My world of fantasy...

77. KAPITOLA - ZNAMENÍ ZLA

Omlouvám se za to zpoždění, ale nějak se mi nedařilo vykopat bratra od kompu =( Ale tak hlavně že tu ta kapitola je, ne?? Jen nevím, jak se vám bude líbit..To fakt netuším..No, tak jsem teda opravdu zvědavá, co mi na to řeknete..Takže komenty, oki?? =D

Lily vyšla s hrdým výrazem z nebelvírské společenské místnosti. Konečně ze sebe vypravila to, co jí už několik dní leželo v hlavě. Konečně už nemusela před Ginny nic skrývat, nemusela si už na nic hrát. Řekla jí, co si doopravdy myslí a na které straně nyní je. Sice nebyla Voldemortova přívrženkyně, nebyla Smrtijedka, ale zase nemohla sympatizovat s Karolínou a ostatními. Pořádně nevěděla proč, ale nešlo to.

„Lily!“

Dívka se pomalu otočila a viděla, jak se k ní žene Eileen. Na tváři se jí objevil mírný úsměv. Tahle holka na ní teď byla úplně závislá. Když ztratila Sumer, upnula se na Lily a skoro se od ní ani nehnula.

„Ano, Eil?“ usmála se na ni. „Potřebuješ něco?“

„Chtěla jsem si s tebou promluvit,“ začala dívka. „Víš, slyšela jsem tě, jak mluvíš s Ginny,“ zkousla si ret.

„A?“ pobídla ji Lily, aby pokračovala.

„Ty jsi teď opravdu na straně Ty-víš-koho?“ zeptala se šeptem.

„Ne, Eil, jen chodím s Rabastanem. Ale co není může být,“ usmála se záhadně.

„Lily, nedělej to. Je to chyba. On je..zlý. podívej se na to, co udělal Sumer a..“

„Sumer zemřela..protože..prostě oni zajmuli Karolínu, protože ví příliš mnoho. A ona měla možnost ji zachránit. Mohla jim říct to, co chtěli. Nebo aspoň část toho, co chtěli. Ale ona neřekla vůbec nic. A krom toho, Greenová má schopnosti o kterých se ti ani nesnilo. Mohla přijít na něco..Mohla ji odtamtud dostat. Kdyby se nenechala tak hloupě unést, nemuselo se Sumer nic stát. Mohla by žít. Ale ne, Greenová prostě byla lehkovážná a ..ona se na bojišti normálně vykecávala s Voldemortem. To pak není divu, že ji unese, když se nechá,“ rozhořčila se Lil.

Eileen se na okamžik zatvářila zmateně. Některá slova jí nedávala smysl. Lily se jí nikdy nesvěřovala, neřekla jí nic o Řádu ani o tom, co se dělo na ústředí.

„Já už toho mám plný zuby, Eil. To je pořád Karolína tohle, tamto..Celou dobu Siriusovi a Jamesovi vyčítá, jak jsou lehkovážní a pak tohle..Já už s nimi nedokáži souhlasit. Nemůžu mít stejné názory jako oni. Nejde to,“ zašeptala. „Něco ve mně se prostě zlomilo. Jakmile jsem odešla z toho bojiště..Navíc mezi mnou a Jamesem už to skřípalo. Už to nebylo jako dřív. Najednou jsem zjistila, že už ho nemiluji tak, jako tomu bylo dřív. Potřebuji změnu, Eileen. A pořádnou.“

„Takže se k nim chceš přidat?“ zašeptala dívka.

„Já nevím. Nejsem si ničím jistá. Nedokázala bych někomu ublížit tak, jako to dělají Smrtijedi. Ale neříkám, že by mě nelákalo to zkusit. Naučit se černou magii. Zakusit to zakázané ovoce,“ vzdychla.

„Černou magii? Lily, ty?“

Evansová se jen rošťácky ušklíbla a v očích jí hrálo tisíce neposedných jiskřiček.

„Láká mě to. Je to něco úplně nového. Nepoznaného.“

„Nepoznávám tě. Tolik jsi se změnila.“

„Já vím,“ usmála se Lily. „Ale mě se to líbí. Je to příjemná změna. Už mě prostě nebaví být ta hodná holčička, která vždycky udělá jen to, co od ní ostatní očekávají. Já chci taky žít. A ne jen podle pravidel, podle školního řádu. Chci vyzkoušet i něco jinýho. Něco novýho. A tohle je tak..ani to neumím popsat. S Rabastanem je mi moc dobře. Ani nevíš jak,“ usmála se. „Je tak odlišnej od ostatních. Od Pottera, Blacka..Od všech těch hňupů, kteří tady na škole jsou. Oni ti zmijozelští mají něco do sebe,“ ušklíbla se. „A nejsou tak špatní, jak si všichni myslí. Třeba ta Narcisa je docela fajn holka. Nikdy bych to do ní neřekla, ale když ty lidi poznáš blíž,“ usmívala se.

Eileen se na ni podívala svýma hnědýma očima. Nevěděla, co by jí na tohle měla říct. Odhrnula si neposedný pramínek vlasů a dál na Lily hleděla. Možná čekala, jestli neřekne něco víc.

„Jamesovi to asi zlomí srdce,“ nakousla Lily jiné téma. „Až se dozví o mě a Rabastanovi…“

„Má tě opravdu rád,“ špitla Eileen.

„Já vím. Ale bude pro něj lepší, když to bude vědět. Myslím, že pak by to pro něj bylo ještě horší. Jen mě asi budou pěkně nenávidět,“ ušklíbla se. „Ale s tím nic nenadělám.“

„Obdivuji tě s jakým klidem to bereš.“

„A víš že mě taky? Nikdy jsem si nemyslela, že bych Jamese mohla opustit. Byl pro mě úplně vším..Ale teď..Já nevím, něco se změnilo. Nedokážu k němu cítit to, co předtím. Opravdu se ve mně něco zlomilo. A já nevím co. Prostě mě láká ta druhá strana. Nabízí mi úplně jiný možnosti. Navíc prý o mě Voldemort stojí.“

„O tebe?“ zašeptala už poněkolikáté Eileen.

„Prej jo. Taky se tomu divím. Nevím co ode mě může čekat. Nejsem ničím zvláštní.“

„To si nemyslím.“

„Hele a co ty?“ změnila najednou Lil téma. „Ty se na žádnou stranu nepřikláníš?“

„Ne..vím, že matka tak trochu sympatizuje s Pánem zla, ale zase táta..On je mudla, takže tomu moc nerozumí..Vlastně nechápu, jak to, že s ním matka je, když se přiklání k Ty-víš-komu.“

„Miluje ho,“ usoudila Lily. „Hele a víš co? Pojď se mnou dneska do Zmijozelu. Třeba by se ti to líbilo.“

„To není moc dobrý nápad, Lily,“ namítla hned dívka. „Já..myslím, že by to pro mě nebylo.“

„Eil. Určitě by se ti tam líbilo. Oni jsou opravdu fajn. Jen je to chce poznat. Navíc – kolikrát se ti naskytne příležitost dostat se do Zmijozelu?“ mrkla.

„Lily.“

„No tak. Jsi moje kamarádka, Eileen. A já chci, abys věděla, proč se mi ti lidé tolik zamlouvají. Chovají se ke mně úplně jinak než jsem si myslela. A je jim jedno, že jsem z mudlovské rodiny.“

„Tak dobře,“ souhlasila nakonec dívka.

„Skvělý,“ usmála se Lily a objala ji. „Tak pojď,“ vzala ji za ruku a táhla ji směrem do sklepení.

Eileen se po celou tu dobu tvářila značně nejistě. Pořád si nemyslela, že by to byl dobrý nápad. Připadalo jí, že se žene do jámy lvové, ale zas nechtěla Lily zklamat. Chtěla jí vyhovět a aspoň se chtěla pokusit pochopit to, co její kamarádka tak obdivovala. Dost jo zarazilo to, že Lily sympatizuje s Voldemortem. Do ní by to opravdu nikdy neřekla. Měla ji za tu vzornou studentku, za šprtku, která se chtěla jen zavděčit profesorům. Ale když se s ní začala bavit, připadala jí Lily jiná než v minulých letech.

„Lily!“ zakřičel za nimi někdo.

Lil se okamžitě otočila a zastavila se. A Eileen zrovna tak. Stanuly tváří v tvář Severusi Snapeovi.

„Nedělej to, Lily,“ promluvil Severus.

„Co nemám dělat?“ podivila se Lil.

„Nepřidávej se k nim. Budeš toho pak litovat. Nevíš co všechno obnáší být..“

„A ty snad jo?“ odsekla Evansová ledově. „Nech mě na pokoji, Snape. Budu dělat to, co já uvážím za vhodné. A ty ani nikdy jiný mi do toho nebude kecat.“

„Vidím, že jdi se už rozhodla,“ řekl Severus podivným tónem. „Změnila jsi se, Lily.“

„A cos čekal?“ ušklíbla se. „Že budu pořád ta hodná, naivní studentka Nebelvíru?“

„Ne, čekal jsem, že budeš se svými přáteli. S Karolínou..“

„Nemluv o ní,“ zasyčela.

„Copak nerada slyšíš…“

„Dej si odchod, Snape,“ vmísil se do rozhovoru další člověk.

Z postranní chodby k nim přišel Rabastan Lestrange a dost zle na Severuse hleděl. Zřejmě ho neměl zrovna dvakrát v lásce. Přišel až k Lily a majetnicky ji obejmul, aby mu tak dal najedno, že jeho přítelkyni nikdo nebude říkat co má a nemá dělat.

„Děláš chybu,“ zamračil se Snape, ale pak se otočil a vzdálil se od nich.

„Nic si z těch jeho řečí nedělej,“ usmál se Rabastan na Lily a políbil ji. „Je to jen snůška keců.“

„Já vím,“ odvětila Lil a polibek mu opětovala.

„Nechceš jít radši k nám?“ zeptal se Lestrange. Lily hned věděla, že tím myslí do Zmijozelu.

„Samozřejmě že jo,“ odvětila. „A nevadilo by, kdyby s námi šla i Eileen?“ pohlédla na svoji kamarádku.

Lestrange se na dívku podíval hodnotícím pohledem, ale pak pokrčil rameny. Zřejmě ji uznal za ucházející.

„Když chceš.“

„Chci,“ ušklíbla se Lily.

S těmito slovy se vydali do sklepení. Zatímco Lily s Rabastanem šli vepředu a něco si povídali, Eileen se za nimi táhla jako stín. Hlodal ji červíček pochybností a nevěděla, jestli je správné, že tam jde. Připadalo jí to pošetilé a nevěděla, co tam bude dělat. Ale už to Lily slíbila a nechtěla to nyní odvolávat. Ani si nevšimla, že už došli k nějaké kamenné zdi, která se najednou otevřela a před ní se tak objevil vstup do Zmijozelu.

„Dámy mají přednost,“ pustil je Lestrange jako správný gentleman.

Lily bez zaváhání vešla dovnitř, ale Eileen pořád váhala. Vrhla nejistý pohled na Lestrangea, ale nakonec vešla také. I když s dost velkými obavami. Okamžitě viděla, jak se na ni všichni podívali. Jinak než na Lily, kterou už zde znali a věděli o ní, že chodí s Rabastanem, který nyní platil za krále Zmijozelu.

„Je tu se mnou,“ promluvila Lily, když viděla, jak se na ni její kamarádku všichni dívají.

„Zrovna tebe bych tu nečekal, Cressová,“ ozval se Augustus Rookwood.

Na tohle neměla Eileen odpověď. Lily si všimla její nejistoty a tak ji vzala za ruku a donutila ji, aby se posadila na sedačku. Sama se pak uvelebila vedle ní a pohledem přejela všechny přítomné. Kromě Rabastana a Rookwooda zde byla ještě Narcisa, Regulus Black, Nott a Sofie Gringhoolová a Anne Greyová.

„Kde jste nechali Petra?“ zeptala se Lily.

„Kdo ví,“ odvětila Narcisa. „Znáš ho. Zřejmě teď sedí v kuchyni a něčím se cpe. Nechápu, kde vzal tu odvahu a přidal se k nám. Takovej budižkničemu.“

Lily se zasmála, stejně jako všichni kolem ní. Jenom Eileen ne. Nechápala o co se jedná. O jakém Petrovi to mluví? Snad se nejedná o Pettigrewa?

„Ale myslím, že tu za něj dnes máme mnohem lepší náhradu,“ ušklíbl se Rookwood a pohlédl na Eileen. „Ačkoliv mě moc nepřekvapuje že tu jsi, Cressová. Jestli si stejná jako tvoje matka…“

„Co ta s tím má společného?“ nechápala dívka.

„Coby? Je Smrtijedka,“ ušklíbla se Narcisa. „Tys to nevěděla?“ divila se.

„Ne,“ zamumlala Eileen.

„Přidala se k nám docela nedávno,“ pokračovala Cissa. „Před,“ pohlédla na Rabastana, „dvěma měsíci?“

„Tak nějak,“ souhlasil s ní Lestrange. „Ale už předtím s náma spolupracovala. Aspoň to Lucius tvrdí.“

„Spolupracovala?“ vyptávala se Eileen.

„Většinou finanční podpora. Ale je dobré mít někoho na ministerstvu. Obzvlášť v této době.“

Dívka se zarazila. Tak její matka spolupracuje s Pánem zla. Věděla sice, že s ním sympatizuje, ale že se k němu i přidá, to opravdu nečekala. Ovšem věděla, že Voldemortovi musí být docela užitečná. Pracovala totiž jako ředitelka na uplatňování kouzelnických zákonů.

„Ostatně, ty bys taky nebyla špatná,“ pokračoval Rookwood. „Pán by tě jistě přijal s otevřenou náručí. A já taky,“ ušklíbl se.

„Nech jí být, Auguste,“ zarazila ho Lily. „Eil se k němu nechce přidat.“

„Ale ty jo,“ odvětil pohotově Smrtijed.

„Moc dobře znáš můj názor,“ usmála se Lily. „Ale teď ještě nemůžu. Pořád jsem členem Řádu. A navíc Ginny ví, že jsem se přiklonila na vaši stranu.“

„Jak se o tom ta malá čubka dozvěděla?“ zavrčel Lestrange.

„Došlo jí to. Že když prej chodím s tebou…Ale že se divila. Že prej Jamesovi zlomím srdce,“ zasmála se chladně.

„No jo, chudáček Potter,“ ušklíbla se Narcisa. „Kde ten vůbec je?“

„Víš, že ti to nemůžu říct. Nejsem strážce tajemství.“

„Ovšem. Jenže Greenová prostě nepromluví. Mlčí jako hrob. Dokonce se pokusila i utéct. Ale Bella ji dostala.“

„Ale že ji Greenová zřídila,“ ušklíbl se Rookwood. „Ty šrámy ve ksichtě. A předtím ještě omráčila Luciuse.“

„Tak mě napadá, že dneska máme další schůzi,“ vzpomněl si Lestrange. „Pán nám chce něco důležitýho říct. Zajímalo by mě co.“

„To je zajímavý,“ zamyslela se Lily. „Ginny taky dneska někam mizela. A mám pocit že i Lupin. Ale nic už mi neříkají.“

„A divíš se?“ zapojila se Eileen.

„A víš že ani ne?“ usmála se. „Ale něco chystají. Jako vždycky.“

„Netušíš co?“

„Ani v nejmenším. Ale ani bych se nedivila, kdyby se pokusili Karolínu osvobodit. Bláhoví jsou na to dost. A navíc Blackovi to trhá srdce, že není s ní,“ ušklíbla se.

„No jo. Bratránek z toho musí být úplně zničený,“ smála se Narcisa. „Nemá svoji Karolínku.“

„Nechápu co na tý holce vidí,“ ozvala se úplně poprvé Anne Greyová. „Tak úžasná zas není.“

„Ale copak, Anne. Nežárlíš snad?“ poškleboval se Rabastan.

„Na ni? Ses zbláznil. Ta mi nesahá ani po kotníky.“

„Zas až tak bych ji nepodceňovala,“ namítla Lily.

„Je pravda, že na bojišti je lepší se jí vyhnout,“ souhlasil s ní Lestranger. „Chvíli si nedáte pozor a jste v bezvědomí. Ale jestli má nějakou chybu, tak tu, že nechává své nepřátele žít.“

„Nedokázala by zabít,“ špitla Eileen, ale ostatní ji stejně slyšeli. „Je Nebelvír.“

„Ano, Nebelvír,“ odfrkl si Rookwood.

„Co ti na Nebelvíru tak vadí?“ zeptala se Eileen přímo.

„A co tobě a ostatním nebelvírským vadí na Zmijozelu?“

„To není odpověď,“ mračila se dívka. „Co ti na nás vadí.“

„Třeba to, jak jste přehnaně poctivý, stateční..“

„Myslíš, že statečnost je špatná vlastnost?“

„Ne, ale musíš být taky vychytralý, abys něčeho dosáhl. Nač se bezhlavě vrhat do nebezpečí, když se to dá udělat i jinak? Navíc většina těch, co tam studují, jsou naivní hlupáci,“ dodal.

„To narážíš na koho?“ zapojila se i Lily.

„Na tebe samozřejmě ne, zlato,“ odvětil místo Rookwooda Lestrange a stáhl si Lily k sobě na klín, aby ji mohl políbit.

„Nechte si to na jindy,“ zavrčel Nott.

„Copak, štve tě, že nikoho nemáš?“ ušklíbl se Lestrange. „No jo, ale tady na škole už na žádnou pěknou holku nenarazíš.“

„Já bych o jedný věděl,“ nenechal na sebe dlouho čekat Rookwood a zabloudil pohledem k Eileen.

„Jo, jenže ta rozhodně nečeká na tebe,“ vysmál se mu Regulus Black.

„Tohle je tady normální?“ zeptala se poněkud zmatená Eileen Narcisy. Kluci se totiž pustili do vášnivé debaty a ostatních si už vůbec nevšímali.

„Ani ne,“ přiznala Blacková. „Ale ty jsi tady pro ně někdo nový, neokoukaný.“

„Ale vždyť ve Zmijozelu…“

„Je tady mnohem míň holek než v ostatních kolejích. Většinou jsou tu dvě, výjimečně tři na ročník. Zatímco třeba v Mrzimoru nebo v Havraspáru je jich minimálně dvakrát tolik,“ vysvětlovala. „A navíc tady pořád platí pravidlo čisté krve. Mnoho z nás už je od malička s někým zasnoubeno.“

„Ale jak to, že Lily jste přijali tak dobře? Vždyť pochází z mudlovské rodiny a..“

„Jenže ona je výjimečná,“ namítla Cissy. „Navíc pochybuji, že by tak dobrá čarodějka měla jen mudlovské předky,“ zamračila se. „Ale mě překvapuje jedna věc. Co ty tady děláš?“

„Jsem tu s Lily a..“

„To vím. Ale jaký je důvod toho, že jsi tady?“

„Já..“

„Možná že nebudeš až tak naivní holčička, jak na ostatní působíš,“ pokračovala Narcisa. „Mohla bys být docela dobrá čarodějka, kdybys chtěla.“

„Kdybych chtěla?“

„Můžeš se přidat k nám. Ke své matce,“ usmála se Blacková.

„Cissy, nech ji na pokoji,“ ozvala se Lily, která se najednou objevila u nich. „Eil na tohleto není.“

„Tohle nech laskavě na mě, Lil,“ odsekla Cressová. „Rozhodnu se tak, jak uznám za vhodné. Chci jen vědět, jak to bylo se Sumer.“

„S Minkovou? Co by s ní bylo. Nebýt Greenové, nikdy by ji neunesli. Ostatně být tebou, tak si dávám pozor i na toho svého tatínka.“

„Proč?“ zděsila se Eileen.

„Ty nevíš, jak se k tvé matce chová? Ta má jediné štěstí, že je čarodějka a může se proti němu bránit. Ale co jsem slyšela, tak to mezi nimi pěkně skřípe.“

„To není pravda,“ hlesla dívka.

„Tak se matky zeptej a uvidíš, co ti řekne,“ ušklíbla se. „Popravdě se docela divím, že spolu vydrželi tak dlouho. Mudla a čarodějka. Chlapi dost špatně zkousnou to, že nějaká ženská je lepší než oni.“

„Tak už jí nech, Ciss,“ zasáhla zase Lily.

„Je to jen pro její dobro,“ pokrčila Narcisa rameny. „Mimochodem, říkal ti Rab o tom, že bys dneska mohla jít s náma?“

„Nějak se zapomněl zmínit,“ zamumlala Evansová. „Ale nevím, jestli ještě není brzo.“

„Říkala jsi….“

„Já vím, co jsem říkala, Eil.“

Lily si své kamarádky dál nevšímala a vypadalo to, že přemýšlí. Přemýšlí o tom, jestli má nebo nemá jít se svými novými přáteli. Avšak čím déle byla v jejich přítomnosti, tím víc rostla touha po tom, aby šla s nimi a osobně se setkala s Voldemortem.

„Možná máš pravdu, Ciss. Možná že už opravdu nastal správný čas na to, abych se k vám přidala,“ vydechla nakonec.

Narcisa se jen potěšeně usmála. Konečně se jí podařilo dívku zlomit a přesvědčit ji, aby šla s nimi. Nakonec to ani nedalo takovou práci, jak očekávala. Voldemort bude jistě spokojen s tím, jak jim jejich plán vychází. Jak lehko se dala Evansová přesvědčit. Ale moc dobře věděla, že to není jen její zásluha. Že tu největší na tom má samotný Pán zla. Avšak s dnešním dnem si Blacková vymezila další cíl. Od Pána měli za úkol získat co nejvíc nových lidí. A tahle Cressová jí připadala jako vhodný kandidát. Byla nerozhodná a váhala mezi tím, co je správné a co ne. Navíc jí dost dobře nahrávala její matka, která už déle byla s nimi. Eileen nemusela vědět, že to bylo hlavně kvůli tomu, aby ochránila svého muže a svoji dceru.

„Jak se dostanete ven z hradu, aniž by se o vás dozvěděl Brumbál?“ zajímalo Eileen.

„Jednoduše. Jednou to možná také poznáš.“

Eileen na chvíli zaváhala, než se znova zeptala: „A co kdybych s váma šla už dnes, když jde i Lily?“ zeptala se opatrně.

Narcisa na ni chvíli překvapeně hleděla. Nemohla se vzpamatovat z toho, co jí teď ona hnědovláska řekla. Myslela si, že to bude mnohem větší práce, přesvědčit ji a že to bude trvat několik týdnů. Ale dívka byla až moc ovlivněná přátelstvím k Lily, která nyní byla její jediná jistota. Ovšem tím lépe pro ně.

„Ale jakmile s náma jednou půjdeš, nebudeš mít možnost z toho vycouvat,“ upozornila ji Ciss.

„To je mi jasné,“ odvětila dívka.

„Eileen, rozmysli si to,“ nabádala ji i Lily. „Nemusíš tam chodit. Jestli o tom nejsi úplně přesvědčená…“

„Ty ovšem jsi, ne?“ namítla. ¨

„Ano, ale..“

„Chci tam jít také.“

„Dobře,“ vydechla Narcisa.

 

-----

 

O několik hodin později, více jak hodinu po večerce, se z hradu vykrádalo několik postav zahalených v černém. Na školních pozemcích se setkali s Lily a Eileen, které tam na ně čekaly. Lily si pamatovala některé z tajných chodeb, které vedly ven z hradu a pomocí nichž vyvedla ven sebe i Eileen. Smrtijedy to poněkud překvapilo, ale nechali to být. Nyní jim už stačilo dostat se do Zapovězeného lesa. Věděli, kde končí hranice, která jim brání přemisťovat se. Znali už les natolik dobře, že se nebáli tvorů, kteří tam žili. Vždy šli s jistotou a pevným krokem.

„Už jsme tady,“ zastavil se Rabastan na jedné mýtině. „Auguste, vezmi Eileen, já beru Lily,“ rozkázal.

S těmito slovy popadl svoji přítelkyni a aniž by na cokoliv čekal, přemístil se s ní pryč. O chvilku později se oba dva objevili před jakýmsi ohromným hradem. Lily na to jen mlčky hleděla. Byla tím ohromena. Hrad v mnohé připomínal Bradavice, jen byl o trochu menší. Navíc se jí zdál temnější. Byl osvětlen jen velmi málo, takže v okolní tmě naháněl docela hrůzu. Přesto však se toho Lily nebála.

„Líbí?“ všiml si Rabastan jejího úžasu.

„Já nevím,“ přiznala Lily. „Působí to tak..strašidelně, až se mi to zamlouvá,“ usmála se.

Na tohle jí Lestrange nic neřekl, jen ji popadl za ruku a vedl ji dovnitř. Lily si ani nevšimla, že ostatní se k nim už také přemístili a nyní se vydali za nimi. Hrad ji uchvátil natolik, že na nic jiného neměla ani pomyšlení. Došlo jí, že tohle opravdu je hrad Salazara Zmijozela a že se James se Siriusem nemýlili. Když si na ně však vzpomněla, zamračila se. Pokaždé když na ně vzpomínala, dostávala na ně vztek. Ani nevěděla proč, ale bylo to tak.

„Jsi připravená?“ zastavil se najednou Rabastan.

Až nyní si Lily uvědomila, že stojí před jakýmisi vysokými vraty. Za nimi se zřejmě nacházel sál, kam Voldemort svolával svoje Smrtijedy a kde měl svůj trůn.

„Tak jako nikdy,“ odvětila dívka. Na tváři se jí usadil úsměv, ale ten už neměl mnoho společného s onou veselou nebelvírskou studentkou. Tenhle byl takový chladný. Takový, který se často objevoval na tváři zmijozelských.

Rabastan už na nic nečekal a rukou rozrazil vrata. Pak všichni společně vstoupili dovnitř. Lestrange ještě k Lily a Eileen tiše prohodil, aby počkaly u dveří, a sám se společně s přáteli vydal k ostatním Smrtijedům, kteří již vytvořili kolem Pána zla jakýsi pomyslný kruh. O okamžik později Voldemort povstal a rozhlédl se po svým Smrtijedech. Dvou dívek stojích vzadu si zřejmě ještě nevšiml.

„Vítejte, mí věrní,“ začal. „Svolal jsem vás, protože bych vás rád seznámil s akcí, která se odehraje v nejbližších dnech. Ovšem nejdřív bych si rád poslechl nejnovější zprávy!“

Z hloučku Smrtijedů jeden vystoupil a poklekl: „Pane,“ promluvil a Lily okamžitě poznala Rabastana, „získali jsme v Bradavicích dvě dívky, které by se k Vám rády přidaly. Jedná se o Lily Evansovou a Eileen Cressovou.“

Mezi Smrtijedy to okamžitě zašumělo. Jedna z postav sebou velice trhla, když uslyšela jméno druhé z dívky.

„No vida. Konečně nějaké dobré zprávy,“ pochválil si Voldemort. „Předpokládám, že jsi je přivedl s sebou.“

„Ano, pane.“

„Výtečně.“

V další okamžik Lily ucítila, jak na ni Voldemort zaměřil svoji pozornost. Pomalým krokem sestoupil z trůnu a vydal se k nim. Zastavil se teprve několik metrů před nimi. Za ním se shromáždili Smrtijedi, kteří se na ně zvědavě dívali. Obzvlášť na Lily. Všichni moc dobře věděli, že ona byla jedna z jejich největších protivníků. A nyní tady stála a chtěla se k nim připojit.

„Jsem mile překvapen, že tě zde vidím, Lilyan Evansová. A navíc jsi zde dobrovolně. Copak tě přimělo přidat se ke mně?“ zasyčel Voldemort.

„Chci se stát Smrtijedkou,“ odvětila Lily bez známky strachu.

„A co tvoji přátelé, co Greenová, Black, Potter.“

„Oni již nejsou mí přátelé,“ odsekla Evansová. „Nemůžu se přátelit s někým, kdo má úplně opačný názory než já.“

„Ovšem copak tě vedlo k tomu, abys to změnila?“

„Prozřela jsem,“ odvětila Lily a pousmála se.

„To rád slyším,“ pokýval Voldemort hlavou a otočil se na druhou dívku. „Ale, další člen rodiny Cressových. Že by i dcera konečně dostala rozum?“ otočil se na ženu, které postávala poněkud stranou. „Copak, Margaret, tobě se nelíbí, že je tu tvá dcera s námi,“ ušklíbl se.

„Jsem víc než nadšená, pane,“ odvětila žena, ale bylo na ní vidět, že to nemyslí až tak upřímně.

Ale Pán zla už jí dál nevěnoval pozornost a opět se otočil na Lily. Vypadalo to, že je opravdu potěšen tím, že se k němu přidává právě ona. I když Karolínu by na své straně uvítal ještě raději. Ale prozatím mu stačila i Evansová. Moc dobře věděl, že i ona má nějaké výjimečné schopnosti a krom toho je velice schopná čarodějka.

„Tím pádem máme na programu zasvěcení těchto dvou,“ rozhodl Voldemort.

Po chvíli už obě dívky klečely před Pánem zla a přijímaly jeho znamení zla. Eileen s pochybnostmi, Lily sebejistě. Pak jim ještě byla přidělena maska a plášť. Ten den už se ani jedna z nich do Bradavic nevrátila. Zůstaly přes noc na hradě, stejně jako mnoho jiných Smrtijedů. Všichni věděli, že druhý den ráno se tam budou muset vrátit, tak proč absolvovat tu cestu dvakrát.

02.02.2008 20:50:34
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one