My world of fantasy...

50. KAPITOLA - POKLIDNÉ SETKÁNÍ

Tak tu mám pro vás další kapitolu..nevím, co mi na ní řeknete, ale co..to se dozvím, ne?? Takže opět očekávám komentáře a ať je jich pokud možno ce nejvíc =D

Jo a omlouvám se za chyby, ale fakt nemám čas na to, abych to opravovala..tak mě na ně prosím kdyžtak upozorněte..díky..a pa
já musím letět =D
_______________________________________________

Natalia potichu kráčela liduprázdnou ulicí. Nedivila se však, že kolem ní nejsou žádní lidé. Už dávno byla tma a ona ani nevěděla, kolik je hodin. Bylo jí to však úplně jedno. Dnešní večer měla jediný cíl. Najít Belatrix Lestrangeovou a promluvit si s ní. Nic jiného ani nechtěla. Pomalým krokem se vydala k parčíku, kde je před nedávnem napadli Smrtijedi. Věděla, že velmi riskuje a zahrává si se svým životem, ani zdaleka ještě nebyla zdravá a už se pouštěla do takovéto sebevražedné akce. Ale kdyby to neudělala, vyčítala by si, že něco nepodnikla. Že se nepokusila dozvědět pravdu.

Po nějaké době konečně došla až na místo, kde se měla Hermiona s Belatrix setkat. Obezřetně se rozhlížela kolem sebe, ale nikoho neviděla. Až na pár podezřelých mužů, kteří seděli na lavičce a se zájmem Nataliu pozorovali. Z nich si však dívka hlavu nedělala. Tipovala je na obyčejné feťáky, kteří se jen tak setkali v parku. Rozhodně v nich neviděla takové nebezpečí jako ve Smrtijedech. Když se však jeden z mužů zvedl a zamířil si to přímo k ní, její jistota na okamžik zakolísala. Ale opravdu jen na okamžik. Na tváři se jí objevil nepřístupný výraz.

„Ale, ale..Copak tak mladá holka dělá tak sama v tomhle opuštěném parku?“ začal zarostlý muž oplzle.

„Co je ti do toho!“ odsekla Natalia.

„Ale, kočička vytáhla drápky,“ chechtal se.

„A vytáhne i mnohem víc, když si hned nedáš odchod,“ zavrčela Nat a probodávala ho pohledem.

„No tak,“ šklebil se na ni muž.

Natalia postřehla, jak se jeho kumpáni zvedli a zamířili se to přímo k nim. Ta situace už se jí přestávala líbit. Na jednoho by si ještě troufla, ale na čtyři? To už byla poněkud větší přesila.

„To jste teda hrdinové,“ neodpustila si. „Čtyři na jednoho. A ještě k tomu na holku. Že se nestydíte.“

„Nech si ty kecy,“ zaburácel jeden z těch nově příchozích.

„Nebo co?!“ provokovala Nat.

„Ty jedna malá…“ zavrčel a vypadalo to, že se po ní vrhne.

„Nech ji na pokoji!“ ozval se jakýsi ženský hlas.

Natalia i všichni muži se okamžitě otočili k místu, odkud onen hlas vyšel. Naskytl se jim pohled na nějakou ženu zahalenou v černém hábitu. Ta během okamžiku vystoupila na světlo a zlověstným pohledem se na ně zahleděla.

„Zmizte odsud!“ zasyčela.

Než se Nat nadávala, všichni čtyři muži vzali do zaječích. Ona neznámá v nich zřejmě vzbudila strach. Ale nebylo se čemu divit. Ani Natalia se před ní necítila moc dobře. Přesto jí však beze strachu pohlédla do přimhouřených očí. Vždyť jen kvůli ní sem šla.

„Tebe jsem tady teda opravdu nečekala,“ promluvila Bella posměšným hlasem. „Copak tě přimělo přijít za mnou? Že by smrt kamarádky? Chceš se pomstít?“

„Ne, Belatrix,“ odvětila Natalia klidně. „Mstít se opravdu nechci.“

Zdálo se, že tohle vyvedlo Smrtijedku z míry. Ano, očekávala, že se zde nakonec někdo objeví, aby si s ní promluvil. A proto zde v parku nastražila kouzlo, které by ji upozornilo na příchod kohokoli z Řádu. Ale že sem přijde Blacková a ještě ji nebude z ničeho obviňovat, to ji opravdu ohromilo. Navíc se zdálo, že je dívka úplně klidná. Jako by se ani nebála.

„A co teda chceš?“

„Zjistit pravdu,“ odpověděla Nat. „Neobviňuji tě z Ginniny vraždy. Na tom se podílíš jak ty, tak Hermiona. Chci ale vědět, cos Mie chtěla.“

„A ty si myslíš, že ti to řeknu?“ ušklíbla se Belatrix. „Jsi bláhová. Klidně tě teď můžu zabít nebo přivléct před Pána zla.“

„Ale to neuděláš. Mohlas to udělat hned ze začátku, ale místo toho se tu se mnou vybavuješ. Víš, Belatrix,“ pokračovala dál, „myslím, že tys nechtěla nikoho zabít. Nikoho, kdo by přišel sem do parku. Jinak bys neposílala Ginny zpět k nám na ústředí. Ne, tys Hermioně něco chtěla a mě by zajímalo co. Protože ona sem nikdy nepřijde. Na to je moc…“ zarazila se. Nevěděla, jak to teď popsat. „Zkrátka Mia nemá žádnej zachráncovskej komplex jako třeba Harry.“

„A na tos přišla ty sama?“ posmívala se dál Bella. „Jak dlouho jsi nad tím přemýšlela?“

Natalia se při těchto slovech musela usmát. Nevěděla proč, ale z Lestrangeové strach neměla. Ne, čím častěji se s ní setkávala, tím menší strach z ní měla.

„Moc dlouho ne,“ přiznala. „Na to jsem opravdu neměla čas. Víš, já se teprve před hodinou a něco probrala z bezvědomí. A docela mě šokovala zpráva, že moje nejlepší kamarádka je mrtvá. Ale já chci vědět, proč tomu tak je!“

„A ty si myslíš, že ti to řeknu? Jsi bláhová, Blacková. Myslíš si, že jsi bůhví co, ale ve skutečnosti jsi jen nafoukaná, malá holka, která si hraje na čarodějku.“

„Tak mi řekni, proč se s tou malou holkou zahazuješ? Proč jsi nenechala ty chlapy, aby mi něco udělali? Hm? A proč si tady se mnou povídáš? Nebude to náhodou proto, že ode mě něco potřebuješ?“ hádala Natalia.

„Možná, že nebudeš až tak hloupá, jak jsem si myslela. Máš pravdu, něco od tebe potřebuju, jinak bys byla už dávno mrtvá. Jsi jen špína naší rodiny!“

„Stejně jako můj otec, co?“ ušklíbla se Nat. „Ale řekni mi, Belatrix, v čem jsi lepší než my?“

„Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit, ty jedna..“ rozzuřila se Lestrangeová, ale pak se zas uklidnila. Došlo jí, že přesně tohle Natalia chce, aby ztratila nervy. „Dobře. Řekni ti teda, proč ta tvoje kamarádka zemřela. Ale něco za něco.“

„S tím počítám,“ zamračila se Nat.

„Tím pádem taky musíš počítat s tím, že to nebudeme řešit tady, ale někde v klidu, kde nás nikdo nebude rušit.“

Natalia se na okamžik zarazila. Nevěděla, jestli opravdu může Belatrix důvěřovat. Ale nakonec došla k názoru, že kdyby ji chtěla opravdu zabít, tak už to udělá dávno. A jak to tak vypadalo, opravdu ji potřebovala. Stejně jako předtím Ginny.

„Kam teda půjdeme?“ zeptala se.

„To nech na mě,“ ušklíbla se Belatrix.

V další chvíli k dívce přistoupila, hrubě ji popadla za paži a s hlasitým prásknutím se přemístila pryč. Znova se objevily až v nějaké hale. Jakmile Lestrangeová Nat pustila, ta zavrávorala a měla co dělat, aby se udržela na nohou. Nesnášela přemisťování. Stejně jako letax a ostatní způsoby kouzelnického cestování. Sama dávala přednost autobusům, metrům a letadlům. Z těch se jí aspoň nemotala hlava.

„Dělej, pojď za mnou,“ pobídla ji Bella netrpělivě a obezřetně se rozhlížela kolem sebe.

Natalia se jen neochotně vydala za Smrtijedkou: „Kde to vlastně jsme?“ vyptávala se.

„Do toho ti nic není,“ odsekla Belatrix a pospíchala dál.

Nat si povzdechla. Nechápala, proč zrovna ona musí mít tak nerudnou příbuznou. Vždyť Narcisa byla fajn, stejně jako Draco, Tonksová a nepochybovala o tom, že i Andromeda bude dobrý člověk. Jen Belatrix se poněkud vyjímala z této rodiny. A přitom se Nat v některých ohledech nezdála být až tak hrozná. Sice se ji už několikrát pokusila zabít, stejně jako jejího otce, ale to přičítala hlavně tomu, že to byla Smrtijedka. Nakonec ale těch to úvah zanechala a místo toho se rozhlížela kolem sebe. Ihned si všimla, že jsou v nějakém sídle. Nejdříve ji napadli Malfoyovi, ale to hned zavrhla. Lucius by ji okamžitě zabil, kdyby ji zde uviděl. Pak došla k názoru, že by to mohlo být sídlo Lestrangeových. Nic jiného už ji totiž nenapadalo.

Opět se zadívala na Belatrix, která šla hrdým krokem několik metrů před ní. Zajímalo by ji, proč tak pospíchají. Vždyť tady jim snad nic nehrozí. Avšak vzápětí poznala, čeho se Bella obávala. Nechtěla potkat svého manžela.

„Belatrix!“ ozvalo se z jednoho pokoje. „Kde jsi byla…“

Rudolfus vyšel ven z místnosti a pohledem hned zavadil o Nataliu, která si ho rovněž prohlížela. Chvíli se měřili pohledy, než se Lestrange otočil na svoji manželku.

„Co ta tu dělá?“

„Co by,“ vypadlo tvrdě z Belatrix. „Je tu se mnou.“

„Takže Weasleyová zklamala?“

„Jo, neuvěřila jí.“

„A myslíš, že jí bude věřit?“ pohodil hlavou směrem k Natalie.

„Bude muset.“

„Nechcete mi říct, o čem se to bavíte?“ přerušila je Nat, které poněkud vadilo, že vůbec neví o co se jedná.

„Ty sklapni!“ utrhla se na ni Bella.

„Milá jako vždycky,“ zamumlala si pro sebe Nat, ale její slova stejně neunikla Rudolfusovi.

„Drzá stejně jako její otec.“

„A stejně jako otcova sestřenice,“ vrátila mu to Nat. „Zřejmě to bude v rodině,“ ušklíbla se.

„Buď už tiše,“ pohrozila jí Belatrix a namířila jí hůlkou přímo na srdce.

V Nat byla v ten okamžik jen malá dušička. Nevěděla, jestli by to Bella fakt udělala, jestli by na ní nějaké to kouzlo poslala. Ale nechtěla jí udělat tu radost, že by mlčela. To zas ne.

„A když nebudu?“ zeptala se nakonec.

„Odvahu teda má, to se musí nechat,“ rozesmál se najednou Rudolfus. „Pravá Blacková.“

„Ještě ji podporuj!“ zavrčela Bella na svého manžela. „Je tu proto, aby vyřídila vzkaz. Nic jinýho.“

„Tak hele, to já jsem za tebou přišla,“ rozohnila se Natalia. „Protože chci vědět, proč Ginny zemřela. A nejsem tu proto, abych vyřizovala nějaké vzkazy. To je až na druhé místě!“

„Teď jsi na našem panství, holčičko,“ přimhouřila oči Belatrix a přistoupila k dívce blíž, takže jí svoji hůlku zabodla ho hrudi. „Tady budeš poslouchat ty nás!“

„A když ne?“ odsekla drze Nat. „Zabiješ mě? Ale pak už se nenajde nikdo, kdo by za tebou šel. Všichni tě nenávidí, Belatrix a chtějí tě zabít. I kdyby se s tebou sešli, tak tam přijde celý Řád. Tím si můžeš být jistá. Všichni na tebe svalují Ginninu smrt. Nebudou s tebou vyjednávat tak, jako to dělám já. Nevěřím, že jsi až tak zlá, jak se tváříš.“

„Nic o mě nevíš, Blacková,“ odfrkla si Bella.

„Že ne? Tak jak to, že jsem odhadla to, že na tom místě ještě budeš? Jako jediný v Řádu mi došlo, že chceš s Hermionou opravdu jen mluvit. Jinak by ses totiž nenamáhala a neposílala bys Ginny. Nenutila bys ji donutit neporušitelný slib. Nejsi tak nevyzpytatelná jak si myslíš.“

Nat po téhle své řeči zmlkla a čekala, co na to Belatrix řekne. Viděla na ní, že se jí moc nelíbí to, co říká.

„A na tos přišla jak?“ zeptal se místo Belly její manžel.

„Možná že nejsem dobrá čarodějka. Ale v lidech se vyznám. Poznám, kdo zač stojí a s kým se můžu bavit a s kým ne. Poznám jaký člověk je. A ty,“ otočila se na Belatrix, „ mi nepřipadáš až tak strašná. Jistě, jsi několikanásobný vrah a bůhví co ještě, ale to neznamená, že…“ zasekla se, „že nedokážeš milovat, Belatrix. Nevím, proč ses přidala na stranu Voldemorta..“

„Jak se opovažuješ vyslovit jeho jméno?“ zalapala Bella po dechu.

„Normálně. Pro mě to je jen jméno. Celých šestnáct let pro mě nic neznamenalo,“ odvětila Nat, ale pak pokračovala v tom, co už nakousla. „Jak jsem říkala, nevím, proč s ním jsi. Jaký jsi měla důvod k tomu, aby ses k němu přidala. Možná za to může výchova nebo pobyt ve Zmijozelu, nevím. Ale myslím si, že je tě pro něj škoda. Stejně jako všech ostatních. vždyť o co je víc než my? Než ty, já, tvůj manžel?“ pokračovala Nat ve svém monologu.

„Ani nevíš, co je on zač. Nemluv o věcech do kterých ti nic není!“ zarazil ji Rudolfus.

„Fajn, tak já mlčím,“ pokrčila Nat rameny a dělala, že ji strašně zajímá stěna, vedle které stála.

Belatrix se na ni jen udiveně podívala. Ta holka ji pořád překvapovala. Pokaždé udělala něco, co by od ní vůbec neočekávala. A zřejmě tato reakce překvapila i Rudolfuse, který na ni překvapeně hleděl. Pak se podíval na svoji ženu a jen pokrčil rameny. Řešit to nechtěl.

„Pojď se mnou,“ promluvila Belatrix na Nataliu.

Ta se za ní bez jediného slova vydala. V duchu však na ní klela a vymýšlela všelijaké přezdívky a přízviska. Přestala s tím teprve když došli do nějaké místnosti, kde Bella usadila Nat na dosti nepohodlnou židli a sama se usadila v pohodlném křesle. Rudolfus zůstal stát u dveří.

„Takže tys chtěla vědět, proč jsem chtěla mluvit s Hermionou,“ začala Belatrix.

Natalia jen prohodila oči v sloup, ale mlčela. Zatím.

„Důvod je jednoduchý. Potřebuju s ní probrat jednu dosti osobní věc.“

Nat už se nadechla, že něco řekne, ale nakonec jen naprázdno otevřela pusu a zase ji zavřela. Když má mlčet, tak bude mlčet.

„Tudíž od tebe potřebuju, abys ji přivedla na nějaké místo, kde bysme si mohly v klidu promluvit. Bez svědků, bez Fénixova řádu a bez Smrtijedů. Jen my dvě.“

Na tohle se dívka musela ušklíbnout. Chtěla vidět, jak dostane Hermionu na nějaké opuštěné místo. V duchu si představovala, jak Lestrangeová něco řeší s tvrdohlavou Hermionou.

„Tak řekneš už něco?!“ ztrácela zase nervy Bella.

„Řekla jsi mi ať mlčím. Tak mlčím,“ promluvila konečně Nat.

„Já tu holku snad zabiju,“ drtila Smrtijedka mezi zuby. „Vlastnoručně uškrtím.“

Při těchto slovech se na dívčině tváři vyloupl potěšený úsměv. Moc ráda Lestrangeovou provokovala. A ještě radši viděla, když Smrtijedka ztratila nervy. To ji opravdu dokázalo potěšit.

„A co z toho budu mít já?“ zeptala se Nat. „Řekněme, že ten vzkaz vyřídím a Hermionu na to místo dostanu. Jenže co z toho já budu mít?“

„Ty můžeš být ráda, že zůstaneš naživu,“ zasyčela Bella.

„No tak to si strč za klobouk, milá tetičko,“ titulovala ji Nat, i když věděla, že to její teta není. Že je to ještě o něco vzdálenější příbuzná. „Jako já nebudu skákat tak, jak ty pískáš. Do toho parku jsem přišla jen proto, abych se dozvěděla, kvůli čemu Ginny zemřela. A ne abych ti dělala poslíčka,“ zvedla se a chystala se odejít z místnosti.

„Kam si myslíš že jdeš?“

„Do lesa na houby,“ zavtipkovala Natalia.

„Tak to pr, pěkně si tady sedneš a poslechneš si, co ti chci říct. Jinak odsud živá nevyjdeš. To ti garantuju!“

„S tebou je fakt zábava,“ ucedila, ale vrátila se na svoje místo a posadila se. Ovšem pohodlně se na židli rozvalila a nohy si natáhla před sebe. Teprve potom se podívala na rozzuřenou Smrtijedku. „Tak co teda mám Hermioně vyřídit?“

„Že se s ní chci sejít zítra v šest hodin. Opět na tom samém místě.“

„Jak originální. A proč si myslíš, že tam jako půjde. Nevidím jediný důvod proč…“

„Do toho ti nic není. Buď tam přijde a nebo ty..“

„Jestli si myslíš, že ti složím ten pitomej slib jako Ginny, tak to ani omylem,“ zarazila ji Natalia, která už toho začínala mít právě dost. Za celou tu dobu se vůbec nic nedozvěděla. Jen to, že se Belatrix s Hermionou setkat. Nic víc.

„Přestaň si vyskakovat, děvenko,“ zavrčela Bella a namířila na ni hůlkou. „Tady jsem paní já a ne ty! Nejsi v tom vašem zavšiveném domě, kde si možná můžeš poroučet. Tady budeš poslouchat ty mě. Jako bych byla tvoje matka.“

„Tak v tom případě ti oznamuju, že se k tobě budu chovat tak, jako doposud. Nejsem zrovna z těch, kteří považují rodiče za autoritu.“

„A už toho mám dost,“ vykřikla Lestrangeová. „Buď mě budeš poslouchat a uděláš co ti řeknu a nebo tě na místě zabiju. A nechci už slyšet žádný tvoje přidrzlý poznámky. Prostě teď budeš tiše a poslechneš si, co po tobě chci. Rozumíš?“

„Jo,“ odvětila otráveně Nat.

Začínala litovat toho, že se na tu schůzku vůbec vypravila. Zadělala tím ještě na větší problémy. Vážně začínala uvažovat o tom, že příště si věci raději pořádně promyslí než se vrhne po hlavě do neznáma. Věděla, že teď už tato návštěva začíná být dost nebezpečná. Podařilo se jí Belatrix vytočit a už nebylo radno si s ní zahrávat.

„Takže jak už jsem řekla, přivedeš mi zítra Hermionu. Ale nikdo se o tom nesmí dozvědět. Nikdo. Ani Řád. A dostaň ji tam třeba násilím. Víc po tobě nechci. Rozumíš? A kromě toho, ať tě ani nenapadne ceknout o tom, kde ji byla a s kým si mluvila. Je to jen v tvým vlastním zájmu. Protože jestli se to někdo dozví..“

„Jo, jo..Jinak se můžu rozloučit s dalším člověkem. Je mi to víc než jasné. Ale co mi není jasný je to, proč se chceš setkat s Hermionou. Copak ta je nějaká důležitá? Chápala bych, kdyby ses chtěla setkat s Harrym. Ale s ní…“

„Ne všechno je pro tvoje uši, milá příbuzná,“ ozval se po dlouhé době opět Rudolfus. „Jsi jen malá, otravná věš, která ani nestojí za povšimnutí. Ale jedno se ti musí uznat. Máš odvahu.“

„Díky, ale to už jsi říkal,“ pousmála se Nat. „Takže už můžu jít?“

„Ne,“ zarazila ji Belatrix. „Když už tě tady mám…Crucio,“ namířila na ni hůlkou a vyslala na ni kletbu bolesti.

Ovšem Natalia nezklamala. Bleskově se kouzlu vyhnula a obezřetně teď na Lestrangeovou hleděla. Netušila, co dalšího si na ni Smrtijedka vymyslí. Ale nechtěla se nechat zaskočit nějakým pěkným kouzlem, které si pro ni Bella vymyslela.

„Chceš teda vědět, proč chci s tou tvou kamarádkou mluvit?“ změnila taktiku Belatrix. „Víš, ty nejsi jediný dítě, které po roky nevědělo, kdo jsou jeho rodiče.“

V Nat v tu chvíli zatrnulo. Nechtěla věřit tomu, co Belatrix řekla. Přišlo jí to tak absurdní a přitom v tu chvíli jasně věděla, že je to pravda.

„Takže Hermiona je vaše dcera?“ vypadlo z ní. „Tak to je gól. Nejvěrnější Smrtijedka má dceru a tou je nejlepší kamarádka Harryho Pottera. Tak proto se s ní chceš setkat? Ale Belatrix, ona tě nesnáší,“ ušklíbla se. „Nesnáší tě z celého srdce. protože kvůli tobě teď ztratila kamarádku. Smrtijedi jí zabili ty, které takovou dobu považovala za rodiče. Nejraději by tě zabila. A kromě toho vědí o tom, co jsi udělala Nevillovým rodičům.“

„Však já jí přivedu k rozumu,“ odvětila Bella klidně.

„I když bude vědět, že je vaše dcera, nikdy k vám nebude nic cítit. Možná nebude schopná vám ublížit, ale to je asi tak všechno. Navíc si myslím, že se s tím nesmíří. Nebude ti věřit.“

„Tohle už nech na mě,“ usmála se Lestrangeová.

Potěšila ji Natina reakce. Protože věděla, že dívka se opravdu pokusí její dceru přivést na smluvené místo. Věděla, že když už tohle tajemství ví, nedokáže ho v sobě udusit a řekne to Hermioně.

„A,“ uvědomila si Nat ještě jednu věc. „Hermiona je její pravé jméno?“

„Ne, jmenuje se Melanie Anne Lestrangeová,“ pronesla žena pyšně.

„Melanie,“ zašeptala Nat. „Fajn, tak jsme si teda kvit. Já vím, kvůli čemu zemřela Ginn a vyřídím teda ten vzkaz a dovedu ji tam.“

V duchu to však Hermioně tak trochu přála. Pořád na ni byla naštvaná a vinila ji ze smrti Ginny. Navíc byla zvědavá, jak tohle zkousne. Ona se vypořádala s tím, že její rodiče jsou někdo jiní, ale nebyli to ti nejhorší Smrtijedi ze všech. Než se však dostala ze sídla Lestrangeových, ještě chvíli to trvalo. Podařilo se jí ještě Belatrix naštvat a tentokrát už kletbě Cruciatus neunikla. Přesto však měla větší štěstí než Ginny. Smrtijedka ji pak totiž přenesla do parku, odkud se prve přemisťovaly a opravdu po ní nechtěla nezrušitelný slib. Byla si jistá tím, že Natalia svůj závazek vůči ní splní.

04.02.2008 18:22:49
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one