My world of fantasy...
Uběhl již měsíc od doby, kdy holky vyhlásily Potterovi a Blackovi válku. Během té doby jedni na druhé vymýšleli různé lsti, pasti a kdeco jiného. Nebylo dne, kdy by se něco neseběhlo. Ostatní si na jejich vzájemný boj už zvykli a stalo se to pro ně samozřejmostí. Mezi oběma znepřátelenými stranami zuřila silná nevraživost.

Ten den u večeře ředitel povstal:

"Vážení studenti, jak jste si už zajisté všimli, páté ročníky a výš měli v seznamech povinných věcí také napsán společenský hábit. Chtěl bych vám proto oznámit, že v Předvečer všech svatých se bude pro tyto ročníky konat od osmi večer ples. Samozřejmě zde bude hrát i hudba, a proto by bylo vhodné, kdybyste přišli s partnerkou nebo partnerem. Pro nižší ročníky bude večeře probíhat od šesti do půl osmé."

S tímto se Brumbál posadil a dal se do hovoru s profesorkou přeměňování. Velká síň se mezitím rozezněla hlasitým šumem. Dívky se mezi sebou bavily, co s která vezme na sebe a s kým by chtěla jít, zatímco chlapci řešili koho pozvat.

Jen dvě osoby byly ten den zticha. Byla ta Lily spolu s Karolínou. Ginny, která viděla, že s nimi dneska nic nebude, se raději bavila s Remusem, který jí po chvíli pozval na ten ples. Dívka samozřejmě nadšeně souhlasila. S Remusem trávila poslední dobou mnoho času, jejich přátelé totiž ho na ně totiž moc neměli, neustále na sebe vymýšleli jen samé intriky, což je plně zaměstnávalo. I přes to všechno byla Ginny docela šťastná. Dá se říct, že už téměř překonala smrt svých blízkých a začala opět naplno žít. Velkou roli v tom také hrál Remus.

Lily mlčela. Přemýšlela s kým by na ten ples mohla jít. Nikdo jí nenapadal. Vlastně jí to bylo docela jedno. Nejraději by tam ani nešla.

Karolína mezitím posmutněla. Vzpomínala na všechny ty plesy, na kterých kdy se svými kamarády byla a také na taneční. Hrozně se jí stýskalo po jejích bývalých kamarádech a po rodině. A taky myslela na kluka, který se jí tam líbil. Vždycky doufala, že si s ní třeba na nějaké takové akci třeba zatancuje. Povzdechla si. Věděla, že už to všechno je minulost.

Celý ten den se kupodivu nic nedělo, žádné hádky, žádné pasti, prostě nic. Až to ostatní docela udivovalo, zvykli si už na neustálé rozmíšky mezi těma čtyřmi. A dnes byl klid. Popravdě řečeno se něco stalo, ale tentokrát to nikdo nevěděl, kromě dvou aktérů této hádky.

"Á Greenová, copak tu děláš takhle sama," popichoval Karolínu Sirius, když na ní narazil v jedné prázdné učebně, kam se uchýlila, aby si urovnala myšlenky.

"Nestarej se," odbyla ho a doufala, že vypadne.

"Víš, bez tebe by tady bylo mnohem líp," pokračoval Black.

"Hmm a co já s tím?" odvětila Karolína, která neměla na žádné hádky dneska náladu.

"Nechtěla by ses třeba vrátit tam, odkud si přišla? To by bylo nejlepší," Black očividně nevěděl kdy přestat.

"To bych ráda," řekla si dívka sama pro sebe, ale Black to slyšel.

"Tak proč to neuděláš?" dorážel.

"Možná proto, že se nemám kam vrátit."

"Ale copak, rodinka tě odvrhla?" dorážel Sirius.

Karolína na něj upřela svůj pohled, v očích se jí třpytily slzy. To Siriuse zarazilo.

"Má rodina už neexistuje. Ani přátelé, které jsem měla, nikdo. Ztratila jsem je úplně všechny."

Karolína si sedla na zem a schovala si obličej do dlaní. Ten den už toho na ní bylo moc, všechno se to na ní sesypalo, jakoby se na ní nahrnuly veškeré její problémy. Blacka to polekalo. Takhle daleko zajít nechtěl. Sice jí chtěl provokovat, ale ne takhle.

"Promiň," omlouval se, "to jsem nevěděl..."

"To ne," ozvala se Karolína nečekaně tvrdým hlasem. "Nevíš o mě zhola nic!"

V jejím hlase teď byla cítit nenávist. Ne na kluka stojící před ní, ale ta tu, která jí sem poslala. To kvůli ní přišla o celou svou rodinu. A zachraňovat tady má zrovna ty, proti kterým tu vede tu válku. Teda až na Lily, tu musí zachránit za každou cenu. Ale nevěděla jak. Připadala si absolutně bezmocná. Rozplakala se ještě víc.

Sirius nevěděl, co má dělat. Věděl, že tím, co jí řekl, jí velmi ublížil, ale on to neudělal schválně. Přiklekl si k dívce a začal jí hladit po vlasech. V příštím okamžiku se mu Karolína s pláčem schoulila v náručí. Potřebovala teď u sebe někoho, kdo by jí objal, a jediný kdo tu teď byl byl on. Ten proti kterému vede tu nesmyslnou válku. Ale pro tento okamžik zapomněla na všechnu tu nenávist, která mezi nimi byla.

Sirius Black mezitím, co držel dívku ve svém náručí přemýšlel, proč se k sobě vlastně tak chovají. To věčné nepřátelství, hádky, lsti. Místo toho z nich třeba mohli být přátelé. Tušil, že tahle holka je ve skutečnosti fajn. A najednou si uvědomil, že to celé začal on s Jamesem. Teď mu to bylo líto. Dál hladil dívku po vlasech a snažil se jí uklidnit.

Po nějaké době se mu to podařilo a Karolína se od něj odtáhla.

"Promiň," zašeptala a snažila se schovat zarudlé oči.

"Nic se neděje," usmál se na ní Sirius. ,

Na chvíli mezi nimi zavládlo ticho.

"Víš," prolomil ticho Sirius, "chtěl bych se ti omluvit, jak jsem se celou tu dobu choval. Byl jsem idiot."

"Myslím," dodala Karolína, "že chyba je na obou stranách." Dívka se divila, že se jí tu Sirius právě omlouval. Black totiž neměl ve zvyku se někomu omlouvat.

"Zapomeneme na to?" zeptala se a Sirius přikývl.

"Takže přátelé?" navrhl a podával jí ruku.

"Přátelé," přikývla Karolína a nabízenou ruku stiskla.

Oba se potom mlčky vydali zpět do společenské místnosti. Těsně před Buclatou dámou Sirius ještě dívku zastavil.

"Vím, že je to docela blbý," začal, "ale nešla bys se mnou na ten ples?"

Karolína se zarazila. Tak tohle opravdu nečekala. Divila se, že ze všech holek v Bradavicích si Sirius Black, známý lamač dívčích srdcí, vybral zrovna jí.

"Půjdu ," přikývla a oba vstoupili do místnosti.

<< 8. kapitola <<                                 >> 10. kapitola >>

10.07.2007 20:36:10
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one