My world of fantasy...

41. KAPITOLA - SMRTIJEDI OPĚT ÚTOČÍ

tak další kapitolka..délka je jako minule, jen vás v ní čeká takový malý zvrat =D Tak si jí užijte a komentujte..=D
__________________________________________
_-

Od příhody se Smrtijedy již uběhlo několik dní. Vánoce na ústředí nakonec dopadly docela dobře. Trávili je všichni společně, ale přesto to vypadalo, že jsou to rodinné svátky. A oni už se za rodinu skoro i považovali. Vždyť Sirius, Natalia, Tonks, Draco a Narcisa byli rodina. Harry se k nim dal počítat. Remuse Sirius považoval téměř za svého bratra. A zbytek už s nimi byl tak dlouho, že jako rodina i působili. Měli k sobě tak moc blízko. Každý se tady mohl na kohokoliv spolehnout nebo se mu s něčím svěřit.

Ale přesto některým z nich něco scházelo. Nebo spíš někdo. Ačkoliv to Ginny nedávala najevo, stýskalo se jí po rodině. A mrzelo ji, jak se k ní její vlastní matka chovala. Mrzelo ji i Ronovo chování. Nebylo to jen kvůli ní. Viděla, že Hermiona se kvůli tomu také trápí. Stále jí na Ronaldovi záleželo, ale byla moc hrdá na to, aby za ním přišla. To no se měl jít omluvit. Jestli něco Mia věděla na sto procent, tak to, že se k ní a Harrymu chová nespravedlivě. A nedokáže uznat, že by se také mohl mýlit. Nedokázal se přenést přes to, že tam byla i Natalia. A přitom dívka už stačila poznat, že ta Nat není tak špatná. Byla sice moc živá, ale přesto měla srdce na pravém místě, a to bylo to hlavní.

Ten den však na ústředí přinesl nový vzduch. Po dlouhé době zas měli návštěvu. Svojí přítomností je poctili Fred s Georgem.

„Ježiši,“ vyhrkla Nat, když sešla dolů ze schodů a zaslechla zapraskání v krbu. „Co tu děláte?“

„Jen jdeme na takovou menší návštěvu,“ zakřenil se George. „Sama jsi nás zvala, pamatuješ?“

„Sklerózu ještě nemám,“ ušklíbla se Natalia v odpověď. „To vás sem mamka jen tak pustila? Myslela jsem, že nechce, abyste se s námi, teda hlavně se mnou, stýkali.“

„To nechce, to máš pravdu,“ pokýval hlavou Fred a vydal se do kuchyně. „Po té vaší nečekané návštěvě pěkně zuřila. Nechápala, jak ses jen mohla opovážit k nám vkročit.“

„Zato Harry jí vůbec nevadil,“ navázal na bratra George a posadil se. „Byla hrozně ráda, že ho zas viděla a tak. Přitom jí úplně vypadlo to, proč jste se tam objevili. Na to se v tom zmatku nějak zapomnělo.“

„Ale neboj, Ron byl tak hodný a všechno jí to připomněl. A to bys nevěřila, co na to mamka.“

„Asi to, že za to zas můžu já.“

„No, nejseš daleko od pravdy. Naříkala, že všechny jen přivádíš do neštěstí, že všechno kazíš a kvůli tobě se nakonec stane něco hrozného. A nechápala, jak s tebou může Harry chodit. Prohodila něco v tom smyslu, že mu chudáčkovi muselo úplně přeskočit, když k sobě připoutal tak bezohlednou mrchu.“

Nat se zachmuřila. To, že si o ní paní Weasleyová nemyslí nic dobrého, to věděla. Ale že to bude až tak zlé..

„Hele ale buď v pohodě,“ mávl nad tím rukou Fred. „Nepadlo tam jen tvoje jméno. Zmínila se i o Malfoyovi.“

„O Dracovi?“

„Jo, na toho pro změnu svedla to, že vás napadli. Že prý dodává Smrtijedům informace a kdesi cosi. Na to, že je to Ginnin přítel, úplně zapomněla. Tak jsme jí to připomněli pro změnu my.“

„A co ona na to?“ vyzvídala Natalia.

„Zatvářila se pěkně kysele a mumlala něco o bastardech a tak. Taťka radši odešel z pokoje, stejně jako holky. Nakonec jsme tam zbyli jen my dva, Ron a mamka.“

„Hele a Ron se k ničemu nevyjadřoval?“

„Naštěstí ne. V poslední době je pěkně nabroušenej a na všechny kolem sebe řve. Je to s ním fakt k nevydržení. Elizabeth na něj už jednou pořádně vyjela, když zas měl tu svojí náladu. Normálně je to taková milá, tichá holka a nejednou takhle vybuchne. Neřekl bych to do ní. Ale Ron si to víc než zasloužil.“

„Kdyby nebyl blbej, nemuselo by to tak být,“ nadhodila Nat.

„To jsme mu taky říkali. Ani neodpověděl a zabouchl se v tom svém pokoji. Celej den pak nevylezl.“

„A jak..“

Jenže než stačila Nat dokončit svoji větu, dveře do kuchyně se otevřely a v nich se objevila Ginny s Dracem a Harrym.

„Frede, Georgi,“ usmála se. „Co vy tady děláte?“

„Přišli jsme vás navštívit, sestřičko,“ usmál se George a stejně jako Fred vstal, aby mohl Ginn obejmout.

Harry s Dracem mezitím vešli do kuchyně a začali se shánět po něčem k snídani. Nikdo z dospělých ještě nevstal nebo aspoň si to aspoň mysleli. Ve skutečnosti na Grimmauldově náměstí dvanáct kromě nich nikdo nebyl. Tonks se Shanon museli do práce a zbytek zařizoval něco pro Řád. Mladí to sice ještě nevěděli, ale Voldemort se opět ohlásil. A ne zrovna tak, jak by si přáli. Všichni se obávali, že se Pán zla konečně projeví naplno a opět nastane doba temna.

„Jak je doma?“ ptala se Ginny bratrů.

„Děs a běs. Buď ráda, že jsi tady. My jsme většinou v obchodě, fakt to nejde vydržet. Všichni se tam hádaj a tak,“ povzdech si Fred. „Divím se, že Beth s Lenkou ještě neodešly.“

„Hele, neposlouchej ho,“ vzal si slovo George. „Ten je doma pečenej vařenej,“ ušklíbl se. „Hned jak zavřem, tak pádí domů.“

„Tak to teda není pravda!“ ohradil se Fred.

„Ne? A kdo pořád pokukuje po…“

„Po kom?“ ozvala se od spíže Natalia, která zřejmě zaslechla jen toto.

„Po nikom!“ vyhrkl hned Fred.

„A hele, že by se tady někdo zamiloval?“ pošklebovala se mu Nat a už se ani nestarala o to, co si dá k snídani.

„Hele, já jsem se do nikoho nezamiloval, jasný?!“ zamračil se Weasley. „To jen George má moc velký oči a vidí i to, co není. A sám přitom balí jednu holku, co k nám chodí nakupovat.“

„Tak teď zas kecáš ty,“ vrátil mu to George. „Karin je jen kamarádka.“

„Jasně. A já jsem Popletal.“

„Počkej..“ zarazil se George. „Ten tupý výraz by tu byl, planá slova taky..jen ta buřinka ti chybí,“ ušklíbl se a pro jistotu od bratra trochu popošel.

„Vy jste jak malí,“ okomentovala to Ginny. „Tak proč prostě nepřiznáte, že se vám někdo líbí? To ze sebe kvůli tomu budete dělat šašky?“

„Honi he ve sebe nefedaj,“ zamumlal Harry s plnou pusou.

„Tak tomu jsem opravdu rozuměl,“ promluvil poprvé Draco. „Fakt obdivuju tvoje řečnické schopnosti, Harry.“

„Říkal jsem, že je ze sebe nedělaj,“ řekl Harry, když konečně polkl. „Vždyť oni už šašci jsou.“

Dvojčata se v tu ránu zamračila a zle se na Pottera podívala.

„Snad jsem zas tolik neřekl,“ zamumlal Harry odvážně.

„Buď v klidu,“ mírnila ho Natalia. Seděla teď u stolu s nohama nahoře a chystala se říct Denní věštec. „Jen jsou na tebe mírně naštvaní. Líbí se jim nějaké holky a chtěj před nimi vypadat co nejlíp. A ty prohlásíš, že jsou šašci. Tak se nediv, že jsou tak trochu nakrklí.“

„Nevíš o čem mluvíš,“ odfrkl si George.

„Jo, takže mi teď pěkně do očí řekni, že se ti ta Karin, nebo jak se jmenuje, nelíbí,“ ušklíbla se Nat.

„Já…“

„No vidíš. Ani to nedokážeš,“ usmála se a vrátila se k novinám. V další chvíli vyjekla. Teprve nyní pohlédla na titulní stránku. Hned pochopila, že je zle.

„Co se děje?“

„Zase útočí,“ odvětila jen. „Dneska v noci napadl jednu obec a…“ zarazila se a pořádně si ten článek přečetla. „Kde je Hermiona?“ zeptala se přiškrceně.

„Ještě jsem ji neviděla,“ odpověděla Ginny. „Ale myslím, že dneska má jet za rodiči. Chtěla s nimi aspoň chvíli být. Možná si balí věci.“

Nat se na ni vážně podívala. V jejím pohledu bylo najednou tolik smutku, že to všechny až zarazilo. Vůbec nevěděli co se děje. Ale než se to stačili dozvědět, Nat hodila noviny na stůl a vyběhla z místnosti. Pak už jen slyšeli jak se žene nahoru po schodech.

„Nevíte, co to do ní vjelo?“ podivil se Fred.

Nikdo mu ale neodpověděl. Jen Draco se natáhl po novinách a zběžně si přečetl první stránku. Okamžitě pochopil co se stalo. Zamračeně podal noviny Harrymu, který seděl naproti němu. Ten se do nich bez jediného slova začetl. Pak zbledl jako stěna.

„Harry?“ pobídla ho Ginny. Zřejmě čekala, že něco řekne. „Co se děje.“

„Ten útok byl víc než cílený,“ dostal ze sebe Harry. „Voldemort zaútočil na…“ větu ale nedořekl. Nemohl.

Když Draco viděl, že se Potter k ničemu nemá, vzal si radši slovo on sám: „Smrtijedi zaútočili na dům Grangerových,“ vyřkl krutou pravdu.

„A jak..“ zeptala se Ginn přiškrceně.

„Nikdo nepřežil. Našli se tam tři mrtví. A nad domem bylo Znamení zla.“

„Chudák Hermiona,“ vypadlo z Ginny, která se zničeně posadila na židli vedle Draca. „Měla je moc ráda.“

„Každýho bolí, když přijde o rodiče,“ ozval se zas Harry. „Ona se z toho složí. Po tom, jak se k ní zachoval Ron…“

Fred s Georgem se na sebe jen soucitně podívali. Ještě nyní si živě pamatovali, jak se Hermiona s Ronem pohádali. Bylo to dost ostré. Vůbec se nedivili, že už spolu nemluví. Ovšem také moc dobře věděli, že to zpackal hlavně jejich mladší bratříček. Stále se podivovali tomu, jak někdo jako on může být z jejich rodiny.

„Ona měla jen rodiče, co?“ zeptal se Draco.

„Jo.“

„Kdo teda byl ten třetí člověk?“ nechápal Malfoy.

„Její babička,“ ozvalo se ode dveří.

Tam stál Sirius, Remus a Narcisa. Všichni se tvářili nanejvýš vážně a bylo vidět, že nikomu z nich není moc do smíchu.

„Celý dům je zničený,“ zamumlal Sirius a vešel dovnitř. Přešel rovnou k polici, kde byl alkohol a beze slova do sebe kopnul jednoho panáka. „Bylo to děsný.“

„Vy jste tam byli,“ došlo Harrymu.

„Shanon měla v noci službu a zavolala nás tam. Navíc Věštec nenapsal všechno. Bylo tam víc mrtvých. Nějací jejich známí, příbuzní…Smrtijedi je zabili všechny.“

„Když Voldemort nedostal Hermionu, zabil jí alespoň rodiče,“ povzdechla si Narcisa. „Nic horšího už udělat nemohl. Vzal jí rodinu.“

„Za tohle ho zabiju,“ zavrčel Harry. „Za všechny ty hrůzy, co kdy udělal. Za všechny ty lidi, jimž vzal rodinu.“

„Myslím, že nejsi sám, kdo touží po jeho smrti,“ zamračil se Lupin. „Jenže porazit Voldemorta bude pořádnej oříšek. Navíc toho neumíš tolik, aby ses mu mohl postavit. Nezapomínej, že on měl dost času na to, aby umění černé magie zdokonalil.“

„V poslední době jsem se naučil víc než dost. Sám to moc dobře víš. Celou tu dobu, co byla Natalia pryč, jsem se učil právě na tenhle souboj. Já i Hermiona. Umíme toho dost.“

„Ale ti Smrtijedi vás minule dost zaskočili,“ podotkla Narcisa.

„Zaskočili nás. Navíc jsme nebyli sehraní. A Natalia…“ zarazil se.

„Cos chtěl říct?“

„Ještě se pořádně nevzpamatovala z toho Oblouku. Ta noha ji pořád bolí, jen to nechce dávat najevo. A myslím, že ani ruku nemá úplně v pořádku.“

„Ty víš, co v tam musela dělat?“ zeptal se Sirius.

Harry jen přikývl. Víc neudělal.

„A proti čemu musela stát? Jestli v tom třeba nemá nějaký jed nebo tak něco? Nebo jestli jí to nějak nehnisá a tak.“

„Nic jedovatého proti sobě neměla, to se nebojte,“ klidnil je Harry. „Jinak bych to hned řekl. A spíš mám pocit, že to je tím, že ta zranění dlouho zanedbávala. Snad to bude brzy v pohodě.“

„Snad,“ zamumlal Remus. „Jo a večer j porada. Přijdou sem snad všichni. Samozřejmě krbem. Už jsme tam umístili to bezpečnostní kouzlo, jak jsme o tom mluvili. Takže nikdo nepovolaný se sem nedostane.“

„Jaký kouzlo?“ zeptal se zmateně Fred.

„A proč?“ doplnil ho George.

„Už asi ví o tom, kde jsme. Ale nemůžou na nás, dokud je dům pod Fideliovým zaklínadlem.“

„A strážce teda je Natalia?“ ujistila se Ginny.

„Jo, je.“

„Neměla by už vůbec chodit ven. Je to víc než nebezpečné,“ mínila Narcisa. „Kdyby ji dostali, tak je po nás.“

„Nikdy by nic neřekla!“ rozohnil se Harry.

„Takhle to máma nemyslela,“ ozval se zas Draco, který svoji matku zřejmě pochopil. „I kdyby mlčela jako hrob, použijí na ni nitrozpyt. Snape, Belatrix, Voldemort..Ti všichni ho víc než dokonale ovládají.“

„Natalia se to prostě bude muset naučit,“ rozhodl Sirius. „Ať chce nebo nechce. Je to nezbytné pro naše bezpečí. A myslím, že ostatním by to také neuškodilo.“

„A ty to umíš?“ podivil se Fred.

„Samozřejmě,“ zamračil se na něj Sirius.

„Tak proč mě musel učit Snape?“ zeptal se naštvaně Harry. „Když to umíš ty. A Remus to určitě taky umí.“

„Ale Snape je v tom mistr,“ opáčil klidně Lupin.

„Ale..“

„V tomhle mají pravdu, Harry,“ zasáhla Ciss. „Na něj nikdo nemá. Snad jen Bella. Ta je v tom také vynikající. A samozřejmě Voldemort.“

„A kdo teda bude Nat učit?“ otázala se Ginny.

„To se rozhodne dneska na radě. Každýmu, kdo to neumí, bude někdo přidělen. Z nás to tady umím já,“ vyjmenovával Sirius, „Remus, Narcisa a Draco.“

„Ty umíš nitrozpyt?“ podivila se Ginn

„Jako syn Smrtijeda musíš,“ odfrkl si Malfoy. „Učila mě Belatrix.“

„Takže v tom musíš být zatraceně dobrý.“

„Snape se ti do hlavy nedostal, co?“ ušklíbl se Harry. „Tenkrát v tom kabinetě, jak tě odtáhl z toho Křiklanova večírku.“

„Jak to víš?“

„Poslouchal jsem za dveřmi,“ usmál se Potter.

„A to si říkáš Nebelvír.“

„No ti si teda ř…“

„Proboha, nechce toho,“ zarazil je Remus. „Kde je vlastně Natalia?“

„Šla nahoru za..za Hermionou,“ došlo Ginny. „Ví to?“ zeptala se s obavami.

„Ví,“ povzdechla si Narcisa. „Ráno vstala moc brzo a my jsme si jí nevšimli, když vešla do kuchyně. Přečetla si Věštec a…“ odmlčela se. „Byla jsem celé ráno s ní, než jsem musela zas pryč.. Celou dobu jen brečí. Je úplně na dně. Nevím, jestli se z toho dostane.“

„Hermiona je silná,“ řekl nečekaně Draco. „Ví, že se nemůže jen tak složit. Ví, že by tím ničemu nepomohla. Dostane se z toho.“

Všichni v kuchyni nyní zůstali tiše. Přemýšleli o tom, co asi tak bude dál. Kdo další je opustí. Věděli, že je jich moc málo na to, aby mohli Voldemorta porazit. V Řádu jich nebylo asi třicet. Navíc půlka z nich byla moc mladá. Jako Harry, Nat, Ginny…

„Myslíte, že máme šanci?“ vyslovila Ginn to, co všechny trápilo.

„Já nevím,“ povzdechl si Remus. „Už vůbec nic nevím. Po tom, co zabili Brumbála, McGonagallovou…Všechno je nejisté.“

„Pokud budete uvažovat takhle, tak jo,“ odsekl Harry nečekaně tvrdým hlasem. „Nesmíme to vzdávat. Pořád máme naději, že ho dostaneme. Smrtijedi nejsou tak silní, jak vypadají. Jen lidi se jich moc děsí. Nedokáží se jim postavit. A noviny je v tom ještě podporují. Ano, pokud se všichni budou chovat tak, jak je to doteď, Voldemort zvítězí.“

Sirius se na Harryho jen pyšně podíval. Byl strašně moc rád, že jeho kmotřenec není žádný zbabělec. Že se k tomu staví čelem.

„Musíme pořádně začít s odbojem. Tím, že se naučíme nitrobranu, tím to jen začne.“

„Máš pravdu,“ přisvědčil Remus. „Moc dlouho jsme byli nečinní. A Voldemort toho využívá. Myslí si, že jsme moc bezmocní, že se proti němu nedokážeme postavit.“

„A v tom je naše výhoda,“ pochopila Narcisa. „Nebude čekat, že se proti němu opět spojíme.“

Na tvářích všech přítomných se objevil mírný úsměv. Věděli, že tohle je teprve začátek a na schůzi Řádu se to dotáhne k dokonalosti. Oni už nebudou ti slabí, co se zbaběle schovávali na ústředí.

 

**

A zatímco dole v kuchyni se vedl rozhovor na téma Voldemort, nahoře v pokoji seděly dvě dívky. Jedna z nich právě ztratila všechno, co měla. Nat se jen marně snažila utěšit Hermionin pláč. Dívka na nic nereagovala. Ani na její slova. Prostě na nic. A tak tam Natalia seděla a alespoň Miu objímala. Věděla, že v tu chvíli pro ni víc udělat nemůže.

02.01.2008 19:55:31
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one