My world of fantasy...

44. KAPITOLA - OPĚT NA PŘÍČNÉ

tak jsem tady s další kapitolou..omlouvám se za drobné zpoždění, ale nějak mi nechce načítat internet. teda spíš webgarden..několikrát mi to ten článek vymazalo, tak snad to teď vyjde. A komentujte, jo??

A vlastně jšště něco..jak už jsem psala v komentech, tak zítra jedu na hory, ale jen do čtvrtka, takže v ten den vám i přidám kapitolu..Asi si tam propašuju notebook =D
_________--------____________________________

Harry se jen udiveně podíval na Draca, který stejně jako on zaregistroval pohled, který na Harryho vyslala Natalia.

„Na co proboha čekáš?“ zeptal se po chvíli Malfoy, když Potter stále stál na místě.

„Prosím?“

„No běž za ní, ne?“ ušklíbl se pobaveně Draco.

„To víš že jo. A zase mi zabouchne dveře před nosem, jako to udělala včera.“

„Jo, kamaráde, když si vybereš někoho jako je Natalia, tak s tím musíš počítat,“ bavil se dál Draco. „Je děsně nevypočítatelná.“

„To mi povídej,“ povzdechl si Harry. „S ní si ještě užiju.“

„Jo, to asi jo. Tak měl jsi zůstat s Ginny. Ta takováhle není.“

„Stejně by nám to neklapalo. A mimoto, co bys teď dělal ty?“

„Co by, sbalil bych Hermionu,“ usmál se Malfoy.

Harry se chtíc nechtíc musel rozesmát. Představa Draca a Hermiony byla přinejmenším dost zvláštní.

„A ty bys to s ní vydržel?“ zeptal se po chvíli Harry.

„S Hermionou? Tak to fakt nevím. Ale jelikož mám Ginny, tak to nemusíme řešit. A ty padej za tou Nat.“

Potter na něj jen vrhl nerudný pohled, ale pak už opravdu zmizel z kuchyně a vydal se nahoru do třetího patra, kde měla Natalia pokoj. Ale když se ani po několika zaklepání nikdo neozval, vešel dovnitř. Nikdo zde však nebyl. To Harryho docela překvapilo. Čekal, že dívka bude tady. Ale jen se tak znova utvrdil v tom, jaká Natalia je. Jen málokdy dokázal odhadnout, jak se zachová nebo co udělá. Otočil se, že už odejde pryč, když mu najednou něco podrazilo nohy a on se jak dlouhý, tak široký rozplácl na zemi.

„Natalio!“ vykřikl. Hned mu bylo jasné, která bije.

„Copak?“ vystoupila dívka ze stínu a pobaveně ho pozorovala.

„Proč tohle děláš?“ zeptal se Harry, když se zvedl.

„Zkouším tvoje reakce. Takhle v boji se Smrtijedy neuspěješ, když se vždycky necháš napálit,“ přistoupila k němu. „Jsi moc důvěřivý a nečekáš, že by se ti něco mohlo stát.“

„Sama moc dobře víš, že to tak není,“ odpověděl Harry. „Jenže ty jsi nevyzpytatelná. Mnohem víc než Smrtijedi.“

„A v tom je moje výhoda,“ šeptla dívka a nyní již stála jen několik centimetrů od něj. „Nikdo nemůže říct, jak se zachovám v další chvíli. Nikdo. Dokonce ani ty ne,“ pohladila ho jemně po tváři.

„Co se děje?“ všiml si Harry jejího podivného hlasu.

„Nic. Jen jsem tak trochu přemýšlela nad tím vším. Nad Voldemortem a tak. A než jsi přišel, tak jsem se ještě stavila za Hermionou, na skok.“

„A?“

„Je naštvaná. Zklamaná. A může za to jen ten tvůj kamarád!“

„Já vím, Ron se chová jako debil.“

„Jestli to nebude tím, že je to debil,“ poznamenala Natalia a odstoupila od Harryho, aby se mohla posadit na postel.

„Nat.“

„Já vím, nemáš rád, když o něm takhle mluvím. Ale vždyť si sám viděl, jak se včera choval.“

„Já vím,“ zopakoval Harry a posadil se vedle ní. „Ale ono mu to časem všechno dojde. Když jsem byl ve čtvrtém ročníku, tak se se mnou také nebavil.“

„Ale tohle je něco jiného,“ namítla Nat. „Ale nebavme se o něm. Chtěla jsem s tebou mluvit o něčem jiným.“

„A co čem?“

„O tom, co pořád děláš. Vím, že chceš nějak porazit Voldemorta, ale nevím jak. Nic mi neříkáš.“

„O tomhle s tebou mluvit nechci.“

„A s Hermionou jo?“

„To je něco jiného.“

„Ne, není. Jak to, že ona smí vědět všechno a já nic? Vsadím se, že i ten blbec Ron toho ví víc než já.“

„Ron to taky ví,“ přiznal Harry.

„A proč ne teda já?“

„Nechci tě ničím ohrozit a..“

„Aha. Takže se zase budeš hrát na hrdinu?!“ vyjekla Natalia, zvedla se a rozčileně začala chodit po pokoji. „A jak to dopadne nakonec? Necháš mě tak, jako jsi nechal Ginny?“

„Ne, já…“

„Proboha Harry, sám víš, že mi i tak hrozí dost velké nebezpečí. Že po mě Smrtijedi jdou. Belatrix a Lucius už mě nenechají na pokoji. Navíc jsem strážce tajemství, což je další důvod, proč mě budou chtít dostat.“

„Ale tohle je mnohem nebezpečnější. Nedokážeš si představit, co nás může potkat. Nemáš žádné zkušenosti s kouzly.“

„A ten oblouk, to byla jen procházka růžovým sadem, viď?“ odvětila dívka ironicky. Nyní již stála u okna a hleděla ven. „Proč mi v tomhle nevěříš, Harry? Víš, že se dokážu postavit nebezpečí tváří v tvář.“

Harry na ni jen smutně hleděl. Po chvíli se zvedl, přešel k oknu a objal ji. Cítil, jak se dívka uvolnila a opřela se o něj.

„Nechci tě ztratit,“ zašeptal jí po chvíli do ucha.

„Neztratíš mě,“ odpověděla stejně Natalia. „Já se jen tak nenechám zabít. Harry,“ otočila se k němu čelem. „Já ti chci pomáhat. Chci zničit Voldemorta. Moc dobře víš, že nemůžu jen tak sedět na zadku a nic nedělat. Zabilo by mě to. Dřív by mi to nevadilo, ale od tý doby, co jsem tady. Co vím pravdu o sobě, své rodině..“

Potter ji pozoroval s bolestí v očích. Nechtěl jí dovolit, aby mu pomáhala, ale na druhou stranu zas věděl, že ona si najde způsob, jak se zapojit do boje. Byla moc tvrdohlavá.

„Nevíš do čeho se hrneš.“

„Ty sám to také nevíš. Nikdy nemůžeš vědět, co tě čeká. Co se může zvrtnout.“

„Nat, mě na tobě záleží a..“

„Jestli ti na mě záleží, tak mi neodporuj v tom, co chci dělat.“

„Nemůžu Nat. Nemůžu.“

Natalia se od něj opět odvrátila a zahleděla se na náměstí. Všechno bylo zasněžené a nikde ani človíček.

„Budu se angažovat do boje proti Voldymu ať chceš nebo nechceš. Já si najdu cestu, jak to udělat. Třeba pomocí Řádu. A ty ani nikdo jiný mi v tom nezabrání.“

„Natalio.“

„Mlč,“ zarazila ho dívka.

„Nech si to vymluvit. Nemusíš přece…“

Dívka už se na něj zase otočila. Ve tváři nyní měla podivný výraz. Nebyla naštvaná. Spíš mírně podrážděná. Ale možná ani to ne. Harry se v jejím výrazu vůbec nevyznal.

„Už o tom nemluv,“ zašeptala Natalia. „Jen plýtváš slovy. Oba jsme moc tvrdohlaví na to, abychom ustoupili,“ pousmála se a jedním krokem překonala vzdálenost mezi nimi.

V další chvíli ho jemně políbila. Harry byl nejdříve poněkud zaražený, ještě se nevzpamatoval z té změny chování, ale pak už se do polibku zapojil i on a ještě ho prohloubil. Po několika minutách ale opustil její rty a těmi svými sjel níž po jejím krku. Nat jen zaklonila hlavu dozadu a užívala si ten pocit. Jen málokdy měli s Harrym čas jen sami pro sebe. Vlastně ho neměli skoro vůbec. Každou chvíli po nich někdo chtěl. A teď si to dívka chtěla vynahradit.

Harry ani nevěděl jak, ale za chvíli se ocitli na Natiný posteli. Stále se líbali, ale po chvíli se Natalia rozhodla zajít ještě dál. Obratně svému chlapci sundala triko. Nyní ani Harry na nic nečekal a i dívčino tričko skončilo na zemi. Nat se jen překulila na Harryho a opět ho začala líbat.

„Natalio!“ vtrhl k nim najednou někdo do dveří.

Nat se jen prudce odtrhla od Pottera a překvapeně zůstala sedět na posteli. Hleděla tváří v tvář svému otci, který také vypadal dosti překvapeně.

„Tati. Co tu děláš?“

„Já jsem mu říkal, ať sem nechodí,“ ozval se Draco, který mezitím taky vešel do pokoje. „Ale on mě neposlechl.“

Harry při pohledu na Siriuse jemně zrudl, nebylo mu zrovna dvakrát příjemné, když ho jeho kmotr viděl, jak je v posteli s jeho vlastní dcerou.

„A jak jsem měl vědět, co se tady děje?“ otočil se na Sirius na Draca.

„Kdybys mě nechal domluvit, věděl by jsi to,“ odsekl Malfoy.

„Děje se něco?“ objevila se tam ještě Hermiona, která zřejmě zaslechla podivný hluk. „Jej,“ vydala ze sebe, když se podívala na polonahého Harryho a Nataliu. „Tak to nebudu rušit,“ zčervenala a rychle se vypařila pryč.

„Bezva, jde se ještě někdo podívat?!“ utrousila Nat ironicky. „Nemám to ještě rozhlásit v rozhlase?“

„Promiň,“ omluvil se ještě Sirius, ale na tváři se mu objevil potutelný výraz. Pak se beze slova otočil a odešel pryč.

„Ale že je na vás dva pěkný pohled,“ ušklíbl se Draco. „A Nat, pěkná podprsenka.“

„Vypadni odsud!“ vřískla dívka a hodila po něm polštářem. Z jejího hlasu ale bylo slyšet, že není ani moc naštvaná. Tímhle tónem se s Dracem bavila vždycky.

„Vedle,“ mrknul na ni Malfoy. „Jo a asi byste se měli oblíct. Svolává se Řád.“

„Bezva. Lepší dobu si najít nemohli,“ mračila se dívka.

„Co se vlastně děje?“ zeptal se místo toho Harry.

„Ale, zase hlásili nějaký útok. Půlka Řádu se tam šla podívat. Teda, hlavně tam jsou bystrozoři. Víc nevím.“

V další chvíli se však nahoru opět přiřítil Sirius.

„Okamžitě se všichni oblečte. Voldemort útočí na Příčnou!“ křičel.

„No to si ze mě dělá prdel!“ vyjekla Natalia. „To si zrovna musí vybrat Silvestr, jo?“ mračila se.

„Naty, nekecej, oblékni se a padejte před Děravej kotel. Potřeba bude každá ruka,“ dirigoval to Sirius.

„Ostatní už tam jsou?!“zeptal se Draco, který stále postával ve dveřích.

„Jo, zbýváme jen my.“

S těmito slovy zmizel Sirius i mladý Malfoy. Mezitím se i Harry oblékl. Jen na sebe s Nat ještě hodili hábity a pak seběhli dolů do haly, kde už byla i Hermiona s Ginny a Dracem.

„Bezva, tak teď mě poslouchejte. Podle toho, co jsem slyšel, tak jsou téměř všichni Smrtijedi. Voldemort se zřejmě snaží zničit celou ulici. Dávejte na sebe pozor. Ať se vám nic nestane,“ při těchto slovech se Sirius podíval na Nataliu a pak na Harryho. „Hodně štěstí.“

S těmito slovy se přemístil pryč rovnou z haly. Ostatní ho hned následovali. Draco popadl Ginny, Harry Nataliu. Hermiona se přemisťovala sama. V další chvíli se ozvalo troje prásknutí a všech pět lidí zmizelo.

O okamžik později se všichni objevili před Děravým kotlem. Hned na první pohled viděli, že situace je dost špatná. Polovina ulice byla rozbořená a všude kolem byli Smrtijedi v černých pláštích a bílých maskách. Občas někde zahlédli nějakého člena Řádu a také viděli bystrozory. Avšak poznali je jen podle jejich uniforem. Ale bylo vidět, že přívrženci Pána zla mají docela navrch.

„Vypadá to dost špatně, co?“ poznamenala Natalia.

„Víc než to,“ zamračil se Draco. „Tohle se mi vůbec nelíbí.“

„Hlavně se nesmíme rozdělit,“ vzal si slovo Harry. „Když se udržíme v této sestavě, máme docela silnou naději, že se nám nic nestane a že i skolíme nějakého toho Smrtijeda. Já, Ginny a Draco budeme útočit, Mia a Nat si vezmou ochranu.“

„Dobře,“ přikývla Natalia. Nechtěla mu odporovat. A věděla, že takhle to je nejlepší. „A beru si řečnickou úlohu,“ ušklíbla se přes to všechno.

„Jak jinak,“ usmál se Draco.

V další chvíli už se ale vydali do víru boje. Jakmile byli dál od hostince, už se na ně vrhlo několik Smrtijedů.

„A hele, slavný Harry Potter se konečně ukázal,“ pronesl posměšně jeden z nich.

„A hele, děti si přišli hrát na píseček,“ prohlásila neohroženě Natalia. „Ale nějak jste se spletli. Hřiště je pár bloků odsud. Chcete mapu?“

„Moc si vyskakuješ, holčičko,“ zavrčel jeden z nich.

„A ty moc mluvíš,“ odsekl Draco a vyslal na jednoho zakuklence nějaké kouzlo.

„Ale, ale..Není tohle náhodou mladý Malfoy?“ pronesl posměšně jeden ze Smrtijedů. „To ale bude mít Lucius radost, až tě uvidí.“

„Tomu ale říkám bojovníci,“ ušklíbla se na ně Nat. „Jenom samé kecy, ale skutek utek. Copak vás Voldy nic lepšího neučí?“ šklebila se.

Odpovědí na tuto drzost jí byla smršť kouzel, kterými je Smrtijedi v další chvíli zasypali. Ale Nataliu to nezaskočilo. Tak trochu tuhle reakci očekávala. A ostatní zřejmě taky, když viděla, jak se všem kouzlům bravurně ubránili. Pak už se ale začala soustředit hlavně na přilétající kouzla a snažila se kouzla různě blokovat. Stejně jako Hermiona. Harry a ostatní se již dávno pustili do lítého boje a zasypávali Smrtijedy všemožnými kouzly. Ginny opět používala svoji netopýří kletbu, kterou se jí podařilo přívržence Pána zla poněkud zaskočit, zatímco Draco i Harry se vrhli na kouzla vyššího kalibru. Bylo na nich vidět, že jsou v boji víc než dobří. Na Dracovi se podepsal smrtijedský výcvik, který musel podstoupit a na Harrym zas jeho snaha a píle, s jakou se vrhl do samostudia. Avšak na Smrtijedy stále neměli. Jejich jediné štěstí bylo, že jich byla převaha, několik ze Smrtijedů se totiž muselo začít věnovat i jiným protivníkům.

Nakonec se jim po nějaké době podařilo úspěšně skolit trojici Smrtijedů a na chvíli si mohli oddechnut.

„Tohle dopadlo ještě docela dobře,“ pronesl Harry dutým hlasem.

„Byl to jen první střet,“ namítla Hermiona.

„Ale stejně,“ podotkla Ginny. „Kde myslíte, že jsou ostatní?“ rozhlédla se kolem sebe.

„Táta s Remusem a Narcisou jsou támhle vepředu,“ všimla si Natalia.

„Bezva. A tam jdeme i my,“ rozhodl se Harry.

Ostatní po něm vrhli znepokojené pohledy, ale nic proti tomu nenamítali. Odvážně se vydali zpět do boje. Ovšem jakmile popošli o kus dál, opět se na ně vrhli nějací zakuklenci. Ti je tentokrát bez jediného slova napadli. Bylo vidět, že nemají náladu na to, aby se s nimi vybavovali. A tak pětici přátel nezbývalo nic jiného, než se bránit a útočit. Avšak tento boj byl podivuhodně vyrovnaný.

„Ti jsou nějací divní,“ prohodila Natalia směrem k Hermioně ve chvíli, kdy se na ně neřítila žádná kletba.

„Podle mě jsou to nováčci,“ odvětila Hermiona a zlikvidovala jednu kletbu, která se na ně řítila.

Nat na to už nic neřekla, ale stále jí to vrtalo hlavou. Když viděla, že Hermiona tu obranu zvládá dost dobře, rozhodla se, že se do boje zapojí jiným způsobem. Prudce máchla hůlkou a najednou jednomu Smrtijedovi odlétla bílá maska i s kapucou.

Dívka zůstala jen překvapeně stát. Hleděla do tváře Smrtijedovi, se kterým měla tu čest už v létě. Hleděla si přímo do očí s Malcomem Revengerem. Smrtijedem, se kterým strávila jeden večer na diskotéce, při svém prvním úkolu. Ale tohle setkání pro ni bylo takové zvláštní. Bylo divné vidět ho jako Smrtijeda, když si ho stále pamatovala jako toho kluka z diskotéky.

„Tak se opět potkáváme,“ ušklíbl se Smrtijed.

Natalia si ani nevšimla, že se poněkud vzdálila od svých přátel, na které se mezitím vrhli další nepřátelé.

„To ano,“ odsekla Nat. „Se vůbec divím, že si na mě pamatuješ. Byl jsi zlitej jak prase.“

Revenger se jen podivně pousmál a udělal krok vpřed. Avšak Natalia se ani nehnula. Nevěděla jak, ale opět se ocitla úplně na okraji boje. Na okraji bitvy. Všichni ostatní byli několik metrů před ní.

„Nepřibližuj se ke mně,“ zasyčela na něj a napřáhla před sebe hůlku.

„Ty si jako myslíš, že mi tím něco uděláš?“ neztrácel svoji jistotu Smrtijed.

„A proč myslíš, že bych neměla?“

„Nedokážeš nikomu ublížit.“

„Myslíš, jo?“ ušklíbla se teď pro změnu Natalia.

Bleskurychle mávla hůlkou a vrhla na Revengera jedno kouzlo. V ten okamžik si nevzpomněla na nic jiného než na bolákové. Avšak její protivník ho bez sebemenší námahy vykryl a stále na ni hleděl tím povýšeným výrazem.

„Jako čarodějka nestojíš za nic,“ posmíval se jí Revenger.

Nat se jen rozhlédla kolem sebe. Ke svému zděšení zjistila, že její přátelé už jsou moc daleko od ní na to, aby jí s tímhle pomohli. Toho pohledu si všiml i její sok.

„Copak, dostalas strach?“

„Já a strach?“ odvětila posměšně Natalia. „Z tebe? Ani omylem.“

Revenger se jen ušklíbl a pomalu se k ní začal přibližovat.

„Čarodějka jsi možná neschopná, ale vsadím se, že v posteli budeš skvělá,“ začal mluvit na úplně jiné téma.

„To ovšem ty nikdy nepoznáš,“ odsekla Natalia.

„Jsi si nějak jistá. Jsi tady sama, nemá tě kdo ochránit.“

V tu chvíli došel Revenger až k ní. Byl od ní vzdálen pouhý jeden metr. Ovšem Nat měla důvod k tomu, aby ho nechala se takhle přiblížit. Jakmile udělal Smrtijed ještě jeden krok vpřed, dívka už na nic nečekala a několika přesnými údery ho poslala k zemi. Bylo to už docela dlouho, co tohle naposledy prováděla, ale ze cviku nevyšla. Občas si to doma dokonce trénovala. Hlavní teď však bylo, že se Smrtijed složil k zemi a bolestně se držel za ruku. Nyní to byla Natalia, kdo měl navrch.

„Nemáš mě podceňovat, Smrtijede,“ usmála se na něj sladce.

Pak na něj jen opovržlivě plivla a mávnutím hůlky ho poslala do bezvědomí. Ještě před tím, než odešla úplně pryč, ho svázala obyčejným zaklínadlem pouta na tebe. Pak ho nechala svému osudu. Bylo jí úplně jedno, co s tím bude. Těmi svými řečmi u ní klesl pořádně hluboko.

„Kde jste?“ ptala se sama sebe, zatímco hledala své přátele.

Stála nyní na okraji bitvy. Ale nikde neviděla známé tváře. Všude byli jen samí Smrtijedi a bystrozorové. A dokonce i nějací obyčejní lidé, kteří se rozhodli jim pomoci. Zcela nepovšimnuta se propletla nepřehlednou směsicí lidí, až konečně objevila někoho známého. Přímo před ní byl její otec, Remus a Narcisa. Avšak proti nim stálo asi šest Smrtijedů, kteří na ně hlava nehlava sesílali všemožné kletby. Dívka viděla, jak se její otec namáhavě jedné z nich vyhýbá. Boj už trval moc dlouho a Fénixové začínali být unavení. Stála proti nim moc velká přesila. V další chvíli Natalia viděla, jak jedna z kleteb narazila přímo do Siriuse a odhodila ho do výkladní skříně jednoho obchodu.

„Tati!“ vykřikla Nat přes celou ulici.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

.

Poznámka autora: jo, tady jsem to chtěla původně ukončit, ale řekla jsem si, že vás nebudu trápit s takovýmto koncem. =D tak tady máte pokračování =D


V dalším okamžiku se bezhlavě vrhla ke svému otci. Nevšimla si ani, že svým výkřikem na sebe upozornila veškeré lidi, kteří v ten okamžik byli na ulici. Nevšímala si, že se po ní všichni ohlédli. Ona se starala jen o to, co se stalo s jejím tatínkem. Hned jak se ocitla u něj, přiklekla k němu a jako první mu zkontrolovala tep. Na malý okamžik se zarazila. Pak ale ucítila, že srdce opravdu tepe. Sice pomaleji než by mělo, ale tepalo. Žil. A to bylo to hlavní, co dívku zajímalo.

Hned na to se postavila a s nečekaně tvrdým výrazem se podívala na toho, kdo tohle udělal. Ve tváři se jí zračila zloba a vztek.

„Ale, ale,“ zašvitořil někdo ze Smrtijedů, kteří se shlukli kousek od dívky, zatímco několik Fénixů stálo kousek od Nat. „Copak, děťátko se nám zlobí?“ pošklebovala se Belatrix, kterou hned několik lidí poznalo po hlase.

„Sklapni!“ zasyčela Natalia tak ledovým hlasem, až se všichni kolem zatřásli. Tohle od téhle dívky opravdu nečekali.

„Takže holčička si chce hrát na drsnou,“ začala Lestrangeová mluvit normálně.

„Já si na nic hrát nemusím, na rozdíl od tebe,“ odsekla Nat.

„Ty jsi vlastně ta dokonalá,“ vydechla Smrtijedka. „Ta, která dostala svého milovaného papínka z Oblouku smrti, kam jsem ho já sama hodila. Ale tentokrát už ho nezachráníš. Místo toho, abys mu pomáhala, tu stojíš a vykecáváš se se mnou.“

Sectusempra!“ vykřikla z ničeho nic Natalia. Tohle bylo první kouzlo, které ji v tu chvíli napadlo. Ani si nepamatovala, kde to slyšela.

Belatrix na ni jen vykulila oči, když slyšela to kouzlo. Tohle by od někoho jako byla Siriusova dcera nečekala. Ale na poslední chvíli se mu vyhnula. Avšak kletba zasáhla nějakého Smrtijeda, který měl tu smůlu a stál za Lestrangeovou. V další chvíli se onen zakuklenec složil k zemi s rozpáraným břichem a hrudníkem. Avšak stále žil. Natalia už nepostřehla, co se s ním dělo dál. Již dávno seděla u svého otce, stejně jako Remus. Se slzami v očích na Siriuse hleděla a držela ho za ruku, zatímco Lupin se mu snažil léčit zranění. Zbytek Fénixů a bystrozorů se mezitím znova pustil do boje.

„Neboj, bude v pořádku,“ objevila se vedle ní najednou Hermiona.

Nat si ani nevšimla, kdy ta přišla. Ale podle Remusova výrazu poznala, že už je tu docela dlouho a pomáhala vlkodlakovi vyléčit Blackova zranění.

„Hermiono, dokážeš se s ním přemístit na ústředí?“ zeptal se po chvíli Remus.

„Samozřejmě,“ opáčila sebevědomě Mia.

„Tak ho tam vezmi a postarej se o něj. Budeš tam víc užitečná než tady.“

Dívka jen němě přikývla, chytla Siriuse a vzápětí s hlasitým prásk zmizela pryč z Příčné ulice.

„Nat, jsi v pořádku?“ zeptal se Lupin starostlivě, když viděl, jak černovlasá dívka stále sedí na zemi.

„Jo, jsem,“ přikývla Natalia a postavila se.

V očích se jí nyní zračilo odhodlání k tomu, aby dál pokračovala v boji. Pevně na Remuse pohlédla a v další chvíli zmizela ve víru boje. Nyní chtěla najít jedinou osobu. Chtěla najít Belatrix Lestrangeovou a pomstít se jí za to, co před malým okamžikem udělala. Po chvíli se jí konečně povedlo svoji příbuznou objevit. Tedy spíše Bella objevila ji.

„Ještě nemáš dost, Natalio?!“ vykřikla Smrtijedka, když ji zahlédla.

„Nebudu mít, dokud tě nezprovodím z tohoto světa,“ odsekla dívka.

„Nemáš sebemenší šanci na to, abys mě porazila. Možná žes zneškodnila toho blbce Revengera. Možná žes zabila mladou Bullstrodeovou, ale myslíš si, že máš na to, abys porazila i mě?“

Natalia při jejích slovech mírně zbělala. Došlo jí, že ten Smrtijed, kterého zasáhla její kletba, zemřel. Uvědomila si, že právě zabila dívku, která byla stejně stará jako ona a celý život měla před sebou. Avšak před Lestrangeovou nedala své pocity najevo a udržela si svoji chladnou masku.

„Můžu se o to pokusit.“

„Budeš mrtvá dřív, než vyslovíš jediné kouzlo,“ posmívala se Belatrix.

Impedimenta!“ vykřikla Nat a její kouzlo se řítilo přímo na ženu, která stále kousek od ní.

Avšak Smrtijedka zlikvidovala kouzlo obyčejným štítem a navíc na ni vyslala svoje vlastní. Dívka se mu elegantně vyhnula, ale nepočítala s tím, že na ni Bella pošle ještě jedno.

Crucio!“ zavřeštěla Lestrangeová.

Natalia se v dalším okamžiku ocitla na zemi v hrozné agónii. Vzduchem se nesl její křik, ale zanikl v okolní řvavě. Když kletba konečně skončila, dívka zůstala jen zničeně ležet na zemi, zatímco Belatrix se vítězně tyčila nad ní.

„Jsi tak slabá,“ posmívala se jí. „Nikdy bys mi nemohla ani ublížit. Ale už k tomu nebudeš mít ani šanci. Crucio.“

Nat se opět dala do bolestného křiku. Opět zažívala bolest, jakou ještě nikdy nepocítila. Po nějaké době kouzlo ustalo. Natalia se z posledních sil podívala, co se děje. Viděla, že se před ni postavil někdo, v němž matně poznávala Harryho. Pak už se propadla do sladkého bezvědomí.

14.01.2008 20:17:18
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one