My world of fantasy...

42. KAPITOLA - OBNOVA ŘÁDU

tak je tu další kapitola..=D No, dopsala jsem jí asi tak před třema minutama, takže fakt, ale fakt není opravená...na to si budete muset počkat...tak prosím přehlídněte ty chyby, ok?? Díky

A jinak, taková malá informace na přání jednoho čtenáře:
MSM - sobota
NZ - pondělí, středa
a vždycky kolem osmý..někdy i dřív =D
_____________________________________________

S pomalu se blížící šestou hodinou se ústředí začínali scházet jednotliví členové Řádu. Jako první dorazili manželé Kopálovi, Isabel a Dedalus. Brzo po nich se dostavil i Kingsley Pastorek se svojí ženou Annou a chvíli po nich i Hagrid. Ti všichni se zatím usadili v kuchyni a debatovali o všem možném. Všichni již věděli o tom, jaké neštěstí postihlo Hermionu. A bylo jim jasné, že se Řád opět musí dát do pořádku a začít fungovat.

Ale zatím jich bylo příliš málo na to, aby se na něčem domlouvali. Chyběli jim všichni Weasleyovi, tedy až na dvojčata, která se ještě nehnula z Grimmauldova náměstí, a také ještě nedorazil Moody s Longbottovými. A samozřejmě Natalia s Hermionou. Ty dvě stály byly nahoře, zavřené v pokoji a nikdo je nechtěl rušit.

Teprve chvíli před šestou sešla Nat konečně dolů. jakmile vešla do dveří, všechny pohledy se automaticky stočily na ni.

„Kde je Mia?“ zeptal se jako první Harry.

„Je ještě nahoře,“ odvětila dívka a vyloudila na své tváři jemný úsměv. Bez otálení přešla ke svému příteli, vlepila mu na tvář polibek a sedla si vedle něj. „Za chvíli ale přijde, jen se dá do pořádku.“

„Aspoň tak,“ ozval se Draco, který seděl na druhé straně stolu, stejně jako Ginny.

„Ostatní ještě nedorazili?“ zeptala se Natalia.

„Ne, ještě ne,“ zavrtěl Harry hlavou.

„Ani nevím, jestli chci, aby přišli,“ zašeptala Nat a opřela se o Harryho. „Bez paní Weasleyové bych se i obešla,“ řekla. Nyní již tak šeptala, že ji mohl slyšet jen Harry. „Kde je vlastně táta?“ všimla si.

„Musel si někam odskočit,“ ozvala se Tonksová, která je zřejmě poslouchala. „A Remus šel s ním..“

„Vážně?“ objevil se dívce na tváři šibalský úsměv. „A kampak? Takhle sami? Jen ve dvou?“

„Neboj, je s nimi i Shanon,“ opáčila Nymfadora.

„Aha, takže švédská trojka?“ ušklíbla se Natalia. „Teda, to bych do tatínka neřekla,“ šklebila se.

„Nemělas ještě před chvílí blbou náladu?“ ozvala se Ginny.

„Já? Copak já bych někdy mohla mít blbou náladu?“ zazubila se Nat.

„Někdy to tak vypadá,“ přisvědčil naoko vážně Draco.

„Ts,“ mávla nad tím Nat rukou.

V další chvíli vstala ze židle a vytáhla si z kapsy hůlku. Jediným mávnutím změnila svoji židli na pohodlný křeslo. Avšak než se tam stačila posadit, předběhl ji Harry, který se bleskurychle vymrštil a zabral jí její místo. Ovšem ani z toho si dívka nic nedělala. Jen se na Pottera ušklíbla a vzápětí se posadila na něj. a aby své dílo úplně dokonala, hodila si nohy na stůl, opřela si o Harryho hlavu a zavřela oči. tahle pozice jí úplně vyhovovala.

„Ehm, Natalio,“ ozvala se nesměle Isabela Kopálová, „To budeš takhle celou dobu?“

„A proč ne?“ podivila se dívka. „Vadí ti to?“

„Mě ne,“ usmála se žena, ale až tě takhle uvidí Molly…“

„Stejně si o mě myslí jen to nehorší. Tak proč to ještě nevylepšit. A krom toho, vždycky se u toho stolu jen mačkáme, takže vám vlastně dělám takovou službičku.“

„Ale mě ne,“ dal o sobě vědět Harry. „Jsi pěkně těžká.“

„No promiň, ale za to můžou ty Vánoce,“ otočila se na něj Natalia. „Ale abys neřekl.

V další chvílí se na něj otočila a jejich rty se spojily ve vášnivý polibek. Harryho už ani nenapadlo, že by mohl protestovat. Naopak si přitáhl Nat ještě blíž k sobě. Oběma jim bylo úplně jedno, že je místnost plná lidí. Nat tohle nikdy nevadilo a Harry..Ten ani nevnímal co se kolem něj děje. Věnoval se pouze dívce, kterou měl na svém klíně.

„Ehm, ehm,“ vyrušilo je čísi zakašlání.

Natalia se ne moc nadšeně odtrhla od Pottera a očima vyhledala původce jejich vyrušení. Oči jí ulpěly na Ronovi, který stál ve dveřích. Pak jí zrak sklouzl o kus dál, kde stála paní Weasleyová a znechuceně na ni hleděla. Nat se pohledem vrátila raději zpět k Ronovi.

„Copak, Roníku,“ oslovila ho. „Něco se ti nelíbí?“

„Mohli byste brát ohled na to, že tu nejste sami.“

„Než jsi přišel, tak to nikomu nevadilo,“ pokrčila Natalia rameny. „Copak, štve tě, že na tohle nikoho nemáš?“ ušklíbla se. „Ale ani se nedivím. Jestli se ke všem holkám chováš tak, jak ses zachoval k Hermioně..“

Tuhle větu schválně nechala otevřenou. Moc dobře věděla, jak je Hermiona na Rona naštvaná. Strávila s ní celý dnešní den a za tu doby si k ní konečně našla cestu. Ano, sice se spolu již dávno bavily, ale obě dvě věděly, že to není pořádné přátelství. Teprve nyní si dokázaly věřit. Mia se Natalie svěřila snad se vším, co ji trápilo. Potřebovala se někomu vyzpovídat a Nat byla ochotna ji naslouchat a také jí poradit. Nedokázala jí sice pomoci s tím, aby překonala smrt rodičů, ale když Hermiona začala hořekovat, jaký je Ron ignorant, Nat se směle zapojila do rozhovoru. Věděla, že pro Miu je těžké mluvit jen tak otevřeně o klucích a o vztazích, nebyla na něco takového zvyklá. Pro Nat a Ginny už to bylo téma jako každé jiné. Otevřeně se spolu bavili o klucích, za tu dobu, co se kamarádily věděly, že si mohou říkat úplně všechno. A Nat byla ráda, že i Hermiona se osmělila a konečně se nebála říct to, co ji trápí. Avšak na druhou stranu ji chápala. Byla neustále ve společnosti dvou kluků a těm se jen tak nedalo svěřovat.

„K Hermioně jsem se choval..“

„Hnusně,“ dopověděla za něj jeho sestra.

„Ty se do toho nepleť,“ zamračil se Ron na Ginny. „Jsi ještě moc mladá na to, aby…“

„Mladá?“ rozesmála se Ginny. „A na co, Ronalde? Víš, jedinej, kdo se v této společnosti chová jako dítě, jsi ty,“ ušklíbla se a vítězně se na něj podívala. „Ty si snad myslíš, že se všechno řídí jen věkem? Ale to jsi na omylu, bratříčku. Na tom nezáleží. Ty vždycky budeš jen zaos..“

„Gineuvro!“ zasáhla zničehonic její matka. „Chovej se slušně. Jsi ve společnosti a…“

„A to se snad mám přetvařovat? Víš,“ oslovila ji Ginn, „tihle všichni mě znají mnohem víc než ty. Vědí, co chci, co se mi líbí. Ale ty ne. Přestala jsi být mojí matkou ve chvíli, kdy ses mě zřekla. Chováš se přesně tak, jak to dělají ti aristokraté. Ti také nařizují svým dětem jak se mají chovat, s kým se mají přátelit a koho si mají vzít. A já si celou dobu naivně myslela, že právě proti tomuhle bojujeme.“

„Tak tohle si myslíš?“ podivila se Molly.

„A ono je to snad jinak? Nebyla jsi to snad ty, kdo mi zakázal bavit se s Nat? A souhlasila bys s tím, abych chodila s Dracem? Ne, vidíš,“ odpověděla si sama, když viděla, jak se její matka podívala na Malfoye. „My dvě už si prostě nemáme co říct. Tak se mě nesnaž vychovávat,“ dokončila dívka svoji řeč a stočila hlavu pryč.

V místnosti nastalo nepříjemné ticho. Všichni jen těkaly pohledy na Molly a hned zas na Ginny. Tuto tíživou atmosféru narušil až příchod dalších lidí. A tím někým byli Bill s Fleur. Paní Weasleyová okamžitě zapomněla na svoji jedinou dceru a běžela se uvítat s nově příchozími. Natalia se na to jen zhnuseně dívala. Pak pohlédla na Ginny, ale viděla, že tu to vůbec nezajímá. Raději se věnovala Dracovi, než aby si lámala hlavu se svou matkou.

Molly se mezitím přivítala se svým synem a svojí snachou a vrátila se zpět do kuchyně. na chvíli se zarazila, když spatřila svoji dceru v obětí Draca, ale pak se beze slov posadila na jednu z prázdných židlí a zarputile hleděla všude, jen ne na Ginny. Mezitím už ale dorazil i zbytek obyvatel Doupěte. Do kuchyně vešel pan Weasley a v závěsu za ním i Elizabeth Heavenlová a Lenka Láskorádová. Obě dívky rychlým pohledem prozkoumaly místnost, ale když zde neobjevily Shanon, poněkud zkroušeně se posadily. Oproti tomu pan Weasley věnoval svůj první pohled své dceři. Zdálo se, že ho ani v nejmenším neudivilo to, že se Ginny líbá s Dracem. Naopak se nad tím pousmál, ale tak, aby to jeho žena neviděla. Došlo mu, že tohle asi jeho dcerunka dělá naschvál. Pak se i on posadil. Už se čekalo jen na několik členů.

„Kde je ten táta?“ zeptala se po deseti minutách Natalia, kterou to už všechno začínalo nudit.

„Nebuď tak netrpělivá,“ usmála se na ni Narcisa, která teprve před malou chvilkou vešla do místnosti.

„Vždyť zas zdržuje jen on,“ namítla dívka.

„A Shanon, Remus, Moody, Longbottomovi..“ vyjmenovávala Cissa.

Nat se jen zamračila, ale dál už nic neříkala. Ale mlčení jí moc dlouho nevydrželo.

„Já jdu aspoň pro Miu,“ zvedla se z Harryho a vyšla ven z místnosti.

Jakmile to však udělala, uviděla svého otce, jak spolu s Remusem schází dolů ze schodů a něčemu se vesele směje. Udiveně na ně chvíli zírala, než si jí všimli.

„Ty teda vypadáš,“ rozesmál se Sirius. „Copak, ulítly ti včely?“

„Ne, já je totiž na rozdíl od tebe nechovám,“ vypálila Nat okamžitě odpověď. „Ale měla jsem za to, že se chovají v úlech, ne v komíně,“ ušklíbla se a než se Black na cokoliv zmohl, byla pryč.

„Chápeš to?“ otočil se Tichošlápek na svého dlouholetého přítele.

„Až moc dobře,“ odvětil pobaveně Remus. „Je celá po tobě.“

Nad tím Sirius jen zakroutil hlavou. Nyní již nechápal vůbec nic.

Natalia mezitím vyšla nahoru do třetího patra a bez zaklepání vylezla nahoru do půdního pokoje. Ze zkušenosti již věděla, že nemá cenu klepat. Jak očekávala, Hermiona seděla s nepřítomným výrazem na posteli a ani si nevšimla, že někdo vešel do jejího pokoje.

„Mio?“ dala o sobě vědět Nat.

Hermiona k dívce pozvedla oči, které už opět byly rudé od pláče. Natalia na ni jen zoufale pohlédla, ale hned na to se posadila vedle ní a konejšivě ji objala.

„To bude dobrý,“ zašeptala.

„Nebude,“ zavrtěla Mia hlavou. „Už nikdy je neuvidím. Nikdy jim neřeknu, jak je mám ráda. Měla jsem tam být s nimi. Mohli by žít a..“

„Moc dobře víš, že tvoje přítomnost by ničemu nepomohla,“ odvětila Natalia poněkud podrážděně. Ani nevěděla pokolikáté tohle už řešily. „Jen bys tam zemřela taky.“

„Stejně by to nikomu nevadilo. Nikomu na mě nezáleží,“ rozplakala se opět Mia.

„A co Harry? Tomu na tobě hodně záleží. Stejně jako ostatním. Já, Ginny, Draco..Všichni tě máme rádi. A taky Sirius, Remus, Shanon, Ciss, Tonks..Mio, je tolik lidí, kterým na tobě záleží..A co je ti po nějakém Ronovi? Jen ti tím ukázal, že mu na tobě nezáleží tak, jak sis myslela. A tím líp. Aspoň si najdeš někoho lepšího. Někoho, kdo tě bude mít opravdu rád.“

„Ale já ho miluji,“ zašeptala dívka.

„Nebo si to jen nalháváš,“ nevzdala to Nat. „Někdy se jen těžko rozezná láska od kamarádství. Uvidíš, najde se někdo, kdo tě bude mít rád takovou, jaká seš. Kdo bude respektovat tvé názory. A kdo nebude tak protivnej,“ zašklebila se.

Avšak řekla to tak podivným hlasem, že Hermiona konečně zvedla hlavu a pátravě se Nataliu zadívala. Jako by v její tváři něco hledala.

„On už je tady?“ hlesla.

„Jo, a už jsem se s ním stačila pohádat,“ zamračila se Nat. „Děsnej člověk. Nechápu, jak jsi s ním mohla vydržet. Jen vejde do místnosti a hned se na mě a na Harryho oboří, abychom ..Jak jen to řekl? Jo, abychom brali ohled na to, že tam nejsme sami. Nebo tak nějak to bylo.“

„A co jste proboha..“

„Ale, jen jsme se líbali. Nic víc. Já ho nenutila, aby se na nás díval. Ale ten jeho pohled bys měla vidět. Se tvářil, jako bysme dělali bůhví co..“

„No, je pravda, že se on se k tomu stavěl tak..no, staromódně..Vždycky mu vadilo, když se Ginny s někým..no líbala. To na ni i na toho dotyčného vyjel a..“

„Tak to asi teď zuří..Jestli se teda podíval na Draca a Ginny,“ zazubila se Natalia. „A pojď už, už na nás určitě čekají,“ popohnala ji. „A přece si nenecháme ujít poradu našeho velectěného Řádu.“

Hermiona se potichu uchichtla. Vypadalo to, že tahle slova jí aspoň trochu vrátila dobrou náladu. s povzdechem se pak zvedla z postele a konečně se obě dívky vydaly do kuchyně.

Jakmile tam vešly, viděly, že se opravdu čekalo jen na ně. Natalia jediným pohledem přejela celou místnost a pak se zamračila. Zjistila totiž, že na ně už nezbyla vůbec žádná židle. Koutkem oka si všimla, že Hermiona to zpozorovala také.

„Aspoň si můžeme vybrat,“ okomentovala to nakonec Nat a vykročila směrem k Harrymu, který si stále hověl v jejím křesle. Bez jediného slova se na něj opět posadila a vzápětí ucítila, jak jí Potter zezadu obejmul. Opřela se tedy o něj a spokojeně sledovala ostatní. Všimla si, že Hermiona se schválně posadila co nejdál od Rona a byla tak jen několik míst od ní a od Harryho.

„Cos jí řekla, že šla dolů?“zaslechla nejednou Harryho hlas.

„Jen to, ať se na toho tupce vykašle.“

„Nat, víš že nemám rád, když o něm takhle mluvíš,“ zamračil se Potter.

„Až se začne chovat normálně, tak o něm budu mluvit jako o tvém kamarádovi. Ale do tý doby…“

Harry si jen povzdechl. S Nataliou v tomto ohledu nebyla rozumná řeč. Pořád si stála za svým.

„Můžeme teda začít?“ vzal si slovo Remus.

„Klidně,“ opáčila Nat. Měla sto chutí si ještě hodit nohy na stůl, ale věděla, že tím by naštvala i ty, které nechtěla. tak se zatím spokojila s tím, že se válela po Harrym a vychutnávala si tak nerudné pohledy, kterými jí častoval Ron.

„Že já se vůbec ptám,“ zazoufal si Lupin. „Možná vás zajímá, proč jsme svolali dnešní schůzi a trvali na tom, aby tady byli všichni. Odpověď na to je až moc jednoduchá. Voldemort opět začal řádit. Před několika kdy napadl Harryho, Nataliu, Draca, Hermionu a Ginny. A dneska…“ odmlčel se a smutně pohlédl na dívku s rozježenými vlasy. „Asi vám nemusím říkat, co se stalo. Všichni to víte. Ale měli byste taky vědět, že to se může stát komukoliv z nás. Třebaže bude sebelíp chráněn. Stačí jen chvilka nepozornosti a on nás dostane.“

Pozorně se rozhlédl kolem sebe. možná že čekal na to, co řeknou ostatní členové.

„Takže chceš říct, že máme zase bojovat?“ ujistila se Isabela. „Jenže my máme rodiny, Remusi.“

„To mají všichni,“ ozval se Harry a v jeho hlase bylo slyšet mírné podráždění. „Když všichni jen zalezeme do děr, tak bude mít Voldemort volnou ruku. A začne zase řádit. Tak jako dřív. to byste snad chtěli?“ Potter se na chvíli odmlčel, jako by sbíral sílu k dalšímu proslov. Nat mu lehce stiskla ruku, chtěla, aby věděl, že je s ním. Harry se jen mírně pousmál, ale pak pokračoval dál. „Časem by na nás stejně přišel. Musíme se mu znova postavit. Musíme znova bojovat. My se přece nevzdáme. Jsme Fénixův řád. Ano, ztratili jsme už hodně našich členů, ale co myslíte, že ti by chtěli? Co myslíte, že by chtěl Brumbál? Ano, on by chtěl, abychom bojovali. On by se nikdy nevzdal. A my taky ne.“

„Prostě tomu debilovi a těm jeho poskokům nakopeme prdel,“ řekla ležérně Natalia.

„Nat!“ vyjelo hned několik lidí.

„Jen ji nechce, aspoň má kuráž,“ zastal se jí Moody. „To je její největší síla. Stejně jako Potterova.“

„Aspoň někdo to má v hlavě v pořádku,“ zamumlala si pro sebe Nat, ale Harrymu to neušlo a začal se mírně smát.

„Ano, opravdu se musíme vzchopit,“ pokračoval teď Moody. „Obnovíme Řád a opět budeme takový jako za Brumbála. Budeme se Smrtijedům stavět do cesty, ať už to bude stát cokoliv. Nesmíme jim dovolit, aby dál bezohledně vraždili rodiny. Lidé pak možná uvěří v to, že ještě máme naději. Skoro už ji ztratili, ale my jim ji zas můžeme dát. Ale otázkou je, kolik z nás je ochotno se postavit zlu čelem. A kolik by dělalo ty ostatní, méně nebezpečné věci.“

„V tý první řadě by měli být ti zkušenější,“ vyjádřil svůj názor Kingsley Pastorek.

„A to jako mám zůstat tady a sedět na zadku?“ nevěřila svým očím Natalia. „Tak to teda ne. To jsem zásadně proti. A navíc mám s Belatrix nevyřízený účty,“ dodala. „Takže se dobrovolně hlásím do hlavní linie odboje.“

„Nevyřízený účty?“ podivila se Anna Pastorková.

„Jo, pořád ještě nevím, co je ona moje..no prostě jak jsem s ní v příbuzenském vztahu. Teda, já už to vím, ale ona mi to nebyla schopná říct. A navíc, s příbuznými musím udrževat vřelé vztahy, ne? Ona mě vždycky tak ráda vidí. Stejně jako Lucius.“

„Tu pošlete rovnou k Vy-víte-komu,“ ozval se Ron. „Aspoň od ní bude pokoj.“

„A co kdybychom tam poslali tebe? Stejně jsi na nic, tak co,“ nedala si to líbit Natalia.

„Rozhodně jsem víc užitečný než ty.“

„Jasně. A zapomněl jsi ještě říct, že jsi taky chytřejší a hlavně důvtipnější,“ dodala Nat ironicky.

„Jo, to taky.“

„Víš co? Buď radši tiše, Ronánku a zase si zalez to toho svýho brlohu, kde jsi spal celou tu dobu.“

Nat v duchu přímo zuřila. Takhle vytočit ji dokázal jen on. Nikdo jiný. Nemohla si pomoct, ale nesnášela ho. Dokonce i se Smrtijedy mohla vést mírumilovnější debatu než s ním.

„Musíte se pořád hádat?“ ozval se unaveně Remus. „Už je to dost nepříjemný.“

„Promiň, Reme,“ omluvila se Nat a na chvíli zase zavřela pusu.

„Fajn, takže když tu dva konečně mlčí,“ promluvil poprvé Sirius, „mohli bysme vám říct, co jsme zatím vymysleli. Víte, že každému z nás hrozí to, že ho chytí Smrtijedi. A protože bysme byli dost neradi, kdyby se od někoho dozvěděli cokoliv o Řádu a tak, rozhodli jsme se, že každý člen se musí naučit nitrobranu. Je nás tady poměrně dost, co ji ovládají, takže by s tím neměl být problém.“

„Teda, z táty asi řečník nebude,“ prohodila Natalia k Harrymu.

Ten se začal potichu smát, avšak nebyl sám. Na vedlejší židli se začala dusit smíchy i Tonksová, která je zaslechla.

„Děje se něco?“ zeptal se Black zmateně.

„Ale nic, tati,“ usmála se na něj jeho dcera. „Jen jsem tady něco prohodila a to dva se nějak začali smát, no..ale já jsem v tom nevinně,“ dodala rychle.

Sirius se jen zamračil, ale po chvíli pokračoval dál: „Jak jsem říkal, několik nás nitrobranu umí. Já, Remus, Shanon, Kingsley, Draco, Narcisa, Alastor. To je docela dost na to, abychom to zvládli. Navíc Harry už nějaké základy má. Takže o problém míň. Teď jen vyřešit to, jak si to rozdělíme.“

„Navrhoval bych,“ začal zase Remus, „aby Kingsley vzal do parády Annu, Isabelu a Dedaluse. Já bych si vzal Molly a Artura, Narcisa Billa s Fleur. Sirius Rona a dvojčata..Charlieho budeme muset vynechat, ten se prý v Anglii jen tak neukáže. Shanon si vezme Beth, Lenku a Nevilla. Hagrid to zřejmě nebude potřebovat a Augusta..může se přidat ke svému vnukovi. Když bude chtít.“

„A co my ostatní?“ nedalo to Natalie.

„Ginny a Hermiona budou s Dracem.“

Při těchto slovech se Ginny pořádně usmála. Byla ráda za to, že může být s ním. A byla ráda, že není s Moodym.

„A Alastor by mohl mít Nataliu a Harryho,“ dokončil Remus svoji řeč.

„Bezva. A je konec flákání,“ povzdechla si Natalia nahlas.

07.01.2008 20:19:38
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one