My world of fantasy...

76. KAPITOLA - ODJEZD DO NORSKA

Lidičky, vůbec nestíhám, už mám být dávno někde jinde, ale přesto vkládám novou kapitolu..užijte si ji a komentujte

***

Konečně nastal dlouho očekávaný víkend. Ginny se nahoře ve věži připravovala na jejich dnešní výlet. Vlastně to nebyl výlet, ale záchranná mise. Konečně chtěli vysvobodit Karolínu ze spárů Voldemorta. Brumbálovi však řekli, že budou celou dobu na ústředí, nechtěli mu přidělávat starosti. Věděli, že by nebyl nadšený, že se jen tak vydávají do jámy lvové. Všichni počítali s možností, že se tahle akce nemusí podařit a že je naopak mohou Smrtijedi zajmout. Ale za to riziko jim to stálo. Nemohli tam už svoji kamarádku nechat.

Zrovna když si Ginny uklízela poslední věci do batohu, který pak chtěla zmenšit, do místnosti vešla Lily s povýšeným výrazem.

„Copak?“ ušklíbla se při pohledu na Ginn. „Někam se chystáš?“

„Myslím, že ti do toho nic není,“ odvětila klidně Ginny.

Společně s kluky se domluvili, že Lily opravdu nic říkat nebudou, dokud jim neřekne, co se děje. Ale naopak se zdálo, že je to den ode dne horší. Celé dny byla stále mimo kolej a s nikým se nebavila, jen s Eileen, kterou musela utěšovat, když se na pozemcích objevilo nehybné tělo Sumer. Ovšem Ginn zarazilo, s jak ledovým klidem to Lily brala. Zatímco jí Eileen plakala v náručí, ona měla na tváři stále ten klidný, povýšený výraz. Jako by ji to ani neranilo, že jejich spolužačka zemřela. Jako by ji to nepřekvapilo. Ovšem Ginny si už nevšimla, jaký pohled Evansová vyslala na Rabastana Lestrangea, který se tam také nachomítl.

„Když myslíš,“ pokrčila Lily rameny a začala se hrabat ve svém kufru, odkud nakonec vylovila oblečení, které jinak moc nenosila. Tvrdila, že je to na ni moc odvážné.

„Ty nosíš tohle oblečení?“ podivila se Ginn, když viděla, co si její kamarádka oblékla. „Myslela jsem, že se ti nelíbí. Že jen nechceš mamku zklamat a..“

„Co je ti do toho co nosím,“ odvětila ledově Lily.

„Ty někam jdeš?“ zeptala se Ginn.

„Myslím, že ti do toho nic není,“ usmála se dívka, ale tak nějak jinak než obvykle. Zopakovala tak Ginninu větu kterou vyslovila jen před malým okamžikem. „Ale pro tvoji informaci se mám s někým setkat.“

„Setkat?“ otočila se na ni Ginny, která zrovna něco hledala ve svém kufru.

„Ano, setkat.“

„S kým.“

„To je moje věc.“

„Co to do tebe poslední dobou vjelo, Lily?“ zeptala se zoufale zrzavá dívka.

„Nic. Jen jsem prozřela,“ odvětila Evansová podivným hlasem.

„Lily, Jamesovi tohle drásá srdce. Je z toho celej nešťastnej. Stejně jako my ostatní.“

„Tak vyřiď Jamesovi,“ otočila se k ní Lil zády, „ať si najde někoho jiného. Někoho, kdo by ho měl rád. A kdo by se k němu hodil. Já pro něj nejsem ta pravá.“

Ginny na ni jen vykulila oči a snažila se vstřebat to, co jí právě řekla. Nechtěla tomu ani věřit. Tohle nebyla ta Lily, kterou před více jak rokem potkala.

„To-to myslíš vážně?“ vypadlo z Ginny nakonec.

„Smrtelně.“

„Lily, co se děje? Proč? Jamesovi to zlomí srdce.“

„Prostě mám někoho jinýho,“ odsekla naštvaně dívka.

„Jinýho?“ zopakovala po ní nevěřícně Ginn.

„Jo, jinýho. Je to snad tak těžké pochopit? Prostě jsme se zamilovala, no. Stejně už to s Potterem stálo za prd.“

„Ale vždyť vy..“

„Co my? Jako myslíš to, že my jsme v budoucnosti měli být spolu?“ ušklíbla se Lil. „A měli mít syna Harryho? Jo, jenže o tom už Pán zla taky ví. Protože mu to Karolína vytroubila!“

„To by neudělala. A jak ty to víš?“ zeptala se Ginn podezřívavě.

„Mám svoje zdroje.“

„Ty se paktuješ se Smrtijedy!“ došlo Ginny. „S Lestrangeem a Blackovou. Ne, Lil, řekni mi, že to není pravda.“

„A když neřeknu?“ ušklíbla se.

„Vždyť to proti nim máme bojovat,“ přesvědčovala ji dívka zoufale. „Ne se s nimi kamarádit.“

„Stejně je to jen kvůli té sázce, kterou Daeamon s Aiedail uzavřel,“ mávla nad tím rukou Lily. „Tak co. A bavit se můžu s kým chci.“

„Ale co budoucnost? Co my?“

„Budoucnost se mění. Vy s Karolínou jste to všechno změnily. Nemůžeš čekat, že všechno bude tak, jak to má být.“

„Ale přece nemůžeš..“

„Neříkej mi co můžu a co nemůžu! Je to můj život a já s ním udělám to, co považuju za správné. A ty ani nikdo z těch tvých přátel mi to nerozmluví.“

„Z mých přátel? Jsou to snad i tvoji přátelé, ne?“

„A kde bereš tu jistotu?“ ušklíbla se Lil. „Karolíny a Siriuse už mám plný zuby,“ odvětila. „Nehodlám je dál poslouchat. Jestli to tobě vyhovuje tak prosím. Ale mě už do toho nezatáhnete.“

Ginny se na ni jen zničeně podívala. Nechápala, jak se její kamarádka mohla za několik dní tak moc změnit. Kde byla ta hodná holka, která jim vždycky se vším ochotně pomohla? Ta, co prosazovala řád a pořádek.

„Změnila ses,“ povzdechla si.

„Dost možná.“

„Kdo je ten tvůj nový přítel?“ zeptala se po chvíli Ginn.

Evansová se jen usmála: „Kdo myslíš? Neboj, není to žádný zabedněnec jako ti, co jsou tady na škole. A ani zatvrdlej puberťák. Pořád ti to nedochází? Ne? Kdyby sis jen trochu všímala věcí kolem sebe, tak bys to věděla.“

„Chceš snad říct, že je to Lestrange?“ Ginny v ten okamžik úplně zatrnulo.

„Trefa. Možná nebudeš až tak ztracený případ.“

„Ty chodíš se Smrtijedem? Lily, zbláznila ses?“

„Ne, naopak. Prozřela jsem. A pokud mě teď omluvíš, tak já půjdu. Byla bych dost nerada, kdyby na mě musel čekat.“

S těmito slovy opustila místnost. Ginn se jen zničeně natáhla na posteli. Nechtěla věřit tomu, co jí teď Lily řekla. Bylo toho tolik a ani nevěděla co je horší. Vždyť Lil se na ně úplně vykašlala a odvrhla jejich přátelství. Opustila Jamese kvůli někomu jako je Lestrange. Nechtěla tomu věřit. A pak jí docvakla ještě jedna věc. Vždyť ona se vlastně přiklonila k Voldemortovi. K jeho straně. Dost jasně jí řekla, že je už nemusí a že s nimi nechce mít nic společného. V očích se jí objevily slzy, když si tuhle děsivou skutečnost uvědomila. Nechápala, proč tak najednou. Co to do její kamarádky vjelo. Nakonec se ale zvedla, osušila si oči a i s věcmi, které si zabalila, se vydala dolů do společenské místnosti, kde na ni už čekal Remus.

„Ahoj,“ pozdravil ji hned Lupin a přivítal ji polibkem na tvář. „Co je?“ všiml si, jak se skleslá.

„Nic,“ zamumlala Ginny.

„Teď jsem viděl Lily. Vypadala nějaká potěšená,“ nadhodil.

„Ani o ní nemluv,“ zarazila ho dívka.

„Stalo se něco?“

„Řeknu ti to potom. Nebudeme se tím teď rozptylovat,“ pousmála. „Musíme za Jamesem a Siriusem.“

„Dobře,“ souhlasil s ní Remus a společně odešli z věže.

Pomalým krokem se vydali přes pozemky, kde už bylo poměrně dost lidí. Nebylo se čemu divit. Ten den poprvé napadl sníh, a tak se mladší studenti radostně vyhrnuli ven. Ale bylo zde také mnoho starších, dokonce i několik sedmáků. Ale Ginn ani Remus si jich nevšímali a pokračovali až k bradavické bráně. Jakmile si byli jisti, že je nikdo nevidí, přemístili se před ústředí, kde už na ně čekali James a Sirius.

„Kde jste takovou dobu?“ přivítal je Sirius. „Řeklo se v deset a je čtvrt na jedenáct.“

„Trošku jsme nestíhali,“ odvětila Ginny. „Máte všechno?“

„Snad jo. Pojďte ještě dovnitř, řeknu vám to radši tam. Co kdyby nás někdo slyšel.“

Po těchto slovech se všichni čtyři kamarádi vydali dovnitř do domu, kde se usadili v jídelně, aby si mohli poslechnout, jak to bude dál.

„Nejdřív musíme do Londýna,“ začal James. „Za tři hodiny nám odtamtud letí letadlo. Přímý let do Osla. Tam počkáme nějaké čtyři hodiny a poletíme do Bergenu. Je to přístavní město, takže tam by to už neměl být problém. Seženeme si nějakou loď a vypravíme se na ten ostrov, kde se Voldemort skrývá.“

„A ještě nás napadlo, že bysme si nějak měli změnit vzhled,“ navázal na něj Sirius. „Takhle jsme moc nápadní. Kdybychom narazili na nějakého Smrtijeda, hned by nás poznal. Mě a Jamese určitě.“

„Mnoholičný lektvar?“ napadlo Ginny.

„To ne, to by bylo moc komplikované. Ale našel jsem tady jednu knížku, která o tom dost rozsáhle pojednává,“ usmál se Sirius.

„O změně vzhledu?“ divil se Remus.

„No, musím přiznat, že tohle v normálním knihkupectví neseženete,“ uznal Tichošlápek. „Je to určené jen pro bystrozory.“

„Komus to šlohnul?“ vyzvídala Ginn.

„Udělal jsem si malý výlet na ministerstvo,“ zazubil se James, který seděl vedle Siriuse. „Stačilo být neviditelný a bylo to. Ten starej páprda si mě ani nevšiml.“

„Dvanácterák se bavil tím, že asi půl hodiny chodil za jedním bystrozorem a sem tam mu něco vyvedl,“ upřesnil usmívající se Sirius.

„To musíte pořád vyvádět nějaké kraviny?“ zavrtěla nad tím Ginn hlavou.

„Jen jsem testoval schopnosti bystrozorů,“ ohradil se James. „A zjistil jsem, že naše elita za nic nestojí.“

„Což je tady velmi překvapující,“ doplnil ho Black.

„Tak co ty kouzla na tu přeměnu?“ zeptal se Remus.

„A jo,“ uvědomil si Sirius. „No, říkali jsme si, že bysme mohli vypadat jako zámožná rodinka, která se vydala na výlet. Vyzvedl jsem z banky poměrně dost peněz v norské měně, takže tak i můžeme působit.“

„A jak si myslíš, že to uspořádáme?“ zeptala se skepticky Ginn.

„No, já a Sirius budeme manželé,“ začal James, „ty budeš naše babička a Remus náš syn,“ řehtal se.

„Jamesi, mluv vážně. Na tom letišti za chvíli musíme být.“

„Tak fajn. Říkali jsme si, že vy dva byste mohli hrát manžele. Už jen kvůli tomu, že určitě budete zodpovědnější. A my vaše děti.“

„Dvojčata,“ upřesnil Sirius. „Nemohli jsme se totiž domluvit, kdo má být starší.“

„Tak se do toho dej,“ zamumlal Remus.

Sirius se tedy dal do kouzlení. Nejdříve začal měnit Remusovu image. Ten chudák ani nevěděl, co s ním Tichošlápek vyvádí. V místnosti totiž nebylo zrcadlo. A ani Ginny mu nemohla říct, jak vypadá. James ji vyhodil ze dveří, že to prý bude překvapení. On sám se mezitím svíjel smíchy na židli, čímž Remusovi moc odvahy nedodal. Když Sirius s Remusem skončil, odvedli ho pryč, aby to samé mohli udělat s Ginny. Celý postup se opakoval. James se smál, Sirius, kterému také cukaly koutky, kouzlil. Když byla i Ginny hotova, konečně je nechali, aby se na sebe podívali. Přivedli Remuse a vykouzlili obrovské zrcadlo.

„Panebože,“ vydechla Ginny, když se viděla.

Její krásné zrzavé vlasy se změnily do úplně černých, které měla stažené v drdolu. Hnědé oči jí zůstaly, ale celý obličej se tak nějak pozměnil. Nyní z ní byla čtyřicetiletá žena s přísným výrazem aristokratické paničky. Byla sice docela pohledná, ale moc se jí to nezamlouvalo, tato podoba.

„Co to má proboha být?“ otočila se na Siriuse, který se tvářil jako neviňátko.

„Coby. Tvoje nová podoba. Ale neboj, do dvou dnů to bude pryč. Větší trvanlivost to kouzlo nemá.“

„Náhodou ti to docela sluší,“ vyjádřil se k tomu Remus.

On sám vypadal jako velmi zámožný pán, který se věkem blížil k padesátce. Vlasy už měl místy šedivé, ale to mu jen dodávalo na vznešenosti. Jediné, co mu tak trochu vadilo, byl knírek.

„Tak co, spokojeni?“ usmál se James.

„V rámci mezí,“ odvětila Ginny. „A co vy?“

„My už to máme připravený. Sleduj,“ mrknul Sirius a několikrát mávnul rukama.

V tu ránu se z nich stali úplně jiní lidé. Věk jim zůstal, ale vzhled ne. James měl nyní krátké černé vlasy ostříhané na ježka a ještě k tomu nagelované. Ve tváři se nyní velmi podobal na Remusovu novou podobu, jen byl snad mnohem hezčí. A byl i o několik centimetrů vyšší než předtím. Jeho oči se z hnědé změnily na modré. Celkově se mu nedalo nic vytknout. Sirius vypadal téměř jako on, jen se lišil několika detaily. Vlasy měl také krátké, ale delší než James. A také jinak učesané. Měl je nagelované do menšího kohouta. I jemu se změnila barva očí, měl je stejné jako James. Ale když se na ně člověk pořádně podíval, viděl, že se v několika drobnostech liší.

„Čím to je, že vy dva zas vypadáte nejlíp?“ podivila se naoko Ginn.

„Netuším,“ usmál se James. „A mimochodem, já jsem od teďka Lukas a Sirius Edward,“ ušklíbl se. „A vás jsme přejmenovali na Suzanne a Elliota Silentovi. A máme pro vás i cestovní pasy,“ podával jim je.

„Tak můžeme teda už jít?“ zeptala se Ginny.

„Ovšem, mamá,“ začal se svou rolí Sirius. „Jen vám ještě změním oblečení,“ usmál se a mávl rukou.

Ginn na sobě měla nyní kostýmek v tmavě modré barvě. Remusovo oblečení se změnilo na černý oblek, zatímco Sirius a James si vyčarovali pohodlné oblečení, které se hodilo pro jejich věk. Pak už se vydali pryč z domu, i s kufry, které kluci nachystali. Přemístili se přímo na londýnské letiště. Ovšem jakmile se tam ocitli, už vůbec nevěděli kam dál. Jako čarodějové se zde vůbec nevyznali. Nakonec se James osmělil a zeptal se jedné ženy, která mu ochotně poradila co a jak. Nakonec se s menšími potížemi dostali k přepážce, kde jim odbavili kufry, zatímco oni sami se vydali čekat na letadlo. Protože ještě měli dvě hodiny času, prošli si obchody, ale poslední hodinu proseděli na nepohodlných sedačkách.

„Let číslo 657, Londýn - Oslo,“ začalo se ozývat v rozhlase.

„Já tam nechci,“ zakňučela Ginny, aniž by si doposlechla co se hlásí.

„Musíme,“ vzal ji za ruku Remus, který na tom byl hodně podobně jako ona.

„A co když se to s námi zřítí?“ strachovala se.

„Co by to padalo,“ naklonil se k ní James.

„Třeba o nás Smrtijedi ví a…“

„Jak by se to asi tak dozvěděli?“ nechápal Remus.

Ginny si nervózně zkousla ret a pomyslela na Lily. Věděla, že by to svým přátelům asi měla říct, ale ještě k tomu nenašla odvahu. Stále se ještě nesmířila s tím, jak se jejich kamarádka zachovala. Sama se s tím ještě nevyrovnala.

„Stalo se něco?“ strachoval se Remus.

„Řeknu vám to pak,“ rozhodla se Ginn. „Teď ne.“

„Dobře.“

Po těchto slovech se všichni čtyři zvedli a zamířili tam, kam je volal rozhlas. Během chvíle už nastupovali do letadla. Ovšem značně nervózní. Pro ně pro všechny to byl úplně první let v životě. Tohle bylo něco úplně jiného než přemisťování. Ve své podstatě to pro ně bylo mnohem horší, vůbec nevěděli co od toho mohou čekat. Chyběl jim tady někdo, kdo by jim řekl co se bude dít. Někdo, kdo se vyznal v mudlovském světě. Takhle jen mohli nervózně sedět a čekat, až se letadlo odlepí od země. Avšak snažili se nedát najevo své rozpaky a udrželi si klidnou tvář. Když se však letadlo dalo do pohybu, Ginnina ruka se hned chytla té Remusovy, který ji okamžitě stiskl. Věděl, jak se jeho přítelkyně musí cítit. On sám na tom nebyl o nic lépe.

„Tohle je děsný,“ kňučela Ginny, když začali stoupat.

„To bude v pořádku,“ zamumlal Remus. „Koukni na kluky,“ kývl hlavou na Siriuse s Jamesem, kteří seděli před nimi.

Ti dva se očividně necítili tak jako špatně. Sirius si vytáhl walkman a začal cosi poslouchat, zatímco James si vytáhl nějakou knihu. Na hřbetě měla napsáno Vyhoďme hoz kola ven, ale kdyby se někdo podíval pořádně, viděl by, že ve skutečnosti je to knížka o famfrpálu, které je jen šikovně ukrytá v jiných deskách.

„Obdivuji je že jsou tak klidní,“ zamumlala Ginn.

„Znáš je. Jen máloco je dokáže rozhodit.“

Nakonec zbytek letu dopadl docela dobře. Nic se jim cestou nestalo a bezpečně přistáli v Oslu. Odtamtud pak letěli dalším letadlem až města, které leželo úplně na břehu moře. Pro ně to byla ideální cesta k ostrovu, kde byl Zmijozelův hrad. I tento let proběhl v pořádku, avšak do Bergenu dorazili až pozdě večer. Létání jim zabralo celý den.

„Bezva,“ zamumlal Sirius, když vyšli z letiště. „Tak co teď?“

„Asi bysme se měli ubytovat, ne?“ navrhl Remus.

„To bysme mohli,“ souhlasil s ním. „Hej, pane,“ zahulákal na prvního člověka, který kolem nich prošel. „Nevíte, kde bysme tu mohli najít ubytování?“

Avšak dotyčný se na něj jen nechápavě podíval, jako by mu nerozuměl. To Tichošlápka poněkud zarazilo.

„Prosím vás, my hledáme nocleh.“

Avšak muž na něj pořád jen nechápavě hleděl.

„Mluvíte anglicky?“ zeptal se místo toho James, kterého zřejmě napadlo, proč na ně muž tak hledí.

„Nou,“ vypadlo z místního občana.

„Tak to bude těžké,“ zamumlal Sirius.

„Nebude. Teď se podívej na profesionála,“ nafoukl se Dvanácterák a suverénně přistoupil k chlapíkovi blíž. „Tak hele, pane. My hledáme,“ rozmachoval se rukama.

„To musíš takhle,“ zasáhl Sirius a postavil se vedle něj. „My,“ ukázal na sebe, „hledáme,“ teď dělal, že má v ruce lupu a něco hledá, „nocleh.“ Tentokrát si dal ruce pod hlavu a dělal, že spí.

Teď na ně dotyčný hleděl jako na blázny a zřejmě vůbec nepochopil, co chtěl Sirius říct. Zato James se už zase začínal smát.

„Uehm,“ vydal ze sebe obyvatel Norska.

„Proboha, ten je nechápavej. Hotel. Hotel hledáme,“ gestikuloval pro změnu James.

„Á, hotel,“ svitlo Norovi a začal na něj něco mlít.

Teď na něj pro změnu nechápavě hleděli Sirius s Jamesem. Zato Ginny s Remusem se docela dobře bavili.

„Rozumíš mu?“ otočil se James na Siriuse.

„Ani slovo.“

Cizinec si zřejmě všiml, že mu ani jeden z chlapců nerozumí a tak změnil taktiku. „Nou hotel, botel,“ začal pomalu. Pak začal ukazovat rukama.

„Aha, takže doprava, doleva,“ začal pomalu chápat James. „Počkat, co znamená tahle vlnovka?“

„Asi máme podejít nějakej most,“ svitlo Siriusovi.

„A pak? „

„Netuším.“

V tom zezadu vyšel Remus a začal na toho chlapa mluvit tou samou řečí, jakou používal on sám. James a Sirius na Remuse jen kulili oči a nechápali, jak to, že to umí. Po chvíli se Nor konečně uráčil odejít a oni zase osaměli.

„Ty umíš tu jejich hatlamatilku?“ otočil se Sirius rozzuřeně na Remuse.

„Ne, jen jsme před odletem z Anglie použili jedno takové důvtipné,“ slovo kouzlo už vyslovil jen rty.

„A proč jsi nás jako nechal, abychom tu ze sebe dělali šašky?“ začal i James.

„Bylo to docela zábavné,“ pokrčil Remus rameny. „Tak jdeme?“ usmál se.

Společně se tedy vydali do botelu, kam je nasměroval onen Nor. James a Sirius stále byli nasupení, ale jako vždy je to během chvíle přešlo. Když dorazili na pokoj, byli už úplně v pohodě. Pozdě v noci, když usínali, všichni mysleli na jedinou věc. A to, jak jim dopadne jejich zítřejší akce. Protože na tom bude záviset vše. Jen Ginn ještě myslela na něco jiného. Myslela na Lily a na to, co s nimi asi tak bude dál.


26.01.2008 18:22:09
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one