My world of fantasy...

17. kapitola PČ - Zatajené přátelství

Pro ty dvě neuvěřitelně otravné potvory :-P

***

„Pořád se nebavíte?“ prohodil potichu Anthony Goldstein při snídani.

„Ne.“

„Nechceš, abych zjistil, co se děje?“ nabízel Chrisovi svou pomoc.

„Nemá to cenu, Tony. Prostě se rozhodla, že už se mnou dál nebude kamarádit. Tečka,“ povzdechl si Christopher.

„Měl by sis ještě zkusit s ní promluvit, než to definitivně vzdáš,“ nabádal ho kamarád. „Máte, měli jste spolu hezký vztah. Byla by škoda to jen tak zahodit.“

„Já se snažím, jenže ona mě naprosto ignoruje.  A přitom jsem jí zas neudělal nic tak strašného. Jen jsem ji nenechal, aby mi pomohla.  A trochu hruběji ji přitom odbyl. Ale není to nic, kvůli čemu by se ke mně měla chovat takhle.“

„Být tebou tak to ještě nevzdávám,“ pousmál se Anthony povzbudivě.

„To taky nehodlám. A měli bysme vyrazit, ne?“ změnil téma, když viděl, jak se lidi kolem nich začínají zvedat.

O čtvrt hodiny později už oba dva seděli na tribunách. Stejně jako ostatní kolem nich byli oblečeni v kolejních barvách a s napětím vyčkávali na tak dlouho očekávaný zápas Havraspáru a Zmijozelu. Bylo zcela jasné, komu většina školy fandí. Přesto však v okamžiku, kdy se na hřišti objevili hráči, bloudily Chrisovy oči po zmijozelské tribuně.

„Myslím, že sis trochu spletl směr. Hřiště je tady,“ bavil se na jeho účet Tony.

„Já vím.“

„Kdybys hledal Tracy, tak sedí se zbytkem třídy v předních řadách,“ upozornil ho.

„Víš, co nechápu?“ otočil se na něj Christopher. „Jak sakra dovedeš mít přehled o všech těch věcech? To je nemožný, Tony. Ani já jsem ji na tu dálku neviděl, a to jsem ji hledal, a ty prostě koukneš a vidíš.“

„Popravdě jsem je viděl přicházet,“ přiznal Anthony. „Kdy se...“

V tom okamžiku se k nim přidali udýchaní Terry a Michael, kteří dorazili na úplně poslední chvíli. Ani ne minutku po jejich příchodu hra začala a pozornost chlapců se zcela přesunula na hřiště a na něm probíhající zápas.

Christopher tak z hlavy vypustil obě dívky, které mu ležely v hlavě. K jeho neskutečné lítosti se s ním Hermiona stále odmítala bavit a on už nevěděl, co s tím má dělat. Zkusil snad skoro vše, co ho napadlo, ale nemělo to žádný efekt. Nebelvírská prismuska se zřejmě rozhodla, že jí za její přátelsvtví nestojí. Oproti tomu vztah s Tracy se vyvíjel docela slibně. Ubělo sice teprve sedm dní od Valentýna, ale za tu dobu se už zmijozelskou dívkou stačil dvakrát setkat. Nemyslel si, že to povede někam dál, ale doufal, že z nich budou alespoň přátelé. Bohužel zatím netušil, jak to Davisová bere a co od toho očekává. Nechtěl jí ublížit. A nechtěl ublížit ani sobě. Moc dobře si byl vědom toho, jak ho Theodor Nott stále sleduje a kontroluje. Chris počítal s tím, že bude svou sestřenici hlídat, měl však neodbytný pocit, že Nottovi jde o víc. Od té doby, co ho zachránil ze spárů Malfoye a zjistil, že je čistokrevný, ho neustále pozoroval. Už jen kvůli němu se bál strčit nos do knihovny a znovu začít pátrat po informacích o otci. Netušil, co Nott zamýšlí, ale vůbec se mu to nelíbilo. Zmínil se o svém podezření i Anthonymu, ale ten z toho nebyl o nic moudřejší než on. Theodor Nott byl tajnůstkář a málokdo o něm něco věděl. Všeobecně bylo známo jen to, že chodí do Zmijozelu a kamarádí se s Blaisem Zabinim.

Když zápas konečně skončil těsnou porážkou Zmijozelských, celá škola se vydala zpět do tepla hradu. Christopher se rozhodl využít příležitosti a znovu se pokusit promluvit si s Hermionou. Nedával tomu moc šancí, ale musel to ještě zkusit, aspoň jednou. Nakonec však tak jako tak neuspěl.  Sice ještě stihl odchytit Harrryho Pottera, který se s Ronaldem vracel do hradu, ale po Hermioně nebylo ani stopy. Zklamaně se vracel do své společenské místnosti, když najednou zaslechl, jak na něj někdo křičí. Překvapeně se otočil a nevěřícně hleděl na dívku, která se k němu řítila.

„Chrisi...“ vydechovala namáhavě, musela za ním běžet už delší dobu. „Konečně jsem tě našla.“

„Mio? Ty se se mnou bavíš?“ nevěřil vlastním očím. „Co...“

„Tohle mi ráno přišlo,“ vrazila mu do ruky dopis, aniž by dbala na to, co jí povídal. „Chtěla jsem ti to dát už u snídaně, ale zmizel jsi mi dřív, než jsem to stihla.“

Nedůvěřivě si prohlížel psaní ve své ruce a přemýšlel, o co se mohlo jednat. Než se ale stačil zeptat, Hermiona mu to začala vysvětlovat.

„Je to od Remuse. Remuse Lupina,“ vypálila ze sebe jedním dechem. „Psala jsem mu už asi před měsícem, ale teprve dneska mi odepsal,“ usmívala se potěšeně.

Christopher na nic nečekal, otevřel dopis a dal se o čtení.

 

Milá Hermiono,

byl jsem velmi překvapen, když jsem obdržel tvůj dopis. Bohužel jsem byl mimo Anglii zařizovat pár věcí pro Řád, takže jsem ti nemohl odepsat hned.

 

„On patří k Fénixovu řádu?“ vyhrkl překvapeně Chris.

„Jo. On i jeho přátelé do něj vstoupili hned, jak vyšli školu,“ přikývla Hermiona. Výjimečně byla sdílná a prozradila mu i tuto informaci. Zřejmě to nepovažovala za velké tajemství.

„Dobré vědět,“ pousmál se mladík. Neznámý profesor mu byl hned sympatičtější.

 

Susan Walkerovou jsem samozřejmě znal a opravdu mě zaskočilo, když jsem se letos v létě dozvěděl o její smrti. Netuším, jak ses o ní dozvěděla, opustila Británii krátce poté, co vychodila Bradavice. Máš ale pravdu, že to byla má přítelkyně. Poznali jsme se jako prefekti a udržovali jsme spolu styky ještě dlouho potom, co jsme ukončili školu. Lily i Alice, Nevillova matka, ji měly hodně rády. A co si pamatuji, tak i Siriusovi se líbila. Což tě asi nepřekvapí, vidělas fotku.

 

„To mluví o Blackovi?“ pousmál se Christopher.

„Samozřejmě. On, Sirius, James Potter a Petr Pettigrew tvořili tady v Bradavicích nerozlučnou partu. Sirius byl takový zdejší Cassanova.“

 

Mimochodem, kdes k ní přišla? Nepamatuji si, že bych ji někdy viděl, ne když na ní Susan vypadá minimálně na pětadvacet.

 

„Hermiono?“ ušklíbl se Chris, když mu došlo, o co se jedná.

„Fajn, našla jsem ji u vás doma,“ přiznala po chvíli otálení. „Tvoje babička mi ukazovala pár fotek z Francie.

„Chudák Remus, musel být opravdu překvapený,“ zazubil se Chris.

 

Opravdu mi nejde do hlavy, kdes na ni narazila. Ten muž vedle ní je Pierre Delacour, její muž. Několikrát jsem se s ním setkal, když jsem byl Susan navštívit. Byla to jedna z mála přátel, kteří mi po tom hrozném roce zbyli.

 

„On za ní jezdil? Myslel jsem, že máma přerušila veškeré styky s přáteli.“

„Zdá se, že Remus je výjimka. A nebo tvoje maminka tajila víc věcí, než si myslíš,“ nadhodila Mia.

 

Musím ti tedy vyvrátit tvoji domněnku, že Susan úplně prerušila styky se svými přáteli, když odjela do Francie. Navíc jsem nebyl jediný, kdo za ní jezdil. Jednou nebo dvakrát jsem se tam setkal i s její kamarádkou Leilou. Myslím, že jsi slyšela o její sestře Marlene McKinnové. Byla členkou Řádu a bohužel byla zabita ještě před skončením války. Leila se po tomto incidentu i se svým přítelem přestěhovala do Ameriky, ale čas od času Susan navštěvovala. A stejně jako já s ní udržovala pravidelný kontakt pomocí dopisů. Jinak mám ale pocit, že s nikým jiným ze starých přátel se nebavila. Lily byla mrtvá, stejně jako někteří další její přátelé, a o osudu Alice Longbottomové moc dobře víš. Na jejím pohřbu jsem samozřejmě byl, stejně jako Leila. Ale nikoho dalšího z Bradavic jsem tam neviděl.

Žádala jsi mě, jestli bychom se nemohli někdy setkat. Moc rád bych ti vyhověl, ale budu moct nejdříve za měsíc. Do té doby budu mít stále práci pro Řád. Pokud by ti to vyhovovalo, přišel bych nějaký víkend do Bradavic. Ještě bych se domluvil s Brumbálem, ale předpokládám, že proti tomu nebude nic mít.

Snad brzy na shledanou

Remus J. Lupin

 

„Ani jsem si ho na tom pohřbu nevšiml,“ hlesl Christopher.

„Neznáš ho, nemohlo tě napadnout, že je to její dávný přítel z Bradavic,“ pozorovala ho Hermiona.

„Neřeklas mu o mně,“ vyčetl jí.

„Nechceš přeci, aby někdo věděl, po čem pátráš. Nevěděla jsem, kde Remus je a jestli by dopis nepadl do špatných rukou. Bude stačit, když se to dozví až potom. I když osobně si myslím, že tuší, o co se jedná, jen to nedává najevo. Remus byl vždycky až přehnaně opatrný.“

„Děkuji,“ šeptl upřímně. Opravdu si vážil toho, co pro něj udělala.

„To není za co, Chrisi,“ usmála se na něj. „A promiň, že jsem se v poslední době chovala tak hrozně. Mrzí mě to.“

„I mě.“

„Měla jsem hodně práce, ale to není výmluva. Ze začátku jsem na tebe byla opravdu naštvaná,“ přiznala, „a potom jsem to už nedokázala dát dohromady. Navíc jsem se bála tvojí reakce. Nedivila bych se, kdybys na mě byl naštvaný. Já bych rozhodně byla. Chovala jsem se jak malá holka. Odpustíš mi to?“ pohlédla na něj s obavami.

„Byl bych blázen, kdyby ne.“

„Takže zase dobrý?“ natáhla k němu ruku.

„Ještě aby ne,“ zasmál se Chris, ale místo toho, aby přijal nabízené gesto, ji rovnou objal. „Chyběla jsi mi.“

„To ty mně taky,“ zasmála se, když se vymanila z jeho náruče. „Harry je sice fajn, ale přece jen se s ním nedá mluvit o všem. A Ron...“

„Je pitomec,“ dořekl za ní Christopher a nenechal jí prostor k protestování. „Ale to stejně každý ví, tak se mi nesnaž odporovat.“

Protočila oči, ale výjimečně to nechala být. Zřejmě nechtěla, aby se zas pohádali, když právě zakopali válečnou sekyru. Několik minut mlčky stáli a hleděli jeden na druhého, než se Hermiona rozhodla na něco zeptat.

„Všimla jsem si, že se v poslední době stýkáš s Davisovou. Chodíš s ní?“

„Tracy je jen... kamarádka. A navíc jsme spolu byli jen třikrát. Nic závažnýho. Ale... nechceš jít někam jinam? Ne že by to tady nebylo pěkný,“ rozhlédl se po opuštěné chodbě. Ironie z jeho hlasu doslova čpěla.

„Komnata?“

„Nějaký jiný nápad by nebyl?“ zakřenil se Chris. K tomu místu se opravdu nechtěl přiblížit. I když na druhou stranu nebyl sám a kdyby náhodou natrefili na Malfoye, v pohodě by se mu ubránili.

„Co proti ní máš?“ nechápala Hermiona.

„To nic. Pojďme tam,“ svolil a vyrazil nahoru do pater.

Hermiona na něj vrhla udivený pohled, ale nekomentovala to a dohonila ho. Cesta do Komnaty nejvyšší potřeby naštěstí proběhla bez jakéhokolvi zádrhelu. Malfoy byl zřejmě zalezlý ve své společenské místnosti a truchlil spolu s kolejí nad jejich prohrou. Netrvalo tak dlouho a oba kamarádi se usadili v pohodlných křesílkách.

„Jak to chceš udělat s tím Remusem?“ nadhodil Chris.

„Odepíšu mu, nějak se domluvíme a na tu schůzku půjdeš se mnou. Jemu to vadit nebude. Je to úžasný člověk, uvidíš.“

„Já ti to věřím, Mio. Nikdo, o kom dokážeš takhle nadšeně mluvit, nemůže být špatný,“ usmíval se. Pomalu se začínal na toho Lupina těšit.

„Bude se ti líbit,“ usmávala se už i ona.

„Já vím.“

„Na cos během toho měsíce přišel, Chrisi? Dokud jsi teda chodil do knihovny... Proč jsi přestal?“ zeptala se náhled.

„To je na delší povídání,“ snažil se to zamluvit.

„Vypadám snad, že někam pospíchám?“

„Neměl bych o tom mluvit, Mio.“

Po několika minutách naléhání však Christopher rezignoval a pověděl jí vše o svém incidentu s Malfoyem a Nottem. Hermiona na něj nejprve zaraženě hleděla, než začala na zmijozelského prince nadávat. To jí vydrželo několik minut, po kterých se pokusila Chrise přemluvit k tomu, aby to někomu řekl. Narazila však na tvrdý odpor svého kamaráda. Nejen, že to odmítal komukoliv sdělit, ale navíc ji ještě donutil k tomu, aby mu slíbila, že to zůstane jen mezi nimi. Teprve když s tím souhlasila, jí dopověděl, jak ho od té doby Nott sleduje. Dokonce jí i prozradil, proč pozval na schůzku Tracy a jak se jeho záměr rychle vytratil. Teprvé poté se Hermiona vrátila k své původní otázce. Taktně přitom přešla Chrisův dotaz ohledně toho, co dělala celou tu dobu ona.

„Cos teda stihl zjistit, než se do toho připletl Nott?“

„Nic zvláštního. Ale hodně mi poradil Brumbál,“ pověděl jí o tom, co se dozvěděl. „Dal jsem dohromady seznam lidí, kteří byli na tom ministerském večírku a taky seznam usvědčených Smrtijedů, ale dál jsem se nedostal. Nott do toho totiž začal strkat nos a doteď mě pozoruje.“

„Máš tu ty seznamy?“ zajímala se Hermiona.

„Nepřišlo mi zrovna chytré je nosit na famfrpálový zápas,“ ušklíbl se. „To jen ty jsi takový blázen, že si tam vezmeš jakoukoliv knihu. Klidně i tu nejtlustší,“ okomentoval bichli, kterou položila vedle sebe a kterou samozřejmě měla s sebou na utkání.

„Moc dobře víš, že mě famfrpál nebaví. Chodím tam jen kvůli Harrymu a Ronovi,“ pokrčila rameny. „A těm je víceméně jedno, jestli to sleduju nebo ne. Skoro si ani nevšimnou, co dělám, jak jsou zaujati zápasem. Mohla bych kolem nich třískat poklicemi a vyřvávat, že jsem královnou světa a oni by si toho ani nevšimli,“ zamračila se. „Navíc na Ronovi je pořád nalepená Levandule, což taky nemusím vidět. To si radši budu číst.“

„Nikdy nepochopím, jak nemůžeš mít ráda famfrpál,“ zavrtěl hlavou Chris. „Obzvlášť když ho oba tvoji kamarádi hrají. Někde se stala chyba, Mio.“

„Nikdy mě žádný sport nebavil. A nikdy mi žádný nešel. Tak nevím, proč by tohle měla být výjimka. Jedině se o ty dva můžu strachovat, aby se jim něco nestalo. Štěstí, že ty ho nehraješ.“

„Jsi až přehnaně úzkostlivá. Nic víc, než že si někdo něco poláme, se nestane.“

„Jasně,“ zamrmlala a na okamžik tak přerušila jejich rozhovor.

„Cos vlastně po celou tu dobu dělala?“ zeptal se opět Chris. „Viděl jsem tě v knihovně poměrně často, trávilas hodně času s Harrym…“

„Není to nic, co by se tě týkalo, Chrisi. Je to Harryho věc a já nemám právo o tom mluvit. A krom tohohle jsem nedělala nic, co bych nedělala obvykle. Škola, učení… znáš to. S Ronem se pořád nebavíme, Levandule je furt stejně otravná a nesnesitelná. Žádná změna. Všechno je pořád při starém. Letos je tu až podivný klid, když se to tak vezme. Líbí se mi to,“ usmála se.

„Trochu rozruchu by mi nevadilo.“

„Jako by ho kolem tebe nebylo víc než dost. Máš vůbec tušení, co se posledních pár dní šeptají snad všechny holky v Nebelvíru?“

„No, stačí mi to, co si vyslechnu od Havraspárských… Co tedy?“ vypálil na ni.

„Ale Levandule,“ napodobila Hermiona velmi zdařile hlas Parvati Patilové, „toho Chrise Walkera je hrozně škoda pro někoho, jako je Davisová. Má na víc. A nebo,“ změnila barvu a tón hlasu, „Ginny, ty se s tím Christopherem znáš, viď? Nemohla by ses u něj za mě nějak přimluvit? Přece nemůže být s takovou krávou jako je Davisová. A taky,“ ušklíbla se už tentokrát, „Cassidy, víš, že tvůj bratr je hrozně sexy? Jaký je v posteli?“

Christopher na ni pár vteřin nevěřícně zíral, než se dal do pobaveného smíchu. „Proboha, která husa se na to zeptala mý sestry?“ dusil se smíchy. „To snad očekává, že to Cass bude vědět?“

„A tos neslyšel, co mu tvoje sestřička odvětila,“ pokračovala dál Hermiona. „Ta její odpověď se nedá zapomenout. Polovina společenské místnosti se velmi dobře bavila. Cituji: Já ti nevím, Vicky, nikdy jsem s ním nespala. Ale jestli chceš, dám ti kontakt na několik holek, který by ti o tom mohly říct své. Ale co jsem slyšela, tak to stojí za to. Mám mu dát vědět, že máš zájem? Jsem si jistá, že by neodmítl. Vlastně za ním teď jdu, hned se ho na to zeptám,“ vypálila se sebe Mia jedním dechem. „Nemusím ti asi říkat, že hned po těch slovech opustila společenskou místnost, než ji kdokoliv stačil zastavit, a pár hodin se neobjevila. Každopádně ostatní, až na Vicky, se velmi dobře bavili. Ta chudák holka jen zčervenala a před zraky všech přihlížejících zmizela do ložnice. Ukázala se až druhý den.“

„Jo, to zní přesně jako moje sestra,“ bavil se Christopher. „Jen se divím, že jsem se o tom nedozvěděl přímo od ní. V Krásnohůlkách to párkrát udělala. Holky si pak už prý dávaly pozor na to, aby o mně před ní moc nemluvily.“

„Jak jsi reagoval?“

„Jak asi. Pozval jsem je k sobě do ložnice. Veřejně,“ pokrčil rameny. „Kupodivu ani jedna z nich nepřišla. Ale víš, co by mě zajímalo? Proč najednou ten zájem?“

Hermiona jen protočila oči. „A to jsi prý v Havraspáru.“

„Samozřejmě, že jsem. Jen nemám holčičí uvažování,“ odfrkl si Chris.

„Do teď jsi dost jasně dával najevo, že nemáš o žádnou holku zájem, Christophere. Na podzim si jich docela dost odmítl, takže je jasný, že tě nechaly na pokoji, pane Nedobytný. A najednou se zničehonic začneš objevovat ve společnosti Davisové, která je dost hezká a má i nějakou pověst. Takže je logické, že všechny ostatní zbystřely, nabyly dojmu, že jsi změnil postoj a nehodlají tě tý tvojí zmijozelské princezně nechat. Řekla bych, že se najde docela dost holek, které ti teď dají najevo svůj zájem. A budeš překvapený, kdo všechno to bude. Jen škoda, žes to neudělal před Valentýnem. Bylo by zábavné pozorovat, co všechno by ti přišlo,“ bavila se na jeho účet.

„Když chceš, umíš být docela potvora, víš o tom, Mio?“

„Popravdě řečeno jsi první, kdo mi to řekl. Obvykle slýchám něco jiného.“

„No, každopádně jsem zvědavý na ty zástupy holek, jak říkáš,“ ušklíbl se a na okamžik pohroužil sám do sebe. Přemítal, jestli by přeci jen nebylo fajn, kdyby si konečně někoho našel, samota mu koneckonců zas tak moc nevyhovovala, jak si prve namlouval. Nakonec však došel k závěru, že nejdříve vypátrá svého otce a teprve poté se bude zaobírat svou budoucí dívkou. Po krátkém mlčení pak Mie položil otázku týkající se Remuse Lupina. Když už se s ním chtěl sejít, musel o něm vědět všechno, co se dá. A Hermiona mu byla schopna tyto informace podat. 

<< 16. kapitola <<                                                >> 18. kapitola >>

15.03.2011 22:45:24
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one