My world of fantasy...

26. KAPITOLA - DALŠÍ RÁNA OSUDU

No lidi, nevím jak to dělám, ale vždycky si zapomenu vymyslet ke kapitole název..=( No jinak jsem ráda, že jsem tuhle kapitolu vůbec napsala, mám teď ve škole takovej fofr (kterej začal už tím, jak jsem se vrátili z Itálie), že vůbec nesthám..No děs a hrůza. Denně mám tak dva testy nebo aspoň zkoušení, takže si jen stěží hledám čas na psaní povídek..Ale nebojte, zatím všechno jakž takž stíhám..Zrovna psaní bych se nevzdala..=D Takže tahle kapitola je asi nic moc, ale pro dnešek to omluvte..Dík a koukejte aspoň kritizovat..=D
_________________________________________________

Po několika minutách Nat seběhla dolů do kuchyně. Nejen proto, že už měla docela hlad, ale také už se těšila na to, až se s Remusem vrhnou na to učení. Jen co s dusotem seběhla schody, jako vždy rozrazila dveře vedoucí do kuchyně a vtrhla dovnitř. K jejímu údivu už bylo v kuchyni docela dost lidí, jejichž pozornost právě upoutala.

„Dobrej,“ pozdravila je a šinula si to k jedné z volných židlí.

„Dobré odpoledne,“ odpověděla jí odměřeně Molly Weasleyová.

„Děje se něco?“ podivila se Natalia. Tón Ginniny matky se jí vůbec, ale vůbec nelíbil.

„Ano, děje. Zrovna o tom chci s tebou mluvit.“

„Já jsem něco udělala?“ pohlédla dívka na Tonksovou. Ta po ní jen střelila soucitný pohled, ale nic víc.

„Udělala?! Samozřejmě že udělala. Ron a Hermiona mi už vyprávěli, co jste včera na té akci prováděli. Můžeš mi vysvětlit, co vás to popadlo? Chovat se takhle nezodpovědně. Vždyť ty a Ginny jste se chovali jako nějaké poběhlice. Nebýt ostatních. Bůhví co by jste provedli. A ještě k tomu jste nic nezjistili!“ běsnila paní Weasleyová.

Tentokrát se Natalia podívala přímo na Remuse. Došlo jí, že nikdo ještě Molly Weasleyové neřekl, co zjistili. Ale přesto se dívka na ženu zle podívala. Vůbec se jí nelíbilo, že tu na ní křičí. Nemá na to sebemenší právo. Není její dcera ani nic podobného.

„To vám asi Ronánek nepodal zrovna moc přesné informace,“ odpověděla Nat podivně klidným hlasem. Zřejmě se musela dost držet, aby na paní Weasleyovou nevyjela. „Na rozdíl od nich MY něco víme, ale Řád zřejmě nepovažuje za moc důležité, aby vám to sdělil. A prosila bych, abyste tady na mě nekřičela. Nejsem žádná vaše dcera ani nic podobného a je jen na mě, jak se budu chovat. Tak si nechce ty výchovné řeči. Jsem plnoletá a jestli má někdo právo říkat mi co mám a nemám dělat, tak je to možná tak Narcisa a nebo Remus. Ale vy rozhodně ne! A nebydlím ani pod vaší střechou, takže si klidně poroučejte Hermioně, ale ne mně ne!“

Molly Weasleyová na Nataliu jen překvapeně hleděla a zdálo se, že nemůže najít slova. Po chvíli se však zhluboka nedechla a spustila znova: „Jak, jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit?!“

„A jak se opovažujete vy..“ skočila jí do toho Nat.

„Ty-ty nemáš ani náznak něčeho, čemu by se dalo říkat slušné chování. Jsi jen obyčejná coura, která se tahá s každým..“

„Přestaňte mě laskavě urážet! Vy víte prd o tom, co vůbec jsem. A coura rozhodně ne. To, že mám s dobrý vztahy s kluky neznamená, že jsem coura. Aspoň nejsem zatvrzelá panna, jako je Hermiona.“

„Co se opovažuješ, ty..“ ozval se poprvé Ron, který do té doby byl kupodivu tiše, stejně jako Hermiona, Lenka, Beth a Neville.

„Ty radši ani nemluv. Jsi jen hnusný práskač. Nic jinýho. Kdyby tam Řád poslal jen tebe, tak by možná tak věděl, že tam bylo hodně lidí. Nic víc. I ti Smrtijedi jsou lepší než ty. Dá se s nimi aspoň normálně mluvit, což o tobě rozhodně říct nemůžu!“

„Mluvit?!“ vyjekla Hermiona. „Vždyť jste se tam s nimi jen oblejzali.“

„No jasně, aby se paní Chytrá neozvala. Tak abys věděla, Hermionko, tak my jsme s nimi i mluvili. A zjistili i pár užitečných věcí, nejen to, že jsou to Smrtijedi.“

„Jo?!“ vyjel na ni Ronald. „A ty si něco pamatuješ?“

„Všechno,“ setřela ho Nat.

„A žes tam na to nevypadala,“ ušklíbl se.

„Zdání klame.“

Najednou se dveře do kuchyně znova otevřely a dovnitř napochodovala Ginny spolu s Harrym a Dracem. Vypadali celkem zaskočeně, když spatřili Nat, Rona a paní Weasleyovou, jak stojí a o něčem se dohadují.

„Děje se něco?“ otázal se Harry.

„Tady se někdo uráčil probudit,“ neodpustil si Ron.

„Pro tvoji informaci už jsme vzhůru pěknou chvilku,“ zašklebila se na něj jeho sestra. „Klidně se zeptej tady Tonksový. Co se děje, mami?“ zeptala se své matky, která byla ve tváři stále ještě rudá.

„Co se děje?! Co se děje?! Gineuvro Weasleyová! Od tohohle dne máš na celý měsíc domácí vězení! Jak ses vůbec mohla opovážit se tam tak opít, že tě musel Ron táhnout domů? A to už vůbec nemluvím o tom, jak ses tam chovala. Jako nějaká..poběhlice. Coura. Výslovně ti zakazuju, aby ses bavila a vůbec stýkala s Nataliou. Jen tě kazí.“

„Tak to teda ne!“ postavila se proti tomu Ginny. „Nat je moje kamarádka a ani ty mi nezakážeš, abych se s ní bavila.“

„Tak to se pleteš. Ještě dneska se vrátíme zpět do Doupěte a ty z něj nevytáhneš ani patu. A s ní už se neuvidíš!“

„Ani omylem!“ křikla Ginn. „Já s váma nikam nepůjdu. Zůstanu tady.“

„Řekla jsem že půjdeš, tak půjdeš. A Harry by měl jít tady. Rozhodně mu to prospěje víc než zůstávat tady…“

„Já ale nikam nejdu,“ ozval se zas Harry. „Nemám sebemenší důvod se do Doupěte vracet. Tady budu mnohem užitečnější a můžu pokračovat v tom, co mám dělat. Navíc tady mám přátele.“

„Tak fajn. Ginny, běž se zabalit. Za půl hodiny odcházíme.“

„Já nikam nejdu,“ stála si za svým Ginn. „Stejně jako Harry. Než abych se tam vrátila a byla ve společnosti těch dvou, to radši půjdu spát někam pod most.“

„Nebudu se o tom s tebou bavit. Prostě půjdeš a basta!“

„Ne!“ zakřičela Ginny a utekla z místnosti.

Natalia dlouho neváhala a rozběhla se za svojí kamarádkou. Bez otálení vyběhla schody a zanedlouho už lezla do podkrovního pokojíčku. Tam našla Ginny zhroucenou na posteli.

„Ehm, Ginn?“ dala o sobě vědět a pomalu došla ke své nejlepší kamarádce.

„Nech mě teď samotnou, Nat,“ zahuhlala dívka.

„Ne,“ odporovala Natalia. „Mrzí mě, že ses kvůli mně pohádala s mámou.“

„K tomu by stejně časem došlo. Já se teď jen bojím, že budu opravdu muset jít zpátky domů. A jakmile bych tam byla, mamka by mě už nikam nepustila. A já chci být tady,“ zašeptala.

„Já vím,“ posadila se k ní Blacková na postel a objala ji. „Nenechám je, aby tě odsud odvedli.“

„A jak to chceš udělat?“ zeptala se dívka smutným hlasem.

„Jednoduše,“ ušklíbla se Nat. „Zabarikádujeme se u mě v pokoji.“

„To myslíš vážně?!“

„No jasně. Přece je nenechám, aby mi odvedli mojí nejlepší kamarádku. Do toho pokoje se nedostanou ani kdyby chtěli.“

„Hele, to vůbec není špatný nápad,“ vzchopila se Ginny. „Ale musím si tam vzít i věci. Jinak už je asi neuvidím.“

„Bez problému,“ usmála se Nat a vytáhla hůlku. „Náhodou, ty kouzla pro domácnost mi jdou líp než Tonksový,“ mrkla na ni a pak pronesla jednoduché kouzlíčko balit. Všechny věci, které měla Ginny na posteli a jejím okolí se skoro úhledně složily do kufru, který se poté i zacvakl. „Vidíš?“

„Jo. Takže asi radši jdem, co?“

„To jo. Nerada bych tu potkala tvoji matku.“

„To jsme dvě. Jen teď doufám, že se sem nebude vracet. Udělala by nám ze života peklo.“

„To ti i věřím. Ale na nás si nepřijde. Jsme chytřejší, vynalézavější, mladší, hezčí..“

„Prosím tě, nech už toho vychvalování,“ ozvalo se z padacích dveří.

„Harry!“ vyjekla Natalia. „Víš, jak jsem se tě lekla?“

„Ne, ale zrovna v tuhle chvíli mě to moc nezajímá. Radši rychle slezte dolů protože jsem jde Ginnina matka a je odhodlaná ji jakkoli odtáhnout domů. A dej mi ten kufr.“

Nat dlouho neváhala a podala kufr Potterovi. Sama pak s Ginny rychle slezla dolů a rychle se vydaly do jejího pokoje. Před tím už postával Draco a Harry s kufrem. A na schodech slyšeli nějaké kroky, které se k nim rychle blížily.

„Rychle,“ šeptla Natalia a postrkovala Ginny před sebou. Bez váhání ji strčila k sobě do pokoje, za ní pak vešli kluci, až na chodbě zůstala jenom Blacková. Zrovna když vcházela do dveří, na schodišti se vynořila Molly Weasleyová. Jen co spatřila Nataliu, zle se na ní podívala, ale víc nestihla, protože dívka za sebou zabouchla dveře.

„Tak tohle bylo o fous,“ vydechla, jen co byla za dveřmi.

„Jo, to jo,“ souhlasil s ní Draco, který už se rozvaloval na sedačce.

„Za chvíli přijde na to, co jsme udělali. A to teprve bude jekot,“ konstatovala Ginny a plácla sebou vedle Draca. „Nechtěla bych se jí dostat pod ruku.“

„To asi nikdo,“ odvětil Harry. „I když, kdyby ten někdo byla Nat, tak by to bylo dost zajímavý. Už ta hádka dole..“

„Vždyťs tam nebyl. Jak teda můžeš..“ divila se Nat. „A že já blbá se vůbec ptám. Zas jste poslouchali za dveřmi.“

„Trefa.“

„No, jen se divím, že jste tam vůbec vešli.“

„No, tady naši udatní Nebelvírové si hráli na hrdiny,“ vysvětlil to Draco.

„Jo tak. No tak v tom případě už to chápu,“ usmála se Natalia a konečně se posadila. Byla totiž jediná, kdo ještě stál. I Harry už dávno seděl.

„Tak to..“ začala Ginn.

V tom se však ozvalo silné zabušení na dveře a zároveň s tím se spustil hromový křik.

„Gineuvro Weasleyová. Okamžitě otevři ty dveře, jinak si mě nepřej!“ vřískala paní Weasleyová. „Jestli je do pěti vteřin neotevřeš, máš pořádný problém!“

„Větší bych měla, kdybych otevřela,“ zamumlala Ginny a ostatní se tomu zasmáli. Teď opravdu nebylo dobré lézt rozzuřené ženě pod ruku.

„Máš poslední šanci,“ řvala dál Molly Weasleyová. „Nepřej si pak vidět to, co se stane, když ty dveře neotevřeš.“

„Hele, já jdu otevřít,“ řekla najednou Nat.

„Ne!“ ozvaly se hned tři hlasy.

„Zbláznila ses?“ vykulila na ni oči Ginny.

„Ne,“ zakroutila Blacková hlavou. „Řekla, že je máme otevřít. A ne že ji máme pustit dovnitř.“

„A jaký je v tom rozdíl?“ otázal se Draco ironicky.

„Pořádnej,“ odpověděl mu Harry. „Ty dveře tě stejně nepustí. A když to zkusíš, skončíš na protější stěně.“

„Jak to..“

„Už si to jednou vyzkoušel,“ zakřenila se Natalia. „A jak hezky letěl.“

„Nat, tohle nedělej. Bylo by to ještě horší. A nechci, aby se mamce něco stalo,“ vyslovila svoje obavy Ginn.

„Jak myslíš,“ povzdechla si Nat. „Ale pak bys zas udělala to, co říkala.“

„Bylo by to jen horší.“

„Já vím. Blbej nápad.“

„A hele, ty si to taky umíš přiznat?“ loupl po ní očima Draco.

„Samozřejmě že umím, Dráčku,“ popíchla ho Blacková. „Na rozdíl od tebe si umím přiznat, že se někdy mýlím.“

„Co tím chceš říct?“ zavrčel Malfoy.

„Že si byl moc dlouho ve Zmijozelu. Zkazili tě. I když…vůbec nevím, cos tam dělal. Ty se do týhle koleje vůbec, ale vůbec nehodíš.“

„A kam se teda podle tebe hodím?“ přivřel nebezpečně oči.

„Do Mrzimoru. Ty jsi takovej přátelskej, ochotnej, pracovitej..“

„A že to říkáš zrovna ty!“

„Gineuvro! Okamžitě otevři!“ začala opět vřískat paní Weasleyová.

„Ne, mami,“ křikla v odpověď Ginn, která se zas postavila na nohy. „Já se odsud nehnu.“

„Jak myslíš!“ vyplivla ze sebe Molly. „Tak v tom případě neočekávej, že se vrátíš k nám domů, do Doupěte. Dokud nedostaneš rozum, nejsi moje dcera! Dokud nedostaneš rozum, nechci o tobě ani slyšet!“ dokončila svůj proslov paní Weasleyová a s dusotem se vracela zpět do kuchyně.

Ginny se zhroutila zpět do křesla. V obličeji byla úplně bílá. Tak tohle opravdu nečekala. Nečekala, že by její matka byla schopná zajít tak daleko, že by jí dokonce zakázala vrátit se domů. Cítila se, jako by ji vlastní rodina vydědila.

„Ginn, jsi v pořádku?“ strachovala se Natalia při pohledu na svoji kamarádku.

Ale dívka neodpovídala. Vlastně se zdálo, že nevnímá nic kolem sebe. Nepřítomnýma očima hleděl kamsi na zeď. Byla úplně mimo.

Nat se s obavami podívala na Harryho, který seděl vedle ní. Jen tušila, jak hrozně se Ginny musí cítit. Muselo to být hrozné, být jakoby zavržena vlastní matkou, vlastní rodinou. Neuměla si to představit, jaké to je. Nikdy to nepoznala. Ale i ona byla vyvedená z míry. Nikdy si nemyslela, že by se paní Weasleyová takhle zachovala k vlastnímu dítěti. Myslela si, že pro ní znamená rodina všechno. A z pohledu, který jí věnoval Harry se zdálo, že to samé si myslí i on.

Natalia pohlédla zpět na Ginny. Zarazila se ještě víc, když viděla, že dívka se dala do tichého pláče. Po tváři jí stékaly velké slzy a pomalu jí smáčely oblečení. Nat hodila zoufalý pohled na Draca, který seděl vedle ní. Sama nevěděla, jak by svojí kamarádce mohla pomoct. Malfoy jí pohled opětoval. Zřejmě pochopil, co po něm jeho příbuzná žádá, a objal nešťastnou dívku sedící vedle něj. Ta se mu bez váhání složila do náruče a dala se do srdceryvného pláče. Nat a Harry ni s bolestí hleděli a Draco se jí pokoušel uklidnit. Marně.

Uběhla půl hodina a Ginny stále setrvávala ve stejné poloze. Avšak najednou se pohnula a zarudlýma očima se podívala na Blackovou a Pottera.

„Proč“ dostala ze sebe namáhavě. „Proč to udělala?“ vzlykla.

„Nevím, Ginn, nevím,“ povzdechla si dívka.

„Copak taky nemůžu dělat to, co chci? Copak nemám právo na život, jaký chci? Billa pustila do Egypta. Charlieho do Rumunska honit draky. Fred a George utekli ze školy. Copak já nemůžu taky mít to, co chci?“

„Víš, Ginny,“ začal opatrně Harry, „tvoje mamka si asi myslí, že ty máš být jen její hodná, poslušná holčička. A po tom včerejšku jí došlo, že to ty už nejsi. A myslí si, že tě Nat zkazila.“

„Hodná, poslušná holčička?“ vyjekla Weasleyová. „Já nechci skončit jako ona. Nechci být ženská v domácnosti a mít na krku několik parchantů. Já chci žít. Užívat si života dokud to jde. Vždyť v téhle době nikdo neví, jak dlouho přežije. A já mám být hodná holčička.“

„Já tě chápu, kamarádko,“ přikývla Natalia. „Ale tvoje máma ne. Navíc, mě teď určitě nesnáší. Ani Draca nemá moc v oblibě, myslí si, že my jsme ti špatní. Nejradši by tebe i Harryho zavřela na zámek a nepustila by vás ven, dokud by válka neskončila.“

„Což by se nestalo, protože bez Harryho Voldy nenatáhne bačkory,“ dodal Draco.

„Copak tohle nedokáže pochopit?“ zazoufala si Ginny.

„Asi ne. Podle mě žije někde v minulém století,“ nandala tomu korunu Nat a všichni se i přes vážnost situace usmáli.

„Já na ní kašlu,“ prohlásila najednou Ginny. „Pokud mě ona nechce vidět, já se jí doprošovat nebudu. Bydlet můžu tady, nemusím se vracet do Doupěte. A obejdu se bez ní. Jsem zvědavá, jak dlouho se ona obejde beze mě. .“

„Tak se mi líbíš,“ pochválila ji Natalia. „Ona za tebou po nějakém čase přijde a omluví se ti. Uvidíš. Přece jen – jsi její jediná dcera.“

„Myslíte, že tady ještě budou?“ nadhodil Harry. „Nevím jak vy, ale já mám docela hlad. Od včerejška jsem nic neměl.“

„A my asi jo,“ odfrkl si Draco. „Nebo si myslíš, že jsem se v noci tajně vyplížil do kuchyně a celou ji vybrakoval?“

„No, podobné by ti to bylo,“ zašklebila se Nat. „Tak já to jdu zjistit. Buď je tam ještě potkám a vyvolám tím další hádku a nebo ne.“

S těmito slovy vyšla ze dveří. Aniž by nad čímkoliv uvažovala, seběhla rovnou dolů a svým osobitým způsobem vtrhla do kuchyně. K její úlevě tam paní Weasleyová už nebyla. Jen zde seděla Shanon, Remus, Narcisa a Tonksová.

„To jste se tedy předvedly,“ ozval se Lupin hned, jak dívku uviděl.

„No co. Já jsem si nezačala. Nemá mě co buzerovat.“

„Ale hádat jsi se s ní hned nemusela.“

„A to se mám nechat urážet? Myslela jsem, že mě znáš.“

„Pustit se do sporu s Molly není zrovna chytré. To bys měla vědět.“

„Já to vím. Ona by zas měla vědět, že není chytré se hádat se mnou. A jsem jen ráda, že odsud tak rychle odešla. Aspoň tu bude klid.“

„Ale Ginny to teď nebude mít lehký,“ ozvala se Shanon. „Molly už jí nechce ani vidět.“

„My víme. Přesně tohle vřískala nahoře. Že už Ginn není její dcera a kdesi cosi. Však ono jí to brzy přejde,“ mínila Nat. „Přece by se nezřekla jediné dcery. Na druhou stranu, Ginny nám teď skvěle zapadá do party.“

„A to jako proč?“ zajímala se Tonksová.

„Já a Harry jsme sirotci a Ginn i Draca zavrhl jeden rodič,“ vysvětlila jí to dívka a zazubila se. „Aspoň se máme o čem bavit.“

„Natalio, Natalio, proč ty musíš všechno převrátit?“ povzdechl si Remus. „Tohle je vážná situace a ty z toho zas děláš komedii. Víš jak se teď musí cítit? Ono není moc příjemné, když se tě zřekne vlastní matka.“

„To asi ne. Ale tátu taky rodina zavrhla a podle mě si z toho nic nedělal. Spíš byl rád, že je od nich pryč.“

„Ale to bylo něco úplně jiného,“ namítla Narcisa. „Tvoje babička byla příšerná ženská a Sirius s ní zažíval děsné věci. Vypadnout pro něj byla úleva. Oproti tomu Weasleyovi jsou něco úplně jiného. Ginny tam měla rodinné zázemí a teď nemá nic.“

„Má nás,“ odporovala Natalia. „Já tu taky nemám rodinu a nezblázním se z toho. Harry tu taky nikoho nemá a žije. Tak nevidím důvod, proč by se z toho měla Ginn sesypat. Taková ona není.“

„Když myslíš,“ povzdechla si Shanon. „Ale pravdou je, že to Molly tentokrát přehnala. Chtít jí sebrat přátele, to je hodně blbej tah.“

„Vždyť jo,“ souhlasila s ní Nat. „Já bych udělala to samý co Ginn.“

„Jenže to by nikoho nepřekvapilo,“ usmál se Lupin.

„Hele, nech si toho, jo? Jo a mimochodem, co bude k obědu?“ optala se.

„To nikdo neví. Naši kuchařku si odsud vyhnala,“ zašklebila se na ní Nym.

„A to tady nikdo neumí vařit?“ podivila se Blacková. „Třeba taková Shanon, to je určitě báječná kuchařka, viď?“ otočila se na Heavenlovou.

„Tak na to zapomeň. Když jsi Molly tak bezvadně vyštípala, koukej uvařit místo ní.“

„Hej, to ale není fér. Ona by stejně odešla.“

„Ale až zítra. A nemel a pusť se do práce.“

„A vy jste ochotni podstoupit to riziko? Víš co všechno se může při vaření stát? Třeba podpálím dům, zničím sporák a nebo to bude úplně nepoživatelný..“

„Nemel a koukej se to naučit,“ přerušila jí Shanon. „Je ti sedmnáct a neumíš vařit.“

„Hele, to není vůbec pravda. Třeba takovou polívku z pytlíku, to zvládám bravurně.“

„Víš co, padej pro ostatní a dneska vaříte vy,“ rozhodla Narcisa a Natalia se po chvíli opravdu vracela pro ostatní, aby jí pomohli s přípravou oběda.

05.11.2007 19:59:31
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one