerstvu. Otec byl ze začátku sice proti, ale ona si prosadila svou,“ pousmála se. „Nemohla by být doma a nic nedělat.“

„Maminka byla stejná. Když byla dlouho doma, hrozně se nudila. Milovala, když mohla být mezi lidmi,“ zamumlal Chris. „Takže bydlíte jen ve třech?“

„Kdepak,“ zasmála se Trac. „To jsem ti fakt ještě neříkala? Mám dva sourozence,“ zazubila se.

„To myslíš vážně?“

„Jasně,“ přikývla. „Zřejmě jsi to při zařazování nepostřehl, jak jsi byl nervózní z toho, kde skončíš,“ posmívala se mu, „ale společně s tebou nastoupila i moje mladší sestra, Elena. Nechápu, že sis toho nevšiml. Je dokonce u vás v koleji.“

„Popravdě řečeno nemám moc přehled o těchle prccích,“ přiznal Christopher. „Ale jak to, že není ve Zmijozelu jako ty?“

„Nikdy jsem netvrdila, že celá moje rodina je ze Zmijozelu, Chrisi,“ rozvalila se Tracy pohodlně v křesle a na tváři jí stále pohrával jemný úsměv. „Matčina rodina je ryze zmijozelká, ale táta byl v Havraspáru. A co vím, tak jeho otec taky, zatímco babička snad byla v Mrzimoru. Chybí nám jen Nebelvír. A opravdu bych se nedivila, kdyby můj mladší bratříček skončil tam, až teda bude moct do Bradavic.“

„Kolik mu je?“

„Je o devět let mladší než já,“ ušklíbla se. „Popravdě nechápu, co vedlo rodiče k tomu, aby si ho ještě pořídili. Ale jsem za to ráda, Sam je úplné zlatíčko.“

„V některých rodinách jsou i větší věkové rozestupy než u vás.“

„Já vím, třeba takový Weasleyovi. Celá ta rodina je divná,“ zakřenila se. „A neodvažuj se protestovat, Chrisi. Moc dobře vím, že Ronalda nemáš rád a ani ta malá Weasleyová ti není zrovna dvakrát po chuti.“

„Trefa,“ odtušil mladík. „Jenže Cassidy je zbožňuje. S Ginny je téměř neustále, pokud teda není s Terrym. Ron jí samozřejmě nevadí a ty jejich dvojčata přímo zbožňuje. Užívá si, že brzy s nimi bude příbuzná. Neříkal jsem ti ještě o Fleur?“ podivil se.

„Nějak jsi na to zapomněl.“

„Je to Cassidina sestřenice. A moje nejlepší kamarádka,“ vysvětlil a vůbec si neuvědomoval svůj omyl. „Letos v létě si bude brát Billa Weasleyho. A popravdě řečeno, myslím, že je to jediný Weasley, o kterém mám dobré mínění. Vypadal jako inteligentní a slušný kluk. Narozdíl od svých sourozenců.“

„To je ten nejstarší, že?“

„Jo, je.“

„Slyšela jsem, že býval v Bradavicích primusem. A ten druhý snad famfrpálovým kapitánem. Někteří starší studenti ho ze začátku srovnávali s Potterem. Když jsem byla v prváku a druháku. Myslím, že ti dva jsou jedinní, kteří za něco stojí,“ ušklíbla se. „Protože ten poslední, kterýho si pamatuju...“

„Percy,“ doplnil ji Chris.

„Jo, ten... Děsnej debil a nefoukanec. Řekla bych, že jeho nenáviděly všechny koleje a Nebelvír ze všech nejvíc,“ šklebila se. „Ale přestaňme probírat Weasleyovi nebo se mi udělá nevolno!“

„Nepřeháněj, Trac. Jsou horší rodiny než tahle.“

„Například?“

„Malfoyovi.“

„Tak to bacha na jazyk, Christophere. Určitě jsi nezapomněl na tu drobnost, jako je to, že všechny britský čistokrevný rodiny jsou navzájem příbuzní, že ne?“

„Jak bych mohl. Neříkej mi ale, že ty a Malfoy...“

„Moje babička z matčiny strany je sestra Dracova dědy,“ zazubila se. „Šílený, co?“

„Víš, byl jsem docela spokojenej, že jsem to nevěděl,“ zakřenil se na ni.

Oba dva se na okamžik odmlčeli a společně pozorovali plameny v krbu. Christopher opět začal přemýšlet o tom, kdo by mohl být jeho případný otec a zda může být nějak příbuzný s někým, jako je Tracy a Malfoy. To první by mu nevadilo, ale nikoho z rodu Malfoyů by do rodiny nechtěl. Věděl samozřejmě, že přes několik kolen by se ke společným předkům dostal, ale to pro něj nic neznamenalo, bylo to až moc vzdálené a jeho podobné věci nikdy ani nezajímaly.

Oproti tomu Tracy uvažovala nad zcela jinou věcí. Ačkoliv si toho Chris ani nevšiml, zaznamenala jeho menší přeřeknutí a dávala si to dohromady se vším ostatním, co se o něm už dozvěděla. Zpětně jí docházelo, že nikdy nemluvil o svém otci, zásadně zpomínal jen matku a prarodiče. Nedělala z toho velkou vědu, předpokládala, že mu táta zemřel už před mnoha lety a on o něm nic neví. Najednou jí ale docházelo, že to tak úplně není pravda. Podle všeho byla Fleur Delacourová pouze Cassidina sestřenice, nikoliv i Chrisova. Což by znamenalo, že oni dva sourozenci nemají stejného otce, jak si po celou dobu myslela. Zamyšleně se na svého kamaráda pohlédla a pozorně si ho prohlížela. Několik minut ho mohla nerušeně zkoumat, než si všiml jejího pohledu.

„Děje se něco?“

„Jen jsem přemýšlela,“ zavrtěla hlavou. „Pomalu budu muset jít, Chrisi. Vím, že ty už máš všechno do školy hotové, ale někteří z nás to pro změnu nechali na poslední chvíli,“ zvedla se.

„Jo, jasně,“ napodobil ji a vyrazil ke dveřím. „Uvidíme se zítra na vyučování. Zatím ahoj,“ naklonil se k ní, zlehka ji políbil na tvář a odešel.

Tracy se také vydala na kolej, ale mířila zcela opačným směrem než on. Hlavou jí přitom stále vířilo všechno, co jí o sobě zatím Christopher stačil říct. Uvažovala, zda má to, na co právě přišla, něco společného s jeho pátráním v knihovně. Pokud ano, měla by šanci to zjistit. A rozhodně k tomu měla lepší předpoklady než Theodor Nott. Přeci jen měla k Chrisovi podstatně blíž a navíc se zdálo, že jí docela věří a má ji snad i rád. Toužila zjistit jeho tajemství a užíralo ji, kdo je jeho otec. Uvědomila si totiž, že jednou prohodil něco ve smyslu, že on je víc Angličan, zatímco jeho sestra je spíše Francouzka. Což by mohlo znamenat, že jeho otec pocházel z Anglie, stejně jako matka. Jediným problémem bylo zjistit, kdo to je. Když prve mluvila o svém bratranci, zapomněla se zmínit, že stejně jako on miluje odhalování cizích tajemství. Bavila se tím, měli to v rodině. A tohle ji opravdu zajímalo, obzvlášť když se jednalo o kluka, který se tak lehko stal jejím přítelem. Potřebovala to zjistit, aby ukojila svou zvědavost a předčila tak Theodora, který po tom bažil už několik týdnů.

<< 17. kapitola <<                                           >> 19. kapitola >>

19.03.2011 23:59:49
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one