My world of fantasy...
Omlouvám se za zpoždění, teprve před chvílí jsem se vrátila domů, takže jsem kapitolu ani nezkontrolovala, ale doufám, že tam moc chyb nebude..
Tak snad se vám bude líbit. =D
Jo a pro ty, kdo čtou MSM - kapitola bude zítra nebo v pátek. pa
Vaše Kaitlin
___________________________________________

„Nat!“ křičela Ginny ze svého pokoje.

„Už jdu,“ ozvalo se v odpověď ze zahrady.

Byla neděle dvacátého sedmého července a celá Weasleyovic rodina se spolu s Natalií, Harrym a Hermionou přesunula do Doupěte. Po celém domě panoval chaos, za necelé dvě hodiny, v sedm hodin večer, měla vypuknout svatba a vše se ještě na poslední chvíli upravovalo. Fleur už byla se svojí matkou dávno v pokoji, který dříve patřil Percymu a chystaly se na svatbu. V pokoji, který vlastnili Fred s Georgem zas byl Bill s Charliem, který se ho pokoušel uklidnit. I u Ginny v pokoji bylo plno. Neustále se tam motala Ginn spolu s Fleuřinou sestrou Gabrielou. Obě měly jít za družičky a i na ně doléhala nervozita. Zbytek lidí pak pobýval na zahradě a snažil se dodělat vše, co ještě nebylo dokonalé. Natalia spolu s dvojčaty pořád dokola rovnali židle a stoly pro hosty, protože paní Weasleyové se stále zdály nakřivo. Harry, Ron a Hermiona ještě na poslední chvíli uklízeli co se dalo. A zbytek pomáhal kde bylo třeba.

„Nat!“ ozval se znovu nervózní křik.

„Vždyť už jdu,“ zahulákala Natalia a podívala se na Freda s Georgem. „No, asi vás tu budu muset nechat, jinak mě pak Ginny zabije,“ ušklíbla se.

„Klidně běž, stejně už tu není co dělat,“ mávl rukou Fred a podíval se na svého bratra. „My už se taky někam ztratíme.“

„To už je vaše věc,“ usmála se Nat a rozeběhla se do domu. Mířila rovnou do patra, do pokoje kde byla Ginny. „Tak co se děje?“ vydechla, když vtrhla do pokoje.

„Potřebuju učesat a nalíčit,“ bědovala dívka, která seděla na posteli stále v kalhotách a triku. „A Gabriela taky,“ kývla hlavou k drobné plavovlásce, která stála u okna.

„A proč voláte mě?“ nechápala Natalia.

„Protože ty to umíš dost dobře. A navíc na to máš věci,“ vysvětlila Ginn. „Nat, prosím, udělej to pro mě.“

„Co vám s váma dělat,“ povzdechla si Natalia a vykročila ke stolu, kde ležela její taška. Samozřejmě, že s sebou měla většinu své kosmetiky, tušila, že ji bude potřebovat. „Takže nejdřív vezmu tebe, Ginn. Máš mnohem kratší vlasy než tady Gabriela a tak to bude rychlejší.“

Pak se pustila do práce. Pomocí tužidla a gelu vytvarovala Ginn na hlavě docela povedený účes. Vše ještě doplnila třpytkami a stříbrnou čelenkou, kterou jí vetkla do vlasů. Pak si vzala na starost Gabrielu. Té vlasy vyčesala do výšky a ozdobila drobnými kvítky, které sem holkám někdo dal. Nakonec se vrhla na líčení. Snažila se, aby to vypadalo přirozeně, ale přesto aby bylo vidět, že jsou trochu nalíčené. Protože měly mít šaty ve zlaté barvě, ladila je do těchto odstínů. Po více než hodině měla vše konečně doděláno.

„Tak fajn,“ usmála se, když dolíčila drobnou Francouzku. „Teď už se jen oblečte, obě budete vypadat nádherně. Sluší vám to.“

A měla pravdu. Ginny i Gabriela vypadaly naprosto úchvatně. Oběma jim to moc slušelo a Natalia byla spokojená s tím, jakou odvedla práci. Jenže ona nemohla jen tak stát a nic nedělat. Zbývala sotva půl hodina do začátku obřadu a ona doteď byla v normálním oblečení a naprosto neupravená. Bleskově si na hlavě vytvarovala něco, čemu říkala celkem povedený paúčes a nalíčila se. Ginny s Gabrielou si mezitím paní Weasleyová zavolala dolů a Nat osaměla. Hodila na sebe tedy šaty, které koupila s Ginninou matkou a Tonksovou na Příčný a kriticky se vzhlížela v zrcadle. Moc se jí nelíbila barva šatů. Byla světlounce modrá a tu Nat moc nemilovala. Jenže červený i tmavě modrý byly okamžitě zamítnuty, a Nat s tím nic nenadělala. O černou se ani nepokoušela, věděla, že by jí to nevyšlo. Jediné štěstí bylo, že jí nenutily do růžové, tu by opravdu nepřekousla. Pohlédla na hodiny na stěně, připnula si stříbrný řetízek, náušnice a náramek a sešla dolů do obývacího pokoje. Byli tu už úplně všichni. Weasleyovi, Remus, Tonksová, Delacourovi a spoustu členů Řádu.

„Nat, kde jsi?“ vyhrkla nervózně paní Weasleyová.

„Omlouvám se, ale nejdřív jsem připravovala Ginny a Gabrielu a to zabralo hrozně času. A než jsem se upravila.“

„V pořádku,“ zadržela ji žena.

Natalia se koutkem oka podívala na Rona, který chtěl říct cosi na její adresu, ale nakonec jen otevřel a zavřel pusu. Zřejmě nechtěl vyvolávat rozruch. Alespoň dneska. Vztahy mezi Nat a Ronem, Harrym a Hermionou se od té doby, co se vrátila vůbec nezlepšily. Bylo to ještě horší. Každý den se hádali a tentokrát to byla Natalia, kdo se snažil někoho vyprovokovat. Nenechala si ujít jedinou příležitost, aby do něj neryla. A Ron si to samozřejmě nenechal líbit. Většinou se do hádky zapojila i Hermiona a Ginny, mnohem méně pak Harry. Ten jen stával kus od nich a nenávistně Natalii probodával pohledem. Ale ni víc si nedovolili, když bylo v domě tolik lidí. Už tak je musel někdo každou chvíli od sebe odtrhávat.

„Tak pojďte,“ pobídla je paní Weasleyová. „Je čas.“

Všichni vyšli na nádherně ozdobenou zahradu. Napravo stály stoly se sněhobílými ubrusy a květinami a hned před nimi taneční parket. Naproti domu byly řady židlí a před nimi bylo připraveno místo, kde měla být nevěsta s ženichem oddána. Tyčil se tam růžemi obrostlý svatební oblouk.

Svatebčané se posadili na židle a před všechny přítomné se postavil muž, který je měl oddat, Bill, Charlie, který šel bratrovi za svědka a jakási mladá žena, kterou si za svého svědka vybrala Fleur. Pak už vycházela z domu nevěsta spolu s oběma družičkami. Vypadala nádherně. Na sobě měla jednoduché, ale krásné bílé šaty, které perfektně podtrhovaly její postavu a ve vlasech čelenku, kterou jí vypůjčila teta Muriel. Došla až ke svému ženichovi a pak vše probíhalo tak, jak mělo. Oba si slíbili věrnost a lásku. Po chvíli se všichni přesunuli ke stolům a novomanželé si zatancovali první společný tanec, při kterém jim hráli očarované nástroje.

Ginny, Natalia a Gabriela seděly společně u stolu a koukaly, jak se parket začíná čím dál tím víc plnit.

„Proč si nejdeš zatancovat, Gabrielo?“ otázala se po chvíli Ginn.

„Nemám s kým,“ zabručela dívka, která už uměla docela dobře anglicky.

„Hele a co třeba Harry?“ napadlo Nat a spiklenecky mrkla na Ginny.

„ Myslela jsem, že s ním půjde Ginny,“ odvětila Gabriela.

„Neboj, nepůjdu. Klidně si pro něj běž, aspoň tam nebude tak sám,“ pobídla ji Ginn. Hermiona s Ronem totiž odešli tancovat.

„Bezva,“ zaradovala se družička a odběhla od stolu. Po chvíli už Nat a Ginny viděly, jak tahá ne moc nadšeného Pottera na parket a tiše se tomu smály.

„A my zůstanem na ocet,“ řehtala se Nat.

„Asi to už tak bude,“ přikývla Ginny a smála se při pohledu na Harryho, který byl stále s Gabrielou. Věděly, že ta ho jen tak nepustí a dost se tím bavily.

„Jo, protože tady není nikdo, s kým bysme mohli jít.“

„Ale je. Koukej, támhle stojí Moody a docela sám,“ litovala Ginny starého bystrozora.

„To je fakt,“ přikývla Natalia. „Asi bys za ním měla jít a vyzvat ho k tanci, než ti ho někdo přebere. Třeba McGonagallová.“

„Přece jí nebudu kazit radost,“ zakroutila Ginn hlavou. „Kdepak. Taková mrcha zas nejsem. Ale co třeba Kingsley? Ten je taky sám.“

„Jo, ten by ušel. Ale jestli sis toho nevšimla, motá se kolem něj ta Fleuřina kamarádka.“

„Aha. No tak zase nic. Jenže pak už je tu jen Lupin, ten má Tonksovou, támhlety neznám, ten s mi nelíbí..Hmm a moji bráchové.“

„Vždyť to říkám, báječný výběr,“ zašklebila se Natalia.

„Kam jsme se to proboha dostali?“ naříkala na oko Ginny. „Příště jdeme na ples těch..jak se jim říká? Jo, důchodců.“

„Hej, to není vůbec špatný nápad,“ zvolala Nat. „A zabírám si toho s nejdelšími fousy.“

„Toho jsem chtěla já,“ zamračila se Ginn. „Ale v tom případě si beru toho s nejbělejší hlavou.“

„Jo a musí mít francouzský berle,“ dodala Natalia.

„A nebo aspoň hůl.“

„A brýle s dioptriemi aspoň pět.“

„A naslouchátko,“ napadlo Ginny a obě se daly do smíchu.

„A s protézou.“

„Nebo bezzubý.“

„Teda,“ ozvalo se najednou vedle nich a obě nadskočily. „Vy tady ale vedete zajímavý rozhovor,“ usmál se Charlie a posadil se vedle nich.

„Že jo,“ zazubila se Nat. „A co ty? Jakou bys chtěl stařenku?“

„V nabídce je bezzubá s naslouchátkem, téměř plešatá s protézou a jako poslední je babča s deseti dioptriemi a berlí,“ nabízela mu Ginny. „Tak jakou volíš?“

„Moc lákavá nabídka,“ odvětil Charlie. „Asi tu první, ale kvůli tomu jsem nepřišel.“

„Fakt?“ divila se Ginny. „A proč teda?“

„Chtěl jsem se zeptat tady Nat, jestli by si nešla zatancovat,“ podíval se na černovlasou dívku.

„No, pokud chceš riskovat, že tě při tom přizabiju, tak klidně půjdu,“ odpověděla Nat. „Ale upozorňuju tě, že to moc neumím.“

Do tanečních sice chodila, to si nemohla nechat ujít, ale že by toho moc pochytila, to se říct nedalo. Ne, že by byla tak pitomá, ale protože tam šla spolu s kamarády, vyváděli jen samé hlouposti. Navíc už to byly dva roky, co naposled tancovala normální tance.

„Nevadí,“ mrkl na ni Charlie a táhl ji na parket.

Nechali tak za sebou Ginny, která ale dlouho neváhala a vytáhla tancovat George, který zrovna nic nedělal. Schválně se pohybovala poblíž Harryho, který byl stále s Gabrielou. Vesele si s bratrem povídala a Pottera si téměř nevšímala. Přesto se sem tam podívala na jeho otrávený výraz a spolu s Georgem se mu smála.

Natalia mezitím tancovala s Charliem. Nebyla tak hrozná, jak mu tvrdila, celkem jí to šlo.

„Proč jsi šel zrovna za mnou?“ vyzvídala.

„Vidíš tu snad někoho jinýho?“

„Co ta Fleuřina kamarádka?“ nadhodila. Předtím si sice povídala s Kingsleym, ale pak odešla.

„Myslíš Patricii? Tu už stihl odchytit Fred,“ vysvětlil Charlie.

„Aha, no tak to jo. Ale je tu plno dalších lidí. Třeba McGonagallová..“

„To stačí,“ zasmál se Charlie. „Za chvíli bys mi tu navrhovala ty vaše stařenky.“

„Tss, máš proti nim něco? Jen jsou bezzubý, hluchý, slepý, kulhavý..“ vyjmenovávala.

„Natalio,“ zarazil ji.

„No co,“ zašklebila se dívka. „Tak dobře, už toho nechám. Do kdy tu jsi?“ změnila bleskově téma.

„Do pátku,“ odvětil. „Ve čtvrtek má Harry nar..“

„A vy všichni z toho tolik naděláte,“ přerušila ho Nat.

„Každý má právo slavit narozeniny. A obzvlášť sedmnáct..“

„Já ne,“ zvážněla dívka. „Neměla jsem možnost je oslavit.“

„Proč?“

„Proč? Protože zrovna v ten den jsem se objevila v tady. Ten večer jsme to chtěli s kámošema pořádně oslavit. Pak jsem měla jet se svým klukem na dovolenou. A místo toho tvrdnu tady a navíc s těma třema blbcema.“

„Oni nejsou tak špatní. Jen jste si nepadli do oka,“ mínil Charlie.

„Ne, kdepak. Tohle je horší. Vím, že mě naprosto nesnášejí. Uznávám, že Rona taky zrovna nemiluju, ale proti těm dvěma jsem nic neměla.“

„Brání kamaráda. Stejně jako Ginny tebe. To je normální.“

„Já vím.“

„Ale stejně. Pěkně si mi sestřičku zkazila?“

„Já?“ divila se Nat. „Jak bych mohla? já jsem přímo ztělesněná ctnost.“

„Jo, to jsem viděl. S cigaretou. A pak jsem slyšel, jak tady někdo chlastá. Nebo jsi to snad nebyla ty, kdo utekl z domu a opil se do němoty?“

„To nebyl jen chlast,“ přiznala se Nat. „Byla jsem sice už v takovém stavu, že jsem nevěděla co dělám, ale stejně jsem si ještě koupila trávu. No a to, že jsem se ráno probudila v nějakém parku mluví o všem,“ usmívala se.

„Teda, to se na tebe dozvídám pěkný věci,“ kroutil hlavou Charlie. „A něco dalšího tam nemáš? Abych se pobavil.“

„Mno, tak asi ne,“ přemýšlela Natalia. „Nic, co by se mohlo publikovat.“

„Takže nějaké perličky by ještě byly.“

„Tak to si piš. Ale zrovna tobě je nebudu vyprávět. Vykecal bys to Billovi, Fredovi, Georgovi..A ti by si pak ze mě tropili srandu.“

„No dovol. Za co mě to máš?“

„Za Weasleyho!“

„Víš o tom, že jsi děsná mrcha?“

„Jo, Ron mi to říká aspoň pětkrát denně,“ zazubila se dívka. „A taky jsem bezcitná a zlá potvora, vypatlaná kráva, zkurvená děvka, pak taky zasraná kurva, husa, nána, hovado..“

„Dost,“ smál se Charlie. „Nepotřebuju slyšet, jaký má můj bratr slovník.“

„A já myslela že jo. pak bys mohl tvrdit, že jsem zkazila i jeho.“

„Ten už je dávno ztracený,“ pokrčil Charlie rameny.

„A slyšel jsi Fredův názor, že on s Percym jsou adoptovaný a nabarvení na zrzavo?“ zeptala se se zájmem Nat.

„Jo, už jsem to zaslechl. Ale s tím nesouhlasím..“

„Proč?“

Nakonec celý večer strávili ti dva spolu. Nat se s Charliem skvěle povídalo a kromě toho tu nebyl nikdo další, kdo by s ním mohl být. Ginny se někam zašila s dvojčaty a pravděpodobně něco vymýšleli na Rona a spol, kteří seděli u stolu. U Harryho se neustále motala malá Gabriela a lezla jim na nervy. Kolem dvanácté celou svatbu završil nádherný ohňostroj, který připravil Fred s Georgem a pak už je paní Weasleyová všechny zahnala na kutě zpět na Grimmauldovo náměstí dvanáct. Ostatní hosté se pomocí přenášedel dostali domů. Jen Bill a Fleur zůstali v Doupěti a užívali si svojí svatební noc.

12.09.2007 20:58:21
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one