My world of fantasy...

74. KAPITOLA - TAJEMNÁ KNIHA

Tak tu máte další kapitolku. =D Snad se vám bude líbit, možná že se vám bude zdát, že je to o ničem, ale zas bez ní bych nemohla napsat tu další..Jinak mě mrzí, že to sem dávám tak pozdě, ale dřív jsem se nedostala na počítač..=( Tak teď už jen doufám, že se vám to bude aspoň malinko líbit, ale přijímám i kritiku =D Vždyť vy víte..každopádně za každý komentář vám budu vděčná..Tak už přeju jen příjemné čtení =D
Kaitlin

James jen zničeně ležel na posteli a hleděl ven z okna. V tomto stavu setrvával již několik dní, od té doby, co na něj Lily tak vyjela. Na rozdíl od Siriuse neměl takovou víru v to, že všechno bude dobrý. Vůbec v to nevěřil. Nechápal, jak může jeho kamarád tak silně věřit v to, že všechno bude v pořádku. On se pořád jen trápil tím, jak na něj Lily vyjela, jak se na něj vykašlala. A také se bál o Karolínu.

Zato Tichošlápek ležel od rána do večera v knihách a hledal jakoukoliv zmínku o tom, kde by se mohl nacházet Zmijozelův hrad. Avšak v žádné knize, které měli na ústředí, nic takového nebylo. Když vyčerpal tuto možnost, začal každou noc mizet pryč. Vracel ne do Bradavic a vkrádal se do tamější knihovny a kopíroval si všechny knihy, které tam byly. Mohl tak činit díky jednomu kouzlu, které se kdysi naučil z Roweniny knihy. On sám ho kdysi považoval za úplně zbytečné, ale Karolína trvala na tom, že se to někdy bude hodit. A měla pravda. Díky tomu už se knihovna na ústředí rozrostla o několik desítek knih. Sirius totiž jen chodil do knihovny a kopíroval vše, co mu padlo pod ruku. Ale jelikož to kouzlo bylo docela náročné a hlavně trvalo dost dlouho, než se to všechno zkopírovalo, mohl každou noc vzít jen několik knížek. Víc nezvládal. Přes den pak všechny ty knihy pročítal, ale nic nezjistil. V žádné z nich nebyla ani zmínka o tom hradě. Pomalu už z toho začínal být zoufalý. Bylo to již pět dní, co byla Karolína u Voldemorta. Věděl, že je naživu, cítil to podle toho spojení, které mezi nimi vzniklo. Ovšem cítil také, že všechno není v pořádku. Občas míval takový divný pocit, že se něco děje. Jako by se s Karolínou něco dělo. Nevěděl, že tohle cítí pokaždé, když je na jeho dívku použit cruciatus nebo nějaké jiné kouzlo.

Ten den znaveně ležel v posteli a hledal cokoliv o Salazaru Zmijozelovi v jedné knize. Ani moc nedoufal v to, že tam něco najde. Avšak najednou se zarazil. Upoutal ho chybějící text. Nevěřícně na to hleděl, a pak otočil stránku. Ale tam zas text byl. Zmateně otočil zpět a opět se díval na prázdnou stránku. Nechápal to, ale měl pocit, že mu tady něco uniká. Něco velmi důležitého. Chvíli na to ještě tak koukal, ale pak ho konečně napadlo, že by s tím mohl i něco dělat. Prstem se dotkl bílého místa a zašeptal pár slov.

Jau!“ vyjekl z ničeho nic.

S bolestnou grimasou v obličeji pohlédl na svůj prst, ze kterého se tak trochu kouřilo. Celou špičku ukazováku měl černou, jako by si ten prst popálil. Překvapeně hleděl na černou spáleninu, která se mu tam vytvořila a snažil se přijít na to, co se to proboha stalo.

V další chvíli vlétl do místnosti James. Zřejmě ho polekal Siriusův výkřik. Když ale viděl, že jeho kamarád jen sedí v posteli, uklidnil se.

Co tu proboha řveš?“ otázal se.

Ta kniha mě popálila,“ ukázal Tichošlápek kamarádovi své zranění.

Kniha?“ divil se James.

Když to říkám, tak jo.“

Jak tě může kniha popálit?“ nechápal stále Dvanácterák

To by mě zajímalo. Ale ta kniha je v něčem divná. A píše se tu o Zmijozelovi!“ zdůraznil.

To se píše ve všech těch knihách, které jsi přitáhl z knihovny. A ještě v žádné nebylo nic užitečnýho.“

Jo, a v žádné také nebylo uprostřed textu prázdné místo,“ ušklíbl se Sirius a ukazoval kamarádovi bílou stránku.

A ty si myslíš,“ začal pomalu James, „že to je přesně to, co hledáme?“

Jo, to si myslím,“ přikývl Tichošlápek. „Nejdřív jsou tu nějaké ty kecy o tom, jak Zmijozel žil a tak..No, prostě úžasný čtení. Každopádně tahle kniha patří do černé magie. Nevím, jak ji mohl Brumbál nechat v knihovně. Ale to prázdné místo. Uznej, je to divné.“

Jo, to jo. Ale pořád nechápu, jak tě to mohlo popálit.“

Zkoušel jsem na to kouzlo, které mělo odhalit skrytý text,“ přiznal Sirius.

A ono to nevyšlo,“ ušklíbl se James. „Pusť k tomu odborníka,“ popadl James knihu a přitáhl si ji před sebe. Pak ještě vytáhl hůlku a pronesl: „Vyjev svá tajemství.“

To určitě bude fungovat,“ poznamenal ještě ironicky Sirius.

Ale v další chvíli se na papíře objevovat jednotlivá písmena, až se v knize objevil nápis:


Ten kdo chce tajemství Zmijozelovo znáti,

musí z jeho rodu pocházeti.

A jistou schopnost ovládati.


Tak to jsme si opravdu pomohli,“ utrousil Tichošlápek, když se vzpamatoval z toho, že to vyšlo.

Kdo napsal tu knihu?“ zajímalo spíše Jamese.

Nějakej Elharius,“ koukl se Sirius na obálku knihy. „Tahle bichle asi musí bít pořádně stará.“

To taky je,“ souhlasil s ním James. „Vždyť o tomhle chlapovi jsme se učili v dějinách.“

Ty víš, co se učíme v dějinách?“ žasl Sirius.

Výjimečně jsem dával pozor,“ mrknul na něj kamarád. „A krom toho to do mě Lily docela dlouho hustila. Že je to prý moc důležitý a že to může být u zkoušek.“

A co je ten týpek teda zač?“

Je to jeden z potomků Salazara Zmijozela. A hadí jazyk.“

No bezva, takže s tímhle si stejně neporadíme. Nikdo z nás není potomek Zmijozela. Leda tak Voldy. A těžko za ním půjdeme a poprosíme ho, jestli by nám náhodou nemohl prokázat menší službičku.“

Až jen kvůli tomu, že nevíme, kdepak asi tak může bejt.“

Oba kamarádi se na chvíli odmlčeli.

A co Ginny?“ napadlo najednou Siriuse. „Ona přece ovládá hadí jazyk.“

A myslíš, že by to fungovalo? Zmijozelův dědic není.“

Ale autor může počítat s tím, že nikdo jiný tenhle jazyk neovládá. A za zkoušku to stojí, ne? Nemůžeme tam Káju nechat.“

A jak víš, že je ještě naživu?“ vyjádřil svoje největší obavy James.

Vím to. Cítím to.“

Přes to spojení?“ pochopil Dvanácterák.

Jo. Ale občas mám takovej divnej pocit, že něco není v pořádku. Že se něco děje, ale nevím co.“

To zjistíme, až odtamtud Karču dostaneme,“ pousmál se James. „Tak já skočím pro Ginny, jo?“

A vem i Rema. A Lily.“

James na něj vrhl jen zoufalý pohled, ale sebral se a odešel pryč. Sirius jen slyšel, jak sbíhá dolů po schodech, ale pak to úplně vypustil z mysli. Jako v transu stále hleděl na onu knihu. Přemýšlel, jestli se jim opravdu povede onen tajemný hrad objevit. Najednou měl pocit, že by se to konečně mohlo povést. Že by ji odtamtud mohli dostat. A taky že by měli mnohem větší šanci na to, aby porazili Voldemorta. Kdyby objevili jeho sídlo..Jak tak nad tím uvažoval, úplně zapomněl na to, že čas běží.

Hej, Tichošlápku, vnímáš mě vůbec?“ ozval se najednou nějaký hlas.

Co? Co?“ vyjekl Black a zmateně se rozhlížel kolem sebe.

Ale nic, spi dál,“ ušklíbl se James. „Jen že na tebe už asi pět minut mluvím.“

A co jsi říkal?“

Jen že ostatní tady za chvíli jsou. Jen se musí někam nenápadně vytratit. Když jsem je našel, zrovna odcházeli z poslední hodiny.“

A oni tě neviděli?“ zeptal se stále zmatený Sirius. „Jako ostatní.“

Nezapomeň, že mám schopnost neviditelnosti,“ ušklíbl se James a posadil se na postel. Do rukou si znova vzal onu knihu a zadíval se na podivný nápis. „Přišel jsi na něco?“

Ne, jen jsem přemýšlel, jestli ten hrad najdeme a tak.“

Určitě najdeme,“ snažil se ho povzbudit James. „Věř mi.“

A co Lily?“ změnil radši témě Sirius.

Ani na mě nepromluvila. Když zjistila, že tam jsem, sebrala se a odešla,“ povzdechl si Dvanácterák. „Je to děsný.“

Takže ona nepřijde?“ zarazil se Black.

Ale jo, přijde,“ zašklebil se James. „Ale myslím, že by byla nejradši, kdybych tady nebyl.“

Prosím tě. To je jen takový postoj. To zas bude v pořádku,“ poplácal Sirius kamaráda po zádech.

Já ti nevím. Je to takový divný. Jako by mě už neměla ráda nebo tak něco.“

Ona se umoudří. Jsi to nejlepší, co ji kdy potkalo,“ mrkl na něj Sirius.

James už neodpověděl. Raději mlčel a hleděl na nápis v knize. Sirius nedokázal říct, jestli přemýšlí nad tím, jak dostanou Karolínu od Voldemorta nebo jak si to zas udobřit s Lily. Každopádně oba už mlčeli. Až do té doby, než k nim do pokoje vešla Ginny s Remusem. A v závěsu za nimi vstoupila Lily. Sirius jen překvapeně sledoval, jak se Evansová bez jediného slova posadila co nejdál od Jamese a přitom mu nevěnovala jediný pohled.

Tak co jste našli?“ protrhla ticho Ginny.

Sirius objevil jednu knihu, kde chyběl část textu,“ začal James a ukázal knížku ostatním. „A společně jsme přišli na to, jak odhalit ten text. Nebo jak odhalit něco jiného.“

Chtěl jsi říct, že tě napadlo, jak odhalit to, co skrývá,“ opravil ho Sirius. „Já jsem ji jen objevil.“

Ginny si mezitím pečlivě přečetla nápis, který byl stále napsaný na bílém papíře.

A jak nám tohle pomůže?“ nechápala Lily, která jim hleděla přes rameno.

Tak Ginn ovládá hadí jazyk. Mohla by teda..“ začal James.

Ale není Zmijozelův dědic,“ vyhrkla Lil.

Jenže my si myslíme,“ pokračoval dál James a snažil se zapomenout na to, jakým tónem s ním Lily mluvila, „že ten autor počítá s tím, že jedině Zmijozelovi dědicové ovládají tuhle oblast magie.“

A to usuzujete z čeho?“ ušklíbla se Evansová.

Z toho, že ten autor byl sám dědic Zmijozela,“ řekl rychle James.

Moc pěkná teorie. Až na to, že je to naprostá kravina. Vůbec nevím, proč jste mě s tím otravovali. Takže když dovolíte,tak já se zas vrátím do Bradavic. A strávím svůj volný čas aspoň nějak užitečně.“

S těmito slovy se Lily opravdu sebrala a odešla z místnosti. Sirius se jen zmateně díval na místo, kde zmizela. Už opravdu nic nechápal. Vůbec nevěděl, co to do ní vjelo. Tázavě se podíval na Remuse a čekal, jestli mu k tomu něco řekne.

Takhle se chová celou tu dobu,“ zamračil se Remus. „I na nás je hnusná, pořád se od nás odtrhává..Něco mi tady nehraje.“

Ani mluvit se s ní nedá,“ navázala na něj Ginny. „Dokonce si od nás odsedla a raději sedí sama a nebo s Eileen. A navíc zmizela Sumer a nikdo o ní nic neví.“

Je možné, že ji někdo unesl,“ vyjádřil svůj názor James.

A proč by to kdo dělal? Třeba se její rodina rozhodla, že se přestěhují,“ mínila Ginny. „Ale je pravda, že je to divné. Nikdo nám nic neřekl. A vypadá to, že ani McGonalka nic neví.“

Každopádně s tou Lily by jsme něco měli dělat,“ vrátil se k jejich původnímu tématu Sirius. „Vždyť takhle to přece nejde. Tohle ani není ona.“

Třeba ji někdo vydírá,“ napadlo Remuse. „Jednou večer jsem ji viděl, jak se na chodbě baví s Lestrangeem a Blackovou. Měl jsem hlídku, stejně jako Lil. Ale docela mě to překvapilo. Navíc to vypadalo, že vedou úplně normální rozhovor. Ne, že by je Lil hubovala, že se toulají po večerce.“

Tak Narcisa je taky prefektka a ten Rabastan, je to on ne, taky,“ pokrčil rameny Sirius. „Třeba řešili něco ohledně toho.“

O tom silně pochybuju. Když si mě všimli, tak se začali hádat.“

Ty si teda myslíš, že ji vydírají?“ zašeptal James.

Je to možné,“ přikývl Lupin.

Tím pádem bysme jí ale měli pomoct,“ vyjádřila svůj názor Ginny.

Ale nejdřív musíme vyřešit Karolínu. Nemůžeme ji tam nechat ještě dýl,“ naléhal Sirius. „Nemůžu tady jen tak sedět a nevědět, co se s ní děje.“

A cítíš ji?“ zeptala se opatrně Ginny.

Vím jen to, že žije.“

A to je hlavní,“ usmála se na něj zrzka. „Tak se do toho dáme, ne? Pokusíme se z tý knihy vydolovat její tajemství. Dejte to sem,“ rozhodla se.

Okamžitě popadla knihu do ruky a znovu se zahleděla na nápis, který se tam objevil.

Ukaž mi své tajemství,“ řekla nejednou.

Avšak ostatní to vnímali jen jako nějaký sykot. Až se přitom otřásli. Vůbec jim tohle nebylo příjemné. A navíc to podtrhoval fakt, že tato řeč vycházela z úst jedné z nich.

Text v knize se najednou přeformuloval do jiných slov. Nyní tam stálo:


Jsi-li opravdu dědic Salazara Zmijozela,

tato otázka ti žádný problém neudělá.

Pověz mi čeho nejvíce,

cení si Salazar u svého dědice.


Ten chlap byl naprostej magor.“ To byla Jamesova první reakce.

Ne, ten chlap byl génius,“ nesouhlasila s ním Ginny. „Tohle může zodpovědět jen pravý Zmijozel. Nikoho jiného by to nenapadlo.“

A ty víš odpověď?“ zeptal se Remus.

Samozřejmě.“

Ty jsi snad v Nebelvíru, ne?“ divil se James.

To jsem, ale už mám s Voldemortem určité zkušenosti. A vím, čeho si váží nejvíc. Počítám s tím, že tenhleten to bude mít stejně.“

Je to čistá krev,“ řekl najednou Sirius.

Všichni se na Siriuse okamžitě otočili. Ginny s úsměvem, protože ona si myslela to samé. A James s Remem se tvářili mírně překvapeně.

Jak jsi na to přišel?“

Na tomhle záleží každému, kdo je ve Zmijozelu,“ řekl hořce Tichošlápek. „Doma jsem to slýchával každý den. Jsi čistokrevný,“ napodoboval hlas své matky. „A musíš se podle toho taky chovat.“

Musel jsi to doma mít hrozný,“ pohlédla na něj smutně dívka. „Tak teda čistá krev,“ zasyčela na knihu.

Slova v knize se opět začala formovat. Po chvíli se tam opět objevil text, tentokrát však úplně jiný než byly ty předchozí.


Dědici Zmijozela,

Nyní se dozvíš, kde se ukrývá sídlo tvého předka. Ovšem měj na paměti, že musíš přísně střežit toto tajemství, neb nikdo jiný než ty a ti, kterým to dovolíš, by neměl zjistit, kde se hrad ukrývá. V tomto sídle tkví tvoje moc. Je to nedobytná pevnost opřena tolika kouzly, že si to žádný čaroděj nedovede představit. Jen čaroděj Salazarovi velikosti by dokázal překonat všechny nástrahy, které hrad chrání. Važ si proto tohoto daru, který se ti nyní dostává do rukou.

Tvůj předek Elharius


Tímto dopis končil. Jakmile všichni dočetli vzkaz, text zmizel a místo toho se tam objevila mapa Evropy. Všichni jen vyjeveně hleděli na místo, kde Zmijozel postavil svůj hrad. Očekávali, že to bude v Británii, ale mýlili se. Pán zla se nyní ukrýval na jednom ostrově, který se nacházel poblíž Norska. Všem okamžitě došlo, proč o tomto místě nikdo nevěděl. Ostrov musel být celý začarován tak, aby se nedal objevit ani zakreslit do mapy.

Tak to je hustý,“ vypadlo z Ginny. „Nikdy by mě nenapadlo, že to bude tak daleko.“

To mě taky ne,“ přiznal Sirius. „Čekal jsem, že to bude někde ve Skotsku.“

Ale můžeme být rádi, že to není na Sibiři. Tam bysme se jen velmi těžko dostávali,“ promluvil Remus.

Ale i tohle bude víc než těžké,“ mínila Ginny. „Na ten ostrov se určitě nebudeme moct přemístit. Voldemort tam zcela jistě umístil tu bariéru, která brání komukoliv, kdo není Smrtijed, aby se tam dostal.“

Tak to budeme muset udělat jinak. Nějak se dostaneme do Norska a odtamtud na ostrov,“ mávl nad tím rukou Sirius. „To se zvládne.“

A je ti jasný, že tam Voldy může mít nějaký ty svoje varovací zařízení?“ zeptala se zase Ginny. „Třeba kouzlo, které by ho varovalo, že se někdo přemístil k jeho blízkosti.“

Tak se tam budeme muset dostat jako mudlové,“ napadlo Remuse. „Dostaneme se do nějakého většího města a odtamtud se vydáme dál.“

To bude ale na dlouho.“

Nebude. Na tomhle pobřeží je mnoho měst. A jezdí tam mnoho lodí,“ koukla se na mapu Ginny. Sice byla mnoho let stará, ale i tak jí došlo, že v Norsku musejí být nějaké přístavy. Navíc měla pocit, že si tohle říkali na studiu mudlů, kam chodila dříve, než se objevila v tomto čase.

Uděláme to o víkendu,“ rozhodl Sirius. „To je za dva dny. Za tu dobu se na to musíme připravit. Sbalit si věci, které by se nám mohly hodit. A Ginny, neříkejte nic Lily.“

Proč? Měla by jít s námi. Přece jen je to naše kamarádka.“

Prostě jí to neříkej. Nemám z ní moc dobrý pocit. Jakoby..jako by nám neříkala všechno. A dokud nám neřekne pravdu, neměli bysme jí do toho zasvědcovat.“

Jak chceš,“ pokrčila dívka rameny. „Ale pak to padne na tvoje bedra, až to zjistí. Bude zuřit.“

To už nějak přežiju.“

Po těchto slovech se čtveřice přátel rozloučila a Ginny s Remuse se vrátili zpět do Bradavic. Nesměli být na ústředí moc dlouho, někdo by si jejich zmizení mohl všimnout. A pak by z toho mohly vzniknout problémy.

Sirius s Jamesem opět osiřeli. Každý se uchýlil zpět do svého pokoje. Oba měli mnoho věcí na přemýšlení. Jamesovi pořád v hlavě vrtalo to Lilyino chování. Nechtěl věřit tomu, že by ji někdo vydíral. Lil by se nikdy nedala vydírat. Ale pak už jejímu chování vůbec nerozuměl. Čím víc nad tím uvažoval, tím víc se trápil. Měl ji moc rád, ale nyní měl pocit, že dívka ho plně ignoruje, jako by jí na něm vůbec nezáleželo.

Naopak Sirius stále musel myslet na Karolínu. A na to, jak se dostanou na ten utajený ostrov. Upřímně věřil v to, že se jim povede dostat se tam a že dívku zachrání. Nesmířil by se s tím, kdyby tam zůstala, kdyby se jim jejich akce nepovedla. Ona pro něj byla všechno a on nemohl žít s tím, že je tam někde zavřená. Byl pevně odhodlaný ji dostat pryč. Ať už by to stálo cokoliv.

13.01.2008 00:48:46
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one