My world of fantasy...

No tak mám pro vás další kapitolku..Snad se bude líbit (doufám v to)..Tak přeju příjemné čtení a nezapomeňte na komentáře..

Dík

______________________________________

 

  „Paní Weasleyová?“ promluvila právě Natalia při večeři. „Mohla bych vás o něco požádat?“
    „Jistě, drahoušku. Co bys potřebovala?“
    „Mohla bych jít dneska večer ven?“
    „Cože? Ale Natalio, to přeci nejde.“
    „Prosím. Mám to už domluvený s kamarády. Nechci, aby si o mě mysleli, že jsem na ně zapomněla nebo tak něco.“
    „Promiň Nat, ale nepustím tě. Je to tam moc nebezpečné. Neměla jsi jim to slibovat.“
    „Tonksová by mě pustila,“ zahuhlala Nat tiše.
    „Ta možná, ale ona sama je také dost nezodpovědná. Takže ne, nikam nepůjdeš.“
    Natalia si povzdechla. Čekala, že to takhle dopadne, ale nevadilo jí to. Věděla, že tam stejně půjde, ať už jí do dovolí nebo ne. Ale teď hrála smutnou. Nechtěla, aby ji paní Weasleyová z něčeho podezírala. Za to jí to nestálo. Chtěla před ní být hodná a poslušná holčička.
    Po večeři se odebrala do svého pokoje a čekala, až přijde i Ginny, která dosud seděla dole a o něčem se bavila s matkou.
    „Máma je ráda, že ses s ní o tom nehádala,“ oznámila jí Ginn hned, jak přišla. „Že konečně někomu došlo, že nemá cenu se přít o něco, co je zhola nemožné.“
    „To víš, před ní musím vypadat jako slušná holka.“
    „Ale mimo..“dodala Ginn.
    „Si zachovám svoji tvář,“ usmála se Nat.
    „Kdy chceš jít?“ zeptala se Ginny šeptem.
    „Až později. V kolik chodí spát?“
    „Obyčejně tak kolem desátý, dýl ne. To nás pak ještě přijde zkontrolovat a půjde si lehnout.“
    „Bezva. Will říkal kolem desátý, to se stihne.“
    „A máš plán, jak se odsud dostat, aniž by na to přišla?“
    „Jasně. Prostě jí řekni, že dneska spíš u mě, že potřebujeme něco důležitýho probrat. Pak by nás neměla ani kontrolovat. A ještě před odchodem naaranžujeme peřiny tak, aby to vypadalo, že tu jsme.“
    „Máš to fakt promyšlený,“ pochválila ji Ginny.
    „To víš, léta cviku,“ prohlásila Nat a obě se rozesmály. „Jo a měly bysme ti vymyslet nějaké jméno. Se svým tam jít nemůžeš. Co kdyby.“
    „Dobře. Takže jmenuju se…Grace Peonyová. Narodila jsem se v Londýně a jsem tvoje sestřenice. Samozřejmě z matčiny strany. A ty seš u nás na prázdninách. Bohužel mám moc přísné rodiče, takže mě moc nechtějí pouštět ven. Ty jako návštěva máš víc volnosti. A taky občas říkáš, že jsi u kamarádů. No a pro dnešek jsme utekly z domu. To by šlo, ne?“
    „Hele Ginn, ty nebudeš tak ztracený případ, jak jsem si myslela,“ smála se potichu Natalia a uhnula pře polštářem, kterým ji druhá dívka chtěla praštit. „Takže fajn. Do deseti hodin ještě zbývá dost času. Asi tak tři hodiny. Což znamená, že bysme si měli jít sednout dolů a jít si s tvojí mamkou povídat. Pak o nás nebude pochybovat. A kolem devátý půjdeme nahoru s tím, že jsme docela unavený a ještě potřebujem něco vyřešit. Pak nás nechá být, uvidíš.“
    „Fajn, tak jde se na to.“
    A jak řekly, tak udělaly. Opravdu seděly až do devíti dole v kuchyni a povídali s s matkou Ginny a Rona. Ta sama kolem deváté prohlásila, že je unavená a jde si lehnout. A ještě je vyzvala, ať dají pozor na Rona. Že o ně se bát nemusí, o takové slušné holky. V tu chvíli měla Nat co dělat, aby se nezačala smát. Ona a slušná holka. Ale udržela si vážnou tvář a popřála paní Weasleyové dobrou noc. V duchu jí děkovala za to, že jim tak perfektně nahrála o karet. I ony se odebraly do pokoje, ale spát se rozhodně nechystaly. Naopak.
    „Nat, co si bereš na sebe?“ vyzvídala Ginny hned, jak se vrátily do pokoje.
    „Mno..asi minisukni a nějaký tílko. Pravděpodobně černý. V červeným jsem šla minule. Ty?“
    „Víš, já na sebe nic takového nemám. Nic co by se hodilo na večer ven.“
    „Hele, to neřeš. Máš skoro stejnou postavu jako já, takže si něco puč.“
    „Super, dík,“ usmála se Ginn a vrhla se na její šatník. Nakonec si vybrala džínový tříčtvrťáky a jediné tílko, které nebylo černé ani červené. Bylo tmavě modré.
    Natalia se mezitím převlékla do toho, co si sama vybrala. Pak se vrhla do koupelny a začala se líčit. Byla to pro ni téměř rutinní záležitost. Černé linky, řasenka, rtěnka. Ginny na rozdíl od ní použila modrou barvu tužky a také jiný odstín rtěnky. Když však byly hotové, musely uznat, že jim to docela sluší. Pohledly na hodiny a zjistili, že je třičtvrtě na deset. Ještě přes sebe hodily nějakou tu mikinu, obuly se a potichu se tedy vyplížily z pokoje a kradly dolů do přízemí.
    Kupodivu vše proběhlo bez problémů. Z pokoje paní Weasleyové se ozývalo tiché, pravidelné oddechování. A o Rona si nedělaly starosti. Ten do jejich pokoje nechodil. Vlastně se zdálo, že mu Natalia zrovna nepadla do oka, ale ta si s tím nedělala hlavu. Nutit se mu nechtěla. Když byly dole v hale, docela si oddechly. Vše zatím probíhalo bez problémů. A jakmile byly venku z domu, měly vyhráno.
    „Skvělý,“ radovala se Ginn. „Tak tohle jsme zvládly.“
    „Jo. Ještě štěstí, že tam nebylo víc lidí, že tvůj táta spal normálně doma. Pak by to bylo podstatně horší.“
    „Jo, to máš pravdu. Tak kudy teď?“
    Nat okamžitě vyrazila z náměstí pryč a táhla Ginny za sebou. Po nějaké čtvrt hodině se konečně objevily pře barem, nad nímž se nesl neonový nápis Apollo. Nat neváhala a vešla dovnitř. Ginny se držela těsně za ní. Hned jak vešla, spatřila Natalia vzadu v rohu Willa a jeho partu. Popadla svoji kamarádku za ruku a vyrazila za nimi.
    „Ahoj,“ pozdravila je okamžitě a polibkem se přivítala s Willem. „Tohle je Grace, moje sestřenice,“ představila Ginny. „Grace, tohle je Will, Jack, Ben, Sebastian, Christian, Jess, Lis a Daniel,“ představila na oplátku dívce její nové přátele.
    Ginny si je všechny pečlivě prohlédla. Musela uznat, že Nat má docela vkus. Will byl opravdu dost pěkný kluk, ale ani ostatní nebyly k zahození. Jak si všimla, Christian a Daniel už byli zadaní Jess a Lis, ale ostatní vypadali, že jsou volní. Na všechny se tedy usmála a posadila se na volné místo vedle Jacka. Natalia již dávno seděla u Willa.
    „Proč jsi přišla až teď?“ zeptal se Ginny Ben. „Nat tu byla již v pátek.“
    „Nemohla jsem. Rodiče mě nechtěli pustit,“ vysvětlila Ginn.
    „A dneska vás nechali?“ divil se Sebastian.
    „Ne,“ ozvala se Natalia. „Zdrhli jsme.“
    „Takže máte čas do kdy?“ otázal se Will.
    „Nevím. Grace, kdy vaši vstávají?“
    „Tak kolem sedmý. Dýl ne,“ pokrčila Ginny rameny.
    „Takže abychom tak v půl sedmé byly doma,“ shrnula to Natalia. „Wille, nemáš cigaretu?“ upřela na svého kluka psí oči.
    „Pro tebe vždycky,“ usmál se na ni chlapec a už jí podával cigáro.
    Ginn jen mlčky sledovala, jak její kamarádka do sebe natahuje kouř a pak ho opět vydechuje. Zakroutila nad tím hlavou. Tohle ona nedělala.
    „Grace,“ promluvil k ní najednou Will. „Nechceš taky?“ a nabízel jí krabičku.
    Ginn strnula. Bylo to proti jejím zásadám a navíc ještě nikdy nekouřila. Ale na druhou stranu ji to docela lákalo. Natalia si všimla, jak zaváhala a tak se odpovědi ujmula ona sama.
    „Grace ještě nikdy nekouřila,“ vysvětlila ostatním.
    „Ne?“ divil se Jack. „Hele, tak my tě to naučíme, co ty na to,“ nabízel jí hned.
    „Když já nevím,“ Ginn byla stále nerozhodná.
    „Na tom nic není. Uvidíš,“ přemlouval ji i Ben. „Za zkoušku nic nedáš.“
    „No tak dobře,“ svolila Ginn a přijala nabízenou cigaretu. Ostatní jí hned začali radit, jak na to. A tak to Ginn udělala. Ale nechutnalo jí to a kouř ji dráždil. Rozkašlala se.
    „Fuj,“ dostala ze sebe a ostatní se rozesmáli. „Jak to můžete kouřit?“
    „To jde jen o zvyk. Časem by sis na to taky zvykla, kdybys to kouřila častěji,“ usmíval se na ji Sebastian a vytáhl na stůl flašku vodky. „Dáte si někdo?“
    Nikdo na sebe nenechal dlouho čekat a za chvíli už flaška kolovala. Ale dlouho jim nevydržela, za pár minut byla prázdná.
    „Víc toho nemáte?“ zeptala se Natalia, když dopila poslední lok.
    „Víš jak je těžký sem tohle propašovat?“
    „Vím,“ zazubila se dívka a z menší tašky, kterou měla přes rameno vytáhla další flašku. Tentokrát její oblíbené tequily. „Jenže mě na rozdíl od vás nikdo nepodezřívá,“ vysvětlila a pak vynadala další chlast. Opět to byla vodka a pak taky velkou flašku absintu. „Každý si myslí, že v tom tahám osobní věci, jenže nic kromě chlastu v tom není,“ smála se jejich vyjeveným pohledům.
    „ Teda Nat, já jen čumím,“ dostal ze sebe Will. „Jsi fakt třída,“ a políbil ji.
    Ostatní mezi tím otevřeli flašky, které Natalia přinesla a vesele je začali pít. Ginny moc ne, většinou to jen poslala dál a jen zírala, jak se její kamarádka cítí v tomto prostředí přirozeně. Nedělalo jí sebemenší problém kombinovat všechno možný pití a přitom se ještě líbat s Willem.
    „Hele, Grace, ty skoro nepiješ,“ všiml si Sebastian.
    „Nemám chuť,“ odvětila dívka.
    „Ale prosím tě. Tak co máš ráda?“ vyzvídal Jack. „Něco sladšího?“
    „Já nevím,“ pokrčila Ginn rameny. „Ale všechno je asi lepší, než tenhle zelený hnus.“
    Jack se zasmál: „Tak pojď, ty fajnovko,“ a táhl ji k baru. Aniž by se dívky na cokoliv zeptal, objednal dva panáky čehosi oranžového. „Tohle už by ti mohlo zachutnat,“ usmál se na ni a podával jí malou skleničku.
    Ginn se na něj podezřívavě podívala, ale pak to do sebe kopla. Měl pravdu. Opravdu to bylo mnohem lepší, než to, co přinesla Natalia.
    „Tak co, chutná?“ zeptal se Jack a usměvavě si dívku prohlížel.
    „Jo, tohle jo,“ přisvědčila Ginn.
    „Skvělý,“ zazubil se chlapec a opět se obrátil k baru. V dalším okamžiku už držel v ruce celou flašku toho pití, co před chvílí objednal. „Tak pojď, jdeme k ostatním,“ a táhl ji zpět do rohu.
    „A hele, tady je někdo na sladký,“ zvolala Natalia, když viděla co Jack nese.
    „Taky jsi mohla koupit něco lepšího, než to, co je na stole,“ podotkla Ginny.
    „Hmm, to mohla, ale takovýhle šťávičky já nepiju. Po tom se skoro ani nedá dostat do nálady.“
    „Já myslím, že tady Grace to stačit bude,“ smál se Ben.
    „Ha ha ha,“ ušklíbla se Ginny, popadla flašku toho, co přinesl Jack a pořádně se napila.     „Kde je vlastně Daniel, Christian, Jess a Lis?“ napadlo ji, když ty čtyři nikde neviděla.
    „Šli na parket, před chvílí začali hrát ploužáky,“ vysvětlil Ben. „A tak mě napadá, půjdu se taky po někom kouknout. Jdeš, Sebe?“ zeptal se svého kamaráda a po chvíli společně odešli.
    U stolu zůstala jen Ginny, Nat a Will s Jackem.
    „Vy nejdete?“ zeptal se Jack.
    „Hele, to se nás snažíš vyhnat?“ zašklebila se Natalia. „Ale máš pravdu, mohli bysme jít,“ a začala se spolu s Willem zvedat. „Tak si to tu užijte,“ mrkla ještě na Ginn a i s Willem odešla.
    A mladá Weasleyová spolu s Jackem u stolu osiřela. Po chvíli ticha popadla jednu z lahví ze stolu a začala pít. Ani si nevšimla, že ji při tom Jack pobaveně sleduje. Poznal už, že není zvyklá moc pít a jestli bude ještě chvíli pokračovat v tomhle tempu, bude mít brzo dost.
    „Nech už toho,“ zarazil ji po chvíli. „Pojď si radši zatancovat.“
    „Jasně,“ usmála se na něj Ginny. Alkohol už jí pomalu začínal stoupat do hlavy, ale dívka to skoro ani nepostřehla. Jen se cítila taková uvolněná. Pak už se nechala táhnout Jackem na parket.
    Chlapec ji zavedl někam ke středu a přivinul ji k sobě. Ginn mu nějak podvědomě dala ruce kolem krku, zatímco on na její boky. Pomalu se spolu vlnili v rytmu pomalé hudby. Kousek od nich tančil i Will s Natalií. Ti jen pobaveně sledovali, jak už začíná mít Ginny dost. Na ně to ještě nepůsobilo. Zatím toho neměli tolik, aby se opili.
    „Grace na tohle není zvyklá, co?“ zkonstatoval Will.
    „Ne. Rodiče jí nikam nepouštějí. Má to chudák těžký.“
    „A to šla dneska dobrovolně?“ vyptával se.
    „Jo,“ ušklíbla se Nat. „Když jsem jí říkala o tom, že půjdu dneska ven, sama se mě zeptala, jestli by nemohla jít taky.“
    „Je fajn, žes ji vzala. Působí jako docela milá holka.“
    „To jo. A jak to tak vypadá, Jack si toho všiml taky,“ rozesmála se Nat.
    „To teda jo. Myslíš, že má u ní šanci?“
    „Dnešní noc? Určitě. Ta chudák za chvíli ani nebude vědět, co dělá.“
    „Vypadá na to. Ale co jinak, dala by mu šanci?“
    „To nevím. Pře pár týdny se s ní rozešel přítel. Ale doufám, že moje přenáška o tom, ať netruchlí a raději žije, přinese ovoce,“ usmívala se Nat. „Ale jo, myslím, že by u ní šanci měl. Uvidíme, co řekne ráno,“ a políbila Willa.
    Ginn si zatím hleděla s Jackem do očí. Už začínala vnímat, že na ni alkohol působí, ale to ji nebránilo v tom, aby hleděla do tmavě modrých očí kluka, se kterým právě tancovala. V této chvíli úplně zapomněla, že někdo jako Harry existuje. Pouze si užívala Jackovu blízkost.
    Po pár minutách ploužáky skončili a celá parta se vrátila zpět k jejich stolku. Posedali si tak, jak se jim podařilo. Zábava na sebe nenechala dlouho čekat, a poté, co dopili i to, co tu zbylo se opět vrhli na jejich oblíbenou zábavu. Na flašku. Tentokrát už Nat vnímala vše kolem sebe, ale to neznamenalo, že si neužívala. Právě naopak. Hlavně, když ten, koho měla většinou políbit byl Will. Na rozdíl od ní se Ginny líbala snad ze všemi kluky, kteří tu byli. Na ní vyšla řada úplně nejvíckrát. Jenže už toho měla v sobě tolik, že skoro ani nevnímala, s kým že se to vlastně líbá. Když už je to nebavilo, vytáhli si cigarety a začali si povídat. Všechny překvapilo, když se k nim přidala i Ginny a vzala si od Bena jednu cigaretu. A nezůstalo jen u ní. Kolem třetí hodiny se to však opět rozpárovalo a Ginny zůstala s Jackem. Na vedlejší pohovce se válela Nat a Will a zbytek se někam vytratil.
    Ginn už opravdu ani nevěděla, co dělá. Přestože měla pro sebe více jak polovinu dvoukřesla, přisunula se blíž k Jackovi. A ten ani na okamžik nezaváhal a dívku políbil. Věděl, že v tomhle stavu se nebude bránit. A měl pravdu. Ginn se sama do polibku zapojila a dokonce i chlapce nechala, aby jí rukama zajížděl pod triko a hladil jí na zádech. Líbilo se jí to.
    Přesně ve čtyři bar zavřeli a čtveřice skončila na ulici. Natalia se právě loučila s Willem a slibovala mu, že se zítra zas ukáže. Dokonce si domluvili, že půjdou do kina. I Jack se snažil Ginny něco říct, ale po chvíli mu došlo, že to nemá cenu a tak to raději pověděl Natalii s tím, ať to druhé dívce vyřídí. Pak už se oba kluci otočili a zamířili do svých domovů.
    Nat si povzdechla. Nezbývalo jí nic jiného, než sama odtáhnout Ginny na Grimmauldovo náměstí. Naštěstí ještě dokázala jít sama, ale přesto jim trvalo dvakrát déle než obvykle, než dorazily do svého cíle. S obrovskou kupou štěstí a také s vynaložením velkého úsilí se obě dívky dostaly až k sobě do postele. Ginn sebou okamžitě hodila do postele a během minuty už spala. Zato Nat se raději vydala do koupelny, odlíčila se a dokonce si i dala menší sprchu. Pak i ona zalehla a pomalu se nořila do říše snů. 

27.08.2007 15:05:17
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one