My world of fantasy...

75. KAPITOLA - RABASTAN LESTRANGE

Tak jsem tady s další kapitolou k MSM..dozvíte se něco o tajemném chování Lily..a je to maličko brané do minulosti, pár dní zpátky, však to poznáte..=D tak jen doufám, že se vám to bude líbit..a jsem teda zvědavá, jak na to budete reagovat..Takže tentokrát bych prosila  o co nejpodrobnější komenty, jo?? Moc děkuji..=D
Kaitlin

***

Lily mlčky kráčela po tmavé chodbě bradavického hradu. Bylo již dávno po půlnoci a na chodbách už se nikdo nepochyboval, ale nebelvírská primuska se stejně procházela po hradě. Potřebovala si utřídit myšlenky. A za chůze se jí to dělalo nejlépe. Během několika posledních dní se stalo pro ni tolik zásadních věcí, že pomalu ani nevěděla, co má dělat dál. Nevěděla, co je správné a co není. Nevěděla už vůbec nic.

Avšak za poslední dny se v Bradavicích mnohé změnilo. Změnily se především vztahy, které panovaly mezi Lily Evansovou a jejími přáteli z Nebelvíru. Všechno to začalo tím, že se pohádala s Jamesem. Věděla, že by zřejmě měla cítit vinu, ale ona ji necítila. Bylo jí úplně jedno, že Jamesovi ubližuje. Bylo jí jedno, že trpí. Dokonce byla ráda, že ho poslední dobou moc neviděla. Ovšem, před několika hodinami musela jít společně s Ginny a Remusem na ústředí, aby se podívala na to, co to kluci zas objevili, ale dlouho se tam nezdržela. Neměla proč. Už se v to prostředí necítila moc dobře. Něco jí na tom vadilo. James jí vadil. Sirius jí vadil. A vlastně jí vadili i Remus s Ginny. Nevěděla, jak to, že se její vztah k nim tak rapidně změnil. Avšak věděla, že se tak stalo po té bitvě, kde unesli Karolínu.

Poslední dobou prostě měla pocit, že se něco děje. Něco, co ona ještě nechápe, ale chtěla tomu přijít na kloub. Její myšlenky se často stáčely ke Karolíně. Přemýšlela nad tím, co asi tak u Pána zla dělá. A jestli se tohle všechno neděje jen kvůli ní. Občas postřehla, že na Karolínu trochu žárlí. Vadilo jí, že se veškerá pozornost vždycky přesunula na ni. Byla to ona, kdo měl vždycky hlavní slovo. Ať už v Řádu nebo mezi přáteli. Pokaždé muselo být po jejím. Přesvědčila se o tom i v minulé bitvě. Ona je prostě nemohla nechat, ať se o sebe postarají sami. Moc dobře věděla o tom, že je pozoruje a kontroluje, aby se jim nic nestalo. A s nechutí pozorovala, jak se Karolína nechala jen tak odhalit a bavila se tam s Voldemortem jako by se nechumelilo. Stejně jako Sirius. Došla tak k názoru, že si Greenová za to může sama, že skončila u Pána zla. Kdyby byla opatrnější, nemuselo by to tak dopadnout.

Ovšem jestli jí něco opravdu štvalo, tak to bylo to, jak se Ginny s Remusem neustále snaží vymyslet způsob, jak dostat Karolínu pryč od Voldemorta. Vždycky po škole se hned někde zašili a bavili se o tom, jak to provést. Měla toho už plné zuby. Všechno se pořád točilo jen kolem Karolíny. Všechno. A ona zase byla vzduch. Sice jí Remus a Ginn sem tam požádali, jestli jim nepomůže, ale ona je nakonec stejně odehnala. Došla totiž k názoru, že si docela dobře vystačí bez nich. A tak se začala stranit jejich společnosti. Většinou si povídala jen s Eileen a Sumer, které ji mezi sebe přijaly docela dobře. Až se tomu divila. Ale nestěžovala si. Aspoň mohla s někým být.

Krom toho si všimla, že po ní a po Ginny s Remusem nějak moc často pokukují Zmijozelští. Těch pronikavých pohledů si nemohla nevšimnout. Cítila, jak ji vždycky propalují pohledem, když šla kolem nich se Sumer a Eileen. Dokonce i obě Nebelvírky si toho všimly a divily s tomu zájmu ze strany Zmijozelských. Ale Lily to moc neřešila. Popravdě jí to bylo docela jedno. Ať si koukají.

Avšak po několika dnech nastala ve škole menší změna. Sumer zničehonic zmizela a nikdo neměl ani potuchy o tom, kam se mohla podít. Pro všechny to byla záhada. Dokonce i pro McGonagallovou. Lily moc dobře viděla její překvapený a zároveň ustrašený výraz, když se dozvěděla o tom, že jedna z jejích studentek chybí. Zavolala si pak Lily do kabinetu a požádala ji, aby ostatním prefektům vyřídila, že od té doby mají pravidelně hlídkovat na chodbách. Dívka okamžitě pochopila, že se děje něco opravdu podivného a špatného. Že zmizení Sumer nebude jen tak. Avšak všem prefektům i Remusovi oznámila, že se musí zpřísnit a zpravidelnit hlídky na chodbách. Důvod už jim neřekla. Ale byla ráda, že profesorka tohle nařídila. Mohla se tam beztrestně pohybovat po chodbách a nikdo jí nemohl ni vyčíst. Připadala si konečně volná.

Toho večera, kdy McGonagallová nařídila hlídkování na chodbách, Lily radostně vyrazila na noční toulku hradem. Úspěšně setřásla Ginny i Remuse, kteří chtěli jít s ní a zmizela v labyrintu chodeb. Procházela úplně celý hrad, ale nejvíc ji to táhlo ke sklepení. Ani nevěděla proč. Snad že to bylo místo, kde by ji její přátelé nehledali. Nečekala, že by tady mohla na někoho narazit, ale opak byl pravdou.

„Copak tady tak sama, Evansová?“ řekl jakýsi mužský hlas ve chvíli, kdy procházela jednou tmavou chodbou, kterou ozařovala jen jedna pochodeň.

„Kdo je to?“ vyjekla překvapeně Lily. V jejím hlase byl velmi zřetelně znát úlek.

„Copak, to ani nepoznáš svého spolužáka?“ odvětil posměšně a vystoupil ze stínu.

„Lestrange,“ vydechla dívka. „Co tu děláš?“

„Coby..hlídkuji,“ odvětil pobaveně. „To bys snad jako primuska měla vědět, ne?“

„Takhle pozdě už nemáš na chodbě co dělat,“ hádala se s ním Lily.

„A ty snad jo?“ zablýsklo se mu v očích a popošel několik kroků k Evansové.

„Jsem primuska,“ hlesla Lil.

„A co má co primuska pohledávat v jednu v noci u Zmijozelských komnat?“ podivil se naoko Lestrange. „Myslím, že zrovna ty moc dobře víš, že je to tady samý Smrtijed.“

„No a?“ nechápala Lily.

„Pán zla po tobě jde. Po tobě i tvých přátelích,“ vysvětlil jí s úšklebkem. „Tvoje kamarádka se tak trochu podřekla. Nebo spíš ho nechala, ať jí vleze do hlavy. A slyšel jsem docela zajímavé věci, které Pán zjistil.“ Úšklebek na jeho tváři byl stále větší.

„To by Karolína neudělala,“ namítla Lily, ale moc jistá si tím nebyla.

„Myslíš? Není tak silná, jak se zdá.“ Rabastan se očividně dost dobře bavil Lilyinými rozpaky. „A zrovna tebe a Pottera chce Pán nejvíc. Prý byste ho mohli v budoucnosti ohrozit. Nebo spíš vás syn.“

Nyní již dívka zalapala po dechu. Teď už věděla, že opravdu nelže. Karolína opravdu vypustila na povrch informaci, která měla zůstat utajená. Byla tím zklamaná, že její kamarádka nevydržela Voldemortův nápor. A pak si ještě uvědomila, že tohle všechno je vlastně Karolínina chyba. Kdyby se nenechala tak hloupě zajmout, nic by se Voldemort nedověděl.

Lestrange ji celou tu dobu jen s úšklebkem pozoroval. Viděl, jak se dívčin výraz pomalu mění z překvapeného na naštvaný. A to mu docela dobře hrálo do karet. Už pár dní sledoval, jak Evansová nevychází se svými přáteli a jak se jich začíná stranit.

„Copak, překvapená?“ zeptal se po chvíli.

„Tak trochu,“ přiznala dívka po pravdě. „Znamená to tedy, že po mě teď půjdete?“ otázala se ho.

Rabastan se jen pousmál: „Jsi dost chytrá na to, abys to věděla.“

Lily na něj jen hleděla s podivně prázdným výrazem. Lestrange toho využil k tomu, aby se k ní přiblížil ještě víc. To už však Lily začala couvat dozadu, až narazila na zeď. Neměla už tak uniknout. S mírně poděšeným výrazem sledovala, jak se k ní Lestrange přibližuje. Zastavil se jen několik centimetrů od ní.

„Ale nemuselo by to tak být,“ šeptl jí skoro do ucha. „Máš ještě jinou možnost.“

„Jinou?“ hlesla Lily nervózně. „A jakou, prosím tě. Tvůj Pán si mě stejně dřív nebo později najde a zabije.“

„Ne pokud se k nám přidáš.“

Lil se jen zaraženě zahleděla do Smrtijedovi tváře. Nebyla si vůbec jistá tím, co teď řekl. Musela se přeslechnout.

„Všiml jsem si, že moc nevycházíš se svými přáteli,“ změnil Rabastan obratně téma, když viděl, jak svou otázkou vyvedl dívku z míry.

„To se ti jen zdá.“

„Nezdá, Lily,“ oslovil ji poprvé jménem. „Vidím, jak se na ně pokaždé díváš. Jsi na ně naštvaná. A hlavně na Greenovou a Blacka. Vadí ti, že oni jsou vždy středem zájmu. Že všechno musí být po jejich. Ale ostatním to nevadí, viď? Udělají pod jejich velením všechno. Ale ty..ty nejsi jako oni. Nemusíš sebou nechat vláčet. My víme, že jsi dost dobrá čarodějka. Byla bys pro nás vítanou pomocí. A byla bys v prvních řadách. A krom toho máš nějaké vlastnosti, které nikdo jiný nemá. A toho si Pán zla cení.“

Lily se jen roztřeseně dívala na muže před sebou. O něm už opravdu nemohla říct, že je to chlapec. Přestože byl stejně starý jako ona, choval se úplně jinak. Cítila, že je dospělejší než kluci, se kterými se normálně baví. Dospělejší než Sirius a James. A možná že i víc než Remus.

„Proč mi tohle říkáš?“ zašeptala po chvíli Evansová.

„Protože je to pravda. Pán o tebe velice stojí.“

„Ale proč zrovna o mě?“ nechápala pořád Lily. A další věcí, co nechápala bylo, proč se tady s Lestrangeem jen tak baví. Ale nemohla si pomoct. „Proč ne třeba o ostatní? O Ginny? Remuse?“

„Ty jsi výjimečná,“ odpověděl jí Rabastan s mírným úsměvem. „Jsi jiná než ti ostatní.“

„Ne, to nejsem.“

„Ty to možná nevidíš, ale je to pravda,“ namítl. „Vždycky jsi tak trochu vyčnívala, Lily. Nejchytřejší čarodějka v ročníku. A neobyčejně hezká čarodějka,“ ušklíbl se. „Navíc se podle mě tak úplně nehodíš do Nebelvíru,“ poslední slovo pronesl tak trochu s odporem. „Víc lidí se tam nehodí.“

„To narážíš na Petra?“ zeptala se Lily.

„Samozřejmě,“ opáčil s podivným úsměvem, který dívku donutil, aby odvrátila hlavu.

Evansová se potom zamyslela. Vzpomínala si na den, kdy byla zařazena do Nebelvíru. Jasně si vzpomínala na to, jak byl Moudrý klobouk nerozhodný a jak nevěděl, kam ji poslat. Vzpomínala si na to, co přesně jí řekl. Najednou si úplně přesně vybavila ta slova, která jí tenkrát řekl.

Hmm, kam tě asi tak poslat. Jsi chytrá, to ano. A ráda se učíš nové věci. To by mohl být Havraspár. Zároveň jsi však odvážná a průbojná. Navíc jsi dost tvrdohlavá. Nevím však, ke které koleji by ses hodila více. Máš v sobě tak trochu od všeho. Krev by mi radila Zmijozel, vlastnosti taky..Kam tě teda poslat. Ale ano, nakonec si myslím, že správná volba bude NEBELVÍR!

Lily si na tahle slova vzpomněla po strašně dlouhé době. Popravdě už je dávno zapomněla, hned ten první večer v Bradavicích. Jako by se jí úplně vypařily z hlavy. Ale najednou tam byly zas. Zamyšleně hleděla na Lestrangea, ale přitom ho vůbec neviděla. Pořád musela myslet na ta slova. Hlavně na tu část s krví. Vždyť byla mudlovského původu. Tak co to ten Klobouk mlel?

„Tak co, pořád si myslíš, že patříš do Nebelvíru?“ přerušil její úvahy Smrtijed.

„Ty víš, na to myslím?“ zeptala se Lil poplašeně.

„Nitrozpyt. Vůbec se proti němu neumíš bránit,“ ušklíbl se pobaveně.

„Tak takhle jsi věděl o tom, co cítím k přátelům,“ pochopila.

„Já říkal, že ti to pálí,“ zasmál se. „Rozmysli se teda nad tím, co jsem ti dneska říkal,“ zašeptal najednou.

Rukou ji jemně pohladil po tváři a pak zmizel stejně záhadně jako se objevil. Lily zůstala jen zmateně stát na chodbě. Už vůbec ničemu nerozuměla. Nerozuměla sama sobě. Proč tu celou dobu jen tak stála a naslouchala mu. Věděla, že to není správné, ale ona si nemohla pomoct. Nemohla odejít. Jeho slova byla moc podmanivá. Stejně jako jeho hlas, kterým to říkal. Ještě několik minut zůstala stát na chodbě, než se konečně sebrala a vyrazila směrem do Nebelvíru. Cítila, že si musí lehnut a vyspat se. Potřebovala na chvíli úplně vypnout a o nic se nestarat.

Druhý den ráno vstala dívka s podivně dobrou náladou. Když po nějaké době odcházela ze společenské místnosti společně s Eileen, která se jí teď, když zmizela Sumer, držela jako klíště, na tváři jí hrál poklidný výraz. A ten jí vydržel celý den. Ve všech hodinách jen perlila a získávala tak Nebelvíru cenné doby. Ovšem nemohlo jí uniknout, jak se na ni Rabastan Lestrange celou tu dobu dívá. Při hodině soubojů z ní skoro nespustil oči. Ale nemohla říct, že by jí ten pohled byl nějak nepříjemný. Jednoduše ho ignorovala. Avšak Eileen neušlo, jak se na ni zmijozelský student dívá.

„Nespustí z tebe oči,“ řekla najednou.

„Kdo?“ nechápala Lily.

„Rabastan Lestrange.“

„ A co já s tím?“ nechápala Lil.

Eileen jen pokrčila rameny: „Dělej co chceš. Ale podle mě se mu líbíš. A on také není k zahození,“ ušklíbla se.

Lily se otočila, aby se na Lestrangea také podívala. Když se však jejich oči setkaly, Lil raději pohlédla stranou. Opravdu, Eileen nelhala. Rabastan byl opravdu velmi pohledný. Ostatně jako všichni tihle aristokratičtí synáčkové. Nikdy dřív si ale těchto kluků ze Zmijozelu nevšímala.

„Ale je opravdu moc hezký,“ nadhodila zase Eileen, když viděla, jak se na něj Lily podívala.

„To jo,“ špitla Lil. „Až moc.“

„Jak to máš vlastně s Jamesem?“ nadhodila její spolužačka.

„Nic moc.“

„Vídáte se?“

„Občas. Ale asi to s ním skončím. Už to není ono. Necítím se s ním moc dobře.“

„Zrovna u vás jsem si myslela, že vám to vydrží. Že z tebe bude paní Potterová.“

„To já taky,“ pousmála se Lily. Věděla, že to tak mělo dopadnout, ale všechno se měnilo. Karolína všechno měnila. „A co ty, máš někoho?“ zeptala se a vůbec nevnímala, co jim profesor Prewett vykládá.

„Blázníš? Tady? Všichni fajn kluci už jsou pryč.“

„Vždyť v Havraspáru nebo Mrzimoru jsou fajn kluci,“ namítla Lily.

„Ty už jsem všechny měla. A věř mi že není o co stát,“ pousmála se Eileen a opět se dala do práce.

Lily si jen povzdechla, ale taktéž se začala věnovat práci. Ale pořád musela myslet na kluka, který seděl jen několik míst od ní. A taky přemýšlela nad tím, co jí včera řekl.

Večer se opět vydala na svoji obvyklou pochůzku hradem. Tentokrát se ale vyhýbala sklepením a radši se pohybovala ve vyšších patrech. Ani pořádně nevěděla proč. Možná se chtěla vyhnout Lestrangeovi. Ale opět neměla štěstí a opět na něj narazila. Tentokrát však nebyl sám, doprovázela ho Narcisa Blacková.

„Tak se zase potkáváme,“ pozdravil ji Lestrange.

„To ano,“ řekla Lil poněkud odměřeně.

„Ale, co hned tak nabroušeně,“ usmíval se.

„Proč mě pořád pronásleduješ? Pozoruješ?“

„Už jsem ti to řekl včera.“

„Tak proč tu jsi teď zase? A co ona?“ kývla hlavou směrem k Narcise.

„Jsme prefekti,“ odvětila klidně Narcisa. „Takže jen plníme to, co McGonalka chce.“

„Jestlipak víš, co se stalo s tou tvojí spolužačkou. S tou,“ podíval se na Narcisu, „Sumer.“

Lily se na něj jen překvapeně podívala. Vždycky se mu podařilo ji zaskočit změnou tématu. A tentokrát to nebyla výjimka.

„Jak bych to měla vědět? Je s ní něco?“ zeptala se s obavami na tváři.

„Je mrtvá,“ odvětila Cissa jako by se nechumelilo.

Evansová se na ni jen nevěřícně podívala. Když jí však došlo, že to Blacková myslí vážně, v očích se jí objevily slzy. Chtěla se na něco zeptat, chtěla na ně začít křičet, ale najednou postřehla nějaký pohyb. Rychle natočila hlavu doleva a viděla Remuse, jak se na ni nevěřícně dívá. Hned jí došlo, že z toho budou problémy. ¨

„Co se stalo?“ vřískla Lil. Z části proto, že sama chtěla a z části chtěla dát Remusovi najedno, že tohle opravdu není žádný čajový dýchánek.

„Co by,“ odvětil Rabastan mírně. „Potřebujeme dostat z Greenové nějaké informace. A mysleli jsme, že když uvidí spolužačku, že podlehne. Ale zklamala nás a klidně ji nechala zemřít. A to jen kvůli několika drobnostem, co chtěl Pán vědět.“

Lily už vůbec nevěděla, jak má na tohle reagovat. Neviděla, že ti dva ji schválně štvou proti její kamarádce a snaží se ji ukázat v tom nejhorším světle.

„Jak mám vědět, že nelžete?“ zeptala se nakonec.

Lestrange se jen vychytrale podíval po Narcise. Ta hned pochopila a vypařila se pryč.

„Zítra se tady objeví její tělo.“

„Jak…“ zalapala dívka po dechu.

„Jak to vím?“ ušklíbl se Lestrange. „Od bratra. A Sumer není první ani poslední, kdo to v týhle válce schytá. Ti lidi umírají jen kvůli vám. Kvůli těm, kteří se nám stavíte. My chceme jen lepší svět. Svět, ve kterém by kouzelníci nebyli utlačování. Tak je tomu už po staletí.“

„Ten váš boj je jen snaha o to, jak se zbavit nečistých kouzelníků a čarodějek.“

„Myslíš?“ zeptal se jí pobaveně.

„Vždyť je to přece dávno známá věc a…“

„A napadlo tě někdy, že to by mohlo být i jinak?“ usmíval se pořád. Už zase se k dívce nebezpečně přiblížil a ona jen bezděčně ustoupila až ke stěně. Stejně jako předchozího dne. „Tak co, napadlo?“ naléhal.

„Já…“

„Ovšem, ty pořád jen zastáváš teorii, že my jsme ti špatní. A jen proto, že chceme udělat svět lepší. Uvědom si, že půlka těch, co jsou u Pána zla, jsou nečistokrevní. Někteří jsou dokonce i mudlovského původu. Ale o to tady nejde.“

„A o co tedy?“

„Pověz mi, jak se dívají čarodějové na mudly?“

„Co to má společného s..“

„Opověz.“

„Jako na někoho, kdo neumí kouzlit.“

„Ale co k nim cítí?“

„Většinou je berou jako normální lidi.“

„A jak berou mudlové nás?“

Lily tahle otázka poněkud zaskočila. Nečekala ji. Stejně jako tu předchozí.

„Jak kteří,“ odvětila vyhýbavě.

„Upřesni to.“

„Někteří to berou v pohodě. Ale jiní nám závidí.“

„Vidíš.“

Lily vůbec nechápala, co měl tenhle rozhovor znamenat. Nechápavě se teď na Lestrangea dívala. Ten se jejím pohledem vyloženě bavil.

„Neber nás tak špatně,“ navázal na jejich rozhovor Lestrange. „Nic o nás nevíš.“

Lily se na něj stále zmateně dívala. Byli jen několik centimetrů od sebe. Tu vzdálenost se však Rabastan rozhodl překonat. Dívka se snažila ustoupit dozadu, ale neměla kam. Byla už úplně nalepená na zdi. A z druhé strany se k ní tisknul její zmijozelský spolužák.

„Čeho se pořád bojíš?“ zašeptal Lestrange dívce do ucha, zatímco rukama ji objal kolem pasu.

„Tebe,“ přiznala Lily popravdě. Nemohla tomu vzdorovat.

„Nemáš proč,“ odvětil Rabastan.

Lil se mu zadívala do očí. Toho Smrtijed využil k tomu, aby zrušil poslední mezeru, která mezi nimi byla. Jeho rty se setkaly s těmi jejími a začaly je drsně, ale vášnivě líbat. Lily ze začátku vůbec nereagovala, ale pak se ke svému vlastnímu údivu do polibku sama zapojila. Jednou rukou objala chlapce kolem krku, zatímco tou druhou mu jemně čechrala vlasy. Nemohla si pomoct, ale líbilo se jí to. Nemohla odolat Lestrangeovu kouzlu. Když polibek konečně skončil, Lily se jen mírně odtáhla od Rabastana, aby mu opět mohla pohlédnout do očí. Při tom pohledu se však musela usmát.

 

Další den navštívil školu James a odtáhl je na ústředí s tím, že konečně našli něco o tom hradu, který celou dobu hledali. Ale Lil se velmi brzo vytratila pryč. Nemohla být v jejich společnosti. A kromě toho už měla domluvenu schůzku s Rabastanem Lestrangeem. Ale vůbec nevěděla, jak to bude dál, co se bude dít. Měla tak trošku výčitky svědomí ohledně Jamese. Věděla, že mu bude muset říct, že je mezi nimi konec. Že si našla někoho jiného. A že už nesouhlasí s jejich bojem proti Voldemortovi.

19.01.2008 19:52:55
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one