My world of fantasy...

31. KAPITOLA - ÚVODNÍK V DENNÍM VĚŠTCI

Tak jsem tu se slíbenou kapitolkou...Je trochu kratší, než je u mě obvyklé, ale je to jen taková mezikapitola...Ta středeční vám to bohatě vynahradí, věřte mi..=D
Ale i tak očekávám spoustuu komentů, ok??
_________________________________________

Draco a Ginny sešli ráno jako vždy do kuchyně a dali s něco k snídani. Přitom se spolu vesele bavili o včerejším dni. O tom, jak se Natalia konečně vzpamatovala a opět začala žít. Ovšem idylka netrvalo příliš dlouho. Během deseti minut se do místnosti vřítila úplně bílá Tonksová s novinami v ruce.

„Kde je Natalia?!“ vykřikla hystericky.

„Asi spí,“ odpověděl Draco. „Co se prosím tě děje?“

„Co se děje?“ vyjekla bystrozorka. „Co se děje? Běž okamžitě do jejího pokoje a zjisti, jestli tam je.“

Malfoy se na ni jen udiveně podíval, ale opravdu se zvedl a spěšně vyšel z místnosti. Ginn i Nymfadora slyšely, jak se žene nahoru po schodech a s někým mluví. Za necelou minutu se dveře znova otevřely, ale nebyl to Draco. Byl to Harry, který se před chvílí probudil.

„Co tady tak řveš?“ zeptal se místo pozdravu. „A kde jsou ostatní?“

„V práci,“ řekla Tonksová roztržitě.

„I Remus?“ podivil se.

„Ten jen obíhá pár věcí. Společně s Narcisou.“

„Fajn,“ přikývl Potter a šel si vzít něco k snídani. „A co se vlastně stalo?“

„Snad nic,“ zamumlala bystrozorka.

Ginny s Harrym si vyměnili překvapené pohledy, ale nijak to neokomentovali a každý si radši hleděl svýho. Za chvíli se k nim vrátil Draco.

„Tak co?“ vybafla na něj hned Nym.

„Není tam.“

„Ne,“ zlomil se Tonksové hlas a složila si hlavu do dlaní. Na zem jí přitom vypadly noviny, se kterými se před pár minutami vřítila do místnosti.

Draco se pro ně zvědavě sehnul, jako by tušil, že v nich najde důvod ženiny hysterie. Rozložil je na stole, ale jakmile pohlédl na titulní stranu, z tváře mu zmizel úsměv. Nevěřícně stále dokola četl nadpis. S obtížemi se pustil do čtení celého článku.


Neznámá dívka zmizela v Oblouku smrti


Včera v pozdních večerních hodinách vešel na ministerstvo kouzel nezvaný host. Byla jím jakási černovlasá dívka, tak kolem osmnácti let. Neudala ani svůj důvod, proč se na těchto místech nachází, ani nedala svoji hůlku kontrole. Přesto se dostala přes hlídače, který toto vše má kontrolovat. Tvrdila, že má na ministerstvu otce, za kterým se musí nutně dostat, a tak ji strážný po nějaké době pustil dovnitř.

Avšak dívka místo toho, aby zamířila výtahem nahoru, kde se nachází valná většina kanceláří, sjela výtahem do některého ze spodních pater. Tím vzbudila v hlídači podezření a on duchaplně zavolal na pomoc bystrozory. Ti se bez váhání pustili do hledání onoho vetřelce. Podařilo se jim to teprve po více než třičtvrtě hodině, kdy se napadlo podívat se na Odbor záhad. To, že je neznámá zde, zjistili hned po vstupu. A nakonec ji zde i našli.

Objevili ji v místnosti, ve které stojí nechvalně známý oblouk, který většina kouzelnické populace nazývá Oblouk Smrti. Tam se pokusili dívku zastavit, ale marně. Bez váhání sama vstoupila do oblouku.

Bylo to hrozné,“ uvedl dnes ráno jeden z bystrozorů, který toho byl svědkem. „Když jsme tam vešli, už stála u toho oblouku. S kolegou jsme se snažili vést s ní nějakou konverzaci, ale po několika větách se dívka otočila a se slovy, že to musí udělat, vstoupila do Oblouku. Ještě předtím však na zem hodila cedulku, na které měla uvedeno jméno a důvod návštěvy.“

Natalia Blacková

Vyzvednutí blízkého člověka


Kdo je ona záhadná dívka se dosud neví. Nepodařilo se nám zjistit, co vlastně byla zač a proč dobrovolně vkročila do Oblouku, kde ji čeká jen smrti.

Více na straně 5


Draco jen nevěřícně hleděl na noviny. Tohle nemohla být pravda. To by Nat přece neudělala. Vždyť se domluvili na tom, že v tomhle jí bude pomáhat. Že tam půjde s ní. A ona se místo toho zničehonic vypravila na ministerstvo a skočila do toho prokletého oblouku. Po tvářích se mu začaly koulet slzy. Nevěřil, že by se jí to podařilo. V srdci měl najednou prázdno, jako by ztratil milovanou osobu. Jako by ji už nikdy neměl vidět.

„Draco?“ zatřásla s ním Ginny. „Co se děje?“ vyjekla, když uviděla, že pláče.

„Přečti si to,“ dostal Malfoy ze sebe a podstrčil jí noviny. Na nic víc se nezmohl.

Ginn se bez otálení pustila do čtení. Čím dál se v článku dostávala, tím víc byla zaražená. Jakmile dočetla, zničeně se složila na židli a propukla v srdceryvný pláč. Stejně jako Draco nevěřila, že by se její kamarádka mohla kdy vrátit.

Harry jen překvapeně sledoval dění v kuchyni. Nechápal, co je v těch novinách tak strašného, že tu teď všichni pláčí. Rozpačitě si přitáhl noviny k sobě. Ale jen co uviděl titulek, došlo mu, co se děje. Nepotřeboval kvůli tomu ani číst ten článek. Bylo mu jasné, co se stalo. Zdrceně zavřel oči, ze kterých se mu také draly slzy. Odhodil noviny na zem a odběhl z místnosti. Nedokázal v tamějším prostředí už déle vydržet. Ukryl se v útrobách svého pokoje, kde se plně oddal svého smutku.

Nemohl uvěřit tomu, že to Nat udělala. Věděl, že na to nezapomněla, ale myslel si, že to uskuteční až za hodně dlouho. Teprve teď mu docházelo, proč se jich celou tu dobu dívka stranila. Proč byla celou tu dobu tak zamlklá. Jen si plánovala svoji akci a snažila se naučit co nejvíc. A včera to uskutečnila, aniž by komukoliv cokoliv řekla. Aniž by se rozloučila.

Harry se bezvládně složil na postel. Nedokázal se s jejím odchodem smířit. Věřil, že už není naděje na její návrat. Ne, že by nevěřil jí a jejím schopnostem, ale na něco takového by si netroufl ani on. Nedokázal by se vrhnout do oblouku, když by věděl, že za ním je jen věčné utrpení.

Navíc ho hryzalo svědomí, že se spolu rozešli ve zlém. Když ji viděl naposledy, choval se k ní hnusně a odtažitě. Jak teď toho litoval. Opět ztratil nějakého člověka, na kterém mu záleželo. Nejdřív rodiče, pak Cedrik, Sirius, Brumbál a mnoho členů z Řádu. A teď navíc Natalia. Dívka, kterou měl rád víc než kohokoliv jiného. Dívka, kterou miloval, ale jeho láska nebyla opětována.

„Harry?“ ozvalo se jemné zaklepání na dveře a dovnitř vešel Remus.

I on měl ve tváři nešťastný a zdrcený výraz. Bylo na něm vidět, že ho ztráta Nat také velmi vzala.

„Jdi pryč, Remusi,“ odháněl ho od sebe Potter. Chtěl být sám.

„Promiň, ale nemůžu. Potřebuju, abys se mnou šel dolů. je tam něco, co bys asi měl vidět.“

„Co?“ zvedl Harry s očekáváním hlavu.

Ale Lupin mu jeho myšlenku hned vyvrátil. „Je to něco od ní. Něco, co nám, každýmu zvlášť, nechala. Měl bys tam jít taky.“

„Dobře,“ povzdechl si Potter a zadržel slzy, které se mu opět draly do očí. S nešťastným výrazem se ploužil po schodech. Nemyslel na to, co na něj dole čeká. Nemyslel vůbec na nic. Nezajímalo ho to. V hlavě měl teď úplně prázdno. S odchodem Blackové zmizelo úplně všechno. Všechna jeho radost.

Konečně sešli dolů. Harry viděl, jak z pokoje, který sloužil jako obývací než v něm byl Hagrid, vycházejí jednotlivý lidé.

„Je tam něco i pro tebe,“ řekl mu koutkem úst Draco, který si v ruce nesl jakousi obálku a balíček. Ale vůbec se při tom neusmál. Bylo na něm vidět, že ho ztráta Nat velmi vzala. Harry si až teď uvědomil, jak Dracovi na dívce záleželo.

„Dík,“ zamumlal a vešel do pokoje.

Byl zde už úplně sám, všichni ostatní již odešli. Jediným pohledem zjistil, že na stole leží jeden jediný dopis a také jakýsi malý balíček, nedbale zabalený v jakémsi papíře. Pomalým krokem došel ke stolu a vzal do rukou onen dopis. Poté se posadil na postel, otevřel obálku a dal se do čtení.


Milý Harry,

Zřejmě už víš, co jsem udělala. A pokud ne, tak věř, že jsem udělala to, co jsem chtěla udělat už dlouho. Šla jsem zachránit svého otce. Vytáhnout ho z oblouku. Pravděpodobně mě to bude stát život, ale s tím jsem se už dávno smířila. Vím, že šance na úspěch je asi tak pětiprocentní, sám si tohle řekl, pamatuješ? Tam nahoře v pokoji, když jsme našli tu knihu s popisem Oblouku. Asi se teda už nevrátím, ale život bude pokračovat dál. Aspoň ten tvůj. Ale chtěla bych tě o něco poprosit a zároveň se ti omluvit a něco ti vysvětlit.

Tolik jsem ti toho chtěla říct, ale v poslední době jsem k tomu neměla možnost a nebo odvahu. Každý jsme se věnovali tomu, co pro nás bylo v tu dobu nejdůležitější a uzavřeli jsme se úplně od okolního světa. Ale nebylo to správné. Teď to vím. A proto tě chci poprosit, neuzavírej se před okolním světem. Vím, že tě tíží to, že ty jsi ten, kdo má zabít Voldemorta, ale pamatuj, že sám to nedokážeš. Ne bez podpory přátel. Kvůli mně jsi ztratil Rona a Hermionu, ale doufám, že Draco a Ginny by ti mohli být nápomocni v tom, co teď děláš. Jim oběma na tobě záleží. Draco v tobě našel prvního opravdového přítele, i když by ti to nikdy neřekl. A Ginny, ta tě bude vždycky podporovat. Už dávno to není ta malá holka, která do tebe byla po uši zamilovaná. Teď je to téměř dospělá žena, která ví co chce. Asi se ti zdá zvláštní, že zrovna já ti radím, abys využil pomoci přátel, když já sama jsem se vydala sama na dá se říct poslední cestu. Ale věř mi, že naše úkoly jsou zcela odlišné. Ty máš dost velkou šanci na úspěch. Nevím přesně, co máš dělat, ale jsi jediný člověk, který může Voldemorta porazit. Není to kvůli té věštbě. Ty jsi silný, Harry, a máš odhodlání. Navíc máš důvod pro to, abys ho sprovodil z tohoto světa. Zabil ti rodiče a další blízké lidi a tím si z tebe udělal dost velkého soka. Vím, že ty to dokážeš. Zato já…nevím, jak to mám říct. Kdyby šel kdokoliv se mnou, i on by zůstal v tom oblouku vězet. Byl by to jen ztracený život. A i když to vím, „zemřu“ s klidným svědomím, že jsem pro tátu udělala všechno.

Prosím, hlavně ať tě nenapadne se tam za mnou vydat. Nedělej to. Jestli mám nějaké poslední přání, tak je to tohle. Nechci, abys ztratil život kvůli někomu, jako jsem já. Za to ti nestojím. Záleží mi na tobě, Harry, ani nevíš jak moc. Mám tě hrozně moc ráda. Víc než jako kamaráda. Miluji tě. Ovšem tím, jak jsi mě před čtrnácti dny políbil, jsi mě dost zaskočil. Nečekala jsem, že bys ke mně mohl cítit víc než jen přátelství. Omlouvám se za to, jak jsem se k tobě tehdy zachovala, ale já nemohla jinak. Už tehdy jsem si plánovala to, co jsem dnes konečně uskutečnila. Bylo by pro mě mnohem těžší odejít. A nechtěla bych tě ranit ještě víc.

Nevím, co víc bych ti sem měla psát. To nejdůležitější jsem ti snad už řekla. Snad ještě jen, že čas, který jsem mohla prožít s tebou a ostatními, bylo to nejhezčí, co jsem v životě prožila. A za to ti moc děkuji.

Sbohem

Navždy tvá Natalia


P.S. Doufám, že tě můj dárek na rozloučenou aspoň trochu potěší. Dalo mi docela práci toho prodavače ukecat k tomu, aby mi to prodal.


Tím Nataliin dopis končil. Harry na něj hleděl se slzami v očích. Po tomhle bylo ještě těžší se smířit s jejím odchodem. Srdce mu říkalo, že ji ještě uvidí, ale rozum mluvil jinak. Po více jak hodině, kdy Harry jen nepřítomně hleděl na dopis a z očí mu proudily potoky slz, se konečně pohnul a pohlédl na to, co mu ještě dívka zanechala. Roztrhla papír, kterým byl dar obalen, a nevěřícně hleděl na to, co spatřil. Na stole před ním ležela obrovská kniha. To by nebylo tak překvapující, kdyby si nepřečetl název, kterým se honosila. Nejčistší kouzla magie. Nemohl tomu uvěřit. Věděl, že tahle kniha je dosti vzácná a také pořádně drahá. Ani ve snu by ho nenapadlo, že by ji někdy dostal do ruky.

Ale nehodlal se tím teď zabývat. Myšlenky měl úplně někde jinde. A tak si ani nevšiml, že z knížky vyčnívá jakýsi pergamen, který tam jistojistě někdo vložil. Harry jen odnesl knihu nahoru k sobě do pokoje a pak se vrátil dolů. Potřeboval teď být s někým.

A očividně nebyl sám, koho to napadlo. V kuchyni byla také Ginny, Draco, Remus, Tonksová a Shanon s Narcisou. Všichni mlčeli a když vešel, smutně se po něm ohlédli. Ve tvářích měli utrpení a v očích slzy. Harry jen přikývl na pozdrav a posadil se na jednu ze židlí. Mlčel. Ale po deseti minutách to nevydržel a konečně se zeptal na to, co ho tížilo.

„Věděl jste o tom někdo?“

„Ne,“ odpověděla mu za všechny Ginny.

„Myslel jsem, že to udělá až za dlouho,“ zapojil se i Draco.

„Vy jste o tom věděli?“ otevřel ústa v údivu Remus. „Vy jste věděli, co chce Nat udělat? Tak proč jste ji teda nezastavili? A proč tam šla?“

„Kvůli Siriusovi,“ ozvala se Narcisa. „Chce se pokusit ho zachránit.“

„Cože?“ vyhrkla Tonksová, které se v očích stále třpytily slzy. „Vždyť Sirius je…“

„Není,“ ozval se zas Harry. „Ten oblouk není Oblouk smrti. Když do něj někdo spadne, tak upadne do komatu. A v tom bude prožívat hrozná muka.“

„A jak teda Nat chce..“ začala Shanon, ale byla přerušena Dracem.

„Když tam někdo vejde dobrovolně a je ochoten pro toho, kdo tam je uvězněn udělat vše, tak zůstane při vědomí. Musí pak splnit nějaké tři úkoly a když je udělá, může si někoho odvést. Když ne…“

Celá kuchyně se opět odmlčela. Těm třem, kteří o tomto tématu moc nevěděli, došlo, co se stane, když Natalia zklame.

„Jak tohle víte?“ zeptal se po chvíli zas Remus.

„Ode mě,“ povzdechla si Narcisa. „A já o tom vím od Belly. Mimoto je to v jedné knize. A tu Nat četla.“

Jaká je šance, že se odtamtud dostane?“ otázala se s obavami Shanon.

„Asi tak pětiprocentní. Ne-li menší,“ odpověděla Ginny.

Opět nastalo ticho. Všem se zdálo úplně nemožné, že by se dívka mohla vrátit. Opět na ně dopadla ta tvrdá realita, že ztratili milovaného člověka. Všichni si Nat za ten čtvrt rok oblíbili. A to bylo slabé slovo. Nat pro ně byla mnohem víc. Měli ji rádi a brali ji za člena své rodiny. Každému v tomto domě přirostla k srdci. Pro Harryho to byla láska, pro Ginny a Draca sestra a pro ostatní téměř vlastní dcera. Vždyť i ona se k nim tak chovala. Přestože měla plno chyb, milovali ji.

„Tenhle rok je špatnej,“ řekl po chvíli Harry. „Pořád někoho ztrácíme. Nejdřív to byl Brumbál, pak McGonagallová a několik dalších členů Řádu, a nakonec Nat. A to nepočítám to, že se s některými pořád hádáme a tak,“ pohlédl smutně na Ginny. Ta hned pochopila, kam tím míří.

„Osudu neporučíš,“ špitla dívka. „Mimoto, některé věci jdou napravit.“

„Ale některé ne,“ povzdechl si Harry. „Ostatní by asi měli vědět, co se stalo. I když pochybuju, že by je to nějak zajímalo.“

„Některé určitě,“ zapojila se zase Tonksová. „Fred a George si s Nat dost rozuměli. A i jiní. Nat tu některým nechala pár věcí, ty už jsme jim poslali. A určitě už to vědí z novin.“

„Ron a Hermiona teď určitě slaví,“ přivřela Ginn bolestně oči. „A mamka taky,“ začala zase plakat.

Draco ji jen konejšivě objal a smutně pohlédl na ostatní. Věděl, že oni myslí na to samé. Jak se asi zachovají ostatní, jestli přijdou aspoň na ústředí. A jestli budou aspoň trochu litovat toho, že je Natalia opustila.

26.11.2007 20:56:01
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one