My world of fantasy...
Tak tady máte další kapitolu..Je o trošku kratší než normálně, ale doufám, že i tak se bude líbit..=D
___________________________________________

„Harry,“ zakřičela Nat ráno, když viděla, jak jde Potter nahoru do třetího patra.

„Ty už si vzhůru?“ podivil se Potter.

„Už jo. Nemohli bysme dneska trénovat někde jinde?“ navrhla.

„Ne, tam je to nejbezpečnější,“ odvětil Harry a pokračoval dál v chůzi.

„Ale..“

„Co se děje, Nat? Proč do toho pokoje nechceš jít?“

„No, dneska nemám náladu na červenou barvu,“ plácla první pitomost, co ji napadla.

„Blacková,“ zavrčel tiše. „Co v tom pokoji je?“

„Nic!“ vyhrkla rychle Nat. Možná až moc rychle.

„Tak fajn. Já se tam podívám a když tam nic nebude, půjdeme jinam, souhlasíš?“

Natalia zakroutila hlavou: „A nešlo by to i bez toho?“ zkusila.

„Ne.“

„No tak dobře,“ rezignovala. „Prostě tam jsou jedni lidé. Neměli kam jít, tak jsem je vzala sem.“

„To si snad děláš srandu? Víš jak je to nebezpečný? Co když pracují pro Voldemorta?“

„Ne, naopak před ním utíkají. Když jsem včera byla u nich, vtrhli tam tři Smrtijedi.“

„Cože? Jak ses..“

„Počkej, nech mě domluvit. Jeden mě držel, myslel si, že jsem mudla. A protože moc nedával pozor, dupla jsem mu na nohu a pak ho omráčila. Nikdo si mě nevšímal, vytáhla jsem hůlku a víš co? Podařil se mi petrificus.“

„Tak to je skvělý,“ pochválil ji Potter. „Teda Nat, zdolat dva Smrtijedy, když umíš sotva deset kouzel. A co ti lidé?“

„Myslím, že bude lepší, když se sám koukneš. Ale nerozčiluj se prosím tě.“

„Neboj, pokud to nebude někdo, koho nemám rád..“ a pokračoval ve své původní cestě.

Natalia se kousla do rtu a šla za ním. Dovedla si představit, jak se bude tvářit, až uvidí Malfoye. Věděla, že ho pozná. V duchu Draca litovala a doufala, že nedojde na jeho slova. To už však stáli ve třetím patře. Nat šla do pokoje raději jako první. Draco a Narcisa už byli vzhůru a usmáli se na ní, když si všimli, že přišla. Ale pak si Draco všiml Harryho, který vešel hned po ní. Úplně zbledl a sklopil hlavu k zemi. Natalia hned zavřela dveře. Čekala výbuch vzteku a nechtěla, aby to slyšeli i ostatní obyvatelé domu.

Harry se podíval na nové obyvatele domu. Přišli mu povědomí. A pak docvaklo, kdo před ním sedí.

„To si děláš srandu!“ otočil se na Natalii. „Víš vůbec, koho jsi přitáhla do domu?“

„Samozřejmě,“ zamračila se. „Nejsem přece blbá.“

„Ne? A co tu teda dělají?“

„Pottere,“ začal Draco, ale byl přerušen.

„Sklapni, Malfoyi, s tebou si to vyřídím potom,“ a otočil se zpět na Natalii. „Uvědomuješ si, že jsi tímhle ohrozila celý Řád? Teď na nás může Voldemort kdykoliv uhodit.“

„Sakra Harry, oni jsou na naší straně. Víš jak dlouho už se skrývají? Pamatuješ na ty lidi, co jsem k nim chodila? Tak to jsou oni. Jo, teprve včera jsem se dozvěděla, kdo doopravdy jsou, ale to nic nemění na tom, že jim věřím.“

„Natalio, vždyť je to syn a manželka jednoho z nejhorších Smrtijedů. Ty si myslíš, že jsou jiní než on?“

„Pottere,“ začal znova Malfoy.

„Sklapni,“ osočil se na něj Harry.

„Do háje, Pottere, nech nás to vysvětlit.“

„Jen jste Nat využili.“

„To není pravda,“ řekla Natalia tiše. „On až do včerejška nevěděl, kdo jsem.“

„On?“

„Narcisa to věděla. Poznala mě.“

„Tak vidíš. Přece jen v tom nebude nic dobrého.“

„Prosím Harry, nech je to aspoň vysvětlit. Já nechci ztratit další příbuzný,“ zaprosila Nat a hodila na něj psí oči.

„Dobře. Ale dělám to jen kvůli tobě. Tak prosím, Malfoyi, co tě přimělo přidat se na naší stranu?“

Draco se nejistě podíval na Natalii. Ta se na něj usmála a tak začal vyprávět.

„Hele, vím že mi nebudeš věřit, ale stačí, když mě vyslechneš. Já jsem nikdy nechtěl být Smrtijedem, jenže když máš za otce někoho jako je ten můj, nemáš moc na výběr. Všechno musí být podle jeho představ. Za každou chybu tě čeká tvrdý trest. Myslíš, že se mi líbilo to, jak jsem se k tobě na škole choval?“

„Jo, to si teda myslím,“ ušklíbl se Harry.

„Tak to tě vyvedu z omylu. Nelíbilo. Jenže kdybych se k tobě choval jinak, kdybych nenadával Grangerový, Weasleymu, otec by se to všechno dozvěděl.“

„A co by ti udělal?“ zeptal se Potter bez zájmu.

„Ty asi neznáš výchovné metody v čistokrevných rodinách, co?“ zapojila se Narcisa. „Tvůj kmotr ti nikdy nevyprávěl, jak se k němu jeho matka chovala?“

„Ne, neměl na to dost času. Vaše sestra ho totiž zabila přímo přede mnou.“

„Ano, Belatrix nikdy nebyla moc ohleduplná,“ souhlasila Narcisa. „Ale nevíš, čím si musel Sirius projít. Třeba jsou to speciální biče. Působí ohromnou bolest, ale nezanechají na těle žádná zranění. A to je jen to nejmírnější.“

„A proč jste v tom teda vašeho manžela nezarazila a nevychovávala syna po svém?“ útočil na ni Chlapec, který přežil.

„Myslela jsem, že už si s Luciusem měl tu čest. Kdybych do toho zasahovala, zemřela bych. Já si ho nebrala dobrovolně, už od svých deseti let jsem s ním byla zasnoubená. Pak mi nic jiného nezbylo. Nikdy jsem ho nemilovala. Ale musela jsem si hrát na paní Malfoyovou.“

„Pokračuj,“ pobídl Harry Draca.

„Loni mě vzal otec poprvé na schůzi Smrtijedů. A tam mi dal Pán zla úkol. Měl jsem zabít Brumbála. Vím, že to byl trest za to, jak otec zklamal na ministerstvu. A já ten úkol musel přijmout a udělat. Kdyby ne, zabil by mě i moje rodiče.“

„Když jsem se o tom dozvěděla, šla jsem přímo za Snapem. A on mi složil nezrušitelný slib, že bude Draca chránit a nedovolí, aby se mu něco stalo.“

„O tom vím,“ pokýval hlavou Potter. „Slyšel jsem Snapea o tom mluvit.“

„Co probíhalo během roku víš. Když jsme pak utekli z Bradavic, dal si mě Pán zla opět zavolat. Nelíbilo se mu, že to za mě udělal Severus a potrestal mě. Zároveň mi ale oznámil, že během dvou dní budu spolu s dalšími zasvěcen. Otec, který už byl z Azkabanu venku byl tím velice potěšen. Ale já ne. Šel jsem za matkou, které jediné sem věřil a měl ji rád. Ještě tu noc jsme odtamtud utekli. A žili kousek odtud, až do včerejška.“

Harry chvíli uvažoval nad tím, co Draco říkal. Všechny věci, které říkal se shodovaly s tím, co on sám věděl. Nejraději by ho zabil, ale věděl, že teď není čas na unáhlená rozhodnutí. Že bude muset zachovat klidnou hlavu. A navíc si vzpomněl na Brumbála. On chtěl dát Dracovi šanci. On mu věřil a snažil se ho chránit. Možná, že ještě nebylo pozdě na to, aby se přidal na správnou stranu. Už na věži váhal a Harrymu se chvíli zdálo, že Brumbálovu nabídku přijme. Ale pak tam vtrhli Smrtijedi.

„Ukažte mi předloktí,“ vyzval Narcisu i jejího syna.

Nezdráhali se a vyhrnuli si hábity. Ani jeden z nich neměl Znamení zla. To Harrymu ulehčilo rozhodování. Ale pořád si nebyl jistý, jestli mluví pravdu. Nejraději by použil nějaké veritasérum, ale od té doby, co byl Snape na druhé straně žádné neměli. A ani výrobce lektvarů, který by byl schopen ho udělat. Bezradně se podíval na Natalii. Věděl, že ona jim věří a doufal, že její úsudek je správný. On sám se zdráhal jim uvěřit, ale vše, co mu řekli perfektně pasovalo. Možná, že Malfoy není ve skutečnosti tak špatný, jak si myslel.

„Dobře tedy,“ řekl po chvíli, „řekněme, že vám věřím. Ale povězte mi, proč bysme vás tady měli nechávat.“

„No..“ zarazil se Draco.

„A co když ti povím, že existuje způsob, jak dostat Siriuse z toho oblouku?“ nadhodila Narcisa.

„Cože?“ vyjekl Harry. „Vždyť on je přeci mrtvý. Belatrix ho zabila.“

„Nezabila,“ zakroutila hlavou Malfoyová. „To kouzlo nebylo smrtelné. Vím to, protože mi to všechno vyprávěla. A ani nevíš, jakou z toho měla radost. Z toho, jací jste hlupáci, že ani nevíte, co udělala.“

„A co tedy?“ vyhrkl netrpělivě Potter.

„To kouzlo bylo skoro neškodné, nic, co by ublížilo. Jen ho odhodilo do toho oblouku.“

„Oblouku smrti. A to znamená, že je mrtvý.“

„Ty o tom oblouku nic nevíš, co?“ došlo jí. „Samozřejmě, je to černá magie a o tom ty ani Fénixův řád téměř nic nevíte. Můj bratránek není jediný, kdo v tom oblouku skončil. Za tím totiž není nic. Jen prázdno. Neběží tam čas, nikdo tam nestárne. Ale také nežije. Pokud se tam někdo dostane, upadne do stadia hlubokého bezvědomí, mudlové tomu říkají koma. Ale nezemřou.“

„A jak ho odtamtud teda můžeme dostat, aniž bysme upadli do kómatu?“ nechápala Nat.

„Stačí, abys byla schopná se pro něj obětovat. Proto odtamtud téměř nikdo neunikl. Lidé si moc cení svého života, nevědí, co bude za obloukem. Ale podle starých knih musíš vykonat nějaké tři úkoly. Prý jsou velice obtížné a jeden člověk na to nestačí. Většina z těch, kteří se tam vydali se nikdy nevrátili. Ale pár kouzelníků to zvládlo a dostalo se odtamtud i s tím, pro koho se vydali.“

„Takže máme asi tak pětiprocentní šanci, že odtamtud vyvázneme živí,“ shrnul to Harry. „Ne-li menší.“

„Asi tak. Jen říkám, že ta možnost tu je. Záleží už jen na tobě, jestli to zkusíš.“

Harry pohlédl na Nat. Viděl v jejích očích tolik odhodlání odtamtud svého otce dostat.

„Ty tam půjdeš,“ nebyla to otázka.

„Jo, pokud existuje možnost, jak tátu zachránit, pokusím se o to. I kdybych měla zemřít.“

„A kde bereš jistotu, že mluví pravdu?“ podezíral Harry Narcisu.

„V tohoto domě kdysi existovala obrovská knihovna,“ vmísila se do toho Malfoyová. „Byly v ní samé tituly z černé magie. Většinu věcí, co Bella umí je díky tomuto domu. Půjčovala si odsud knihy, samozřejmě pro to posílala skřítka, a dychtivě se z nich učila všechno, co s černou magií souviselo. A o Oblouku smrti se v jedné z nich psalo.“

„Pamatujete si, jak vypadala?“

„Ne, ale myslím, že se jmenovala Nejstrašnější výtvory černé magie.“

„Tak to se nedivím, že se Lestrangeové líbilo,“ ušklíbl se Harry. „Musela tu knihu přímo žrát.“

„Tak to se nemýlíš. Byly tam i mnohem horší věci, než jen ten oblouk. Kameny, které ti dokázaly vysát magickou moc a mnoho dalších věcí.“

„Kouknu se po ní v knihovně,“ rozhodl se Harry. „Nic jsme z ní neodnášeli, měla by tam tedy být.“

„Proč zrovna ty? Proč tam nedojde Nat?“ zajímalo Draca.

„Všichni tady vědí o její nenávisti ke knihám. Bylo by docela podezřelé, kdyby se zničehonic vydala půjčit si knížku,“ vysvětlil Harry. „No, já budu muset jít, než mě zas někdo začne shánět. A ty, Malfoy, nemysli si, že když si teď na naší straně, že se mezi námi něco změní.“

„Neboj, Pottere, to mě ani nenapadlo,“ ušklíbl se Malfoy, když Harry odcházel.

„Neprovokuj ho, Draco,“ varovala ho Nat. „Už tak se divím, že vám uvěřil. Ale je pravda, že se chová úplně jinak, než jsem čekala. Nejdřív jsem s ním moc nevycházela, ale to se zlomilo v tu chvíli, kdy zjistil, kdo jsou mí rodiče. Od té doby spolu opravdu dobře vycházíme. Dokonce mě i učí kouzlit,“ usmála se.

„Hele, pokud to teda chápu, tak Weasley, jako Ronald, to je ten, s kým se tady hádáš.“

„Tak tos trefil. Ale hádka je mírné slovo. Párkrát jsem mu i jednu vrazila,“ vzpomínala.

„Tak to ti závidím,“ povzdechl si Malfoy. „A ta Grace, o které si mluvila?“

„To je Ginny.“

„To chceš říct, že ta malá zrzka s tebou vymetala bary?“ nechtěl tomu uvěřit Draco.

„A nejen to. Navíc, zrzka už není přesné určení, vypadá teď úplně jinak. A fakt jí to dost sluší.“

„A co na to Potter?“

„Co s tím má on společnýho?“

„Tak chodí s ní, ne?“

„Rozešli se hned po Brumbálově pohřbu,“ vysvětlovala Natalia. „Myslím, že zrovna to ji změnilo. Chtěla se osamostatnit a nebýt už ta hodná holčička.“

„Tak to bych chtěl vidět,“ zašklebil se Draco.

„No, časem uvidíš. V tomhle pokoji nebudete moct být věčně. Budeme o vás muset říct Řádu.“

„Ale..“

„Nat má pravdu,“ promluvila opět Narcisa. „Nebudou nám věřit, to je jasné, ale je to ta nejlepší věc, co můžeme udělat. A ještě mě napadá jedna věc. Pokud sem to pochopila, tak ty můžeš z domu odcházet jak chceš, ale ostatní ne. Takže Potter by sem ani chodit neměl.“

„No, jo,“ souhlasila Natalia.

„A chceš se naučit kouzlit.“

„Jasně že chci.“

„Tak tomu svýmu kamarádovi vyřiď, ať sem radši už nechodí. Já a Draco ti s tím pomůžeme, ať jsme aspoň v něčem užiteční. Potter má určitě na práci jiná věci, než tě učit čarovat.“

„Dík,“ vyhrkla dívka a objala svoji příbuznou. „Jsi fakt skvělá.“

03.10.2007 15:51:17
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one