My world of fantasy...

10. kapitola PČ - Křiklanův večírek

Listopad se přehoupl v prosinec a než se kdokoliv nadál, za dveřmi byly Vánoce a spolu s nimi i Křiklanův večírek. Většina školy pozvaným z hloubi duše záviděla a snažila se najít způsob, jak se také dostat na list účastníků. Ovšem profesor Křiklan byl nekompromisní a dovolil se účastnit jen svým oblíbencům a jejich doprovodu. Ale i on nakonec slevil a několik málo šťastlivců se přidalo k jeho úzké skupině následníků.

„Člověk by ani neřekl, že jeden hloupý večírek způsobí tolik rozruchu,“ mumlal Terry, zatímco vytahoval z kufru svůj společenský hábit.

„Neremcej a hoď sebou,“ popohnal ho Chris, který již byl dávno oblečený a nyní jen seděl na posteli a sledoval svého kamaráda.

„Na rozdíl od tebe nemám celý volný den a...“

„Terry, je sobota. Jediný, cos měl na práci, bylo vylézt z postele a hned běžet za Cassidy. Jako bys ji neuviděl večer.“

„Láska, kamaráde...“

„Tuhle přednášku si nech pro někoho jiného, ok?“ zarazil ho Christopher dřív, než by si musel vyslechnout další řeči ohledně randění. „To, že teď nikoho nemám, neznamená, že o tom nic nevím. Měl jsem dvakrát tolik holek co ty a dalších několik obdivovatelek. Tak si dej pohov.“

„Tak pardon. Já zapomněl, že mluvím s místním Casanovou.“

„Kdyby sis radši pospíšil. Docela nerad bych přišel pozdě.“

„Pět minut a budu,“ zapadl Boot do koupelny a zabouchl za sebou dveře.

I on byl jedním z mnoha účastníků onoho večírku. Samozřejmě za to vděčil Cassidy, která se už přes dva měsíce těšila ze statusu Křiklanovy oblíbenkyně. Jakmile totiž profesor lektvarů zjistil, že její otec byl slavný francouzský střelec, okamžitě se o ni začal zajímat. Navíc jí dopomohlo i to, že se dřív znal s Aliciou Walkerovou, její babičkou. Ale očividně to nestačilo na to, aby k sobě přizval Chrise. Slavný hráč famfrpálu bylo víc než stará známá.

Cass ze začátku protestovala proti tomu, aby měla výhody kvůli mrtvému otci, ale hodně rychle změnila názor a za chvíli už si začala různá setkání užívat. Pomáhal k tomu i fakt, že tam chodila společně s Ginny a Hermionou, se kterou se konečně také trochu spřátelila. A jakmile zjistila, že Christopher s ní jde na vánoční večírek, byla jak utržená ze řetězu. Chrisovi se opravdu ulevilo, když už konečně nadešel onen slavný den a on nemusel každodenně poslouchat její básnění a natěšení z chystané akce. Cassidy totiž pro podobné okamžiky žila a i když na to byl její bratr víceméně zvyklý, dával přednost tomu, aby se toho jejího šílení nemusel účastnit.

„Terry, to už je ale přinejmenším čtvrt hodina!“ hulákal na kamaráda Chris.

„Vždyť už jdu,“ vyšel konečně ze dveří. „Já na to neměl celý den jako někdo. Vždyť podle toho, co říkali kluci, jsi tím chystání zabil minimálně dvě hodiny.“

„Přeháněj,“ odvětil s úšklebkem Christopher. „Jen jsem se jich chtěl na okamžik zbavit a jak už jsem zjistil, tohle účinkuje nejlíp. A mít ložnici jen dvě hodiny pro sebe, neber to,“ zazubil se.

„Budu si to pamatovat a nenechám se takhle blbě napálit,“ zasmál se Terry. „Tak pojď, ať na nás holky nečekají.“

Zanedlouho už oba dva kráčeli k nebelvírské věži, kde si měli vyzvednout své partnerky. Po celou cestu Chris v duchu nadával na toho, kdo hrad kdysi dávno postavil. Nesnášel to věčné chození nahoru dolů. Podle něj to byla jedna z největších nevýhod Bradavic. Z Krásnohůlek byl totiž zvyklý na maximálně tři patra. Tamější škola totiž sídlila v rozlehlém, nicméně nízkém renesančním zámku nedaleko od Paříže.

„Ti chudáci to mají snad ještě výš jak my,“ vydechl, jakmile se přiblížili ke vchodu do společenské místnosti.

„Taky mám ten dojem. Výš to snad už ani nejde. Ale je fakt, že ta jejich věž je o něco vyšší jak naše. Tak to dává logiku.“

„Jojo, jasně,“ odbyl ho Christopher. Ani o přednášku o historii, popřípadě architektuře Bradavic nepotřeboval. Za poslední čtvrt rok jich měl víc jak dost. „Ahoj Hermiono, Cassidy,“ pozdravil obě dívky, které již na ně čekaly. „Páni, vám to ale sluší,“ složil jim okamžitě kompliment.

„To říkáš pokaždý, Chrisi,“ ušklíbla se na něj Cass.

„Protože je to pokaždé pravda, sestřičko. Popravdě řečeno, ty bys vypadala skvěle i ve lněném pytli. Takhle ale vypadáš přímo kouzelně,“ usmál se. „Už jsem ti říkal, že ti modrá skvěle sedne?“

„Naposled loni na plese,“ mrkla na něj. „Ahoj, Terry,“ začala věnovat pozornost svému příteli a taktně tak bratrovi naznačila, že by své komplimenty měl skládat někomu jinému. Vzápětí se jí dostalo němého poděkování za toto upozornění.

„Ta růžová ti vážně sluší, Mio,“ prohlédl si svou kamarádku.

„Děkuji. Na tvou sestru samozřejmě nemám...“

„Nebuď směšná. Sluší vám to oběma,“ snažil se zachránit situaci. „Čekáme ještě na někoho?“

„Kdepak. Ginny s Deanem už vyrazili a Harry šel vyzvednout Lenku.“

„Já vím, potkali jsme ho cestou,“ nabídl Hermioně rámě. Terry s Cassidy už byli několik metrů před nimi, než se ti dva rozhoupali. „Popravdě – co ho přimělo pozvat právě ji? Je to nejžádanější kluk na škole, může si vybírat...“

„Lenka je náhodou fajn holka,“ zamračila se na něj Hermiona.

„Jo. Ale taky pěkně ulítlá. A to mi nevyvrátíš,“ zarazil ji, když se chystala protestovat. „Možná je milá, hodná a fajn, ale je děsně praštěná.“

„Dobře, to máš pravdu. Ale náhodou je od Harryho hezký, že ji pozval. Má z toho děsnou radost. A krom toho bere Harryho jako kamaráda a ne jako Vyvoleného jako ti ostatní. Udělal správnou věc.“

„Když to říkáš,“ pokrčil mladík rameny. „Nicméně...“

Těšně před schodištěm na ně Terry s Cassidy počkali a dál již pokračovali společně. Christopher netušil, jak to Cass dokázala, ale jako obvykle přesně odhadla, kdy je na čase nenechat je samotné. Snad jen díky ní unikli hádce, ke které se nepochybně schylovalo. Ovšem díky tomuto drobnému zásahu bylo vše zažehnáno a cesta ke Křiklanově kabinetu již proběhla bez sebemenších zádrhelů.

Když konečně dorazili na určené místo a vešli dovnitř, nevěřícně se rozhlíželi kolem a v duchu se dohadovali, jak se Křiklanovi podařilo tak moc změnit vlastní kabinet. V místnosti to díky mnohabarevným závěsům visících na stěně i stropě vypadalo jako v obrovském cirkusovém stanu. Kabinet byl již narvaný studenty a mnoha dalšími významnými hosty a díky tomu tam bylo téměř nedýchatelno. Několik vteřin váhavě stáli mezi dveřmi, než si jich Křiklan konečně všiml.

„Ach, slečno Grangerová, jsem rád, že jste konečně dorazila. A vy samozřejmě také, slečno Walkerová. Pojďte, musím vás někomu představit,“ odtáhl je okamžitě k jakémusi prazvláště vyhlížejícímu kouzelníkovi.

Christopher s Terrym na sebe pobaveně pohlédli a odebrali se ke stolu s jídlem a pitím. Oba byli vděční za to, že nejsou členy pověstného Křiklanova klubu a nemusí se tak seznamovat s každým jeho hostem. Ke spokojenosti jim stačilo jen to, že mohli jít na večírek a dosyta si užít jídla i pití. Rozhodně to byla lepší varianta než poznávat profesorovi přátele a další významné osobnosti. A že jich muselo být hodně. Dívky se k nim totiž vrátily až po čtvrt hodině.

„Otřesné,“ prohodila Hermiona, když stanula po Chrisově boku. „Nechápu, co ho to napadlo, pozvat sem upíra.“

„On je tu upír?“ zajímal se hned Terry. „Kde?“

„Támhle vzadu. A ne, Terry,“ zarazila Cassidy svého přítele, „nepůjdeme tam. Už tak na mě dost hladově zíral.“

„Téměř z ní nespustil oči. Být tebou, tak si na ni dávám pozor,“ varovala Hermiona Boota.

„Dobře. Chceš si jít zatancovat?“ optal se Terry své dívky. Ani nemusel čekat na její odpověď, věděl ji předem. O minutu později už oba dva stanuli na provizorním tanečním parketě, který byl pro tento večer speciálně připraven.

Hermiona s Christopherem tak znova osaměli. Chvíli na sebe jen mlčky hleděli a ani jednoho nenapadalo, co by měl říct. Chris to řešil tím, že neustále upíjel ze svého máslového ležáku, zatímco Hermiona se rozhlížela kolem a pátrala po známých tvářích.

„Fajn, tak promiň,“ nevydržel to nakonec Christopher. „Neměl jsem o Lence tak mluvit. Mio!“ vzal dívku za paži, když stále umanutě hleděla jinam. „Je mi to fakt líto.“

„To je dobrý,“ povzdechla si.

„Chceš si jít taky zatancovat?“ zachytil směr jejího pohledu.

„Ani ne. Jen jim to závidím. Terrymu a Cassidy,“ vysvětlila. Christopher na to nezareagoval. Byl víc než zaskočený tím, že ji nazvala jménem. Obvykle ji titulovala jen jako jeho sestru. „Chtěla bych s někým mít to, co mají ti dva mezi sebou. Je to nádherné,“ pozorovala je se smutným výrazem. „Jsou do sebe hrozně zamilovaní, dávají to najevo a přitom to nevypadá tak odpudivě jako u Rona a Levandule. Naopak je to úžasné.“

„To máš pravdu. Ještě nikdy jsem neviděl Cass, aby se chovala takhle. Aby něco tak moc prožívala. Do žádného kluka nebyla tak moc zamilovaná. Vlastně v porovnání s tímhle do nikoho zamilovaná nebyla,“ usmál se. „Terry je pro ni dobrý. Aspoň tak zapomene na toho idiota, co měla před ním.“

„O tom ses nikdy nezmínil,“ poznamenala Hermiona.

„Nebylo proč. Ona sama o tom nemluví a dělá, že se to nikdy nestalo. Ne že bych se jí divil. Co ten jí provedl...“

„Hodně špatný?“

„Ona ho měla ráda, on ji víceméně využíval. Teda asi ne ze začátku, to se zdál jako fajn kluk. A po celou dobu nikdo nepoznal, že se něco děje. Až pak vyšlo najevo, že má hned několik dalších holek a s Cassidy je jen proto, že se dozvěděl, že je Fleuřina sestřenice. Fleur byla v Krásnohůlkách hodně oblíbená,“ vysvětlil, když si všiml Hermionina tázavého pohledu. „Ten kluk byl asi o tři roky starší jak Cass, takže si Fleur hodně dobře pamatoval. A zřejmě se k ní chtěl nějak dostat. A jak to udělat líp než přes její sestřenici, která je navíc v docela hodném věku?“

„Co se s ním stalo?“

„No, po takovém menším incidentu už se na ni bál i podívat,“ ušklíbl se Christopher. „Každopádně ji nechal na pokoji.“

„Ani se nebudu ptát, cos mu vyvedl.“

„Neptej, nelíbilo by se ti to. Ale on si to zasloužil,“ pohlédl na ni s vážným výrazem. „Tys neviděla, jak zničená pak Cass byla. Věř mi, že kterýkoliv bratr by to udělal taky.“

„Já se s tebou o tom nehádám.“

Christopher mlčky přikývl a několik dalších minut pak pozoroval svou sestru. Miloval ji a hrozně si přál, aby jí to s Terrym vyšlo. Podle něj se k sobě opravdu hodili. A vzhledem k tomu, že Terry byl jeho kamarád, nemohl chtít nic lepšího. Bylo to ideální. Už kvůli ní byl neskutečně šťastný, i když sám nikoho neměl.

„Jsi neuvěřitelný, Chrisi,“ přerušila ho v úvahách Mia. „To, jak ti na ní záleží, jak se staráš...“

„Cassidy je jediná, kdo mi zbyl. Samozřejmě máme ještě babičku a dědu, ale nikdy jsme se s nimi moc nevídali. Máma se nechtěla vracet do Anglie a oni do Francie taky nemohli jezdit pořád. Měli hodně práce a tak. A to mají pořád. Děda nechce z práce odejít, i když na to má věk. A babička má doma pořád co dělat. Navíc mají ještě jednu dceru, která žije tady v Anglii. A teta Maryanne má dceru a před třemi lety se jí narodil ještě syn, takže měli o vnoučky postaráno. I když já si myslím, že by za námi jezdili. Jen máma to nechtěla,“ pokrčil rameny. „Takže ve svý podstatě tu mám jen Cassidy. A ona má mě a mou povinností je, abych na ni dohlídl. Jsem její starší bratr, očekává se to ode mě. Babička s dědou to sice neřekli přímo, ale z těch pár náznaků jsem pochytil, že to tak chtějí. A asi je to i správně.“

„Ale ty...“ začala Hermiona.

„Tak to prostě je, Mio. Nebuď tak překvapená. I ty se staráš. Jsi jedináček, takže nemáš žádného sourozence a rodiče moc nevídáš, ale taky se staráš. O Rona a Harryho. Především o Harryho,“ opravil se. „Taky bys nesnesla, kdyby se mu něco stalo. Je to sice tvůj kamarád, ale řekl bych, že ho tak trochu vnímáš jako bratra. A z jeho strany je to stejný. Popravdě to i jednou řekl. Že tebe a Rona bere jako bratra a sestru.“

Hermiona přikývla a odmlčela se. Pravděpodobně přemýšlela o jeho slovech a zvažovala, kolik je na tom pravdy. Nakonec mu ale ani neodpověděla. Konečně totiž spatřila Harryho, který byl až do té doby ve spárech Křiklana. S chabou omluvou od svého partnera utekla a přidala se ke kamarádovi. Christopher se však nad tím ani nepozastavil, bylo mu jasné, že se ještě vrátí. Místo toho, aby ji pronásledoval, dál zůstával u pultu s nápoji. A když se vedle něj o pět minut později objevila dívka z jeho ročníku, která si tam zřejmě šla pro pití, neváhal a oslovil ji.

„Ahoj. Dafné, že?“ pokoušel se vybavit jméno zmijozelské studentky.

„Jo. Ty se se mnou bavíš?“ podivila se.

„Nemám důvod, proč bych neměl,“ usmál se. „S kým tu seš? Nevšiml jsem si, že bys byla členkou Křiklanovu klubu.“

„To nejsem. Ale Blaise potřeboval doprovod, tak jsem souhlasila, že s ním půjdu,“ rozmluvila se. „S kým tu jsi ty?“

„S Hermionou Grangerovou. Neměla s kým jít, tak mě pozvala. A já se sem chtěl vážně dostat,“ přibarvil si své vyprávění. Věděl totiž, že v okamžiku, kdy by přiznal, že je Hermiona jeho kamarádkou, by od něj Dafné zas utekla.

„Myslela jsem, že jste přátelé.“

„Spíš spolusedící z několika hodin. Na začátku roku byla jediná, u koho bylo na runy a věštění z čísel volné místo. A bylo by divné, kdybychom se spolu nebavili, když jsme při hodinách partneři a spolupracujeme spolu.“

„To dává logiku,“ přikývla Greengrassová.

„Nebude tě Zabini postrádat?“

„Pochybuji o tom. Naposled jsem ho viděla s nějakým divně vypadajícím chlapíkem. Vypadal vážně odpudivě,“ otřásla se.

„Tvůj kamarád má zřejmě zvláštní vkus.“

„To mi povídej.“

„Dafné, tady seš,“ přistoupil k nim náhle Blaise Zabini. „Od kdy se bavíš s takovouhle lůzou?“

„Od té doby, co mě necháváš samotnou, Blaisi. Oproti tobě je tady Walker gentleman,“ zamračila se na svého kamaráda.

„Tys byla ta, co utekla, ne já,“ odsekl Zabini. „To nemáš nic lepšího na práci, než tu okounět, Walkere?“ utrhnul se na Chrise.

„Pokud sis toho nevšiml, tak já jsem tu byl první, Zabini. Ale neboj, nehodlám trávit svůj drahocenný čas v tvé přítomnosti.“

„Být tebou, tak si občas dávám na jazyk. Příště by se ti to nemuselo vyplatit. Určitě si vzpomínáš na to, jak s tebou Malfoy vymetl, že?“

„Na to nejde zapomenout. Ale ať se koukám, jak se koukám, právě ho nikde nevidím, takže...“

Právě v ten moment vpadl do místnosti Filch, jenž s sebou vlekl vzpouzejícího se Malfoye. Zabini hodil na Christophera vítězný úsměv, ale pak stejně jako zbytek osazenstva sledoval následující scénu. Chrise to sice dvakrát nezajímalo, bylo mu úplně ukradené, co Draco Malfoy dělá a nedělá, ale protože neměl nic jiného na práci, i on se účastnil onoho výstupu. Docela se mu ulevilo, když Snape konečně mladého Malfoye odvlekl pryč a v kabinetě se opět rozproudila zábava. Zabini s Grangrassovou mu mezitím zmizeli kdo ví kam. Nebylo mu však přáno zůstat dlouho sám. Zničehonic  se vedle něj opět objevila Hermiona s neklidným výrazem na tváři.

„Neviděl jsi někde Harryho?“ vypálila na něj.

„Ne, neviděl. A i kdyby, nemyslím si, že bych ti to řekl.“

„Proč...“ začala, ale v okamžiku, kdy to vyslovila, jí to bylo jasné. „Promiň, Chrisi. Vážně jsem myslela, že se hned vrátím. Ale nějak jsem se zapovídala, pak se tam ukázala Lenka, do toho ještě profesorka Trelawneyová...“

„Mio, já nemám náladu na to poslouchat nějaký výmluvy,“ odbyl ji. „Popravdě moc nechápu, proč jsi pozvala mě. Myslel jsem, že jdeme jako kamarádi, ale zatím to vypadá, že jsi mě vzala jen proto, abys nešla sama a nepřipadala si blbě.“

„Já jsem ráda, že jsi tu se mnou, Chrisi. A byl jsi ta nejlepší varianta, jakou jsem měla.“

„Až po Weasleym.“

„Rona do toho netahej. Ale představ si, kdybych šla s Cormacem nebo se Zachariášem. Viděl jsi, co McLaggen prováděl s tou holkou pod jmelím? Bylo to nechutné. A Smith je totální debil. Ty jsi jasná výhra. To snad víš, ne? Většina holek tady by mi měla závidět, že jsi můj doprovod.“

„To taky závidí,“ ušklíbl se Christopher. „Ale ty jsi jediná, kdo o mě nestojí.“

„Chrisi, to vůbec není pravda. Náhodou jsem ráda, že jsi tu se mnou,“ mračila se na něj Hermiona. „Pořád ještě platí ta nabídka tance?“

„Ty chceš dobrovolně tancovat?“ podivil se.

„Lepší jak nechat některou z těch holek, co po tobě už pět minut koukaj, aby mi tě přebrala,“ vysvětlila.

Christopher se při jejím prohlášení musel ušklíbnout, ale poté bez jakýchkoliv dalších řečí dovedl svou partnerku na parket. Ukázalo se, že Hermiona je ve skutečnosti docela dobrá tanečnice, když se jí chce. A protože Chris tancoval docela rád, trvalo celkem dlouho, než z parketu zase odešli. Hermioně se totiž tanec s ním natolik zalíbil, že nechtěla odejít. Z jejího počátečního odporu usoudil, že asi nikdy neměla moc štěstí na tanečníky. On sám to zvládal velmi dobře, ale to samé mohl prohlásit o kterémkoliv jiném chlapci z Krásnohůlek. Vzhledem k četnosti tanečních zábav a plesů bylo prakticky nemožné, aby někdo tančit neuměl. Tanec byla věc, která k té škole neodmyslitelně patřila a objevila se dokonce i v učebních osnovách.

Nevěděl, jak dlouho tancovali. Po celou dobu víceméně mlčeli a věnovali se pouze tanci. Až kolem jedné hodiny v noci se ozval Křiklan s tím, že ho to velice mrzí, ale bude muset večírek ukončit. Brumbál mu to povolil pouze do jedné hodiny ranní s tím, že další den brzy ráno odjíždí vlak, který měl dovést studenty zpět do jejich domovů. Než se tedy Chris s Hermionou nadáli, procházeli chodbou vedoucí od Křiklanova kabinetu a mířili zpět do svých věží.

„Co plánuješ na Vánoce?“ vyzvídal Christopher.

„Vlastně vůbec nic,“ přiznala Mia. „Původně jsem byla pozvaná k Weasleyovým, paní Weasleyová mi to říkala už v létě, ale za těchto podmínek by to bylo krajně nevhodné, kdybych tam dorazila. Takže budu doma s rodiči. Ty?“

„Doma. Ale měl by dorazit kamarád z Francie. A Cassidy také pozvala jednou ze svých kamarádek, takže by mělo být dost veselo. Ti dva dorazí hned šestadvacátého,“ usmál se.

„Těšíš se na ně, co?“

„Neviděl jsem je téměř půl roku. Samozřejmě, že je rád uvidím. Lidi tady jsou fajn, ale Lucas byl, a pořád je, mým nejlepším kamarádem přes pět let. Jen je škoda, že nebude moct zůstat celý prázdniny, zůstane u nás jen pár dní. Pak jede někam s rodinou. A Dominique taky. Sice je to Cassina nejlepší kamarádka, ale i sestra Lucase, takže...“ pokrčil rameny. „Hned po Novém roce se vrátí zpět do Francie.“

„To mě mrzí.“

„Nemusí. Jsem rád, že je uvidím aspoň na pár dní.“

„Závidím ti, že tam budeš mít aspoň někoho. S našimi to bude děs. Vůbec netuší, co se teď v kouzelnickém světě děje a já nejsem takový blázen, abych jim to vykládala. Netuším, o čem se spolu budeme bavit.“

„A nechceš teda přijet k nám?“ navrhnul jí zničehonic. „Babičce ani dědovi by to nevadilo, ty bys nebyla sama...“

„Chrisi, to je blbý. Známe se sotva pár měsíců a ty tam navíc budeš mít kamaráda.“

„Tak jak chceš,“ pokrčil rameny. „Ale kdyby sis to rozmyslela, tak moje nabídka platí, jasně?“

„Dobře. Ale nepočítej s tím.“

Christopher přikývl a ohleduplně změnil téma. Jakmile však opustil svou partnerku u vchodu do nebelvírské věže, začal přemýšlet nad tím, co ho přimělo pozvat Hermionu na Vánoce k sobě. Byla pravda, že v poslední době spolu hodně mluvili a cítil, že má s touto dívkou jakési pouto, které je vázalo dohromady, ale opravdu ji znal jen krátce. I tak ale byla jediným člověkem, kromě Cassidy, kterému naprosto věřil a byl schopný říct úplně cokoliv. Ještě než dorazil do Havraspáru došel k názoru, že kdyby Hermiona opravdu přijela, nebylo by to vůbec špatné.

<< 9. kapitola <<                                             >> 11. kapitola >>

04.12.2010 21:04:16
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one