My world of fantasy...

16. KAPITOLA - TAJEMNÝ OBLOUK

No, takže tady máte tu slibovanou kapitolu..=D Po tom včerejším oznámení snad nikoho z vás nepřekvapí, že to není Minulost, ale NZ (a kdyby přece, můžete si to oznámení přečíst..tak dlouhé zas není=D)

Jo a chtěla bych vás o něco požádat..Na tuhle stránku chodí docela dost lidí, stačí jen když se kouknu, kolik vás hlasovalo v anktetě a tak..Co kdybyste zkusili i komentovat kapitoly?? Třeba hned tuhle..takovejch 20 komentářů (bez těch mých) by mě vůbec neurazilo.A klidně by jich mohlo být víc..

No, tak to je asi tak všechno, co jsem vám chtěla říct. Snad ještě: Užijte si čtení, snad se vám to bude líbit. =D

Kaitlin
_______________________________________________

Od příchodu Narcisy a Draca na Grimmauldovo náměstí už uběhlo pět dní. Zatím o nich nikdo kromě Nat a Harryho nevěděl. Oba tu skutečnost tajili. Bylo jim jasné, že Řád by to zbytečně nafukoval a dělal z toho obrovský problém. Nikdo by z jejich přítomnosti nebyl nadšený a chtěli by, aby odsud zas odešli. Harrymu se jejich přítomnost sice moc nezamlouvala a už do pokoje po Siriusovi nechodil, ale už kvůli Natalii o nich nikomu nechtěl říkat, viděl na ní, že jí na Dracovi a Narcise záleží. Nat mu byla čím dál tím bližší. Mohla za to skutečnost, že to byla Tichošlápkova dcera a moc mu ho připomínala. Divil se, jak je možné, že si předtím nevšiml té podoby. Navíc Siriuse bral jako tátu, kterého nikdo nepoznal a uvědomil si, že Nat má rád jako svoji sestru.

A zatímco Narcisa a Draco učili dívku kouzlit, on trávil veškerý svůj volný čas v knihovně a hledal tu knihu, o které jim Malfoyová říkala. Měl už za sebou přes polovinu knih, ale stále nemohl objevit tu, kterou tolik chtěl. Ale v jednom měla Narcisa pravdu. Většina knížek opravdu byla z té nejčernější magie a bylo mu jasné, že Belatrix se tu musela cítit jako v ráji. Na rozdíl od něj.

Ospale pročítal jeden titul za druhým, ale stále nic. Znechuceně odložil knihu s názvem Jak se zbavit svého nepřítele a hledal dál. Ale ani Zrod černé magie, Temná magie pro mistry a Nejmocnější kletby světa se mu nelíbily. Znuděně pokračoval dál a pomalu začínal mít pocit, že si z něj Malfoyová vystřelila. Vztekle kopl do police a v tu ránu se mu na hlavu sesypalo několik velice zaprášených knih. S tlumenými nadávkami je začal uklízet tam, kam patřily, když se zarazil. Do očí ho udeřila kniha, která se povalovala v úplně nejvyšším regále. Bez váhání ji popadl a vyběhl do třetího patra. Nevšímal si přitom udiveného pohledu Hermiony a Rona, kteří se vraceli ze snídaně. Bez otálení vtrhl do Siriusova pokoje a zabouchl za sebou dveře.

„Nat,“ zakřičel, ale hned potom se zarazil.

Vyjeveně hleděl na scénu před ním. Na sedačce seděla Narcisa Malfoyová a s úsměvem se dívala na svého syna a mladou dívku. Draco se právě v záchvatu smíchu svíjel na zemi a nad ním stála mladá Blacková a mířila na něj hůlkou. Bylo však vidět, že i ona nemá daleko do toho, aby se rozesmála.

„Nat..“zaúpěl Malfoy. „Zruš-zruš to kou-kouzlo,“ vydával ze sebe.

„A zrovna se mi nechce,“ zakroutila Natalia hlavou.

„Co se to tady děje?“ ozval se Harry a oni teprve teď zaregistrovali jeho přítomnost.

„Harry,“ zazubila se Nat. „Nic, jen se učím kouzlit. Narcisa mi to vysvětluje a Draco je můj terč. Zrovna se mi povedla Rictusempra,“ smála se.

„To vidím,“ pokýval hlavou Potter. „Ale mohla bys to prosím zrušit? Něco jsem ti přišel říct.“

„Jo, jasně,“ ušklíbla se Blacková a konečně ukončila kouzlo. „Tak cos chtěl?“ zeptala se, když se posadila vedle Narcisy.

„Našel jsem tu knihu,“ vysypal ze sebe a taky se posadil.

Draco se mezitím namáhavě zvedal ze země, ale toho si stejně nikdo nevšímal.

„A o tom oblouku si to četl?“ zajímala se Malfoyová.

„Ještě ne,“ zakroutil Harry hlavou. „Našel jsem to před pár minutami.“

„Tak mi to dej,“ řekla Narcisa a vytrhla Potterovi knihu z rukou. Nevšímala se Harryho naštvaného pohledu a začala hledat to, kvůli čemu knihu potřebovali. Ani ne za minutu to objevila a rozložila na stole.

Nat se k tomu zvědavě naklonila, stejně jako Harry a Draco, a začala si to číst.

 

Oblouk nicoty, nesprávně nazývaný oblouk smrti, je jeden z nejdůmyslnějších výtvorů černé magie. Vytvořil ho před pěti sty lety černokněžník Antonius Krvavý. Měl sloužit ke zničení jeho nepřátel a přesto by ho nikdo nemohl obvinit z vraždy. Ministerstvo mu však během pár let oblouk zabavilo. V současné době se nachází na odboru záhad, ale jen málokdo ví, k čemu slouží.

Většina kouzelníků se mylně domnívá, že ti, co propadnou obloukem zemřou. Doopravdy se však ocitnou v prázdnotě a tam bude jejich tělo navždy uvězněno. Oběti upadnou do stádia hlubokého bezvědomí, ale jejich mysl bude vystavena něčemu horšímu než je působení mozkomorů. I smrt je lepší než toto.

Proto je oblouk tak oblíbený mezi těmi, co používají vznešenou černou magii. Neexistuje lepší způsob jak se zbavit protivníka, pro kterého by byla smrt vysvobozením. V oblouku nebude mít pražádnou šanci zemřít a vy si můžete být jisti tím, že bude doopravdy trpět. Utrpení je prý horší než účinky kletby Cruciatus a mozkomorů najednou. Stokrát horší.

Přesto se z oblouku dá dostat. Antonius vytvořil únikovou cestu pro případ, že by o oblouk přišel a někdo ho využil proti členům jeho rodiny. Avšak ten, kdo se do oblouku chce dostati musí mít pevnou vůli a doopravdy si přát, aby zachránil toho, jenž je ve spáru tohoto dokonalého vynálezu. Protože jen ten, kdo vejde do oblouku dobrovolně neupadne do bezvědomí. Naopak zůstane při plné mysli. Pak musí vykonat tři úkoly, které sám stvořitel vymyslel. Ale ti, kteří do oblouku vešli se nikdy nezmínili o tom, co v oblouku museli vykonat. Pravděpodobně je to něco velmi otřesného a těžkého, dosud se povedlo jen třem lidem dostat z onoho místa někoho, na kom jim záleželo. Daleko více jich zůstalo uvězněno v nicotě.

 

Článek pak ještě pokračoval, ale to už Nat nečetla. Nejdůležitější informace už si přečetla, dále už bylo jen několik stránek o tom, jak byl oblouk vytvořen a jak se pokusit udělat další. To ji však nezajímalo.

„Musím odtamtud tátu dostat,“ povzdechla si Blacková. „Nedovolím, aby trpěl.“

„Ale Nat,“ zasáhl Harry. „Četlas to, kolik lidí to dokázalo? Proč si myslíš, že ty to zvládneš?“

„Harry, já ho tam prostě nemůžu nechat. Je to můj táta. Ty bys udělal to samé,“ zakřičela.

„Máš pravdu,“ přiznal. „Půjdu tam s tebou.“

„Ne!“ vyhrkla Nat a Draco zároveň.

„Vy my nemáte co poroučet,“ zavrčel. „Je to moje chyba, že tam Sirius skončil. Nikdo z vás k němu neměl tak blízko jako já.“

„A kdo pak zarazí Ty-víš-koho, když se necháš zabít v tom pitomým oblouku?“ ušklíbl se Malfoy.

„Já se tam zabít nenechám,“ opáčil Potter. „A nenechám tam jít Nat samotnou!“

„To po tobě nikdo nechce,“ hádal se Draco. „Já tam s ní půjdu!“

„Ty, Malfoyi?“ zasmál se Harry. „Neříkej že bys kvůli někomu, jako je Sirius riskoval život.“

„Kvůli němu ne, ale kvůli Nat ano! Ty by ses měl radši starat o to, jak Pána zla porazíš.“

„A co myslíš, že celý léto dělám?“ křikl Chlapec, který přežil. „Asi tady jen tak lenoším, co? Já se na rozdíl od tebe neflákám.“

„No jasně. Já si celou dobu hovím na prdeli. Možná si na to zapomněl, ale po mě a matce jde můj otec a všichni Smrtijedi.“

„Po mě už jde od mého narození,“ prskl mu do tváře Potter.

„No to je ale novinka.“

„A dost!“ zakřičela Natalia, která celou dobu jejich hádku jen pozorovala. „Můžete mi říct, co tohle mělo znamenat? Jestli jste si toho ještě nevšimli, tak jste na stejné lodi. Oba chcete porazit Voldemorta a tím, že se budete hádat, toho moc nevyřešíte!“ hulákala na ně jako na malé caparty. „Draco má pravdu, Harry. Ty do toho oblouku jít nemůžeš, jsi jediná záchrana kouzelnického společenství,“ povídala.

„No jasně,“ odsekl Potter. „Harry udělej tohle a tamto. Ale co bych chtěl udělat, to nemůžu.“

„Chováš se jak malé dítě,“ vyjela na něj Nat. „Moc dobře víš, že podle té pitomé věštby ho můžeš zabít jen ty. A podle toho, jak jste ty, Ron a Hermiona tajnůstkářský víte o tom, jak toho kreténa zabít nejvíc. S tím budete mít starostí až nad hlavu. Tak nech taky něco na ostatních, ty zachránče světa. My si chcem taky užít dobrodružství.“

„A to tě jako mám nechat samotnou jít někam bůhví kam?“

„Jo, přesně tak. Sirius je můj táta, tak si ho taky půjdu zachránit.“

„A zůstaneš tam taky,“ bručel Potter.

„Copak jsem tak neschopná?!“ vyletěla Natalia. „Tak hele, ty nádhero, to žes ty chodil do nějaký pitomý školy pro kouzelníky neznamená, že toho umíš víc,“ čertila se dívka. „Nebo si snad myslíš, že do toho oblouku vletím bez rozmyšlení a jen tak? Za co mě proboha máš? Já dokážu bejt zodpovědná, Pottere. A vím, že teď tam ani lézt nemůžu. Za prvé se chci naučit čarovat a za druhé to taky pořádně promyslet. Když se jedná o něco závažného, tak nejednám bez rozmyslu jako někdo.“

„Co tím chceš říct?“ křikl na ni Harry, zatímco Draco a Narcisa jen překvapeně sledovali jejich slovní přestřelku.

„Že se do všeho vrháš po hlavě, to chci říct. Většinou si nic nepromyslíš a rovnou se hrneš do akce. Nebo naopak rozhoduješ blbě.“

„Jo a jak to zrovna ty můžeš vědět? Hmm? Byla si snad u toho nebo co?“ hulákal Potter.

„A co třeba Ginny? Nebyl si to náhodou ty, kdo jí opustil, protože se bál, že jí Voldemort ublíží? Ty pitomče, vždyť on už dávno ví, že spolu jste? Myslíš, že vás na škole nikdo neviděl? Že vás Snape neviděl? Klidně jí unese jen proto, že je to sestra tvého nejlepšího kamaráda.“

„Stejně už mě nechce, tak co,“ ušklíbl se Harry. „Změnila si jí. Tohle není ta holka, co jsem miloval.“

„Změnila se sama. Kvůli tobě.“

„Víš co, už mě nebaví tě poslouchat. Máš pravdu, raději půjdu za Hermionou a Ronem. Rozhodně to bude užitečnější než tohle,“ otočil se a šel ke dveřím. „Stejně nebudeš mít tu odvahu do toho oblouku jít. Vždyť se i bojíš říct všem pravdu o tom, kdo jsi. Bojíš se říct jim o tom, koho sis přivedla do baráku,“ dořekl a zabouchl za sebou dveře.

„No super,“ odfrkla si Nat a procházela se po místnosti. „Tak zase jsme ve válečném stavu.“

„Ale pěkně jste se pohádali,“ ušklíbl se Draco.

„Jo, moc pěkně. Debil jeden,“ ulevila si. „Já mu dám, že jsem zbabělec. To že on zažil několik dobrodružství neznamená, že je hrdina.“

„No, ale rozhodně toho udělal mnohem víc než ty,“ provokoval ji mladý Malfoy.

„Ty mě neštvi,“ otočila se na něj. „Stejnak mu skoro vždycky někdo pomohl. Ale já mu ukážu.“

„Co chceš udělat?“ zajímalo Narcisu, která poznala, že má dívka něco v plánu.

„Co by,“ usmála se Nat. „Dneska vtrhnu na poradu Řádu a všem jim tam řeknu, co jsem zač a koho jsem si přitáhla do domu. To on by nikdy neudělal, nevlezl by tam.“

„Nat, myslíš že je to dobrý nápad?“ vyjádřil se k tomu Draco s obavami v hlase. „Oni nás tu nebudou chtít.“

„A co?“ obořila se na něj dívka. „Je to snad můj barák, můžu tu mít koho chci. Klidně bych odsud mohla Řád vyhodit.“

„No to by ti asi poděkovali,“ mínila Narcisa. „Pán zla by je za chvíli zlikvidoval.“

„Prosím tě, našli by si něco jinýho. Voldy už je tak dost blbej, když ani neví, kde se Potter přes prázdniny fláká.“

„Ty z něj strach nemáš, co?“

„Ne,“ odvětila dívka prostě. „Asi mi pořád nedochází skutečnost, že někdo takovej je opravdovej,“ pokrčila rameny.

„Se divím, že sis za tu dobu ještě nezvykla. Ani ne za dva týdny končí prázdniny a ty..“

„Jo, já vím,“ zarazila ho Natalia. „Kolik že je vlastně hodin?“ změnila bleskově téma.

„Bude čtvrt na šest.“

„No bezva. Takže před chvílí začala poradu Řádu.“

„Nat, nedělej to,“ zkusil ještě Draco.

„Jak vůbec víš, kdy jsou porady?“ zajímalo spíš Narcisu. „Vždycky přijdeš s tím, že dnes je porada a tak.“

„To víš,“ zazubila se Nat. „Mám svoje zdroje. A nechci si to rozmyslet,“ otočila se na Malfoye. „Naopak mě napadlo ještě něco lepšího,“ řekla a na rtech se jí objevil ďábelský úšklebek.

Draco na ni jen vyděšeně hleděl. Už ji znal natolik dobře že věděl, že tohle nevěští nic dobrého.

„Půjdete se mnou,“ rozhodla se.

„Nat..“ začal chlapec.

„A bez odmluvy,“ zarazila ho, popadla za ruku a vlekla z pokoje. „A ty pojď taky,“ zavolala na Narcisu, která nerozhodně stála u křesla. Zřejmě jí to taky nepřipadalo jako nejlepší nápad.

Během pár vteřin už všichni tři vyšli ze dveří a ocitli se na tmavé chodbě. Nikdo zde nebyl, v tomto patře nikdo jiný kromě nich nebydlel. Natalia je pomalu a potichu vedla dolů do přízemí, nechtěla cestou potkat nikoho ze zbylých obyvatel domu, jimiž byla Ginny, Hermiona, Ron a Harry. Za chvíli se konečně ocitli před jídelnou. Natalia se zastavila a zhluboka se nadechla. Pak už natáhla ruku a stiskla kliku.

„Tak jde se na to,“ otočila se ještě na svoje příbuzné.

Pak už otevřela dveře a stanula na prahu. Draco ani Narcisa však nebyli vidět, stály kousek stranou.

„Dobrý den,“ pozdravila dívka zvesela a prohlížela si překvapené tváře členů. Většinu z nich už dávno znala, možná i všechny.

„Natalio, běž pryč,“ poručil jí Remus Lupin. „Teď tady nemáš co dělat.“

„Jen jsem si šla pro něco k jídlu,“ mrkla na něj Nat a vydala se přes celou místnost.

„Nechali jsme vám to nahoře,“ řekla paní Weasleyová. „A teď nás nech na pokoji, potřebujeme něco řešit.“

„No dobře,“ zastavila se. „Ale jen mě tak napadlo, přišli už jste na to, jak mě dostat zpátky?“ otázala se nevinně a pobaveně pozorovala, jak se někteří zavrtěli na židli.

„Ne, ještě ne,“ odvětil Kingsley Pastorek. „Ale..“

„Skvělý. Tak se ani nenamáhejte na to přijít. Protože to nejde,“ překvapila všechny.

„Natalio, co to povídáš. Určitě musí být cesta, jak tě dostat zpět do tvého času,“ hádala se Tonksová.

„Já vám to ještě neřekla?“ divila se Nat. „Já jsem ve svém čase. Patřím sem.“

„Nat, co to proboha vykládáš za nesmysly. Ty sem přece nepatříš.“

Dívka si povzdechla: „Když říkám že patřím, tak patřím. Já bych to snad měla vědět, ne?“

„Počkat, počkat,“ zapojil se znenadání Moody. „Takže tím nám chcete říct, že jste nám celou tu dobu lhala a jste úplně někdo jiný?“ udeřil na ni.

„I tak by se to dalo říct,“ přikývla Natalia.

„Takže ty teda nejsi Natalia Holerová?“ zeptal se Remus výhružným hlasem.

„Ne, nejsem. Jsem Natalia Blacková, dcera Siriuse Blacka.“

Celá místnost zaraženě hleděla na dívku a vyjeveně si ji prohlížela.

„Tak to lžeš,“ vzpamatoval se jako první Lupin. „Siriusova dcera zemřela společně s jeho ženou.“

„A ono se našlo její tělo?“ divila se Nat a s potěšením pozorovala, jak Remus zrozpačitěl. „Ne, nikdy se najít nemohlo, protože mě otec pomocí kouzla poslal do budoucnost, kde jsem žila. Teprve v den svých sedmnáctých narozenin jsem se vrátila zpět. Kouzlo bylo uděláno tak, že jsem se měla ocitnout na nejbezpečnějším místě. A tím je Grimmauldovo náměstí, protože tam žijí otcovi přátele.“

„To není možné,“ zakroutil Remus hlavou. „Takové kouzlo neexistuje. Jen sis to jméno vypůjčila.“

„Jo?“ vyjela na něj Nat. „A jak to, že jsem svému otcovi tolik podobná? Toho jste si za celou dobu nikdy nevšimli? Po matce mám jen oči a vlasy. Nic víc. A jako jediná se dokážu dostat do jeho pokojů.“

Všichni si teď dívku pozorně prohlíželi. Teprve teď si všimli, jak moc se Siriusovi podobá. Opravdu byla po otci, až na ty oči. Vlasy měla stejně černé jako on, ale úplně rovné, což mívala Siriusova žena Kate. Nebylo pochyb, že Natalia nelže.

„Jak, jak si na to přišla?“ vykoktala Tonksová.

„Táta mi napsal dva dopisy, kde to všechno je. Oba jsem je našla v jeho pokojích, když jsem tam poprvé vešla.“

„Ale jak si ty dveře otevřela? My se o to snažíme už rok.“

„Úplně normálně. Jsou totiž začarované tak, aby pustily jen mě. Jo a ještě mi odkázal všechno, co měl. Takže dům a trezor patří mě.“

„Já myslel že Harry..“

„Dodatek v závěti. Harry byl jen prozatímní vlastník.“

„To bys mu měla říct, bude..“

„On už to ví,“ přerušila Remuse Nat. „Jemu a ještě dvěma lidem jsem to řekla chvíli potom, co jsem se to dozvěděla. I když..Jedna ta osoba to poznala sama.“

„Kdo?“

„Asi bude lepší, když vám je představím,“ řekla vážně.

Na to pokynula osobám, které stály kousek ode dveří, ty váhavě vešly a postavily se kousek ode dveří. Pohledy členů Fénixova řádu se okamžitě stočily na ně a začaly si je prohlížet.

„Co jsou zač?“ zamumlal Moody. „Oba mi jsou dost povědomí, ale nemůžu je nikam zařadit.“

„Představuju vám Draca a Narcisu Malfoyovi.“

06.10.2007 13:25:09
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one