My world of fantasy...
Takže další kapitolka k NZ, tentokrát jí věnuju Tess..=D Tvůj komentář mě dost pobavil a doufám, že se tobě, ale i ostatnímu bude tahle kapitolka líbit.
A jako vždy - komentujte, prosím! =D Dík
________________________________________

„Mamí,“ vtrhla Ginny do kuchyně, která byla plná lidí. „My jdem s Nat ven.“

„Ginny, už jsem ti říkala, že dneska to nepůjde. Potřebuji, abyste pomohli Ronovi, Harrymu a Hermioně s úklidem domu.“

„Ale paní Weasleyová,“ vešla dovnitř i Natalia, „vždyť oni už můžou kouzlit, jenom bysme jim překáželi.“

„Ne, už jsem řekla..“

„Mamko prosím,“ hodila na ni Ginn psí oči. „Dneska jsme chtěli jít na fotbal. Už máme i lístky, nemůžeme je nechat propadnout.“

„Holky, říkala jsem vám to už hodně dopředu, že dneska to nepůjde.“

„My to uděláme zítra,“ prosila Natalia.

„Ale my chceme pomoct dneska,“ ozval se Ron, který seděl u stolu a něčím se cpal.

„Tebe se nikdo na nic neptal,“ utrhla se na něj Ginny a otočila se zpátky na mamku. „Do šesti budeme zpátky, slibujeme.“

„Ginny..“

„Tak je pusť, mami,“ zasáhl Charlie. „Vždyť je jedno, jestli to udělají teď nebo za čtyři hodiny. A když ti slíbily, že to udělaj.“

„Tak dobře,“ podvolila se paní Weasleyová. „Ale v šest ať už jste doma.“

„To není fér,“ ozval se zas Ron. „Jak to, že ony můžou chodit ven pořád, ale když jsem chtěl jít já, tak si mi to nedovolila.“

„Rone, kolikrát ti mám říkat, že tvoje sestra je tam na rozdíl od tebe v bezpečí. Nat nikdo nezná a Ginny zase nepoznají.“

„No jo, je mi to jasný. Prostě ony můžou všechno a já nic. Kdybyste mě tedy hledali, jsem v pokoji,“ zvedl se a s prásknutím dveří odešel.

„Tak mi jdeme,“ řekla Natalia a spolu s Ginny se vytratila ven.

Tak jako vždy na ně kluci čekali hned v další uličce. Ruku v ruce se pak vydali do středu města, přímo ke stadionu Arsenalu. Dneska hrál Arsenal proti Manchesteru o postup. Jack jim opět zajistil ty nejlepší místa a taky jim přinesl pivo a popcorn, aby měli co zakusovat. Zápas probíhal docela v klidu, celá čtveřice z plna hrdla fandila svému týmu. Před pár dny je vzal Jack na trénink a s některými hráči je i seznámil. Nat z toho byla celý hotová a vesele s s hráči povídala. I Ginny pomalu propadala této mudlovské hře. Po zápase, který skončil 1:0 pro Arsenal se vydali zpět k domovu. Měli sice ještě hodinu, ale dívky nechtěly přijít pozdě. Věděly, že pak už by je paní Weasleyová nepustila. Tentokrát je kluci doprovodili až na Grimmauldovo náměstí.

„Víš, Nat,“ začal Will, „já a Jack zítra odjíždíme.“

„Na jak dlouho?“ chtěla vědět Natalia.

„Až do konce prázdnin,“ svěsil chlapec hlavu. „Naši odjíždí za tetou do Ameriky. A já s Jackem jedeme s nimi.“

„Bezva,“ utrousila Nat. „Takže tím mi chceš říct, že je mezi námi konec, že už se neuvidíme.“

„Promiň, chtěl jsem ti to říct dřív, ale nenašel jsem k tomu odvahu,“ sklopil Will hlavu.

„Já to chápu,“ přikývla Natalia. Taky všechno nechávala na poslední chvíli.

„Třeba se ještě uvidíme,“ snažil se to zlehčit.

„Třeba,“ odvětila Nat, ale věděla, že už se nikdy neuvidí. Nevěděla, jak dlouho ještě bude v tomhle čase, ale předpokládala, že koncem prázdnin už bude dávno doma.

„Nat, já je..Chtěl jsem ti říct, že jsi báječná holka a jsem moc rád, že jsem tě potkal.“

„To já taky,“ usmála se Natalia.

V další chvíli se políbili. Oba věděli, že je to úplně naposled a tak si to pořádně užívali. Když se od sebe odtrhli, ještě se objali.

„Budeš mi chybět,“ hlesl Will.

„Ty mě taky. Užij si to v tý Americe. A ne že tam po mě budeš vzdychat,“ mrkla.

„No, uvidí se,“ zasmál se Will.

Oba věděli, že tenhle vztah nemůže vydržet. Pro oba to byla jen prázdninová láska. A ta musí vždycky skončit.

To samé se odehrávalo i u Ginny s Jackem. Dívka nebyla na takovéhle rozchody zvyklá, ale smířila se s tím. Věděla, že nemá cenu nad tím vzlykat. Jacka ani pořádně nemilovala, ale přesto věděla, že jí jeho společnost bude chybět. I oni se naposledy políbili a pak se rozešli. Navždy. Ginny totiž Jackovi řekla, že po prázdninách odjíždí na internátní školu, jako každý rok.

Kluci se nakonec otočili a vydali se každý svou cestou. Nat s Ginn se na sebe podívaly a pohledem vyprovodily kluky až na konec náměstí. Jakmile zmizeli z dohledu, otočily se a vybavily si adresu jejich domu. Pak už vešly do budovy číslo dvanáct. Beze slova prošli halou a vyšly nahoru do druhého patra, když se tam setkali s Ronem, Harrym a Hermionou. Na schodech pak uviděly Charlieho a Billa. Právě se chystali na večeři.

„Kdo to byl, ty kluci venku?“ uhodil na ně hned Ron.

„Kamarádi,“ utrousila Ginny a chtěla vejít do svého pokoje.

„A s kamarádama se normálně líbáte, jo?“ pokračoval Ronald.

„Co je ti do toho,“ štěkla na něj Nat. „Hleď si radši svýho, jo?“

„Ale, že by slečna Dokonalá konečně ztratila nervy?“

Natalia zavřela oči, aby se uklidnila. Rozchod s Willem ji vzal víc, než čekala. A na někoho typu Ronald opravdu náladu neměla.

„Varuji tě, nech mě na pokoji,“ vydechla.

„A zrovna se mi nechce,“ ušklíbl se Ron, když se Nat otočila. „Copak, nechal tě, že seš tak napruzená?“

Ale to neměl dělat. Nat se bleskově otočila a vrazila mu pěst do břicha. Další rána letěla na jeho záda a za chvíli Ron už ležel na zemi, ani nevěděl jak.

„Já tě varovala,“ vyplivla naštvaně a s prásknutím dveřmi zapadla do pokoje.

Ginny se jen opovržlivě podívala na svého bratra, který stále ležel na zemi a pak se otočila a odešla do dalšího patra. I ona chtěla být sama a rozhodla se Natalii nerušit. Věděla, že i přes tvrzení, že Willa nemá ráda, to nebyla pravda. Viděla na ní, jak se pokaždé rozzáří, když ho vidí. A teď o něj přišla. Stejně jako ona o Jacka. Byly na tom stejně. A tak ji chápala. Kdyby tohle Ron řekl jí, asi by mu taky jednu vrazila. Ale naneštěstí pro něj si vybral tu, která ovládala bojové sporty.

Natalia zatím vztekle přecházela po pokoji a kopala do všeho, co se jí připletlo pod nohy. Do polštáře, židle, postele, prostě úplně do všeho. Byla zklamaná z rozchodu, ale třešničkou na dortu byl Ron. Takhle jí ještě nikdy nikdo nenaštval. Po deseti minutách se ale jakž takž zklidnila a rozhodla se, že se vydá dolů na večeři. A s Ronem si to pak ještě vyřídí.

Když vešla do kuchyně, byli už tam všichni. Kromě Ginny. Okamžitě na sebe upoutala pozornost většiny přítomných. Ron, Harry a Hermiona si ji změřili nenávistným pohledem, zatímco Bill s Charliem se na ni jen pousmáli. V duchu se ještě bavili tím, co před čtvrt hodinou vyvedla jejich bratrovi. Ale Nat nic z toho nevnímala. Nevšímala si trojky u stolu ani Billa a Charlieho. Místo toho se posadila na své místo a mlčela.

„Hele,“ ozval se po chvíli Fred. „To s tím Ronem je fakt pravda? Fakt si mu jednu vrazila?“

Natalia ho však zpražila takovým pohledem, že radši mlčel. Poznal, že teď nemá na žádné vtípky a žertíky čas. Celou večeři dívka mlčela a nikdo se neodvážil na ni promluvit. Dnes tu byli téměř všichni Weasleyovi, kromě Percyho a Ginny, která ještě nedorazila, Harry a Hermiona a Fleur. Dokonce ani paní Weasleyová se jí na nic neptala, ani jak bylo venku. Asi už slyšela o tom, co vyvedla jejímu synovi.

„Můžeš mi říct,“ ozvala se Hermiona, když všichni dojedli, „co to nahoře mělo znamenat?“

„Varovala jsem ho, ať mě nechá na pokoji,“ řekla Natalia ledově a spražila ji pohledem.

„Neměla jsi jediný důvod..“

„Nepleť se do toho. On se mě snaží vytočit celou dobu. Naopak by měl být šťastný, že se mu to povedlo.“

„To fakt skáču radostí. Kvůli tobě mě všechno bolí!“ zavrčel Ron.

„Tvoje chyba,“ ušklíbla se Natalia a postavila se. Ron ji napodobil.

„Tak to teda ne. Jsi jen zlá a bezcitná..“

„Jasně,“ rozkřikla se Nat. „Za všechno zas můžu já. Jsem bezcitná, zlá, hnusná, sobecká mrcha! Všechno a všechny kazím. Jo! Tos chtěl slyšet? A co ještě?! Jo, zapomněla jsem. Kouřích, chlastá, beru drogy, jsem děvka, vrah. Za všechno můžu já, zatímco ty jsi ten pan Dokonalý,“ křičela. „Vadí ti, že se se mnou Ginny kamarádí a já ji kazím? A z návratu Voldemorta mě neobviníš? Za to taky náhodou nemůžu? Víš co Weasley, jdi do prdele. Už mě sereš. Jsi jen zasranej rozmazlenej spratek, co si o sobě myslí že je pán světa. Je mi z tebe na blití,“ vychrlila jedním dechem a s prásknutím dveří vypadla z místnosti.

Všichni v místnosti nevěřícně hleděli na dveře, kde před malým okamžikem Natalia zmizela. Ani si tak nevšimli Ginny, které vešla do místnosti chvíli před tím, než Nat začala vyvádět. Ta jen nenávistně hleděla na Rona. Nikdo z nich nevěděl, jak se její kamarádka cítí. Nikdo.

„Co to do ní vjelo?“ divila se Fleur.

„Jen se konečně ukázala v celé své kráse,“ ušklíbl se Ron.

„Sklapni,“ ozvala se Ginny a ostatní si teprve teď všimli, že je tu také. „Vůbec nic o tom nevíš, tak se do toho laskavě nepleť. Jestli je tady někdo zlej a bezcitnej, tak seš to jedině ty, Ronalde!“

„Ginny, co to prosím tě..“ začala paní Weasleyová.

„Nech mě mami. Tady Ronánek si určitě už ztěžoval, že mu Nat jednu vrazila, co?“

„To si piš, že jo, ségra,“ zašklebil se George. „Málem se nám tu rozbrečel. Mamka mu musela dát lektvar proti bolesti,“ posmíval se.

„Ale, náš hrdina,“ přimhouřila Ginn oči. „Tak abys věděl, Ronalde, tak těch pár ran bylo zcela zasloužených. Kdyby mě Nat nepředběhla, vrazila bych ti je sama.“

„Ginny, zlatíčko, můžeš nám říct, o čem to proboha mluvíš?“

„O tom mami, že Ron se pořád snaží Nat vyprovokovat. A když se mu to konečně povede, tak hned utíká žalovat, že dostal nakládačku. Od holky. Byla to jeho chyba. Pořád se do ní jen naváží a předhazuje jí, že nemá kamarády, rodiče..A dneska byl celý bez sebe, když nás viděl venku z klukama.“

„Rone, to snad ani není pravda. Ty jí říkáš takovýhle věci? Víš, jak se musí chudák cítit, když tu nikoho kromě nás nemá?“

„Ale tak to není, paní Weasleyová,“ zasáhla Hermiona. „Ron jí jen nahoře řekl, jestli jí ten kluk, co s ním byla, náhodou nenechal.“

„A shodou okolností jo!“ křikla Ginny. „On a jeho kamarád zítra odjíždí do Ameriky. Teď už tu nemá skoro nikoho. Ostatní z jejich party se taky rozjeli všude možně. Na brigády, dovolený. Myslíš, že je to pro ni lehký, když ví, že už ho neuvidí? Ona ho měla totiž ráda, Ronalde, ale ty tenhle cit asi neznáš.“

Všichni v kuchyni teď zmlkli a jen se vyděšeně dívali na Ginny. Pak se Ron zvedl.

„Kecy,“ zavrčel. „Ta holka nemá ráda nikoho a nic.“

Ginny se už nerozmýšlela a v okamžiku, kdy šel kolem jí mu jednu vrazila.

„Nebudeš tady urážet moji kamarádku,“ zasyčela. „Jsi jen bezcitný hajzl. Stydím se za to, že jsi můj bratr. A vy dva ho v tom ještě podporujete,“ otočila se na Hermionu a Harryho.

„Ron má pravdu,“ řekla Hermiona a spolu s Harrym se chystala odejít. „Změnila jsi se.“

„Dost možná. Ale to vy taky,“ odvětila dívka. „Ani jeden z vás Nat nezná a ani se nesnažil ji poznat, ale hned ji odsuzujete. Jen proto, co vám Ronald řekl. To, že on ji nemá rád není důvod, abyste jí nesnášeli i vy. Jste to samý co on.“

„Zato ty jsi svatoušek, co?“ ušklíbla se Hermiona.

„Ne a nic takového netvrdím. Začali jste mě odsuzovat jen proto, že se s Nat kamarádím, že jsem si začala žít podle svého. Harry na mě od té doby, co přijel skoro nepromluvil, pokud se nepočítá hned ten první den. Je mu fuk, co jsem k němu cítila. Nestaral se o to. Ale Nat byla ochotná mě vždycky vyslechnout. Klidně i hodiny poslouchala, co mi leží na srdci a snažila se mi pomoci. A vy? Ani jednou jste za mnou nepřišli. Ani jednou jste se nezajímali, jak mi je,“ objevily se jí v očích slzy. „Bylo vám to všechno fuk. Byla jsem s ní a to pro vás bylo rozhodující. Čekala jsem, Hermiono, že za mnou třeba přijdeš a popovídáme si, ale za celý týden jsi nepřišla. Když jsem k vám chtěla jít já, vždycky jsem jen slyšela: Neotravuj, nemáme čas, běž si za tou husou. Jedině Natalia mě nikdy neodmítla. I když se sama cítila pod psa a nejraději by byla sama, poslouchala mě. A že na tom byla hůř. Čím dál tím víc se jí začíná stýskat. V noci většinou ani nespí, jen sedí na okně a hledí ven. Přesto se ráno tváří, jako by se nic nedělo a snaží se dělat veselou.“

Všichni na Ginny zaraženě hleděli. Paní Weasleyová na svoji dceru hleděla se slzami v očích. Ostatní smutně. Nikdo z nich nevěděl, jak se ty dvě cítily. Jen Harry a Hermiona se sebrali a odešli. Ginn ještě zaslechla, jak Hermiona říká cosi o manipulaci a viděla, jak Harry přikyvuje. Nakonec se i ona vytratila z místnosti a zalezla do pokoje. Nat tu neobjevila. Posadila se na posteli a pustila si Nataliin iPod. Věděla už, jak se s ním zachází a taky kde jsou písničky, které si ona oblíbila. Vesměs to byly samé pomalé melodie, které teď kopírovaly její náladu. Byla smutná z rozchodu s Jackem a také z toho, jak se k ní Hermiona, Ron a Harry chovají. A pak taky kvůli Natalii. Nakonec usnula tak, jak byla.

 

***

 

Natalia hned, jak vypadla z kuchyně utíkala ke dveřím. Chtěla z tohoto domů vypadnout. Už nemohla snášet tu nenávist, kterou cítila z Rona, ale také z Hermiony a Harryho. Mrzelo jí, jak se k ní chovají. U Rona to chápala, pořád se hádali, ale těm druhým nic neudělala. Přesto však stáli za svým kamarádem, aniž by věděli, co se děje a tak.

Vydala se pryč z náměstí. Ale tentokrát mířila na opačnou stranu, než obvykle. Nechtěla potkat nikoho z těch, které znala. Chtěla být sama. Míjela spousty neznámých lidí, jak se vesele baví mezi sebou a smějí se při tom. Viděla, jak mnozí z nich míří do barů, které cestou potkávala. Dovedla si představit, co budou dnes dělat.

Nakonec i ona zalezla do jednoho z barů. Byl to docela zapadlý podnik, ale to Nat nevadilo. Posadila se na barovou židličku a vytáhla si cigarety. Měla štěstí, že si většinu věcí nosí po kapsách. Našla dvoje krabičky cigaret, naštěstí plné a docela dost peněz. Tonksová jí totiž dávala cosi jako kapesné a protože až do dneška za ni všechno platil Will, vše jí zůstalo. Poručila si panáka absintu a rovnou ho do sebe kopla. Během dvou hodin byly krabičky cigaret pryč a ona v sobě měla bůhví dalších panáků. Pak se odploužila do jednoho rohu, kde seděli docela podezřelý týpci a bez okolků se jich zeptala, jestli nemají trávu. Když přikývli, něco od nich odkoupila a vyšla ven. Přímo naproti baru se nacházel park a Nat se do něj vydala. Byl to spíše jakýsi les s lavičkami. Dívka zalezla do té nejtmavší části a vytáhla to, co si koupila. Ti chlapi byli dokonce tak ochotní, že jí jednoho jointa ubalili. Zapálila si a užívala si ten pocit, kdy o sobě vůbec nevěděla. Po nějaké době se svalila mezi stromy a keře a usnula.

05.09.2007 16:46:43
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one