My world of fantasy...

17. KAPITOLA - SCÉNA V KUCHYNI

No, tak tady máte další kapitolku..Pokud se někdo těšíte na to, jakej udělá Moody v kuchyni výstup, tak jste tu správně. Tak se pohodlně usaďte a přeju příjemný počteníčko. a pak nezapoměňte komentovat..=D
Pa
______________________________________________

Moody nelenil a okamžitě na ty dva namířil svou hůlku, stejně jako všichni ostatní členové Řádu.

„Expelliarmus,“ zaburácel Pošuk a spolu s ním i několik dalších členů Řádu.

Natalia jen s děsem sledovala, jak se na její dva příbuzné řítí asi tucet kouzel. Připadalo jí to jako zpomalený film. Stejně na tom byli i Draco a Narcisa. Ani jeden z Malfoyových u sebe neměl hůlku, nechali ji nahoře v pokoji. V poslední chvíli se ale v Nat něco zlomilo a skočila do cesty několika paprskům, které mířily na Draca. Kouzla ji odmrštila na protější stěnu, po které se bezvládně svezla na podlahu, přičemž za sebou nechávala krvavé stopy.

Řád na to všechno vyjeveně hleděl, neschopen pohybu. První se probral Draco a s výkřikem se k dívce vrhnul. Natalia byla v bezvědomí a měla poraněno hlavu, ne-li něco víc. Rozzuřeně se ohlédl na ty, kteří to způsobili, ale neřekl ani slovo.

„Vypadni od ní,“ vzpamatoval se Remus a namířil na Draca hůlku.

Mladý Malfoy se na něj jen pohrdavě podíval. Lupin byl jedním z těch, kteří na něj a na matku zaútočili a zrovna jeho kouzlo Nataliu trefilo.

„Ani mě nehne,“ utrousil a opět se otočil ke své příbuzné.

„Řekl jsem ať jdeš od ní,“ zopakoval své slova vlkodlak.

Draco ale nereagoval. Opět se otočil k Nat, ale během pár chvil ho popadly dva páry silných rukou, odvlekly ho od nebohé dívky a mrskly s ním do křesla. Stejně dopadla i Narcisa, která až do té doby postávala s ustaraným výrazem kousek ode dveří.

„Co tu pohledáváte?“ zavrčel Moody a mířil na ně hůlkou. „Co jste s Blackovou udělali?“

„Nic,“ vyprskl Draco.

„Nic, jo?“ vztekal se bystrozor. „Poslal vás Pán zla, co?“

„Myslete si co chcete,“ ušklíbl se Malfoy.

„Tak takhle se mnou mluvit nebudeš, hošánku,“ zaburácel Moody. „Buď nám hned řekneš, co jste měli od Pána zla za úkol nebo zažiješ něco dost nepříjemnýho.“

Draco ale zarputile mlčel. Pošukovi po chvíli došla trpělivost a vyslal na Malfoye nějakou kletbu. Pravděpodobně byla dost bolestivá, Draco zkroutil obličej do bolestivé grimasy, ale nevydal ani hlásku.

„Co se děje?“ ozval se ode dveří nějaký hlas.

Všichni přítomní se otočili a spatřili Harryho, Rona a Hermionu, jak stojí ve dveřích a prohlížejí si celou scénu před sebou.

„Co je Nat?“ zaujalo okamžitě Harryho, když uviděl u stěny bezvládnou dívku, kolem které se motala paní Weasleyová a Tonksová.

„Nic, drahoušku,“ odvětila paní Weasleyová. „Bude v pořádku.“

„Tady se něco stalo?“ zeptal se inteligentně Ron. „Holerovou někdo napadl?“

„Ne, Rone, jen malá nehoda.“

„Tady v kuchyni?“ zapochyboval Harry a pohlédl na Moodyho, který stál před pohovkou. Draca ani Narcisu však vidět nemohl.

„Už jsme ti řekli, že se nic neděje, můžete jít zpátky nahoru,“ odsekl netrpělivě Lupin a začal je vyhánět z kuchyně.

„Ale..“

„Řekl jsem, abyste šli,“ zopakoval Remus

Ron a Hermiona se tedy chystali k odchodu, ale Harry místo toho opět pohlédl na bezvládnou dívku. Bez jediného slova se k ní vydal, nedbal přitom na Lupinův naštvaný pohled a starostlivě k Nat přiklekl. Nevšímal si ani Ronova překvapeného pohledu. Místo toho umíral oči na zeď, kde ještě teď byly krvavé stopy. Bylo jasné, že někdo mrštil dívkou o zeď. Tato skutečnost ho opravdu naštvala, přece jen měl Nataliu rád, i když se před chvílí pohádali.

„Kdo z vás to byl?“ otočil se naštvaně na ostatní.

„Za to můžou oni,“ řekl bez obalu Moody, bylo mu jasné, že Potter by brzo zjistil, kdo je s nimi v domě.

Teprve teď si Harry všiml Draca a Narcisy, kteří seděli na pohovce, pravděpodobně svázáni nějakým kouzlem. Okamžitě mu bylo jasné, že ti dva by jí nic neudělali, trávili s ní mnoho času a rozhodně by jí neublížili přímo před Řádem. Koutkem oka spatřil Rona a Hermionu, jak popošli do středu místnosti a s otevřenou pusou hledí na matku se synem.

„Malfoyovi?“ dostal se zebe Ronald s odporem. „Takže je hned jasný, kdo to udělal.“

„Ne, Rone, ti by jí nikdy neublížili,“ odporoval mu Harry, který se opět postavil a vydal se směrem k pohovce.

„Harry…“ začal Lupin.

Ale Harry ho nenechal domluvit. Došlo mu, co dívka udělala.

„Draco ani Narcisa by na Nat ani nevztáhli ruku. To spíš vy na ně.“

„Pottere, vy jste věděl, že ti dva jsou v domě,“ vyprskl Moody. „Věděl jste to a nic jste nám neřekl.“

„A udělal jsem dobře,“ odsekl Harry.

„Harry, ty snad ani nevíš co říkáš,“ ozvala se poprvé za celou dobu Hermiona. „Vždyť Malfoy před dvěma měsíci skoro zabil..“

„To ty nevíš co říkáš, Hermiono,“ zakroutil hlavou Potter. „Vy jste ty dva napadli,“ otočil se zpět na Řád, „hned jak vám Natalia řekla co jsou zač, co?“ ušklíbl se.

„A dobře jsme udělali. Ti dva patří do Azkabanu,“ stál si za svým Moody.

„Stejně jako tam patřil Sirius,“ odsekl Harry ironicky.

„To bylo úplně něco jiného. Nebýt jich, Natalia by byla v pořádku.“

„Oni za to nemůžou,“ ozval se slabý hlásek zezadu z místnosti.

To se právě probrala Nat, která již byla ošetřena. Nedbala na protesty paní Weasleyové, namáhavě se postavila a pomalým krokem se vydala k Harrymu. Po pár vteřinách se ocitla vedle Harryho, o kterého se opřela, ale jakmile uviděla Draca a Narcisu, naštvaně se otočila na Moodyho.

„Co jste jim udělal?“

„Zatím nic,“ ohradil se bystrozor.

„Zatím. To znamená, že jste chtěl. Co vám ti dva proboha udělali?“ křičela na bystrozora, ale bylo na ní vidět, že i to ji zmáhá.

„Nemají tady..“

„Tohle je můj dům a můžu si sem přivést koho chci. Vůbec nic o těch dvou nevíte, ale hned na ně zaútočíte. Jen tak. Myslela jsem, že tohle dělají Smrtijedi, ale jak vidím, tak Fénixův řád je to samý. Co to bude příště? Avada kedavra?“

„Přestaň, Natalio,“ okřikl ji Lupin. „Pleteš se do věcí o kterých nic nevíš. Tihle dva jsou Smrtijedi a tak patří do Azkabanu. My jsme se jen bránili.“

„No to sem teda viděla,“ ušklíbla se dívka. „Proti neozbrojeným. Vy o nich hovno víte, ale hned je odsuzujete.“

„My na rozdíl od tebe Malfoye a jeho povedenou rodinku známe už několik let,“ přisadil si Ron a podíval se na Hermionu, jako by v ní hledal podporu. Ta ale mlčela a vypadalo to, že nad něčím přemýšlí.

„No jasně, aby se pan Chytrý neozval. Znám je stokrát líp než ty Weasley.“

Ronald se ušklíbl: „No to určitě. Ty vlastně víš všechno vždycky nejlíp.“

„To jsem..“

„Dost už. Musíte se tady hádat,“ okřikl je Harry. „Rone, nemluv o něčem o čem nic nevíš. Ty ani Řád,“ otočil se na Lupina a Moodyho. „Ani jeden z nich není Smrtijed.“

„Harry..“ začal opatrně Remus.

„Vím, že to zrovna ode mě zní divně, Lupine, ale je to tak. Ti dva už tu jsou několik dní. Natalia se s nimi už dlouho přátelí. Což vám ostatně může říct i ona sama.“

Všichni se automaticky otočili na dívku, která se mezitím posadila na sedačku vedle Draca a nenápadně zrušila svazovací kouzlo, které na ně někdo uvrhl.

„Ty ses přátelila s Malfoyovými a nic nám o tom neřekla?“ uhodila na ni Tonksová.

„Jo. Nemusím se ti snad zpovídat. Jsem dospělá a můžu si dělat co chci.“

„Tak to teda ne, holčičko. Nechali jsme tě tady..“

„V mým vlastním domě,“ skočila jí do toho Natalia.

„Cože?“ vyhrkl Ron, který to prve nepostřehl. „Snad v Harryho domě.“

„Ne, Ronalde. V mým domě.“

„Jak by to asi tak mohl být tvůj dům?“ ušklíbl se Weasley.

„Možná proto, že mi ho můj otec odkázal.“

„Tvůj otec?“ nechápal stále Ron.

„Jo, můj otec. To je to tak těžký na pochopení?“

„Počkej, to jako chceš říct, že jsi Siriusova dcera?“

Nat si povzdechla: „Jo, přesně to ti tady říkám.“

„No, moc pěknej vtip. A to si jako myslíš, že ti na to skočím?“

„Jenže on to není vtip, Rone,“ řekl Harry zcela vážně. „Nat je vážně dcera Siriuse.“

Ron na něj teď hleděl s otevřenou pusou. Po chvíli znova našel ztracenou řeč: „Tys to věděl a nic si mi neřekl?“ vypadlo z něj nakonec.

„Neptal ses,“ pokrčil Potter rameny.

„Myslel jsem, že jsme kamarádi,“ zamračil se Ronald.

„To taky jsme. Ale Nat nechtěla, abych to někomu říkal. To musela ona sama.“

„Ale…“

Nat už tuhle nesmyslnou hádku dál neposlouchala, jen tiše seděla na sedačce, opřená o Draca. Docela ji po tom nárazu bolela hlava a hádka s Ronem jí moc nepomohla. Po chvíli dokonce zavřela oči a přestala vnímat všechno kolem sebe. Nikdo si jí teď nevšímal, všichni byli zaujati hádkou mezi Ronem a Harrym a na Nataliu a Malfoyovi zapomněli. A tak Nat ani nepostřehla, že do kuchyně přišla i Ginny a taktéž se zapojila do rozhovoru. To už měla hlubokou půlnoc.

Asi po půl hodině se věci konečně uklidnili, Ronald nasupeně vyšel z kuchyně následovaný Hermionou, která se ho snažila uklidnit. Pozornost se opět stočila na tři postavy sedící na pohovce.

„Ona usnula?“ divila se Tonksová. „I přes ten kravál, co tu Ron nadělal?“

„Vypadá to tak,“ přikývla paní Weasleyová. „Měli bychom jí odnést nahoru, aby se vyspala.“

„Ne,“ nesouhlasil Moody. „Ještě pořád nám nepověděla, proč jsou tu tihle dva. A kdo je rozvázal?“ všiml si.

„Natalia,“ usmál se Harry.

„Ale vždyť..vždyť byly svázaní kouzlem,“ vypadlo z Nymfadory.

„No a?“ podivil se Potter.

„Jak by je teda mohla..“

„Taky kouzlem,“ ozval se Draco Malfoy.

„Nat umí kouzlit?“ vyhrklo několik lidí najednou.

„Samozřejmě,“ odvětil Harry jako by to byla ta nejsamozřejmější věc. „Je přece čarodějka.“

„A kdo jí učí…“

„Já a ti dva,“ kývl černovlasí mladík k pohovce.

„Zajímalo by mě, proč nám to všechno neřekla. To kdo doopravdy je,“ přemýšlela Ginny. „I když… Na jedné straně ji chápu, musí to být pro ní těžký, ztratit všechno to, co považovala za samozřejmost. Zjistit, že ti co ji vychovávali nebyli její rodiče a ti praví že již jsou po smrti,“ mínila dívka a hleděla přitom na svoji kamarádku. Mrzelo ji, že jí o tom Nat neřekla a že to Harry věděl. „Jak dlouho to vlastně ví?“ otočila se na Pottera.

„Od toho dne co jsem měl narozeniny.“

Ginny se otočila zpět na svoji kamarádku, ale pak se otočila a odešla někam dozadu do místnosti. Tam se posadila na židli a upíjela přitom nějaké pití. Zrak přitom upírala na Draca, který jí její pohled oplácel. Ze začátku Ginn nepoznal, teprve když promluvila v ní poznal tu, jež pěl let vídal na chodbách. Musel uznat, že se opravdu změnila. Minimálně ve vzhledu. I Ginny si Malfoye se zájmem prohlížela. Na první pohled ho nepoznala, nepřipadal jí jako ten namyšlený snob, kterého měla vždy plné zuby. Po chvíli ale svůj pohled odvrátila, zvedla se a odešla z místnosti.

„Takže co uděláme s nimi?“ zajímalo Lupina, většina členů už z domu odešla hned, jak začala hádka mezi Ronem a Harrym. Teď už byla v kuchyni jen Tonksová, paní Weasleyová, pan Weasley, Lupin, Moody a Harry.

„Předáme je ministerstvu,“ odvětil Moody.

Harry jen prohodil oči v sloup. Starý bystrozor už mu začínal jít na nervy tím, jak stále prosazoval Azkaban a zatknutí. Pravda, kdyby v poslední době Malfoyovi opravdu nepoznal a nevěděl, co jsou zač a proč dělali to co dělali, asi by měl stejný názor. Ale díky Nat poznal, že ne ve všem má pravdu a konečně mu došlo, proč Brumbál chtěl dát Dracovi šanci.

„To by asi bylo nejlepší,“ souhlasil Lupin.

„A co kdybyste si radši nejdřív zjistili, co jsou doopravdy zač?“ nadhodil Harry. Nechtěl, aby Nat ztratila své příbuzné, které měla opravdu ráda.

„To už stejně dávno víme,“ zavrčel Moody.

„Já zapomněl, že vy jste ten neomylný. Už jednou jsem vám říkal, že se mýlíte. To nedokážete uznat svou chybu?“ vztekal se Potter. „Nebo si snad myslíte, že bych je obhajoval, kdybych neměl důkazy, že jsou na naší straně a nepatří k Voldemortovi?“

„Nepleť se do toho, Harry,“ okřikl ho Remus. „Tohle není tvoje věc. Není na tobě, abys rozhodl, kdo tu bude a kdo ne.“

„Ale na vás taky ne,“ ušklíbl se Harry. „To totiž závisí na Nat, dům je její. A pokud je pošlete bez jediného důvodu do Azkabanu, tak vám garantuju, že tenhle dům vidíte naposled.“

„To by neudělala. Nemůže..“

„Myslíte?“ ušklíbl se Potter a pohlédl na Draca, který je zaujatě pozoroval, stejně jako jeho matka.

„Jo, Sirius by nechtěl, aby nás jeho dcera odtud..“

„Siriuse do toho nepleť. Ten by hlavně nechtěl, abyste Nat ubližovali. A to vy právě děláte. Odháníte od ní jedny z mála lidí, které má ráda.“

„Je to pro její dobro,“ stál si za svým Moody. „Ti dva odsud prostě půjdou a už o tom nebudeme diskutovat,“ zakřičel poslední slova.

Natalia se s trhnutím probrala. Její zrak okamžitě padl na starého bystrozora, který byl příčinou jejího probuzení. Zároveň si i všimla naštvaného Harryho a zamračeného Lupina.

„Co se..“

„Nic Nat, jen tihle dva chtěj Draca a Narcisu poslat do Azkabanu,“ informoval ji Harry. „Už se o tom hádáme víc jak hodinu.“

„To snad nemyslíte vážně,“ vypěnila okamžitě Natalia a prudce vstala z pohovky. „Snad už jsem vám jednou jasně řekla, že ti dva TADY ZŮSTANOU! To jste tak blbý, že jste to ještě nepochopili?“

„Přestaň tady řvát. Ti dva půjdou do Azkabanu a nebudeme o tom diskutovat,“ rozhodl Lupin.

„Tak to teda ne,“ vřískala dívka. „Kdo si, že si myslíš, že tady budeš o všem rozhodovat? Protože jestli sis nevšiml, tak tohle je můj dům. A tobě může být úplně jedno, kdo tady bude a kdo ne.“

„O to tu nejde. Jde o ně dva,“ odvětil a namířil svou hůlku na Malfoyovi, stejně jako Moody. „A ti teď půjdou s námi.“

„Na to zapomeň,“ zavrčela Natalia a postavila se ochranitelsky před ně. „Jedině přes mou mrtvolu.“

„Tak daleko to zajít nemusí,“ zamumlal Moody a bez váhání vyslal na Narcisu svazovací kletbu.

Těsně před ženou se však najednou objevil jakýsi štít a kouzlo pohltil. Pošuk se překvapeně podíval na Harryho, který se postavil vedle Siriusovi dcery.

„Tak ty takhle,“ zamračil se. „Tohle tě bude mrzet, hochu.“

„To si nemyslím,“ odporoval Potter. „Mrzet to bude vás.“

„Vy si snad myslíte, že nás porazíte? Nebuďte bláhový. Tahleta sotva umí kouzlit.“

„Ale oni nejsou sami,“ ozvalo se ode dveří.

Všichni se překvapeně otočili a spatřili Ginny, jak se ležérně opírá o stěnu. Pravděpodobně z místnosti vůbec neodešla, jen je celou dobu sledovala ode dveří a teprve teď se rozhodla dát o sobě vědět.

„Ginny..“ začala Nat, nechtěla, aby z toho měla problém i ona.

„Tohle je moje rozhodnutí,“ usmála se hnědovláska a přešla ke své kamarádce. „Stejně jako všechny předtím. Nezlobím se na tebe, žes mi to neřekla, chápu to. A tak tě nenechám ve štychu, když potřebuješ pomoct,“ mrkla na ni a otočila se zpět na Moodyho a Lupina. „Teď jsou to tři proti dvěma.“

Pošuk se zakabonil: „Na co si to hrajete, Weasleyová? Na zachránce světa?“

„Ne,“ odvětila Ginn prostě. „Jen se nemůžu koukat na to, jak se tady snažíte všechno posrat.“

„Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit?“ vyjel na ni bystrozor.

„Normálně,“ pokrčila Ginny rameny.

„Už toho mám dost!“ vykřikl Moody. „Expelliarmus.“

„Protego,“ zareagoval okamžitě Harry a kouzlo odrazil. Vzápětí vyslal svoji vlastní kletbu. Ginny ani Nat neváhaly a také se zapojily do potyčky, stejně jako Lupin. Draco a Narcisa se mezitím skryli za pohovku a s obavami sledovali probíhající souboj. Ačkoliv měla Natalia s kouzly jen pramalé zkušenosti, obratně se paprskům vyhýbala a občas i vykouzlila nějakou jednoduchou kletbu. Oproti tomu Harry a Ginn bojovali jako by jim šlo o život. Stejně jako Lupin a Moody, na kterém bylo vidět, že ho mrštnost a šikovnost obou studentů překvapila. Po pěti minutách ale dosáhl prvního úspěchu. Podařilo se mu zasáhnout Nataliu, která i s hůlkou odletěla na sedačku. Ta se s ní okamžitě převrhla a ona dopadla na podlahu. Ginny se na svoji kamarádku s obavami podívala, ale hned se zas vrátila do boje, když viděla, jak se k ní Narcisa vrhla. Nepostřehla tak, že dívčiny hůlky se zmocnil Draco. To si všimla až ve chvíli, když se mladý Malfoy zapojil do boje po jejím boku. Po chvíli musela uznat, že mu to jde dost dobře. Společnými silami udolali Lupina, který zůstal nehybně ležet na podlaze, díky kouzlu Mdloby na tebe. Teď už jim zbýval jen Moody. Všichni tři už začínali být unavení, hlavně tedy Harry a Ginny, ale i na Pošukovi bylo vidět, že ho to zmáhá. Už dávno nebyl v takové kondici, jak by si sám přál. Přicházelo na něj stáří a jeho reakce už nebývali to co dřív. Toho nakonec využil Harry a skolil bystrozora na zem, kde ho i svázal. Pak přivedl Remuse zpět k vědomí.

„Tak co, Moody, teď už si tak vyskakovat nebudete, co?“ otázala se drze Ginn.

„Ty jedna mrňavá..“

„Natalio, jak můžeš..“

„Silencio,“ zakouzlil Draco a Pošuk i Lupin už jen bezhlesně mleli ústy.

Natalia, která se společně s Narcisou postavila vedle Harryho, si Moodyho a Lupina střídavě prohlížela. Její pohled byl přímo zhnusený. Byla naštvaná kvůli tomu, co před chvílí udělali. To, že si nimi bojovali, to jí nevadilo. Hlavní důvod byl ten, že chtěli poslat nevinné lidi do Azkabanu. Ti, kteří měli bojovat právě za spravedlnost. Ani je nevyslechli a hned činili ukvapené závěry. Přesně tak to bylo u jejího otce. A ona nemohla dovolit, aby se to opakovalo.

„Doufám, že vám je jasné,“ promluvila tvrdě, „že po tomhle už vás ve svém domě trpět nebudu,“ a zrušila silencio, které měl na sobě uvržené Lupin..

„To snad nemyslíš vážně!“ vyhrkl Remus. „Víš co tím způsobíš?“

„A víte co byste způsobili vy dva?“ vrátila mu té dívka. „Nevinné byste poslali do Azkabanu. Bez toho, aniž byste je vyslechli, jen na základě domněnek. Nepřipomíná ti to náhodou něco?! Ne?! A co můj otec? Toho taky poslali do vězení a nikdo se ho neptal na to, jak to skutečně bylo. Všichni si mysleli, že to udělal. Protože věřili jen tomu, co viděli. Nenamáhali se pak zjišťovat, jak to opravdu bylo. Ani je nezajímal fakt, že táta by Jamese nikdy nezradil, že byl pro něj jako bratr. Necítíš se za to trochu provinile? Žes nevěřil svému příteli? Žes jednal jen na základě toho, co ses pak doslechl?“

„Já…“

„A teď chceš udělat to samé? Zas poslat nevinné na zbytek života do vězení? Aby tam trpěli stejně jako táta?“

„Nata…“

„Protože oni by trpěli. Stejně jako trpěl on. Víš vůbec, co ho celou tu dobu drželo při zdravém rozumu? Co ho donutilo nevzdat to? Celou dobu doufal, že se my dva někdy setkáme. Že se někdy, aspoň na chvíli uvidíme. Ale to se nestalo. Neměla jsem možnost ho někdy potkat. Říct mu, že se na něj nezlobím, že mě poslal pryč. Že chápu, proč to udělal, chtěl abych žila daleko od toho všeho. A říct mu, že ho mám ráda. Jenže kvůli jedné osobě jsem nedostala ani šanci ho jednou jedinkrát spatřit. Nemám tady v tom pitomým světě skoro nikoho. Jediný, kdo mi zbyl je Harry, Ginn, Draco a Narcisa. Ginny je pro mě ta nejlepší kamarádka, jakou jen můžu mít. Harry je pro mě jako bratr. A stejně tak Draco. Toho beru jako nejmilejšího bratrance a Ciss jako tetu. Protože to pro mě opravdu jsou. A ty mě o tohle jediné štěstí chceš připravit.“

„Nat..“ začal opět Remus.

„Nezajímá tě, jací doopravdy jsou. Koukáš jen na jméno. Jako by mluvilo za vše. A přitom moc dobře víš, že to tak není. Táta je toho důkazem. Když jsem se s Dracem a Narcisou seznámila, nevěděla jsem, kdo jsou zač. Měli jiná jména. Ale už od začátku jsem k nim cítila něco silného. V jejich domě jsem si připadala v bezpečí. Stejně jako tady. Skvěle jsme si rozuměli, každou chvíli jsem za nimi chodila. Ale jeden den se něco změnilo. K nim do domu vtrhli tři muži v černých hábitech. Ty víš o kom mluvím. Byli to Smrtijedi. Ciss mě bez váhání strčila do její ložnice, odkud jsem měla šanci uniknout přes okno a sama zůstala s Dracem v obýváku. Jenže já jsem nešla. A tak mě Smrtijedi našli. Během potyčky, která proběhla jsem se dozvěděla pravé jméno těch, které jsem považovala za přátele. Přiznávám, že ze začátku to se mnou dost otřáslo, ale pak jsem si uvědomila, že je pořád mám ráda jako předtím. Že jméno nemění nic na tom, kdo člověk opravdu je. A věděla jsem, že se celou tu dobu nemohli přetvařovat. Mohli mě hned ten první den nechat spát v tom pitomým parku, kde by mi mohl kdokoliv něco udělat, ale oni mě vzali k sobě domů a nechali mě tam dokonce i přespat, ačkoliv mě vůbec neznali. Ale to je vedlejší. Každopádně jsem věděla, že je mám pořád ráda, dokonce ještě víc než předtím, protože teď už to byli i moji příbuzní. A protože Smrtijedi už věděli, kde jsou, museli se opět ukrýt. A já jim nabídla svůj dům.“

„Nechápu co tě vedlo k tomu, že jim..“

„Věřím?“ otázala se Nat. „Protože vím, jací doopravdy jsou. To, že jsou Malfoyovi přece hned neznamená, že jsou špatní. Narcisa si Luciuse nezvala dobrovolně, spíš naopak, ale neměla tolik odvahy, aby se vzepřela své rodině jako to udělala Andromeda a táta. Možná ti pak i dojde, jak se Lucius choval k svému synovi a proč Draco musel dělat to, co dělal. Předpokládám, že ti táta vyprávěl, co mu dělala jeho vlastní matka.“

„Něco o tom vím,“ přiznal Lupin. „Ale..“

„Tak si asi i dokážeš představit, co zažíval Draco, když udělal něco špatně. No a k čemu ho otec donutil. Že musel jít na sraz těch zakuklenejch magorů, kde mu Voldy zadal úkol. Úkol, který musel splnit, protože kdyby to neudělal, zemřel by nejen on, ale také jeho otec a matka. A to je dostatečný důvod udělat to, co bys jinak neudělal, ne? Kdyby ti někdo chtěl zabít jedinou osobu, kterou máš rád, taky bys udělal věci, které jindy ne. Ale Draco přece Brumbála nezabil.“

„Ale chtěl.“

„Neudělal by to,“ zapojil se po dlouhé době Harry. „Byl jsem u toho. Nedokázal by ho zabít a Brumbál to věděl. Dával mu šanci, ať se připojí na správnou stranu, že skryjí jeho i s rodiči a Malfoy by to byl i přijmul, viděl jsem to na něm, ale než stačil cokoliv říct, vtrhli tam ti zatracení Smrtijedi a všechno pokazili.“

„On a Narcisa nejsou zlí. Jen se museli schovávat za masku, kterou si vytvořili. Protože jen tak mohli přežít. Ani jeden z nich není Smrtijed, nemají Znamení zla. A Narcisa po celou dobu, co mě znala tušila, kdo jsem doopravdy zač. Protože mě na rozdíl od tebe poznala. Mohla mě kdykoliv předat Voldemortovi a ten by mě pak vámi mohl vydírat. Ale neudělala to a kolik k tomu měla příležitostí. Mohla mě klidně kdykoliv zabít, stejně jako to mohl udělat Draco. Protože tady v domě jsem byla skoro pořád s nimi sama. Ale jak vidíš, žiju a stojím tady před tebou. Protože dokážu rozeznat pravdu od lži a nevynášet předčasné rozsudky,“ dokončila svou řeč.

A Remus mlčel. Teprve teď mu došlo, že dívka má pravdu. Že se choval jako blázen, když soudil lidi bez toho, aby o nich něco věděl, aby je vyslechl. A to, že jako příklad uvedla svého otce mu mnohé ukázalo. Tohle bylo to samé. Nikdo tehdy Siriusovi nevěřil a on na to doplatil. Strávil ve vězení dvanáct předlouhých let, zatímco on, Remus, byl na svobodě. Až teď plně pochopil, jak se jeho kamarád musel cítit. Sirius poznal, jaké to je ztratit vše. Remus se vážně se podíval na Nataliu. Věděl, že všechno to, co tu před chvílí říkala je pravda. Že Malfoyovým křivdil. Že nejsou takový, jak si myslel. Všechno to byly jen předsudky.

„Promiň,“ omlouval se Nat. „Mělas pravdu, byl jsem slepý, když jsem neviděl, jak se věci doopravdy mají. Omlouvám se.“

„Omluvit by ses měl spíš jim,“ pousmála se Natalia a kývla na Narcisu a Draca. Byla ráda, že Remusovi došlo, že se pro jednou zmýlil.

„I vám se omlouvám,“ prohodil Lupin k Malfoyům.

„To je v pořádku,“ usmála se na něj Narcisa. „Popravdě se vám moc nedivím, že jste nám nevěřil. Na vašem místě bych udělala to samé.“

„To asi každý,“ zamumlal Remus.

„A co on?“ řekla najednou Ginny a ukázala na Moodyho, který se na ně mračil z podlahy.

„Myslíte, že to pochopil?“ zeptala se Nat šeptem tak, aby to starý bystrozor neslyšel.

„To hned poznáme,“ rozhodl Harry a vrátil Pošukovi hlas. „Tak co vy, Moody,“ zeptal se.

„Uznáváte, že jste jednou neměl pravdu?“ optala se Natalia.

Moody se na ni zamračil: „Co jiného mi zbývá? Po té vaší poutavé řeči. Ale omlouvat se jim nebudu.“

„To po vás ani nikdo nechce,“ odsekl Draco chladně.

„Nat, platí teda to, že nesmíme do..“

„Ne, samozřejmě že ne,“ zakroutila hlavou dívka. „Přece vás odsud nevyhodím, za co mě máte? U mě jste všichni vždycky vítaní.“

08.10.2007 19:50:58
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one