My world of fantasy...

13. KAPITOLA - SAMI NA ÚSTŘEDÍ

Opět a zas další kapitolka..=D Tak jen doufám, že se bude opět líbit, komentáře k té minulé mě moc a moc potěšili..=D
____________________________________

Dny ubíhaly a Natalia se pomalu smiřovala s tím, kdo byli její rodiče a že už je nikdy neuvidí. Bylo to pro ni moc těžké období. Skoro vůbec už se nesmála a chodila po domě jako duch. Do otcova pokoje se od té doby už nepodívala, nenašla k tomu odvahu. Většinou jen seděla u sebe v pokoji a poslouchala svoji oblíbenou hudbu, která byla lehce depresivní. Ale jí to tak vyhovovalo. Všichni se divili, co se to s dívkou děje, ale ona nikomu nic neřekla. Snad ani nechtěla, aby zjistili to tajemství, které bylo po celých šestnáct let zachováno. Sama byla ještě zmatená a rozhodně nebyla připravená na to, aby oznámila světu, že je Blacková a ne Holerová. Že není jen mudla, jak si mysleli, ale čarodějka. Přestože nikdy kouzla nevyužila.

Avšak jedna věc se nezměnila. A to hádky mezi Nat a Ronaldem. Ty stále byly na denním pořádku. Ron nevynechal jedinou příležitost, kdy do dívky mohl rýt a Nat zas nedokázala nečinně poslouchat, jak jí nadává. Na něm si vybíjela všechnu svou zlost a smutek. Na něm a na Hermioně, která se pořád do všeho míchala.

Výjimkou byl však Harry. I on se do hádek zapojoval, ale jemu Nat neřekla jediné křivé slovo. Vždy schválně přeslechla, že něco řekl a znovu se pustila do Rona. Po tom, co viděla fotky, na nichž byla společně s Harrym a jejich rodiči, na něj nedokázala křičet a být hnusná. Z části proto, že ji hryzalo svědomí, ale hlavně věděla, že její rodiče by si to nepřáli. Chtěli by, aby byla s Harrym kamarádka, tak jako byli oni a chlapcovi rodiče. A z části za to mohla i skutečnost, že Nat byla kmotřenka Lily a Jamese.

Nikdo si však této podivné věci s Harrym nevšiml. Viděli jen, jak Nat křičí na Rona. A o zbytek se nestarali. Jen Potterovi to připadalo zvláštní. Dříve se totiž dívka pouštěla i do něj, stejně jako do Rona a Hermiony, ale od jeho narozenin už na něj ani nepromluvila. Vyhýbala se jeho pohledu a jeho společnosti. Předtím bylo zcela normální, že všichni seděli v kuchyni a  jedli, ale Nat teď přicházela dlouho po nich a raději si jídlo ohřála, než aby byla v jejich společnosti.

Ale štěstí Natalii nepřálo. Nemohla se Harrymu vyhýbat věčně. Jeden den, asi týden po Potterových narozeninách, odjeli všichni Weasleyovi na dva dny domů. Jejich matka trvala na tom, že se v domě musí všechno uklidit a předělat, musí se zabezpečit novými kouzly a na to potřebovala všechny členy své rodiny, kteří byli po ruce. Bill a Charlie totiž byli dávno pryč a Fred s Georgem nemohli nechat obchod bez dozoru. A tak musel jet i Ron s Ginny. Hermiona se už dva dny předtím vrátila k rodičům, aby byla alespoň nějakou dobu s nimi. A tak zůstal Harry s Nat sám v domě. Oba sice chtěli pomoci Weasleyům u nich doma, ale to jim byla zatrženo s tím, že raději mají zůstat tam, kde jsou v bezpečí. Hlavně Harry.

Natalia se pomalu ploužila do kuchyně. Byla nevyspalá, celou noc zas probděla a myslela na své rodiče, tak jako v poslední době pořád. Pod očima se jí rýsovaly černé kruhy od nevyspalosti, které se ani nenamáhala skrýt. Bylo jí jedno, jak vypadá, tady stejně neměla na koho zapůsobit. Konečně došla až do kuchyně, kde už však byl Harry a snídal. V jednu chvíli ji napadlo, že by zas vycouvala zpátky, ale pak si řekla, že už jí Potter stejně viděl.

„Ahoj,“ řekla potichu a ploužila se ke spíži.

Harry na ni udiveně pohlédl. Ani nečekal, že by ho dívka pozdravila. Tohle udělala úplně poprvé. Nat se po chvíli vrátila ke stolu s nějakým pečivem a sklenicí vody. Bylo toho tak zoufale málo, že i vrabec by toho snědl víc. Potter se na dívku překvapeně díval. Hluboké kruhy pod očima se nedaly přehlédnout. Dokonce i vypadala pohublejší, než normálně. Zajímalo ho, co ji vede k tomu, že se chová tak zvláštně.

„Ehm,“ ozval se po chvíli. „To je všechno, co budeš jíst?“

Nat jen sklopila oči a odvětila: „Nemám hlad.“

Potter ji tedy nechal na pokoji. Po pěti minutách se Nat zvedla a odešla z kuchyně. Opět se uklidila do svého pokoje a několik dalších hodin z něj nevylezla. Až na oběd se vrátila dolů, ale ani tentokrát toho moc nesnědla. Neměla na nic chuť. Nevšímala si Harryho, který se vesele ládoval jídlem, které pro ně připravila paní Weasleyová. Jen tiše dojedla a vyšla ven z místnosti.

Když však byla ve druhém patře, zarazila se. Teď, když tu skoro nikdo nebyl, rozhodla se jít do třetího patra. Tam, kde byl pokoj jejího otce. Musela k tomu sebrat všechnu svou odvahu. Nevěděla, jestli tam vůbec chce jít. Ale nakonec si řekla, že za to nic nedá. Pomalu vyšla schody a zastavila se před dveřmi, které vedli do Siriusovi ložnice. Mohla by jít i těmi, co vedly do druhé místnosti, ale ona si z nějakého důvodu oblíbila ložnici. Rozmýšlela se, jestli tam má opravdu jít, ale nakonec za ni rozhodlo něco jiného.

„Co tu děláš?“ ozval se ze schodů hlas a dívka se poplašeně ohlédla. Na schodišti spatřila Harryho, jak ji probodává očima.

„Já..“ zarazila se, když nevěděla, co odpovědět.

„Chtěla jsi do toho pokoje, co?“ došlo Potterovi. „Vypadni odtamtud, stejně se tam nedostaneš.“

„Není na tobě, abys rozhodoval, kam půjdu a kam ne,“ řekla Nat potichu, ale tak, že ji chlapec slyšel.

„Ale ano. Jestli to totiž nevíš, tak tenhle dům patří mě. A že jsem tě tu nechával určitě nebylo proto, že bych chtěl. Nebýt Řádu, už dávno bys tu nebyla.“

Nat se na něj smutně podívala.

„Tak se laskavě seber a vypadni z tohohle patra. Nemáš tu co dělat,“ poručil jí Harry, ale Nat se ani nehnula.

„Mýlíš se,“ sklopila hlavu.

„Jo? Ale když řeknu, že už tě v domě nechci, tak se mýlit nebudu. Stejně jsi tu jen na obtíž. Už aby vymysleli způsob, jak tě vrátit do té tvojí budoucnosti.“

Nat se v očích zaleskly slzy: „Ale on žádný není,“ přiznala.

„No jasně. Mudla a ví toho o kouzlech nejvíc ze všech. Že se ti tady zalíbilo a nechceš se vracet,“ ušklíbl se.

„Jenže já se nemůžu vrátit,“ vykřikla Natalia. Už nemohla snášet jeho narážky, nevěděl vůbec nic. „Nemám kam, protože já sem patřím.“

„No jasně,“ nevěřil jí Potter. „A vypadni od těch dveří,“ zakřičel, když viděl, jak se dívka přesunula.

Ale Nat jen zakroutila hlavou a stiskla kliku. Nevšímala se Harryho, jak na ni hledí s otevřenou pusou a vešla dovnitř. Chtěla být sama a to ve společnosti Pottera nešlo. Navíc Sirius psal, že pokoj nepustí nikoho, komu to nedovolí. Hned za dveřmi se složila na zem a hlavu skryla do dlaní. Poslední dny ji příšerně změnily. Ta tam byla její veselost a rozvernost. Stávala se z ní troska. Skoro nejedla, nepila, nespala, jen ležela a kouřila cigarety. Uklidňovalo ji to.

„Jak ses tam dostala?“ zaslechla najednou a když zvedla hlavu, uviděla Harryho, jak drží dveře, aby se nemohly zavřít.

„Do toho ti nic není,“ odpověděla.

„A na to jsi přišla jak?“ zamračil se a chtěl vejít do pokoje.

Natalia instinktivně popolezla dál ode dveří a vyděšeně se na něj dívala. Jenže v okamžiku, kdy Potter překračoval práh ho něco odhodilo na protější stěnu, po které se svezl a zůstal nehybně ležet.

Nat vykřikla a chtěla se vrhnout za ním. To už se však Harry zvedal a znovu se blížil ke dveřím.

„Nedělej to,“ prosila ho dívka. „Znova tě to odhodí.“

„Jak to víš?“

„Je to kvůli mně,“ přiznala. „Pokoj sem nepustí nikoho, komu to nedovolí. Ale nevěděla jsem, jaký to bude mít účinek. Promiň.“

„Mohla bys mi laskavě říct, co se tedy děje?“

Dívka zakroutila hlavou: „Stejně bys mi nevěřil,“ šeptala. „Nikdo mi nebude věřit.“

Harry se posadil kousek ode dveří, které stále zůstávaly otevřené a zahleděl se na dívku. Chtěl vědět, co před ním tají, ale věděl, že násilím to nepůjde. Zkusil to tedy jinak.

„Víš, poslední dobou mi vrtá hlavou, co se to tady děje. Chodíš po domě jako oživlá mrtvola, nechodíš ven, nesměješ se. Jediné, co zůstalo při starém jsou hádky s Ronem a Hermionou. Zato na mě se skoro ani nepodíváš a nepromluvíš. Předtím jsi do mě ryla úplně stejně jako do nich a teď děláš, jako bych neexistoval.“

„Třeba mě něco donutilo změnit postoj k tobě,“ odvětila dívka.

„A co to teda je?“

„Nemůžu ti to říct. Ani Ginny to neví a to je moje nejlepší kamarádka. Já sama jsem se s tím ještě ani nesmířila,“ řekla a v očích se jí objevily slzy.

Harry na ni nevěřícně hleděl. Nečekal, že tuhle holku někdy uvidí brečet, ale teď se kousek od něj složila s pláčem. Vůbec už nechápal, co se tady děje. Instinktivně se zvedl a šel za ní. I když ji zrovna dvakrát nemusel, poznal, že teď potřebuje pomoc. Ani nepostřehl, že prošel dveřmi, které se hned zavřely, a přisedl k Natalii. Beze slova ji objal, ani nevěděl proč. Přitom se rozhlížel po pokoji a vzpomínal na svého kmotra. Nikdy tady nebyl a teď měl konečně možnost. Viděl, že postel je rozestlaná a na ní leží nějaké knihy. Také šuplíky u stolu byly otevřené a bylo vidět, že tu někdo něco dělal. Podezřele se podíval na dívku.

„Už jsi tu někdy byla, co?“ zeptal se.

Nat jako by si až teď všimla, že je tu s ní. Uvědomila si, že prošel skrz dveře, ale došlo jí, že to bylo proto, že ona potřebovala pomoc.

„Byla,“ přiznala. Teď už nemělo smysl zapírat. „Ten den, kdy jsi měl narozeniny. Já tam nebyla, pamatuješ?“

Když Harry přikývl pokračovala dál.

„Toulala jsem se po domě, až jsem skončila tady v patře. Nevím proč, ale táhlo mě to sem. Zkusila jsem otevřít ty dveře a povedlo se mi to.“

„A víš proč?“ optal se chlapec a na chvíli zapomněl na všechnu tu nenávist, která mezi nimi byla.

„Vím,“ přiznala Nat. „Ale Harry, slib mi že to nikomu neřekneš,“ prosila ho. „Já..chci jim to říct sama, ale ještě na to nemám dost odvahy.“

„Odvahy? Ty, která se po nocích tajně potlouká po barech?“

„Tohle je něco úplně jiného,“ kroutila hlavou, zvedla se a přešla k psacímu stolu. Z otevřeného šuplíku vyndala dva dopisy a vrátila se k Harrymu. „Na, tohle si přečti. Pak pochopíš.“

Potter se jen překvapeně podíval na obálky, které mu podávala. Poznal rukopis svého kmotra, ale nechápal, proč je tam dívčino jméno. Nakonec však otevřel první dopis a dal se do čtení. Jak se dostával dál a dál, na jeho tváři se usazoval čím dál tím překvapenější výraz. Po dočtení prvního se otočil na místo, kde předtím seděla Nat, ale ona tam již nebyla. Seděla na posteli a v rukou svírala jednu z těch knih, které ležely na posteli. Otevřel tedy druhý dopis a dal se do čtení. Po několika minutách vrátil oba dopisy tam, kde je dívka prve vzala a šel za Nat. Ta stále seděla na posteli a nepřítomně hleděla do knihy. V očích se jí leskly slzy a Harry si až teď uvědomil, že to, co drží není kniha, ale fotoalbum, o kterém Sirius mluvil. Beze slova se posadil vedle dívky a objal ji. Teď už věděl, proč byla taková divná. On sám by nevěděl, jak by se choval, kdyby po sedmnácti letech zjistil, že jeho rodiče nebyli ti, co si myslel, ale lidé, kteří jsou už dávno po smrti.

„Tak už to víš,“ řekla Nat.

Harry přikývl: „Musíš to mít teď těžký. A Nat, promiň, jak jsem se k tobě předtím choval,“ vypadlo z něj. Cítil, že najednou k ní má tak moc blízko. A nejen proto, že to byla dcera Siriuse.

„To je dobrý,“ povzdechla si Nat. „Taky jsem se k tobě nechovala moc pěkně. Bylo mi ale jasné, že když se budu hádat s Ronem, ty s Hermionou taky budete proti mně. Ale poslední týden už jsem na tebe nedokázala křičet. Ne když jsem viděla..“ zarazila se a otočila několik stránek v albu, „tohle.“

Na fotce byl Sirius, James a Lily s Kate. Obě ženy držely v náručí malé dítě, které se vesele dívalo do foťáku. Na další fotce byl Harry s Nat v ohrádce pro děti a společně si hráli. Mohlo jim být tak třičtvrtě roku.

„Můžu si to půjčit?“ zeptal se Harry přiškrceně.

„Určitě,“ usmála se Nat a podala mu i druhá alba. „Myslím, že tohle tě taky bude zajímat.“

„Tohle mi nikdo nikdy neukázal,“ řekl a prohlížel si fotky, na kterých byly jeho a Nataliiny rodiče spolu s nimi.

„Táta to všechno shromažďoval pro mě. Chtěl, abych měla aspoň nějakou vzpomínku.“

„Ty jsi na tom ještě hůř než já,“ pousmál se Harry smutně. „Tys neměla ani možnost poznat třeba kmotra. A ten můj zemřel jen kvůli mně. Připravil jsem tě..“

„Ne, tys za to nemohl,“ zarazila ho Nat. „To si vybral on sám. Měl tě rád, Harry. Už jako malého,“ a ukázala na fotku, kde byl Sirius spolu s Harrym.

„Tebe taky,“ objal ji Harry, když viděl, jak jí po tvářích tečou slzy. „Chtěl jen, abys žila lepší život. Daleko od všeho toho kolem. A to se mu povedlo.“

„Dala bych to všechno za několik dní s ním,“ šeptla Nat. „Aspoň ho poznat. Jeho, nebo maminku. Ty máš na ně aspoň nějakou vzpomínku,“ řekla najednou. „I když z toho osudného dne. Pro nás oba. A taky, měl si možnost ho vidět, když mu bylo patnáct let.“

„Není to nic, čím bych se chlubil. Stydím se za to, co Snapeovi dělal.“

„Byli mladí,“ mínila dívka. „Ty tohle nikdy nezažiješ. Pro všechny jsi hrdina kouzelnického světa. Prožil sis sice hodně dobrodružství, ale neužíval sis pořádně života. V tomhle jsem asi po tátovi,“ dumala Nat. „Taky jsem vyváděla samé blbosti, porušovala všechny pravidla.“

„Jenže oni se k němu tak chovali jen proto, že existoval.“

„I to je důvod. Jsou lidé, se kterými si nepadneš do noty. Kteří ti jsou nepříjemní sami o sobě. A pak se to začne vyhrocovat v osobní útoky a mnohem horší věci.“

„Mluvíš, jako bys to někdy zažila.“

„Měli jsme na škole jednu holku. Patřila do jiné party než já. My jí neměli rádi a ona nás. Jen proto, že jsme byli úplně rozdílní, dělali jsme jiné věci, měli jinou zábavu. když jsme se pak někde potkali, pokaždé z toho byly jen problémy. Navzájem jsme se uráželi a dělali si i horší věci. Nakonec to nevydržela a odstěhovala se. Nebo si vem třeba Rona. Prostě jsme si nepadli do oka a takhle to dopadlo.“

„Asi máš pravdu. Ale stejně je to zvláštní. Myslel jsem, že Siriuse znám, ale teprve teď jsem zjistil, že měl ženu a dceru.“

„Já jsem si taky myslela, že už mě nemůže nic překvapit. A podívej, jak jsem se mýlila. Ocitla jsem se někde, kde nemám skoro žádné přátele, nemám rodinu. Harry, mohl bys mi prosím říct něco o tátovi?“ zaprosila.

A Potter souhlasil. Nat vyprávěl úplně všechno, na co si vzpomněl. Věděl, že i on sám by chtěl vědět všechno o rodičích. Ale on se ptal právě Siriuse. Nakonec strávili v pokoji celý den. Dívka jen pozorně poslouchala všechno, co Harry říkal a poprvé se začala zajímat o kouzelnický svět. O její svět. Už nemohla žít tak, jako doposud. Chtěla vědět úplně všechno.

„A Nat, ty ještě máš nějaké příbuzné,“ vzpomněl si Harry.

„Cože? A jaký?“

„Sirius měl tři sestřenice. A všechny jsou naživu. Andromedu, tu měl jedinou rád. Tonksová je její dcera.“

Natalia se rozzářila. Tak tohle si nechala líbit. Aspoň někdo jí zbyl.

„A ty druhý dvě?“

„Narcisa Malfoyová a Belatrix Lestrangeová.“

„No super,“ povzdechla si. „Tak to mám opravdu závidění hodnou rodinu. Hele, nevyměníš je za Dursleyovi?“ napadlo ji.

„Na to zapomeň. Belatrix bych nejraději uškrtil holýma rukama a Narcisina syna taky.“

„To chápu. Udělala bych to samý. Akorát bych se vykašlala na to škrcení. Jsi přece kouzelník.“

„Ale to ty taky,“ překvapil ji Harry. „Vždyť tvoje rodiče byli.“

„A k čemu mi to je, když neumím hůlkou ani máchnout?“ zakřenila se Nat.

„No tak se to budeš muset naučit,“ rozhodl Potter.

26.09.2007 17:39:24
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one