My world of fantasy...

15. kapitola PČ - Rande pro Chrise

Na natlak dvou neobycejne otravnych osob, ktery si to za ty mizerny komentare snad ani nezaslouzi, pridavam dalsi kapitolu. Snad se bude libit, muzete se v ni tesit na novou postavu, ktera jen tak nezmizi... Jo a chci komentare :D
K.

***

Od potyčky s Malfoyem se Christopher snažil zmijozelským vyhýbat, jak jen mohl. Z Draca měl nyní doopravdy respekt, někdy dokonce i strach, ale mnohem víc ho mátl Nott. Došlo mu, že ho na ošetřovnu musek dopravit on, nikdo jiný to být nemohl. Netušil však, proč to udělal. Jak sám řekl, bylo mu ukradené, co se s Chrisem stane. Zajímal se jen o sebe a svou kolej. Přesto mu však pomohl a nenechal ho jen tak ležet na chodbě. Netušil, co madame Pomfreyové řekl, ale protože se ho ošetřovatelka na nic nevyptávala, usoudil, že si prostě vymyslel něco typu, že ho tam našel ležet. On sám jí napovídal, že omdlel, protože mu už prve nebylo dobře. Nemohl jí prozradit, že za to mohl Malfoy, který na něj seslal Cruciatus. Po tom, co se dozvěděl, že je synovec Lestrangeové, o jejíchž činech už věděl víc, než bylo zdrávo, došel k názoru, že raději bude držet jazyk za zuby a už nikdy s Malfoyem nezůstane sám. Ne bez svých přátel.

Na druhou stranu ho neskutečně sžíralo to, co Malfoy tají. Bylo mu jasné, že to není nic dobrého, ale stejně ho to zajímalo. Chtěl se dozvědět, co Draco vyvádí v Komnatě nejvyšší potřeby. To mu tak trochu kazilo jeho snahu ohledně vyhýbání se zmijozelským. Neustále po zmijozelském princi a jeho kumpánech pokukoval a snažil se dozvědět něco víc. Vždy toho ale nechal v okamžiku, kdy si všiml Nottova pohledu. Tomu zřejmě neušlo, o co se Chris pokouší, a snažil se ho od toho odradit. A docela se mu to i dařilo. Christopher se s ním totiž nechtěl dostat do potyčky. Narozdíl od Malfoye, který byl sadistický a nevyrovnaný, u něj vůbec netušil, co kdy udělá.

Situaci navíc komplikovalo to, že stále ještě nemluvil s Hermionou. Přitom už to bylo víc jak měsíc, co se pohádali. Christopherovi se už podařilo se jí omluvit, jenže Mia se na něj stále zlobila a navíc měla na práci něco daleko důležitejšího. Stále se snažila něco zjistit pro Harryho a kvůli tomu neměla na svého „kamaráda“ vůbec čas. Mrzelo ho to, pořád ale doufal, že se to co nejdřív urovná. Mezitím trávil veškterý volný čas se svými přáteli z Havraspáru. Dokonce i pátrání po otci nechal chvíli být. Po konfliktu s Malfoyem na to neměl sebemenší chuť a navíc si všiml, že ho Nott pořád sleduje. Věděl, že mu tenkrát neměl říkat o tom, že je čistokrevný. Pravděpodobně tak vzbudil u zmijozelského studenta zvědavost. A i když se mu snažil vyhývat, potkával ho častěji, než mu bylo milé. Obzvlášť v knihovně na sebe stále naráželi a to byl důvod, proč se Christopher vzdal svého hledání. Nechtěl, aby se Nott dozvěděl víc. To raději potlačí svoji touhu po pravdě a bude dělat, že se nic neděje.

To, že se nechal hledání otce, však mělo i své kladné stránky. Uvědomil si, jak moc měla Mandy pravdu v tom, že zanedbává školu i přátele. Teprve po třech týdnech se mu podařilo dohnat skluz v učení a udobřit si spolužáky. Nyní se mu dařilo líp než kdykoliv jindy. S koncem hledání otce zmizel i stesk po matce a jeho najednou nic kromě Malfoye netížilo. Přátelům se snažil věnovat tolik pozornosti, kolik jen šlo. Pomáhalo mu to zapomenout na Hermionu, která s ním stále nemluvila. Mnoho času taky trávil se svou sestrou, která z toho byla velmi nadšená. Bratr jí neskutečně chyběl a fakt, že si jí nyní všímá víc, než za celý předchozí půlrok ji naplňoval neskutečnou radostí. Zároveň se však začínala míchat do Chrisova života víc, než mu bylo milé. Obzvlášť, co se týkalo jeho milostného života, který byl právě nulový.

„Měl by sis konečně někoho najít, Chrisi,“ mračila se právě na něj, zatímco seděli v nebelvírské společenské místnosti, kam ho dívka dotáhla. V havraspárská nepřicházela v úvahu, protože v okamžiku, kdy by se tam objevil Terry, by zmizela veškerá důvěrnost mezi sourozenci. „Takhle dlouho jsi sám nikdy nebyl. Vlastně si nepamatuju, že bys někdy býval sám. Až na nižší ročníky, samozřejmě.“

„A nenapadlo tě, že mi to takhle docela vyhovuje?“ odvětil Christopher. „S Mariou jsem byl opravdu dlouho a nebýt toho, že jsme přestoupili sem, tak bych s ní třeba ještě byl.“

„Lžeš sám sobě,“ oponovala mu sestra. „Sám víš líp než kdokoliv jiný, že by ses s ní tak jako tak rozešel. Nehodili jste se k sobě. Vůbec.“

„Nikdy jsi ji neměla ráda.“

„To není pravda. Je to docela fajn holka, ale ty máš na víc. A ona taky potřebuje jiný typ kluka,“ pokrčila rameny. „Ale víš co? Ani jednou za ten půlrok jsi mi neřekl o nikom, kdo by se ti líbil. Ze začátku jsem si myslela, že je to Hermiona, ale od toho jsem hodně rychle upustila. A pak už nikdo. Samozřejmě, že máš hezký vztah s Mandy, jenže to je taky jen kamarádka,“ postěžovala si.

„Vždycky jsem měl víc kamarádek než kamarádů,“ ušklíbl se.

„Já vím. Ale tady to máš tak půl napůl,“ uculila se. „Nic to ale nemění na faktu, že mě štve, že nikoho nemáš,“ vrátila se k původnímu tématu. „A ani se nenamáháš pro to něco dělat.“

„Cass, kdybys neměla Terryho, tak tuhle debatu vůbec nevedeme, uvědomuješ si to? To, že ty máš první vztah, který je dlouhodobější a ne, ten tříměsíční ti nepočítám, to bylo moc krátké, a že jsi do něj vážně zamilovaná neznamená, že já na tom musím být stejně. Pro mě je to takhle dost dobrý. I tak mám na mysli víc věcí než mi je milé.“

„A odmítáš se o ně s kýmkoliv podělit,“ zamračila se Cass.

„Většinu stejně víš,“ pokrčil rameny. „A ten zbytek si nechám pro sebe. Aspoň prozatím. Jednou ti to všechno řeknu, slibuji.“

„O tom vůbec nepochybuj,“ zašermovala mu Cassidy prstem před očima. „Ahoj Hermiono, Harry,“ pozdravila kamarády, kteří se právě rozhodli zabrat poslední volná křesla u krbu, která čirou náhodou byla vedle nich.

„Ahoj Cass, Chrisi. Poslední dobou jsi tu nějak často,“ otočil se na něj Harry s úsměvem, zatímco Hermiona jen něco zabrblala na pozdrav.

„Jediný místo, kde si můžu se svou sestrou v klidu promluvit. S Terrym za zády to moc dobře nejde,“ vysvětlil Christopher mile. Nemohl si pomoct, ale začínal mít Pottera opravdu rád.

„A co takhle Komnata nejvyšší potřeby? Stejně o ní víš,“ vložila se do rozhovoru Hermiona a probodla Christophera pohledem.

Ten jí však už neodpověděl a ztuhl. Na tu místnost už nechtěl ani pomyslet. Okamžitě se mu vybavilo, co mu tam tentkrát Malfoy provedl. Bylo naprosto nemyslitelné, že by se tam znova vydal. A navíc i s Cassidy. Pochyboval o tom, že by ho tentokrát nějaký Nott zachránil.

„Děje se něco, Chrisi?“ zeptala se Cass starostlivým tónem.

„Ne, vůbec nic. Do tý Komnaty prostě nechci, to je všechno,“ odpověděl Hermioně. „Tady je mi mnohem líp.“ Chvíli zvažoval, že by s Harrym zavedl debatu ohledně mladého Zmijozela, ale nakonec ten nápad zavrhl. Dostal by se tak do víru událostí, o které se nechtěl víc zajímat. Mělo by mu být jedno, co Draco dělá, ale nebylo. A kdyby se o tom začal bavit ještě s Potterem, pravděpodobně by zabředl do mnohem větších problémů. Harry byl pro ně přímo magnetem a nepochyboval o tom, že kdyby se k němu přidal, tak by se mu to nevyhlo. Nehodlal mít víc potíží, než měl doteď.

„Kdyby ses býval dostal do Nebelvíru, tak bys tu mohl být pořád,“ mrknul na něj Potter.

„A mít tyhle dva,“ kývl na Rona s Levandulí, kteří právě vešli dovnitř, „denně na očích? Děkuji, ale myslím, že jsem rád za to, že jsem v Havraspáru,“ zasmál se.

Po tomto rozhovoru se Harry s Hermionou začali zabývat vlastními věcmi a Cassidy se tak mohla vesele vrátit k tomu, v čem už začala. Několik dalších desítek minut do bratra hučela a snažila se ho přemluvit, aby někoho pozval na rande. Nabízela mu snad polovinu holek, které studovaly v Bradavicích. Popravdě vůbec netušil, jak si může pamatovat všechna ta jména, o dobré polovině z nich nikdy ani neslyšel a snad je ani neviděl. Ale Casasidy to zřejmě zvládala a stejně jako v Krásnohůlkách měla přehled o většině lidí, kteří Bradavice navštěvovali.

„Tak co takhle kompromis?“ navrhla po hodině, kdy už začínala být zoufalá.

„Jak to myslíš?“ zeptal se Christopher opatrně.

„Za dva dny je Valentýn. Když nějakou holku pozveš, aby ho s tebou strávila, tak ti dám pokoj. Aspoň na nějakou dobu,“ dodala rychle.

„Můžu kohokoliv?“

„Mandy se v žádném případě nepočítá. A ona taky ne,“ kývla na Hermionu, která byla stále zabraná do rozhovoru s Harrym. „Stejně by nešla.“

„To bych ani nechtěl. Stačilo by, kdyby se mnou zas mluvila,“ pozoroval smutně nebelvírskou prefektku. „Takže mám zakázaný pozvat kamarádky.“

„Jo. Musí to být holka, se kterou se normálně nebavíš. Která tě prostě zaujme. Spontánní pozvání.“

„Fajn. Jestli pak od tebe budu mít pokoj,“ povzdechl si a odmlčel se. Už už se chystal, že se vrátí do své koleje, když se k nim jako uragán přiřítila Ginny a plácla sebou na volné místo vedle Chrise.

„Jsi v pořádku?“ zeptal se Christopher.

„Parkinsová je totální kráva,“ vydala ze sebe místo odpovědi.

„To víme dávno, co udělala tentokrát?“

„Ale, byla jsem s Deanem a prostě na ni musela narazit. Samozřejmě se do nás navážela jako obvykle, jenže tentokrát to Dean nějak nevydržel. Nevím, jak se to stalo, ale začali spolu bojovat. Takže teď jsou oba na ošetřovně a Pomfreyová mě odtamtud vykopla, že tam jen překážím. Minimálně další den tam bude muset zůstat. Jestli ho tam bude držet i na Valentýna, tak tu Parkinsovou vážně uškrtím,“ vychrlila ze sebe jedním dechem.

„Dá ho do pořádku, uvidíš,“ snažila se ji přesvědčit Ginn.

„V to doufám. Mimochodem, vy dva jste se o něčem bavili? Jestli jsem vám do něčeho neskočila,“ uvědomila si.

„Stejně už jsem se chystal k odchodu,“ zavrtěl hlavou Chris.

„Tak to ne, brácha,“ zarazila ho Cassidy, když se zvedal. „Ještě jsme spolu neskončili.“

„Ale jo, skončili. Prostě někoho pozvu a hotovo.“

„Ne. Pozveš ji teď. A já to chci vidět. Abys náhodou zas nepodváděl nebo tak něco. Nebylo by to poprvý. Před rokem jsi mě pěkně obalamutil s tím, že si Isabelle změnila kvůli tobě vzhled a dělala, že s tebou má rande.“

„Jsi neskutečně otravná, víš o tom?“

„O čem se vy dva bavíte?“ zajímala se Ginny.

„To radši ani nechtěj vědět,“ zapojil se do rozhovoru Harry. „Cass do něj už minimálně hodinu reje, aby někoho pozval na Valentýna. Opravdu jsem rád, že nejsem na jeho místě. Občas se ti sourozenci nevyplácí,“ dodal, ale tak zvláště se u toho usmál, že všem bylo jasné, jak mu je líto, že někoho takového nemá.

„Ať je teda po tvým, Cassidy,“ postavil se Chris. „Pozvu první holku, kterou potkáme a která mi za to bude stát. A ty se při tom klidně dívej, pokud ti to udělá radost.“

„Tak tohle si nenechám ujít,“ zašklebila se Ginevra.

Christopher si rezignovaně povzdechl a zamířil k východu z věže. Stačil se ještě rozloučit s Harrym, který na něj soucitně hleděl, a s Hermionou, která ho stále ignorovala. Nevšímal si přitom sestry a její kamarádky, které se okamžitě vydaly za ním a o něčem se potichu bavily. Ani nechtěl vědět, co si říkají. Bylo mu víc jak jasné, že mluví o něm a o té, co pozve na Valentýna. Většinou mu tento svátek nevadil, ale letos měl pocit, že je za trest. Neměl sebemenší chuť jít s nějakou holkou na rande, ne v dohledné době. A přesto to musel udělat. Byla to jediná možnost, jak dosáhnout toho, aby ho Cassidy nechala aspoň na chvíli na pokoji.

Cestou do vstupní síně, kam zamířil, potkal několik desítek lidí. Ovšem protože víc jak půlka z nich byli studenti prvního a druhého ročníku, měl dosti omezený výběr. A žádná z dívek, které by mohly přicházet v úvahu, ho ničím nezaujala. Vesměs to byly studenty z Mrzimoru a Nebelvíru, ale žádná se mu nelíbila. Ani jedna z nich sice nebyla ošklivá, ale vzhledem k tomu, že neměl náladu na jakoukoliv schůzku, se ani nesnažil najít na nich něco zajímavého. Teprve v okamžiku, kdy došel do haly, ho napadlo, co s tím udělá. Na tváři se mu objevil potutelný úsměv. Pokud mu to, co zamýšlel, vyjde, dosáhne hned několika věcí. Sebejistě proto vyrazil ke dvěma dívkám, které se právě vynořily z chodby. Jasně přitom cítil, jak Ginny s Cassidy, které se mu stále držely v patách, ztuhly. Mohl si jen představovat jejich nevěřícné obličeje.

„Ahoj Dafné,“ oslovil blonďatou zmijozelskou dívku. „A ty jsi Tracy, že?“ pohlédl i na její černovlasou kamarádku.

„To jsem,“ přikývla Tracy Davisová.

„Co potřebuješ, Christophere?“ zeptala se Dafné Greengrassová. „Obvykle se s námi zmijozelskými nebavíš.“

„Mám pro to svoje důvody. Zkus se zeptat Malfoye, třeba ti to poví,“ mrknul na ni.

„Draco? Ten sotva. Letos je děsný tajnůstkář,“ zavrtěla Dafné hlavou. „Takže co chceš?“

„Pozvat tady tvou kamarádku na rande,“ otočil se na Tracy s úsměvem. Kdyby to jen trochu šlo, zvolil by jako svou první variantu právě Greengrassovou. Věděl ale, že dívka randí s nějakým sedmákem ze Zmijozelu, takže nepřicházela v úvahu. Oproti tomu byla Davisová sama, jak nedávno slyšel. Právě proto ho napadlo pozvat ji.

„Ty mě zveš na rande?“ podivila se Tracy. „A co tě k tomu vede?“ ušklíbla se vzápětí a podezíravě si Christophera prohlížela. Jemu tak bylo okamžitě jasné, že dívka není až tak hodná a milá, jak se na první pohled mohlo zdát. Zřejmě to byla pravá Zmijozelka jako její kamarádky.

„Dvě věci. Valentýn a moje otravná sestra.“

„Vysvětli to,“ poručila si Davisová.

„Jednoduše. Cassidy vadí, že s nikým nejsem. Pokud někoho pozvu na rande na Valentýna, tak mi dá pokoj.“

„Takže ses rozhodl, že pozveš první holku, kterou potkáš?“ mračila se na něj Tracy.

„Ne. Všechny, které jsem cestou od nebelvírské věže potkal, nestály za nic. Na rozdíl od tebe,“ polichotil jí a usmál se. Ani na okamžik nelitoval toho, že k ní byl úplně upřímný. Na druhou stranu na ni zkoušel věci, které obvykle zabíraly a přinášely mu úspěch. Docela dobře už věděl, jak zapůsobit na holku a z nějakého nevysvětlitelného důvodu chtěl, aby to nyní vyšlo.

„Řekni mi jediný důvod, proč bych to měla přijmout.“

„Valentýn. Která holka na něj chce být sama?“ udržoval na tváři stále ten samý úsměv. „Můžu ti slíbit fajn den v mé ctěné společnosti. Nebudeš se nudit, uvidíš.“

Zdálo se, že Tracy stále váhá, zda má nebo nemá přijmout. Než se ale stačila rozhodnout, objevil se v síni člověk, kterého tam Chris opravdu nepotřeboval. A k jeho neskutečné smůle zamířil přímo k nim.

„Co tu chceš, Walkere?“ vyštěkl na Chrise.

„Jen se přátelsky bavím tady se slečnami,“ pronesl Christopher.

„Spíš mě pozval na rande,“ uvedla věci na pravou míru Tracy. „Co si o tom myslíš, Theo?“

„Proč...“

„Ty to nevíš?“ nenechala Chrise dopovědět Tracy a hrála si na udivenou. „Theodor je můj bratranec. Takže ho přirozeně bude zajímat, kdo mě kam zve. To víš, rodinné vazby,“ ušklíbla se na něj. „Čistokrevné rodiny se holt nezapřou.“

„Myslím, že bys to měla přijmout, Trac,“ řekl náhle Nott s očima stále upřenýma na Christopherovi. Walker netušil, co tím Theodor zamýšlí, ale bylo mu jasné, že to není nic dobrého.

„Myslíš?“ váhala stále Davisová. Jejím jediným důvodem však bylo trápení jejího ctitele. „Nejsem si úplně jistá, jestli bych měla. To víš, reputace a tak. Neměla bych se zahazovat s někým horším než jsem já.“

„Věř mi, Trac,“ stiskl jí Theo rameno a ušklíbl se. „Neprohloupíš.“ S těmito slovy vrhl na Chrise poslední pohled, cosi své sestřenici pošeptal a opustil místnost.

„Takže jaká je tvoje odpověď, Tracy?“

„Sejdeme se ve tři tady,“ odvětila zlehka dívka a spolu se svou kamarádkou odešla.

Christophet zůstal několik vteřin stát na místě a pohledem doprovázel obě zmijozelské studentky, které zamířily zpět do jejich podzemních komnat. Teprve, když mu zmizely z dohledu, se vrátil k sestře a Ginny. Ty na něj hleděly se stále stejným udiveným a nevěřícným pohledem. Jako první se na slovo zmohla Cassidy, i když byla pořádně zaražená.

„Tys pozval Davisovou?“

„Máš proti tomu něco?“ hrál nechápavého. „Nesměl jsem pozvat kamarádku a myslím, že Davisová to zcela splňuje, ne? Dokonce jsme se do dneška ani nebavili.“

„To nemůžeš myslet vážně, Chrisi,“ hučela do něj, zatímco mladík vykročil k havraspárské věži.

„Myslím to naprosto vážně, Cass.“

„Je ze Zmijozelu,“ přidala se k ní i Ginny.

„A víte, že mi to vůbec nevadí?“ otočil se na ně s úsměvem. „Sám sobě jsem dokázal, že ještě pořád můžu pozvat na rande kteroukoliv holku. A nebudu přitom odmítnut. Ostatní koleje by byly moc lehké, tohle byla výzva,“ ušklíbl se. „Navíc mám svoje důvody pro to, proč jsem pozval holku právě ze Zmijozelu. Netuším, jak to dopadne, ale může z toho být i fajn den. A teď, když mě omluvíte, se vrátím zpět do své společenské místnosti. Na rozdíl od vás mám ještě něco na práci,“ usmál se jakýmsi prazvláštním úsměvem a než se dívky nadály, zmizel jim za rohem.

Pomalým krokem zamířil k havraspárské věži a přemýšlel nad tím, co se právě stalo. Původně neměl v plánu Tracy pozvat, ale v okamžiku, kdy ji uviděl, věděl, že je to správná volba. Bylo to zvláštní, vídal ji už půl roku téměř denně, a přesto si nikdy nenašel čas k tomu, aby na ni promluvil, aby si o ní aspoň něco málo zjistil. Vlastně se o ni nikdy nezajímal a do dneška skoro ani nevěděl, že vůbec existuje. A přitom nebyla zas tak nevýrazná, jak by se dalo čekat. Teprve pár metrů od vchodu do Havraspáru mu došlo, že už ji dřív viděl, že na něj dokonce i promluvila. Tenkrát u jezera, kdy se dostal do svého prvního sporu s Malfoyem, to byla ona, koho zajímalo, jak je možné, že umí tak dobře anglicky. Neútočila na něj jako ostatní, jen byla zvědavá. Pousmál se nad tímto malým zjištěním. Najednou měl pocit, že jeho rande nedopadne tak katastroficky, jak si jistě představovala Cassidy. Pokud se nic nezvrtne, stráví fajn den se zajímavou holkou. Aspoň tak se mu Tracy Davisová zatím jevila a upřímně doufal v to, že se v ní nezklame.

Byl však i další důvod, proč už si přál, aby bylo čtrnáctého února. Zjištění, že je Tracy Nottova sestřenice s ním zpočátku docela otřáslo, ale nyní v něm viděl spíše výhody. Konečně by mohl zjistit, co je tento zmijozelský mladík zač a co má za lubem. Mohlo ho to dostat blíž k Zmijozelu a jeho obyvatelům. Tracy mohla být vstupenka do jejich světa a jejich myšlení. A kdo ví, jestli by mu to nemohlo pomoci i v jeho pátrání po otci. Většina lidí z této koleje byla navzájem nějak příbuzná, což znamenalo, že i on s nimi bude v nějakém tom vztahu. A pokud bude mít opravdu štěstí, dopátrá se toho, po čem toužil z celého srdce. Najít svého pravého otce.

<< 14. kapitola <<                                                 >> 16. kapitola >>

23.02.2011 23:52:58
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one