My world of fantasy...

27. KAPITOLA - ZÁHADNÁ VZPOMÍNKA

Tak a je tu další kapitolka..=D Předně bych vám všem moc a moc chtěla poděkovat za komenty, moc mě potěšily..=D Bylo jich hodně a hlavně byly moc krásný..=D Dlouhý a tak..=D Ráda bych takové viděla i tady u té kapitoly..=D Prosím, prosím..Ať mám větší motivaci psát..Jen stěží si na to hledám čas, jak už jsem jednou říkala, pořád ve škole jen píšem a píšem, opravdu není den bez testu..=( A pak má člověk mít čas na něco jiného..
No tak jen doufám, že se kapitolka bude líbit..Hezké čtení.
Kaitlin
__________________________________________

Po úspěšně uvařeném obědě, který připravovala hlavně Ginn s Harrym, protože Natalia i Draco se raději prohlásili za nejnešikovnější lidi pod sluncem, než se pustili do vaření, se Nat spokojeně rozvalila na židli a upřeně se zahleděla na Remuse.

„Co je?“ zeptal se Lupin, když si toho všiml.

„Ale nic,“ pokrčila rameny dívka. „Jen koukám, jestli už si dojedl.“

„A proč tě to..“

„No, pokud si dobře pamatuju, tak jsi mi slíbil po obědě to doučko. A protože už po obědě jsi, jak to tak vypadá…“

„To mě nenecháš ani chvilku vydechnout?“

„A to byl ten oběd tak namáhavej? Protože jestli jo, tak ti musím oznámit, že stárneš,“ zašklebila se na něj Nat. „Za chvilku z tebe bude starej, bezzubej dědek.“

Tonksová vedle Lupina se dala do pobaveného smíchu a i ostatní se vesele pochechtávali.

„Nemohla by ses bavit jinak, než na můj účet?“

„Proč? Víš jak jsi skvělej cíl? Na tebe nikdo nemá. Přiznej si to, tady z přítomných vypadáš úplně nejstarší.“

„A to chceš, abych tě učil. Vždyť mě z tebe klepne.“

„Nefandi si. To bys z toho vyvázl moc lacině.“

„Hele, už vím, jak zničíme Voldemorta,“ ozval se najednou Harry.

„Jsi normální?“ otázala se ho starostlivě Nat. „My tu řešíme Remusovo stáří a ty sem zapleteš Voldyho?“

„Kuš. A tahle taktika by náhodou zaručeně fungovala.“

„A jaká?“ zajímala se Nymfadora.

„Pošlem mu tam tak na týden, dva Nataliu. Po pár dnech už by z ní zešílel a nebo by se sám vzdal.“

„Hahaha,“ zašklebila se Blacková. „K tomu blbýmu ksichtu by mě nikdo nedostal. I když..Možná lepší Voldy než paní Weasleyová,“ dodala.

„Nepřeháněj,“ zarazila ji Narcisa. „Ty si ani neumíš představit, čeho všeho je Pán zla schopen.“

„Když já z něj prostě nedokážu mít strach. On je pro mě něco tak vzdáleného..Prostě tuctovej mafián. Třeba teroristi jsou schopni způsobit horší věci než on. Hodí někam atomovku a bác, tisíce lidí jsou mrtví. A nebo útoky z jedenáctýho září. To šlohli několik letadel a napálili to s nimi do New Yorských dvojčat. To bylo mnohem horší než to, co se děje tady.“

„Počkej, to se stalo kdy?“ zeptala se Shanon zmateně.

„Rok 2001. Nebo si představte, že by se stalo to, co v Armagedonu. Najednou by se na Zem řítil obrovský meteorit a lidi by ho museli nějak zneškodnit. A nebo by přiletěli ufouni jako ve Dni nezávislosti. To by teprve byla katastrofa. Všechna velkoměsta na padrť..“

„O čem to prosím tě mluvíš?“ nechápal Draco.

„Ale, jen o nějakejch filmech. Ale to by bylo mnohem horší než to, co dělá teď Voldy. Vždyť i ten Hitler byl mnohem horší. Nebo komunisti.“

„Nat, ale my žijeme v kouzelnickém světe,“ připomněl jí Harry.

„Jo, já vím. Jen poukazuji na to, že to není tak hrozné, jak by to mohlo bejt. Nebo třeba…“

„Stačí, stačí,“ zarazil ji Remus. „My si to umíme domyslet.“

„Dobře. Tak pokud ti tohle téma nevyhovuje, můžeme se vrátit k tomu předchozímu,“ zašklebila se na něj Natalia.

„To je dobrý,“ zakroutil Lupin hlavou. „Kde máš vlastně holky?“ otočil se na Shanon. „Myslel jsem, že se vrátily s tebou, ale..“

„Zůstaly u Weasleyových. Že prej s těma pošukama,“ mrkla na Nataliu a Harryho, „tu nebudou.“

„Tak to musí bejt mamka blahem bez sebe,“ odfrkla si Ginny. „Místo jedné neposlušné dcera má hned dvě tak skvělé.“

„No tak Ginny,“ mírnila ji Shanon. „Takhle bys o matce mluvit neměla.“

„Nebyla jsem to já, kdo si začal. A jestli si dobře pamatuju, tak mě ona sama zavrhla. Můžu si mluvit jako chci.“

„Kde je ta hodná, milá holka, kterou jsem před pár lety potkal ve škole?“ zeptal se Remus. „Teď je z tebe stejná potvora jako Nat.“

„No dovol,“ ohradila se okamžitě Natalia. „Já a potvora? Kdes na to přišel?“

„Nejsem slepej.“

„A to bych se hádala.“

„Nemohla bys být chvíli zticha? Abych aspoň dokončil větu. Chtěl jsem říct, že mi někoho nápadně připomínáš. A nemyslím tím teď Siriuse.“

„A koho teda?“ vyzvídala dívka.

„Napovím ti. Sedí tady s náma..“

„Shanon,“ vyhrkl Harry, Draco a Ginny najednou.

Natalia a Shanon se na Remuse jen nechápavě podívaly. Ony dvě že si jsou podobné?

„Tobě už vážně hrabe,“ vypadlo z Nat. „Ukaž, nemáš teplotu?“ strachovala se.

„Natalio, nech tý komedie. Prostě Shany se v tvém věku chovala dost podobně jako ty. Stejná, s odpuštěním, mrcha. Jestli byl někdo ve škole drzý, tak to byla jen ona a Sirius s Jamesem. Nikdo jiný. Jak ti uměli profesory vytočit. Obzvlášť, když se hádali při hodině.“

„Hele, tos mi minule neříkala,“ otočila se na ni Blacková. „Jen že mamka s tátou byli na ostří nože a pak Lily a James.“

„Asi jsem se zapomněla zmínit,“ usmála se Shanon.

„To asi jo, protože hádky Shany se Siriusem a Jamesem byly mnohem horší. Většinou ztropili scénu rovnou uprostřed chodby, která byla plná lidí a nezřídka přitom došlo i k nějakým těm kouzlům,“ vypravoval Remus. „No a pak se tam objevila Lily, začala kvůli tomu řvát na Jamese a Kate se pohádala se Siriusem. A nakonec to skončilo tak, že Shanon a oba kluci schytali školní trest.“

„A máma s Kate ne?“ zajímalo Harryho.

„Ne. Lily byla vzorná prefektka a Kate byla taky moc hodná na to, aby někdo uvěřil, že se do toho zamíchala. Vždycky jsem to za ně vyžrala já,“ ušklíbla se Heavenlová.

„Takys to byla ty, kdo ty hádky vyvolával,“ podotkl Remus.

„Ale stálo to vždycky za to,“ usmívala se Shanon. „Ale někdy v šesťáku už jsme toho nechali.“

„Jo, protože jste se začali kamarádit a všechny ty blbosti jste začali podnikat společně.“

„Ale stejně to bylo skvělé. Ty noční toulky hradem, pasti na Filche…“ vzpomínala zasněně. „Mrzí mě, že Elizabeth nikdy do Bradavic nešla a nepoznala, jak je to skvělý místo. Zažila jsem tam nejhezčí roky života.“

„To asi každý,“ ozvala se překvapivě i Narcisa. „Prvních pět let tam bylo nádherných. Pak se to zvrtlo.“

„To máš pravdu. V té době se začal víc a víc projevoval Voldemort. Lidé začínali mít strach a mezi Zmijozelem a Nebelvírem to bylo na ostří nože.“

„Od nás z koleje už bylo několik lidí ve službách Pána zla. Bella, Lucius, Lestranger…Tvrdě prosazovali jeho vládu. Ze začátku na to lidi lákali, ale postupně už to byla skoro povinnost se k němu přidat.“

„A jak to, že ty..“

„Už tehdy jsem byla s Luciusem zasnoubená a tak po mně nevyžadoval, abych se stala Smrtijedkou. Už jen tím, že jsem si ho měla vzít, jsem měla dokázat, že stojím na jejich straně. A mimoto, na rozdíl od nich jsem se nemusela bát vyjít ven, neměla jsem znamení zla. Zřejmě počítali s tím, že bych za ně mohla provádět nějakou práci. Což se naštěstí nestalo.“

„A ještě že tak,“ ozval se zase Draco. „Jako by nestačilo, že mu slouží otec.“

„Lucius byl vždycky zkažený,“ povzdechla si Narcisa. „A mnoho lidí zas zkazil on. Třeba Severuse, Reguluse a mnoho jiných, docela dobrých lidí.“

„Hele, měl vlastně Snape nějakou rodinu?“ zajímal se Harry.

„Pokud vím tak ne,“ odvětil Remus. „Aspoň o tom nikdy nemluvil.“

„Ten taky nemluví. Jen řve a štěká,“ podotkl Potter.

„Jo, to je fakt,“ přisadila si i Ginny. „Teda, na svoje zmijozelské miláčky hodný byl, ne že ne,“ a pohlédla na Draca.

„No co,“ ohradil se. „Nemůžu za to, že jsem byl jeho oblíbenec. Harryho zas měl rád Brumbál a McGonalka. Nebýt jich, tak už v prváku vyletí za porušování školního řádu. Ale ne, on za to dostane jen body. A v dalších rocích i ocenění a kdoví co ještě.“

„To má holt někdo štěstí,“ ušklíbl se Potter.

„Hele, Tonks,“ ozvala se najednou Natalia, „co ty pořád tak mlčíš?“

„Jen jsem ospalá. V noci jsem na rozdíl od někoho pracovala. Bejt bystrozorkou není jen tak.“

„To věřím. Proto se jí taky nestanu,“ zazubila se Nat. „Takový náročný zaměstnání.“

„A co bys teda chtěla dělat?“ zeptala se Narcisa.

„Něco, kde budu mít co nejmíň práce a co nejvíc peněz,“ vysvětlila a všechny svým plánem rozesmála.

„Tak to by mě zajímalo, kde skončíš,“ pokýval hlavou Remus.

„Na ministerstvu, kde jinde. Tam nic nedělaj, jen berou prachy,“ usmívala se dívka. „A proč se tu vlastně bavíme o mě? Co třeba Harry, Draco, Ginny? Co ti budou dělat?“

„Tak Harry půjde na bystrozora,“ odpověděl za chlapce Lupin.

„Pokud mě to tý doby nezabije jeden cvok.“

„Nezabije,“ zavrtěla hlavou Natalia. „Protože my proti němu vytvoříme silné kvarteto, které nikdy neporazí. Já budu mluvit, a Harry, Ginn a Draco bojovat.“

„Jo, to by fungovalo nejvíc,“ přikývla Shanon. „Ale chudák Voldemort. To se ani nedostane ke slovu, natož aby začal kouzlit.“

„Tomu se říká taktika, víš?“ zubila se na ni Nat. „Nebo bych ještě mohla nadhodit jinou. Třeba jak ho unudit k smrti. Třeba bych se mohla rozpovídat o něčem, co ho hrozně zajímá. Třeba móda, technika a nebo kultura. V tom se dozajista vyzná.“

„No to určitě,“ usmál se Harry. „Už vidím, jak jde Voldy do divadla. Třeba na Romea a Julii.“

„A to je co?“ podivil se Draco.

„Ježiš, ty vůbec neznáš klasiku. Romea a Julie od Shakespeara. Oba pocházejí ze znepřátelených rodů, zamilují se do sebe a nakonec tragicky zemřou a rody se nad jejich těly spřátelí.“

„Tos to teda vzala pěkně rychle,“ zakroutil hlavou Remus.

„To nejzákladnější jsem řekla.“

„Četlas to?“

„Jo, jasně. Sice trošku zkrácenější verzi, která měla asi půl stránky…“

„Tak jinak. Přečetlas někdy nějakou knihu?“

„Ehm, no myslím, že slabikář, pak ještě pár dětských. No a kupu časopisů.“

„Takže samé hodnotné čtení,“ povzdechl si Lupin.

„Vždyť jo. Ještě abych četla Shakespeare. Už jen to, že je to ve verších mě děsí.“

„Ty jsi opravdu ztracený případ.“

„Že jo?“ křenila se na něj Natalia. „A ty jsi tu od toho, abys to aspoň trochu napravil, co se týče kouzlení. Když to nemůže udělat táta…Takže už by ses mohl zvednout z tý židle, ať můžem s tím kouzlením začít.“

„Kdybych mohl, tak za tohle Siriuse vlastnoručně zaškrtím, že mi tě nechal na krku.“

„Ale no tak, to bys přece neudělal. A navíc, nebýt mě, tak se tu celé dny nudíš.“

„Ani bych neřekl.“

„Ježiš, už nech toho vykecávání a pojď,“ prohodila oči v sloup Natalia a zvedla se ze židle. „Takhle tu jen prokecáš celej den a já z toho vyjdu na prázdno.“

„Proč tahle holka nemůže mít aspoň nějakou úctu k dospělým a starším,“ zazoufal si Remus.

„A mám se k tobě snad chovat jako ke stoletýmu dědkovi? To by tě vůbec nebavilo. Zvlášť, když bych ti pořád předhazovala všechny tvoje nedostatky. I když..To můžu i teď,“ neztrácela svoji dobrou náladu. „A pojď už.“

„No jo pořád,“ povzdechl si opět Remus.

Ale opravdu vstal a zamířil ke dveřím. Natalia ani na vteřinu neváhala a vydala se za ním. Už v hale jí ale zaskočil tím, že se vydal směrem k místnosti, kde po několik dní spal Hagrid. Ale neprotestovala a hned vyrazila za ním. Aspoň se nemusela trmácet do bůhví jakého patra. jakmile byli v místnosti, Remus jedním kouzlem nechal veškerý nábytek odplachtit ke stěnám a vytvořil tam tak místo dost velké na to, aby zde mohli nacvičovat nějaká ty kouzla.

„Tak co všechno už umíš?“ otázal se Natalii.

Dívka však jen pokrčila rameny: „Asi takhle. Zvládám kouzla pro první ročník. Z obrany trochu víc. Dál jsem se ještě nedostala.“

„A všechny předměty?“ otázal se Remus. „A jak ti co jde?“

„No přeměňování, formule a tu obranu. Víc nic. A přeměňování mi nejde,“ šklebila se na něj.

„Bezva. Takže si tě z toho všeho vyzkouším,“ rozhodl se.

„Né,“ zasténala dívka. „Nemůžeme brát něco dalšího? Mě opakování nebaví.“

„Jsem tu učitel já nebo ty? Řekl jsem, že to zopakujeme, tak to zopakujeme. Aspoň uvidím, jak ti to jde.“

„Tak třeba..vznášecí kouzlo.“

Natalia se jen rozverně usmála, ale v dalším okamžiku už mávla hůlkou. Vzápětí se Remus vznesl do vzduchu.

„Dost, to umíš,“ křikl na ji Lupin a dívka ho hned pustila na podlahu, na niž tvrdě dopadl. „Tak co třeba expelliarmus?“

„A to zas můžu vyzkoušet na tobě?“ otázala se dívka jakoby nic.

„Samozřejmě,“ přikývl Remus.

Nat dlouho neváhala a během vteřiny švihla hůlkou a vyslovila kouzlo. Na Lupina se řítil červený paprsek, který se však odrazil od štítu, který si vlkodlak vytvořil a zamířil zpět na Nataliu. Ta na nic nečekala a kouzlu se vyhnula.

„Mělas použít štít,“ pokáral ji Remus.

„Takhle to je jednodušší.“

„Nat, pokud chceš mít všechno jen jednoduché, tak to nikam nedotáhneš. Musíš se víc snažit. Musíš chtít to umět.“

„Já vím,“ povzdechla si dívka. Zároveň si vybavila to, proč to vlastně všechno dělá. Ona nepotřebovala kouzlení k životu, ale bylo to nutné k tomu, aby dostala Siriuse z oblouku. A věděla, že on i máma by chtěli, aby se naučila kouzlit, to jediné ji pohánělo k tomu, aby se to naučila. Už neměla ten elán jako na začátku, kdy začala trénovat s Harrymu. Přišla na to, že čarování se stejně jako všechno ostatní musí naučit. Že je to mnohem těžší než předměty v normální škole, kde se jen nadrtila teorii a pak to napsala do testu, aby to do druhého dne zas zapomněla. Tohle se musela naučit pečlivě a nikdy to nezapomenout.

Po další dvě hodiny pečlivě s Remusem trénovala kouzelní. Nemohla říct, že jí to nejde, ale nějaké eso také nebyla. Bylo mnoho věcí, které se musela naučit. A k jedněm z nich patřila trpělivost a pečlivost. Nemohla to odfláknout tak, jako vždycky. Ale za ty dvě hodiny toho zvládla poměrně dost. Věnovali se zatím jen formulím, které se Remusovi zdály nejjednodušší. Domluvili se však na určitém studijním plánu. Každý týden měla mít dvakrát formule, dvakrát přeměňování a dvakrát obranu. Zároveň jí Lupin více méně nařídil, aby četla aspoň kouzelné učebnice, když už nic jiného. Že jí to dost pomůže. A přestože tomu Natalia moc nevěřila, souhlasila s tím, že se přemůže a občas si něco přečte.

„Počkej,“ zarazila Nat Remuse, když se chystal k odchodu. „Chtěla jsem s tebou ještě mluvit.“

„A o čem?“ podivil se Lupin.

„O tátovi. Za celou tu dobu, co jsem tady, jsi mi o něm vůbec nic neřekl. Všechno co o něm vím jsem zjistila od Harryho, Shanon nebo Narcisy. Ale od tebe, od jeho nejlepšího přítele, nevím vůbec nic. A přitom toho víš úplně nejvíc.“

„Nikdy sis o to neřekla.“

„Tak to říkám teď,“ pousmála se dívka a posadila se na postel, která byla nalepená na stěnu.

Remus se o chvíli posadil vedle ní: „Co bys chtěla slyšet?“

„Všechno. Harry ho téměř neznal, a Shanon jen pár let. Zato tys s ním byl pořád. I v tom nejhorším.“

„V tom ne,“ odporoval Remus. „Nebyl jsem s ním, když to nejvíc potřeboval. Když přišel úplně o všechno.“

„To nebyla tvoje chyba. Nikdo ti o tom neřekl. Nemůžeš za to, stejně jako nemůžeš za smrt Lily a Jamese. Nebo mojí mámy. Ale vyprávěj mi o něm něco. Třeba jak jste se potkali. Jak přišli na to, že jsi vlkodlak. Prostě všechno, co jste prováděli, zažili a tak.“

„A nechceš toto trochu moc?“ usmál se na ni Lupin. „Tak asi začnu od začátku, viď? Jak jsem ho potkal. Přestože je to tak dávno, vidím to skoro pře sebou. Seděl jsem tehdy sám v kupé a obával se nového prostředí. Bál jsem se, že si nenajdu žádné kamarády, že někdo zjistí, co jsem zač a všichni mě budou nenávidět. Asi po pěti minutách ale dovnitř vešel jakýsi kluk s nesmírně rozcuchanými vlasy a za ním se vřítil další a ptali se, jestli tam mám volno. Po chvíli už jsme si všichni tak nějak začali povídat, protože ti dva byli hrozně ukecaní. Ani na chvíli nezavřeli pusu a já se ani nenadál a už jsme byli v Bradavicích. Řeknu ti, že tak jako s nimi jsem se nikdy nenasmál. Oni se znali sotva pár minut a už byli nejlepší kamarádi. A já se k nim hned přidal. Pak byl Sirius oproti všemu očekávání zařazen do Nebelvíru. Do té doby nám totiž neřekl svoje příjmení. Ale doteď vidím tu jeho rozzářenou tvář, když klobouk zakřičel Nebelvír. A překvapený výraz Jamese, když zjistil, že jeho nový kamarád je Black. Jakmile ale byl Sirius v Nebelvíru, viděl jsem na něm tu úlevu. A on se tam samozřejmě dostal taky.“

Nat kupodivu mlčela a na nic se ani neptala. Jen napjatě poslouchala. Jestli ji někdy něco opravdu zajímalo, tak to byl její tatínek a maminka. Nevěděla proč, ale k otci se upnula mnohem víc než k mámě. Možná to bylo proto, že stále měla naději, že ho ještě uvidí, možná však ne. Když jí ale Remus o tom všem vyprávěl, hrozně jí oba chyběli. Cítila přitom takovou úzkost, smutek a spoustu dalších emocí. Tak moc by si je přála poznat. Tak moc by chtěla prožít život s nimi a ne s někým, kdo byli jen její opatrovníci. Věděla, že by nebyla taková jako je teď, ale možná by to i bylo lepší. To nevěděla.

„Tak začal náš první společný rok,“ pokračoval Remus. „Dostali jsme společnou ložnici a Sirius si hned zabral postel u okna. Trochu se o ní sice popral s Jamesem, ale nakonec zvítězil. James si pak zabral tu vedle něj. Červíčka jsme odsunuli úplně do rohu, ale nezdálo se, že by mu to nějak vadilo. Hned druhý den jsme však zaspali. Probudili jsme se deset minut před začátkem vyučovaní a ve zmatku jsme si oblékli první, co nám padlo pod ruku. Na hodinu jsem samozřejmě přišli pozdě, ale McGonagallová to brala. Jen Jamese a Siriuse pokárala za to, jak byli oblečení. Myslím, že James byl bez kravaty a bez bot a Sirius měl hábit zastrčený do kalhot. Prostě ukázkový příchod do první hodiny. Hned druhý den měli kluci první malér. Tak trochu naštvali školníka, když nakopli jeho kočku a on jim za to dal školní trest. Měli se vydat do Zapovězeného lesa pro nějaký rostliny. Měli docela strach, ale když se vrátili, byli úplně vysmátí. Celou dobu si jen povídali s Hagridem a ten jim ty kytky dokonce našel. Byli nadšení z toho, jak převezli Filche. A tak začaly ty jejich rošťárny.“

Natalia se při jeho vyprávění mírně usmívala. Všechno si to v duchu představovala a přemýšlela nad tím, jak se ti dva asi mohli cítit. Jak to všechno prožívali. V hloubi duše jí bylo líto, že nikdy do Bradavic nechodila. Uvědomovala si, o kolik toho přišla. O co všechno byla připravena. Ale nezlobila se kvůli tomu na tátu. Věděla, on to tehdy viděl jako jediné řešení. Nevěděl, co bude dál a nechtěl, aby zemřela i ona. Vlastně měla díky němu krásný život. Jenže něco jí v něm chybělo a to si teprve tady uvědomovala.

„Během týdne už o nich věděla snad celá škola,“ vypravoval Lupin. „Několikrát na chodbě odpálili bomby hnojůvky a pak prchali před rozzuřeným Filchem. Jak ti se u toho bavili a smáli se tomu, jak je školník blbej. A byli ze svého úspěchu hrozně nadšení. Nikdo je totiž neodhalil nebo spíš neusvědčil, neměli žádné důkazy. Ale profláklí byli u všech učitelů. Jenže měli štěstí, že se na nic nemuseli učit, a dokonce mohli při hodinách vyrušovat. Stejně pak všechno uměli. A během dvou týdnů už měli i hlavního nepřítele. Severuse Snapea. Nejdřív to byli jen malé slovní přestřelky, ale brzy přerostly ve větší konflikty. Čím byli starší, tím to bylo horší.“

Nat si představovala i toto. V duchu viděla, jak její otec a kmotr stojí na chodbě proti klukovi s mastnými vlasy. Mířili na sebe hůlkami a křičeli na sebe. Neslyšela co, ale věděla, že to nebylo nic hezkého. Pak její otec vypustil na svého protivníka kouzlo. Snape se mu vyhnul, ale vzápětí zaútočil i James. Kouzlo do něj v plné rychlosti narazilo a v dalším okamžiku se chlapec rozplácl na podleze o pár metrů dál. Přesto se však nevzdával a poslal na Siriuse své vlastní kouzlo. To Blackovi natrhlo paži, ze které mu začala téct krev. James se starostlivě na kamarádka otočil a v ten okamžik Snape zmizel z chodby.

„Natalio,“ uslyšela dívka najednou hlas, který jí vůbec nezapadal do toho, co teď viděla. Překvapeně trhla hlavou a ocitla se zpátky v místnosti. Před sebou spatřila Remuse, jak si ji starostlivě prohlíží.

„Jseš v pořádku?“ optal se Lupin s obavami v hlase.

„Jo, jasně,“ přikývla Nat, ale necítila se tak. Duchem stále byla na té chodbě. „Proč bych neměla být?“

„Asi tak deset minut jsi byla úplně mimo,“ vysvětlil Remus. „Jen si na mě pořád koukala, ale nereagovala. Stalo se něco?“

„Já nevím,“ přiznala dívka. „V jednu chvíli jsem tě poslouchala, ale pak jsem se zničehonic ocitla na nějaké chodbě,“ rozpovídala se. Tohle potřebovala někomu říct. „Stál tam můj otec a James. Mohlo jim být tak patnáct let. Naproti nim stál asi Snape. Takovej kluk s umaštěnými vlasy. Neslyšela jsem, co říkají, ale mířili na sebe hůlkami. Pak táta zaútočil. A James odhodil Snapea na podlahu a ten pak tátu zranil. Pak to skončilo,“ dopověděla a tázavě se podívala na Lupina. „Nechápu to.“

Remus se na ni překvapeně podíval. To, co teď řekla, bylo absurdní. Přesně tohle byla jedna ze situací, kdy on sám jen stál a přihlížel, jak Severusovi zas ubližují. Jedna ze situací, kdy nezasáhl, kdy nezastavil své kamarády. Ale nechápal, jak to mohla Natalia vědět. Vždyť ona tam nebyla a tohle jí nikdo říct nemohl. Kromě nich tam nikdo nebyl. Nebýt jí, ani by si na tohle nevzpomněl.

„Děje se něco?“ zeptala se Nat.

„Víš, to, cos před chvílí viděla, to se opravdu stalo,“ přiznal Lupin. „Byli jsme ve čtvrtým ročníku, když kluci zas zaútočili na Snapea. Nezastavil jsem je.“

„Počkej, to chceš říct, že jsem viděla minulost?“ došlo dívce. „To je absurdní, nemůžu přece vidět něco, kde jsem ani nebyla. To nejde.“

„Jsi v kouzelnickém světe a tady je možný všechno,“ odvětil Náměsíčník. „Sám nevím, co to znamená, Nat,“ vstal. „Myslím, že toho pro dnešek necháme. Už se toho stalo víc než dost,“ a odešel z pokoje.

Natalia zůstala v místnosti sama. Opět se pohroužila do svých vlastních myšlenek a stále se vracela k tomu, co před malým okamžikem viděla. Lámala si hlavu, co to asi tak mělo znamenat a jak se jen mohlo stát, že to spatřila. Nechápala to. Najednou kolem ní bylo zase tolik neznámých věcí. Věcí, se kterými si nevěděla rady. Po chvíli však začala dumat nad jinou věcí. Věděla, že Harry také viděl svého otce v podobné situaci a pak ho za to odsuzoval. Natalia však ne. Věděla, že sama je to samé jako byl její otec a kmotr. A věděla, že oba z toho vyrostli. Každý někdy dělá chyby a oni si to později i možná uvědomili. A Nat si právě uvědomila to, co způsobila ona sama. Teď už věděla, k čemu bylo to vidění, jak to nazvala, dobré. Nesmí udělat tu chybu, co udělal Sirius s Jamesem. A věděla, co časem udělat musí. Ale na to potřebovala čas. Hodně času.

07.11.2007 18:23:22
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one