My world of fantasy...

24. KAPITOLA - DISCOTEQUE FLAMENGO

Tak tady máte onu více "akční" kapitolu..=D Snad se vám bude líbit, dala mi dost práce..=D Ale to si na tý délce asi všimnete..=D
Jinak doufám, že v ní nemám moc chyb, kdyžtak mě na ně upozorněte, ok?? Dík
Tak už je přeju pěkné čtení a jako vždy - nezapomeňte komentovat. =D
__-_______________________________________

Všech devět se shromáždilo v pokoji, kde bydlel Harry a spol . Tak různě si posedali na postele, zatímco Nat zůstala stát a přecházela po pokoji. Přemýšlela, jak to všechno udělat, aby je nepoznali a aby to všechno vyšlo. Podle ní bylo největším problémem některé z nich zamaskovat, aby je nepoznali. Dál už se to nějak vyvine.

Zatímco Natalia přemýšlela, zbytek se potichu vybavoval. Harry se dohadoval o dnešním plánu s Dracem a Nevillem, Ginny o tom diskutovala s holkami a Ron se jako vždy bavil jen s Hermionou. Blacková se mezitím vypařila z pokoje.Vrátila se asi za čtvrt hodiny a v náručí nesla plno různých věcí. Od oblečení až po šminky.

„Co to táhneš?“ podivil se Draco, který si jí všimnul jako první.

„Naše dnešní rekvizity,“ vysvětlila Nat a všechno to složila na křeslo, které bylo volné. „Protože některé z vás zamaskovat asi dá pěknou fušku. Hlavně Harryho, Rona a Hermionu. Zbytek už se zvládne.“

„A máš tak nějak představu?“ vyzvídala Ginny.

„Jo,“ zazubila se na ni Natalia. „Začnu s Harrym,“ a otočila se na černovlasého chlapce. „Jsi ochoten jít do větších změn?“

„Asi jo,“ pokýval hlavou.

„A vy ostatní? Nebude to trvalé, jen na dnešní večer. Ale musíte úplně změnit svoji image.“

 „Jestli to Řádu pomůže,“ zašeptala Hermiona.

„Fajn. Hermiono, ovládáš kouzla na změnu vzhledu?“ zeptala se. „Hlavně na růst vlasů a změny jejich barvy.“

„Samozřejmě,“ ohradila se dívka.

A tak se Nat pustila do práce. Nejdříve se společně s Hermionou pustila do Harryho. Pomocí kouzla mu nechaly narůst trochu delší vlasy, které mu sahali asi do půlky krku. Jejich barvu pak změnily na tmavší hnědou. Potom mu Natalia poručila, ať si sundá brýle a nahradila je čočkami, pro které si poslala Tonksovou. Nakonec ještě změnily barvu očí na hnědou.

„Tak co, jak se cítíš?“ usmívala se Nat. Harryho změna byla opravdu docela rapidní, vypadal úplně jinak. A starší.

„Divně,“přiznal. „Vadí mi, že necítím ty brejle.“

„Na to si zvykneš. A pojď sem ještě,“ přitáhla si ho zpátky. Pomocí make-upu mu zakryla jeho jizvu na čele. S tím by byl moc nápadný. „Tak ty bys byl,“ přikývla a ještě jednou si ho prohlídla. „Ronalde, teď ty,“ rozhodla.

„Opovaž se se mnou udělat něco hroznýho,“ varoval ji Weasley.

„Neboj, budu se snažit, aby to bylo lepší než teď, ušklíbla se.

„Ty..“

„Buď zticha! Tobě ty vlasy naopak zkrátíme. Barvu taky změnit, asi na nějakou hnědou. Takže bych to viděla na něco jako menšího kohouta, to se pak dá i nagelovat. A Hermiono, nezapomeň změnit i barvu obočí,“ upozornila dívku ještě.

Během deseti minut měly hotového i Rona. Dracovi pak vlasy trochu prodloužily a přebarvily na tmavší hnědou, než měl doteď. A Neville, s tím bylo nejméně starostí. Jeho barvu mu nechaly, jen vlasy krapet upravily. Nic víc. Poté se vrhly na Lenku. Její krásné, dlouhé vlasy jí nyní sahaly jen po rameny a mohla se pyšnit nádhernou kaštanovou barvou. Jako poslední byla na řadě Hermiona, protože Ginn, Natalia ani Elizabeth změnu nepotřebovaly. S tou bylo nejvíce práce. Vlasy jí musela Nat urovnat tak, aby netrčely všemi směry a uhladit. Délku pak nechala původní, jen už to nebyla hnědovláska, ale černovláska.

Celá tato procedura jim trvala asi hodinu. Bylo osm a v devět chtěli jít ven. Teď už se jen vrhli na oblečení a dívky se také musely nalíčit, aby vypadaly, že jsou na takovéto akce zvyklé. Všichni kluci pak skončili s džínami a nějakým trikem. Lenka, Elizabeth a Hermiona si pak oblékly ty nejméně výrazné trička, které Nat přinesla a spokojily se s obyčejnými kalhotami, zato Natalia a Ginny se směle pustily do krátkých sukýnek s odvážným topem. Jim to rozhodně problémy nedělalo.

„Tak myslím, že už jsme všichni, ne?“ pousmála se Nat, když se na ně podívala. „Takhle by nás poznat neměli.“

„Vás rozhodně ne,“ neodpustil si Ronald a schytal za to jeden z vražedných pohledů od mladé Blackové.

„Nat, ještě nějaká jména,“ vzpomněla si najednou Ginny. „Nemůžeme na sebe volat Rone, Harry, Draco a tak.“

„To je fakt,“ uznala Natalia. „Takže..Ty jsi Grace, to je jasný. Já třeba Kate, pokud to nikomu nevadí. Draco je jasný, to je Damien, Lenka..“ zamyslela se dívka. „Co třeba Lisa?“

„Klidně. To docela jde,“ souhlasila s ní dotyčná.

„Bezva. Beth, to by mohla být třeba Beáta. Když tam bude stejné začáteční písmeno, tak se to bude líp pamatovat, ne?“

„No hlavně že ty tam máš k,“ odfrkl si Ron.

„A mám snad být Naděžda nebo něco podobnýho?“ osočila se na něj Natalia. „Harry. No tak to bude horší. Napadl mě jen Hubert, ale to je dost blbý,“ pokračovala dál.

„Na to ti nepřistoupím ani omylem,“ zamračil se na ní Potter.

„Ok. Tak co třeba Steve? Nebo..hele, co James? To je docela obvyklý jméno? A navíc tvoje druhý…“

„Jo, tak to už beru,“ zazubil se na ni Harry.

„Super. Neville, ten může být Nick, Ron..“

„Ralf,“ navrhla Hermiona.

„Jo, to je dobrý. A ty bys mohla být Helen. Souhlasíte s tím všichni?“ rozhlédla se kolem sebe. „Jo? Tak bezva, jde se na to.“

Než se ale dostali z třetího patra, Natalia se ještě stavila u sebe v pokoji a vzala si s sebou několik dalších věcí, které považovala za nezbytné. V přízemí pak navštívili jídelnu, kde každý vyfasoval nějaké peníze a mohli vyrazit.

„Tak fajn,“ rozpovídala se opět Nat, když se ocitli venku na ulici a kráčeli kamsi do středu Londýna. „Máme na starosti hned dvě velký diskotéky. Počítejte s tím, že to tam bude hlava na hlavě. Pokud tam naši hledaní dorazí, budeme si je muset v tom davu najít. A taky se budeme muset rozdělit na dvě části, přemisťovat se mezi dvěma místama se mi moc nechce.“

„Dobře,“ souhlasila s ní Hermiona. „Takže já půjdu s R..Ralfem, Beátou, Nickem a..a..Lisou,“ vybavovala si jednotlivá jména. „Druhá skupina budete vy čtyři.“

„Ok. Taky jsem si myslela, že se takhle rozdělíme. My půjdeme do Flamenga,“ rozhodla Nat.

„Proč vy?“ chtěl hned vědět Ron.

„Protože je to tam o dost větší a protože se tam vyznám,“ zašklebila se dívka. „Chtěla bych tě vidět, jak by ses v těch třech patrech orientoval. Platinum je na rozdíl od toho jen jednopatrové a když se postavíš na balkon, budeš mít přehled prakticky o všem, co se děje na parketu.“

„A trefíš tam?“ vyptávala se Elizabeth.

„Že váháš,“ usmívala se Nat. „Moje nejoblíbenější podniky ve městě. Jen jsou docela daleko. A vstup taky není zrovna malej a navíc je od osmnácti.“

„Jak ses teda..“

„Jednoduše,“ mrkla na Draca Natalia. „Mě těch osmnáct vždycky uvěřili. Ale dál. Dovedu vás až ke chodu do Platina, k Flamengu už je to potom jen deset minut. Plus mínus. Kdyby se teda něco stalo, můžeme se k sobě dostat docela brzo.“

Dál už všichni mlčeli. Nat si sebevědomě vykračovala ulicí s hlavou vztyčenou, stejně jako Ginny, která už na to byla zvyklá z dřívějška. Naučila se, že klopit hlavu je na nic. Zato ostatní měli hlavy sklopené k zemi a o něčem zřejmě uvažovali. Po chvíli už Natalia ztratila trpělivost a naštvaně se na ně otočila.

„Tak poslouchejte! Jestli půjdete takhle,s hlavou u země a se stydivým výrazem, se snahou vyhnout se všem pohledů, tak vás odhalí během pěti minut. Na tohle se tady v Londýně nehraje. Ti, co chodí do těhle barů jsou sebevědomí lidé. Takže hlavu nahoru, hlasitě si povídejte o blbostech jako je móda, kluci, holky, poslední drby a tak,“ radila. „Chovejte se jako by vám to tady patřilo. Usmívejte se a všímejte si okolních chodců. Prostě buďte normálními Londýňany.“

„A nechceš toho trochu moc?“ vypěnil hned Ron.

„Ne. a pokud chceš, aby tohle dobře dopadlo, tak mě poslechneš. Zatím jsme poměrně daleko od centra, ještě je to tak čtvrt hodiny chůze, tak se klidně chovejte jak chcete, ale během pěti minut už začneme potkávat víc a víc lidí. A koukej se chytnout s Hermionou aspoň za ruku, jste přece pár, tak to dávejte najevo,“ rozkazovala.

„Mě se to moc nezdá,“ zašeptala Lenka. „To nezvládnu.“

„Ale jo, zvládneš. Jen se musíš snažit,“ domlouvala jí Nat. „Tohle zvládne každej. Je to jen přetvářka. Koukni na Grace, jak se chová. Nebo mrkni na Draca, tomu to taky docela jde.“

„Jo, jenže ten je na to zvyklej ze školy,“ zabručel Ron.

„Do háje, ty už mě neštvi! Chceš pomáhat? Tak se koukej snažit! Přetvařovat se dokáže každý. I ty!“

„Ale…“

„Brácha, koukej se sebrat. Kate má pravdu,“ přidala se k Nat Ginny. „Na tom fakt nic není,“ mrkla na něj a usmála se na kolemjdoucího chlapce, který si někam vykračoval se svojí partou. Ten jí úsměv samozřejmě oplatil. „Vidíš?“

Ronald jen něco zabručel, ale pak už mlčel. Nikdo se neměl k tomu, aby se s těma dvěma hádal. A tak jejich cesta probíhala dál mlčky. Ale po pěti minutách se Nat zase ozvala. Kolem nich totiž začínali chodit lidi a někteří se na ně dost divně koukali. Jak by také ne, když všichni zarytě mlčeli.

„Tak hele,“ otočila se dívka na svoje společníky. „Buď uděláte to, co jsem vám řekla, nebo se můžete rovnou sebrat a vrátit se domů. Protože jinak to nemá vůbec cenu. Rozumíte?“

„Jo,“ zahučeli všichni.

„Tak se koukejte snažit,“ zašklebila se a vytáhla z kabelky cigarety. „Dáš si?“ otočila se na Ginny.

„No že váháš,“ usmála se na ni hned hnědovláska a nabízenou cigaretu přijala.

„To snad nemyslíš vážně?!“ vykulil oči Ron.

„Sklapni,“ okřikla ho sestra, když si zapálila. „Tohle k tý image prostě patří.“

„Jo,“ souhlasila Nat a vypustila z úst kouř.

Pak se s úsměvem zavěsila do Harryho a začala si s ním docela nahlas cosi povídat. Ginny ji po menším zaváháním napodobila a nalepila se na Draca. Společně s druhým párem začali vést debatu o tom, jak má vypadat ideální kluk nebo holka. Zbytek je jen vyjeveně sledoval, než se konečně rozhoupal k něčemu, co se alespoň vzdáleně podobalo tomu, co po nich Nat chtěla. Ron a Hermiona se o něčem tiše bavili, Lenka, Neville a Elizabeth si normálně povídali o všem možném. Po pár minutách zaslechli někde hrát celkem hlasitou hudbu. Kolem nich už bylo plno lidí a někteří z nich již ani nebyli střízliví.

„Hele, už tam budeme?“ ozval se ze zadu Ron..

„Jo, už jsme tady,“ zakřičela Nat. „Je to támhleten barák,“ a hodila hlavou k obrovské budově, před kterou se shromažďovaly davy lidí. „Tam už trefíte, ne?“ zeptala se.

„Jo,“ zamračila se Hermiona.

Nat k nim pak přistoupila blíž a šeptem jim ještě řekla poslední instrukce: „Pohybujte se co nejvíc kolem barů a nebojte si něco dát. Běžte si i někam zatancovat nebo si někam sedněte a něco popíjejte. Prostě se chovejte jako ostatní. Kdyby se něco dělo, tak my budeme jen deset minut odtud. Stačí, když půjdete pořád touhle uličkou. Ok?“

„Jasně,“ přikývla Grangerová a zhluboka se nadechla. „Tak jdeme?“ otočila se na svoje společníky, ale bylo na ní vidět, že je docela nervózní. Ale ani ostatní na tom nebyli o moc lépe. Lenka a Beth byli mírně bledé, Neville měl na tváři ustaraný výraz a Ron byl celý zelený. Mnohem radši by se hrnuli do něčeho, co by bylo nebezpečné a plné kouzel, ne do pro ně úplně neznámého prostředí.

„Klídek,“ mrkla na ně Nat. „Tak se mějte a hodně štěstí,“ usmála se.

Pak už se i s Harrym, Dracem a Ginny vydali dál na cestu a za sebou nechali pět nervózních lidí, kteří s děsem hleděli na budovu před nimi a pak zase za odcházející čtveřicí. Teď jim konečně došlo, proč to měla na starosti Natalia. Vedle ní si nepřipadali tak ztracení, věděli, že ať už by se stalo cokoliv, dokázala by z toho vybruslit a nebo to nějak zakecat. Ale bez ní?

Oproti nim si zbylá čtyřka vesele vykračovala ulicí a vesele se něčemu smála. Za nějakých deset minut opravdu došla k další budově, na které zářil rudý, neonový nápis: Discoteque Flamengo.

„To je ono?“ podivil se Draco.

„Jo, to je ono. Moje nejoblíbenější diskotéka. Je to tam fakt skvělý. Uvidíte,“ usmívala se pořád Natalia a táhla Harryho a ostatní ke vchodu. „Dobrej,“ pozdravila rozverně vyhazovače u vchodu a hrnula se ke kase.

„Počkejte,“ zastavil je jeden z mužů. „Téhle už bylo osmnáct?“ ukázal na Ginny.

„Jo, to si piš že bylo,“ ušklíbla se Nat. „Možná na to nevypadá, ale už ví jak půl roku je plnoletá.“

„A máte nějaké průkazy?“ nedal se muž.

„Ups, tak ty jsme asi nechali doma,“ zazubila se na něj. „Předpokládala jsem, že v devatenácti už mě nikdo kontrolovat nebude. A přece se kvůli tomu nepotáhneme zpátky přes celé město.“

„Tak je nech, Franku,“ přimluvil se za ně druhý vyhazovač. „Já bych jim i věřil, že jim je osmnáct. Ti tři na to vypadají. A jí určitě taky bude. Přece by se netahali s někým mladším.“

„Tak teda běžte,“ povolil i Frank.

„Díky, kluci,“ mrkla na ně Nat.

Pak už táhla svoje kamarády do víru zábavy. Jen za ně ještě zaplatila vstupné a pak konečně vešli. Dolní místnost byla úplně narvaná. Hrála tady diskotéková muzika a na parketu už se kroutilo několik desítek lidí v rychlém rytmu hudby.

„Tady dole se hraje jen disko,“ přeřvávala Blacková okolní hluk. „V druhém je pak rocková muzika, ve třetím černá. Já bych zůstala tady dole, vždycky je tu nejvíc lidí. Pokud naši přátelé přijdou, určitě zůstanou tady.“

„Dobře. A co chceš..“

„K baru,“ přerušila ho Ginny.

Harry se na ni jen udiveně povídal. Ještě pořád si nemohl zvyknout na to, že jeho bývalá holka je teď úplně jiná, než ji znal.

„Jo,“ souhlasila Natalia s Ginn a už se spolu se svojí kamarádkou hrnula k nejbližšímu pultu.

Kluci se na sebe jen chápavě podívali a pak se vydali za nimi. Než tam ale stihli dojít a prorvat se přitom mezi těmi všemi lidmi, obě holky už v sobě měly každá jednoho panáka.

„Co si dáte?“ vybafla na ně hned Nat.

„Noo…“ začal Harry.

„Ok. Čtyřikrát velkou vodku,“ zahlásila barmanovi, aniž by počkala na odpověď. „Tak na nás,“ mrkla, když už každý v ruce držel svoji skleničku a naráz to do sebe kopla.

„Fuj,“ otřásl se Draco odporem. „Tohle chceš pít?“

„Hele, Dame, klidně se můžeš nalejvat nějakejma šťávičkama, jestli chceš. Tak to dělala ze začátku Grace. Ale se mnou ti nic neudělá. To už rovnou můžu pít limonádu.“

„Nepřeháněj zas,“ mírnila ji Ginny, zatímco objednávala něco jiného. „Kluci na to prostě jen nejsou zvyklí.“

Na Natiný tváři se objevil zlomyslný škleb: „Tak je naučíme chlastat. Cos objednala?“

„Absint.“

„Trošku silnej kalibr, ne?“ podivila se.

„Tak potřebujem se trochu odvázat. A jak si řekla, ty šťávičky jsou na prd,“ pokrčila Ginn rameny a začala jim rozdávat další dávku.

„Tohle se mi líbí ještě míň,“ vyjádřil svůj názor Harry.

„Výjimečně s tebou souhlasím,“ přikývl i Draco.

„Padavky,“ zakroutila nad tím hlavou Natalia a kopla do sebe i tohoto panáka.

Ginny už to měla dávno v sobě, ale Draco a Harry stále váhali. Nakonec se na sebe podívali a naráz to vypili.“

„Ble, asi budu zvracet,“ dostal ze sebe Potter a obě holky se rozesmály.

„Zvyknete si,“ smála se Ginn. „Já si taky zvykla.“

„To jsme si všimli. Chlastáš, kouříš..Co bude dál?“

Nakonec u baru ještě nějakou dobu zůstali. Kluci už toho moc nepili, ty dvě ochutnávky jim úplně stačili, ale holky do sebe lily jednoho panáka za druhým. Už dlouho nikde nebyly a chtěly si to za tu dobu pořádně vynahradit. Když už byly docela v náladě, odtáhly kluky na parket, kde stále vyhrávala rychlá taneční muzika a zcela bez zábran se ponořily do rytmu tance, zatímco kluci jen stáli na kraji a pobaveně je pozorovali. Byla to celkem zajímavá podívaná. V jednu chvíli se Draco otočil, že si dojde na toaletu, ale strnul v půlce pohybu.

„Jsou tady,“ strčil do Harryho a ten se bleskově otočil.

„Kde?“

„Támhle u vchodu. Vidíš Zabiniho?“

„Jo, toho jo. Je tam s ním ještě někdo?“

„Hiverová, Windfrostová a Revenger,“ hlásil Malfoy. „Jo a Pansy.“

„Crabbe a Goyle jsou tu taky, koukej,“ ukázal Harry k baru. „Zrovna se tam snaží sbalit nějaký slepice.“

„Tak to se jim nepovede. Žádná holka není tak blbá, aby si s nimi něco začala. To by musela být úplně namol.“

„To jo. Hele a neřeknem to radši holkám?“

„Těm?“ podíval se Draco zpátky na parket a chvíli je pozoroval. Vypadaly, že jsou už zase docela v pohodě. „Asi jo. Nerad bych pak od nich dostal sprda.“

„To jsme dva. Stačí mi, jak uměj seřvat R..“

„Jo, to mě taky. A to jsem viděl jen něco,“ usmál se Malfoy. „Ale pokaždé to stálo za to.“

Společně se pak prorvali davem až k Ginny a Nat. Dalo jim to sice docela práce, ale nakonec se povedlo. Holky si jich ze začátku ani nevšimly, jak vyváděly samé blbosti. Nakonec to Draco vyřešil tak, že strhl Ginny k sobě do náruče, aby na sebe upoutal pozornost.

„Co je?“ zeptala se zvesela Natalia. „Jdete si taky zatancovat?“

„Ne. Jen vám jdeme říct, že už jsou tady,“ zamračil se Harry při pohledu na ni.

„Fakt? Tak brzo?“ podivila se Nat.

„Jo.“

„A kdy přišli?“ zeptala se Ginn, kterou už Draco pustil.

„Teď.“

„Bezva,“ zaradovaly se holky. „Tak jdeme na věc. Kde jsou?“

„U toho baru, kde jsme byli prve,“ informoval je Draco.

„Dík,“ usmála se na něj ještě Ginny a spolu s Nat zmizela mezi lidmi.

Harry a Draco na sebe jen udiveně pohlédli. Nevěděli, co mají ty dvě v plánu, ale moc se jim to nelíbilo. Podle nich toho v sobě už měly docela dost a klidně by se mohlo stát, že se nějak prozradí. Nebo tak něco. S obavami na tvářích se prodírali davem zpět a postavili se poblíž baru. Všimli si, že dívky už si zase něco objednávají. Tentokrát se vynořily se dvěma sklenicemi jakéhosi koktejlu a posadily se k malému, vysokému stolu. hned u toho sousedního seděla partička Smrtijedů.

„Co myslíš, že mají v plánu?“ podíval se Harry s otázkou na Draca.

„Nevím, ale snad nic bláznivého. Znáš je.“

„Právě že jo. Moc se mi to nelíbí.“

„Ani mě ne,“ povzdechl si Malfoy a zase se podíval na ty dvě.

Nat a Ginny se u svého stolku vesele bavily. Moc dobře si byly vědomy toho, kdo vedle nich sedí, kvůli tomu si vybraly tento stolek. Natalia, která byla k Smrtijedům čelem, si je zaujatě prohlížela a komentovala to s Ginn. Podle ní tihle vypadali moc v pohodě na to, že studovali ve Zmijozelu a přidali se k Pánovi zla.

„Čau kočky,“ přistoupil k nim po chvíli jeden z nich. Blaise Zabini. „Mohu vás na něco pozvat?“

Nat se na něj jen mile usmála: „Dík, ale ještě máme,“ ukázala na svoje mojito. „Ale třeba později..“

„Beru na vědomí,“ usmál se na ni Zabini.

„Nechceš si k nám přisednout?“ zeptala se ho bez otálení Ginny. „Společnost takového pěkného kluka by nám rozhodně nevadila.“

„Taková nabídka se neodmítá,“ odvětil Blaise bez zaváhání. „Hej, Malcome, pojď sem!“ zavolal na svého kamaráda, aniž by se dívek zeptal.

Ty na sebe však jen spiklenecky mrkly. Všechno jim zatím vycházelo tak, jak samy chtěly. A pokud vše pojde tak, jak má, za chvíli je budou mít pod palcem. Mezitím ke stolu přistoupil další mladík, Revenger, a stejně jako jeho kamarád se posadil.

„Moc často sem nechodíte, co?“ nadhodil hned Malcom.

„Ale jo,“ opáčila Nat. „Během školního roku jsme tu skoro pořád. Bez toho bych tu školu ani nepřežila,“ a zatvářila se nanejvýš otráveně. „Jen teď o prázdninách jsme neměly moc času, pořád jsme byly pryč..Jo a já jsem Kate a tohle je Grace,“ představila je.

„Malcom a Blaise,“ ukázal na svého kamaráda Revenger. Pak obě dívky vyfasovaly pusu na přivítanou.

„Na jakou chodíte školu?“ zajímal se Blaise.

„Na normální obchodku,“ rozpovídala se Ginn. „Docela nuda, ale dá se to přežít. Ale nejradši už bych se tam nevracela.“

„To mi povídej,“ souhlasil s ní Zabini. „Škola je děsnej vopruz. Tak co, už vás můžu na něco pozvat?“ pohlédla na jejich prázdné sklenice.

„Ne!“ vyhrkla k překvapení všech Nat. „První zvu já,“ vymyslela si a hbitě seskočila z židle. Cestou k baru omylem vrazila do Harryho, který se zapotácel.

„Ty debile!“ rozkřikla se na něj. „To nemůžeš dávat pozor na cestu?!“

„Já..“ zakoktal se Potter.

„No jasně, ty za nic nemůžeš,“ a ztišila hlas. „Skočte pro ostatní do Platina,“ šeptala a dělala, že se s Harrym o něčem dohaduje. „My to tu zatím zvládnem. A dělej, že se se mnou hádáš. Jde sem Revenger.“

„Můžu snad za to, že do mě vrazila?“ chytl se toho hned Potter.

„Já?! Snad ty, ne?“

„Ty jedna…“

„Hele, máš nějakej problém?“ ozvalo se Nat za zády. „Tak klidni hormon a vypadni odsud. Nebo uvidíš,“ pohrozil a Harry s Dracem se opravdu sebrali a vypadli. „Jsi v pohodě?“ staral se Malcom.

„Jo,“ přikývla Natalia. „Jen mě ten blbec naštval.“

„Zapomeň na něj,“ chytl ji Smrtijed kolem pasu a vedl k baru. „Co si teda dáš?“

„Koupím to.“

„Ne, zvu vás všechny. Přece za sebe nenechám platit tak krásnou holku,“ usmíval se na ni.

„Když myslíš,“ opětovala mu úsměv Nat a nechala ho, aby koupil to, co sám uzná za vhodné. S několika sklenicemi se pak vrátili zpátky k Ginny a jejímu společníkovi, který se mezitím přesunul vedle ní. Tam prve seděla Nat.

„Co byl zač, ten frajírek?“ optal se Blaise, když se Natalia posadila.

„Nevím,“ pokrčila dívka rameny. „Nějakej debil, co mi je po něm.“

Za tuhle větu si Nat vysloužila úsměv od obou chlapců. Zřejmě se jí už podařilo získat jejich uznání.

„Odkud vlastně jste?“ nadhodila Ginny.

„Tady, z Londýna,“ odvětil bez zájmu Malcom a kopnul do sebe panáka. zybtek dlouho neotálel a na ex vypil to, co Smrtijed koupil.

„Teda, tak tomu říkám silnej kalibr,“ ušklíbla se Natalia, když odložila sklenici. „Stroh, co?“

„Nečekal jsem, že to budeš znát,“ podivil se Revenger.

„To víš, přece nejsem žádnej nováček. Nebudu tu chlastat nějakou limonádu,“ prohlásila Nat. „Viď, Grace.“

„To si piš,“ přikývla Ginny. „Za co nás máte, pánové?“

„No, čekal jsem od vás něco jiného,“ přiznal Zabini. „Spíš nějaký nafintěný barbínky, ale asi jsme narazili na pořádný dračice, co?“ usmíval se. „S většinou holek tohle dost zamává, takovejhle chlas, ale na vás to nějak nepůsobí.“

„Vy máte co říkat,“ usmívala se i Natalia.

„Hele a kolik vám vůbec je?“ napadlo Revengera.

„Kolik bys řekl?“ usmála se záhadně Ginn.

„To právě nevím. Nemůžu si vás nějak zařadit. Tebe bych tipnul tak na osmnáct a Kate na devatenáct, ale vůbec si tím nejsem jistý..“

„Tak ses malinko seknul,“ upozornila ho Nat.

 

***

 

Harry a Draco mezitím pospíchali k druhé diskotéce. Snažili se dělat nenápadné a nejít moc rychle, ale zase tam nechtěli nechat holky moc dlouho samotné ve společnosti těch Smrtijedů. Ani jeden z nich si nebyl jistý, co ty dvě můžou vyvést. Obávali se, že to a tím pitím přehnaly a nějak se prozradí. Pak ani nechtěli vědět, co by se dělo dál.

Během pěti minut už stanuli před budovou, kolem které předtím šli. Bylo tu snad ještě víc lidí než předtím. Bez otálení vlezli dovnitř, za nekřesťanské peníze si koupili vstupenku a hrnuli se dovnitř do sálu. Velikostí se to tu podobalo Flamengu, ze kterého před chvílí odešli, ale všimli si, že tady jsou jen jediné schody, které vedou na balkon, zatímco u nich bylo několik pater. Pozorně se rozhlédli kolem sebe, jestli někde neuvidí své přátele. Ale marně. Po chvíli se rozhodli, že budou pátrat každý na svou pěst a za deset minut se sejdou u vchodu.

Harry se jistým krokem vydal k jednomu z mnoha barů, které se tu vyskytovaly. Bylo kolem něj nashromážděno mnoho lidí, takže ani neviděla na pult a na dívky, které tam obsluhovaly. Po chvíli se mu podařilo prorvat dopředu, ale nikoho z těch, které hledal, tu nenašel. Ale když už tady byl, dal si aspoň něco k pití než se vydal dál. Pokračoval k dalšímu baru, kde už tolik lidí nebylo, byl totiž docela daleko od parketu, a kupodivu měl docela štěstí. Na barových židličkách tu seděl Neville s Lenkou a Beth a o něčem diskutovali.

„Čau,“ postavil se ležérně vedle nich.

„H..Jamesi,“ vyjekla Elizabeth. „Víš jak jsem se tě lekla?“

„Ne, ale škoda, že to nebylo víc. Kdybys spadla z té židle, aspoň by byla sranda,“ zazubil se na ni Harry.

„Parchante,“ ulevila si dívka. „Co tu vlastně děláš? Nemáš být s ostatními jinde?“

„Jo, ale naskytl se menší problém. Co vy, je tu někdo?“

„Ani noha,“ odvětil hned Neville. „Nedorazili.“

„K nám jo. Je jich tam asi sedm. Myslím.“

„A to jste je tam nechali? Jen tak? Co když zas odejdou?“ vykulila oči Lenka.

„No, tak toho bych se zrovna nebál. Zůstala tam Grace s Kate. Naposledy seděly u těch dvou hezčích,“ mluvil Harry v hádankách, co kdyby je někdo poslouchal. „Jenže už mají trochu v sobě, bojím se, aby něco nevyvedly.“

„Takže půjdeme všichni do Flamenga?“

„Jo. Kdyžtak tu katastrofu zažehnáme. Ale dělejte. Za chvíli mám sraz s Damienem. Ten hledá zbytek,“ popohnal je. Za chvíli už se všichni čtyři hrnuli ke vchodu.

Draco mezitím vyšel nahoru na balkon. Doufal, že své společníky najde tady. Nat jim přece radila, aby to sledovali shora. Narazil tu však na obrovskou masu lidí, jak se tlačí u zábradlí a pozorují dění na parketu. S povzdechem si mezi nimi klestil cestu a pozorně se rozhlížel kolem sebe. Co kdyby. V duchu však litoval, že Weasley teď nemá to rudé háro jako obvykle. To by se mu hledalo mnohem lépe. Teprve na konci balkonu se na něj usmálo štěstí. Hned u zábradlí spatřil Rona a Hermionu, jak hledí na parket a objímají se. Zdálo se mu však, že mlčí. Ušklíbl se nad tím, nedokázal pochopit, jak někdo může v přítomnosti své holky mlčet. To jemu jela pusa pořád. Ale přerušil tyhle svoje úvahy a rychle se vydal k nim.

„Hej, vy dva,“ zavolal na ně, když byl téměř u nich. Musel dost křičet, aby přehlušil hudbu, která se rozléhala po celém sále.

„Co tu…“ otočila se jako první Hermiona.

„Neřeš,“ zabrzdil ji Malfoy. „Děje se tu něco?“

„Ne,“ zakroutila dívka hlavou.

„U nás jo. Přišli.“

„A co teda děláš tady?“ divil se Ron.

„Jdu pro vás. Mysleli jsme, že tady nikdo nebude. Ty dvě jsou teď s nimi a já s Jamesem se obávám, že to nedopadne dobře. Dost chlastaly.“

„A to jste je tam nechali samotné?“ zhrozila se Hermiona. „Víte, co se může stát?“

„Jo. právě že až moc dobře. A proto jsme přišli pro vás. Poslala nás sem sama N..Kate.“

„Tak na co ještě čekáme? Jdeme!“ vyhrkla dívka a už se prodírala davem ven.

„Počkej!“ křičel na ni Ron. „Kde jsou ostatní?“ otočil se na Malfoye.

„Mají čekat u vchodu,“ řekl Draco a taky se vydal pryč z tohoto přelidněného místa.

Za chvíli se všichni potkali před vchodem do budovy. Bez jediného slova pospíchali ulicemi, aby tam byli co nejdřív. Doufali, že Nat a Ginny ještě nic nevyvedly.

„Kdo tam všechno je?“ zeptala se cestou Hermiona.

„Všichni, které jsme tam čekali,“ zahuhlal Malfoy.

„A to jsou s nimi?“ zděsil se Ron. Zřejmě přitom myslel na svoji sestru.

„Ne, naposled byly s klukama. Asi víš se kterými.“

„Jo,“ odpověděla místo něj Hermiona. „S těmi tupci nebudou.“

A spěchala dál, stejně jako všichni ostatní. Za pár minut už se hrnuli do Flamenga. Draco a Harry je přitom vedli na místo, kde před nějakou dobou viděli Nataliu a Ginny. Ale nebyly tam. Zato Revenger a Zabini ano. U vedlejšího stolu viděli i zbytek zmijozelské party, jak tam jen sedí a chlastá.

„Kde jsou holky?“ divila se Lenka.

„Nevím,“ zamumlal Draco. Moc se mu to nelíbilo. „Seděly támhle, u těch kluků.“

„Třeba šly někam jinam,“ nadhodila Beth.

„To je blbost, ty by nikam nešly,“ zahuhlal Harry.

„Tak já se těch dvou půjdu zeptat,“ napadlo Elizabeth.

„Ne,“ vyjekl Harry i Ron naráz.

„To opravdu není dobrý nápad,“ souhlasila s nimi kupodivu i Hermiona. „Chvíli tu počkáme, třeba se ukážou.“

„Když myslíš,“ zašeptal Potter, ale bylo na něm vidět, že si o ty dvě dělá starost. Toho si všiml i Malfoy.

„Klídek, kámo,“ prohodil k němu. „Ty dvě se o sebe umí postarat. Podle toho, co říkaly, tak takhle chodily ven dost často.“

„Jenže to tu nebyla takováhle společnost,“ namítl Harry.

Na to už Draco neměl odpověď. Sám se o ně trochu bál. Nevěděl, co všechno by mohly vyvést. Nebo někdo jim.

„Čauú,“ ozvalo se najednou za nimi, až se všichni lekli. „No to byla ale doba.“

To se konečně dostavily obě dívky. Bylo na nich vidět, že během té doby, co tu kluci nebyli, toho stačily dost vypít.

„Co jste tu proboha..“ začal Harry.

„Klídek, brouku,“ zasmála se Nat. „Jdeme?“ otočila se na Ginny, která postávala vedle ní a společně se vydaly ke stolku, kde seděl Revenger se Zabinim.

„Počkejte,“ zarazila je Hermiona. „V tomhle stavu tam jít nemůžete.“

„Můžem, nemůžem, my tam jdem,“ rozhodla Ginny. „Hele a holky, víte že jich je tu víc?“ hihňala se. „Oni tu mají kamarády.“

„Jo, a sedí hned vedle vás. Přišli společně, pamatuješ?“ zavrčel Draco.

„Jo,“ usmála se vítězně Ginn. „Ale přišli k nim ještě dva kluci, už nám je i představili. Nějaký Richard a Marcus.“

„Tak pojď už,“ tahala ji Natalia k jejich stolu.

Zbytek se za nimi jen vystrašeně díval. Ony se za tu necelou půlhodinu, co byli Draco s Harrym pryč, stihly úplně zlít. Teď už mohli jen z povzdálí sledovat, jak se Ginny lepí na Zabiniho a Nat zase na Revengera. Víc dělat nemohli. Kdyby nějak zasáhli, mohli by se prozradit a to bylo to poslední, co zrovna potřebovali.

„Myslíte, že ti dva, co o nich mluvila, patří k nim?“ zeptala se po chvíli Lenka a pohlédla k druhému stolu.

Ostatní ji napodobili a také se podívali tam, kde seděli ostatní Smrtijedi.

„To budou asi ti dva starší, co?“ zeptal se Harry.

„Jo, chodili k nám,“ přikývl Draco, když si je pořádně prohlédl. „Ale už vyšli školu. Tak před..“

„Dvěma lety,“ doplnila ho Hermiona.

„Jak tohle víš?“ nechápal Ron.

„Prostě si všímám lidí na chodbách,“ zavrčela Grangerová. „Jeden z nich býval primusem, co si pamatuju. To je ten v tom bílým triku. Marcus.“

„Pojďte si sednout k tomu stolu vedle,“ nadhodila Beth. „Třeba něco uslyšíme.“

„Já nevím. Mě se to nějak nezdá,“ zaváhal Harry.

„Nic se nestane. Stejně jsou všichni hrozně tupí,“ ušklíbl se Draco. „Teda až na Hiverovou. A u těch dvou nevím.“

„Hele, z Crabbea a Goyla bysme mohli něco dostat, ne?“ napadlo Rona. „Ti jsou na to blbí dost.“

„A ujmeš se toho?“ podívala se na něj pobaveně Hermiona.

„Ne, já myslel..“

„Hele, co tam dělá Millicent Bullstredeová?“ zeptala se najednou Lenka. „Ta s nimi být neměla, ne?“

„Ne, ta ne,“ zamumlal Draco.

„To je fuk. Ale něco podniknout musíme. Jestli pak řeknem, že tu byli a mi nic neudělali, tak nás někdo zabije,“ zkousla si ret Grangerová.

„Já tam jít nemůžu,“ zavrtěl hlavou Malfoy. „Poznaj mě. Třeba po hlase, co já vím. A tenhle,“ kývl na Rona, „ten taky ne.“

„Proč já ne?“ čertil se hned Ronald.

„Protože se snadno vytočíš,“ vysvětlila mu Hermiona. „Já bych to udělala takhle,“ a naklonila se k ostatním co nejblíže. „Já, Lenka a Beth půjdeme k tamtomu stolu. Počítám, že když budeme samotné holky, tak si nás všimnou. Protože o ty, co jsou tam s nimi asi zrovna nestojí…“

„A co my?“ projevil se poprvé Neville.

„Můžete být tady na baru a hlídat nás,“ navrhla Lenka. „A kdyby se tu stavila některá z těch inteligentních slečen, máte možnost i vy.“

„Já se k nim ani nepřiblížím,“ odsekl hned Ron. „Představa, že bych měl být ve společnosti Parkonsové..“

„Ta není zas tak hrozná, s tou se dá aspoň mluvit,“ skočil mu do toho Draco. „Zato s Windfrostovou nebo Bullstredeovou..“

„Parkinsová je to samý,“ hádal se Ronald.

„Já zapomněl, že ty si s nima byl celou dobu na..“

„Dejte pokoj,“ zarazila je Hermiona. „My tam jdeme a vy si dělejte co chcete,“ rozhodla a spolu s Lenkou a Elazabeth odešla ke stolu.

Kluci osaměli.

 

***

 

Nat a Ginny se mezitím skvěle bavily. Blaise a Malcom jim během té doby, co tu Harry s Dracem nebyli, koupili několik koktejlů a každou chvíli postávali u baru, kde si objednávali nějaké ty panáky. Dívky se opravdu dobře bavily, na to, že ti dva byli Smrtijedi, byli opravdu fajn. Ginny se tomu až podivovala, ve škole jí přišli úplně jiní. Takový namyšlení a nafoukaní panáci, ale ve skutečnosti působili jako skvělí kluci.

Po chvíli se všichni čtyři zvedli a vydali se na parket, kde právě začali hrát ploužáky. Zabinimu ani Revengerovi se moc nechtělo, ale dívky si nakonec prosadily svou. Pořád ještě na tom nebyly tak špatně, aby nevěděly, co mají dělat, co mají za úkol. Ti dva na tom byli podstatně hůř. Vypili toho mnohem víc, vůbec se nehlídali. A tak dali Ginny a Nat během tance skvělou příležitost k tomu, aby od nich zjistily co nejvíc. A nemuseli na to jít ani nijak hrubě, ti dva jim řekli všechno, na co se zeptaly. Cena za to sice byla, že se s nimi museli líbat, ale to nebylo tak hrozné. Kdyby byly s Crabbem nebo Goylem, bylo by to stokrát horší.

 

***

 

Hermiona, Lenka a Beth si společně sedly u jednoho stolku a nervózně pokukovaly po Smrtijedech, kteří seděli hned vedle nich. Přes ten hluk, který zde panoval, vůbec neslyšely o čem se baví. To jim trochu kazilo plány. Nakonec se Hermiona odhodlala k dalšímu kroku. Nejdříve se však pochybovačně podívala na Rona, který se vybavoval s Nevillem u baru, zatímco Harry s Dracem byli kousek od nich a něco popíjeli. Pak pohledem sklouzla na Lenku a Beth. Nakonec se podívala k vedlejšímu stolu. zaměřila svou pozornost na onoho Marcuse, kterého si ještě pamatovala jako bradavického primuse. Po chvíli se jejich pohledy setkaly, ale to už dívka sklopila hlavu zpět ke stolu a pak se podívala na své kamarádky. Stále nevěděla jestli to, co dělá, je správné. Bála se toho, jak to dopadne. Stačil jí totiž jediný pohled na parket, kde viděla, jak se Ginny, její dávná kamarádka, plazí po Zabinim. Takhle opravdu dopadnout nechtěla. Řád neřád, takovouto obět by nepodala.

Po chvíli se znova odvážila podívat k vedlejšímu stolu a spatřila, jak ji pozoruje nejen Marcus, ale i jeho kamarád. Richard, jestli si to správně zapamatovala. Raději hned uhnula pohledem, naklonila se k Elizabeth a cosi jí pošeptala. Jen co to dořekla, dívka se otočila ke stolu za ní a Hermiona jen tiše zasténala. Přesně tohle nechtěla. Ale bylo pozdě. Díky blonďaté dívce si to k jejich stolu šinuli oba Smrtijedi se samolibým úsměvem.

„Nazdar kočky,“ promluvil mladík v černé košili. „Nepůjdete si některá z vás zatancovat?“

Hermiona a Lenka se hned podívaly na Elizabeth, která tohle zapříčinila.

„Já klidně půjdu,“ svolila tedy Beth a opětovala Richardovi úsměv, i když dost nervózně. Musela se k tomuto kroku dost přemáhat, nebyla jako Natalia nebo Ginny, spíše byla taková nesmělá. ale když už byla v Řádu, musela se snažit.

„Bezva,“ zaradoval se mladík a během chvíle už si dívku odváděl na parket. Beth se naposledy zoufale podívala na Lenku, už teď toho kroku litovala.

„A co vy?“ upozornil na sebe druhý Smrtijed. „Půjdete některá?“ mrknul na ně.

Hermiona zavřela oči a nadechla se: „Já půjdu,“ řekla nakonec a zvedla se ze židle.

Marcus už na nic nečekal, chytl ji za ruku a stejně jako jeho kamarád odváděl svoji partnerku na parket.

Lenka u stolu osiřela. Chvíli pozorovala Hermionu, jak tancuje s Marcusem. Byla moc ráda, že nemusí být na jejich místě. Netoužila po tom, aby ji někdo osahával. Na Ginny a Nat se už radši ani nedívala, těm už asi bylo dneska všechno jedno, jak to tak vypadalo. Po nějaké době se zvedla a zamířila k baru, kde doufala, že budou kluci. Za tu chvilku už je stihla ztratit u dohledu. Ale Draca a Harryho nakonec objevila. Vysedávali na baru a zrovna vedli bouřlivou debatu o tom, jestli je lepší motorka nebo auto. Ne že by tomu dvakrát rozuměli. Několik lidí kolem jejich rozhovor zaujatě sledovalo a zřejmě se u toho dost bavili. Na obou klucích bylo vidět, že už toho v sobě mají trochu víc, než by měli. Lenka se jen podivovala nad tím, jak dobře spolu vycházejí. Ještě na konci roku to byli nepřátelé na život a na smrt. Zakroutila nad tím hlavou a vydala se dál. U tohohle opravdu být nemusela.

„Hej L..L..Liso,“ vypadlo z Harryho a Lenka se překvapeně otočila. „Pojď sem k nám,“ zval ji na bar.

„Nemáte tam místo,“ upozornila ho dívka a chtěla odejít.

„Tak my ti ho uděláme,“ zahalekal Draco a nějakého opilce z jedné židle. „Vidíš, už tu je.“

Lenka si jen povzdechla, ale opravdu k baru přišla a vyškrábala se na vysokou židli, kterou kluci postavili mezi sebe.

„Dáš si něco?“ zeptal se jí Harry, když se posadila.

„Ne,“ odmítla dívka.

Ale než to dořekla, Draco se naklonil k barmanovi a cosi mu řekl. Během chvilky se před nimi objevily tři panáky něčeho, co Lenka nedokázala identifikovat. Kluci neváhali a každý uchopil jednu skleničku.

„Neměli byste pít,“ kárala je dívka. „Jste opilí.“

„To se ti jen zdá,“ mávl nad tím rukou Draco a vrazil jí do ruky panáka. „Tak na nás,“ zahlaholil a kopnul do sebe celý obsah skleničky. Stejně jako Harry.

Lenka se s odporem podívala na tekutinu ve své sklenici. Byl to jakýsi zelený alkohol a už podle barvy nevypadal moc lákavě. Nakonec se ale přemohla a všechno najednou to vypila. V dalším okamžiku měla pocit, že se pozvrací. Nic odpornějšího než tohle v životě neměla. Po chvíli se z toho vzpamatovala a podívala se na kluky. Vůbec nevypadali na to, že by jim chuť nápoje vadila. Naopak. Zrovna v ruce drželi sklenku něčeho určitě odporného a připíjeli si na budoucnost. Zakroutila nad tím hlavou. Byla zvědavá, jak tyhle dva dostanou domů. Jen doufala, že Rona a Neville jsou rozumnější.

Po další půlhodině, kterou Lenka strávila s Harrym a Dracem, kteří byli úplně namol, přestože se je od toho dívka snažila odradit, k nim dorazila vysmátá Natalia a v závěsu za ní i Ginny.

„Jé, ahoj, co vy tady?“ řehtala se Nat.

„My tady bumbáme,“ odpověděl jí připitoměle Draco a ukázal prázdnou skleničku ve své ruce.

„A můžeme se k vám přidat?“ rozzářila se Ginn.

„Vy už nejste s těma klukama?“ podivila se Lenka, která jako jediná z téhle společnosti byla střízlivá.

„Museli domů,“ rozhodila rukama Nat a málem jednu vrazila nějakému opilci. „Přišli si pro ně ti jejich kamarádi. Ale ještě nám stihli něco koupit,“ usmála se. „Tak co bude s tím pitím?“ otočila se na Draca.

Za chvíli se před nimi objevili další skleničky. Obě dívky se s obtížemi vyškrábaly na barové stoličky a nadšeně do sebe koply panáka. Lenka odtud raději odešla, jestliže už Smrtijedi odešli, Hermiona i Beth už budou také volné. A tím pádem odtud budou moci odejít.

Ale než své kamarády objevila, trvalo jí to docela dlouho. Hermionu a Elizabeth našla hned, zrovna odcházely z parketu. Ale Rona a Nevilla nemohly objevit. Asi po čtvrt hodině na ně konečně narazily v druhém patře, kde vyhrávala rocková muzika, ke které chlapci zřejmě přilnuli víc než k té diskotékové. Oba vypadali celkem v pohodě, zřejmě toho moc nepili.

„Konečně,“ vydechla Lenka. „Už jsem myslela, že vás nenajdem.“

„Vy už nejste..“

„Odešli,“ přerušila Rona Hermiona. „Naštěstí. Horší zážitek snad mít nemůžu. Jak se na mě ten slizák lepil..“

„A máte něco?“ přerušil ji Weasley. Nechtěl poslouchat to, co musela jeho dívka zažít.

„Moc ne,“ zklamala ho Grangerová. „Moc toho nenamluvil.“

„Ani ten můj,“ připojila se Elizabeth.

„A co ty dvě?“ optal se Neville.

„Ty si ani nebudou nic pamatovat,“ povzdechla si Lenka.

„Jak to?“

„Všichni čtyři jsou úplně namol. Nevím, jak je dotáhneme domů.“

„Tak je tu necháme,“ navrhl Ron. „Oni se ráno nějak dostaví.“

„Víš jak by nás tvoje mamka sprdla?!“ vyjela na něj Hermiona. „A bůhví co by se jim mohlo stát.“

Za Ronova stálého brblání se všichni vrátili zpět dolů. Čekalo tam na ně překvapení. Ti čtyři byli ještě v horším stavu než před chvílí. Teď už se jen váleli na baru a pořád se něčemu smáli. Hermiona se při pohledu na ně zděsila. Zřejmě nečekala, že to bude tak hrozné. Tohle chování by do Harryho a Ginny nikdy neřekla. U Nat ji to nepřekvapovalo, o ní moc dobré mínění neměla. A u Draca také ne.

„Hej, vy čtyři, odcházíme,“ houkla na ně.

„Už?“ ozval se zklamaný hlas, který zřejmě patřil Dracovi. „Ale nám se ještě nechce, že ne?“ otočil se na svoje společníky.

„Prostě půjdete a nebudu se s vámi o tom bavit!“ řekla rázně Hermiona a přešla k nim. „Koukejte slézt z těch židlí.“

„Jakejch?“ zeptala se inteligentně Ginny.

Mia si jen povzdechla. Pak vzala mladou Weasleyovou za ruku a pomohla jí dolů. „Tak mi pomozte,“ otočila se na Rona, Lenku, Beth a Nevilla, kteří stáli asi metr od ní.

„Ehm, já bych je tu radši nechal,“ zopakoval svůj názor Ronald.

„Ani omylem,“ zamračila se na něj Grangerová. „Je to tvoje sestra, tak si jí koukej odtáhnout domů. Jinak tě mamka zabije. Přece jen jsi její starší bratr a máš za ni zodpovědnost,“ dodala a s potěšením sledovala, jak její slova na Rona zapůsobila.

„Jestli jí takhle uvidí, zabije nás oba. Mě hned a jí až vystřízliví,“ došlo mu.

„To teď neřeš,“ umlčela ho. „Prostě ji vem a počkejte na nás před vchodem.“

„Hele a nejseš ty ten..ten..“ koktala Nat při pohledu na Rona, který podpíral Ginny a chtěl s ní odejít.

„Ne, to nejsem,“ odsekl Ronald.

„Ale jo, seš,“ zaradovala se Natalia a seskočila z židle. Bohužel při tom ale zavrávorala a rozplácla se na zemi. „Jau, asi jsem se bouchla,“ ztěžovala si a posadila se. „Koukněte,“ ukazovala ji koleno, na kterém se začínala rýsovat pěkná modřina.

„Počkej, já ti to pofoukám,“ vyhrkl Draco a snažil se slézt dolů ze stoličky.

Naštěstí ho ale zachytil Neville, který byl natolik duchaplný, že mu došlo co by následovalo. Harry už se dolů nějak dostat sám, ale všem bylo záhadou, jak se mu to povedlo. Sotva totiž stál na nohou. Vrávoravou chůzí se dostal až k Nat, která stále seděla na zemi a dřepnul si vedle ní.

„Proboha, chyťte je někdo,“ zalamentovala Hermiona. „Jinak se odtud nedostanem.“

K Potterovi teda přiskočila Lenka s Beth. Vzali ho za paže a společnými silami ho vlekly k východu. Za nimi se vláčel Ron s Ginny a Neville s Dracem. Jako poslední šla Hermiona, jež podpírala Nataliu, která sotva chodila. Konečně se dostali ven z téhle budovy. Za jeden večer toho bylo trochu moc. Všichni ti, co byli střízliví doufali, že si na ně Moody zas nevymyslí něco podobného.

„Kam to vlastně jdeme?“ zeptal se přiopile Harry, když procházeli nějakou ulicí.

„Domů,“ zazněla odpověď od Lenky.

„Domů?“ podivil se Potter. „A to je co?“

„To je takovej ten malej domeček, co je na kopečku,“ odpovídal Draco. „A v tom domečku je zvoneček a v tom zvonečku..“

„Ne, ne, ne. Říkáš to špatně,“ řekla Ginny. „Je to: V tom domečku je zvoneček a ten udělá konec a pohádky je zvonec.“

Hermiona jen protočila oči v sloup. Nejraději by se s nimi přemístila, jen aby nemusela poslouchat tyhle jejich inteligentní řeči, ale na ulicích bylo k její smůle moc lidí. Bylo by to moc nápadné, kdyby najednou zmizeli.

„Hele nebyl v tom domečku náhodou pejsek?“ projevila se Natalia.

„Ne, to byla kočička,“ namítla Ginn. „A taky rybička.“

„A co ta dělá v mým domečku?“ nechápal Harry.

„Leží. A papá kočičku,“ řekla Ginny vítězně.

„Ale já nemám kočičku,“ posmutněl Harry. „Ale Mia má, viď?“ rozzářil se a hledal Hermionu.

„Ne, to teda nemám,“ odsekla Grangerová.

„Jak to, že nemáš?“ nechápala Ginn. „Mělas takovou tu štětku do záchoda.“

„Myslíš tu zrzavou?“ zapojil se zas Draco.

„Ne, tahle byla černá,“ odporoval mu Potter, vysmekl se Beth a Lence a vrávoravým krokem se vydal sám po ulici. Po chvíli ale narazil na nečekanou překážku v podobě sloupu. „Sakra,“ lamentoval. „Kterej debil sem dal ten strom? Sem, na nádraží.“

„My jsme na nádraží?“ divil se Malfoy.

„Jo,“ usmál se Harry. „Tos nevěděl?“

V podobném rozhovoru pokračovali až do té doby, než konečně dorazili na Grimmauldovo náměstí. Většina přítomných se jejich rozhovorem docela bavila, ale Hermiona už z nich pomalu šílela. Myslela, že budu mít rozum, když jdou na takovouto akci, ale ne, ti čtyři se tam klidně opijí jako prasata a oni pak ještě musí poslouchat ty jejich opilecké kecy. Než vstoupili do domu, radši na ně na všechny použila silencio. Netoužila po tom, aby vzbudili celý dům. Když byli ve třetím patře, konečně si oddechla. Až na jeden menší pád na schodech se nic nestalo. Protože se však nemohla dostat do Natinýho pokoje, všechny čtyři je jednoduše zavřela v pokoji, kde normálně spával Draco, Harry a Neville. Ten se na tuto noc raději přestěhoval do podkroví. To byla cesta nejmenšího odporu. Grangerová ještě zrušila silencio a pak už je nechala jejich osudu.

29.10.2007 19:22:15
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one