My world of fantasy...

18. KAPITOLA - SCHŮZE FÉNIXOVA ŘÁDU

Tak je tu další kapitola..doufám že se vám bude líbit. a užijte si jí..=D
A očekávám od vás spoustu komenářů. teď jich bylo docela dost, ale bohužel jsem neměla čas na ně odpovědět..=( Pokusím se to napravit u týhle
Kaitlin
________________________________________

Od incidentu v kuchyni uběhly dva dny. Dva dny, během kterých se na Grimmauldově náměstí mnohé změnilo. Hlavně co se týkalo vztahů mezi mladými na ústředí. Ron od onoho dne nepromluvil s Harrym jediné slovo, stále mu zazlíval, že se zastával Malfoye a Natalii. Dokonce se i odstěhoval z jejich společného pokoje a zabydlel se u Hermiony, která s ostatními nemluvila stejně jako její přítel.

Potter tak zůstal na pokoji sám. V tom vedlejším se zabydlel Draco a naproti bydlely holky. Většinu času na ústředí tak trávil s nimi. K jeho velkému údivu se s Malfoyem dokonce začal i trochu bavit. To, že není tak hrozný jak si myslel už mu došlo dřív, ale povídat si s ním ho ani nenapadlo. Jenže když ho teď Ron takhle zradil, nic jiného mu nezbývalo. Ale nelitoval toho. Všichni čtyři se dohromady docela dobře bavili. Ginny a Harry si mezi sebou všechno vyjasnili a shodli se na tom, že budou přátelé. Věděli, že jejich vztah už je minulostí. A možná to i bylo dobře.

I Narcisa se na ústředí docela zabydlela. Ze třetího patra se přesunula do prvního, kde byl prázdný poslední z pokojů, které využívali jen členové Řádu. Byly to pokoje původně pro hosty a celkem zde byly čtyři. Jeden z nich měla zabraný Tonksová a Remusem, druhý měli manželé Weasleyovi, třetí byl pro všechny, co se zde rozhodli přespat, no a ten poslední patřil Narcise, která se s některými členy Řádu docela dala do řeči. Nejvíce si pak povídala se svojí neteří Nymfadorou a Remusem, který se pravděpodobně snažil odčinit to, jak se k ní prve choval.

Ten den seděl Harry, Draco, Ginn a Natalia dole v kuchyni a hráli tchoříčky. Docela se u toho bavili, rozhodně lepší než nedělat nic.

„Hele Harry, tak mě napadá, za týden je škola, nastupujete tam?“ otázala se uprostřed jedné hry Nat.

„Nevím,“ odvětil Potter a dál se věnoval hře.

„Harry,.“

„Co?“ zpozorněl, když Natalia zvýšila hlas.

„Ptala jsem se, jestli letos nastupuješ do školy.“

„Asi ne. Potřebuji dělat něco důležitějšího. A taky nevím, jestli bude vůbec otevřená, zatím nám ani nepřišly dopisy.“

„Myslíš, že ji nechají zavřenou?“ otázala se Ginny.

„Netuším. Kdyby jí neotevřeli, bylo by to lepší,“ mínil.

„To máš pravdu,“ souhlasila s ním Nat. „Aspoň tu nebudu sama.“

„Vždyť bych tady byl já,“ nechápal Draco.

„Ty se nepočítáš,“ vysvětlila mu dívka a rozverně se usmála.

„A to jako proč?“ čertil se Malfoy.

„S tebou je taky prd zábava.“

„To odvoláš.“

„Ani mě nehne,“ zašklebila se dívka.

„Ty jedna..“

„Co?“

Ale to už se nedozvěděla. Do dveří totiž vrazilo hned několik lidí. Remus, Moody, Tonksová, Kingsley a mnoho dalších.

„Co se děje?“ vypálil okamžitě Harry společně s Ginn a Nat.

„Máme poradu,“ odvětil Moody stroze.

„Aha. Takže to znamená sbalte si svý saky paky a padejte pryč,“ zamračila se Natalia a uklidila ze stolu tchoříčky. Pak i s ostatními odešla z kuchyně. V přijímací hale však zahlédla dvě postavy, ke kterým se radostně vrhla.

„Frede, Georgi, co vy tady,“ usmívala se.

„Jdeme na poradu,“ mrkli na ni.

„Vy jste v Řádu?“ nevěřila svým očím, teda spíše uším Ginny.

„Jo, ségra, už to tak bude,“ usmálo se jedno z dvojčat.

„Od kdy?“ vyzvídal Harry.

„Tak týden, viď Frede,“ otočil se George na bratra. „Nakonec usoudili, že bysme jim mohli být i užiteční.“

„To není fér,“ stěžoval si Potter. „Vy budete vědět všechno a my zas nic.“

„To víš, výhoda starších. Ale něco pro vás mám, když vás tak vidím,“ mrknul na ně Fred a vytáhl z kapsy nějakou změť provázků a podal je Nat. „Budou se vám hodit.“

„Ale co..“

„Sama uvidíš,“ pousmála se dvojčata a zmizela za dveřmi kuchyně.

„Co to má znamenat?“ zeptal se Draco, který vůbec nic nechápal.

„To hned uvidíš,“ zašklebila se Ginny, vytrhla Nat růžové provázky a pak každému jeden dala. „Ultradlouhé uši,“ vysvětlila, když viděla nechápavý výraz Blackové a Malfoye. Sama se pak posadila na schody a začala odposlouchávat poradu, stejně jako Harry. „Na co vy dva čekáte?“ divila se, když si všimla, že Draco a Natalia stále stojí na místě a nic nedělají. „Dejte si to do uší a pošlete to do kuchyně. Dneska ji zapomněli zabezpečit proti odposlouchávání.“

Nat a Draco ji uposlechli, posadili se k ní na schody a po jejím vzoru zprovoznili dar od Freda a George. Dva růžové provázky se proplížily pod prahem dveří a pak už všichni čtyři jasně slyšeli, co se v kuchyni odehrává.

„Jak se to stalo?“ povídal právě roztřeseně jeden ženský hlas. Okamžitě poznali Ginninu matku, paní Weasleyovou.

„To nikdo neví. Ale asi museli proniknout k ní domů,“ odvětil další, v němž rozeznávali Moodyho. „Ale je to divné. Minerva měla celý dům perfektně zajištěný.“

„Museli najít nějakou skulinu,“ mínil další mužský hlas. „Věděli, že bez ní se škola neotevře a toho chtěli docílit. Teď se jí můžou bez boje zmocnit a my jim v tom nemůžeme zabránit. Je nás příliš málo.“

„Ale je to hrozné,“ popotáhla jedna z žen, Nat to odhadovala na Tonksovou. „Nikdy jsem nečekala, že dostanou právě ji.“

„To nikdo z nás,“ povzdechl si Lupin. „Vypadá to, že se nás Voldemort snaží systematicky zničit. Nejdřív Brumbál, dneska Minerva. A včera zaútočili na dračí kolonii v Rumunsku.“

„Cože?!“ vyjeklo několik hlasů, mezi nimi i Molly Weasleyová, její manžel a Fred s Georgem.

„Stalo se někomu něco?“ ptala se paní Weasleyová s obavami.

„Většina z pracovníků je mrtvá,“ povzdechl si Remus. „Ale neboj, Molly, Charlie je v pořádku. Vyvázl téměř bez zranění, teď je u Billa s Fleur v Londýně. Večer se sem všichni tři přesunou. Ale horší je, že se Smrtijedi zmocnili skoro všech draků. Pokud se Voldemortovi povede je nějak ovládnout, mělo by to nedozírné následky.“

Natalia postřehla, jak sebou Ginn vedle ní trhla, když uslyšela o dračí kolonii. Vzápětí si ale zhluboka oddechla, jakmile zjistila, že je její bratr v pořádku.

„To snad ani nejde, ne?“ zapochyboval kdosi.

„U Pána zla jeden nikdy neví,“ zabručel Moody. „Měli bychom být pořád v postřehu. Nevíme, co bude jeho dalším cílem, ale jak už se říkalo, brzy to asi budou Bradavice, je možné, že si pak troufne i na Munga nebo ministerstvo.“

„Je to víc než pravděpodobné,“ souhlasil hlubokým hlasem Kingsley Pastorek. „Brousek je sice docela schopný, ale Vy-víte-kdo je mazanější. Bude se snažit ho odstranit.“

„I to je možné,“ souhlasil Lupin. „Voldemort je pře námi o krok napřed. Přesně ví, kdo jsou členové Fénixova řádu. Ví, kde bydlíme, jak pracujeme. Jen tenhle týden jsme přišli o dva z nás. O Minervu a o Sturgise. Všichni víte, jak skončil.“

Odpovědí mu bylo souhlasné zamručení. Očividně měli všichni z nich ještě v živé paměti, jak zemřel jeden z Fénixů.

„Tohle léto už nás zničili až moc. Ví o každém našem kroku. Začalo to smrtí Brumbála. To nás ještě bylo docela dost. Ale teď? Je nás poskrovnu málo. Já, Alastor, Tonksová, Artur, Molly, Bill, Fleur, Charlie, Kingsley, Mundungus, Hestie, Dedalus, Hagrid a teď i Fred a George. To je jen patnáct. A kolik je Smrtijedů? Určitě několikrát více než nás.“

„Ale co s tím chceš dělat, Remusi?“ zajímalo Tonksovou.

„Přibrat další členy. Je jich tu hned několik, kteří by se k nám přidali. A dobrovolně.“

„Ty myslíš..“ vydechla paní Weasleyová.

„Ano, Molly. Přesně to mám na mysli. Už jsou dost velcí na to, aby věděli, co chtějí. Neříkám, že je musíme hned posílat do akce, ale mohou nám být užiteční. Už několikrát se dostali do většího nebezpečí, než většina z nás, a pokaždé z něj vyvázli.“

„Nedovolím, aby tam vstoupili. Jsou ještě příliš mladí na to..“

„Remus má pravdu, Molly,“ ozval se nečekaně pan Weasley. „Nezabráníš jim v tom, aby se nějak neúčastnili. Pokud jim to zakážeš, budou jednat sami na vlastní pěst.“

„Vždyť jsou to ještě děti,“ vzlykla žena. „Nemůžou..“

„Oni už dávno nejsou děti,“ nesouhlasil Moody. „Okolnosti je donutily vyspět dřív než ostatní.“

„Navíc letos Bradavice otevřeny nebudou. Bude pro ně lepší, když budou dělat něco užitečného. Všichni to jsou schopní a nadějní mladí kouzelníci. S některými věcmi nám mohou být nápomocní“ pokračoval Lupin. Bylo vidět, že to má všechno pořádně promyšlené a je připraven svou pravdu hájit.

„Asi máte pravdu,“ rezignovala Molly.

„Takže to bysme měli,“ zabručel Moody. „Další věcí je, že mě včera zkontaktovala Augusta Longbottomová. Prý už se ve svém domově necítí dost bezpečně a hlavně má strach o svého vnuka Nevilla. Požádala mě, jestli bychom je nemohli někam bezpečně ukrýt. Bojí se, aby její syn neskončil stejně jako jeho rodiče.“

„Což by se i mohlo stát,“ souhlasil Lupin. „Neville se kamarádí s Harrym a teď v červnu byl jedním z těch, kteří nám pomáhali v boji proti Smrtijedům. Myslím, že by bylo správné, kdybychom je oba vzali sem k nám. Pokud by chtěli, mohli by i vstoupit do Řádu, hlavně teda Neville.“

„Taky si myslím,“mínil Moody. „Podle mě by se všichni členové měli přestěhovat sem do domu. Ale netuším, je-li to dost bezpečné. A jak je sem dostaneme. Pořád nevíme, kdo je strážcem tajemství. Albus to před smrtí nikomu neřekl.“

Nat sebou na schodech mírně škubla. Doteď si myslela, že je její dům jeden z nejbezpečnějších míst, ale když se dozvěděla, že nikdo neví, kdo je strážcem tajemství. Věděla, že ten dotyčný si může na Grimmauldovo náměstí 12 přivést koho chce.

„Ale vždyť my to víme,“ ozvala se nečekaně Tonksová.

„Cože?“ vyhrklo několik lidí.

„Je to přece Nat,“ vysvětlila Nymfadora. „Jak jinak by sem dostala Malfoyovi? Sirius musel Brumbálovi o své dceři říct a toho pak nenapadlo nic lepšího, než ji učinit strážcem. A myslím, že to bylo i docela moudré rozhodnutí. Protože po ní Voldemort jít nemůže. Neví, že vůbec žije.“

„Asi máš pravdu,“ řekl po chvíli Lupin, ale z jeho hlasu bylo slyšet, že to je pro něj stále dost velké překvapení. Měl pocit, že jich v posledních dnech zažívá víc než dost. A ne všechny byly příjemné. „A když už jsi mluvil o těch Longbottomových,“ otočil se na Moodyho, „ i mě se ozvala jedna stará známá. Chodila se mnou do Bradavic, spolu s Lily a Kate, Siriusovou ženou, byly nejlepší kamarádky. Pokud vím, po smrti Lily a Jamese se odstěhovala do Kanady, ale včera mi poslala dopis, že se chce vrátit a pomoci nám ve válce proti Voldemortovi. Zítra se s ní mám sejít.“

„A seš si jistý, že je to opravdu ona?“ optal se starý bystrozor podezřívavě. „Aby se z ní pak nevyklubal nějaký Smrtijed.“

„To se uvidí zítra. Chtěl jsem vás požádat, jestli by tam někdo nešel se mnou, samozřejmě pod neviditelným pláštěm. Chci mít jistotu.“

„Já tam s tebou půjdu,“ nabídl se Kingsley. „Zítra mám volno.“

„Takže domluveno,“ chopil se opět slova Moody. „Remus s Kingsleyem půjdou za tou ženou – Jak že se jmenuje?“

„Shanon Heavenlová.“

„Za tou Heavenlovou. Já a třeba Fred a George, vyhovuje vám to?“ otázal se dvojčat.

„Samozřejmě,“ odpovědělo snad Fred.

„Skvělý. Takže já a dvojčata Weasleyová jdou se mnou za Longbottomovými. Molly zůstává zde na ústředí, Tonksová jde do práce, stejně jako Artur a Hestie a Dedalus se vydá za tím Hagridem, jak jsme řešili minule. Musíme ho z těch Bradavic dostat co nejdříve. Takže pro dnešek by to asi bylo všechno. Má k tomu někdo něco?“

„Jak to bude s tím stěhováním?“ otázala se paní Weasleyová. „Platí tedy, že se všichni přesunou sem na ústředí?“

„Jestliže je strážcem opravdu Natalia a bude s tím souhlasit, tak ano,“ potvrdil jí to Lupin.

„Takže já abych připravila zbývající pokoje. Ale nevím, jak se sem všichni vejdeme,“ dumala. „Tolik místa tu zas není.“

„To se nějak vyřeší. Domluvíme se s dětmi a uvidíme, jak se to vymyslí.“

„Takže se uvidíme zítra,“ shrnul Moody. „Ještě se teď zeptáme Blackový, jestli jí to nebude vadit a pokud ne, tak se sem zítra večer všichni přemístíme.“

Pak už Draco, Nat, Ginn a Harry zaslechli šoupání židlí, jak se jednotlivý členové zvedali ze svých míst. Ani jeden z nich na nic nečekal, stáhli své ultradlouhé uši a potichu vyběhli po schodech do prvního patra, kde zapadli do přivítacího pokoje, posadili se do křesel a rychle se zabrali do nějakého rozhovoru, bylo jim jasné, že za nimi někdo z Řádu během pár minut přijde, aby se Nat zeptal na ten dům. A opravdu. Ani ne za minutu se otevřely dveře a dovnitř vešel Remus s Tonksovou.

„Jé, ahoj,“ zvolala jakoby překvapeně Natalia. „Co vy tady?“ divila se.

„Potřebujeme se tě na něco zeptat,“ řekl vážně Lupin.

„A na co?“ dělala udivenou Nat.

„Víš,“ začala Tonksová, „chtěli bysme tě poprosit, jestli by tady na ústředí nemohlo bydlet ještě několik lidí z Řádu.“

„Jo, jasně že jo,“ přikývla Natalia s úsměvem. „Jen by mě zajímalo proč?“

„To kvůli Voldemortovi. Jde po nás a tohle je nejbezpečnější místo, jaké máme k dispozici,“ vysvětlil Remus.

„Aha. No tak klidně ať se tady zabydlej,“ usmála se dívka.

„No a to je další z věcí,“ pokračoval Lupin a spolu s Tonksovou se posadil na volnou pohovku. „Těch lidí, co by sem měli jít je docela dost a nevíme, jak se sem vejdeme.“

„A co my s tím?“ dělala nechápavou Ginny, přestože věděla, co má na mysli.

„Kolik jich bude?“ řekl v tu samou chvíli Harry.

„Moody, Hestie Jonesová, Dedalus Kopál s rodinou..“

„On má rodinu?“ vyhrkl Potter.

„Jo, manželku a jedenáctiletého syna.“

„To tu budeme s nějakým prckem?“ zakřenil se Draco.

„To nějak přežijete. Budete muset,“ usmála se na ně Tonksová a v duchu se bavila tou představou.

„Fajn,“ povzdechla si Nat. „Kdo dál?“

„Bill, Fleur,“ teď se pro změnu zašklebila Ginny, „Charlie, Fred a George, Hagrid, Kingsley, taktéž s rodinou..“

„A to znamená co?“ zeptal se Draco a obával se odpovědi.

„Taktéž manželka a desetiletá dcera.“

„Ach jo. Vždyť to tady bude samý malý špunt,“ povzdechla si Ginny.

„No a pak to bude Neville Longbottom s babičkou.“

„Co ti tady?“ dělal překvapeného Harry.

„Augusta Longbottomová se bojí o život svého vnuka. A zcela oprávněně. Neville se s vámi podílel už na několika vašich akcích, takže se může stát, že by mohli jít Smrtijedi i po nich. A to by nemuselo dopadnout dobře.“

„Zvlášť když by tam byla i Bella,“ dodal Draco, když si vzpomněl, co jeho teta udělala rodičům jeho spolužáka. Samozřejmě o tom všem věděl.

„Přesně,“ souhlasila Tonksová. No a protože by se sem mělo nastěhovat ještě nějakých patnáct lidí, musíme vyřešit to, kam je uložíme.“

„Aha. Takže bude stěhování,“ pochopila Natalia. „Jinými slovy, potřebujeme vaše pokoje, tak se koukejte sbalit a tak.“

„Prosím tě Nat, takhle to není. Ale pravdou je, že by to bylo asi nejlepší,“ pokrčila rameny Nymfadora.

„Dobře. Tak dejme tomu, že bych se já s Ginny přestěhovala nahoru do pokoje po tátovi. Ale nečekejte, že se těch dvou pokojů vzdám. Ty zůstanou tak jak jsou!“

„Nic jiného jsme od tebe ani nečekali,“ usmál se Lupin. „Samozřejmě že po tobě nebudeme chtít, aby ses těch pokojů vzdala.“

„Jsem ráda, že to chápete. No a Harry by se s Dracem mohl přestěhovat do toho většího pokoje ve třetím patře. Spolu s nimi by tam pak mohl být i Neville,“ začala plánovat Natalia. Nevšímala si přitom překvapeného pohledu Harryho a Draca.

„Počkej, to jako chceš říct, že my dva budeme bydlet spolu? A navíc s Longbottomem?“ zděsil se Malfoy.

„Jo, přesně to chci říct. Jak jsem si všimla, tak vy dva spolu už vycházíte docela dobře a jeden spolubydlící navíc vás nezabije. No a do toho třetího by se přesunula Hermiona s Ronaldem,“ rozhodla. „Ve druhém patře by pak bylo šest volných pokojů a dole v prvním jeden. Do těch větších by mohl jít Kingsley s rodinou, Dedalus s rodinou, Fleur s Billem, Charlie s dvojčaty. To by byly ty horní. K Cisse by pak mohla jít třeba Hestie, věkem jsou si podobně. No a do těch malých by šel Moody a Augusta Longbottomová. Hagrid by mohl bydlet dole v obývacím pokoji, stejně ho nevyužíváme. Zapomněla jsem na někoho?“ otázala se.

„Ne,“ dostal ze sebe Lupin ohromeně. „Teda, ty máš ale organizační schopnosti.“

„Prosím tě,“ zakroutila hlavou se smíchem Nat. „Jen uvažuju tak, abychom se sem všichni vešli. Ale ty pokoje si ukliďte sami. To já dělat nebudu,“ mrkla na ně.

„Rozkaz,“ zašklebila se na ni Tonksová a zvedla se z křesla. „Půjdeme to oznámit Molly, aby si s tím nedělala starosti. Vy to běžte říct těm dvěma, Ronovi a Hermioně. Ať si sbalí svoje věci. Ještě dneska to přestěhujeme.“

„Jo a Harry,“ řekl ještě Lupin, když se také postavil a zamířil ke dveřím, „Bradavice se letos neotevřou, McGonagallová je mrtvá,“ dořekl a spolu s Nym odešel.

Čtveřice se na sebe podívala. Všichni čtyři se teď tvářili docela vážně. To co probíral Řád na schůzi bylo dost vážné téma. A oni to věděli. Teď měli v úmyslu probrat všechno to, co tam slyšeli, ale než stihli cokoliv říct, do pokoje vtrhli další lidé. Tentokrát to byl Fred a George. Bez vyzvání sebou sekli na pohovku, kde ještě před chvílí seděl Remus s Tonksovou a vyzývavě se podívali na čtveřici. Malfoyově pohledu se vyhýbali. Ještě pořád se nesmířili s faktem, že se Draco změnil.

„Tak co, co jste slyšeli?“ zeptal se po chvíli George.

„Všechno,“ pousmála se Nat.

„Takže jste slyšeli o smrti McGonalky.“

„Jo. A mimo to nám to Remus před chvílí sám řekl,“ dodal Harry.

„Je mi jí líto. Vždycky byla čestná a spravedlivá,“ povzdechl si Fred.

„To jo,“ pokývala hlavou Ginn na znamení souhlasu.

„No nic, tak my zas musíme běžet. Mamka chce, abychom se na ústředí přesunuli ještě dneska. Taky má přijít Bill s Fleur a Charliem, ale to jste slyšeli. Už začala vařit večeři. No nic, tak my letíme,“ mrknul na ně George a spolu s bratrem se přemístil.

„Tak co teď?“ zeptal se po deseti minutách, kdy všichni mlčeli, Draco.

„Jdeme se sbalit a přestěhovat nahoru,“ rozhodl Harry. „A řekneme to těm dvěma.“

„Jak chceš,“ pokrčil Malfoy rameny. „Ale já jim to říkat nebudu.“

„Já taky ne,“ ozvala se okamžitě Nat. „Mě ti dva nesnáší stejně jako Draca.“

„Já sem na tom podobně,“ vyhrkla okamžitě Ginny.

Všechny pohledy se teď upřely na Harryho. Ten se na ně jen vyděšeně podíval, když mu došlo, že to zbylo na něj.

„To snad nemyslíte vážně,“ zhrozil se. „To je jako vlézt to jámy lvové.“

„Prosím tě Pottere,“ zakroutil hlavou Draco. „Zvládl si už tolik nebezpečí, že tě jedna návštěva tvého kamaráda nezabije.“

„Jen aby,“ zapochyboval Potter. „Myslím, že si promluvím s Hermionou. To je menší nebezpečí.“

„Srabe,“ zašklebila se na něj Nat.

„Ty máš co říkat,“ vrátil jí to Harry.

Pak už se všichni čtyři vydali o patro výš. Holky okamžitě zapadly do svého pokoje a začaly si balit věci. Šlo jim to docela pomalu, protože ani jedna z nich nemohla pořádně kouzlit. Ginny ještě nebylo sedmnáct a Natalia neovládala potřebná kouzla. Chvíli tedy pobíhali po pokoji a snažili se dát si dohromady všechny svoje věci, ale šlo to velmi pomalu. Po deseti minutách se ozvalo zaklepání na dveře a dovnitř vešel Draco.

„Vy ještě nemáte sbaleno?“ podivil se, když uviděl ten nepořádek.

„Jak vidíš tak ne,“ odsekla Nat a vrhla se do koupelny.

Nad tím Malfoy jen zakroutil hlavou a posadil se na postel. Chvíli se zájmem sledoval, jak Ginny postupně hledá všechny svoje věci, ale asi po minutě toho nechal.

„Nechceš s tím pomoct?“ zeptal se místo toho.

„To je dobrý,“ odmítla ho dívka a dál se věnovala své činnosti.

Draco se postavil a pomalu přešel k hnědovlasé dívce a chytl ji za ruku, když zrovna procházela kolem něj.

„Já bych to měl mnohem rychleji,“ usmál se na ni a podíval se jí do očí. Byl mnohem vyšší než ona, takže musel trochu sklonit hlavu.

„Tak dobře,“ přikývla nakonec a vymanila svou ruku z té Dracovi.

Ten neváhal a mávl hůlkou. Veškeré Ginniny věci se vznesly do vzduchu a úhledně se poskládali v jejím starém kufru, který se pak i sám od sebe zacvakl.

„Dík,“ poděkovala mu za to dívka. Nepřiznala to, ale Malfoy jí ušetřil spoustu práce.

V ten okamžik se do pokoje vrátila Natalia. Hned jak vešla se podivila, kam zmizeli všechny kamarádčiny věci. Pak jí padl pohled na zavřený kufr. Když se podívala na Ginny a poté na Draca, který stál vedle ní, došlo jí, jak to její kamarádka dokázala sbalit tak rychle.

„Tomu teda říkám spravedlnost. Jí pomůžeš, ale na vlastní příbuznou se vykašleš.“

„Tss. Za co mě máš,“ ohradil se Draco a podruhé zopakoval formulku balit. Teď se sbalily i všechny věci, které patřily Nat. „Spokojená?“ otázal se Malfoy.

„Jo,“ usmála se na něj dívka. „Ale není to dokonalé.“

„Jak to, že není?“

„Ještě bys tu mohl uklidit. Prosím,“ hodila na něj psí pohled, věděla, že na něj do zabírá.

Draco si povzdechl, ale opravdu se dal opět do kouzlení a po chvíli už bylo všechno dokonale uklizené. Ani to nevypadalo, že by tu skoro dva měsíce někdo žil.

„Dík. Jsi poklad,“ objala ho Nat.

Pak už se všichni tři vydali nahoru do třetího patra. Jejich tři kufry nechal Malfoy letět pře nimi, aby se s nimi nemuseli vláčet. Dracovi při cestě nahoru neušel Ginnin zkoumavý pohled. Zajímalo by ho, co to mělo znamenat. Ale neměl čas na to to zjistit. Během chvíle se totiž ocitli ve třetím patře a tam se zastavili.

„Ten pokoj se bude muset uklidit a upravit,“ ozvala se jako první Natalia a hleděla na pokoj, který byl přímo před ní. Původně to byl něco jako obývací pokoj Reguluse Blacka, ale teď už to byla jen ložnice. Pohovky a křesla odtamtud dávno zmizela, přesunula se buď do přijímacího pokoje v prvním patře a nebo do jídelny.

„Tak se do toho dáme, ne?“ pousmál se Draco a energeticky otevřel dveře vedoucí do jeho nové ložnice.

V pokoji byl menší nános prachu, ale nic hrozného. Vždyť před nedávnem tu bydlela Fleur s Billem. Ale byly tu jen dvě docela obyčejné postele a noční stolek. Pak už jen dveře, které vedly do koupelny, která byla společná s druhým, menším pokojem, kde měli bydlet Ron a Hermiona.

„Co s tím teda uděláme?“ ptala se Ginny.

„Měli bysme počkat na Harryho. Nebo víte co? Já pro něj skočím,“ nabídla se Nat a bez toho, aby čekala na odpověď zmizela na schodech.

Draco a Ginny osaměli. Ani jeden se na toho druhého nedíval. Vyhýbali se pohledu toho druhého. Nakonec to ale Draco nevydržel a obrátil se na Ginny, která zrovna zkoumala něco na zemi.

„Poslyš,“ začal, „co měly znamenat ty pohledy, cos na mě vrhala na těch schodech?“

„Nic,“ odvětila Ginn a podívala se na něj.

„Něco to znamenat muselo,“ stál si za svým Malfoy.

„Jen mě udivilo tvoje chování, nic víc,“ pokrčila rameny dívka a odvrátila se od něj.

„Proč?“

„Proč?“ otočila se Ginn zpět a podívala se Dracovi přímo do očí. „Protože takhle ses nikdy nechoval, Malfoy. Nikdy si nikomu nenabídl jen tak pomoc. Prostě mi to tvoje chování k tobě vůbec nesedí. Kamarádíš se s Harrym, mě ani nikomu z mé rodiny nenadáváš..Kdybych nevěděla, že si to ty, měla bych tě úplně za jiného člověka.“

„Předtím si mě neznala. Nevíš jaký jsem byl doopravdy.“

„Ale vím, jak ses choval ve škole,“ namítla Ginn.

„Jenže tak jsem se chovat musel. Myslím, že si celou tu dobu v tý kuchyni byla, takže si to slyšela. Jo, nadával jsem Potterovi a celé tvojí rodině, ale ve skutečnosti jsem vám záviděl. Harrymu přátele a tobě a Ronaldovi skvělou rodinu. Protože to je něco, co já nikdy mít nebudu. Ve Zmijozelu přátelství snad ani neexistuje. Jen kolejní loajalita. Co jsem měl z toho, že jsem měl peníze, když ty si měla dokonalou rodinu? Za to bych všechny ty pitomý peníze vyměnil,“ dostal ze sebe Draco jedním dechem.

Ginny sklopila hlavu. Uvědomila si, jak hloupě se před chvílí zachovalo. Ale na druhou stranu nemohla vědět, jak se Malfoy doopravdy cítil. Ale po tom, co vyslechla dole v kuchyni si to mohla uvědomit.

„Promiň,“ šeptla, ale do očí se mu už nepodívala.

„To je v pořádku,“ odpověděl Draco.

Pak už oba zase mlčeli. Po tomhle nevěděli, o čem by se s tím druhým měli bavit. Ani předtím si spolu moc nepovídali. S Dracem mluvila hlavně Nat a pak Harry. Ten ho znal déle než Ginn a když u nic jiného, mohli si povídat o famfrpálu.

Po chvíli se k nim vrátila Nat společně se Harrym a konečně se mohli dát do úpravy pokoje. Nejdříve ho zbavili prachu a veškeré špíny. Pak vyspravily ty dvě postele, které zde byly a Draco k nim přičaroval ještě jednu. Pak se tu ještě objevily skříně a poličky, které stejně jako postel vznikly přeměněním z nějakých starých novin, které ležely na zemi. Nakonec ještě pokoj vymalovali. O tom se dlouho dohadovali. Harry prosazoval červenou barvu, zatímco Draco zelenou. Nakonec se shodli na světlé žlutooranžové. Každý z nich si zabral jednu z postelí a začali si vybalovat. To už byly holky dávno u sebe v pokoji. Po chvíli zaslechli, jak se do vedlejšího pokoje stěhuje Hermiona s Ronem, ale tomu nevěnovali žádnou pozornost.

Večer všichni čtyři sešli dolů do jídelny na večeři. Teprve tam zjistili, že už dorazili Bill, Charlie, Fleur a Fred s Georgem. Kromě nich zde ještě byli manželé Weasleyovi, Lupin s Tonksovou Narcisa a samozřejmě Ronald s Hermionou. Teprve dneska se Draco a jeho matka seznámili se zbývajícími členy Weasleyovic rodiny. Ale proběhlo to docela v pohodě. Všichni už pravděpodobně slyšeli o tom, jak se sem Malfoyovi dostali a vypadalo to, že jsou ochotni pozměnit na ně svůj názor. Jediný, kdo to tak neviděl byl Ron s spolu s ním Hermiona.

10.10.2007 20:15:32
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one