My world of fantasy...

33. KAPITOLA - NÁVRAT NEČEKANÉHO

Tak a je tu další kapitolka..Je tak trochu braná z jinýho úhlu, než byste asi čekali, ale čeká vás v ní jedno "menší" překvápko..=D
A komenty, komenty..=D
____________________________________________

Od Natina odchodu z ústředí už uběhl den. Den, během něhož nikdo nebyl schopen z domu odejít. Stále na nich ležel dívčin odchod. Nedokázali se s ním smířit, ale s každou hodinou jejich naděje na to, že se vrátí slábla. Noviny stále psali o dívce, která se dobrovolně vrhla do oblouku na ministerstvo, ale jen pořád dokolečka omílali ty samé věci. Nedokázali zjistit víc, než věděli. Dokonce ani Rita Holoubková se na nic nezmohla, a to už bylo co říct.

Sedmice lidí na Grimmauldově náměstí tyto články ani nečetli. Jen by to zvětšovalo jejich bolest. Všichni si to vyčítali. Ti, kteří o tom věděli, se obviňovali z toho, že ji jen tak nechali odejít, i když věděli, co ji na ministerstvu čeká. Ginny stále jen plakala nad ztrátou své nejlepší kamarádky a ani Draco na tom nebyl nejlépe. Pořád jen nezvykle mlčel a oči upíral někam do prázdna.

Avšak nejhůře to nesl Harry. Celý den jen seděl u sebe v pokoji a nepřítomně hleděl do zdi. Trápilo ho, že se k Nat zachoval tak hnusně, že na ni byl nevrlý, když spolu mluvili naposled. Hlavou se mu honilo tolik myšlenek, jako za celý život nikdy. Takhle bídně se necítil ani když Sirius vpadl do oblouku. Smířil se s tím, že jeho ztratil, ale s Nataliinou smrtí se smířit nedokázal. Tohle už ne něj bylo opravdu moc.

K večeru se konečně rozhodl sejít dolů do kuchyně. Celý den nejedl, a tak měl už docela hlad. Přestože se mu tam moc nechtělo, po chvíli sešel dolů do přízemí. Tam se zarazil. V kuchyni byl nezvyklý šum. Dokonce zaslechl i hádku. Zvědavě otevřel dveře a spatřil paní Weasleyovou s Ronem, Hermionou a Lenkou s Beth, jak postávají nebo sedí v místnosti. to ho překvapilo. A obzvlášť když viděl, jak se Ginny zase hádá se svou matkou.

„Tak proč si sem vůbec chodila?“ vřískala Ginn. „Jen proto, abys nám řekla, že je ti to líto? Vždyť to ani nemyslíš vážně! Všichni tady vědí, žes ji nesnášela. Kdybys aspoň vyjádřila upřímnou soustrast, ale ne. Ty ještě prohlásíš, že si za to může sama!“

„Gineuvro! Jak se vůbec opovažuješ se mnou takhle mluvit?! Jsem tvoje matka..“

„Sama jsi prohlásila, že nejsem tvoje dcera. A víš co?! Já o takovou matku jako ty ani nestojím! Je ti úplně fuk, jak se teď cítím, když jsem ztratila nejlepší kamarádku.“

„Pěknou kamarádku,“ odfrkl si Ron, který se znenadání ozval. „Stejnak to byla jen sobecká mrcha, která myslela jen sama na sebe.“

„Drž hubu, Ronalde!“ nevydržel to už Harry a konečně vešel do místnosti. „Vůbec nic o ní nevíš. A nevíš, proč to udělala. Tak ji nesuď!“

„No jo. Aby se pan Chytrý zase neozval. Natalia byla totální kráva a je jen dobře, že je po ní.“

Tentokrát to Ron ale přehnal. Než se nadál, ležel na zemi. To už to Harry a Draco nevydrželi a vrhli se po něm. Harry už vůbec nehleděl na to, že tohle býval jeho nejlepší kamaráda a bez zaváhání mu vrazil pěstí do obličeje. Cítil, jak mu pod rukou něco prasklo, ale nezajímalo ho to. Byl by ho udeřil znova, kdyby se k nim nevrhl Remus s Tonksovou a Shanon a neoddělili je. Přesto ještě Draco stačil mu také jednu vrazit, než ho bystrozorky odtáhly.

„Srabe,“ zamumlal Ron, když se namáhavě zvedal ze země a držel se přitom za nos, ze kterého mu prýštila krev.

Vysloužil si za to dva rozezlené pohledy, kterými ho počastovali Harry s Dracem. Oproti tomu paní Weasleyová se starostlivě vrhla ke svému synovi a okamžitě mu zranění ošetřila.

„Surovci,“ zamračila se na ně Hermiona. „Dva na jednoho, to se vám to dělá…Typické zmijozelské gesto.“

„A nepovídej,“ ušklíbl se Draco. „Možná lepší než Nebelvír. Když vidím, jaké lidi do toho berou..“

„Takže Harry a Ginny jsou co?“ ušklíbla se Hermiona.

„Vy dva jste černé ovce koleje. Stejně jako býval Pettigrew. Stejnej zrádce jako vy dva,“ zasyčel na ni Harry, který se stále zmítal v Remusově sevření.

„A co seš ty?“ vřískl na něj Ronald. „Vykašleš se na nás kvůli tý holce, co myslí jen sama na sebe…“

„Natalia na sebe nemyslela,“ zapojila se do hádky opět Ginny. „Vůbec nevíš, proč do toho oblouku šla. Na to, co se rozhodla udělat, bys ty nikdy odvahu neměl!“

„A jakejpak to dělá záslužný čin?“ zeptala se posměšně Hermiona.

„Snaží se zachránit Siriuse,“ vyhrkli Draco, Harry a Ginny zároveň.

„Cože?“ vypadlo z Rona.

„Jsi snad hluchej?“ ušklíbla se jeho sestra.

„Pěkná pohádka,“ řekla po chvíli Hermiona. „Nemůže zachránit někoho, kdo už je mrtvej.“

„Až na takovou maličkost, že on mrtvej není,“ odsekl Harry.

„Ne?! A do čeho to tvojí vinou spadnul, hm? Oblouk smrti do nebyl, co?“ ksichtil se Ronald.

„Vypadni!“ vyjel na něj Harry. „Vypadni z tohoto domu a už se sem nevracej. Zapomeň na to, že vůbec existuju!“ nevydržel to už.

„S radostí, Pottere. Věř mi, že vůbec netoužím po tom, abych v tomhle domě trávil byť jen setinu svého času. Obzvlášť s tebou a s touhle pakáží,“ pohodil hlavou směrem, kde stál Draco a odkráčel do krbu. Pak už jen zavolal Doupě a zmizel v plamenech.

„A co ty?“ otočil se Harry vztekle na Hermionu.

„Co já?“ zeptala se dívka zmateně.

„Ty snad nepůjdeš za Ronánkem?“

„Já..“

„Co ty, Hermiono?“

„Harry, mě moc mrzí, že…“ zajíkla se a v očích se jí objevily slzy.

Harry na ni zaraženě hleděl. Teď už nechápal vůbec nic. To, jak se k němu Ron zachoval a teď ani to, proč se zas Hermiona chová takhle.

„Promiň,“ dostala ze sebe dívka a utekla do krbu. Harry tak mohl jen sledovat, jak mizí v zelených plamenech.

„Myslím, že bude lepší, když půjdu,“ dala o sobě vědět Molly Weasleyová.

„Jo, to bude,“ odfrkla si Ginny. „A pozdravuj Ronánka,“ dodala ještě ironicky.

Paní Weasleyová se na svoji dceru jen opovržlivě podívala a pak i ona zmizela v krbu. V místnosti zůstali jen stálý obyvatelé a Beth s Lenkou, které o sobě celou dobu nedaly ani vědět.

„Chtěly jsme vám říct, že nám je to opravdu líto,“ ozvala se za obě Lenka. „Nat byla skvělá holka. Vážně. Jen jsme spolu neměly moc společného.“

„Chápem,“ odvětila za ně za všechny Ginny. „Mějte se,“ rozloučila se s nimi a pak odešly i Lenka s Beth.

Na Grimmauldově náměstí zas zůstalo všech sedm obvyklých obyvatel. Chvíli bylo v kuchyni ticho. Harry, Draco a Ginny se posadili na židle a nezvykle mlčeli. Narcisa se Shanon se po chvíli pustily do přípravy večeře a Tonks se posadila ke stolu. Stát zůstal jen Remus. A byl to on, kdo jako první promluvil.

„To jste se zas předvedli,“ pokývla hlavou. „Moc chytrý.“

„Nemají se do Nat navážet,“ odpověděla Ginny dřív, než Harry nebo Draco stihli otevřít ústa.

„Přesto ses s Molly nemusela tolik pohádat. Je to tvoje..“

„Mojí matkou přestala být ve chvíli, kdy na mě začala vřískat, že už pro ni nejsem dcera. A nebude jí, dokud jí nedojde, že se ohledně Nat mýlila.“

„Škodíš tím sama sobě, Ginny. Rodina je důležitá.“

„Vy jste moje rodina. Vy všichni.“

„Přesto ona je tvoje vlastní matka. Vychovala tě, starala se o tebe celých..“

„Jenže nedokáže pochopit, že kamarádi jsou pro mě důležití. Odsuzuje je na základě toho, co jí řekne Ronánek. To, že Fred s Georgem vyvádějí všemožné šílenosti, to jí nevadilo…“ nechala vyznít tuhle větu do ztracena. „Proč jsem špatná jen já? Protože Ron je pro ni dokonalejší? Že on je její mazánek, poslouchá jí na slovo, že je poslušný syn, který není schopen si užívat života? Že není schopný se ani pořádně bavit?“

„Molly je dost staromódní,“ ozvala se Narcisa, zatímco krájela zeleninu. „Zastává názor, že dcera se má chovat líp než synové. Měla v tobě naději, že nebudeš jako ostatní, že budeš taková, jakou tě ona chce. Ale ty ses rozhodla žít si podle svého a svým způsobem jsi jí zkazila všechny představy. Podle ní jsi mnohem horší než tvoji starší sourozenci…Když to tak vezmeš, pořád je v ní zakořeněné něco, co je dáno tím, že pochází z čistokrevné rodiny. Chce, aby její děti byly dokonalé, ale nedaří se jí to.“

„Chceš tím říct, že se chová třeba jako tvůj manžel?“ zeptala se dívka nevěřícně.

„Svým způsobem,“ přikývla Cissa. „Ale je to hodně přehnaný příklad. Přesto i Lucius chtěl, aby byl Draco dokonalý, aby šel v jeho stopách, byl jako on. V jeho případě to bylo to, že chtěl, aby z jeho syna byl Smrtijed ve službách Pána zla. A aby si vzal dívku z čistokrevného rodu a měl s ní dokonalé děti. A tvoje matka..Chce něco podobného. Aby sis našla někoho, kdo k tomu půjde, abys pak byla spořádaná žena v domácnosti a měla spoustu dětí. A nevyváděla to, co teď.“

„Jenže to já nechci,“ povzdechla si Ginn. „Já nechci být žena v domácnosti. Nechci sedět celý den na zadku a jen se starat o děti..proboha, vždyť žijeme skoro ve třetím tisíciletí. Vždyť i u mudlů je normální, že žena dělá kariéru a tak. Že není celý den doma. Proboha, copak se musí chovat, jako by žila v nějakým sedmnáctým století?!“

„Minule to bylo jen minulé století,“ nedopustil si poznámku Draco.

Narcisa se na něj však podívala takovým pohledem, že toho radši nechal. Pochopil, že to se sem teď nehodí.

„Víš, Ginn,“ zapojila se i Shanon, „tvoje matka byla vychována podle starých zvyků. A podle toho se chová. Rodina je pro ni na prvním místě. Ji žádná kariéra nezajímala.“

„Ale to nezajímá, že mě…“ začala Ginny.

„My to víme, Ginn,“ přerušil ji Harry unaveně. „Chápeme tě.“

„Dík,“ zašeptala dívka. „Já…Asi si půjdu lehnout. Jsem docela unavená,“ špitla a odešla z místnosti. Draco ji hned následoval.

Ostatní v kuchyni nadále zůstávali. Narcisa a Shanon zcela zapomněly na to, že ještě před chvílí vařily večeři. Rozdělané jídlo teď stálo opuštěné, ale nikomu to zřejmě nevadilo. Nikdo už na jídlo ani neměl pomyšlení. Po chvíli se Narcisa sebrala a odešla z místnosti. Po chvíli ji následovala i Shanon a po dalších deseti minutách odešli i Remus s Tonksovou. V místnosti zůstal jen Harry, který seděl s tragickým výrazem na pohovce, kam se před nějakou dobou přesunul.

Už zase zůstal úplně sám. Ne že by mu to vadilo, ale pokaždé, jakmile se ocitl bez společnosti, začal myslet na Nataliu. Na to, jak moc mu chyběla. Avšak už se vzdal naděje, že by se mohla vrátit. Přeci jen dva dny byly docela dlouhá doba. Pokud by uspěla, musela by být již dávno zpět. Ale tohle znamenalo, že zklamala a stejně jako její otec zůstala vězet v Oblouku nicoty. Chlapci stekla po tváři osamělá slza. Jak rád by se za ní Harry vydal, ale věděl, že tohle udělat nemůže. To on byl poslední záchrana světa, to on měl sprovodit zabít Voldemorta. Nemohl si jen tak odejít a riskovat, že by zemřel. Navíc tu byli lidé, kvůli kterým by to neudělal. Byla tu Ginny, Remus a Tonksová, Shanon a Draco a i Narcisa. Na těch všech mu teď moc záleželo, přestože by to o některých ještě před pár měsíci neřekl. Jenže oni byli jediní, kdo za ním stáli. Byli poslední, kdo mu zůstal. Ten, kdo nezemřel, ho zradil. Nevěděl, co je vlastně horší. Oboje pro něj bylo moc těžké.

V kuchyni proseděl více než hodinu, než se konečně vzpamatoval a rozhodl se vrátit k sobě do pokoje. Ale jakmile se zvedl, spatřil něco, co by tam opravdu nečekal. Nebo spíš někoho.

Hned vedle krbu stála Hermiona a propalovala ho pohledem. Překvapeně na ni vytřeštil oči.

„Co tu děláš?“ vypadlo z něj po chvíli.

„Chtěla jsem s tebou mluvit,“ sklopila dívka hlavu. „Víš, já…Moc bych se ti chtěla omluvit za to, jak jsem se k tobě v poslední době chovala..Opravdu mě to moc mrzí a…“

„Proč?“ přerušil ji Harry. „Proč se mi najednou chceš omlouvat, když ses ke mně celé měsíce chovala jako k nějakému odpadu?“

„Protože jsem si něco uvědomila. Každý dělá chyby, Harry, někdo lehčí a někdo těžší. A tohle to byla moje největší chyba v životě. Nikdy jsem se k tobě neměla obracet zády..“

„Pořád si mi neodpověděla.“

„Prostě jsem si uvědomila, jak jsem byla hloupá a povrchní. Vadilo mi, že se najednou bavíš s Nataliou víc než se mnou a Ronem. Jenže teď už to chápu. Nebo si aspoň myslím, že vím, co pro tebe tehdy znamenala. Že chybu si neudělal ty, ale my. I když jsme s ní nevycházeli, nebyl důvod k tomu, abychom nevycházeli i s tebou.“

„Přestali jste se se mnou bavit, když Nat přivedla do domu Draca s Narcisou,“ připomněl jí Harry. Teď propaloval dívku očima a čekal, co mu řekne.

„Tehdy nás naštvalo, že jsi nám o tom neřekl, přestože jsi to věděl. Nechápali jsme, proč se jich vlastně zastáváš. A pak jsi se s ním začal i bavit a my…Nepřenesli jsme to přes srdce..Že ses bavil s ním. Mysleli jsme, že se nám přijdeš omluvit…Ale…Nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá. Nevidět, že on se opravdu změnil. Nebo spíš to, že je ve skutečnosti jiný, než jsme si mysleli…On je vlastně lepší než já a Ron…Přenesl se přes to nepřátelství, které jste mezi sebou měli a začal se s tebou kamarádit. A skvěle si rozuměl i s Ginny a Nataliou. A to my jsme nedokázali. Nechápali jsme, proč se Ginny chová tak, jak se chovala. Proč si hraje na někoho, kým ve skutečnosti není. Jenže…Ona spíš konečně začala žít. Našla to, co celou dobu hledala. Stejně jako ty,“ pohlédla opět na zem a neodvažovala se zvednout oči k Harrymu. Přesto však tiše pokračovala dál. „Až teď jsem si uvědomila, cos k Natalie cítil. Byla pro tebe víc než jen dcera Siriuse, viď? Víc než jen dcera přítele tvých rodičů…Měls ji rád.“

„Jak..jak…“ zakoktal Harry.

„I když jsem se s tebou nebavila…Já tě znám, Harry. Těch šest let se nedá zapomenout. Stejně jako jsem věděla, že se ti líbí Cho, Ginny..Poznala jsem, že k Nat cítíš víc než jen přátelství..Jenže ona asi k tobě ne.“

„Mýlíš se, Hermiono,“ zamumlal Harry.

Jako by se bariéra mezi ním a Hermionou najednou prolomila. Najednou ji zas bral jako svoji nejlepší kamarádku. Vlastně to pro něj byla pořád, tohle přátelství nešlo vymazat, jen na chvíli nebylo vidět.

„Ach Harry,“ vyhrkla dívka a vrhla se mu kolem krku.

Harry ji jen silně objal. Byl rád, že ji má zas zpátky. Tolik mu chyběla. Věděl, že s ní může mluvit skoro o všem. Že ona ho chápe. Doufal, že jejich neshody jsou konečně zažehnány. Moc si to přál. Tolik ho užíralo, že se spolu nebavili. Že se pořád hádali.

„Chyběl jsi mi,“ zašeptala po chvíli Hermiona a odtrhla se od něj.

„Ty mě taky. Ani nevíš jak,“ odvětil Harry. „Ale Ron..“

„I on to časem pochopí,“ řekla dívka konejšivě. „Jen mu to bude trvat o něco dýl než mě,“ usmála se a posadila se na pohovku. A Harry ji hned napodobil.

„V to doufám. Potřebuju vás. Tebe, Rona, ale i ostatní.“

„Já vím,“ usmála se na něj Hermiona. „Za tu dobu ses s nimi hodně spřátelil, viď?“

Chlapec přikývl. Byl rád, že se konečně někomu mohl svěřit a říct, co ho tak dlouho trápilo.

„Draco je opravdu fajn,“ rozpovídal se zas. „Je úplně jiný, než jsem si dřív myslel. Měl doma hotové peklo. Lucius to všechno dirigoval. Nutil ho dělat věci…a když neuposlechl, čekal ho trest. A Cissa nemohla vůbec nic dělat. Vůbec. Jinak by to schytala i ona. byl by schopen ji i zabít. Víš, jakej je..“

„To vím,“ přikývla dívka. „Přesto jsem si nemyslela, že by byl takovej i na vlastní rodinu.“

„To asi nikdo. Nechápu, jak s ním mohla Narcisa vydržet tak dlouho. S někým, koho vůbec nemilovala. Koho si prostě musela vzít…“ Harry se na chvíli odmlčel. Neúmyslně pomyslel na svého kmotra. Pak začal znova mluvit, ale o úplně něčem jiném. „Ginny je skvělá holka. Nat ji změnila, ale asi k lepšímu. Chová se teď mnohem víc uvolněně. Už to není ta malá holka, kterou jsem kdysi poznal. Úplně se odpoutala od toho, že mě měla ráda. S Dracem je teď šťastná a já jim to přeji.“

„Ale ty nejsi,“ podotkla Hermiona. „Trápíš se.“

„A ty se divíš?“

„Ne.“

„Tobě nikdo blízký neumírá. To pokaždý jen mě,“ postěžoval si Harry. „Rodiče, Sirius, Brumbál a teď i Nat. ta mi chybí ze všech nejvíc. Pořád se z toho nemůžu vzpamatovat. Kdybych si jí jen tenhle měsíc všímal víc. Oba jsme byli věčně někde zalezlí a dělali na tom, co nás nejvíc trápilo. Já se zabýval viteály a Nat se učila kouzlit a nejen to. Každej den trávila v knihovně. Skoro s ostatními nemluvila, uzavřela se úplně do sebe. Jako by z ní vyprchala všechna radost. Nepoznával jsem ji. Ale přesto jsem ji měl moc rád. A řekl jsem jí to…Ale odmítla mě..“

„Určitě k tomu měla své důvody,“ hlesla Hermiona.

„To měla. Už tenkrát plánovala to, že půjde do toho oblouku. Tenkrát řekla, ať jí to nedělám ještě těžší. Nechápal jsem to. Kdybych si jí víc všímal, došlo by mi, že tu svojí akci plánuje už na teď.“

„Nemohls zabránit něčemu, o čems nevěděl…“

„Ale já o tom věděl. Stejně jako Draco, Ginn a Cissa. Všichni jsme to věděli. Jen jsme mysleli, že to nechá na někdy jindy, až bude umět pořádně kouzlit. Jenže ona se rozhodla jinak. Ten den, kdy odešla, se zas chovala tak, jako vždycky. Sršela dobrou náladou. Vtipkovala. Dokonce se i popichovala s Dracem. Celý den. A v noci zmizela,“ složil si Harry ruce do dlaní. „Nechala nám tu jen několik dopisů.“

„To vím,“ zašeptala Hermiona. „I mě jeden nechala. A díky tomu jsem pochopila…“ nedořekla větu. Nebylo to ani potřeba, Harry ji chápal.

Oba pak chvíli mlčeli. Nebylo to tím, že by si neměli co říct. Prostě se to tam tak nějak hodilo, to ticho.

„Napsala mi, že mě miluje,“ zamumlal Harry. „Ale taky to, že to udělat musela. Že se musí pokusit tátu zachránit.“

„Jenže to je nemožné.“

„Není. Belatrix moc dobře věděla, co dělá, když poslala Siriuse do toho zatraceného oblouku. Věděla, co ho za ním čeká. Ne smrt, ale věčné utrpení. Není to Oblouk smrti, jak si mnozí myslí. Ciss nám o něm řekla pravdu. A dokonce jsme o tom našli i knihu.“

„Vážně?“ vyhrkla dívka u které se zas projevila její láska k knihám. „Mohla bych ji vidět?“

„Měla bys jí vidět,“ opravil ji Harry. „Chci, aby věděla, co udělala. Možná, že pak na ní změníš názor, na Nat.“

„To už jsem změnila tak jako tak.“

Oba dva se zvedli a zamířili nahoru do patra. Harry bez otálení vlezl k sobě do pokoje a Hermiona vešla váhavě za ním. Usadila se na jedné z postelí a přijala knížku, kterou jí chlapec podával. Divila se, že ji našel tak rychle, ale pravda byla taková, že moc dobře věděl, kde je. Jen se ji bál z toho šuplíku vytáhnout.

Dívka bez meškání nalistovala příslušnou stranu a pustila se do čtení. Bylo na ní vidět, že se jí vůbec nelíbí to, co tam čte. Černou magii ráda neměla. Asi po pěti minutách se na Harryho opět podívala. Ve tváři měla prazvláštní výraz.

„Je statečná,“ vypadlo z ní. „Málokdo by se tam vrhnul, když by věděl, že má asi jednoprocentní šanci na úspěch a pak ho tam čeká něco horšího než smrt.“

„Nat se ničeho nebála,“ povzdechl si Harry. „Do všeho se hrnula po hlavě. I do tohohle. Hned, jak si tenhle článek přečetla, byla rozhodnutá tam jít. Udělala by všechno, jen aby Siriuse vysvobodila. Přestože ho neznala, moc jí na něm záleželo. Víc než na matce. Strašně moc lpěla na věcech, které jí Sirius zanechal. Na těch pokojích, na dopisech, které jí napsal, na fotografiích. Nic z toho by nedala z ruky. Dokonce mu ani nevyčítala to, že ji poslal do budoucnosti. Naopak za to byla ráda. Že byl pro ni schopen udělat něco takového. Říkala, že díky němu měla nádherný život. A teď, že mu to chce oplatit a dostat ho zpět mezi nás,“ rozpovídal se Harry a v očích se mu objevily první slzy. „Ona byla vzácný člověk. Měla sice svoje chyby a zlozvyky, ale srdce měla na pravém místě.“

Hermiona se na něj smutně podívala. Nedokázala si představit, co asi teď musí Harry cítit. Věděla, že tím, co mu řekne, mu pravděpodobně dá plané naděje, ale musela to udělat.

„Víš,“ řekla pomalu, „podle mě ještě existuje možnost, že se vrátí. Tady píšou, že tam čas neběží. Já bych spíš řekla, že tam běží jinak. Je klidně možné, že Siriuse osvobodí, ale podle zemského času to bude trvat déle, než tam.“

„Jenž to by znamenalo, že to může trvat i roky,“ hlesl Harry a naděje, která v něm vzplanula, se zas rozplynula jako dým.

03.12.2007 19:02:24
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one