My world of fantasy...
Tohle je naprostá výjimka, prostě se mi tyhle dvě kapitoly moc nelíbí, takže je sem dám zároveň. Abyste se netěšili na další a pak vás zklamala..=/

Za komenty, jak je to strašný taky budu ráda..=D
_________________________________________

Uplynulo několik dalších dní, které Natalia trávila v ústředí Fénixova řádu. Nat se dokonce zúčastnila jedné z porad, na kterou byla pozvána, aby všem řekla, jak se tady objevila. Zdálo se, že většina jí uvěřila, i když někteří, jako třeba Moody, se na ni dívali značně podezřívavě. Nakonec se začali bavit o tom, jak ji dostat zpátky, ale na nic nepřišli. Nat to očekávala. Říkala si, že na to budou potřebovat více času, a tak tu klidně ještě pár týdnů vydrží.

Tonksová pak opravdu přemluvila paní Weasleyovou, aby se spolu s rodinou přesunula na ústředí o něco dříve. Natalia tomu byla docela ráda, potřebovala tu někoho svého věku. Ti dospělí byli tak otravní.

A tak uběhlo několik dalších dní a do příjezdu Weasleyových zbýval jediný den. Hermiona měla přijet až o týden později, byla teď na dovolené s rodiči. Ale i tak byla Nat ráda. Jen doufala, že Ginny a Ron, kteří měli přijet, budou v pohodě. Také zaslechla něco o dvojčatech, ale to nevěděla jistě.

„Nym?“ ozvala se jeden den u večeře. Shodou okolností ji měla na starost opět Tonksová. Jinak už tu s ní byl Remus, Kingsley Pastorek a jednou dokonce Moody. S tím si opravdu do oka nepadla. Stále ji podezříval, že je nějaký zvěd a Natalia se s ním kvůli tomu hádala.

„No?“

„Chtěla bych jít po jídle ven. Sednout si někam do baru a tak.“

„Tos schválně čekala, až tu s tebou budu já, co?“ povzdechla si bystrozorka. „Ale asi jo. Jen si dávej pozor, ať se ti nic nestane. To bych to pak pěkně schytala.“

„Neboj, umím se o sebe postarat.“

„Já vím. A peníze máš?“

„Něco málo jo,“ přisvědčila Natalia. Trochu peněz si totiž nechala z nákupů, pro jistotu. „A navíc je nepotřebuju. Vždycky se najde někdo, kdo mě bude chtít na něco pozvat.“

„Teda, ty máš ale sebevědomí. A co když se nikdo takový nenajde?“

„Ale najde, to mi věř. A určitě nebude jen jeden. Prostě jen musíš vědět, jak na to.“

„Dobře, už ti věřím. A v čem že to jdeš?“ zajímalo Tonksovou. Ona sama do takovýchto podniků nechodila, a tak chtěla vědět, jak se tam lidé oblékají.

„Ještě nevím,“ zamyslela se Nat. „Ale asi to bude minisukně a k tomu nějaké tílko. Nejlépe červené.“

„Hele, nejdeš ty tam náhodou někoho sbalit?“ podezřívala ji bystrozorka.

„Ne, to zatím nemám v úmyslu. I když… Nikdy nevíš, na koho tam narazíš,“ mrkla na ni Natalia. „Takže kdybych se nevracela, víš, co dělám.“

„Tak to se opovaž,“ kroutila hlavou žena. „Nebudu ti říkat, v kolik se máš vracet, ale byla bych ráda, kdybys byla ráno tady. To mají totiž přijet Weasleyovi a nechtěla bych jim vysvětlovat, kde že jsi,“ zašklebila se.

„No jo furt. Budu se snažit,“ hrála Natalia skleslou. „Jo a hele, neexistuje náhodou nějakej lektvar na kocovinu? Kdyby náhodou…“

„Náhodou existuje. Tím mi asi chceš říct: Připrav mi ho, ráno bude potřeba.“

„Přesně,“ zazubila se Nat potěšená tím, že už ji bystrozorka docela dobře zná. „Takže já se jdu teda připravit,“ a odešla od stolu, přestože skoro nic nesnědla.

O půl hodiny později už byla opět v kuchyni. Na sobě opravdu měla džínovou minisukni, červené tílko s hlubokým výstřihem a k tomu boty na podpatku. Vlasy si nechala rozpuštěné, ale upravené gelem, na oči použila řasenku a černé linky a na rty tmavě červenou rtěnku. Tonksová musela uznat, že jí to v tom opravdu sluší, ale o to větší strach o ni měla.

„Takže já jdu,“ oznámila jí Nat ve dveřích a chystala se k odchodu.

„Nat,“ zavolala na ni ještě bystrozorka a dívka se otočila. „Dávej na sebe pozor.“

„Neboj, budu,“ křikla ještě Natalia, přehodila přes sebe slabou, černou mikinu a vyšla ven na ulici.

Venku byla opravdu zima. Nat si přitáhla mikinu ještě víc k sobě a rychlým krokem se vydala pryč z náměstí. Asi za deset minut konečně došla ke svému cíli. Byl to bar Apollo. Bez váhání vlezla dovnitř a rozhlédla se. Vypadalo to tam skoro stejně, jak si to pamatovala. Dokonce i poznávala toho číšníka, který stál za barem. V její době už z něj byl majitel podniku. Pátravým pohledem zjistila, kde je volno. Přestože byl pátek, mnoho lidí tu nebylo. Zatím. Natalia odhadovala, že během hodiny se to tady zaplní. A tak nakonec přišla k baru a posadila se na jednu z židliček.

„Dobrý den, slečno,“ přivítal ji okamžitě sympatický číšník. „Dáte si něco?“

„Jo,“ usmála se na něj Natalia. „Zlatou tequillu,“ objednala si a muž odešel. Nikdy neměla problémy s tím, že by jí nenalili. Vypadal minimálně na osmnáct a výrazné líčení to vše ještě podtrhlo. Nikdo nepochyboval, že je plnoletá.

„Prosím,“ postavil před ni muž skleničku a pomeranč se skořicí a odešel se věnovat jiným zákazníkům.

Nat do sebe pití hned kopla a začala se rozhlížet po baru. Tam v rohu seděla docela slušná partička lidí, ale bohužel mezi nimi byly i holky. A to se Nat moc nezamlouvalo. Kousek od ní seděli dva kluci, ale ti se jí zas vůbec nelíbili. A jinak tu bylo plno párů nebo skupinek holek, ale to Natalia taky nechtěla. Rozhodla se tedy počkat, jestli nepřijde někdo další. A pokud ne, vydá se za těmi v tom rohu.

Aby si čekání ukrátila, objednala si něco dalšího. Tentokrát raději zvolila koktejl, přece jen vydrží déle než panák. Mojito byla pro ni správná volba.

Když však už uběhla půl hodina a stále se nic nedělo, dívka se zvedla a rozhodně zamířila k lidem vzadu v rohu.

„Čau,“ usmála se hned, jak přišla. „Můžu si přisednout?“

„Jo, jasně,“ souhlasil hned jeden z kluků a uvolnil jí vedle sebe místo na sedačce.

Bylo jich zde celkem osm. Šest kluků a jen dvě holky, za co byla Natalia ráda.

„Hele, ty nejsi odtud,“ odtušil jeden z těch chlapců.

„Ne, jsem z Doveru,“ kvákla první město, které ji napadlo. Tam totiž měla babičku. „Tady jsem na prázdninách u příbuzných,“ vymyslela si Nat. „Vy tu někde bydlíte?“

„Jo, o pár ulic dál,“ zapojil se další z party. „A jak se vůbec jmenuješ?“

„Natalia,“ znova se usmála. „A vy?“

„Já jsem Jack, to je Will, Ben, Sebastian, Daniel a jeho přítelkyně Jess a Christian s Lis. Jak dlouho budeš tady, v Londýně?“

„Asi do konce prázdnin. Ještě nevím.“

„Bezva,“ zaradoval se Jack. „Tak to se tu asi budeme potkávat, co?“

„V to doufám,“ odvětila Natalia.

„Hele, nepůjdeš na drink?“ zeptal se jí najednou Will.

 A Nat souhlasila. Ti kluci byli docela fajn, aspoň jí tak připadali. A ani ty holky jí nějak nevadily. Neměla si na co ztěžovat. Spíš byla ráda, že někoho takového tady objevila.

„Co máš ráda?“ zeptal se jí Will u baru.

„To je fuk, piju cokoliv,“ odvětila dívka. „Prostě něco objednej.“

„Ok,“ a otočil se k baru. Za necelou minutu už jí podával skleničku něčeho průzračného. Přiťukli si a kopli to do sebe. Natalia okamžitě poznala vodku. Ale nevadilo jí to, tenhle alkohol měla docela ráda.

„Nemáš cigáro?“ zeptala se Willa.

„Jo, jasně,“ a začal štrachat krabičku a zapalovač, aby mohl dívce vyhovět.

Během pár minut se vrátili zpět k ostatním. Natalia se teď uvelebila vedle Willa, přestože předtím seděla vedle Bena. Will se jí líbil víc. Byl to vyšší, černovlasý týpek s modrýma očima, zatímco Ben byl hnědovlasý. Ale všichni z této party jí padli do oka. Vesele se s nimi vybavovala, ale pravda, že nejvíce právě s Willem. Po nějaké chvíli se od nich odtrhli Daniel s Jess a Christian s Lis, protože v druhé místnosti, kde byl taneční parket, začaly hrát ploužáky.

„Do kdy tu vlastně budete?“ zajímalo Nataliu.

„Nevím, tak do čtyř, do pěti,“ odpověděl jí Sebastian. „Co ty, do kdy můžeš?“

„No,“ ušklíbla se Nat, „do rána musím být doma. Myslí si totiž, že jsem u kamarádky. A přijede návštěva.“

„Do rána je ještě času dost,“ poznamenal Will. Byla totiž sotva půlnoc. „Nepůjdeš si taky zatancovat?“ navrhl.

„Klidně,“ odvětila Nat a zvedla se z pohovky.

Chlapec neváhal, chytl ji za ruku a vedl k parketu. Natalie to nevadilo, spíš naopak. Will se jí opravdu líbil. Sice měla trošku výčitky ohledně Larryho, svého kluka, ale říkala si, že o tomhle se nikdy nedozví. A tak si tu může užívat. Jakmile došli na parket, Will přivinul dívku k sobě a ta mu dala ruce kolem krku. V pomalém rytmu hudby začali tančit a chlapcovi ruce stále víc a víc sklouzávaly z dívčiných boků na její zadek. Natalia si ale nestěžovala. Hleděla si teď s Willem do očí. A ten se po chvíli k dívce naklonil a zlehka ji políbil. Neprotestovala. Naopak sama se k němu připojila a polibek prohloubila. Jednou rukou mu teď čechrala vlasy a druhou měla stále obtočenou kolem jeho krku. Jeho ruce teď klouzaly po jejích zádech a občas i zajely pod tričko. Po zbytek ploužáků už se od sebe neodtrhli, stále se jen líbali a pohybovali v rytmu hudby.

Když skončila i poslední pomalá písnička, Will odvedl Nataliu znova k baru, aby jim mohl něco objednat. Po několika panácích se vrátili zpět na jejich místo. Tam ale nikdo nebyl. Nat zahlédla Sebastiana, Jacka a Bena, jak sedí u stolku pár místo od nich a balí tam nějaké slečny. Will se bez váhání posadil na teď prázdnou pohovku a stáhl dívku k sobě na klín. Vzápětí už se opět líbali. Nevěděli, jak dlouho to trvalo. Ještě několikrát odešli k baru pro něco k pití. Čím více bylo hodin, tím víc byli oba dva nalití. Nat už ani nevěděla, kolik toho měla. Někde u osmého panáku to přestala počítat. Byla už docela dost opilá, ale nijak jí to nevadilo. Všechno si to naopak ještě víc užívala.

Po nějaké době se k nim opět připojili oba páry a také Jack, Sebastian a Ben spolu se svými společnicemi. Sebastian odněkud vytáhl láhev vodky a poté, co ji vypili, začali hrát líbací flašku. Natalia už skoro ani nevěděla, s kým se to vlastně líbá, měla už opravdu dost. A ti kolem ní na tom byli hodně podobně. Ale dobře se bavili a to bylo pro tu noc to hlavní.

Když ve čtyři bar zavřeli a všech dvanáct lidí vyhodili ven, nikomu z nich se ještě nechtělo domů. Ale nevěděli, kam jít. Chvíli se jen tak bezcílně motali ulicemi, než narazili na další bar, kde měli otevřeno až do sedmi hodin do rána. Hned tam vtrhli a vše začalo nanovo. Další spousta panáků, opět se hrála flaška…Ke konci už se ale Natalia s Willem od ostatních odpojili. Mohlo být tak kolem šesté, když opustili bar. Teď mířili k Willovi domů. Podle toho, co říkal, jeho rodina byla někde na dovolené a on tak měl byt jen sám pro sebe. Jediné, co dívku zajímalo, bylo to, jestli to není daleko. V těch pitomých botách už ji začínaly bolet nohy. Ale Will nelhal, skutečně to bylo jen kousek.

Jejich byt byl v jednom z mnoha panelových baráků, které se zde tyčily. Will, který stále držel Nat za ruku, ji teď táhl k jednomu ze vchodů. Naštěstí bydlel hned v přízemí, takže nemuseli daleko. Navíc byli tak opilí, že nějaké schody by ani nezvládli. Nataliin společník jen s velkými obtížemi odemkl byt a pak se rozvalil na sedačce v obýváku. Nat ho napodobila. O okamžik později už se opět líbali, Willovi pátravé ruce teď zajížděly dívce pod triko, o které po nějaké době i přišla. Stejně tak jako Will o to svoje. Obě se teď válely na podlaze, zatímco mladý pár se zbavoval svých dalších kousků oblečení. Nakonec zůstali jen ve spodním prádle a mazlili se na sedačce. Bývalo by to zašlo ještě dál, ale oba byli tak utahaní, že si nakonec jen lehli vedle sebe a usnuli.

O několik hodin později se Natalia probudila. Dezorientovaně se rozhlížela kolem sebe a snažila se zjistit, co tam vůbec dělá. Pak jí pohled padl na chlapce ležícího stále vedle ní. Matně si vzpomínala na včerejší noc, ale moc si toho nepamatovala. Naposled, jak začali hrát flašku. Víc nic. Uvědomovala si, že to včera trošku víc přehnala. Normálně se jí nestávalo, že by se probudila polonahá vedle téměř neznámého kluka. Ale nelitovala toho. Včerejšek si užila, alespoň to, co si pamatovala, se jí líbilo a víc neřešila. Jen jí teď bylo příšerně blbě. Silná nevolnost žaludku ji donutila vstát a začít hledat záchod. Naštěstí byl hned vedle obýváku. Když se asi po deseti minutých odtamtud vypotácela, už malinko upravená, zjistila, že Will už je také vzhůru.

„Čau,“ pozdravil ji hned, jak ji spatřil. „Nevíš, co jsme to včera všechno vyváděli? Mám příšerné okno.“

„To jsme dva. Já si pamatuju jen na tu flašku, dál už vůbec nic.“

„Tak to si na tom hodně podobně. Ale byl to dost hustej večer,“ usmál se. Vypadalo to, že něco jako kocovina se u něj nedostavilo.

„Hele, tobě není vůbec blbě?“ zajímalo Nataliu.

„Teď už ne, už jsem na tom záchodě byl několikrát,“ vysvětlil.

„Aha,“ pokývala Nat hlavou a začala se oblékat. „Nevíš kolik je hodin?“

„Půl dvanácté.“

„Cože?!“ vyjekla dívka. „A do prdele. Nym mě zabije. Měla jsem být kolem osmý doma.“

„To se nějak poddá,“ mávl rukou Will. „Chceš doprovodit?“

„Kdybys byl tak hodnej,“ upřela na něj psí oči, ale v další chvíli už znova běžela na záchod.

Když opět vylezla z koupelny, Will už byl připraven k odchodu. Vzal Nat za ruku a táhl ji ven z bytu.

„Kde vlastně bydlíš?“ zeptal se, když už byli na ulici.

„Na Grimmauldově náměstí,“ odpověděla dívka. „Ale teda nemám ani páru, kde to je.“

„Tak to já přibližně jo. Pojď, ať nepřijdeš ještě dýl.“

Asi po čtvrt hodině chůze se už objevili v uličce, která sousedila s náměstím, na kterém stál dům číslo dvanáct.

„Dál už chodit nemusíš,“ zastavila se Nat. „Byly by z toho ještě větší problémy.“

„Jak myslíš,“ pokrčil rameny Will. „Uvidíme se ještě?“ zeptal se.

„Určitě. Jestli budeš chtít.“

„Budu,“ odvětil a políbil ji. „Co takhle v neděli, máš čas?“

„Měla bych.“

„Tak přijď zas do Apolla, kolem desátý večer. Budu tam i s ostatníma.“

„Neboj, určitě přijdu,“ slíbila a ještě jednou ho políbila.

Pak už se vydala směrem na Grimmauldovo náměstí, zatímco Will šel na opačnou stranu. Nat se teď jen obávala toho, co jí na to Tonksová řekne. Sice včera tvrdila, že se bude snažit přijít včas, ale chtěla to dodržet. Navíc se bála toho, že Weasleyovi už přijeli. Nechtěla, aby o ní měli špatné mínění hned, co tam vejde. Když už stála u domu jedenáct a třináct, rychle si vybavila adresu ústředí. Mezi domy se přifoukl ještě jeden další. Natalia tedy vyšla ke dveřím a stiskla kliku.

 

20.08.2007 18:58:30
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one