My world of fantasy...

11. kapitola - Dlouho nevidění přátelé

Jsem lenoch líná, ale opravovat to po sobě a vůbec znova číst to prostě nebudu. Snad zítra, pozítří, za rok... Ale ne dnes. Každopádně je to zase povídací kapitola, ale postavu Lucase hodlám v budoucnosti opět využít, takže ve své podstatě je to důležité :-D
K.
***

Odjezd z Bradavic proběhl jako obvykle v příšerném chaosu. Ti, kteří na svátky zůstávali v Bradavicích se dlouze loučili s těmi, jenž odjížděli domů. Následně nastala klasická přetahovaná o místa ve vlaku. Christopher to vše sledoval z povzdálí. Všichni jeho kamarádi jeli na Vánoce domů, takže unikl objímání na nádraží. Mohl tak rychle zabrat kupé, které se mu líbilo, a počkat na své přátele, než se také uráčí dorazit. Nakonec se jich do kupé nacpalo sedm, celá havraspárská parta. Jen Terry se od nich jako obvykle trhnul a sednul si někde s Cassidy, Ginny a Deanem. V poslední době trávil většinu času v jejich společnosti.

Na nádraží King´s Cross v Londýně nastal teprve pořádný zmatek. Všichni se loučili se všemi a poté se snažili najít své rodiče, prarodiče či sourozence, kteří si je přišli vyzvednout. Některým rodinám trvalo i půl hodiny, než se našly. Christopher s Cassidy se dostali z vlaku teprve deset minut poté, co zastavil. A než na přeplněném nádraží objevili babičku s dědou, kteří na ně již čekali, uběhlo dalších pět minut, během kterých stihli popřát krásné Vánoce dalším deseti lidem. Docela se jim ulevilo, když se konečně přemístili do poklidného domu na okraji Londýna.

Následující dny patřili k těm vůbec nejklidnějším, jaké za uběhlý čtvrt rok zažili. Nemuseli nikam pospíchat, neměli nic na práci, jen si užívali pohodu Vánoc. Přesto však na ně padl smutek a jakási zvláštní melancholie. Byly to úplně první Vánoce, které slavili bez matky a mimo Francii. Vše pro ně bylo úplně nové, včetně svátků. Každá země měla jiné zvyky a ty anglické se od francouzských přece jenom lišili. Oba sourozenci s láskou vzpomínali na štědrovečerní stůl, který mívali doma. Na anglickou kuchyni si stále nemohli zvyknout, ani na tu vánoční.

Když však nastal šestadvacátý prosinec, chtě nechtě museli uznat, že tyto Vánoce byly opravdu speciální. Především je potěšila neskutečná hromada dárků, které dostali. Mohla za to skutečnost, že nyní měli přátele v obou zemích, kteří na ně nezapomněli, a také to, že babička s dědou se jim zřejmě snažili vynahradit to, že s nimi není matka. Oba prarodiče se opravdu snažili, aby jejich vnoučata nemusela vzpomínat na Susan ani na nikoho dalšího. Dokonce ochotně souhlasili s tím, aby si na zbytek svátků pozvali návštěvu.

„Je zvláštní, jak rychle to uběhlo,“ mínila Cassidy, zatímco seděla u vánočního stromku a listovala v časopise o nejnovější módě. „Jsme tu už pátý den a mně přijde, jako bysme přijeli teprve včera.“

„Ale bylo to fajn,“ odvětil Chris. Ten pro jistotu nedělal vůbec nic, jen se povaloval na sedačce a užíval si volna. Dle jeho vlastního názoru si ho víc jak zasloužil.

„No, každopádně dneškem nám končí klid,“ usmála se Cass a odložila magazín. „Nemůžu se dočkat, až Dominique s Lucasem dorazí!“

„Taky se na ně těším, Cass. Ale zklidni se, ok? Podle tvé reakce by člověk řekl, že jste se neviděli roky.“

„Roky nebo měsíce, to je fuk. Je to tak dávno,“ pokrčila dívka rameny. „Mimochodem, asi jsem ti to zapomněla říct, ale zítra přijede i Terry. Jen na pár dní,“ dodala hned. „Třicátého pak jedu k Ginny, takže... Nevadí ti to doufám, že ne?“ pohlédla váhavě na bratra.

„Ani ne. Protože i já pro tebe mám novinku. Poslouchej,“ vytáhl z kapsy pomuchlaný dopis a začal číst.

 

Ahoj Chrisi,

tak jaký jsou Vánoce? Doufám, že sis je užil a že se ti líbil můj dárek. A Cassidy samozřejmě taky, i když u ní jsem netušila, co mám vybrat. U nás je to přesně takové, jak jsem čekala. Rodiče se pořád na něco vyptávají a já nevím, co jim mám říkat. Nepotřebují se dozvědět o tom, co se děje v kouzelnickém světě. To by mě pak ani nechtěli pustit zpátky do Bradavic.

Každopádně jsem přemýšlela o té tvé nabídce. Jestli pořád platí, tak bych moc ráda přijela.

Dej mi vědět co nejdřív.

Hermiona.

 

„Ani se nemusím ptát, cos jí odpověděl,“ zamračila se Cassidy. „Babička s dědou to už ví?“

„Ptal jsem se hned ráno po snídani. Je jim úplně jedno, koho všeho si sem přivedeme. Chvíli se vyptávali, co je Hermiona zač a když jsem jim řekl, že je to kamarádka Harryho Pottera, tak najednou hned věděli, kdo to je. A nic proti tomu neměli.“

„To se dalo předpokládat. Kdy dorazí?“

„Nevím. Ještě neodepsala zpátky. Ale předpokládám, že co nejdřív. Myslím totiž, že velmi dobře vím, proč nechce být sama,“ usmál se. „Vsaď se o co chceš, že ten idiot jí ani neposlal dárek, zatímco ona strávila výběrem minimálně celý odpoledne.“

„Prosím tě, o Weasleym mi ani nemluv. Taky by se mi z toho mohlo udělat mdlo. Vídat ho denně s tou jeho pijavicí. Br,“ otřásla se. „Upřímně doufám, že se co nejdřív rozejdou. Dalších pár měsíců bych s nimi nemusela vydržet.“

„Uvědomuješ si ale, že když jedeš k Ginny...“

„Ale tam nebude ona,“ skočila mu Cass do řeči. „Proč jsi Hermionu vlastně pozval?“

Christopher však pokrčil rameny a nějakou chvíli si odpověď promýšlel. „Ani ti nevím. Byl to takový spontánní nápad.“

Cassidy přikývla, vzala si zpět časopis a opět se do něj začetla. Netrvalo však dlouho a opět pohlédla na bratra. Poté si to však rozmyslela, zakroutila hlavou a pokračovala ve čtení. Chris zůstal v její společnosti dalších deset minut, když ale došel k názoru, že už si toho moc nepoví, sebral se a vrátil se do svého pokoje. Vzhledem k tomu, že mu zbývalo posledních pár hodin, které mohl strávit v klidu a o samotě, vytáhl si učení a začal pracovat na zbývajících esejích. Většinu měl již hotovou, ale práce na lektvary a přeměňování stále neměl dokončené. Nechtěl se tím zabývat pak, když tam měl mít přátele, to se mu zdálo jako promarněný čas, když nyní by se stejně jen nudila a zoufale hledal něco, co by ho zabavilo. Než odbyla čtvrtá hodina, měl vše dokončené a uložené v kufru. Do konce prázdnin to už nechtěl ani vidět.

„Chrisi?“ objevila se ve dveřích jeho pokoje Cassidy. „Můžu na chvilku?“

„Samozřejmě. Co potřebuješ?“

„Co je mezi tebou a Hermionou?“ zeptala se, jakmile se posadila na postel. „Vrtá mi to hlavou už dlouho. Vím, že jsi mi předtím říkal, že jste jen kamarádi, ale...“

„Nic víc mezi námi není, Cass. Ona je pořád zamilovaná do Rona, i když ví, že jim to nikdy nevyjde,  a já bych nechtěl holku, o který vím, že miluje někoho jiného. Mia je jen kamarádka, nic víc. Vážně.“

„Tak proč teda přijede?“

Christopher si povzdechl a trvalo několik vteřin, než odpověděl. „Víš, co jsem přijel do Anglie, připadá mi, že všude kolem mě vyskakují cedule s nápisem: Najdi svého otce. Nemůžu se zbavit dojmu, že je to správná věc, že to musím udělat... A,“ odmlčel se na okamžik. „Něco jsem ti neřekl, Cassidy. Vlastně jsem to neřekl nikomu, kromě Hermiony. A to jen proto, že se mě na to zeptala v okamžiku, kdy jsem se potřeboval někomu svěřit. Právě tohle mě s ní sblížilo. To vytvořilo to pouto mezi námi. Ví něco, co nikdo jiný ne,“ složil hlavu do dlaní.

„Nemusíš mi to říkat, pokud nemusíš,“ podotkla Cass jemně.

„Já ti to ale říct chci. Ze začátku se mi teda nechtělo a pak jsem se na to snažil zapomenout. Jenže před třemi týdny to Mia zase vytáhla a já si uvědomil, že to prostě nemůže tajit, ne před tebou. A taky že bych s tím měl něco dělat. Sice jsme se kvůli tomu s Hermionou málem pohádali, ale později jsem si uvědomil, že má vlastně pravdu. Nemůžu před tím pořád utíkat.“

„Začínáš mě děsit, Chrisi.“

„Jde o mého otce,“ vyklopil ze sebe. „Při zařazování mi Moudrý klobouk prozradil, že celá jeho rodina pocházela ze Zmijozelu. A já předpokládám, že on taky. Z toho vyplývá, že by měl být čistokrevný.“

„Chceš ho najít,“ došlo Cassidy. „S Hermioninou pomocí,“ uvědomila si vzápětí.

„Pokud je někdo, kdo to dokáže, je to Hermiona. Nevěřila bys, čeho je schopna. Aniž bych o tom věděl, prohledala půlku knihovny a našla docela dost informací, které se týkají mámy. Vím sice, že všichni říkají, že nikomu neřekla pravou identitu mého otce, ale myslím, že když opravdu budu chtít, objevím ho.“

Cassidy přikývla a na několik minut zmlkla a přemýšlela. „Dává to logiku, že ses spřátelil právě s Hermionou. V určitých ohledech jste si podobní. A máš pravdu v tom, že ona ti je schopna pomoct víc, než kdokoliv jiný. Myslím, že bys nenašel jiného cvoka, který by byl schopný strávit celý den v knihovně a přehrabovat se starými papíry a knihami,“ usmála se. „A víš už něco?“

„Vůbec nic. Minule jsem Miu dost hnusně odpálkoval, když s tím začala. Snažil jsem se na to zapomenout a ona to zas vytáhla... Jenže já  ho asi vážně chci najít. Nemůžu žít celý život v nevědomosti s tím, že jsem to mohl zjistit, kdybych se jen trochu snažil.“

„Ráda bych ti pomohla, Chrisi.“

„To nemusíš, Cass. Budu mnohem radši, když ten čas strávíš s Terrym. Tys tady v Británii objevila svou lásku. Tak se nenechej okrádat o čas s ním. A já tu s trochou štěstí objevím svého tátu. Každý mám něco a měli bysme se toho držet.“

„Dobře. Ale kdybys potřeboval pomoc, stačí říct, bratříčku,“ políbila ho na tvář a zvedla se. „A kdybys cokoliv zjistil, jsem jedno ucho,“ mrkla na něj ještě a vyšla z pokoje. Netrvalo však dlouho a byla zpět. „Mimochodem, tys věděl, proč se k tobě Ginny po celou dobu chová takhle?“

„Samozřejmě, už od toho dne, co jsme spolu byli u jezera a ona tam přišla. Jak jsi na to přišla ty?“

„V neděli ve vlaku se tak trochu prořekla, že se jí líbíš. Vůbec mě nenapadlo, že to je ten důvod, proč nechce být ve tvé společnosti,“ zasmála se.

„Hlavně jí neříkej, že to vím. Nerad bych něco pokazil a tak.“

„Neboj,“ usmála se a opustila pokoj již na dobro.

Christopherovi se neskutečně ulevilo, že řekl sestře pravdu. Bylo peklo to před ní tajit, ale stejně tak se bál jí to říct. Nakonec to ale vzala velmi dobře a on měl o další břemeno méně. Mohl jen doufat, že s Hermioninou pomocí to všechno rozluští a zbaví se tak té záhady jednou pro vždy. Rozhodl se to však pustit za hlavu a užít si prázdniny bez připomínky svého otce. S ubíhajícím časem se víc a víc těšil na své přátele z Krásnohůlek, především na Lucase. Dokonce do obývacího pokoje seběhl víc jak hodinu před tím, než se měl kamarád dostavit. A soudě podle Cassidiny přítomnosti na tom byla jeho sestra úplně stejně.

„Vy dva jste opravdu sourozenci,“ poznamenala jejioch babička, když je sledovala, jak sedí na pohovce a očima hypnotizují hodiny.

„Neviděli jsme je půl roku, babi,“ namítla Cass. „Víš, co všechno se za tu dobu stalo? Musím toho Domonique tolik říct. Dopisy jsou fajn, ale i tak se jí nemůžu dočkat,“ vysvětlovala.

Christopher se při těch slovech sám pro sebe ušklíbal, ale neřekl nic do doby, než babička opustila místnost. Nějakým zázrakem se jí a jejímu manželovi podařilo naplánovat svoji návštěvu starých přátel přesně na den, kdy měli přijet oba Francouzi. Alicia dokonce prohodila něco v tom smyslu, že tam možná pár nocí přespí. Chris s Cass tak nestačili žasnout, co všechno pro ně jejich prarodiče dělají. Každopádně jim za to byli ohromně vděční.

„Cass, Cass...“ prohodil Chris, když jim Alicia zmizela z dohledu a hlavně doslechu.

„Co zas?“ otočila se na něj sestra otráveně. Znala tenhle jeho tón až moc dobře.

„Jak myslíš, že Terry zareaguje na Lucase?“ uculil se.

„Dej pokoj, Chrisi. Terry se to vůbec nemusí dozvědět. Vlastně je v tvým vlastním zájmu, abys držel jazyk za zuby. Taky bych věděla o hodně věcech, které by se na tebe daly vytáhnout.“

„Neboj, budu mlčet. Přece jen jsi moje milovaná sestřička. A co si budeme nalhávat, Terry je jeden z mých nejlepších přátel. I když poslední dobou na náe všechny kašle. Každopádně se nemusí dozvědět, jak moc se ti Lucas líbil. Nerad bych si kvůli nějaké žárlivosti kazil Vánoce.“

„Je hezké vidět, že v tý hlavě taky něco máš,“ pousmála se Cassidy.  „Ale...“

Další větu už nedořekla. V krbu najednou zahučelo, objevily se zelené plameny a z odně vyšla jakási drobná tmavovláska. Než se stačila rozkoukat, Cassidy se prohnala místností a vrhla se jí kolem krku.

„Cassidy,“ hlesla dívka.

„Dominique. Tak ráda tě vidím,“ spustila Cass anglicky, ovšem jakmile spatřila kamarádičn úšklebek, rychle přehodila a začala brebentit rychlou francouzštinou.

Christopher to pobaveně pozoroval. Byl za sestru ohromně rád, moc dobře věděl, jaký má vztah k této dívce. Za ty měsíce mu došlo, že jediné, co Cassidy v Bradavicích postrádá je právě tato kamarádka. Všechno ostatní byla schopna oželet, ale ji ne. Chápal to, ty dvě byly jak sestry a v Krásnohůlkách byly téměř nerozlučné. Pro obě byla rána, když musela Cass odejít.

„Hej, Chrisi,“ ozvalo se od krbu.

Mladík se otočil a na tváři se mu objevil spokojený úšklebek. I jemu jeho nejlepší kamarád chyběl, ale až do této chvíle netušil jak moc. Zdálo se však, jakoby všechny ty měsíce odloučení nic neznamenaly. Oba dva byli pořád stejní.

„Rád tě vidím, Luku,“ zazubil se a na krátký okamžik pevně přítele objal.

„Nějaká změna?“ pohlédl Lucas na obě dívky.

„Absolutně žádná,“ zašklebil se Chris. „Je jedno, jak jsou ty dvě dlouho od sebe. Ty nerozdělí nic.“

„Můžu si někam hodit věci?“

„Určitě,“ přikývl Christopher v odpověď a zamířil na schodiště. „Ale musím tě varovat, budeš muset spát u mě v pokoji. Trošku jsme to totiž s Cassidy nevychytali,“ přiznal.

„Ale, neříkej, že si tvá malá sestřička pozvala na Vánoce i přítele,“ zasmál se Lucas.

„No, tak nějak. A já... pozval jsem Hermionu. Však víš, psal jsem ti o ní.“

„To si velmi dobře pamatuju. Ale nějak se mi nechce věřit, že vy dva spolu nic nemáte. Znám tě, Chrisi. S žádnou holkou, o který bys takhle mluvil, jsi nikdy nebyl jen kamarád. Tím nechci říct, že bys neměl holky za kamarádky, vždycky jsi jich měl až až, ale tohle...“ dumal nad tím. „Wow, pěknej pokoj. I když teda ten tvůj starej byl o něco lepší.“

„Jsem rád, že mám vůbec tohle. Co jsem pochopil, tak to dřív byl pokoj mé tety, ale babička ho dlouhé roky používala jako pokoj pro hosty.“

„Myslím, že tady se mi bude líbit,“ rozvalil se Lucas na posteli a rozhlížel se kolem. „Nějaký plán, co budeme dělat? Musíš mi o všem vyprávět. Ty tvoje psaní sice byly fajn, ale moc mi to neřekne. Chybí mi u toho tvůj výraz a tón hlasu. To často řeklo víc jak slova,“ zasmál se. „Takže jaký jsou holky v Bradavicích?“

„Všechno jsem ti to psal, Luku,“ protočil Chris oči. „Nic zajímavého, ve svý podstatě to samý, co v Krásnohůlkách. I když je teda fakt, že na první pohled jsou ve Francii větší kočky. To víš, všechno to líčení, barevný hábity, sukně... v tomhle je Británie trochu moc konzervativní.“

„To musí nést Cass dost špatně. Pamatuji si, že zrovna ona si na tom zakládala.“

„No, zvládá to. Hlavně se jí podařilo najít kamarádky, které se jí tak trochu podobají. Pamatuješ, jak jsem ti psal o Hermioně a tom kreténovi Weasleym?“

„Nezapomenutelný, brácho. Zrzavý pako bez mozku, že? Dál?“

„Měl bys vidět jeho sestru, která se v Bradavicích Cassidinou nejlepší kamarádkou. Ta by se ti teprve líbila.“

„Chci fotku.“

„Řekni si Cassidy, ta nějakou stoprocentně mít bude. Ale Ginny je fakt skvělá. Hezká, chytrá, ale především děsně sexy. O mně si teda prvních pár týdnů myslela, že jsem totální debil, ale to je fuk. Měl bys ji ale vidět, když hraje famfrpál.“

„Takže sexy kočka se sportovním nadáním? To zní slibně,“ usmál se Lucas.

„A děsně výbušná a impulzivní.“

„Líbí se ti?“

„Asi bych z ní měl smrt,“ přiznal Christopher. „Navíc je zadaná. A nepotřebuju holku, co mě prokleje při první příležitosti. Navíc si vem, co má za bratra.“

„Pravda,“ přikývl zamyšleně Francouz. „Jen škoda, že nepřijede. Tu bych rád viděl.“

„No, popravdě řečeno přijede někdy jiný,“ ušklíbl se Chris.

„No neříkej mi, že sis fakt pozval tu Hermionu!“ posadil se prudce Lucas. „Kecáš!“

„Kdepak, koukej,“ hodil po něm dopis, který ležel na stole.

„Tak tuhle holku vážně rád poznám.“

„To ti věřím, ale ne abys na ni něco zkoušel. Znám tě, Luku,“ pohrozil mu Christopher.

Lucas se jen pousmál, ale nijak to nekomentoval. Místo toho znovu pročítal dopis od Hermiony a poté se pustil do zkoumání pokoje a domu. Chris toho od té doby moc nenamluvil a spíše přemýšlel. Uvědomil si, jak mu kamarád chyběl a jak ho jeho ztráta poznamenala. Nebo to možná byla ztráta matky. Tak jako tak už Christopher nebyl tak bezstarostný kluk, jakým býval. Dřív se od Lucase vůbec nelišil, choval se naprosto přesně jako on. Teď však viděl, že nastala změna. Luk byl pořád stejný, to on se změnil. Zvážněl. Nevěděl, jestli je to dobře nebo špatně, ale Bradavice ho změnily. Nechtěl si to přiznat, ale pomalu se začínal měnit na pravého Angličana. Umínil si, že to se stát nesmí. Chtěl být oboje. Patřit tam i tam.

„Chrisi? Co je s tebou?“ vyrušil ho kamarád z přemýšlení.

„Nic, jen jsem si něco uvědomil.“

„A to?“ posadil se vedle něj Lucas a vážně na něj pohlédl. Dokázal poznat, kdy jeho přítele něco trápí a úměrně tomu se chovat.

„Že se začínám měnit. Francie a Británie jsou fakt hodně rozdílný země. A Bradavice a Krásnohůlky? To je snad ještě větší rozdíl.“

„Jsi furt stejnej,“ pousmál se Lucas. „Jen o moc víc přemýšlíš. Chybí ti spontánnost. Uvidíš ale, že po pár dnech v mé společnosti ji zase bez problémů najdeš.“

„Tak o tom ani v nejmenším nepochybuji.“

„Jo a něco ti přišlo,“ vzpomněl si Lucas a podal Chrisovi jakési psaní. „Před chvílí to přinesla jakási sova. A byla dost neodbytná. A protivná,“ ukázal mu prst, kam ho pták klovl.

„To je od Hermiony,“ poznal hned Christopher písmo. „Kolem šesté. Krb.“

„Jak výstižné. Uvědomuješ si, že to je za deset minut?“

„Sakra. A já pořád ještě nevyřešil, kdo kde bude spát,“ uvědomil si Chris.

„Můžeš se uklidnit, tvoje sestra už to udělala za tebe. „Podle všeho bude muset ten její kluk Terry –fakt blbý jméno – spát v obýváku na gauči. A tvoje přítelkyně dostane ten poslední pokoj.“

„To je s tebou hrozný, Luku. Člověk tě nechá pár minut samotnýho a koukej, jak to dopadá,“ zasmál se Chris. „Za chvilku budeš vědět všechna moje skrytá a neobjevená tajemství.“

„To si piš, brácho. A pojď už. Jsem na tu tvou kamarádku,“ zdůraznil poslední slovo, „opravdu zvědavý.“

„Příště budu víc přemýšlet nad důsledky svého jednání. Mám takový nejasný pocit, že pozvat tebe a Hermionu najednou nebyl nejlepší nápad. A to ani nemluvím o tom, jak k tomu přispěla Cass svými návštěvami.“

O pět minut později už oba dva seděli na pohovce v obývacím pokoji a pohledem hypnotizovali krb. Cassidy s Dominique se mezitím přesunuly do horního patra, kde nerušeně klábosily. Od chvíle, co Dom vylezla z krbu, ještě nezavřely ústa. Ke klukům doléhaly jejich občasné výbuchy smíchu, ale rozhovoru pranic nerozuměli a ani se o to nepokoušeli. Znali své sestry velmi dobře a nepotřebovali je za každou cenu špehovat. Místo toho raději trpěivě seděli a vyčkávali. A v okamžiku, kdy se krb rozzářil zelenými plameny, byli oba dva jako na povel na nohou.

„Hermiono,“ rozzářil se Christopher, když spatřil svou kamarádku. „Ukaž, podej mi to,“ natáhl se po jejím zavazadle.

„Díky, Chrisi. Ani nevíš, jak jsem ráda, že jsem odtamtud mohla vypadnout. Naši...“ rozmluvila se, ale vzápětí si všimla Lucase, který postával za Chrisem a od hlavy k patě si ji prohlížel.

„Ach, promiň, tenhle nevychovanec je můj kamarád Lucas. Říkal jsem ti o něm,“ ušklíbl se Christopher. Moc dobře si všiml pohledu, kterým jeho přítel sjížděl Hermionu.

„Moc mě těší,“ natáhla k němu ruku Mia.

„Bonjour, Mademoiselle,“ vzal ji Luk za ruku a zlehka ji políbil. Hermionu tak zcela vyvedl z míry.

„Chrisi?“ pohlédla dívka tázavě na kamaráda.

„Lucasi!“ vyhrkl v tom samém okamžiku Chris.

„Sorry, nemohl jsem si to odpustit,“ usmál se rozpustile Luk a předvedl Hermioně svou skvělou angličtinu. Pocházel sice z čistě francouzské rodiny, ale ta vynaložila značné množství peněz na to, aby její děti uměly mluvit několika jazyky. „Rád tě poznávám, Hermiono. Chris mi o tobě opravdu hodně vyprávěl,“ zavedl přátelský rozhovor a snažil se ji okouzlit svým šarmem.

Chris si jen povzdechl. Bylo mu předem jasné, že to takhle dopadne. Pomalu se vlekl za svými přáteli, kteří se vydali do patra, přičemž Lucas přebral od kamaráda dívčin kufr a galantně jí ho odnášel nahoru. Byl docela zvědavý na další dny. Nepochyboval o tom, že budou velmi zajímavé. O to se Lucas uměl postarat.

 

<< 10. kapitola <<                                         >> 12. kapitola >>

12.12.2010 23:07:56
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one