My world of fantasy...
Tak je tady další kapitolka, vlkádám jí sem dřív, protože za chvíli odcházím pryč a nevím, jestli bych se sem do večera dostala..=D
Je o trochu delší než obvykle, z NZ asi nejdelší, ale to je výjimka..No doufám, že se vám bude líbit, užijte si čtení a pak koukejte pořádně komentovat.
____________________________________________
Vaše Kaitlin

„Nat,“ ozvalo se ráno zasténání z postele.

Natalia, která už byla dávno vzhůru pro případ, že by je paní Weasleyová náhodou chtěla budit, se ohlédla na Ginny, která se snažila vylézt z postele.

„Mě je blbě,“ vylétla Ginn z pelechu a utíkala směrem záchod. Když se vrátila, v obličeji byla úplně bílá.

„Na, prosím tě,“ ušklíbla se Nat. Jí na rozdíl od její kamarádky nic nebylo.

„Co je to?“ zeptala se Ginny, ale nečekala na odpověď a rovnou to na ex vypila. „Blé.“

„Tak to byl lektvar na kocovinu. V pátek jsem Tonksovou požádala, aby mi tu jeden nechala, pro všechny případy. Sice jsem ho nepotřebovala, ale hodil se,“ usmála se.

„To jo,“ pokývala druhá dívka hlavou. „Co jsme to včera vyváděly? Téměř nic si nepamatuju.“

„No, pěkně ses ztřískala,“ pošklebovala se Nat. „Do kdy si to pamatuješ?“

„Jak jsem šla j Jackem na parket. Pak už ani ťuk,“ přiznala.

„Aha. No tak pak jsme dopili všechno, co tam zbylo a začali hrát flašku. Na pusy, znáš to.“

„Počkej, to chceš říct, že jsem s někým líbala?“

„Kdyby s někým,“ rozesmála se Natalia. „Na tebe to padalo úplně nejvíc a líbala ses tam úplně se všemi. Já měla štěstí, většinou to padlo na Willa,“ šklebila se.

„To snad ne,“ složila si Ginn hlavu do dlaní. „A co bylo dál?“ vyptávala se s obavami v hlase.

„Pak ses tam válela na sedačce s Jackem. Zdálo se, že jste si docela padli do oka.“

Weasleyová na ni jen nevěřícně hleděla. Tohle nemohla být pravda. Přece by si jen tak nezačala s klukem, kterého ani nezná. A navíc tu byl Harry. To mu přece nemohla udělat.

„Řekni, že to není pravda,“ zakňučela.

„Ale je. A na dnešek nás kluci zvou do kina. Teda, mě Will, tebe Jack,“ prozradila jí. „On se ti to snažil říct, ale když si nevnímala, požádal mě, abych ti to vyřídila.“

„Tak to asi nikam nepůjdu. Za prvé nás mamka nepustí, za druhé ho téměř ani neznám..“

„Když nepočítáš to, jak jste se tam včera osahávali a líbali,“ rýpla si Nat.

„Za třetí,“ pokračovala Ginny a dělala, že Natalii neslyšela, „by se to mohl dozvědět Ron a říct to mamce a za čtvrté to nechci Harrymu udělat.“

„Ginn, on se k tobě stejně v nejbližší době nevrátí,“ vymlouvala jí to Natalia. „Navíc s Jackem to nebude nic vážnýho, jen nevinný flirt.“

„Asi jako ty s Willem, co?“ zašklebila se Ginny. „Mezi vámi to vůbec není vážný.“

„Ale ono opravdu není,“ překvapila jí Nat. „Tohle nikdy nemůže vydržet dlouho. Pár dní, možný týdnů, ale pak se rozejdem a nebo už se nebudeme stýkat. A to tu už stejně asi nebudu. Navíc mám u nás kluka, takže není co řešit.“

„Ty máš kluka? A to se tu takhle zahazuješ s ním?“ divila se Ginn.

„Jo, Larry tohle stejně nikdy nezjistí. Tak proč si neužít. A ty to můžeš prát s Jackem zrovna tak. Navíc pochybuju, že by na to někdo přišel. Jak asi?“

„To nevím, ale už s ním nechci nic mít,“ stála si za svým Ginny.

„Tak prosím. Je to tvoje rozhodnutí. Ale já do toho kina jdu. A vsaď se, že mě tvoje máma dneska pustí.“

„Tak o tom silně pochybuji,“ usmála se Ginn. „Nenechá tě tam jít.“

„Ale nechá. Však sama uvidíš. Pak mi budeš závidět, že můžu jít ven a ty ne.“

„Nebudu.“

„Jak chceš. Tak já si budu chodit sama, užívat si s kamarády a ty se tu třeba ukousej nudou,“ prohlásila a vydala se ke dveřím. „Jo a radši si skoč do koupelny. Kdyby tě takhle viděla tvoje mamka, asi by se dost divila,“ a odešla.

Weasleyová se pomalu zvedla z postele a zamířila do koupelny. Když se však viděla v koupelně, zděsila se. Všechny ty šminky, co na sobě měla, byly rozmazaný a vlasy neuvěřitelně rozcuchaný. Zoufale se na sebe podívala a nakonec to vše vyřešila tím, že si vlezla do sprchy a všechnu tu špínu ze sebe smyla. Pak se vydala dolů na snídani. Bylo právě devět hodin.

„Dobré ráno,“ pozdravila hned, jak vešla do dveří. Seděla tam její mamka, Ron a samozřejmě Nat.

„Dobré,“ zazíval Ronald. Očividně také vstal teprve před chvílí.

„Dobré ráno, drahoušku,“ usmála se na ní paní Weasleyová. „Co si dáš k snídani.“

„Jen toasty, mami,“ prohlásila Ginny a její matka odběhla udělat jídlo. „Co je dneska na programu?“

„Nic, jen na oběd by měla přijít Tonksová s Remusem. A taky váš táta.“

„Tak to je fajn,“ usmála se Natalia. U Tonks totiž měla jistotu, že ji do toho kina pustí. „A v kolik že přijdou?“

„Tak kolem dvanácté. Proč tě to zajímá?“ divila se paní Weasleyová.

„Jen tak. Prostě jsem ráda, že tu bude víc lidí, nic víc.“

„Tak to já taky. Když je ten dům tak prázdný, necítím se v něm dobře,“ prohlásila žena.

Nat se na ni udiveně podívala: „Mě tu dobře je,“ přiznala. „Nevím proč, ale cítím se tu dobře. Ale nejsem zvyklá na málo lidí. Chybí mi kamarádi a tak.“

Molly se na ní chápavě podívala: „Musíš to mít teď těžký. Určitě se ti po rodičích a kamarádech stýská, že?“

„Po rodičích ani ne,“ pokrčila Natalia rameny. „Stejně nikdy nebyli doma. Jsem zvyklá být celý den s kamarády, ti pro měli byli jako rodina. Nejhorší tady na tom je, že odsud vůbec nemůžu. Nenávidím, když musím být někde zavřená. Stokrát radši bych byla tam venku a třeba i spala pod mostem, ale hlavně, abych byla s kamarády. Tady jsem si jich pár našla, ale pravděpodobně už je asi neuvidím,“ snažila se hrát na city. „Škoda, že jsem s nimi včera nemohla být. A dneska jdou prý do kina,“ posmutněla.

Paní Weasleyová se na ni chápavě podívala a vypadalo to, že nad něčím přemýšlí: „Natalio,“řekla nakonec. „Asi to tu pro tebe musí být hrozný. A víš co, běž si za těmi kamarády. Když tě tady nikdo nezná, pravděpodobně ti nic nehrozí. Ale musíš mi slíbit, že na sebe dáš pozor. A do setmění budeš doma.“

„Dám na sebe pozor,“ usmála se Natalia a rozzářila se. „To se nebojte.“

„A kdy teda chceš jít?“

„Asi až po obědě,“ zamyslela se dívka a pohlédla na Ginny a Rona, kteří na ni hleděli s otevřenou pusou. Pak vstala a přešla k matce Rona a Ginny, která se před chvílí přesunula k plotně. „Děkuji,“ objala ji.

„Nemáš vůbec zač,“ vysoukala ze sebe překvapená paní Weasleyová, když ji Nat pustila.

„Ale mám,“ usmála se na ni Natalia a opustila místnost.

Hned, jak zavřela dveře se sama pro sebe zašklebila. Tak tohle jí teda vyšlo. Ani nečekala, že to bude tak lehké. Ale stačilo jen trochu zahrát na city, udělat ze sebe chudinku, kterou rodiče skoro ani nevídají a bylo to. Hned jak byla u sebe v pokoji, poprvé vytáhla z tašky svůj iPod a repráčky, které s sebou měla a pustila si svoji oblíbenou muziku. Vesměs to byl samý rock a metal, ale sem tam byla také nějaká písnička, která se těmto žánrům vymykala.

Po chvíli zaslechla docela hlasité zaklepání na dveře a o okamžik později dovnitř vtrhla Ginny a v závěsu i Ron. Na chvíli se zarazili, když uslyšeli docela hlasitou muziku, která vycházela z jakýchsi bedýnek.

„Co to je?“ zeptal se inteligentně Ron.

„Nic, jen můj iPod a repráky.“

„A kde se bere ta muzika?“ nechápal stále.

„V tom iPodu. To je ta malá krabička. A mohl bys za sebou prosím tě zavřít?“

Ron ji poslechl, ale vyptával se dál: „To se do toho vejde?“

„Jasně,“ zašklebila se Natalia. „V tohle je asi kolem pětseti písniček. Plus mínus. Jedna písnička má tak tři, čtyři minuty, takže než by se to všechno přehrálo, byl by den v háji,“ povídala Nat a bavila se jejich obličeji. „Tak co jste chtěli?“

„Co to bylo, to dole s mamkou?“ vypálila ze sebe Ginny.

„Co by,“ pokrčila Natalia rameny. „Prostě jsem potřebovala jít ven a zařídila jsem to. Já ti hned říkala, že mi to dovolí.“

„Nechápu,“ zamračil se Ronald, „jak se ti to povedlo. Tohle by mě nikdy nedovolila.“

„Jenže já taky nejsem její dcera,“ pravila Nat. „A kromě toho jsem jí udala důvody, proč bych neměla zůstat v tomhle domě.“

„Ne, tys jí jen hrála na city a dělala ze sebe chudinku,“ nesouhlasil s ní Ron.

„Když to bereš takhle,“ opáčila Nat. „Svůj účel to splnilo, do kina s kamarády jít můžu.“

„Jsi strašná mrcha,“ zakroutil chlapec hlavou.

„Hej,“ ohradila se Natalia a mrskla po něm polštářem. „Tohle o mě říkat nebudeš!“ zavrčela.

„Proč bych neměl. Vždyť je to pravda. A nemysli si, že nevím o tom, že jste se včera v noci někam vypařily. Tak mě moc neštvi nebo to řeknu mamce.“

Natalia se ušklíbla: „A kdo ti dokáže, že máš pravdu?“ a vstala z postele, přešla ke skříni a vytáhla si cigarety. „Můžu jí říct, že to není pravda a že si vymýšlíš, protože jsem ti nepadla do oka a chceš se mě zbavit.“

„A ty si myslíš, že ti to uvěří?“

„Jo,“ odvětila dívka a zapálila si.

„Teda nechápu, Ginny, jak se s ní můžeš bavit. Kdyby byla čarodějka, určitě by skončila ve Zmijozelu.“

„Jenže já nejsem,“ vyfoukla z úst kouř. „Jak si vůbec přišel na to, že jsme byli venku?“

„Jednoduše. Slyšel jsem vás. A v pokoji jste nebyly. Došlo mi, že jste šly za těma tvýma kamarádama.“

„A hele, tady někdo začal používat mozek,“ rýpla si Natalia. „Aspoň se umíme bavit a nedřepíme doma na prdeli.“

„Já se umím bavit. Ale nepotřebuju kvůli tomu lézt bůhví kam.“

„Jo, to si dovedu představit. A cos dělal, hrál s matkou šachy?“

„Ne, já..“

„Víš Ronánku,“ nenechala ho domluvit Nat, „u nás se prostě lidi baví jinak. Stačí k tomu mít dobré přátele. A vzhledem k tomu, že ty máš jen tu Grangerovou a Pottera, tak to asi moc nejde.“

„Hlavně že ty jich tu máš tolik,“ křikl na ni Ron, kterému začínaly rudnout uši.

„Náhodou mám. Asi tak..deset? A to jsem tu pár dní. A doma to je celá parta.“

„No jo, kamarádi na jednu noc, co?“ ušklíbl se.

„Ne, já si umím kluka udržet, pokud chci,“ vracela mu to Natalia. „A taky mu dokážu říct, co k němu cítím,“ a narážela tak na jeho vztah s Hermionou. To všechno věděla od Ginny.

„No jasně. Ty jsi tady vlastně přeborník na vztahy,“ hádal se s ní a byl rudý čím dál tím víc. Ginny se mezitím stačila posadit na postel a sledovala tu slovní přestřelku.

„No, rozhodně jsem prvního kluka neměla v šestnácti,“ posmívala se.

„Aha. A v kolika?“

„Hm, tak to bych musela hodně zalovit v paměti. Kolik mi tak mohlo být? Dvanáct? Že by?“

„Tos byla ještě dítě!“

„No rozhodně jsem byla v těch dvanácti vyspělejší než ty v patnácti. Jenže to ty se svým mozečkem asi nedokážeš pochopit.“

„Neštvi mě..“ zarazil se. Když zjistil, že ani neví její příjmení.

„Ale, ale, tady si někdo nepamatuje, jak se jmenuju, co Weasley?“ užívala si Nat svůj triumf.

„Nechceš seznámit s Malfoyem? Byli byste nádherný pár,“ nadhodil Ron jiné téma.

„Sorry, ale já na blonďáky nejsem. Musel by být černovlasý. Ale jinak by docela ušel, to máš pravdu. Aspoň to není takový ňouma jako ty.“

„Krávo,“ zakřičel na ní, vyšel ze dveří a zabouchl za sebou.

Ginny se rozesmála: „Tak ten už s tebou do smrti nepromluví. V tomhle by si mohla tomu Malfoyovi konkurovat. Jen málokdo ho tak naštve.“

„Tak ať si je naštvaný. Já jsem s tím nezačala. Nechceš cigáro?“

„Vždyť víš, že nekouřím,“ vysvětlila jí Ginn.

„No včera to tak nevypadalo, když si jich zvládla několik za sebou?“

„Cože? A tos mě nemohla zastavit?“

„Ne, proč? Vypadala jsi, že si to užíváš, tak přece ti nebudu kazit zábavu. Tak si to vem, tak strašný to zas není.“

„Myslím, že se bez toho obejdu,“ zakřenila se dívka. „Ale jsi fakt pěkná potvora. Chudák mamka, kdyby věděla, žes to na ni hrála.“

„Jen něco,“ přiznala Nat. „Opravdu jsou pro mě kamarádi vše. V tom bych jí nikdy nelhala. A pak už jen stačilo trochu zahrát na city. Ale už se na Willa těším,“ dělala zasněnou a potajmu při tom pozorovala, jak se bude Ginny tvářit.

„Taky bych chtěla jít ven,“ přiznala bývalá zrzka.

„Ale, že by se ti po někom stýskalo?“

„To ne! Jen nechci být zalezlá v domě jako Ronald.“

„Ale nedělej se. Chtěla bys Jacka ještě vidět.“

„Nechtěla. Co je mi po něm.“

„Možná to, že ještě včera se ti docela líbil a ty jemu taky.“

„Kecy. Kdybych toho v sobě neměla tolik, ani bych o něj okem nezavadila.“

„Tak si to tvrď. Tak já mu to vyřídím, jo?“

„To ne!“ zděsila se Ginn.

„Takže přece jen ti není tak lhostejný.“

„Je, ale nechci, abys mu zrovna tohle říkala. Co by si pak o mě pomyslel.“

„Záleží ti na něm,“ usmívala se Nat.

„Nezáleží.“

„Kdyby ti na něm nezáleželo, bylo by ti fuk, co si o tobě myslí. Ale ono je to stejně jedno. Ty ven stejně nemůžeš, takže ho už neuvidíš. Ale můžu mu vyřídit poslední sbohem?“ navrhla a zazubila se na kamarádku.

„Já ti dám poslední sbohem,“ čertila se Ginny. „A vypni už konečně tu hudbu, vždyť se to nedá poslouchat.“

„No dovol. Takhle mi urážet Nightwish. Že se nestydíš,“ ale opravdu to vypnula. „No, takže teď máme deset hodin, to znamená že kolem dvanácté je oběd, v jednu odejdu, chvíli se projdu po městě, možná si něco koupím, pokud mi dá někdo peníze, no a ve dvě mám sraz s Willem,“ říkala svůj dnešní program. „Kino trvá tak dvě, tři hodiny, a protože mám čas asi až do osmi, můžem ještě někam zajít.“

„Nech toho,“ okřikla jí Ginny.

„Proč? Tebe nezajímá, co budu dneska dělat?“ divila se Nat.

„Ne, protože já se doma budu kousat nudou.“

„To je mi ale líto. Ale s tím asi nic nenaděláme,“ posmutněla Natalia. „Musíš poslouchat maminku a ta chce, aby její holčička zůstala doma.“

„Natalio, nech toho, nebo tě něčím praštím. A to myslím vážně.“

„To už se bojím,“ vyskočila Nat, hodila po Ginn polštář a zdrhla z pokoje.

Druhá dívka ne sebe nenechala čekat a vrhla se za ní. Na chodbě ještě zahlédla, jak její kamarádka mizí na schodech. Rozeběhla se tedy za ní. Po chvíli obě dvě vtrhly do kuchyně, Nat málem převrhla stůl, jak se snažila utéct a Ginny dokonce porazila dvě židle.

„No tak holky,“ uslyšely najednou hlas paní Weasleyové a zarazily se. Vůbec si nevšimly, že v kuchyni někdo je. „Copak je vám pět let?“

„Promiň mami. Ale tady se nedá nic jiného dělat,“ pokrčila Ginny rameny.

„Tak si vemte nějakou knížku a běžte si číst,“ navrhla.

Ale s ohlasy se nesetkala. Naopak. Natalia na svém obličeji vykouzlila výraz čiré hrůzy. Ona a knížky. Když jí Ginny viděla, měla co dělat, aby se udržela na nohou.

„To..asi..nepůjde..ma-mami,“ smála se. „Natalia..ne-nenávidí čtení.“

„Aha. Tak to jsem nevěděla. A proč se ti to nelíbí, drahoušku,“ otočila se na Nat.

„Nikdy mě to nijak nebavilo,“ vysvětlovala dívka. „Připadalo mi ta jako ztráta času. Navíc většina dobrých knížek je zfilmovaná, tak proč se několik dní trápit nad nějakou bichlí, když si to můžu pustit doma a ještě se u toho pobavit s přáteli.“

„Ach jo,“ povzdechla si paní Weasleyová. „Pořád si nemůžu zvyknout na to, že nejsi čarodějka a máš jiné zvyky.“

„To se časem poddá. Vy si zvyknete na to, co je pro mě běžné a já na vaše věci. Pro mě je nezvyklé, že v domě není elektřina, nemáte tu televizi ani rádio, o počítači ani nemluvím. A třeba Ron zas nemůže pochopit, že mám úplně jiný styl života, že mám spoustu kamarádů a pořád něco podnikáme. Prostě každej tem svět je jinej, ale dají se skloubit dohromady.“

„Asi máš pravdu,“ usmála se paní Weasleyová. „A kde jsi vlastně byla v pátek večer? Tonksová se zmiňovala o tom, žes někde byla.“

Nat se zarazila, ale nakonec usoudila, že bude lepší říct pravdu: „V jednom baru, kousek odtud. Už jsem potřebovala z toho domu vypadnout. Navíc na těhle místech máte jistotu, že narazíte na nějakou fajn partu lidí.“

„A není to tam nebezpečné? Vždyť se tam jen každý opíjí..“

„Ne, paní Weasleyová, do barů si chodí lidi sednout, popovídat si s kamarády, možná si dát nějaký ten koktejl a pokud tam mají parket, tak zatancovat. Samozřejmě se najdou i takový, kteří se tam jdou ožrat, ale to je všude. Určitě i v kouzelnických hospodách.“

„Holka, holka, ty teda žiješ život. Kde na to proboha bereš peníze, myslela jsem, že nic nemáš.“

„To se musí umět,“ mrkla Nat. „Stačí se usmát na nějakého pěkného kluka a on vám všechno zaplatí.“

„A to ještě funguje?“ divila se žena. „Myslela jsem, že v téhle době si platí každý všechno sám.“

„No to jen tak jeví. Ve skutečnosti je všude spousta bezvadných kluků, kteří se nerozpakují utratit za vás svoje poslední peníze. Aspoň tak to u nás chodí. Nevím, jestli jsou i kouzelníci takový. Ale teď, v létě si všichni vydělávají na nějaké brigádě, a tak něco přeci jen mají.“

„Do kolika v takovém baru mají otevřeno?“ napadlo najednou paní Weasleyovou.

„Obvykle tak do tří, do čtyř do rána. Samozřejmě najdete i takové, které mají nonstop, ale těch je dost málo. Ty nejlepší kolem té čtvrté zavírají. To už jsou stejně všichni unavení,“ dala se do vysvětlování Nat.

„Tak to se mi ulevilo. Myslela jsem, že mají až do bůhví kdy do rána,“ usmála se matka Ginny a ani si nevšimla, jak se její dcera tiše pochechtává za jejími zády.

„A jací jsou ti tvoji kamarádi, Natalio?“

„Skvělý. Většina z nich jsou tedy kluci, holky tam jsou jen dvě, ale všichni jsou bezvadní. Nečekala jsem, že bych tady mohla potkat takové lidi, jako jsou oni. Hodně mi připomínají ty, které mám tam, odkud pocházím. Stejný typ lidí.“

„Tak to jsem ráda, že ti padli do noty. Škoda, že je venku takové nebezpečí. Jinak bych tě i přemlouvala, abys vzala Ginny s sebou. Pořád je jen doma. A ty mi přijdeš jako skvělé děvče. Navíc se zdá, že si docela dobře rozumíte.“

„To máte pravdu. Vaše dcera je opravdu skvělá holka,“ přiznala Nat upřímně. „A tak ji se mnou pusťte.“

„To nejde, Natalio.“

„Vždyť jí ale venku nic nehrozí. V tom, jak teď vypadá ji nepoznají, věřte mi. Je z ní teď úplně jiný člověk.“

„Mami,“ zapojila se do toho i Ginny. „Prosím, pusť mě ven. Vždyť je to hrozný, být tady pořád tak zavřená. Chci si taky jednou někam zajít.“

„Ginny, zlatíčko, vždyť ty víš, co by se mohlo stát,“ domlouvala jí matka a bylo vidět, že má o svoji dceru opravdu strach.

„Prosím,“ upřela na ni Ginn oči.

„No tak dobře,“ svolila nakonec a obě dívky se začaly radovat. „Ale půjde s vámi Ron, aby na vás mohl dávat pozor.“

Nat strnula. Tohle jí přece nemůže udělat, nemůže jim s sebou dát to zrzavé pako. A vypadalo to, že ani Ginny se ten nápad nezamlouvá.

„To snad nemyslíš vážně?“ zděsila se Ginny. „On vždycky všechno jen pokazí. Bude se s každým hádat a tak. A navíc pochybuju o tom, že by s námi někam chtěl jít. Obzvlášť, když jde Nat.“

„O čem to mluvíš, Ginny? Proč by Ronovi měla Natalia vadit?“ nechápala paní Weasleyová.

„Ron ji nemá rád. Už od začátku mu nesedla a dneska se tak trochu pohádali,“ vysvětlovala dívka. „Teda spíš Ron se hádal, Nat to brala s nadhledem. Ale to ho vytočilo ještě víc a..“

„Dobře, chápu. Takže tím mi chceš říct, že musíte jít sami, protože Ron by se s Natalií mohl hádat a přivolat tak zbytečnou pozornost.“

„Jo, mami, to jsem se ti snažila říct,“ zazubila se Ginny.

„Tak dobře. Ale jestli se vám dvoum něco stane, počítejte s tím, že už z tohoto domu ani nevytáhnete paty. Rozumíte?“

„Ano,“ zamumlaly obě dvě. Ale byly rády, že se jim to povedlo.

„A do šesti budete doma.“

„Ano,“ souhlasily, věděly, že o tom se nemá cenu bavit.

Zbytek dopoledne proběhl docela v klidu. Ron za celou tu dobu nevylezl z pokoje a přišel teprve tehdy, když ho jeho matka volala na oběd. V kuchyni již seděli všichni. I Remus s Tonksovou a panem Weasleym. Hned, jak Ronald vešel, věnoval Natalii dost hnusný oběd a posadil se co nejdál od ní. Ostatní si jeho chování samozřejmě všimli, ale zatím to nijak nekomentovali. Nechtěli se kazit čas na oběd.

„Ty, Rone,“ ozvala se Tonksová, když už všichni dojedli. „Proč ses na Nat tak divně podíval, když si jí uviděl.

Ron vrhl na bystrozorku naštvaný pohled, ale nakonec přece jen odpověděl: „No co, můžu se na ní koukat jak chci.“

„No to teda nemůžeš,“ zasáhla Nat klidně.

„Tak to si piš, že můžu. Navíc, co by mi mohla taková chudinka jako ty udělat, hmm? Spálíš mě cigaretou?“

„Ne, to by jí bylo škoda,“ opáčila Natalia s úsměvem. „Ale našly by se i horší věci.“

„Jo, fakt? Tak to bych chtěl vidět. To už mudlové vynalezli něco, čím by se proti nám mohli bránit?“ zeptal se Ron ironicky.

Ostatní jen překvapeně na ty dva hleděli. Nechápali, proč se tak hádají. Bylo na nich vidět, že spolu moc nevycházejí. Na Natalii spatřili úplnou lhostejnost k Ronaldovi, zato u chlapce už byla vidět velká nechuť už jen z toho, že s ní musí být v jedné místnosti.

Nat se rozesmála: „Nic o mudlech nevíš. Nemáš ani páru, co už všechno vynalezli a tak. Podle mě jsou vyspělejší než kouzelníci. Než někteří určitě,“ ušklíbla se.

„Neštvi mě..“

„Holerová, kdybys hledal příjmení,“ doplnila ho Nat.

„Ty zas nevíš nic o kouzlech.“

„A to zas ne. Něco o nich vím. Víc, než ty o našich vynálezech. Zato ty bys ani neřekl, jaké jsou na našich školách předměty, jak se trestají přestupky. Nebo jaké jsou třeba zaměstnání.“

„Nevidím jediný důvod, proč bych to měl vědět. Je mi to na nic.“

„Když myslíš,“ pokrčila Natalia rameny. „Každopádně jsi ubožák, Weasley,“ usmála se, vyšla z místnosti a nechala naštvaného Rona za sebou.

Ginny vyběhla za ní. Ani ona tam už nechtěla být. Jen ať si to tam bratříček vyžere sám. Věděla, že mu máma vynadá. Za to, jak se k Natalii chová. A ještě schytá kázání, že k ní má být milý, že ona tu skoro nikoho nemá.

„Nenávidí tě,“ řekla, když došla k Nat do pokoje.

„Tak ať. Já jeho náklonnost nepotřebuju,“ opáčila Natalia, ale docela ji mrzelo, jak se k ní chlapec chová. Ale na druhou stranu, tak úžasný zas není, aby jeho kamarádství potřebovala.

„Všechno to mamce vykecá,“ uvědomila se Ginn.

„Tak ať. Neuvěří mu. A Nym se za mě přimluví. Snad.“

„Když myslíš.“

„Myslím. A hejbni s sebou. Bude lepší, když vypadneme hned, než jim stačí vynakládat nesmysly. Nechce se mi teď nic vysvětlovat,“ a rychle na sebe házela oblečení.

Ginny přikývla a odběhla do svého pokoje. Za deset minut už obě sbíhaly schody a zastavily se těsně před kuchyní. Kývly na sebe a vstoupily. Okamžitě na sebe upoutaly pozornost.

„Můžete mi laskavě říct, kde jste byly včera v noci?“ uhodila na ně paní Weasleyová a za ní uviděly Rona, jak se na ně zlomyslně šklebí.

„Tady,“ odvětila Nat. Lhaní jí docela šlo, vždyť ve škole se věčně vymlouvala, proč nemá tohle a tohle. A obvykle jí to vyšlo. A doma občas taky. „Kde bysme měly být?“ divila se.

„Tady Ron nám tvrdí, že jste šly někam šly. V pokoji jste prý nebyly.“

„No, to jsme šly,“ přiznala Natalia a Ginny se v duchu jen divila, co to její kamarádka vyvádí. „Když jste odešla nahoru, tak jsme šly taky a v pokoji jsme si povídaly. Jenže pak jsme dostaly žízeň a šly dolů, kde jsme nakonec nějakou dobu zůstaly.“

„Tak to kecá. Jen se běž kouknout. Uvidíš, že jejich oblečení smrdí od cigaret.“

Natalia se v duchu usmála. Jaké to štěstí, že si Ginn půjčovala její věci. Jinak by to byl pěkný průser.

„To klidně běž, mami,“ pobídla ji Ginny, když si uvědomila, jakou udělal Ron chybu. Její bratr se na ni jen překvapeně podíval.

„Vsadím se, že bude od kouře,“ stál si za svým.

„Ale Ronalde,“ zapojila se znenadání Tonksová. „Vždyť Nat kouří, je jasné, že její oblečení od toho bude načichlé.“

Všichni přikývli. Už dávno od bystrozorky věděli, že Natalia kouří. A jak to tak vypadalo, paní Weasleyové to ani moc nevadilo.

„Rone,“ zamračila se zrzavá žena. „Že se nestydíš, takhle je obvinit z něčeho, co vůbec neudělaly. Kvůli tomu, že ti Natalia nesedla jim nemusíš dělat naschvály. Jsi jak malý.“

„To teda nejsem. A ony lžou. Obě dvě.“

„Tak dost. Padej do svého pokoje a o tomhle už nechci slyšet ani slovo.“

A Ron se tedy sebral a odešel. Cestou si mumlal něco ve smyslu, že je to nespravedlivé a že on to tak nenechá. Nat vše dokonala ještě tím, že se na něj zářivě usmála a pak už jen slyšeli vzteklé prásknutí dveřmi.

„Takže už jdete?“ otočila se paní Weasleyová k dívkám a ty jen přikývly. „Tak dobře, užijte si to a nezapomeňte..“

„V šest být zpátky,“ řekly obě zároveň a odešly z místnosti.

„Natalio,“ ozvalo se tiše, když chtěly odejít z domu. Překvapeně se otočily a uviděly, jak k nim míří Tonksová. „To máš s sebou,“ podala jí pár bankovek. „A ten včerejšek si spolu ještě vyřídíme,“ řekla šeptem. „Nemysli si, že jsem vás neprokoukla.“

„Že to neřekneš mamce?“ strachovala se Ginny.

„Neboj, budu vás krýt. Je mi jasné, že se chcete bavit a nic proti tomu nemám, ale musíte si dát pozor na Rona. Bude se snažit vám všechno překazit a ukázat své mámě, kdo má pravdu.“

„Neboj, my se nedáme. Pokud ze sebe chce dělat blbce, prosím,“ pokývala Natalia hlavou. „Tak mi jdem.“

„Dobře se bavte. A pak mi to budete vyprávět,“ mrkla na ně a odešla.

Teď už holky na nic nečekaly a vyšly ze dveří. Dům za nimi začal mizet. Ale toho si nevšímaly a pokračovaly dál v cestě.

„Jak na to Tonksová přišla?“ nemohla pochopit Ginny.

„Zná mě. Věděla, že tam půjdu a došlo jí, že tys tam byla taky. Ale neboj, ona nás nepráskne. Taková není. Ale počítej s tím, že bude chtít všechno slyšet. Je příšerně zvědavá.“

„Jo, to je,“ zamumlala Ginn.

„Ale je skvělá. Mám jí fakt ráda. Kromě tebe mě tu pořádně chápe jen ona. A je dobrý mít za kamaráda někoho dospělýho. Pomůže nám, když budem v nějaké bryndě.“

„Jo, to i věřím,“ řekla vážně dívka. „Kde máme vlastně sraz?“

„Jen pár ulic odtud. Je tam takový parčík, minule jsem kolem něj šla s Willem.“

„Bezva. A víš že se už docela těším?“ přiznala.

„A na kino nebo na Jacka?“ zazubila se Natalia.

„Samozřejmě že na kino,“ spražila ji Ginn pohledem. „Ale na něj docela taky.“

„Ale ale. Že by tady někdo změnil názor? A co chudák Harry?“

„Ten má smůlu. Sám mě nechal,“ řekla vážně. „A navíc – za Jackem jdu jako Grace, ne jako ta, kterou má někdo rád.“

„Hej, na dvojí život jsem tu expert já,“ hájila se Natalia.

„Smůla, sestřenko. Přebírám tvé žezlo,“ ušklíbla se Ginny.

„Ty jsi taková mrcha, Grace.“

„Stejně jako ty. A nevím, kdo mě to naučil. Kdo mi to vtloukal do hlavy.“

„Já to určitě nebyla,“ smála se Nat.

„No jo, já zapomněla. To byl určitě můj bezchybný bratříček. Podrazák jeden,“ ulevila si.

„No jo, co bys od něj čekala. Jak sám říkal, skončila bych v jedné nejmenované koleji.“

„Hele a jak jsi mluvila o tom..“zarazila se, nevěděla, jak má jinak Malfoye nazvat. „No, víš o kom.“

„Jo, ty myslíš toho blonďáka?“

„Přesně toho. Fakt by ti jinak vyhovoval?“

„To jsem jen tak plácla. Abych tvého bratříčka vytočila.“

„Uf, to jsem ráda. A hele, není to už ten park?“

„Jo, to by měl být on. Ale nikdo tu ještě není,“ zjistila Natalia. „Aha, ono je teprve půl. No nic, tak tu na ně počkáme.“

Posadily se tedy na jednu z laviček, které zde byly a tiše vyčkávaly. Po nějaké chvíli si Natalia vytáhla cigarety a zapálila si. Ginny se na ni jen zvláštně podívala, ale nic neříkala. Nat si jejího pohledu samozřejmě všimla, ale i ona se rozhodla mlčet. Nevěděla, co se její kamarádce honí hlavou.

„Ty, Ginn. Co se děje?“ nedalo jí po chvíli.

„Nic.“

„Něco se děje. Vidím to na tobě.“

Ginn si povzdechla, ale zakroutila hlavou: „Řeknu ti to až doma. Tady ne, nechce se mi teď o tom mluvit.“

„Dobře,“ pokývala hlavou Nat a dál už se nevyptávala. „Hele, támhle jsou kluci,“ postřehla po chvíli. Ale nic nedělala, jen počkala, až přijdou až k nim. „Ahoj,“ zazubila se na ně.

„Čau,“ usmál se Jack. „Sekne vám to.“

„Dík,“ usmála se Nat, přešla k Willovi a dala mu pusu na přivítanou. „Tak na co že to jdem?“

„To je překvapení,“ zašklebil se Will a vzal Nat za ruku. „Tak můžem jít.“

„Jo, jasně,“ souhlasil Jack, ale stále si prohlížel Ginny, která se ještě ani nezvedla z lavičky. „Co je?“ zeptal se, když už byla Nat s Willem kousek od nich.

„Nic,“ povzdechla si dívka a zvedla se. „Asi bysme měli jít taky.“

Jack přikývl a spolu s ní se vyšel směrem kino: „Grace, proč jsi taková smutná?“

„Já nejsem smutná,“ odporovala Ginny, ale nevypadala na to.

„Tak tě něco trápí,“ zkoušel chlapec. „Včera jsi byla mnohem veselejší.“

„Včera není dnes,“ podívala se na něj.

„Já vím. Ale rád bych si to zopakoval.“

„Není co. Kdyby mi ráno Nat neřekla, co jsem dělala, nevěděla bych to. Stejně už večer nikam nepůjdu. Málem jsme z toho měly průser, brácha nás viděl odcházet, ale Natalia to nějak uhrála. Má jediný štěstí, že jí mamka věří. Ale příště to už nevyjde.“

„Proč tě rodiče nechtějí pouštět?“ zajímalo Jacka.

„Nechce se mi o tom mluvit,“ sklopila Ginn hlavu. „Je to složitý.“

„Jak chceš,“ usmál se na ni Jack. „Jsem rád, žes dneska vůbec přišla. Bál jsem se, že nedorazíš, že přijde jen Natalia.“

„Mě se sem moc nechtělo,“ přiznala dívka a chlapec se na ni smutně podíval. „Ale nakonec jsem si to rozmyslela. Nechtěla jsem být zavřená doma a..“

„A co?“

„Chtěla jsem tě ještě jednou vidět. Hele, pořádně ani nevím, co se včera mezi námi stalo. Ale..To nic, neposlouchej mě, plácám nesmysly.“

„Neplácáš,“ odporoval jí Jack.

„Proč jsi mě vůbec do toho kina zval?“ zeptala se potichu.

„Chtěl jsem tě znova vidět,“ přiznal chlapec. „Včerejšek byl nádhernej, i když si ho nepamatuješ. A copak se to nesmí, pozvat krásnou holku do kina?“

„Já..já..“zakoktala Ginn a překvapeně se na něj podívala.

„Nic neříkej,“ zarazil ji Jack a vzal ji za ruku.

„Proč to děláš?“

„Jsi skvělá holka, Grace, a líbíš se mi,“ usmál se. „Chci být aspoň chvíli s tebou, pokud teda nebudeš mít nic proti.“

„Nebudu,“ řekla tiše, ale poprvé za celou tu dobu se usmála.

Pak už se konečně vydali směrem ke kinu. Will a Natalia byli už dávno někde daleko před nimi. Dohnali je teprve před kinem.

„Kde jste takovou dobu?“ divil se Will. „Za chvíli už to začíná. Koupili jsme vám lístky,“ a podal jim je.

„Díky,“ zašklebil se Jack. „Doufám, že máme aspoň slušná místa.“

„Jo, naštěstí jsme to ještě stihli,“ usmála se Natalia.

Všichni společně vešli do kina a posadili se na svá místa. Film konečně začal. A všem se docela líbil. Pro Ginny to bylo něco úplně nového, ještě nikdy v kině nebyla, ale to nikomu neříkala. Věděla, že by na ni koukali jak na blázna, v jejich světě to bylo úplně normální. Když vše skončilo, opět vyšli ven před kino.

„Tak co teď?“ zeptal se Will.

„Nevím, ale my máme čas jen do šesti. To už musíme být doma. Na dýl jsem to bohužel neukecala,“ zašklebila se.

„Co se dá dělat. Sledujete fotbal?“ napadlo Jacka.

„Jo,“ opáčila Nat. Jí ten sport docela bral. „On je dneska nějakej zápas?“

„Jasně. Chelsea s Arsenalem. Chceš se jít podívat?“ navrhl Jack.

„Jé a to by vážně šlo?“ rozzářila se Natalia. Arsenalu totiž už od malička fandila. „Ale co lístky?“

„S tím si nelam hlavu. To se sežene,“ usmál se potutelně. „Sice už běží první poločas, ale aspoň na část. Grace, nevadí ti to?“ otočil se na druhou dívku.

„Ne, jasně že ne,“ opáčila. Vlastně ještě fotbal nikdy neviděla. Ona žila jen famfrpálem.

„Bezva. Tak pojďte, ať vidíme aspoň ještě něco,“ a táhl Ginn někam do města. V závěsu za ním šla Nat s Willem.

„Wille, jak se tam chce dostat?“ zeptala se Natalia potichu svého kluka.

„Jeho táta je trenérem Arsenalu,“ šeptl jí. „Můžem tak zdarma na všechny zápasy.“

„To si ze mě děláš srandu,“ žasla Nat. „No to je skvělý.“

Po chvíli došli na obrovské fotbalové hřiště. Hlídači je jen tak nechali projít, zřejmě už Jacka znali. A dokonce jim ještě řekli, že ty nejlepší místa jsou prázdná, že tam mohou jít. Natalia tím byla ohromená. Tady ona nikdy neměla možnost sedět, vždy jen na normálních místech. A Ginny se jen divila všemu kolem sebe. Když se posadili, končil právě první poločas. Nat se tedy jen uvelebila v sedačce a povídala si s Willem, zatímco vedle nich vysvětlovat Jack Ginny pravidla fotbalu. Vypadalo to, že docela chápe, co jí říká. Pak už začal druhý poločas a všichni čtyři se zahleděli na hru. Natalia jen s úžasem hleděla na některé z hráčů, které znala pouze jako legendu. V jejím čase už dávno nehráli. A taky pořádně fandila, stejně jako oba kluci. Shodli se totiž na tom, že Arsenal je nejlepší.

„To byl báječný zápas,“ rozplývala se Natalia, když všechno skončilo. „A naši hráli fakt skvěle,“ pochvalovala si. Arsenal totiž vyhrál 2:0.

„To máš pravdu. Za dva týdny tu bude hrát Manchester. Jestli chcete, řeknu tátovi o lístky. Jinak totiž hrozí, že bude plno. Hraje se o postup,“ vysvětlil Jack.

„No jasně že chcem,“ ubezpečila ho Natalia.

„No, aspoň je jisté, že se ještě dostanete z domu,“ zazubil se Will.

„A když ne, tak zdrhnem,“ uchechtla se Nat.

„Ty jsi děsný číslo,“ usmál se Will, vzal ji kolem pasu a políbil.

„Já vím,“ odvětila dívka. „A do prdele,“ zaklela, když se podívala na věžní hodiny. „Za čtvrt hoďky musíme být doma. Jinak bude průser. Grace, musíme si pospíšit,“ a políbila Willa na rozloučenou.

Ginny se na ni s děsem podívala, pak se koukla na Jacka a zas na Nat. Nakonec si stoupla na špičky, věnovala Jackovi letmý polibek a spolu s Natalií se rozběhla domů.

„Kdy se zas uvidíme,“ volal za nimi Jack.

„Ve středu. Ve dvě v parku,“ zavolala v odpověď Nat a byly pryč.

Na Grimmauldovo náměstí dorazily na čas. Bylo za dvě minuty šest. Bez váhání vtrhly do domu a rovnou do kuchyně.

„Poslušně hlásíme příchod,“ zasalutovala zadýchaně Natalia a v příštím okamžiku se svalila na zem, když se jí podařilo zamotat si nohy.

V kuchyni se všichni jako na povel rozesmáli. Jak Ginny, tak její matka, otec, Tonksová a Remus, kteří tu opět byli na večeři. Nat, která se doposud válela na zemi se k nim přidala.

„Jste nějaké zadýchané,“ poznamenala Tonksová pobaveně.

„Taky bys byla, kdybys běžela až od stadionu Arsenalu.“

„Čeho?“ nechápala paní Weasleyová.

„To je jeden z londýnských fotbalových klubů. Je asi tak tři kilometry odsud,“ vysvětlila.

„A co jste tam dělaly? Já myslela, že jdete do toho kina?“ divila se paní Weasleyová.

„To jsme byli,“ opáčila Nat. „Jenže pak jsme měli ještě tak hodinu a něco volno, tak nás Jack pozval na zápas. Jeho táta je totiž trenérem Arsenalu. No a když jsme vyšli ven, bylo třičtvrtě na šest.“

„No to jste se pěkně proběhly,“ usmál se Remus. „A jaký byl ten fotbal?“

„Skvělej,“ zářila Natalia. „Vyhráli jsme dva nula.“

„My?“ zapojil se do debaty pan Weasley.

„Jo, Arsenal. Fandím mu už od malička, to jsem vám neřekla?“ divila se, když všichni zakroutili hlavou. „No tak to už víte.“

Aniž by to kdokoliv postřehl, Ginny se už dávno vypařila z kuchyně. Ještě dřív, než začala Natalia mluvit o Arsenalu. Zavřela se k sobě do pokoje a lehla si na postel. Trápila se. S příchodem Natalie se hodně věcí změnilo. Cítila se hrozně zmatená.

Nat zatím v kuchyni dál básnila o svém oblíbeném klubu. Dokonce i začala vysvětlovat pravidla fotbalu, protože je tady vůbec nikdo neznal. Byla do toho tak zapálená, že si ani nevšimla, že Ginn zmizela. A popravdě to nepostřehl nikdy, Nat všechnu pozornost upoutala už svým pádem. Když jim pak převyprávěla celý zápas a pak i film, teprve pak zjistila, že tu Ginny není.

„Hele,“ zarazila se, „kde je Ginny?“

„Nevím,“ divila se paní Weasleyová. „Ještě před chvílí tady byla. Asi šla nahoru nebo tak něco.“

„Asi jo,“ přikývla Natalia. „Není tu něco k jídlu?“

„Za hodinu bude večeře. Skoč to prosím říct i Ronovi a Ginny.“

A tak Nat šla. Na Rona to jen křikla pře zavřené dveře, ale zato u Ginny zaklepala. Viděla, že celý den není ve své kůži. Začalo to už v parku na lavičce. Nikdo jí ale neopověděl. A tak si Nat otevřela sama.

„Ginny?“ řekla opatrně.

„Jdi pryč Nat,“ ozvala se dívka z postele.

„Nepůjdu,“ zavrtěla Natalia hlavou, vešla dovnitř a zavřela za sebou dveře. „Co se děje?“

„Nic.“

„Ginn, vždyť už to trvá celý den. Viděla jsem to na tobě, stejně jako kluci. Tak co je? Mě to říct můžeš,“ a posadila se vedle ní.

„Já nevím,“ přiznala Ginny. „Cítím se hrozně zmateně. Najednou je všechno tak složitý. Předtím, než si přišla bylo všechno jednoduchý. Neznala jsem mudlovský svět, pro všechny byla jen hodná a milá holka a byla jsem odhodlaná na Harryho čekat tak dlouho, dokud by se ke mně nevrátil. Ale co tu jsi, něco se změnilo. Mám chuť dělat věci, co jsem nikdy nedělala. Chodit ven s klukama, chodit do barů, pít..Dokonce už ani ten Harry mě tolik nezajímá. Teď jsem ho začala brát jako svýho bejvalýho kluka. I přes to, jak jsem mu tvrdila, že ho miluju. Chci si užívat života. Být aspoň chvíli s Jackem. A nesedět doma na zadku. Jenže zas nechci zklamat mamku a taťku. A Harryho,“ vzlykla.

„To se nějak urovná,“ uklidňovala jí Natalia a objala ji. Věděla, že teď prochází těžkým obdobím, ale musí se rozhodnout sama. ona jí v tomhle nemůže pomoci, je to jen její volba. „V tomhle ti nepomůžu, Ginn,“ řekla tiše. „Je to jen tvoje volba. Musíš si vybrat, co chceš.“

Ginny se na ní vážně podívala. Chvíli jen tak mlčela a hleděla na ni, než promluvila: „Už nechci být mámina holčička. Chci si žít podle svého,“ řekla a myslela to vážně. „Chci začít nový život. Vím, že z toho mamka nebude nadšená, ale zvládne to. Zvládla, když Charlie odešel do Rumunska pracovat s draky, když si Bill nechal narůst dlouhé vlasy a dát si náušnici, když dvojčata odešla ze školy. Jediný, kdo dělal vše tak, jak chtěla, byl Percy. A právě on se s námi nebaví.“

„Takhle se mi líbíš, kámoško,“ usmála se na ní Natalia.

Ginn se konečně usmála: „Budu tě muset seznámit s Fredem a Georgem. Myslím, že je si oblíbíš. Na rozdíl od Ronalda.“

„Ráda je poznám,“ pokývala Nat hlavou.

29.08.2007 13:48:21
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one