My world of fantasy...

36. KAPITOLA - VÝLET DO MĚSTA

Tak a je tu další kapitola...Sice se v ní nedočkáte toho, na co jste asi mnozí z vás čekali, ale i přesto doufám, že se vám bude líbit..=D Tak vás moc a moc prosím o komenty..Díky
______________________________________________

Druhý den ráno se Nat probudila ve své posteli. Ani nevěděla, jak se tam dostala. Pamatovala si, jak o něčem debatovala s Dracem a Ginny, ale pak usnula na pohovce, která se nacházela o kuchyni. Zmateně se rozhlédla kolem sebe a teprve potom jí docvaklo to, co všechno se stalo. Že dostala svého otce z oblouku a také že se vrátili na ústředí. Divila se, co dělá v téhle posteli. Myslela, že se sem bude chtít vrátit Sirius. Nechápala to, ale pro tu chvílí to nechala být.

Místo toho pohlédla ven z okna. Musela se přitom pousmát. Venku hustě padal sníh a na ulici ho leželo pěkných pár čísel. To v noci, kdy se vrátili domů, ještě nebylo. Při tom pohledu si uvědomila, že za chvíli budou Vánoce. Budou to její první Vánoce s její opravdovou rodinou. S otcem, Dracem, Cissou, ale také s Ginn, Remusem, Tonks, Shanon. A Hermionou a Harrym. Došlo jí, že se Grangerová zase nastěhovala zpět na ústředí. Nevěděla ale, jestli má být za to ráda, nebo ne. Sice ji potěšilo, že zase mluví s Harrym a jsou přátelé, ale měla z toho takový divný pocit. Byla zvyklá na to, že se Harry věnoval jen jí, Ginn a Dracovi, ale teď tu byl další člověk, na kterém Harrymu záleželo. A snad i víc než na nich. Se smutkem si uvědomila, jak chladně ji včera přivítal. Sice řekl, že je rád, že je zpátky, ale necítila v tom nic víc. Bodlo ji u srdce, když si uvědomila, jak nadšeně se vítal s jejím otcem. Cítila se zrazená. A uvědomila si, že on a Hermiona ji uvítali mnohem hůře, než ostatní. Tam dole v kuchyni cítila tu radostnou atmosféru z toho, že se vrátila, ale nahoře v Harryho pokoji ne.

Dál smutně hleděla z okna a sledovala sněhové vločky, jak se pomalu snášejí na chodník, kde se připojily k ostatním, aby vytvořily nádhernou bílou pokrývku. Sem tam některá přistála na okenním parapetu a spojila se s ostatními. Nat se konečně odhodlala k tomu, aby vylezla z tepla své postele, a přešla k oknu. Nedbala na to, že venku je mráz a otevřela ho dokořán. Do místnosti hned vnikl ledový venkovní vzduch. Dívka cítila, jak se kolem ní znatelně ochladilo, ale nedbala na to. Místo toho nabrala do dlaně tu trochu sněhu, co ležela na parapetu jejího okna. Nevědomky z něj začala vytvářet sněhovou kouli, ze které se po chvíli stala pěkná ledovka. Nat ani nevěděla, jak dlouho tam při tom otevřeném okně stála, jen tak v triku a kalhotách, které měla včera na sobě. Neuvědomovala si ani to, že je jí zima. Přemýšlela. Přemýšlela o tom, jak to teď bude dál. Jak to bude dál s ní a s Harrym. Jestli teda něco bude. Obávala se toho, že on k ní vůbec nic necítí. Sice prve tvrdil něco jiného, ale až moc dobře si uvědomovala tu skutečnosti, že to už jsou tři měsíce zpátky, přestože ona to vnímala úplně jinak. Pro ni to bylo jako včera, co pro něj psala dopis na rozloučenou. Dopis, ve kterém se mu vyznávala z lásky.

Byla by tam stála ještě hodně dlouho, kdyby do pokoje nevešel někdo další.

„Naty,“ zavolal na ni její otec.

Natalia se hned otočila a spatřila Siriuse, jak stojí v otevřených dveřích a v rukou svírá tác. Zřejmě se snídaní. Mírně se na něj pousmála.

„Teda, ty tu máš ale zimu,“ podotkl Sirius, když vešel dovnitř a zavřel za sebou dveře. „Nechtěla bys to okno zavřít?“

„Třeba,“ pokrčila Nat rameny a zabouchla okenice.

Její otec mezitím přešel až k posteli, na kterou se posadil a tác položil vedle sebe.

„Myslel jsem, že by sis třeba dala něco k snídani,“ usmál se.

„A víš že i jo?“ vrátila mu úsměv Nat a přešla k posteli. Pak popadla hrnek s kafem a nějakou buchtu a posadila se vedle něj. „Co to, že taková starost?“ zeptala se s plnou pusou.

„Snad můžu své dceři přinést snídani.“

„To jo. Hele a nechtěl bys to dělat každý ráno?“ zkusila a pro změnu si lokla teplého nápoje. „Mě by to nevadilo.“

„Tak na to zapomeň. Tak hodná zas nejsi, abych ti to sem tahal každý den.“

„Já jsem hodná,“ protestovala hned Nat a neúmyslně ho poprskala buchtou, ze které si zrovna ukousla.

„Ty jsi prase,“ ušklíbl si Sirius a oprášil si drobky, které mu přistály na triku.

„No dovol. To je jen malá nehoda,“ ohradila se dívka a dál se věnovala své snídani. „To kafe je přeslazené,“ zašklebila se. „A buchta je moc suchá.“

„A nejsi trošku moc vybíravá?“

„Já? Teda tati, co si to o mě myslíš?“

„Radši nechtěj vědět.“

„Fajn. Kde jsi vlastně spal?“ vyzvídala.

„Vedle.“

„Na gauči?“

„Ne, asi na zemi,“ prohodil oči v sloup. „Kde jinde?“

„A co já vím? Víš kolik je tady postelí? V tomhle baráku?“

„Představ si že jo. Možná to nevíš, ale já jsem tady prožil skoro půlku svého života.“

„Fakt jo? Teda, tak to jsem opravdu nevěděla,“ dělala udivenou Natalia.

„Ty toho ještě nevíš.“

„A co třeba? Hm?“

„Tak třeba to, že už nás zase prohlásili za živé?“

„Cože?“ vyhrkla Nat. „Jak? Kdy?“

„Dneska. A prostě jsem zašel s Remem na ministerstvo a vyřídil všechno potřebné.“

„A tos stihnul? Vždyť je..“ pohlédla na hodiny. „Teprve jedenáct.“

„Teprve?“

„No, normální lidé teprve vstávají.“

„Aha. Takže tím jsi chtěla říct, že ty vstáváš,“ pochopil Sirius.

„Asi tak. A ostatní už vstali?“ vyzvídala.

„Jo. teda myslím, že Draco a Ginny se ještě neuráčili vylézt z postele, ale ostatní už jsou dávno na nohou. Shanon s Nymfadorou jsou v práci, Remus si šel něco zařídit..“

„Jak vycházíš s Ciss?“ přerušila ho Natalia.

„S Narcisou?“

„Ne asi. S kým jiným? Je tady snad víc takovýhle lidí?“

„Hele, neprovokuj, jo. jak bych s ní asi tak měl vycházet? Je to moje sestřenice.“

„Jo, jenže s Belatrix asi nevycházíš stejně jako s Andromedou, ne? Tak jak?“

„Nejsi nějak moc zvědavá?“

„Já? Jak bych mohla?“

„No dobře. Něco jsme si s Narcisou vyjasnili. A myslím, že to mezi náma bude zas jako dřív.“

„Ehm, počkej. A to myslíš jak?“

„Dřív jsem s ní vycházel dost dobře. Ona byla vždycky jiná než Bella. Taková citlivý duše. Než jsem utekl z domova, tak jsme spolu vycházeli, ale pak už ne. ona byla zasnoubená s Luciusem a…“

„Prostě jste se přestali vídat. A pak už nebyla možnost.“

„Asi tak. Ale věděl jsem, že Malfoye moc nemusí. Přesto mě překvapilo, že od něj dokázala odejít.“

„Takže ti nevadí, že jsem je sem s Dracem vzala?“ zeptala se Nat, ale v jejím hlase byly stejně cítit nějaké obavy.

„To víš, že ne,“ usmál se Sirius a objal ji. „Co sis myslela?“

„Já nevím,“ špitla Nat. zas už na ni dopadala ta melancholická nálada.

„Pokud někoho ze své rodiny nemusím, tak je to Belatrix. Ji nesnáším.“

„Proč?“

„To je jedno…“ snažil se to zamluvit Sirius.

„Ne. Proč?“

„To ona zabila Kate,“ zaťal zuby Nataliin otec. „Sama mi to řekla.“

Nat na něj jen strnul hleděla. V tom pohledu se mísilo překvapení s bolestí, ale také nenávistí a vztekem. Ani ve snu ji nenapadlo, že ona zabila její matku. Popravdě nikdy moc nepřemýšlela nad tím, který ze Smrtijedů to udělal. Brala to jako holý fakt.

„Řekla ti to…v Azkabanu?“ šeptla.

„Jo.“

„Nesnáším ji. Nesnáším jí za to, co všechno udělala. Nechápu, jak někdo může být tak bezcitný. Proč…“

„Nech to bejt,“ zarazil ji Sirius. „Na to už je stejně pozdě.“

„Fajn. Hele, jak jsem se vlastně dostala do postele?“ změnila téma.

„Přinesl jsem tě sem. Přece jsem tě nemohl nechat spát dole na tý pohovce.“

„Mohl jsi mě vzbudit,“ vyčetla mu mírně Nat. „Nemusel si mě tahat.“

„Tak těžká zas nejsi,“ ušklíbl se na ni.“

„A jak to vlastně teď bude? Jako kde mám bydlet. Tohle je přece tvůj pokoj.“

„Byl bych rád, kdybys tady byla ty.“

„Ale to přece nejde. Je to tvůj..“

„Naty, já chci, abys tady byla ty. A nebudeme se o tom hádat, ano?“

„Dobře,“ nechala toho dívka. Viděla na něm, že už je rozhodnutý.

„Oblíkni se a přijď dolů, jo?“ pousmál se, jako by předchozích vět ani nebylo.

„Proč?“ zašklebila se na něj Nat. „Já bych radši ještě ležela.“

„Neodmlouvej a udělej to. A vem si i bundu“ mrknul na ni a zmizel z pokoje.

Natalia se ještě chvíli dívala na dveře, které se před chvílí zacvakly, ale po chvíli se odvrátila a začala se opravdu převlékat. Asi po čtvrt hodině sešla dolů, oblečena v zimník kabátě. Na rukou měla rukavice a kolem krku omotanou šálu. Vše až na šálu bylo v černé barvě, její oblíbené, jen šála byla v zářivé červené, která ostře kontrastovala s jejími vlasy. Už zas měla svojí obvyklou veselou náladu a na něco takového, jako byl Harry, už vůbec nemyslela. S úsměvem na tváři vtrhla do kuchyně. Tam spatřila svého otce, Ginny, Draca a Narcisu. Všichni byli taktéž oblečeni do venkovních šatů.

„Tak co se teda bude dít?“ řekla Nat místo pozdravu.

„Taky tě ráda vidím,“ usmála se Narcisa.

„A jo. Čau,“ pozdravila všechny přítomné a pak se zaměřila na svého otce. „Kam se tedy jde? Teda, pokud si tady jen nehrajem na cvoky navlečené do zimních bund.“

„Do města.“

„Teda, to by mě fakt nenapadlo,“ ironizovala Nat. „A já myslela, že nás vezmeš na nějakou túru zimní krajinou.“

„To je takhle drzá pořád?“ otočil se Sirius na Narcisu.

„Většinou.“

„Hej, to není vůbec pravda,“ ohradila se okamžitě Natalia. „Já jsem náhodou slušně vychovanej člověk a ..“

„Ty a slušně vychovaná?“ ušklíbl se na ni Draco. „Kdes na to proboha přišla?“

„Ty se moc neozývej, jo?“ doporučila mu Nat. „Tys taky moc dobrého vychování nepobral.“

„Rozhodně víc než ty.“

„Tak to bych se hádala.“

„Jenže ty už se hádáš.“¨

„Nechtěli byste toho nechat?“ zarazila jejich hádku Ginn.

„Ne,“ vyhrkli oba najednou.

„Nás to totiž ohromně baví, víš?“ usmála se na svoji kamarádku Natalia. „Stejně..Nebýt Draca, tak bych se tady tak dobře nebavila. Nikdo tu není víc k smíchu než on.“

„No počkej, ty potvoro,“ zavrčel Draco a vrhnul se po ní.

Ale Nat přesně tohle očekávala, a toho také chtěla docílit. Obratně se mu vyhnula a schovala se za svého otce, který jí na okamžik posloužil jako štít. Ovšem jen do chvíle, než škodolibě ustoupil stranou tak, aby se za něj už schovat nemohla.

„Zrádče,“ křikla na něj dívka, ale hlavu si z toho nedělala.

Místo toho se raději ukryla za Narcisu.

„Natalio,“ napomenula ji žena. „To si nemůžeš najít někoho jiného jako štít?“

„Ne, protože můj milovaný tatínek mě zradil,“ odvětila.

„Jste jak malý děti,“ okomentovala to celý Ginn a pobaveně je pozorovala.

„To Draco. Já se jen bráním,“ ohradila se Natalia.

„Pokud vím, tak jsi to byla ty, kdo ho vyprovokoval,“ zastal se Draca Sirius.

„A i kdyby?“ zastavila se a probodla svého otce pohledem. „Na co vlastně čekáme?“ zeptala se a ani si nevšimla, že Malfoy se zastavil stejně jako ona.

„Na Harryho a Hermionu.“

„A kde jakou jsou? Takhle nezdržuju ani já a to už je co říct,“ zamračila se Nat.

„Ještě potřebovali něco dodělat v knihovně,“ vysvětlila jí Cissa. „A mimoto, my jsme na tebe čekali celé ráno.“

„Za to jsem já nemohla. To vy jste mi nic neřekli.“

„No jasně, sveď to na nás,“ zabručel Draco.

„A ty děláš, jako bys taky nespal,“ pousmála se Narcisa. „Přišel jsi pět minut před ní.“

„Ale já už jsem nespal.“

„To ti tak budu věřit,“ ušklíbla se Nat. „A náhodou jsem taky už nespala.“

„A co jsi dělala?“

„Větrala jsem,“ usmála se.

„Větrala?“ divil se Draco. „Proboha proč?“

„Aby ses měla na co ptát.“

„Uvědomujete si vy dva, že vaše debata nemá ani hlavu ani patu?“ zapojil se opět Sirius. „Vždyť tu celou dobu jen melete o blbostech.“

„To víš, tuhle vlastnost jsem zdědila po svém otci,“ odvětila okamžitě Natalia a ušklíbla se.

Draco a Ginny se hned dali do smíchu. I Narcisa se mírně pochechtávala. A Nat si užívala svůj triumf. Ale ten dlouho netrval, protože ho po chvíli zas přerušila další inteligentní otázkou.

„Co kdybychom šli bez těch dvou?“ navrhla.

„Neříkej, že bys tu chtěla chudáčka Harryho nechat,“ zašklebil se na ni zas Draco.

Sirius se jen zmateně podíval na Narcisu.

„Jsou ti dva vůbec normální?“

„Myslíš mého syna a tvou dceru? Ne, nejsou,“ potvrdila mu to Ciss.

„No mami,“ ohradil se hned Draco. „By člověk čekat, že se vlastního syna aspoň zastaneš.“

„Co bys taky čekal od rodičů?“ mrkla na něj Nat a vyhnula se otcovu pohlavku. „Jako bych to neříkala,“ špitla pak směrem k Dracovi.

„Ginny?“ otočil se Sirius na mladou Weasleyovou. „Jak to s nimi dokážeš vydržet?“

„To víš, jsem neobyčejně odolná,“ usmála se Ginn.

„Tak to kecáš,“ nedokázala být tiše Natalia. „Ty jsi totiž to samý v bledě modrým. Jen ses před tátou ještě nepředvedla.“

„A tím pádem ti to nemůže vědět,“ ušklíbla se Ginn.

„Mrcho,“ prohodila Nat taky, aby ji slyšela jen její nejlepší kamarádka. „Hele, kam se vlastně jde?“

„Ciss navrhla výlet na Příčnou. Pak máme jít někam na oběd. A pokud jsem dobře slyšela, tak se chtějí ještě kouknout na vánoční Londýn.“

„Slyšela?“ chytla se jejích slov dívka. „Snad nechceš říct, že jsi poslouchala za dveřmi?“

„No dovol, co si to o mě myslíš?“ hrála Ginny uraženou. Stále však mluvila tím tichým hlasem, aby se nikdo jiný neslyšel. „Já jsem jen poctivě použila ultradlouhé uši,“ mrkla na ni.

„Jo tak. A pak kdo je tu ta špatná. Já aspoň neslídím ostatní.“

„Ne, ty na to jdeš jinak, vid?“

„Přesně. Hezky zpříma,“ usmála se. „A tak mě napadlo..Co se takhle těm dvoum,“ pohodila hlavou k Narcise a Siriusi, „někde ztratit? Už děsně dlouho jsme někam nezašly.“

„Po tom, co jsme předvedly v tom baru,“ ušklíbla se Ginn. „Ale jo, někam bysme zajít mohly, to je fakt.“

„Tak domluveno. A Draca necháme s nimi,“ ušklíbla se zlomyslně. „Nebude ti chybět, že ne?“

„Na jedno odpoledne? Ne!“ usmála se Ginn. „Jo a potřebuju nakoupit dárky.“

„A já asi ne. nebo si snad myslíš, že jsem v tom oblouku nakupovala?“

„A ne snad?“

„Co si to tam vy dvě pořád špitáte?“ zeptal se najednou Sirius.

„Nic!“ vyhrkly obě dívky najednou.

„A já jsem asi hluchej.“

„No, to asi budeš,“ usmála se na něj andělsky Natalia.

„Že já se vůbec na něco ptám,“ povzdechl si Tichošlápek.

„Jo, to je chyba,“ zazubila se na něj Ginn.

„Velká chyba,“ přikývla Nat. „A jdeme už? Mě to tady nebaví.“

„A co my s tím jako?“ podivil se Draco. „TO ti tu mezitím máme dělat nějaké atrakce, aby ses zabavila?“

„A víš, že to ani není tak špatný nápad?“ odvětila místo ní Ginny.

„Panebože, já už radši pro ty dva jdu,“ zavrčel Malfoy a vyšel ven z kuchyně.

Ani ne za dvě minuty už se vracel zpět a tentokrát ani nebyl sám. S ním dorazili i Harry s Hermionou. Oba již na sobě měli teplé oblečení.

„Tak můžeme vyrazit?“ zeptal se Harry hned ve dveřích. Na rtech mu pohrával jemný úsměv a vypadalo to, že se na ten jejich výlet opravdu těší.

„Samozřejmě,“ utrousila Nat. „Jako by se celou dobu nečekalo jen na vás dva.“

„Tak se hned nečerti,“ nenechal se Potter vyvést z míry.

Dívka na něj jen vrhla nerudný pohled, ale už nic neříkala. Místo toho si strčila ruce do kapes a vykráčela ven z místnosti. Draco už mezitím postával u krbu a čekal, až k němu dojdou i ostatní. Na to Nat jen prohodila oči v sloup. Nesnášela to kouzelnické cestování. Mnohem radši by jela autem nebo něčím podobným. I když letax nebyl tak strašný jako přemisťování, stejně se jí to příčilo. Ale tentokrát už nic neřekla. Nechtěla, aby si jí zas někdo dobíral kvůli tomu, že to nemá ráda. Místo zbytečného ztěžování si jen ještě víc mračila.

„To přižiješ,“ objevil se vedle ní Sirius a jemně se na ni usmál.

„Tobě se to řekne,“ zabručela. „Ty jsi na to zvyklej.“

„Za nějakou dobu už ti to nepřijde tak hrozný, věř mi.“

„Tomu se ale věřit nedá,“ ušklíbla se a vešla do krbu. Křikla název Příčné ulice a byla pryč. Za chvilinku se objevila v krbu na Příčné ulici. I když jí to tentokrát nevykoplo jako minule, stejně jí to na náladě nepřidalo. Naštvaně vyšla ven a oprášila se od sazí. „A pak že to není hrozný,“ zamumlala si sama pro sebe.

O chvíli později se už všichni procházeli po Příčné ulici. Cítili, jak na ně všichni upírají pohledy. Na Siriuse a Nat proto, že v novinách už o nich stačil vyjít článek, že se vrátili z oblouku smrti. Na Harryho koukali lidé jako vždy. A na Narcisu a Draca všichni hleděli spíše opovržlivě. Všeobecně se sice vědělo o tom, že utekli od Luciuse a že nikdy nebyli s Voldemortem, ale stejně jim nevěřili.

„Nemůžete koukat někam jinam?!“ vyjela po chvíli Natalia na jednoho kouzelníka, který si ji zcela nepokrytě prohlížel.

„Co ti je?“ ozvala se Ginn, která se najednou objevila po jejím boku.

„Nic.“

„To vidím. Co tě trápí?“

„Nic.“

„Natalio, já nejsem slepá. Je to Harry?“

„Ne,“ odsekla hned Nat.

„Nekecej. Myslíš, že jsem si nevšimla toho, jak jsi na něj vyjela? Jak ne něj pořád naštvaně koukáš?“

„Já na něj naštvaně nekoukám.“

„Ne?“

„Ne.“

„Stejně ti nevěřím. Něco tě žere. A to mi nevymluvíš, kamarádko. Já tě znám. A nemusíš na mě bejt hned protivná.“

„Promiň,“ špitla Nat. „Nechtěla jsem na tebe být taková.“

„Prominu, ale když mi řekneš, co se děje.“

„To je vydírání,“ vyhrkla dívka.

„A co?“ ušklíbla se Ginn. „Já myslela, že to je tvůj oblíbenej obor.“

„Ale v obrácený situaci.“

„Víš co? Půjdem si sednout k Florianovi, dáme si něco dobrého a ty mi všechno povíš, jo?“ usmála se na ni Ginn.

Nat se na ni jen vděčně podívala a pak se otočila na Siriuse, který šel kousek za nimi.

„Tati, my si jdeme s Ginn někam sednout,“ oznámila mu.

„Myslel jsem, že budeme všichni pohromadě,“ zamračil se Sirius.

„Za půl hoďky se k vám zas připojíme. Slibuju,“ přemlouvala ho a házela přitom na něj psí pohledy.

„CO mám s tebou dělat,“ rezignoval. „Tam za půl hodiny před Děravým kotlem, jo?“

„Fajn,“ usmála se Nat. „Dík.“

S tímto se obě dívky sebraly a vydaly se směrem k Florianovi. Natalia se ještě jednou otočila a viděla Draca, jak se na něco vyptává Siriuse. Došlo jí, že asi chce vědět, kam jdou. Pousmála se nad tím, jak se zvědavý. Pokaždé musel všechno vědět. I to, co se ho netýkalo. Během pár minut dorazily do cukrárny a posadily se k jednomu stolku. Pak si objednaly. Ginny si vybrala čokoládovo-oříškový pohár, zatímco Nat dala přednost vanilkovému. Ne nic jiného teď neměla chuť.

„Tak co se děje?“ začala Ginn, když už měly zmrzliny před sebou. „Je v tom Harry?“

„Jo,“ přiznala Natalia. „To je to tak poznat?“

„Popravdě..opravdu se nedá přehlídnout to, jak jsi na něj naštvaná.“

„Když já jinak nemůžu,“ postěžovala si. I když si ráno myslela něco jiného, během dne na to změnila názor. „Prostě mě naštvalo to, jak mě přivítal. Vy všichni jste byli rádi, že jsem zpátky, ale u něj jsem to tak necítila. Možná se jen pletu, ale…Prostě když jsem viděla, jak se nadšeně vítá s tátou a porovnala to s tím, jak se choval ke mně…“ povzdechla si. „Myslela jsem, že mu na mě víc záleží.“

„Jemu na tobě záleží, Nat,“ začala ji přemlouvat Ginny. „Když zjistil, že jsi tam šla, byl z toho úplně hotovej. Dokonce se kvůli tobě popral s Ronem.“

„Jenže to bylo před hodně dlouhou dobou,“ argumentovala Natalia. „Vždyť..Teď si mě skoro ani nevšimne. Chová se jako bych tam nebyla. Teď má Hermionu a co na tom, že jsem se vrátila.“

„Nat, tak to není. Hermiona je jeho dlouhodobá kamarádka. Je přirozené, že je s ní. Vždyť už se znají takovou dobu.“

„Jenže…Já myslela že bude víc rád, že se vrátím,“ sklopila dívka hlavu. „Víš..říkám si, že kdybych se nevrátila, kdyby se vrátil jen táta, jestli by si vůbec vzpomněl na to, že jsem někdy existovala.“

„Co to proboha meleš? Harrymu na tobě záleží. Vždyť se kvůli tobě i pohádal s Ronem a Hermionou. Obětoval svoje přátelství k nim.“

„Já vím..“

„Tak co pořád řešíš?“

Nat však mlčela. Nechtělo se jí říkat víc.

„Máš ho ráda, viď?“ řekla po chvíli Ginny. „Proto tě tolik mrzí, že teď dal přednost Hermioně.“

Černovlasá dívka jen bolestně zavřela oči. o tomhle opravdu mluvit nechtěla.

„Nat…No tak. Tak proč mu to neřekneš?“

„Jenže já mu to řekla,“ odvětila Nat smutně. „Teda..napsala jsem mu to v tom dopise, jak jsem mu nechala..On už mi to řekl dřív, ale já jsem prostě nemohla. Věděla jsem, že pak by bylo ještě obtížnější odejít.“

„A v čem je teda problém?“

„Vždyť on se chová, jako by se vůbec nic nestalo. Jsem pro něj téměř vzduch. Jo, sice se včera staral, jestli mi něco není, ale to bylo jen proto, že si všiml, že mám oblečení celé od krve. Jinak by mě nechal z toho pokoje odejít. Teda, nejdřív by se asi snažil zjistit, co že jsem to tam musela dělat a tak, ale pak…“ opět se odmlčela. „Prostě mě to štve. Čekala jsem, že to bude jiné.“

„Dej mu čas,“ radila jí dívka. „Je možné, že se ještě nevzpamatoval z toho, že jsi se vrátila. Už jsme nedoufali…“

„Jenže on si ani neuvědomuje, jak mi tím ubližuje. Jak se mám asi tak radovat z toho, že má zpět tátu, když on na mě úplně kašle? Jak?“

„Já nevím, Nat,“ přiznala Ginn a bezradně se rozhlédla kolem sebe. „Asi bysme už měly jít,“ dodala při pohledu na hodiny. „Zas na nás budou čekat.“

„Tak ať,“ povzdechla si Natalia a vstala ze židle.

Společně s Ginn se vrátily k Děravému kotli, kde už na ně ostatní čekali. Teda pouze Sirius, Narcisa a Draco. Harry a Hermiona tu ještě nebyli. Nat se zamračeně postavila vedle svého otce a pohledem probodávala sníh pod sebou. Nevěděla čím to je, ale její nálada byla čím dál tím horší. Už neměla chuť vůbec na nic. Nejraději by se zahrabala sto metrů pod zem a nebo usnula jako Šípková Růženka a probudila se až za sto let. Jenže nechtěla kazit náladu ostatním. Věděla, že její otec je rád, že můžou být všichni spolu.

Po nekonečných deseti minutách se Harry a Hermiona konečně dostavili. Omluvili se tím, že něco ještě museli zařídit, ale Nat jejich odpověď přesto neuspokojila. Ale nic neříkala. Věděla, že kdyby otevřela pusu, musela by na Harryho začít řvát. Tolik na něj byla naštvaná.

„Co je?“ drcnul do ní Sirius, když prošli hospodou do mudlovského světa.

„Nic.“

„Naty, takhle nic rozhodně nevypadá.“

„Prostě mám jen blbou náladu,“ odvětila a hleděla někam do země.

„A já jsem čínský král,“ pousmál se a objal dívku kolem ramen.

Procházeli právě jakýmsi parčíkem. Uprostřed se tyčila nějaká fontána, ale byla zamrzlá. Dívka si bezděčně vzpomněla na to, jak ji v podobném parku objevil Draco. Připadalo jí to už jako celé věčnost. Koutkem oka pohlédla na nejmladšího z rodu Malfoyů a na tváři se jí přece jen objevil mírný úsměv. Uvědomila si totiž, že i když na ni Harry kašle, stále je mnoho lidí, kterým na ní záleží. V první řadě její otec, který ji stále objímal kolem ramen. Pak tu byl Draco, který pro ni byl téměř jako bratr. Ginn, její nejlepší kamarádka. Narcisa, Shanon, Remus, Nym…A co na tom, že jeden kluk na ni skoro zapomněl? Vždy´t život i tak pokračoval dál.

Již s úsměvem se podívala na svého otce a ten jí ho opětoval. A Nat si poprvé za ten den řekla, jak je ten život krásný.

12.12.2007 19:57:15
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one