My world of fantasy...

78. KAPITOLA - PLAVBA PŘES MOŘE

Tak tady je ta další kapitola..A zas v ní není to, co jsem tam chtěla =D Prostě mě napadlo něco navíc, tak jsem to tam vložila a doufám, že se vám to bude líbit. Takže očekávám spoustu komentáříků, jasně?? =D
Jo a Kattelin, moc a moc ti děkuju..=D Však ty víš =D A tahle kapitola je věnovaná jen tobě =D

***

„Jamesi, Siriusi, vstávejte! Musíme už vyrazit,“ budil Remus oba kluky.

Black však jen něco zamumlal a otočil se na druhý bok. Zřejmě hodlal pokračovat ve svém spánku. Stejně na tom byl i James, který se ani neprobral po Lupinových slovech. Natolik tvrdý měl spánek. Remus se ještě pokusil probudit je normálně, ale bez úspěchu.

„Tos je takhle musel budit pokaždé?“ zeptala se Ginny, která právě vyšla z koupelny. Stále měla podobu oné namyšlené aristokratické paničky, ale přesto se Remus musel usmát, když ji viděl.

„Celých šest let,“ odvětil.

„Tak to ti nezávidím,“ sušila si vlasy.

„Nemysli si, že jsem z toho nějak nadšený. Ono je docela jednoduché je probudit.Jen pak bývají trošku nerudní.“

„Takže to bych se asi měla vzdálit, co?“ pousmála se. „Pokud teda nechci ohluchnout.“

„Neboj, přežiješ to,“ ubezpečil ji Remus. Pak už se otočil k Jamesově posteli a zamumlal své oblíbené kouzlo.

„Ááá,“ vyjekl okamžitě James a zmateně se rozhlížel kolem. Když však viděl, kdo to má na svědomí, zle se na Remuse podíval. „Ty jeden hnusnej podrazáku. To si říkáš přítel?“

„Nemáš mít tak tvrdej spánek,“ odvětil Náměsíčník.

„A proč zrovna já? Proč ne Sirius?“ vztekal se a koutkem oka pohlédl na Tichošlápka, kterého probudil jeho jekot a teď se pomalu rozkoukával kolem sebe. „Proč musím být vždycky mokrý já?!“

„Protože ten tvůj obličej stojí za to,“ usmál se na něj Remus. „A dělejte. Čím dřív vyrazíme, tím dřív se dostaneme k Voldemortovi a vysvobodíme Karolínu,“ řekl už vážně a chystal se opustit pokoj.

„Zase samá buzerace,“ zamumlal ještě James.

„Já to slyšel!“ozvalo se ode dveří.

Po nekonečné čtvrt hodině, kterou Ginny s Remusem proseděli v hale hotelu, se konečně James se Siriusem dostavili. Dohodli se, že veškeré věci nechají zde a pak se pro ně vrátí, pokud to bude možné. Jako rodina vyrazili ven a šli obhlídnout zdejší přístav. Chtěli se pokusit získat nějakou loď, s jejíž pomocí by se dostali na ostrov, kde měl sídlit Voldemort. Všem bylo jasné, že od této chvíle už nesmějí používat hůlky, nebo jiný druh magie, aby na ně smrtijedi nepřišli. Museli se chovat jako obyčejní mudlové na výletě, i když nevěděli, jak to zvládnou. Nikdo z nich totiž nebyl z mudlovské nebo smíšené rodiny, všichni byli z čistokrevní kouzelníci a rodiče je nenaučili tomu, jak pořádně zapadnout ostatní obyvatele planety.

„Prosím vás,“ začal mluvit Remus tou jejich hatlamatilkou, „nevíte, kde bychom tady mohli sehnat loď?“ oslovil nějakého postaršího muže.

„Loď?“

„Ano, chystáme se na menší výlet a..“

„V tomhle počasí?“ zhrozil se stařec. „Pane, nemůžete teď vyjet na volné moře. Je to nebezpečné a navíc hlásí bouři. Žádný zkušený kapitán by se v tomhle počasí nikam nevypravil. To jste měli přijet v létě, kdy zde máme nádherně.“

„Já vás chápu, ale pro mě a moji rodinu je toto velmi důležité. Nevíte o někom, kdo by byl tak ochotný a zapůjčil nebo prodal by nám svoji loď?“

Muž se na něj zkoumavě podíval. Zřejmě přemýšlel o tom, jestli to Remus myslí vážně, ale nakonec jen pokýval hlavou na znamení souhlasu.

„Mohl bych vám půjčit svoji loď. Většina lidí odsud odjela před několika dny na lov, a jiné lodě zde nemáme. Jen ty rybářské.“

„To by nám úplně stačilo, drahý pane,“ zapojila se i Ginny.

„Nevím ovšem, jestli by taková panička jako vy, neopovrhla mojí starou lodí,“ zapochyboval stařec.

Ginn se na něj pobaveně podívala a pak vrhla rychlý pohled na Remuse. Opodál mezitím postávali Sirius s Jamesem a zmateně na ně hleděli. Nerozuměli jim jediné slovo a to je tak trochu štvalo. Litovali, že je nenapadlo použít to kouzlo, které umožňovalo Remusovi a Ginny domlouvat se s obyvateli tohoto. Připadali si tu jako ,,Alenky v říši divů“.

O deset minut později se Ginny vrátila k oběma chlapcům a šibalsky se na ně usmála.

„Tak máme tu loď “.

„Bezva. a jakou?“ vyzvídal James.

„Asi to bude pořádná kraksna. Ten chlap za ni chtěl sice dost peněz, ale podle těch řečí to vypadalo…no uvidíme, jak to bude vypadat.“

„Kolik to stálo?“ zajímalo spíše Siriuse.

„Skoro sedmnáct tisíc.“

„Liber?“ vykulil oči Black.

„Jo. Je to pěknej vyděrač, dokonce jsme museli smlouvat. Ale jsou to jen peníze,“ pokrčila rameny.

„Stejně nám to chybět nebude,“ uznal Sirius. „Jen někomu dáme na novou loď. Aspoň si chlap přilepší. Vypadá dost děsně,“ ohodnotil jeho vzhled.

„A ty vlasy a vousy..Kolik má asi tak zubů,“ uvažoval James.

„Vsadím galeon, že míň jak polovinu,“ zazubil se Tichošlápek.

„Nechte toho,“ zarazila je Ginny. „Měli bychom si pospíšit. Stmívá se docela brzo a navíc má bejt bouřka.“

„Super, lepší den jsme si vybrat nemohli,“ pohasl Jamesovi úsměv. „Ještě řekni, že bude hurikán a můžem to jít zabalit.“

„Nestraš.“

S těmito slovy se vydali za Remusem, který na ně už netrpělivě hleděl. Po několika minutách došli na molo, kde byla zakotvena velice stará loď. Remus se na ni pochybovačně podíval, ale to už se stařec opět ozval.

„Možná že vypadá staře, ale je to tak nejlepší a nejspolehlivější loď, kterou zde seženete.“

Sirius, který muže už ani nevnímal, se naklonil ke svému kamarádovi: „Jak dlouho myslíš, že to vydrží na hladině?“

„Dávám tomu tak pět minut,“ zavrtěl hlavou Dvanácterák.

„Než se to potopí?“

„Ne, než se to rozpadne,“ ušklíbl se a oba se rozesmáli.

„Ale třeba to mile překvapí a vydrží to,“ mudrcoval James.

„Myslíš?“

„Jo.“

„A ty to umíš?“ popíchl ho Sirius.

„Psisko smradlavý,“ ulevil si James.

Než však stačil Sirius cokoliv odseknout, vrátili se k nim Remus a Ginny, kteří se tvářili nad míru starostlivě.

„Děje se něco?“

„Ty mraky,“ pohodila dívka hlavou. „Prý se každou chvíli strhne pořádná bouře.“

„I tak ale musíme vyjet,“ zvážněl Black. „Nemůžeme se už vrátit a dělat, že jsme tady nikdy nebyli. Musíme to risknout a přeplavit se tam. Třeba nás to mine.“

„To si nemyslím, brácho,“ podíval se James na oblohu. „Pojedeme přímo do toho. Protože jestli si to správně pamatuju, tak ten ostrov by měl být uprostřed toho všeho.“

„Myslíš jako, že to není jen obyčejná bouře?“ pochopil jeho myšlenkové pochody Remus.

„Je to moc velká náhoda. Ještě včera tu bylo docela hezky, ne? Nebe bez mraků…“

„Prý se zde počasí mění každý den.“

„Nevěřím tomu.“

„Ať už je to cokoliv, musíme tam jet,“ rozhodl Sirius. „Nenechám ji tam.“

„Já s ním souhlasím,“ připojila se na Blackovu stranu Ginny. „Už je tam moc dlouho. Nesmíme o ni přijít.“ V duchu však pomyslela na jinou dívku, o kterou před nedávnem přišli, přestože to ostatní ještě nevěděli. Myslela na Lily.

„Zachráníme ji.“

Poté se vydali zpět za starým mužem, který na ně netrpělivě čekal na molu. Když mu Remus předával peníze, oči se mu úplně rozzářily. Zřejmě nečekal, že jeho stařičkou loď někdo koupí. Ten den měl však štěstí, že na tuto čtveřici narazil. Potěšeně zastrčil ruce do kapes, ještě jim dal pár instrukcí ohledně řízení a pomalým krokem se odšoural pryč. Ještě zaslechli něco o tom, že nechce zmoknout, ale to už nastartovali motor tak, jak jim stařec řekl a vyjeli na širé moře.

„Ehm, Reme, umíš s tím?“ zeptal se po minutě James, když sledoval svého kamaráda, jak se potýká s kormidlem.

„Vypadám na to?“

„Ne,“ ubezpečil ho kamarád. „Sirius by…Ty prašivý čokle, kde zas jsi?“

Teprve nyní si uvědomil, že Tichošlápek nestojí vedle něj. Jeho zrak okamžitě sklouzl ke dveřím, které vedly do malé kajuty, která se nacházela dole pod palubou. Došlo mu, kam se Sirius i Ginny poděli. Schovali se uvnitř, zatímco je nechali venku, ať se potýkají s mořem i s nepřízní počasí. Právě totiž začínalo pršet.

„Nech je být,“ zarazil ho Remus. „Pak se vystřídáme.“

James jen přikývl a ještě víc se zachumlal do teplé bundy, kterou měl na sobě. Právě vyjeli ze zátoky, kde loď kotvila a před nimi se rozprostřelo nekonečné moře. V ten samý okamžik do lodi narazil silný ledový vítr. Potter se zahleděl nejistě podíval na vodní hladinu. Stařec opravu nelhal. Jen blázen by se v tomto počasí někam vydával. Vlny sice nebyly nijak vysoké, zatím měřily kolem jednoho metru, ale při síle větru, která stále vzrůstala a při pohledu na nebe bylo každému jasné, že se vše během okamžiku může změnit. Malá loďka se už tam stěží potýkala s vlivy počasí. Navíc Jamesovi připadala až moc vratká a nestabilní na to, aby se dlouho udržela na vodě. Začínal si říkat, jestli radši neměli koupit něco většího a širšího.

„Mě se to přestává líbit,“ ozval se po chvíli Remus, který stál za kormidlem a neklidně pozoroval zvětšující se vlny.

„Měli jsme si koupit jachtu,“ zabrblal James a vzpomněl si loď, kterou viděl někde na obrázku. „To bysme nemuseli stát v tomhle počasí venku. Mohli bysme to řídit přímo z kajuty.“

„Pochybuju, že by nějakej z těch místních rybářů měl něco takového. Tohle je přinejmenším sto let staré,“ pohlédl na jejich loď.

James chtěl něco odvětit, ale najednou do lodi narazila velká vlna a on se musel chytit, aby nespadl přímo do moře.

„Je to čím dál tím horší,“ brblal.

„A bude hůř,“ poznamenal Remus.

Vlny už dávno nebyly malé. Nyní měřily i víc jak dva metry a znesnadňovaly lodi pohyb. Kdyby se ještě zvětšily, mohly by bárku i převrhnout.

„Pomoz mi!“ vyhrkl najednou Remus, který už kormidlo přestával zvládat.

James bez meškání přiskočil a začal otáčet kormidlo doleva, stejně jako Náměsíčník. Po chvíli se jim opět podařilo loď navést rovně, ale věděli, že nepotrvá dlouho a stane se to opět.

„Ztratili jsme směr,“ uvědomil si po chvíli Remus. „Zavolej Siriuse nebo Ginny, ať se podívají, jestli tam dole není nějaké mapa a kompas.“

James jen přikývl a odběhl dolů do kajuty. Tam se mu naskytl velice zvláštní pohled. Sirius se plazil po zemi a něco tam hledal, zatímco Ginny vařila čaj na plynové bombě. Asi jí došlo, jak to musí nahoře vypadat.

„Co to děláš?“ zeptal se Dvanácterák inteligentně.

„Hledám ten ostrov tady na mapě,“ zamumlal Sirius.

Teprve nyní si James povšiml, že neleze po zemi ale po obrovské mapě, kterou si tam zřejmě rozložil.

„A kompas tu je?“ uvědomil si najednou.

„Takovej polorozbitej,“ ozvala se Ginny. „Ale funguje.“

„Najděte směr k tomu ostrovu. My jsme ho ztratili. A Tichošlape, bej tebou tak sundám tu mapu z tý podlahy,“ upozornil ho. „Je dost možný, že vám sem brzo nateče trochu tý vody.“

„To je to až tak zlý?“

„Je, Ginny. Ty vlny jsou opravdu děsné. A…musím zpátky za Remusem. Až to zjistíte, přijďte nahoru.“

S těmto slovy se vrátil na palubu. Počasí se za tu chvíli ještě zhoršilo. Oblohu již bičovaly blesky a sem tam se ozval nějaký ten hrom. Vlny se stále zvětšovaly. Do tváře ho hned uhodil ledový, pichlavý vítr, který skoro bral dech. Loď už se ve vlnách jen zmítala, Remus už neměl nad kormidlem žádnou vládu. James udělal pár kroků, aby se k němu dostal a pomohl mu, ale v ten okamžik se jedna velká vlna přehoupla přes palubu a oba chlapce smetla. Remus se na poslední chvíli stačil chytit kormidla, ale James, který byl v tu chvíli úplně nejištěný, se s výkřikem přehoupl přes palubu a skončil v moři.

„Jamesi!“ vřískl Remus.

Nechal kormidlo kormidlem a vrhl se na bok lodi. Doufal, že Jamese zahlédne. A taky že ano. Dvanácterák se nacházel asi tři metry od lodi a snažil se udržet se nad hladinou. Ovšem moc se mu to nedařilo. Síla vln byla strašlivá. A Remus nevěděl, co má dělat. Na takovouto situaci ho nikdo nepřipravoval. Nevěděl, jestli se má pro kamaráda vrhnout a nebo podniknout něco jiného.

„Co se děje, Reme,“ vyběhl na palubu Sirius. „Slyšeli jsme výkřik a..“

„James,“ hles jen Remus a ukázal na vzdalující se tělo ve vodě.

Sirius neváhal ani chviličku, strhl ze sebe všechno přebytečné oblečení a jen v kalhotech skočil do rozbouřeného moře, aby kamaráda zachránil. Remus jen se strachem pozoroval, jak se horko těžko propracovává obřími vlnami. Pak se rozhlédl kolem sebe, jestli někde nezahlédne něco, co by jim mohlo v jejich tíživé situaci pomoci. Teprve nyní si všiml červenobílého kruhu, který visel na stěně. Bez meškání ho strhl dolů a pádil na druhý konec lodi.

„Reme, kde..“

„Sirius a James jsou ve vodě,“ řekl jen. „Musíme je odtamtud dostat a …“

„Jak to chceš udělat.“

„Hoď přes palubu kotvu, snad nás to udrží na místě,“ poručil jí.

Ginny bez meškání udělala, co jí řekl. Remus mezitím přivazoval konec jednoho lana, které zde leželo smotané na zemi, k zábradlí.Úzkostně se pak podíval do moře. Stále tam viděl dvě malé tečky, které představovaly Siriuse s Jamesem. Aspoň byli u sebe.

„Musíme to navázat co nejdelší,“ křičel.

Dívka jen přikývla a popadla další lano, aby ho navázala k domu prvnímu. Remus na to Ginnino přidělával další. Víc toho neměli a doufali, že to bude stačit. Zbývající konec uvázali ke kruhu. Remus se pak jen podíval na Ginny, než i on ze sebe shodil bundu a svetr.

„Dej pozor, ať se to nerozváže.“

S těmito slovy se i kruhem v ruce vrhnul do ledového moře. Ginny mohla jen sledovat, jak se prodírá vlnami a plave stále dál a dál. modlila se, aby tohle dobře dopadlo a všichni přežili. Kdyby tam tak s nimi byla Karolína. Ta už by tu vodu zkrotila.

Remus se mezitím snažil doplavat až ke svým přátelům. Ale plavání bylo velmi namáhavé a vyčerpávající. Měl co dělat, aby se udržel na hladině. Navíc mu to všechno znesnadňoval kruh, který musel držet v jedné ruce. Sice ho udržoval nad hladinou, ale zase ho zdržoval. Jen doufal, že plave správným směrem. Teprve když ho jedna vlna vyzvedla do výše, spatřil že Sirius s Jamesem jsou asi dvacet metrů nalevo od něj. změnil tedy směr a ze všech sil se k nim snažil doplavat. Už z dálky ale viděl, že něco není v pořádku. A když doplaval blíž, poznal i co.

James se jen bezvládně pohupoval na vlnách, zatímco Sirius se snažil, aby se nepotopil. Zřejmě už toho měl plné zuby.

„Jsi v pořádku?!“ hulákal Lupin, když k nim doplaval.

„Já jo, ale James ne. Asi se o něco fláknul,“ křičel v odpověď Sirius.

„Musíme ho dostat do toho kruhu!“

„A jak asi? Když ho pustím, tak už ho nevylovíme.“

„Drž ho, já to nějak udělám.“

„Dobře.“

S tímto se Remus pokusil nasadit Jamesovi kruh přes hlavu. Ale ukázalo se, že Sirius měl pravdu. Šlo to jen velmi ztěžka. Ze všech sil se snažili to nějak udělat a po několika minutách se jim to i podařilo. Ale byli nyní hrozně vyčerpaní a navíc začali pociťovat zimu. Když skákali do vody, ani si pořádně neuvědomili, že už je prosinec a voda tady na severu je pořádně studená. Jenže teď se museli dostat zpět na loď a nesměli myslet na to, jestli je jim zima nebo ne. museli myslet především na svoji záchranu. A na záchranu Jamese.

Oba dva se pevně chytili kruhu, aby se vzájemně neztratili. Zatímco Sirius přidržoval jejich bezvládného kamaráda, Remus se je pomocí lana zkoušel dostat zpět na loď. Po nekonečné čtvrt hodině se mu to konečně podařilo.

Ginny okamžitě začala tahat Jamese na palubu. Když se ujistila, že nikam nespadne, pomohla i Siriusovi a Remusovi. Pak se všichni čtyři vrátili do kajuty, kde se zabednili, aby jim tam netekla voda. Ginn hned postavila vodu na čaj, aby se něčím zahřáli a vzápětí odněkud vytáhla tlusté deky, do kterých všechny zabalila, aby nenastydli. Jamese ovšem předtím vysvlékli z mokrého oblečení a to nechali sušit všude možně po kajutě.

„Jste jinak v pořádku?“ strachovala se.

„Snad jo,“ drkotal zuby Sirius. „Jen je mi děsná kosa.“

„A mě asi ne,“ odpověděl mu stejně zmrzlý Remus.

„Tak použij svoji sílu, Siri, a ohřej aspoň ten vzduch, ať se nějak zahřejete,“ navrhla Ginny.

„Myslíš, že by na to nepřišli?“

„Teď už je to stejně jedno,“ povzdechla si Ginn. „A kro by si všiml trochu teplýho vzduchu.“

„Asi máš pravdu,“ souhlasil s ní Tichošlápek.

Rázem se v místnosti velmi oteplilo. Všude kolem nich byl najednou teplý vzduch. Dokonce i jejich oblečení bylo najednou suché. To však bylo jediné, co mohl Sirius udělat. Nic víc. Tohle ho stálo i poslední síly, které měl. Zmoženě si lehl na jednu ze dvou postelí a unaveně zavřel oči. snažil se přitom nevnímat to hrozné houpání lodi ve vlnách. Ani nevěděl jak, ale podařilo se mu usnout.

Remus se zatím jen usadil na židli a nepřítomným pohledem hleděl do zdi. Po chvíli i on zamhouřil oči a v sedě usnul. James byl stále v bezvědomí, takže Ginny jako jediná zůstala při smyslech. Pomalu popíjela čas a pozorovala všechny tři chlapce. Byla ráda, že to nakonec takhle dopadlo a nikomu z nich se nic nestalo.

Po nějaké době houpání lodi ustalo. To dívku zaujmulo a tak vyšla nahoru na palubu. Musela přimhouřit oči. oslnilo ji jasné sluneční světlo, které jí posvítilo přímo do očí. Nevěděla, jak je to možné, ale na nebi už nebyl skoro ani jediný mrak, vítr je všechny odvál. I vodní hladina byla hladká a téměř bez vln. Když však dívka pohlédla napravo, zatajil se jí dech. Kousek od ní se z moře vypínaly hrozivé černé skály. Poznala, že hledí na jakýsi ostrov pokrytý hustými lesy. Možná, že to i byl ten, který hledali. Vypadal tak nějak zvláštně.

„Siriusi! Remusi!“ zakřičela vzrušeně. „Asi jsme to našli!“

09.02.2008 20:14:50
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one