My world of fantasy...
No, tak tady tu kapitolu máte..Dřela jsem se s ní do tří hodin do rána, aby to bylo v nějaké čitelné podobě..Tak jen doufám, že to stálo za to!!
A očekávám spoustu komentářů
_______________________________________

Chvíli před šestou hodinou se ozvalo zaklepání na dveře. Nat se jen se širokým úsměvem zvedla z pohovky a šla otevřít. Moc tomu kouzlení nedala, vydržela u toho asi dvě hodiny. Pak už Harrymu došla trpělivost a konečně uznal, že pro dnešek to nemá cenu. Natalia celou dobu myslela úplně na něco jiného a jen sem tam mávla hůlkou. A samozřejmě úplně jinak, než měla. Potter tak jejím zapříčiněním skončil několikrát na zemi, když na něj vyslala zcela neznámé kouzlo, kterému pak musel uhnout, aby ho nezasáhlo. Zbytek odpoledne tak raději strávili příjemným povídáním a plánováním dnešního večera. Harry se ukázal jako bezvadný parťák na podobné nesmysli a zdatně Nat konkuroval v jejích nápadech. Nakonec dali dohromady celou večerní akci.

„Ahoj,“ pozdravila Natalia energeticky Remuse, který postával za dveřmi. „Potřebuješ něco?“

„Potřebuji Harryho. A poslali mě k tobě,“ odpověděl bez zaváhání Lupin.

„Jo, tak ten tady je. Pojď dál,“ zvala ho Nat. Moc dobře věděla, proč je tady.

„Dík, ale na to nemám čas,“ odbyl ji Remus.

„Tak pokud není čas, není ani Harry. A pokud vím, tak do schůze zbejvá..“ pohlédla na hodiny, které visely na stěně, „čtvrt hodiny.“

„Jak to víš?“ vykulil na ni vlkodlak oči.

„To si myslíš, že jsem za ty dva měsíce nic nevypozorovala?“ zeptala se dívka s úsměvem. „Tak pojď už,“ a zatáhla ho dovnitř do pokoje.

„Ale já opravdu nemám čas,“ protestoval Lupin, když ho posadila do křesla naproti Potterovi. „Musím jen Harrymu něco říct..“

„Stejně už to ví,“ pokrčila Nat rameny a plácla sebou vedle něj.

„Jak by to mohl..“

„Zapomínáš, že jsme děti Pobertů,“ usmívala se dál Natalia. „Všechno víme první, máme svoje zdroje a umíme se dostat kamkoliv. Což bys ty měl moc dobře vědět. Takže tu informaci, že přijímáte nové členy, konkrétně Harryho, Hermionu, Rona, Nevilla a Narcisu, už dávno víme.“

„Ty jsi fakt celá po Siriusovi,“ zakroutil nad tím hlavou Remus. „Jak si na to přišla?“

„Tajemství,“ mrkla na něj Nat. „Ale máte v tom trochu chybu.“

„V čem?“ nechápal Lupin.

„No v tom, které lidi přijímáte. Pár jich vám tam chybí.“

„Tak to brzdi. Tebe tam nevezmem,“ došlo Náměsíčníkovi, kam tím míří. „Neumíš ještě pořádně kouzlit. Nic takového!“

„Reme, Reme. Ty jsi vážně nepoučitelnej. To ses ještě nenaučil, že toho, co opravdu chci, vždycky dosáhnu?“ usmívala se dívka víc a víc.

„Nat, tohle vážně nejde. Pochop to.“

„A ty pochop, že mě do toho Řádu přijmete. Když tam může být Neville, tak já taky!“

„Ale Neville umí bojovat. Což se o tobě říct nedá,“ protestoval stále Lupin.

Harry se mezitím pohodlně rozvaloval na pohovce a pozoroval ty dva. Obdivoval Nat, jak dokáže být pořád tak klidná a být si jistá svojí pravdou. Ta nikdy nic nevzdávala. I když se to ostatním zdálo nemožné, ona se do toho pustila. Který blázen by si dobrovolně vzal do domu Malfoyovi a pak je jen tak představil celému Řádu a přitom jim jen tak mimochodem říct, že je dcera jejich zesnulého přítele?

„Ne? Chceš pocítit, jak neumím bojovat?“ škádlila Nat Remuse. „A navíc se to učím. A tak mě napadá, ty nemáš co na práci, co? Jen pro Řád.“

„Jo. Proč?“

„Ale, jen potřebuji normálního učitele, který by mě to kouzlení naučil. Protože nám to s Harrym moc nejde.“

„No dovol,“ ohradil se hned Potter. „Já nemůžu za to, že pořád myslíš na něco jiného. Jen dneska jsi na mě poslala asi pět kouzel, o kterých jsem ani nevěděl, že existujou.“

„To víš, skrytej talent. Vymýšlím to, co ostatním připadá nemožné. Není to moje chyba, že to neumíš vysvětlit.“

„A to je divný, že Draco a Narcisa taky ne,“ rýpl si Potter.

„Náhodou, na něm jsem se naučila hned několik užitečných kouzel,“ protestovala Nat. „Ale pravdou je, že jsem s ním spíš dělala skopičiny, než abych se učila.“

„Přiznej si to, prostě nejsi studijní typ.“

„To nejsem,“ smála se. „A nikdy jsem nebyla a ani nebudu. Ale třeba by to pořádnej učitel mohl zpravit,“ otočila se zpátky na Remuse.

„Tak na to zapomeň,“ zavrhl její nápad. „To nepřichází v úvahu.“

„No tak, Reme, tohle mi přece neuděláš,“ škemrala a zkoušela, co na vlkodlaka nejvíce platí. „Navíc táta by byl určitě rád, kdybys..“

„Siriuse do toho netahej,“ zarazil ji Lupin.

„Přece tohle neuděláš dceři svého nejlepšího přítele,“ pokračovala dál Natalia.

„Už jsem řekl.“

„Bezva. Tak jak chceš. Ale až mě chytí Smrtijedi a já se nebudu moct bránit, bude to tvoje chyba, že mě zabijou.“

„A co by Smrtijedi dělali tady?“ podivil se Remus.

„Tady nic, ale venku. Už mě to tady vevnitř začíná nudit, jsem si říkala, že si zas někam vyrazím,“ pokrčila dívka rameny a dělala jako že nic. Ve skutečnosti ale čekala na jeho reakci.

„Tak to teda ne! Ty nikam nepůjdeš!“

„A kdo mi v tom zabrání?“ divila se Nat. „Jsem dospělá, takže si můžu dělat co chci. A tak mě napadá, dneska je pátek, to by se někde něco mohlo dít.“

„Tak dobře,“ podvolil se nakonec Lupin. „Budu tě učit.“

„Super. Dík,“ zazubila se na něj Natalia.

„Takže už můžu jít?“ optal se Remus a začal se zvedat.

„Ne, ještě ne,“ zarazila ho dívka. „Pořád jsme to nevyřešili s tím Řádem.“

„Už jsem řekl, že ty v něm nebudeš.“

„To sice ano, ale já na to mám jinej názor.“

„Natalio.“

„Ano, Remusi?“ usmála se na něj nevinně.

„Prostě tě tam nemůžeme vzít a basta,“ vstal ze sedačky.

„Tak v tom případě si sbalte svoje fidlátka a opusťte tenhle dům. Nebudu tady hostit nějakej blbej ptačí řád, když v něm ani nemůžu bejt,“ odsekla ledově.

„To snad nemyslíš vážně,“ zděsil se Lupin.

„Smrtelně. Tak, teď už klidně můžeš odejít a Harryho si vezmi s sebou,“ postrkovala ho ke dveřím. „A na poradě můžeš vyřídit, že pokud nepřijmete mě, Ginny, Draca, Lenku a Elizabeth, tak se do zítřka prostě vystěhujete,“ zakončila to.

Těsně předtím, než zabouchla dveře se ale naklonila k Harrymu a něco mu zašeptala tak, aby to Remus neslyšel. Pak už za nimi konečně zavřela a lehla si na pohovku. Byla zvědavá na to, jak Řád asi zareaguje na tohle vydírání. Moc dobře věděla, že nemají kam jít. Po pěti minutách se vyplížila ze svého pokoje a zaklepala na holky nahoře. Z padacích dveří vykoukla Ginnina hlava a tázavě se na ni podívala.

„Slezte rychle dolů. Teda pokud si chcete poslechnout poradu,“ zavelela šeptem.

Holky neváhaly, jedna po druhé se vysoukaly ze svého orlího hnízda a potichu se kradly do haly. Cestou k sobě ještě přibraly Draca, který si četl u sebe v pokoji. Ten na všechny použil zastírací kouzlo, aby byli co nejméně nápadní a pak už jim nic nebránilo v tom, aby se nikým nezpozorování dostali až do přízemí. Tam ještě spatřili, jak do dveří vchází Kingsley a Tonksová, ale jakmile se za nimi zaklaply dveře, posadili se na schody. Tam jim Natalia všem dala růžové provázky, které vyfasovala předchozí den od Freda a George a pak už se všichni zaposlouchali do porady Řádu.

„Tak dneska jsme se tu sešli, abychom přivítali nové členy Řádu,“ začal Moody, kterého všichni neomylně poznali.

„Brzdi, Alastore,“ přerušil ho Remus. „Máme tu větší problém.“

„A jaký, že o něm nevím?“ podivil se Pošuk.

„Natalia a ostatní k nám chtějí taky.“

„To nepřichází v úvahu,“ ozvala se okamžitě paní Weasleyová. „Jsou to ještě děti a Nat ani neumí kouzlit.“

„To jsem jí taky říkal, ale stála si za svým. Pokud je prý nepřijmeme, máme se sbalit a vypadnout. A podle tónu, jakým to říkala, to myslela smrtelně vážně.“

Nat na schodech málem vyprskal smíchy. Tak tohle se jí povedlo, ten ledový hlas. On jí na to vážně skočil. Pomyslela si, že byla chyba, že nešla někam do filmu. Herečka byla opravdu dobrá.

„To by neudělala.“

„Ta?“ ozval se někdo další a Natalia to tipovala na Ronalda. „Ta je schopná všeho.“

„Rone,“ pokárala ho matka. „Jak o ní můžeš takhle mluvit?“

„Vždyť vás vydírá.“

„To je fakt,“ připustil Moody. „Ta holka si moc vyskakuje. Každou chvíli dělá něco, čím nás může ohrozit.“

„Moody, nepřehánějte zas,“ zaslechla Nat Tonksovou. „Vždyť ona má pravdu. Tohle je její dům, může si tu dělat co chce a myslím, že by tu měla být, když už nás tu takhle ubytovává. A mimoto je i starší než Harry a ten tu je.“

Po těchto slovech se černovlasá dívka na schodech usmála. Nym nezklamala. Bude jí za to muset poděkovat.

„V žádném případě,“ stál si za svým starý bystrozor.

„No, tak se pak ale nedivte, až vás odsud opravdu vykopne. Já bych navrhovala hlasování, jestli ji máme vzít nebo ne,“ pokračovala dál Tonksová.

„Dobře tedy,“ souhlasil Remus. „Ale pokud přijmeme ji, budeme muset vzít i ostatní. To byla její podmínka. Tak kdo je pro, aby se těch pět stalo členy Řádu?“

Na schodech se ozvalo troje zavrčení, jak se Nat, Ginny a Draco rozčilovali, že nevědí, jak na tom jsou. Mohli si jen domýšlet, kdo zvedl ruku a kdo ne.

„A kdo je proti?“ zaslechli opět Remusův hlas.

Pak bylo chvíli ticho, až promluvil Moody: „Tak pro ně tedy dojděte.“

Pětice na schodech se urychleně zvedla, strčila si růžové provázky do kapes a okamžitě zmizela z tohoto patra. Zastavili se až u nich ve třetím a okamžitě zapadli do Dracova pokoje a posadili se na postele. Malfoy ještě zrušil zastírací kouzlo a pak dělali, že jsou zabráni do nějaké debaty. Ani ne za minutu uslyšeli na chodbě nějaké kroky a potom zaklepání na dveře.

„Dále,“ zareagoval jako první Draco.

Ve dveřích se objevila růžová hlava mladé bystrozorky: „Máte jít hned dolů,“ oznámila jim. Očividně nebyla nijak překvapená, že jsou tam všichni. Spíš jako by to čekala.

„Proč?“ dělala Nat blbou. „Myslela jsem, že máte poradu.“

„Natalio, ty moc dobře víš, proč tam máte jít. Nemysli si že nevím, že jste zas poslouchali za dveřmi.“

„Jak si to..“

„A kdo myslíš, že ruší to kouzlo proti odposlouchávání?“ mrkla na ni Nym. „Je mi jasný, že chcete být v obraze.“

„Fajn. Kdo teda pro nás hlasoval?“ zeptala se Ginny bez obalu.

„Já, Shanon, Fred, George, Charlie, Bill, Fleur, Hagrid a Isabela s Annou.“

„Ty tam jsou taky?“ podivila se Nat.

„Od minulé schůzky.“

„To jsme to uhráli jen tak tak,“ poznamenal Draco.

„Stejně by to udělali,“ vyslovila svůj názor Natalia. „Neriskovali by, že bych je vyhodila.“

„A udělala bys to?“ zeptala se se zájmem Tonksová.

„Ne, ale Remus mi to zbaštil,“ zasmála se Nat. „Tak jdeme?“ a už se hnala ze dveří. „Jo a Nym, dík že ses mě zastala.“

„Maličkost,“ mávla rukou bystrozorka a spolu s pěticí se vracela zpět do jídelny.

Těsně před tím, než vstoupili do jídelny, nasadila Natalia opět ledový výraz. Nechtěla, aby hned prokoukli její podfuk. S tím hodlala vytasit teprve potom, co je zařadí. Zhluboka se nadechla a konečně otevřela dveře. Do místnosti vešla jako první. Tam se postavila hned vedle dveří, ležérně se opřela o stěnu a s ledovou tváří přejížděla jednotlivé členy Řádu. dobrý pozorovatel by si však všiml, jak jí malinko cukají koutky, jak se snaží udržet vážnou tvář. Draco a Ginny se postavili s podobně nepřístupným výrazem vedle své kamarádky, zatímco Lenka a Elizabeth zůstaly stát přede dveřmi a tvářily se lehce zmateně. To všechno si ještě stihli v rychlosti domluvit nahoře v pokoji. Tonksová se mezitím vrátila zpět na své místo vedle Remuse a vyčkávavě na pětici hleděla. Stejně jako celý Řád.

„Tak co?“ ozvala se po chvíli ticha Natalia. „Nechcete nám už laskavě   říct, proč jste nás zavolali?“

„Asi víš proč,“ začal Remus.

„Jo? A jak bych to asi tak mohla vědět? Jsem snad jasnovidka, či co?“

„Tak po tom cos mi nahoře řekla..“

„Tak vymáčkneš se už?“ ušklíbla se Nat znuděně.

„No, prostě jsme se domlouvali na tom, jestli vás vezmeme do Fénixova řádu nebo ne.“

„A mohl bys mi sdělit k čemu jste došli?“

„Není to snad jasné?“

„Co já vím,“ pokrčila Natalia rameny .„Mě je fuk, jak jste se rozhodli. Buď budu v tom vašem spolku a nebo budu mít v domě konečně klid. Ani jedno není k zahození.“

Většina přítomných teď na dívku vykulila oči. Nemohli pochopit, že tohle je ta samá holka, co s nimi vesele vtipkovala a bavila se s nimi. Tahle ledová královna jim k Nat prostě neseděla. Nejvíce překvapení pak byli Remus, Charlie, Molly a Narcisa. Téměř s otevřenými ústy zírali na dívku a nemohli uvěřit, že to opravdu řekla.

„Tak můžete nám už laskavě s dělit, k čemu jste došli?“

„No..“ chopil se slova Moody, když viděl, že Remus toho není schopen, „že vás k nám přijmeme. Ale nejsem si jist, jestli je to dobrý nápad,“ dodal.

„To už je váš problém. Mě jen zajímá, jestli tohle je vaše konečné slovo.“

„Samozřejmě.“

„Můžu vám věřit, že si to pak nerozmyslíte? Protože pak bych to byla nucena udělat i já,“ hrozila dívka.

„Nat, opravdu to myslíme vážně,“ vzpamatoval se konečně Lupin.

„Fajn,“ přikývla Nat. „A nějaké oficiální přijetí?“

„To už se od Brumbálovi smrti nevede,“ vysvětlil Kingsley.

„Dobře,“ řekla Nat.

Pomalým, rozvážným krokem se vydala ke stolu, aby si mohla sednout. Draco, Ginny, Lenka a Beth ji hned následovali a všichni se posadili tam, kde bylo zrovna místo. Natalia se posadila mezi Harryho a Tonksovou. Na tváři měla stále ten tvrdý výraz. Ale jakmile se podívala na Draca s Ginny, kteří seděli naproti ní, koutky úst jí začaly cukat a během pár vteřin propukla ve veselý, pobavený smích, stejně jako ti, na které se koukala. Řád se na ni opět nechápavě podíval. Opravdu už nevěděli, která bije.

„Ehm, Natalio, můžeš nám říct, čemu se směješ?“ ozvala se po chvíli Shanon.

„Vám,“ dostala ze sebe Nat v záchvatu smíchu.

„A to jako…“

„Vždyť to na vás celý ušila ,“ vysvětlila Tonksová, když viděla, že s Nat teď nebude rozumné slovo. Ta měla co dělat, aby nespadla ze židle. „Celou dobu si tu z vás dělá prdel. Jasně už od začátku věděla, že ji přijmeme. Remus jí na tu její hru skočil už na začátku, takže věděla, že to má v kapse. A protože nás celou tu dobu odposlouchávali..“ odmlčela se a pobaven pozorovala, jak to ostatním dochází.

„To snad není pravda,“ zaburácel Remus. „Natalio Blacková!“

„No?“ dostalo se mu odpovědi od černovlasé dívky, která se stále tlemila.

„Co tohleto má znamenat?“

„No co,“ zamračila se, když se konečně trochu uklidnila. „Vy taky nerozumíte žádné srandě.“

„Tomuhle ty říkáš legrace?“

„Ne, tomu já říkám sranda.“

„Nechytej mě za slovo. Můžeš mi vysvětlit, proč

tu z nás celou tu dobu děláš úplné debily?“

„No dovol, já je z vás nedělám. To tys vás tak označil,“ vpálila mu Nat, ale zase se u toho začínala smát.

„Nata..“

„Remusi, nech toho,“ zarazila ho Shanon. „Tohle máš marný, ona se nezmění.“

„Ale..„

„A po tom, cos strávil sedm let v ložnici se Siriusem bys už to měl vědět. Protože přesně tohle je ten typ zábavy, kterou on tak miloval. On a James. A tys jim to nikdy nezatrhnul. I když si dělali legraci ze všech kolem. Naopak ses u toho i docela bavil, jak si pamatuji. Tak to teď nezakazuj jeho dceři. Protože ona je stejná jako on.“

„Asi máš pravdu,“ povzdechl si vlkodlak. „Vlastně můžu být jen rád, že Harry je víc po Lily.“

„No, nechci ti kazit iluze, ale mám takovej pocit, že on v tom taky jede, viď Harry,“ otočila se Shanon na Pottera.

Ten se tvářil, jako že se ho to vůbec netýká, že vůbec neví o čem se mluví. Ale do očí se Shanon ani nepodíval.

„Harry, je pravda to, co Shany povídá?“ optal se Remus.

Potter se na něj jen letmo koukl. Pak se mu na tváři rozlil rošťácký úškleb.

„Né,“ zasténal Lupin.

„Ale, nedramatizuj to,“ zasmála se Heavenlová. „Vždyť tobě ty blbosti i chyběli. A když tu není James a Sirius ..“

„To neznamená, že jejich potomci musí jít v jejich stopách.“

„Hele, nemá tohle bejt porada Řádu?“ ozval se zničehonic Ron. „Protože jestli jo, myslím, že rozebírání chování Blackové a Pottera sem nepatří .“

„Jestli sis toho Ronalde nevšiml, nikdo se tě na nic neptal,“ okřikla ho hned Nat. „A když už chceš mluvit, tak aspoň k tématu. Jo a Reme, sorry za tu komedii, ale nemohli jsme si to nechat ujít.“

„Jak jste vůbec věděli o tom, co chce Řád dělat?“ vyzvídal Kingsley.

„No co, máme své zpravodaje,“ ušklíbla se Ginny. „A komplice.“

„A koho?“ chtěla vědět Shanon.

„Interní tajemství,“ zazubila se Nat, mrkla na Harryho a oba se rozesmáli.

„Já se z toho snad zblázním,“ zašeptal zbědovaně Remus dvě místa od Blackový a složil si hlavu do dlaní.

„Klídek,“ smála se stále Natalia. „Tohle ještě nic není oproti tomu , co si se mnou užiješ na tom doučku, cos mi slíbil.“

„Tys jí slíbil doučování?“ vyhrkla Shanon.

„Jo.“

„Jak tě k tomu prosím tě donutila?“ vyzvídala žena.

„Vydíráním, jak jinak. Přesně tohle dělal Sirius s Jamesem, když chtěli dát opsat úkol.“

„Jo, na to si vzpomínám,“ zasnila se Heavenlová. „Dokázali do tebe hučet celé hodiny a tys jim ho nakonec vždycky dal. A pak tě za to sprdla Lily.“

„Přesně,“ pokýval hlavou Lupin.

„No vidíš,“ usmála se spokojeně Natalia. „Aspoň ti to nebude chybět. Teď už musíš jen čekat, co si na tebe vymyslí tady Harry.“

„Doufám, že nic. Protože to bych to pak mohl rovnou vzdát.“

„Ale no tak, vydržel si to s mým tátou, vydržíš to i s náma,“ smála se mu dívka.

„Nechci vás přerušovat, ale nemá tohle být náhodou PORADA ŘÁDU?“ zakřičela už poslední slova Hermiona. „Protože ostatní už tahle vaše opravdu inteligentní debata nebaví a rádi by řešili něco důležitějšího.“

„Když tě to tu nebaví, vůbec tu nemusíš bejt,“ ušklíbla se na ni Ginn.

„Ginny!“

„Už mlčím,“ zamračila se dívka na svoji matku, ale opravdu ztichla.

„Dobře teda,“ chopil se slova Moody. „Tak přijetí nových členů bychom měli. Za dva dny by měla začít škola, ale jak všichni víte, tento rok se Bradavice neotevřou. Což je pro nás výhoda i nevýhoda. Teď před víkend bychom potřebovali zjistit a vyřešit hned několik věcí. Já, Tonksová, Kingsley a Shanon musíme do práce. Ministerstvo se teď bez nás neobejde.“

„Ty jsi bystrozorka?“ podivila se Natalia a podívala se na Shanon.

„Jo, jsem. Stejně jako byl tvůj a Harryho otec. Tehdy jsme do toho šli společně,“ usmála se při té vzpomínce.

„Remus má svoje pravidelné setkání,“ pokračoval dál Moody. „Pak potřebuji prošetřit dva domy. Mám podezření, že se tam ukrývají Smrtijedi. Alespoň tak to tvrdí Mundungus.“

„Kde ten vlastně je?“ zeptala se paní Weasleyová.

„Netuším. Čas od času se ukáže na Příčný, ale jinak ho nepotkávám. Pořád pokračuje v tom svém obchodování, ale Řádu prý vždy ochotně pomůže, když bude třeba,“ informoval je Fred.

„Tak kdo by se teda mrknul na ty domy? Potřebuji tak čtyři lidi. A dával bych si pozor,jen to tam okouknul, jo? Žádné hrdinské činy.“

Když se ale nikdo neozval, Moody si povzdechl a rozhlédl se po všech přítomných.

„Tak dobře. Půjde tam Dedalus, Artur, Bill a Fleur.“

„Promiň, Pošuku, ale tenhle víkend nemůžu,“ nesouhlasil Bill. „Musím někam kvůli práci.“

„Dobře. Tak tam místo tebe půjde Isabela“

„A dostali jsme avízo, že někteří mladí Smrtijedi se scházejí v určitých londýnských klubech,“ chopil se slova Lupin. „Potřebujeme z nich nenápadně vydolovat nějaké informace. Tohohle by se mohla ujmout naše mládež,“ pohlédl na Nataliu.

„Bezva,“ zajásala dívka. „A jaký kluby?“

„Discoteque Flamengo a Bar Platinum. Scházejí se v obojím. Aspoň tak to tvrdí náš zdroj.“

„Tak to můžeme jít do obou najednou. Oboje jsou to větší podniky, takže tam bude dneska a zítra narváno. Hlavně, když je teď konec prázdnin. V takovémto davu by se Smrtijedi lehce ztratili,“ uvažovala Natalia. „A víte aspoň, kteří to jsou? Nebo jak vypadají?“

„K Voldemortovi se teď přidalo několik studentů z Bradavic. Ze Zmijozelu, samozřejmě.“

„Kdo?“ zeptal se Ron.

„Crabbe, Goyle, Pansy, Blaise Zabini,..“ začal Draco.

„Jak to víš?“ uhodil na něj Ronald.

„Nevím, hádám. Navíc o tom loni mluvili,“ pokrčil Malfoy rameny, s Weasleym se hádat nechtěl.

„Je to tak. A ještě Alexandra Windfrostová, Kristin Hiverová a Malcom Revenger,“ doplnil ho Remus.

„A to je kdo? A jak vypadají? Všichni,“ zamračila se Nat.

„Crabbea a Goyla poznáš,“ promluvil opět Draco. „Větší blbce než ty dva nenajdeš. Pansy má krátké černé vlasy..“

„Obličej buldoka, no prostě krasavice,“ doplnil ho Harry.

„Zabini, to je vysokej, štíhlej kluk. Černý vlasy, bledý obličej,“ pokračoval Draco.

„A je docela hezkej,“ zapojila se Ginny. „Dost holek na něj v Bradavicích letělo. Má takový zvláštní oči. Toho si hned všimneš. A když ne ty, tak on tebe.“

„Fajn. A ti zbylí tři?“ otázala se Natalia.

„Windfrostová. To je taková slepice,“ chytil se zas Malfoy. „Vysoká, delší blond vlasy, tupý výraz.“

„Nos nahoru,“ zapojila se dokonce u Lenka. „Dost namyšlená holka. Bude se tvářit, jako že jí tam všechno patří a určitě bude s tou Hiverovou.“

„To je taková menší tmavovláska. Rozhodně inteligentnější než její kamarádka. A moc dobře to ví. Tahle holka je vychytralá, ale nedává o sobě moc vědět,“ vyprávěl Draco. „Ve Zmijozelu měla všechny holky pod palcem. Neudělaly nic, co by nebylo podle jejího. Dokonce i Pansy ji poslouchala.“

„Tak na tuhle mrchu teda narazit nechci,“ pokývala hlavou Nat.

„Něco jako Lestrangeová?“ zeptal se Neville.

„Přesně,“ souhlasil s ním Malfoy.

„A ten poslední?“ zajímalo Nataliu.

„Malcom. Ne moc nápadný kluk,“ pravila překvapivě Hermiona. „Vyšší, světle hnědé vlasy na krátko ostříhané, vypracovaná postava, zelené oči a docela hezký úsměv.“

„Jak tohle to víš?“ divil se Ron.

„Měla jsem tu čest ho potkat, když mi na chodbě nadával do mudlovských šmejdek,“ zamračila se Grangerová. „A není zas tak blbej. Podle mě.“

„To není,“ souhlasil s ní Draco. „Ze všech NKÚ měl výbornou. Jen o sobě nedává moc vědět. Asi tak jako ta Hiverová. Jen nemá potřebu někomu rozkazovat. Vždycky je sám sebou, od nikoho si nenechá poroučet.“

„Tak tohle bude teda zajímavý.“

„A mohou tam být i starší,“ upozornil je Remus.

„S tím počítejte,“ přisadil si i Moody. „Tak do pětadvaceti. Budete si muset dávat pořádný pozor co říkáte a tak. Nesmíte vypadat jako někdo z kouzelnického světa. Musíte se stát mudly. Chápete?“

„Jo, žádnej problém,“ přikývla Nat. „A máme jít teda dneska?“

„Bylo by to nejlepší. A Natalio, máš to na starost,“ rozhodl Lupin.

„Proč ona?“ hádal se Ron.

„Protože je zvyklá se v tom prostředí pohybovat. Ví jak se má chovat. A s tím vám pomůže.“

„Ok. Tak my půjdeme nahoru, ať se můžeme připravit. A máme jít všichni?“

„Určitě,“ souhlasil Moody. „Jen se koukejte pořádně zamaskovat. Hlavně Potter, Weasley a Grangerová. No, vlastně všichni kromě Blackový a Weasleyové.“

„To se zvládne,“ usmála se Nat. „Jen potřebuju, abyste mi něco koupili.“

Pak udělila Řádu přesné informace o tom, co mají kde sehnat. Pověřila tím hlavně Tonksovou, která se ještě s několika členy vydala do jednoho nákupního centra, kde měli ještě otevřeno. Devět mladých lidí se mezitím vypravilo nahoru do třetího patra.

25.10.2007 15:27:58
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one