My world of fantasy...

45. KAPITOLA - KAMARÁDI V KAŽDÉ SITUACI

Lidičky, tak jsem zase zpět..kupodivu jsem si nic neudělala, ale teda jestli mě někdo pozoroval, jak se tam plácám, tak se musel skvěle bavit,. A krom toho jsem celá rozlámáná - ale ne z prkna, ale z postele..Byla děsně tvrdá..=D Ale sesmolila jsem další kapitolku, vymyslela jsem si novej zvrat a jsem s tím víc než spokojená..Ale nevím, jestli se vám bude líbit..tak ale komentujte, jo?? Díky
______________________________________________

Harry jen s hrůzou v očích sledoval, jak jeho kmotr propadl výkladní skříní v obchodě Madame Malkinové. V ten okamžik se mu na chvíli snad i zastavilo srdce. Viděl, jak se za ním Natalia s výkřikem vrhla. Ta se hned ale postavila a dala se do řeči s Lestrangeovou. Harrymu jen zatrnulo, když slyšel její ledový hlas a potom jen němě přihlížel, jak jeho dívka vysílá na Smrtijedku kouzlo Prince dvojí krve. Hned potom se pokusil k Nat a k Siriusovi dostat, ale zabránil mu v tom houf Smrtijedů, kteří se opět dali do boje. A on úplně ztratil přehled o tom, co se kde děje. Neměl čas na nic jiného, než se starat sám o sebe, aby ho některý ze Smrtijedů neskolil k zemi.

Avšak po několika minutách zaslechl, jak se někdo rozkřičel přes celou ulici bolestným křikem, který mohla navodit jen kletba Cruciatus. S obavami se začal rozhlížet kolem sebe, ale jeho protivník mu nedal šanci k tomu, aby něco víc zjistil. Když však ale zaslechl křik podruhé, okamžitě poznal toho, komu ten hlas patřil. A došlo mu, proti komu se Nat postavila. Vrhl na svého protivníka jediný rozzuřený pohled a vzápětí na něj letěla ta samá kletba, kterou před nějakou dobou použila Natalia. Harry se ani nepodíval, jestli kouzlo zasáhlo svůj cíl a už se prodíral houfem lidí pryč.

Během minuty konečně uviděl tu, kvůli které se sem vydal. Stále ležela na zemi a stále na ni působila kletba bolesti. Potter se jen nenávistně podíval na Smrtijedku, která se v jejím mučení přímo vyžívala a pak už se postavil mezi ni a Nat.

„Nech ji na pokoji!“ zaburácel.

„Ale, ale..Potříček se konečně rozhodl zachránit svoji milovanou?“ pošklebovala se Belatrix. „Ale pozdě, Pottere. Blacková už je v bezvědomí. A bůhví, jestli se z něj probere. Třeba by mohla skončit jako Longbottomovi,“ pronesla na oko soucitně.

„Za tohle tě zabiju, Lestrangeová. Expelliarmus.“

„Tímhle? Vždyť to jsou kouzla pro prvňáky!“ vyjekla posměšně Bella. „Crucio!“

Avšak tomuto kouzlu se Harry bez sebemenšího problému vyhnul a během toho poslal na Smrtijedku vlastní kouzlo. „Impedimenta.“

„Protego,“ odvrátila to bez sebemenších problému žena a opět na něj vyslala nějaké kouzlo.

Bombarda!“ vykřikl Harry.

Země kousek před Belatrix se roztrhla na kousky a dlažební kostky se rozlítly všude kolem a zasáhly několik lidí. Mezi nimi i Lestrangeovou, která dostala přímý zásah.

„Tohle si vypiješ Pottere,“ vřískla naštvaně Smrtijedka, která měla zřejmě zlomenou ruku a poraněnou nohu. „Avada kedavra.“

Harry jako ve zpomaleném filmu hleděl, jak se na něj řítí zelený paprsek. Před očima mu najednou proběhl obrázek jeho matky, na kterou se také řítila tato kletba. Vidina však okamžitě zmizela a on měl zase před očima kletbu smrti, která se na něj řítila. Na poslední chvíli se jí vyhnul a skončil na zemi, hned vedle Nat.

„Tak to skončíme, co Pottere?“ pronesla ležérně Lestrangeová.

Harry vrhnul láskyplný pohled na Nataliu a pak se zas podíval na Bellu, která napřáhla hůlku, aby vyslala kouzlo, které mělo ukončit jeho život.

Crucio,“ vyšlo z Harryho úst.

Než se Belatrix naděla, ocitla se na zemi, stejně jako její oběti. To už však byl Harry opět na nohou a tyčil se nad Smrtijedkou, která se nyní v bolestech svíjela na zemi a vřískala. Potter do toho kouzla vložil veškerou svou nenávist, kterou k této ženě cítil. Stačilo jen, aby si vzpomněl na Siriuse a pohlédl na Nat na zemi. Bylo to vůbec poprvé, co se mu tato kletba povedla. Ano, neměl by na to být pyšný, ale on jen tak stál a díval se, jak Belatrix trpí. Nedokázal cítit lítost nad tím, co udělal. Podle něj tahle žena zasloužila víc než jen Crucio. Po chvíli však kletbu ukončil a Smrtijedka se namáhavě postavila na nohy.

„Za tohle půjdeš do Azkabanu, Pottere.“

„V tom případě se tam asi sejdeme,“ odsekl Harry. „Sectusempra!“

Lestrangeová se však kouzlu vyhnula: „Tak černé magie se ti zachtělo, jo? To jsi teda klesl pěkně hluboko. A bacha ať si neublížíš. Zahráváš si s ohněm,“ a poslala na něj spršku kouzel.

Harry se většině z nich vyhnul, ale jedno ho přeci jen zasáhlo a odmrštilo na zeď nějakého domu. Bezvládně se svezl dolů na chodník a tam zůstal bez známky života ležet.

„A takhle končí Harry Potter, chlapec, který nic nedokázal,“ pronesla Belatrix Lestrangeová při pohledu na bezvládné tělo hrdiny. „Avada..“

„Ne!“ ozval se čísi hlas a nějaké kouzlo odhodilo překvapenou Belatrix pryč, takže nestihla dokončit svoje kouzlo.

Ovšem Smrtijedka se bez sebemenšího problému zvedla opět na nohy a postavila se novému protivníkovi. Když však viděla, o koho se jedná, rozesmála se svým typickým šíleným smíchem.

„Ty se mi chceš postavit? Ty?“ smála se. „Smíš už vůbec kouzlit?“

„Co je ti do toho,“ odsekla Ginny a poslala na ni svoje netopýří zaklínadlo.

Lestrangeová ho však zničila a sama na ni vyslala svoje kouzlo. Tentokrát se však nevybavovala tak jako předtím. Ginn jí k tomu nedala možnost a zahlcovala ji jedním kouzlem za druhým. Nečekala na to, které z kouzel zasáhne svůj cíl. Věděla, že když bude v tomto tempu pokračovat dál, někdy se trefit musí. Ovšem tuto taktiku si zvolila i Belatrix, takže se obě jen vyhýbaly kouzlům a zároveň vysílaly svoje vlastní. Ginny však Lestrangeovou poněkud překvapila. Nečekala, že by tak mladá holka mohla být tak dobrá v kouzlení. Nevedla s ní žádné řeči, prostě se jen pustila do boje. Věděla, že tahle holka by jim mohla brzo činit dost velké problémy. Pokud by ji teda nedostala na svoji stranu.

„Copak, ty na mě nebudeš používat černou magii, jako ti tvoji kamarádi?“ poznamenala Belatrix v jednom okamžiku.

„Na někoho jako ty ne!“ odsekla Ginny a okamžitě na ni poslala další kouzlo.

Když už ale tenhle souboj trval asi deset minut, Ginn už začínala být unavená. Navíc viděla, že si s ní Lestrangeová jen hraje a zkouší ji, co vydrží. Jednomu kouzlo už se jí nepodařilo se vyhnout a to ji odmrštilo několik metrů daleko. Jakmile dopadla na zem, zatočila se jí hlava, do které se praštila. Avšak s námahou se zvedla, aby dál mohla čelit své soupeřce. Ale viděla jen velmi rozmazaně. A ze zátylku jí tekla krev.

„Jsi docela dobrá,“ poznamenala Belatrix při pohledu na dívku. „Škoda jen, že stojíš na špatné straně. Takhle tě budu muset zabít.“

„Tak do toho,“ vydala ze sebe dívka namáhavě. „Stejně nic jiného neumíš. Jen působit bolest.“

„Ale nemuselo by to tak dopadnout,“ ignorovala její slova žena. „Přidej se k nám. Přidej se k nám a budeš jedna z nejlepších.“

„A co bych z toho měla? Na co takovej život? Bez přátel? Bez lásky?“ opáčila klidně Ginny.

Cítila ale, jak z ní pomalu uniká život. Pod ní už byla docela velká kaluž krve, která jí proudila z hlavy. V další chvíli sebou praštila na zem. Bella se jen ušklíbla sama pro sebe. Dneska se jí podařilo zlikvidovat hned dva Potterovi blízké. A i samotného Pottera. Avšak moc dobře věděla, že jeho zabít nesměla. Když vyslovovala kletbu smrti, tak trochu doufala, že se najde někdo, kdo se ho pokusí zachránit. Tu mladou Blackovou by bez zaváhání zabila, ale Weasleyová v ní probouzela něco, co neuměla nazvat a co jí zabraňovalo ji zabít. Chvíli se na ni jen tak dívala. Nakonec se nad mladou dívkou, která stále ještě žila, sklonila a i s ní se s hlasitým prásknutím přemístila pryč. Avšak toho si nikdo nevšiml. Všichni byli moc zaneprázdněni bojem.

Po více jak hodině boj konečně skončil. Nikdo z něj však neodcházel jako vítěz ani jako poražený. Většina lidí byla nějak zraněna, ať již více či méně. A Smrtijedi se raději i se svými raněnými přemístili pryč. Bitva již neměla žádný smysl. Navíc svůj úkol splnili. Příčná byla úplně zdevastovaná, mnohé domy byly na spadnutí a všechny výlohy rozbité. V mnoha obchodech dokonce hořelo. Bylo více jak jasné, že než se tady znova vše obnoví, potrvá to ještě hodně dlouho. Už jen kvůli strachu z Pána zla. Všichni věděli, že On může kdykoliv udeřit znova. Tohle byl jen začátek. Nebyli tu všichni Smrtijedi. A nebyl tu On sám. Zato tu byli všichni ochránci dobra. Na ty byl velmi žalostný pohled. Těch několik, kteří vyvázli bez zranění, teď pomáhali ostatním a kontrolovali, kdo z těch ležících žije a kdo už je po smrti.

Mezi těmi, kteří byli relativně v pořádku, byl také Remus a Draco, kteří se nyní pohybovali spolu a pomáhali, jak se dalo. Avšak často už bylo na pomoc pozdě. Mrtví byli většinou ti, kteří se jim statečně snažili pomoci, ale ztratili kvůli tomu svůj život. Mnozí členové Fénixova řádu jen vyčerpaně seděli u zdí a odpočívali. Nyní již věděli, jak moc se přecenili.

„Neviděl jsi někde Harryho?“ ptal se Draco Remuse.

„Naposled někde u Madame Malkinové,“ opáčil muž. „Ale to bylo když zranili Siriuse.“

„A jak tomu je?“

„Hermiona se ještě neozvala.“

Draco opět zmlknul a sklonil se nad nějakou ženou, nejspíše bystrozorkou. Pak ale jen zavrtěl hlavou a pokračoval dál. Remus se mezitím rozběhl vpřed. O kousek dál totiž ležela Tonksová a namáhavě dýchala.

„Jsi v pořádku?“ ptal se Lupin starostlivě.

„Jen mám pár zlomených kostí. Nic víc,“ pousmála se Tonks.

„Vezmu tě do nemocnice,“ rozhodl se Remus a chtěl ji vzít do náručí.

„Ne, to počká. Dostanu se na ústředí a dám se nějak do pořádku. Pomož ostatním,“ pobídla ho a namáhavě se postavila na nohy, aby mu ukázala, že víc péče nepotřebuje. Vrhla na Remuse ještě jeden úsměv a pak už se vydala směrem k Děravému kotli, který jako jeden z mála prošel bojem bez úhony.

„Panebože,“ zašeptal po chvíli vlkodlak.

Teprve teď uviděl Nataliu, jak bezvládně leží uprostřed ulice a o kousek dál spatřil i Harryho, který taktéž nejevil známky života.

„Draco!“ vykřikl, aby přivolal chlapcovu pozornost.

Malfoy ani na okamžik neváhal a přiřítil se k němu. Když však spatřil Nat, jak jen tak leží na ulici, bez meškání se k ní vrhnul. Neviděl tak, jak se Remus starostlivě sklání nad Harrym. Jeho zajímala jen dívka před ním. S obavami jí přiložil prsty na krk, aby zjistil, jestli žije. Po chvíli si úlevně vydechl, vzal bezvládnou dívku do náručí a i s ní se přemístil pryč.

„Hermiono!“ rozkřikl se, jakmile se objevil v hale ústředí. „Hermiono!“

V další chvíli uslyšel, jak se někdo ženě dolů po schodech a pak už zahlédl Miu, jak vyděšeně běží dolů.

„Co se děje? Proboha!“ vyjekla, když viděla Nat v Dracově náručí. „Co se jí stalo?“

„Nevím, našel jsem ji až teď,“ odvětil Draco s obavami v hlase. „Mohla bys jí nějak pomoct? Já se ještě musím vrátit.“

„Jo, jasně,“ odvětila roztržitě dívka. „Vem ji nahoru, do prvního patra. Už tam mám Siriuse a Shanon.“

Draco jen němě přikývl a rychle odnesl Nataliu nahoru do patra. Tam ji opatrně položil na postel a ještě jednou se na ni starostlivě podíval. Pak se beze slova otočil a vydal se zpět dolů, kde se s prásknutím přemístil pryč. Opět se objevil na Příčné, jen kousek od místa, kde před chvílí ležela Natalia. Hned si všiml Remuse, který se skláněl nad Harryho tělem a pronášel nějaké kouzla.

„Jak na tom je?“ zeptal se.

Remus, který si ani nevšiml, že se tady objevil, sebou polekaně trhnul. Když ale viděl, že je to jen Draco, ulehčeně si oddechl.

„Žije.“

„A?“

„Ztratil moc krve. Nevím, jak to zvládne.“

„On se z toho vylíže. Vždycky se ze všeho vylízal. Jestli chceš, vezmu ho na ústředí,“ nabídl se Draco ochotně.

„To je dobrý, odnesu ho tam sám. Ty se zatím podívej na ostatní.“

„Fajn.“

S těmito slovy se Malfoy vydal dál. Ale jak ať už se koukal sebelépe, nikoho známého ani zraněného nenašel. Navíc na Příčnou už se dostavili i léčitelé ze Sv. Munga a začali raněné sami léčit. Když Draco viděl, že tady už je zbytečný, že všichni členi Řádu už odsud odešli, přemístil se i on pryč.

Mezitím se na ústředí sešli Fénixové, kteří byli v bitvě a shromáždili se v kuchyni. Jen několik jich leželo nahoře v prvním patře, kde se z jednoho pokoje zřídila provizorní ošetřovna, kde momentálně všechny ošetřovala Hermiona. Draco chvíli váhal, jestli má jít nahoru, aby se podíval za Nataliou a Harrym, jak na tom jsou, ale nakonec se rozhodl, že půjde nejdřív do kuchyně, aby zjistil co a jak.

Jakmile vešel do místnosti, okamžitě se na něj všichni podívali.

„Tak co? Našel jsi ještě někoho?“ zeptal se hned Remus.

„Už ne. Objevili se tam léčitelé, takže zbývající ošetřili, ale nikdo z Řádu už tam nebyl. Jsou nějaké ztráty?“ zeptal se s obavami. Věděl, že Remus se neptá jen tak.

„Přišli jsme o Dedaluse a Isabelu, jeho manželku. Zřejmě zemřel, když se jí snažil zachránit. Sirius, Shanon, Tonks, Nat a Harry jsou ranění. A,“ rozpačitě se podíval po ostatních, „Ginny je nezvěstná.“

„Cože?!“ do Draca jako by uhodil blesk. Zničeně se podíval po ostatních a pak se svezl na židli, která byla nejblíže.

„Nikdo o ní nic neví. Jen jedna žena, se kterou jsem mluvil, říkala, že nějaký Smrtijed se s takovou dívkou přemístil pryč.“

„A víc neví?“

„Ne, ale podle toho, co říkala, ten samý Smrtijed předtím bojoval s Nat a potom i s Harrym. A nakonec s Ginn.“

„Natalia bojovala jen s Belatrix,“ vydechl Draco. „Viděl jsem ji, jak se za ní žene, jak ji hledá. A pak se hádaly. Víc jsem neviděl. Je tedy možné, že by ji unesla ona? Ale proč by to dělala?“

„Musela k tomu mít důvod. Ona nikdy nedělá nic bezdůvodně,“ povzdechla si Narcisa.

„Musím jít za ní,“ zvedl se Draco a vydal se ke dveřím.

„Neblázni!“ vyjekl Remus. „Ničemu bys tím nepomohl. Jen by tě zabila.“

„Je to moje teta. Přece by..“

„Ale především je to Smrtijedka,“ přerušila ho Cissa. „Už pro ni nejsi synovec. Klidně by na tebe bez váhání vyslala avadu.“

„Ale nemůžu tam Ginny nechat,“ namítl Draco.

„Ale taky se nemůžeš nechat zabít. Ginny odtamtud dostaneme, ale musíme to nějak nachystat. Ne se tam jen bezhlavě vrhnout.“

„Dobře,“ rezignoval tedy Malfoy. Věděl, že by tím asi ničemu nepomohl. Posadil se tedy ke stolu a podíval se, kdo všechno tu je. Ale zjistil, že skoro nikdo. Kromě Remuse a Narcisy tu byl ještě Moody, dvojčata Weasleyova, Kingsley s Annou a Neville Longbottom. „Kde jsou ostatní? Kde jsou ostatní Weasleyovi?“ všiml si.

„Vůbec tam nebyli,“ usmál se smutně Fred. „My jsme byli v obchodě, tak jsme se samozřejmě zapojili do boje, ale naši..Zůstali doma. Já sám jsem jim o tom útoku říkal, přes krb, ale mamka řekla, že se nikam nejde. Že Rona, Beth ani Lenku nikam nepustí. Jen táta přišel. Jenže ten je teď v nemocnici. Naštěstí živý. Ale jen na tom vážně. My tam za chvíli jdeme.“

„Ale proč?! Proč ostatní nepřišli?!“ rozčílil se Malfoy. „Mohli nám v tom boji pomoct. Ale ne, oni zadři sedí zalezlí doma, v bezpečí!“

„Můžu tě ujistit, že na to mám úplně stejný názor,“ promluvil George.

„Taky to nechápu,“ ozval se z druhého konce stolu Neville. „Vždyť Lenka je v kouzlení dost dobrá. Byla s námi i na ministerstvu, loni pomáhala bránit Bradavice. Stejně jako Ron.“

„U něj je to asi nejhorší,“ poznamenal Fred. „U mamky to chápu. Ale u něj. Byl to však on, kdo přímo prohlásil, že nikam nejde!“

„Já toho prevíta zabiju!“ rozkřikl se Draco a vyběhl ven z místnosti.

Avšak nejdříve běžel nahoru do prvního patra, kde byla Hermiona s ostatními. Po mírném zaváhání vešel do místnosti, kde byla jejich malá ošetřovna.

„Ahoj, jak je jim?“ vypálil hned na Hermionu.

„Drží se. Tonks před chvílí usnula, ostatní jsou v bezvědomí. Ale snad se proberou. Měli by jít k Mungovi, ale Remus to zakázal. Že by prý mohli napadnout nemocnici.“

„Kdyby tam byl Harry, tak by tam klidně vtrhl i sám Voldemort,“ souhlasil s ní Draco. „Nepotřebuješ pomoct?“

„Chybí mi lektvary,“ povzdechla si dívka. „Harry ztratil moc krve, potřebuje dokrvovací. Stejně jako Shanon a Sirius. Ale ty já nemám.“

„Jsou tu nějaké zásoby?“

„Bill je šel shánět. Teprve před chvílí se o tom útoku s Fleur dozvěděli. Ale hned nabídli, že aspoň teď pomůžou. Ale jsou ve Francii, na Příčný už se nic nesežene. Do půl hodiny by měli být zpět.“

„Fajn. Tak já se tu za tu půlhodinu stavím a uvařím to,“ slíbil jí Malfoy. „V lektvarech zas tak špatnej nejsem,“ mrknul na ni. Na malou chvíli zapomněl na to, co se kolem děje.

Hermiona se jen mírně pousmála. Věděla, že zrovna on je v lektvarech víc jako dobrý. Přestože mu Snape nadržoval a nikdy ho neshodil jako ji, vždycky měl lektvary moc dobré. Stejně jako ona.

„Počítám s tvou pomocí,“ řekla jen a začala se opět věnovat Shanon.

Draco se tedy pomalu vypařil z místnosti a vrátil se zpět dolů. Ale nešel do kuchyně, kde byli ostatní, ale přímo ke krbu. Nahoře se mohlo zdát, že je docela v klidu, ale v něm to přímo vřelo. Byl na Ronalda příšerně naštvaný. Stejně jako na Lenku. Nechápal, jak nemohli nepřijít. Bral to jako zradu. Bez sebemenšího zaváhání vstoupil do krbu, rozhodil kolem sebe letax a zvučným hlasem zvolal Doupě. V další chvíli zmizel.

Znova se objevil v Doupěti. Věděl, že se tam může dostat jen díky tomu, že už tam jednou byl, v té době, kdy byla Natalia v oblouku. Když se tam však tentokrát objevil, způsobil tím menší kolizi.

„Co tady děláš, Malfoyi!“ uvítal ho milý hlásek Rona.

„A co tu děláš ty, Weasley!“ oplatil mu to Draco, který celý rozčílený vyšel ven z krbu, aniž by se oprášil od sazí. „Proč jsi nebyl na Příčný?! Co jsi dělal, když mu jsme tam bojovali?!“

„Co je ti do toho,“ utrhl se na něj Ronald.

„Co je mi do toho? Vy jste si tady seděli, v pohodlí a v bezpečí, ale my jsme tam mezitím nasazovali svoje životy a bojovali proti Smrtijedům. Ale ne, ty a ostatní jste si radši zůstali tady než byste nám šli pomoct. Pomáhali nám i obyčejní lidé, umírali za dobro, ale členové Fénixova řádu seděli doma na prdeli!“

„Co se tady děje?“ vyšla z kuchyně paní Weasleyová. Když však zahlédla Draca, zamračila se. „Co tady děláš?“

Draco se na ni jen zamračil a pak se otočil zpět na Rona. „Jsi pěknej zbabělec, Weasley. I tvůj táta, bráchové šli bojovat, ale ty, který ses podílel s Harrym na těch všech dobrodružstvích, zůstaneš doma.“

„A ještě že tak, ještě by se mu něco stalo,“ zasáhla paní Weasleyová. „A přestaň se tady rozkřikovat!“

„Ale on má pravdu,“ ozvala se najednou Lenka, která se tam spolu s Beth najednou objevila. „Měla jste nás tam pustit. Mohli jsme pomoct.“

Draco se na ty dvě jen udiveně podíval. A pak mu docvaklo, že tyhle dvě nešly kvůli tomu, že jim to paní Weasleyová zakázala a nikam je nepustila. Jinak by tam šly.

„To jste teda mohly,“ řekl přesto. „Ale můžete pomoct i teď. Máme dost raněných. A také několik mrtvých,“ pohlédl tvrdě na paní Weasleyovou. „Protože Dedalus a Isabela jsou po smrti. Kdybyste tam byli, mohli by žít. A jejich syn by teď nemusel být sirotek. Mohli by žít i někteří z těch, kteří nám sami od sebe pomáhali, přestože neměli žádné zkušenosti s bojem. Pan Weasley by teď nemusel ležet v nemocnici. A Belatrix by nemusela unést Ginny!“ vykřikl úplně naposled.

Během jeho slov všichni kolem zbělali. Vůbec nevěděli o tom, že se stalo tolik věcí. Smrt Dedaluse a jeho manželky je všechny zasáhla. Arturovo zranění také. Ale když slyšeli o Ginny, úplně se jim ztratila barva z obličeje.

„Panebože,“ vypadlo z paní Weasleyové.

„Jo, panebože!“ vyjel na ni Draco. „Bůhví, co teď s ní bude. Vy jste fakt hrdinové. Opravdu si zasloužíte být ve Fénixově řádě,“ řekl ještě a pak se celý rozčilený vrátil do krbu.

Už tu déle být nemohl. V další chvíli ho obklopily zelené plameny a on jim zmizel z očí. Lenka s Beth si jen vyměnily zachmuřené pohledy a vydaly se za Dracem, aby pomohly aspoň na ošetřovně. A Ron s paní Weasleyovou se jen zničeně posadili na sedačku, aby vstřebali to, co se před malým okamžikem dozvěděli.

17.01.2008 20:00:10
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one