My world of fantasy...

51. KAPITOLA - NEPŘÍJEMNÝ DEN

Ahooojky,
tak je tu nová kapitola. Ale ještě předtím bych vám chtěla říct pár věcí
1. Nefunguje mi internet - což mě teda neskutečně štve, páč nemůžu dělat vůbec nic. Číst si nemůžu, na icq nemůžu..No prostě děs..Takže teďka jsem u mámy v práci a teda aspoň tak vkládám kapitolu, ale stejně to není ono..=(
2. Kapitola je sice poměrně dlouhá, jsem se překonala a napsala víc jak 10 stránek A4 (to jsem totiý neměla co dělat, tak jsem psala), ale naopak je úplně o ničem..Prostě si přečtete deset stránek a nic nového se nedozvíte..Ale zas si myslím, že je to umění, psát tak dlouhý text o ničem, ne?? Každopádně mám poslední dva dny docela blbou náladu, tak se to i trochu promítlo do kapitoly, no..Tak snad ta další bude lepší..
3. Moc jsem se nenamáhala s tím, abych to opravila..Prostě na to ted nemám vůbec náladu a nechce se mi to po sobě číst..Takže ty chyby a překlepy prosím přejděte, jo?? Díky

No, tak to je asi tak všechno..Snad jen, že očekávám hodně komentářů..A klidně piště i kritiku, mě to neva..=D Lepší než nic =D

Kaitlin
_________________________________________________

Natalia se v noci potichu vplížila do domu a co nejnenápadněji se vrátila do svého pokoje. Ke svému štěstí nikoho cestou nepotkala, a tak si poklidně lehla do postele a upadla do spánku. Ten však nebyl nerušený. Celou noc ji pronásledovaly noční můry. Teprve zde ji pořádně dostihla Ginnina smrt. Předtím se na to snažila tak trochu zapomenout, vypustit to, ale nyní ji to dostihlo. Pořád se neklidně převalovala a kolikrát i ze spaní vykřikovala.

A když se ráno kolem osmé probudila, byla úplně propocená a klepala se. Celá ještě rozhozená se vrhla do koupelny, aby si mohla dát ranní sprchu a doufala, že by ji tohle mohlo uklidnit. Ale marně. Vůbec jí to nepomohlo a navíc se k tomu přidaly vzpomínky ze včerejška. Poprvé začala uvažovat o tom, že to, co udělala, nebylo správné. Že byla opět jen zbrklá a jednala neuváženě. Navíc v ní začal hlodat červíček pochybností. Přestávala mít na Hermionu takový vztek a začínala ji tak trochu litovat. Přesto ale stále chtěla, aby se s Belatrix setkala. Nemohla ji nechat žít v nevědomosti. Přeci jen to byla její kamarádka, a i když ji neměla tak ráda jako Ginny, zasloužila si znát pravdu. I když ta je krutá. Ona sama by se jí chtěla dozvědět. Byla si tím jistá.

Po nějaké době konečně sešla dolů do kuchyně. Kupodivu tu nikdo nebyl, ale Nat si z toho nic nedělala. Usoudila, že mnozí, jako třeba Draco a Harry, ještě spí a ostatní jsou buď v práci a nebo někde jinde po domě. V klidu si proto udělala kafe a popadla noviny, které ležely na stole. To byl jediný důkaz toho, že dnes nevstala jako první. Poklidně je tedy rozložila na stole a pustila se do čtení. Avšak po chvíli je zase odložila na stůl. Zjistila totiž, že v nich zajímavého nepíší. Jen samé nesmysly jako obvykle. Začínaly jí chybět obyčejné, mudlovské noviny. Tam byla aspoň nějaké ta senzace, při které se člověk mohl aspoň trochu pobavit, ale zde nic. Pořád se jen řešilo to, kde je Voldemort, kolik přibylo mrtvých a podobně. Ale nic konkrétního a nic, co by se aspoň z části zakládalo na pravdě.

„Dobré ráno,“ vklouzla najednou do místnosti Tonksová.

Tentokrát byly její vlasy hnědé a vlnité. Natalia se musela při pohledu na ni pousmát. Vypadala velice unaveně a pod očima měla tmavé kruhy. Dívku zajímalo, co asi tak dělala v noci. Ale pak jí došlo, že zřejmě truchlila pro Ginny. Stejně jako ona.

„Ahoj, Nym,“ pozdravila i Natalia. „Vypadáš teda hrozně.“

„Nemohla jsem usnout. Celou tu dobu jsem myslela…“ zarazila se a rozpačitě na Nat pohlédla.

„Klidně o tom mluv. Nemá cenu o tom mlčet,“ povzdechla si Nat.

„Slyšela jsem, jak ses pohádala se Siriusem,“ nadhodila.

„Byla jsem jen naštvaná,“ pokrčila rameny.

„To tě chápu. Jen jsme tě pak nemohli najít,“ pokračovala a nalévala si kávu. „Mysleli jsme, že jsi někam odešla, ale pak už jsi zas byla v posteli.“

„Jen jsem potřebovala být chvíli sama,“ zamlouvala to Nat. „Ale neboj, z domu jsem neodešla. Tak lehkovážná zas nejsem.“ V duchu si však říkala něco úplně jiného.

„Popravdě jsme si chvíli mysleli, že jsi šla hledat Lestrangeovou,“ pokračovala Tonksová jako by se nechumelilo. Ovšem z její řeči bylo slyšet, že to považuje za hloupost a nepřikládá tomu žádnou váhu. Naštěstí.

„Koho to prosím tě napadlo?“ divila se Natalia.

„Siriuse, koho jiného.“

„Asi bude pěkně zuřit, co?“

„Hlavně žes ses někam vypařila. Měl o tebe hroznej strach.“

Natalia na ni chvíli jen mlčky hleděla. Měla si uvědomit, že tím otci způsobí jen starosti. Ale v ten okamžik ji to ani nenapadlo. V tu chvíli myslela jen na Belatrix a na to, co chce zjistit. Věděla, že by se mu asi měla omluvit. Ty její včerejší slova nebyla moc hezká a ona si toho byla velmi dobře vědoma. Mrzelo ji to, ale předchozího večera ten pocit nahradilo něco jiného. Dnes však chtěla svoji chybu napravit. Zvedla se od stolu a vyšla ven z místnosti. Přitom ji napadlo, že dnešní den nebude lehký. Nevěděla jak, ale nějak to tušila.

Vyšla nahoru po schodech a zastavila se v druhém patře, kde měl Sirius pokoj. Shodou okolností to byl ten, který prve obývala ona sama. Nesměle zaťukala na dveře a pak vešla dovnitř. Zjistila však, že se obávala zbytečně. Sirius ještě spal. Nat na okamžik zaváhala, jestli ho má nebo nemá budit, ale nakonec se rozhodla, že ho nebude ještě víc provokovat. Včera ho nakrkla dost a nechtěla v tom pokračovat. Věděla, že by se zase pohádali a o to zrovna dvakrát nestála.

Potichu tedy vyšla z pokoje. Na chodbě na okamžik zaváhala. Nevěděla, kam by měla jít. Napadalo ji hned několik možností. Mohla se jít podívat za Harrym, ale pochybovala o tom, že už se probral. Na Draca bylo moc brzo. A za Hermionou se jí nechtělo. Přitom jí problesklo hlavou, že v této situaci by určitě šla za Ginny. Ale ta tu nebyla. Už nikdy nebude. Neklidně pohodila hlavou. Nesmí na to myslet. Nakonec se vydala na to nejméně pravděpodobné místo, na které mohla jít. Do knihovny.

Napadla ji totiž jedna věc. Potřebovala, aby se Hermiona dostavila na onu dnešní schůzku, ale nevěděla, jak ji k tomu má přesvědčit. Napadla ji jedna jediná věc. Doufala, že v knihovně narazí na nějakou knihu, kde by byly napsány kouzelnické rody a kde by objevila i její jméno. S ponurým výrazem vrazila do knihovny a dala se do práce. Ale nebavilo ji to. Očima otráveně projížděla tituly knih, ale nenacházela nic, co by se jen vzdáleně podobalo tomu, co hledala. Po více jak hodině to vzdala a vrátila se zpět do jídelny. Tentokrát tam bylo o něco více lidí. Kromě Tonksové, která si četla Týdeník čarodějek, tam byl ještě Sirius a dokonce i Hermiona.

„Nazdar,“ pozdravila je mírně podrážděná Natalia. Byla naštvaná, že se jí nepodařilo najít onu knihu.

„Ahoj,“ pozdravila ji pobledlá Mia a věnovala se své snídani.

„Za co vděčíme za tak milé pozdravení?“ nenechal to tak Sirius. „Copak dáma vstala špatnou nohou?“

„Naopak. Dáma vstala tou správnou, ale zas se něco podělalo,“ odsekla a praštila sebou na židli. „Kde jsou ostatní?“

„Remus někam šel, Narcisa je v pokoji, Shanon v práci, Draco spí a Harry se ještě neprobral,“ informovala ji bleskově Tonksová.

„Super. Takže nic převratného,“ zhodnotila to Nat.

„Kdes byla včera večer?“ vypálil na ni Sirius.

„Navštívit Billa Gatese,“ odvětila dívka ironicky.

„Koho?“

„To měl být vtip. Kde bych asi byla. Tady, kde jinde.“

„Nemohli jsme tě najít.“

„Tak jste hledali na špatných místech. Si myslíš, že bych šla snad ven? Tati, umřela mi nejlepší kamarádka a ty si myslíš, že se půjdu toulat někam na ulici?“

„To by mě nenapadlo. Spíš jsem si myslel, že jdeš hledat Belatrix.“

„Jasně. Lestrangeová bude do půlnoci tvrdnout někde v parku a čekat, jestli se náhodou neuráčím probrat a přijít. To je opravdu důvtipné,“ ušklíbla se.

„Tak mi vysvětli, proč máš tak blbou náladu,“ změnil trochu téma.

„Protože v tomhle domě nikdy není to, co hledám.“

„Mohla bys to upřesnit?“

„Mohla.“

„A?“

„Ptal ses jestli bych mohla. Ne jestli to udělám,“ bručela.

„Tak co teda hledáš?“ držel se Sirius, aby neztratil trpělivost.

„Jednu knihu.“

„Natalio, co kdybys mi řekla jakou?“

„Tati, prosím tě, nech toho, jo? Až budu chtít pomoct, tak si o to řeknu. Ale nemusíš si dělat starosti.“

„Fajn. Dneska jdu za Weasleyovými.“

„Oni to ještě neví?“ otočila se na něj Nat s vykulenýma očima. „Vy jste jim to ještě neřekli?“

„Nebylo kdy. A nikdo se toho nechtěl ujmout.“

„Tak to se ani nedivím. Jdu s tebou.“

„Naty, to opravdu není dobrý nápad. Molly tě nemá ráda, jen bys to zhoršila.“

„Ale já tam nechci jít kvůli ní. Já tam chci kvůli Fredovi a Georgovi. Je mi jedno, co si o mě Molly nebo Ron myslí.“

„Ne, dneska nikam nepůjdeš. Jestli tě dvojčata budou chtít vidět, tak sem můžou zajít. Ale do Doupěte tě nepustím.“

„Děkuji za tolik důvěry.“

„Ty víš, že ti věřím. Jen nechci, abyste se zas pohádali nebo tak něco. Znáš Rona. Jen to všechno svede na tebe.“

„Asi máš pravdu. Jen bych se pohádala,“ uznala Nat, ale v duchu už kula něco úplně jiného. „A kdy tam vůbec jdeš?“

„Asi až odpoledne. Teď ještě musím zajít na ministerstvo a..“

„Proč?“

„Potřebuju si něco vyřídit. A kromě toho se chystám navštívit jednoho člověka.“

„A koho?“

„Myslím, že do toho ti nic není. Já se taky neptal, s kým chodíš ven a tak.“

„No jo furt,“ zašklebila se Natalia. ¨

Opět na okamžik zmlkla a zaměřila svoji pozornost na Hermionu. Ta byla v obličeji úplně bílá a pod očima měla dosti zřetelné fialové kruhy. Nat nepochybovala o tom, že celou noc probrečela. Vypadala na to. Navíc viděla, že vůbec nejí. Před ní ležela téměř netnutá snídaně. Bylo jí jí až líto.

„Mio?“ oslovila ji a zároveň si uvědomila, že to vlastně není její pravé jméno. „Jsi v pořádku?“

„Jo,“ odvětila dívka dutým hlasem.

Nat na ni jen smutně pohlédla, ale pak se odvrátila. Opět se podívala na svého otce, který se právě zvedal k odchodu. Pak si něco uvědomila a vstala, aby ho dohnala.

„Tati?“ zarazila ho ve dveřích. „Myslím, že za těma Weasleyovými bys měl jít hned teď. Měli by to vědět co nejdříve.“

„Ne, už jsem ti řekl že…“

„Budou jen naštvaní, že jsme jim to neřekli dřív. Nemůžeš to odkládat. A já chci jít s tebou!“

„Natalio! Už jsem ti snad dost jasně řekl, že..“

„Tati! Ginny byla moje nejlepší kamarádka. Tam mám snad právo na to, abych byla u toho, až to budeš říkat její rodině. Nabudu tady jen tak sedět a přemýšlet, co se asi tak děje a jestli to zas svalují na mě nebo ne.“

„Bezva,“ ucedil Sirius. „Ale pak si nestěžuj, že jsem tě bral s sebou.“

„Neboj, to nebudu. A jak tam půjdeme a…“

„Přemístíme se.“

Nat jen zasténala. Už zase přemisťovat. Jako by jí to nestačilo dvakrát s Belatrix. Teď to ještě musí podstoupit se svým otcem. Nechápala, proč si kouzelníci nevymysleli nějaký pohodlnější způsob přepravy. A proč některé zakázali. Třeba ona by létací koberec jen brala. Aspoň by to bylo příjemnější.

Sirius se musel jejímu odporu ke kouzelnickému přepravování usmát. Moc dobře vědět, že to nesnáší. Ale když chce s ním, bude to muset přetrpět.

„Fakt by to nešlo jinak?“ zkusila to ještě. „Kousek odtud je metro a nebo..půjčíme si třeba letadlo. To je rychlé a pohodlné a …“

„Naty. Buď takhle nebo zůstaneš doma.“

„Fajn. Ale jestli mi pak zas bude blbě, tak je to tvoje chyba,“ varovala ho, než se ho chytla za ruku.

Sirius se jen zašklebil a pak se s prásknutím přemístil pryč. Znova se objevili kousek před zahradou Weasleyových. Nat se jen vrávoravě držela svého otce, který ji nyní pobaveně pozoroval. Když však viděl, že už se jakž takž vzpamatovala, pomalu se vydal k polorozpadlému domu. Nat ho o vteřinku později napodobila. Musela uznat, že tohle bylo příjemnější než s Belatrix, která jí nedávala žádný čas na přípravu.

„Nat,“ zarazil ji Sirius těsně před tím, než došli ke dveřím, „ jsi si opravdu jistá, že chceš jít dovnitř?“

„Tati, kdybych nechtěla, tak sem nechodím,“ ujistila ho Natalia.

„Tak dobře,“ povzdechl si a zaklepal.

Chvíli se nic nedělo, ale pak už zaslechli cupitání a v další chvíli i ženský hlas.

„Kdo to je?“

„To jsem já, Molly, Sirius.“

Paní Weasleyová se na okamžik zarazila, než znova promluvila.

„Kde se nachází tvůj dům?“ vyhrkla.

Sirius se chystal k odpovědi, ale nešlo to. Teprve pak mu došlo, že to jí říct nemůže. Že není strážce tajemství.

„Nejsem strážce tajemství. Takže ti to nemůžu říct.“

Zdálo se, že tahle odpověď paní Weasleyovou uspokojila. V další chvíli se už otevíraly dveře a v nich stanula baculatá žena s přívětivým úsměvem, který byl však adresovaný jen Siriusovi. Pro Nat tak vlídné přivítání neměla. Naopak se při pohledu na ni zamračila.

„Nevěděla jsem, že je tu s tebou.“

„Paní Weasleyová. Věřte mi, že kdyby situace nebyla tak vážná, tak bych sem nechodila a neotravovala vás. Moc dobře vím, že mě nemáte ráda,“ opověděla Natalia a snažila se být co nejvíc zdvořilá.

„Pojďte tedy dál,“ vyzvala je žena a pustila je dovnitř.

Přesto však na dívku vrhala nerudné pohledy, ve kterých se jasně zračila nedůvěra. Nat se jen zakabonila. Nechápala, proč na ni tahle ženská tak rapidně změnila názor. Ještě v létě spolu docela dobře vycházely. Zachmuřila se při pomyšlení, co všechno může způsobit jeden večer. Nejvíc ji však mrzelo, že se Ginny s rodinou neusmířila. Věděla, že takhle to bylo pro všechny ještě těžší. Po dlouhé sobě se na paní Weasleyovou podívala se soucitem. Dříve to nedokázala, ale nyní…Situace se dost změnila.

„Molly, myslím že by bylo lepší, kdyby ses posadila. A zavolala zbytek rodiny,“ doporučil jí Sirius.

„Dobře,“ odvětila pořád ještě s úsměvem Molly a odběhla někam nahoru.

Natalia se mezitím postavila ke krbu. V ruce teď svírala obálky, které jí její otec vrazil do rukou. Smutně hleděla na jména, která se na nich vyjímala. Dopisy byly celkem tři. Pro Molly, pro Artura a při dvojčata. Ronovi ani nikomu jinému už nenapsala. Z přemýšlení ji vytrhly až hlasy několika lidí, kteří sešli dolů. Nat vzhlédla a viděla, jak dovnitř vchází víc lidí než čekala. Kromě Molly přišel i její manžel, který dnes zřejmě nebyl v práci, dvojčata, Ron a Lenka s Elizabeth, které se smály nějakému jistě povedenému vtipu. Nat by se také ráda zasmála, ale neměla na to vůbec chuť. Všechna náladu se vypařila v okamžiku, kdy pohlédla na Ginnin rukopis. Smutek se zase vrátil a tentokrát se jí nedařilo ho nějak zamaskovat nebo potlačit. Stačil jí jediný pohled na její rodinu.

„Tak co se stalo, Siriusi?“ vyptávala se Molly, když se zase posadil.

Dívku, která stále postávala u krbu, zcela ignorovala. Ovšem Nat jí také nevěnovala pozornost. Stála zády otočená ke všem a oči měla pevně zavřené. Nemohla se na ně podívat.

„Víš, Molly, ono je to vážnější než si myslíš,“ začal Sirius, ale byla na něm znát ta nejistota.

„O co se jedná?“

„O Ginny,“ povzdechl si.

„Ona se vrátila? Našla se?“ zadoufalo jedno z dvojčat, snad Fred.

„To ano, vrátila,“ připustil Sirius. „Ale..“ zarazil se a zjevně nevěděla jak pokračovat.

„Co?“ nevydržel to Ron.

„Je mrtvá,“ promluvila Natalia.

V jejím hlase zazněla taková bolest a takový smutek, až to některé zarazilo. Sirius se na svoji dceru smutně podíval. Mělo mu být jasné, že se z toho ještě nevzpamatovala a že setkání s její rodinou pro ni bude těžké. Nechápal ale, proč na tom tolik trvala.

„Mrtvá?“ zašeptala Molly nevěřícně. „To-to není možné, jak by mohla být…“

Když ale viděla Siriuse, jak se tváří, došlo jí, že je to pravda a propukla v pláč. Artur, který seděl vedle ní na tom nebyl o mnoho lépe. I jemu se na tváři začaly koulet slzy. Ztratil svoji jedinou dceru, své nejmladší dítě. Ale ani ostatní nevypadali zrovna nejlépe. Obě děvčata také propukla v pláč. A Ron, Fred A George jen zničeně hleděli na Siriuse. Stejně jako prve Natalia čekali, že řekne, že je to vtip. Že to není pravda. Ale velmi brzo pochopili tvrdou realitu.

„Za to může ona!“ vypadlo nakonec z Rona. „Nebýt jí, tak tu byla Ginny s náma a byla by naživu.“

Nat se na něj naštvaně otočila. Přesně tohle očekávala, že se všechno svede na ni. Ale než stačila cokoliv říct, promluvil Fred, který se na bratra zle podíval.

„Jak z toho všeho můžeš obviňovat Nataliu, Rone? Copak si myslíš, že to pro ni je lehké?!“ udeřil na něj. „V posledních měsících se k Ginny chovala mnohem lépe než ty a mamka dohromady. Ty ses choval jako by to ani nebyla tvoje sestra a teď budeš Nat obviňovat z její smrti? Kdybys býval šel na tu Příčnou bojovat, tak by se to vůbec nemuselo stát, nemuseli ji unést a…Proč vlastně zemřela?“ otočil se na Siriuse.

Ten se na okamžik zarazil. Nakonec ho předběhla Natalia.

„Ginny složila neporušitelný slib, ale nedodržela ho. Proto zemřela.“

„Komu?“ zeptal se George.

„Belatrix Lestrangeové,“ zašeptala.

„Já jí zabiju! Zabiju tu hnusnou Smrtijedku, kvůli které je teď moje sestra mrtvá,“ rozohnil se Ron a úplně zapomněl na to, že by to mohl ještě hodit na Nat.

„Není to jen její chyba. Za její smrt může více lidí,“ pokračovala dál Natalia. „Vlastně za to můžeme my všichni. Protože jsme jí neuchránili před tím, aby ji unesla. Navíc Bella dala Ginny možnost žít. kdyby jí věřili, nemusela by zemřít.“

„Děláš, jako by se tě to netýkalo!“ zaútočil na ni zase Ron.

„Já jsem byla celou tu dobu v bezvědomí, Ronalde,“ zvýšila hlas Nat. „Jak myslíš že mi bylo, když jsem se probrala a první co jsem zjistila bylo, že je moje nejlepší kamarádka mrtvá? Že je mrtvý člověk, kterého jsem brala téměř jako vlastní sestru?! Ty si jako myslíš, že my to není líto? Že je mi to jedno? Tak víš komu to vyčítej? Zkus třeba Hermionu. Protože kdyby šla na tam, kam po ní Belatrix chtěla, tak by teď Ginny nemusela být mrtvá. Mohla by žít a…“ zarazila se a zahnala slzy, které se jí draly do očí. „Belatrix nechtěla Hermioně ublížit, chtěla si s ní jen promluvit, ale Řád tomu nevěřil,“ pokračovala už klidným hlasem. „Mysleli si, že je to jen past. Nikoho ani nenapadlo, že by to mohlo být jinak. že by na tom mohl záviset něčí život. A přitom věděli o tom, že když tam nepůjdou, přijde někdo z Hermioniných přátel o život.“

„Jak víš, že jí Lestrangeová nechtěla ublížit?“ nedalo Ronovi.

„Protože nám Ginny zanechala svoji vzpomínku, kde skládala ten slib. Všichni už víme, co bylo v podmínkách,“ odvětila tiše. V duchu ještě dodala, že moc dobře ví důvod, proč tam měla Hermiona jít. „Kromě toho vám nechala dopisy,“ pokračovala a přistoupila k nim blíž. Pak podala dopis Molly, Arturovi a dvojčatům.

„A já?“ ozval se Ron.

„Pro tebe nic, Rone,“ vzal si raději slovo Sirius. Věděl, že Ronald by se na Nat hned obořil. „Myslím, že Ginny nestihla všem napsat. Měla jen velmi málo času.“

„Ale jí určitě napsala, co?“ zamračil se chlapec na Nataliu.

„Vzhledem k tomu, že to byla její nejlepší kamarádka a poslední půlrok byla stále s ní..ano, Naty dopis napsala,“ připustil.

„Jasně. Takže tahle svině pro ni…“

„Tak dost!“ praskly Siriusovi nervy. „Zamysli se aspoň jednou nad tím, co vůbec děláš a co říkáš, Ronalde! Pořád se do Naty jen navážíš a nadáváš jí, ale co kdyby ses radši podíval na sebe? Co v poslední době děláš?! Ubližuješ všem kolem sebe! Na Ginny ses vykašlal, stejně jako na Harryho a Hermionu. Jsi jen bezohlednej, nevychovanej..“

„Přestaň urážet mého syna!“ ozvala se paní Weasleyová. „Natalia je jen nevychovaný fracek, který si nezaslouží…“

„Jasně. Zase já jsem ta nejhorší, že?“ odvětila hořce Nat. Byla ale podivně klidná, spíše smutná. „Na to, abyste na mě zanevřela stačil jen jediný večer. Jediný večer v baru. Přestože jsme to byli my, co pomohli Řádu, tak jsme my byli tak špatní. Vy si myslíte, že jsem vaši dceru zkazila, ale to jste neviděla, že Ginny byla šťastná? že si konečně začala užívat života? Já ji k ničemu nenutila. Pokaždé chtěla jít se mnou. A Draca také nenávidíte. A to jen proto, že je to Malfoy. Nedokážete si přiznat, že by nemusel být tak špatný, jak si myslíte. Vůbec nevíte, co si ten kluk v životě prožil, nezajímá vás to. A určitě je vám teď jedno, že se mu nyní zhroutil svět. Protože on Ginny miloval. Poprvé měl možnost být s holkou, která by ho měla ráda kvůli tomu, jaký je a ne díky tomu čím je. Nejste v tomhle o nic lepší než ty čistokrevné rody. Pořád jen předsudky. Občas lituju, že jsem nezůstala v mudlovském světě. Protože tam se na tohle tolik nehraje. Tam se čistá krev neřeší,“ dopověděla Natalia potichu a vyšla ven z domu.

Už nechtěla dál pobývat v jejich společnosti. Už tam s nima nechtěla být. Měla na práci mnohem důležitější věci než se hádat s Ronem a jeho matkou. Zastavila se až na hranici pozemků a opřela se o plot. Byla jí zima, ale za žádnou cenu by se nevrátila do Doupěte. To by raději umrzla. Ale to ji nečekalo, protože z domu po chvíli vyšel Sirius a společně s ním se Nat vrátila na ústředí. Tam ji však opět opustil a šel na ministerstvo, jak měl prve v plánu. Nat se místo toho vydala do kuchyně s úmyslem vyhledat Narcisu.

V kuchyni narazila snad na všechny obyvatel Grimmauldova náměstí dvanáct. Dokonce mezi nimi byl i Harry. Nat byla ráda, že ho zas vidí při vědomí, ale přivítala se s ním jen úsměvem. Neměla na nic náladu. Ani na něho. Viděla, že ho její chování poněkud zarazilo, ale nedělala si s tím těžkou hlavu. I na něm bylo vidět, že je smutný a došlo jí, že o Ginnině smrti už ví. Možná se to dozvěděl už ráno. To Nat nevěděla. A ani ji to nezajímalo. Rovnou přešla k Narcise a požádala ji o pomoc.

„Proč to potřebuješ?“ podivila se žena.

„Chci si něco jen ověřit,“ pokrčila Nat rameny. Nechtěla, aby se v tom někdo dál šťoural.

„Myslím, že ta kniha by měla být v knihovně, úplně vzadu. Mám ti pro ni dojít?“ nabídla se.

„Kdybys byla tak hodná,“ vyloudila ze sebe Natalia úsměv.

Avšak zvedla se společně s Cissou a zamířily do knihovny. Narcisa opravdu knihu našla docela rychle. Zřejmě si ještě pamatovala, kde bývala. Jakmile ji však měla Nat v ruce, spěšně poděkovala a zalezla si do svého pokoje, kde knihu rozložila na posteli. Nalistovala si v ní příslušnou stránku a zahleděla se na rodokmen Blackových. Zastavila se až na jméně Belatrix, které bylo zlatou čarou spojeno s Rudolfusem. Opravdu se pod nimi tyčilo jméno Melanie Anne Lestrangeová. Ale kde měla Nat jistotu, že je to opravdu Hermiona? O té se tu nic nepsalo. Na Bellině panství si byla Nat úplně jistá, že je to opravdu Mia, ale nyní její jistota zakolísala. Potřebovala zjistit jméno, pod kterým se Melanie skrývá. Věděla, že žije. Nebyl tam žádný křížek ani datum úmrtí. Jen narození a nic víc. Chvíli si s tím lámala hlavu, ale pak toho nechala. Usmyslela si, že se na to někoho zeptá, jak odhalit něco skrytého. Vůbec se jí nechtělo hledat to v knihách. To by bylo na několik hodin, ne-li dní. A s její trpělivostí by to trvalo možná ještě déle.

„Proč je všechno tak těžké,“ zabědovala.

Pak ale odhodila knihu na postel a vrátila se dolů do kuchyně. Začínala mít totiž hlad a navíc nechtěla být nahoře sama. Potichu vklouzla do místnosti a posadila se na židli. Až se divila, že si jí nikdo nevšiml. Teprve pak jí došlo, že nepřišla svým obvyklým okázalým způsobem. Rozhodla se tedy dát o sobě vědět jinak.

„Bude něco k obědu?“ zeptala se.

„Když něco uděláš…“ zamumlala Tonksová.

„A táta už se vrátil?“

„Ještě ne. říkal, že na něj nemáme čekat ani s večeří, stejně jako na Remuse.“

„Bezva. A Ciss je kde?“

„Asi v pokoji.“

„Takže fakt jako nikdo vařit nebude?“

„Ne, Natalio, nebude,“ odvětil Draco, který měl jejích řečí zřejmě plné zuby.

„Tak promiň že žiju!“ prskla na něj Nat.

„Než jsi sem přišla, tak tu byl svatej klid.“

„Jasně. Všichni jste mohli nerušeně truchlit, co?! Tím opravdu uděláte díru do světa. A Ginn tím děsně pomůžete!“

„Nemohla by ses sebrat a odejít?“ zeptala se jí slušně Hermiona, která celou tu dobu seděla s hlavou složenou ve dlaních.

„Mohla! A asi to bude nejlepší. Jak vidím, tak tu o mě zřejmě nestojíte,“ brblala si sama pro sebe. „Taky bych mohla jít ven a najít si nějakýho Smrtijeda. Ten by o mě aspoň jevil nějakej zájem,“ mumlala, zatímco si to šinula ke dveřím. „Nebo bych taky mohla jít ještě jednou navštívit Weasleyovi a vybít si vztek na Ronovi.“

„Vypadni už!“ nevydržel to Draco a vyjel na ni.

„Laskavě na mě neřvi. Já za Ginninu smrt nemůžu. Kdybyste jí bývali věřili, tak se to nestalo!“

„Nebej tebe, že ses vrhla do boje s Lestrangeovou, tak se nic nemuselo stát,“ začal se s ní Malfoy hádat.

„Jasně, takže teď za všechno zas můžu já, co?!“ ztratila už Nat nervy a začala na něj křičet. „To jsem ji jako měla nechat, ať si jen tak mrzačí tátu? Fakt bezva rada, Draco! Možná sis toho nevšiml, ale já ho mám ráda a jsem schopná se za něj obětovat. A klidně jste mě tam mohli nechat chcípnout. Aspoň bych od vás měla klid!“ prskala.

„Jsi děsně nespravedlivá,“ zapojil se i Harry.

„Abys ty něco inteligentního neřekl,“ vyjela i na něj. „Víte co, vlezte mi všichni na záda!“

S těmito slovy za sebou práskla dveřmi a s dusotem vyběhla nahoru do svého pokoje, kde se zavřela. Chvíli naštvaně chodila dokolečka, ale pak se trochu uklidnila. Přesto však z police vytáhla flašku vodky a i s ní se posadila na zem. Teprve pak láhev otevřela a pořádně si lokla. Pachuť alkoholu se jí okamžitě rozlila v ústech, ale to už ho Nat polkla a znova se pořádně napila. Věděla, že už si pití odvykla a tak během chvíle bude mít dost a nebude si muset s ničím lámat hlavu. Bylo teprve dvanáct hodin, a tak si s ničím nelámala hlavu. Klidně se může úplně opít a možná ještě stihne odvést Hermionu do toho parku. A když ne, svět se nezboří. Belatrix na ni stejně nemůže. Žádný neporušitelný slib jí nedala. Při nejhorším si ji proti sobě poštve ještě víc. Svět se kvůli tomu nezboří.

Během pouhé půlhodiny už měla dost. V láhvi už toho také moc nezbývalo, ale to už Nat neřešila. Přestala vnímat všechno kolem sebe. Jen nepřítomně hleděla ven z okna. Tohle pro ni bylo jako vysvobození. Nemusela na nic myslet, o nic se starat. Konečně mohla úplně vypnout. Ani nevěděla, jak dlouho tam jen tak seděla a hleděla do prázdna. Teprve když někde vešel do pokoje a prudce s ní zatřásl, tak pootočila hlavu a nezaostřeným pohledem na něj koukla.

„No?ů vypadlo z ní.

„Natalio, co…“ začala ona postava, ale pak jí padl pohled na téměř prázdnou flašku od vodky. „Tos všechno vypila?“ zděsila se.

Nat však jen pokrčila rameny a znova se otočila, aby mohla dál nerušeně koukat z okna. To jí však nebylo dopřáno. Ten někdo sice odešel z pokoje, ale po chvíli se vrátil zpět a přinutil ji vypít jakousi odpornou tekutinu, která se svým vzhledem velice podobala bahnu. A i tak chutnala.

„Fuj,“ zatřásla Nat hlavou po chvíli. „Co to…Shanon!“ vyjekla, když si všimla ženy, která se nad ní tyčila. „Co tu děláš?“

„Šla jsem za tebou,“ mračila se bystrozorka. „Dole jsem slyšela, že jste se pohádali, a tak jsem se chtěla ujistit, že jsi v pořádku. Což jsi očividně nebyla. Co tě to proboha popadlo, vypít toho tolik najednou. Vždyť ses mohla i otrávit,“ peskovala ji.

„Aspoň bych měla klid,“ odsekla Natalia. „Nikdo by po mě nic nechtěl, nikdo by mi nenadával, neřval na mě,“ zamračila se. „V tom stavu jsem byla víc než spokojená.“

„Moc dobře víš, že vystřízlivění by bylo ještě horší,“ nedala se Shanon.

„Já vím,“ přiznala nakonec Nat. „Ale aspoň na chvíli tomu uniknout. Já se snažím, Snahy, snažím se na to nemyslet, ale nejde to. Nemůžu na to zapomenout, na to, že je mrtvá.“

„Já vím, že je to těžký,“ přiklekla k ní žena. „Ale musíš to překonat. Moc dobře vím jaký to je, ztratit nejlepší kamarádku. A to jen tak z ničeho nic.“

„Jak jsi to dokázala?“ zeptala se dívka šeptem. „Jak jsi se dokázala přenést přes smrt mámy a Lily?“

„Musela jsem být silná. Věděla jsem, že když tomu žalu podlehnu, bude to ještě těžší. Já jsem tehdy neměla skoro nikoho, Nat. Lily, Kate, James..ti byli mrtví. Sirius v Azkabanu. Remus se někam vypařil. Ty pořád ještě máš Harryho, Draca, Hermionu..A nás. Víš, že na nás se vždycky můžeš spolehnout.“

„Asi máš pravdu,“ povzdechla si Natalia. „Já se snažím, ale když vidím ostatní, jak truchlí, jak je to sebralo..“

„Draco se z toho dostane, neboj. Jen musí překonat ten počáteční šok. Harry se z toho vzpamatuje, časem. A Hermiona..“

„Obviňuje se z toho, to je mi jasné,“ ušklíbla se Nat. „A ani se jí nedivím.“

„Nesvaluj to na ni, Natalio. Nemohla vědět, co se stane, když tam nepůjde. To nemohl vědět nikdo!“

„Ale proč tam nešla?! Nic by se jí nestalo! Belatrix s ní chtěla jen mluvit, něco jí říct a…“

„Proč mám pocit, že toho víš víc než ostatní,“ přimhouřila Shanon oči. „Kdes byla včera večer?“

„Tady,“ odsekla podrážděně dívka.

„Ne, to ti nevěřím. Naopak si myslím, že jsi šla ven s úmyslem Lestrangeovou najít.“

„Jasně. A našla jsem ji, jen tak jsme pokecaly a já se zas vrátila domů. To je opravdu moc reálný! Ještě mě taky mohla poznat na čaj, ne? Pokecat, vyřešit pár ženskej problémů. Proč taky ne, že..Přece jen jsme příbuzný. A máme se hrozně v oblibě, když nevezmeš v úvahu ten fakt, že ona se mě snaží zlikvidovat.“ Nat doufala, že tímhle bystrozorku přesvědčí a ona už se dál vyptávat nebude. „Chceš vědět, proč si myslím, že s ní chtěla jen mluvit? Viděla jsem tu vzpomínku a ne jednou. Navíc kdyby chtěla někoho zabít, tak mohla rovnou odprásknout Ginny a ne ji posílat zpět a dát jí tak šanci na život.“

Vypadalo to, že tímhle už Shanon přesvědčila. Konečně se žena zatvářila o něco víc důvěřivě a dokonce se i jemně pousmála.

„Asi máš pravdu. Jsem moc podezíravá. Promiň. Ale teď už pojď dolů, teda jestli chceš něco k jídlu.“

Na tuhle větu Natalia zareagovala až obdivuhodně rychle. Během vteřiny byla na nohou a rychlým krokem mířila ven z pokoje. Shanon se jen pousmála a vydala se za ní. Doufala, že zbytek dne už bude klidný a bez jakýchkoliv hádek. Ovšem nemohla tušit, co všechno se ještě ten den stane.

Nat se mezitím vrátila zpět do kuchyně. Poměrně překvapeně zjistila, že už jsou tři hodiny a že tedy nahoře proseděla více tři hodiny. Docela ji to zarazilo. Uvědomila si totiž, že do schůzky s Bellou zbývá už jen poměrně málo. Nejistě pohlédla na Hermionu, ale rychle svůj pohled stočila jinam. Nechtěla, aby si jí dívka všimla.

„Tak už ses uklidnila?“ přivítal ji mile Draco. Zřejmě ho špatná nálada ještě neodpustila.

„Jo, jasně, uklidnila. Od tebe bych měla klid jedině v hrobě,“ zavrčela na něj.

„Nechte toho!“ zarazila jejich začínající hádku Shanon, která právě vešla do dveří. „Ty se do ní Draco přestaň navážet. A Nat, ty si nech ty ironický poznámky. Nikdo nestojí o to, aby vám musel poslouchat.“

„Já jsem nezačala,“ pokrčila rameny Natalia. „Kdyby neměl blbý kecy..“

„Já že mám blbý kecy?!“ zvýšil hlas Draco. „A co máš v tom případě ty?!“

„A dost!“ rozkřikla se Shanon. „Můžete mi říct, co to do vás vjelo? Normálně se k sobě chováte hezky a nejednou se budete hádat?! Myslíte si, že tohle by Ginny chtěla? Abyste se hádali?“

„Těžko můžem vědět co by chtěla a co ne,“ ohradil se Malfoy.

„Drž klapačku, Malfoyi!“ vřískala už Natalia.

„Tak laskavě zklapni. Takys mohla zůstat tam, kdes celý večer byla. Nikomu jsi tady nechyběla!“

„Fajn. Tak já se tam teda klidně vrátím. Protože tam se ke mně chovali aspoň slušně! Rozhodně líp jak vy!“ vyklopila ze sebe Nat. „A ty,“ otočila se na Hermionu, která na ni překvapeně hleděla. „Bejt tebou, tak se seberu a v šest jsem v tom parku, kde jsi měla být už včera. Protože to, co ti Belatrix chce, je docela dost závažné. A pro tebe i důležité. A neboj, nic se ti nestane. Pochybuju o tom, že by se Bella odvážila ti ublížit. Spíš naopak!“ vyštěkla a naštvaně vypochodovala z místnosti.

Nevnímala už jejich překvapené a zároveň zděšené obličeje. Místo toho za sebou třískla dveřmi a vyběhla ven na ulici. Bylo jí úplně jedno, že je jen v mikině. V tu chvíli jí bylo úplně všechno jedno. Během několika minut už byla docela daleko od Grimmauldova náměstí a vcházela do svého oblébeného baru, kde trávila část letních prázdniny. Divila se, že už mají otevřeno, bylo ještě poměrně brzo, ale byla za to ráda. Usadila se u stolku úplně vzadu a objednala si panáka a rovnou k tomu jeden koktejl. Potřebovala se uklidnit a neviděla jinou možnost, jak by se to dalo provést. Měla jediné štěstí, že v kapse nahmatala několik papírových bankovek, které jí tam z někdy zbyly. Jinak by nevěděla, jak by to nakonec zaplatila.

Nevěděla, jak dlouho v tom baru zůstala. Podruhé za ten den vypila víc alkoholu než bylo zdrávo. Ale ještě vnímala, což prve už moc ne. lehce vrávoravým krokem se nakonec vymotala z baru a přemýšlela, kam by nyní mohla jít. Domů se jí nechtělo, ne po tom, co tam předvedla. Protože bylo skoro půl šesté, rozhodla se, že se vydá do toho parku, kde se měla Hermiona setkat s Belatrix. Tu sice vidět nepotřebovala, ale zajímalo ji, jestli se Mia dostaví a nebo ne. nakonec do parčíku přišla s několikaminutovým náskokem. Byla však natolik obezřetná, že nevešla dovnitř, ale jen se zastavila u cesty, kde chodilo docela dost lidí a sedla si na jednu ze zasněžených laviček. Pohledem ale rentgenovala místo, kde se předchozího večera sešla s Lestrangeovou.

V dálce zaslechla, jak na hodinách odbíjí šestá hodina, ale v parku se ještě nikdo neobjevil. Natalia bedlivě pozorovala celé své okolí a doufala, že se Hermiona někde objeví. Ale zatím se nic nedělo. Začínala si myslet, že ji Mia opravdu nezvala vážně, ale na druhou stranu jí to bylo i jedno. Možná to bylo i tím, že byla otupená alkoholem. Nepostřehla tak ani, že k ní zezadu někdo přišel a přiložil jí hůlku na krk. Toho si všimla až když pocítila, že ji cosi tlačí do krku.

„Co to sakra..“ nebrblala nerudně a otočila se. „Jé, ahoj Belatrix,“ usmála se na poněkud naštvanou ženu. „Co tu děláš?“

„Co bych tu asi tak dělala. Myslela jsem, že jsme se na něčem domluvili, ne!“ zavrčela Smrtijedka. „Tak kde je?“

„Nevím, asi se někde zdržela,“ odvětila Natalia klidně. Moc si neuvědomovala nebezpečí, které jí hrozilo. Alkohol jí stále stoupal do hlavy a omamoval smysly.

„Blacková, přestaň si se mnou hrát.“

„Prosím tě, hlavně se nevztekej. Co kdyby ses radši posadila vedle mě? Mohly bysme si popovídat a…“ dál už se Nat nedostala.

„Ty jedna mrňavá…“ začala Bella, ale pak se na dívku pozorněji zadívala a zřejmě jí došlo, proč jí její chování moc nesedí. Poznala, že Natalia v sobě měla nějaký alkohol a tak trochu mluvila z cesty. „Vyřídila jsi jí to vůbec?!“ zavrčela.

„Jo, myslím že jsem na ni něco v tom smyslu křičela,“ přikývla Nat.

Bella jen protočila oči v sloup. Měla sto chutí Nataliu zabít, ale k její smůle si dívka vybrala místo, kde pořád chodili lidé. Už i tak vzbuzovali pozornost. Kdyby Nat jen tak zabila, musela by zlikvidovat i ty mudly kolem a to by jí jen tak neprošlo. V první řadě by se jí na to pak ptal Pán zla a těžko by mu asi vysvětlovala, co dělala ve čtvrti plné mudlů. Rozhodně mu neplánovala říct o tom, že zde sháněla svoji dceru.

„Pojď okamžitě se mnou!“ zavelela Belatrix a vytáhla dívku na nohy.

„Ne, mě se nechce,“ vzpírala se Nat. „Tady se mi dobře sedí a…“

„Nemel a pojď,“ nenechala ji Smrtijedka domluvit a táhla ji někam hloub do parku. Nevšímala si přitom udivených pohledů několika maminek, které zde byly na procházce se svými ratolestmi. Zato Nat jim svoji pozornost věnovala.

„To je jen tetička,“ usmála se na jednu velice vykulenou dámu. „To víte, rodinné spory,“ zazubila se, ale to už ji Bella postrčila, aby šla dál.

„Tak teda,“ spustila Lestrangeová, když došly na místo, kde už nikdo nebyl. „Jasně jsem ti řekla, že sem máš přivést Grangerovou. A tys to nedodržela. Stejně jako předtím Weasleyová. Doufám že víš, co tě teď čeká.“

„No, popravdě doufám že teplá postel a něco k jídlu,“ odpověděla Nat. „Mám docela hlad. Kvůli tobě jsem se ani nenajedla.“

„Přestaň si už ze mě dělat legraci!“ vypěnila Belatrix. „A víš co?! Skoncujeme to u mě, ať nevzbudíme moc rozruchu,“ rozhodla se.

Když ale Nat došlo, co chce udělat, poplašeně začala couvat. Nechtěla, aby ji Bella popadla a přemístila se s ní. došlo jí, že tentokrát by to byla její smrt. A jí se vůbec umírat nechtělo. Naopak měla docela chuť žít. ale Belatrix zjevně měla úplně jiný názor. bez okolků popadla dívku za rukáv..

„Nech ji na pokoji!“ ozvalo se najednou poblíž nich.

Natalia i Belatrix se za hlasem otočily. Kousek od nich stála Hermiona a hleděla na ně. Zjevně tu už byla nějakou chvíli, možná dorazila jen o něco později než ony dvě. Na Belatrixině tváři se nyní objevil spokojený výraz. Už nedoufala v to, že by sem její dcera mohla dorazit.

„Tak co jsi mi chtěla?“ spustila Hermiona, ale tvářila se přitom dost nejistě. Zřejmě měla obavy, co se stane dál.

„Obávám se, že tohle není dobré místo na řešení našeho problému,“ rozhodla Smrtijedka. „Pokud teda nechceš, abych ji zabila,“ zabodla opět Nat hůlku do krku, „tak teď půjdeš se mnou.“

„Jinou možnost asi nemám, co?“ pochopila dívka.

„Ne, to opravdu že ne,“ usmála se škodolibě Bella.

Hermiona se na Nataliu jen vyčítavě podívala, ale pak přistoupila k Belatrix blíž. V další chvíli se parkem rozneslo hlasité prásknutí a všechny tři čarodějky zmizely pryč.

06.02.2008 14:28:16
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one