My world of fantasy...

70. KAPITOLA - PRVNÍ SETKÁNÍ

Tak a je tu další kulatá kapitola..Nebo spíše kapitola s kulatým číslem..A už je docela vysoký, co?? =D No, moc doufám, že se vám tahle kapitola bude líbit, je o něco delší než obvykle - no jo no, holt jsem se přemohla..A napsala ji dřív než v pátek večer - i když to bylo jen tím, že jsem v pátek byla pryč. Kámoška slavila osmnáctku, takže jsme pařili..A můžu vám říct, že mi zas ráno bylo pěkně blbě..=( A že jsem úplně mrtvá, protože za poslední tři dny jsem naspala tak 10-11 hodin..No někdo je holt génius, no..=D Tak už vás nebudu nudit svými kecy a přeju příjemný čtení..
A vlastně ještě něco:
U TÉHLE KAPITOLY BYCH PROSILA, ABY JI OKOMENTOVALI VŠICHNI, CO JI PŘEČTOU!! A TO MYSLÍM VÁŽNĚ!!!

Děkuju

***

Neuběhl ještě ani den a Jamesův i Ginnin stav se podstatně zlepšil. Oba už bez problémů chodili po domě a vypadalo to, že jim už vůbec nic není. Za což byli všichni moc rádi. U Jamese se obávali toho, že nastanou nějaké komplikace, ale vypadalo to, že štěstí stojí u nich. A pokud to nebylo štěstí, tak to byla Aiedail, jak podotkla Karolína. Ona a Lily už stačily ostatním říct, co že si na to ně Aiedail a Daeamon vymysleli. Ginn a Remuse to ještě nějak vzali, ale James se Siriusem se pořádně naštvali a prohlásili, že už kvůli těm dvěma nehnou ani prstem. Když je ale Lily seřvala a důrazně jim vysvětlila, že tím, že vědí pravdu se nic nemění a Voldemort po nich pořád půjde, tak chlapci sklapli a trochu poníženě se stáhli. Ono stát proti naštvané Lily nebyl zrovna dobrý zážitek. Navíc věděli, že nesouhlasit s ní je není moc dobrý nápad.

Za den se vyřešil ještě další problém, a to s hadem měňavcem. Všichni věděli, že na ústředí zůstat nemůže, ale problémem bylo, kam ho umístit. Někteří byli proto, aby se vrátil zpět do lesa, kam patří. A jiní ho zas chtěli poslat co nejdál od nich. Ginny se kupodivu přiklonila k té první možnosti. I když ji had pokousal, nezanevřela na něj. Dokonce s ním strávila více jak hodinu v jedné místnosti a něco si spolu povídali. Po té si prosadila svoji, a to, že se had vrátí do jeho domova v lese. Sama se toho ujala a šla ho tam vypustit. Nikdo nevěděl proč, ale vypadalo to, že jí už neublíží.

Ale had nebyl jediná věc, kterou se zabývali. Jak slyšeli, Sturgis Tobolka už byl oficiálně vypovězen z Řádu, sám Brumbál za ním zašel a oznámil mu to. Překvapením však bylo, že to muž vzal s úplným klidem a ještě se řediteli vysmál do očí, než se přemístil pryč. Zřejmě za svým pánem. To Karolínu trochu překvapilo. Vždy o něm měla dobré mínění a myslela si, že jedná pod nátlakem nebo něco takového. Ale i ona se pletla.

Ale Brumbál jim oznámil ještě něco jiného, než jen Sturgisovo chování. Mimo jiné se rozhodl, že Ginny, Remuse a Lily přijme do Řádu ještě předtím, než vyrazí na akci proti Smrtijedům. Bude se jim prý hodit každá ruka. Přijetí sice nebylo moc slavností, každý je prošel obřadem a dostal svého zlatého fénixe, který byl kouzlem připojen na ostatní. Pláště už jim předala Karolína. Přeci jen už měli ty, které použili minule. Jediné, co Brumbál zakázal, byla účast Jamese a Ginny na zátahu proti Smrtijedům. Zřejmě se bál, že by to nemuseli zvládnout. Sice z toho nebyli moc nadšení, ale chápali to.

Den, kdy se mělo vše udát, byli všichni, co bydleli na ústředí, nervózní. Hlavně Lily s Remusem. Ještě na žádné akci s Řádem nebyli, a tak se obávali toho, co všechno můžou pokazit. Ale největší strach z toho všeho měla Ginny

„Ježiš Ginn, to nic nebude,“ snažila se ji uklidnit Karolína. „Prostě jen budem bojovat se Smrtijedy.“

„A toho se právě bojím,“ špitla dívka. „Víš, jak to dopadlo naposled.“

Karolína se na ni jen smutně, ale přesto chápavě podívala: „Nic z toho se tentokrát nestane,“ ubezpečovala ji. „Je to jen menší střetnutí. A navíc Voldemort tam nebude.“

„A mimoto, budu tam já,“ usmál se Sirius, který zrovna přišel s Jamesem do kuchyně, kde byly obě dívky, a objal svoji přítelkyni kolem pasu. „Věř mi, nic se nestane.“

„Jak si můžeš být tak jistý,“ zamračila se Ginn.

„Nevím,“ pokrčil Tichošlápek rameny. „Jen v to věřím.“

„Chtěla bych mít tolik optimismu jako ty.“

„Jo holka, tak to ti nepomůžu. Tohle je dar.“

„Jo jasně,“ ušklíbl se Remus. „Jestli je tohle dar, tak já jsem Voldemort.“

„Co když se tam ukáže?“ začala se zas strachovat Ginny.

„Co by tam dělal?“ podivil se Sirius. „Ten bude mít důležitější věci na práci, než aby někde bojoval proti Řádu.“

„Já nevím, mám takový divný tušení,“ nenechala se přesvědčit. „Nedovedu si představit to, že byste se s ním měli utkat.“

„Proč zrovna ty s ním máš tak špatné zkušenosti,“ povzdechla si Karolína. „Nezasloužíš si to.“

„Narodila jsem se ve špatné době. A můj bratr se dal dohromady se špatnými lidmi,“ povzdechla si. „Ale všechno zlé je pro něco dobré. A navíc, teď přece nemůže být tak strašný jako byl tam.“

„Já se obávám, že teď bude ještě horší,“ zamračil se Remus. „Přece jen má teď tu moc od Daeamona.“

„Jestli se tam objeví, tak jsme v háji,“ řekl najednou Sirius. „Nemáme proti němu šanci. Neumíme toho tolik, abychom ho porazili.“

„Sirius má pravdu,“ přidal se k němu i Remus. „Vy dva možná umíte hodně, ale co my? Sice jsme se snažili naučit co nejvíc, ale tak silní zas nejsme.“

„Jenže je nás víc,“ namítla Karolína. „Společnými silami bysme ho zvládnout mohli. A neplašte, třeba se tam vůbec neobjeví.“

„Já tomu nevěřím,“ zapojila se zas Ginny. „Prostě mám takové tušení, že se tam něco semele. A že to něco bude On.“

„Už minule jsme měli problémy, pamatuješ?“ otočil se na Karolínu Sirius a tvářil se dost pochybovačně. „Stačila nám Bella a Malfoy.“

„Tentokrát ji nepodcením,“ namítla Karolína. „Minule to byla chyba. A navíc jsem ještě byla unavená z toho útěku. Teď jsem už plná sil.“

„To nic nezmění,“ nevěřil tomu Remus.

„Půjdeme tam všichni,“ řekl najednou Sirius. „I když se Aiedail asi jen s tím svým přítelíčkem vsadila, určitě moc dobře věděla, co dělá, když nás obdarovala všechny. Společně budeme mít větší naději.“

„To je šílenost, Siriusi. Ginn a James nemůžou jít.“

„Nevím jak James, ale já se cítím naprosto v pořádku, Karčo,“ přerušila ji Ginny. „A myslím, že James taky. A mimoto si můžeme předtím vzít nějaký posilovací lektvar.“

„To není dobrý nápad,“ přidal se ke Karolíně Remus. „Co když se vám něco…“

„Reme,“ přerušila ho dívka. „Já jsem na rozdíl od tebe a Lily už v nějaké bitvě byla. A bojovala jsem s jedním z nejlepších Smrtijedů, které Pán zla měl. Myslíš si, že se tam snad složím?“

„To jsem nemyslel, ale..“

„Prostě tam půjdu,“ rozhodla se. „A je mi jedno, co Brumbál říká. Nebudu tady nečinně sedět, zatímco vy budete někde riskovat životy.“

Karolína na to nic neřekla. Avšak na tváři se jí vytvořil jakýsi prapodivný úsměv, který si nikdo z přítomných neuměl vysvětlit.

„Co se tak šklebíš?“ zeptal se Sirius.

„Nic, jen mě tak napadlo…napadlo mě, že Ginny něco od Harryho pochytila. Jako bych ho teď slyšela mluvit. Nebo taky..“

„Co?“

„Nic,“ zavrtěla hlavou, ale naklonila se k zrzavé dívce a něco jí pošeptala. Ginny jí jen přikývla na souhlas.

„Co jste si to špitaly?“ nedalo to Siriusovi.

„Nic co by tě mělo zajímat,“ usmála se Karolína.

„Ale..“

Přesně v ten okamžik se otevřely dveře a dovnitř vešel James s Lily.

„Brumbál a několik dalších členů už se přemístili před dům,“ oznámila jim Lil.

„Už?“ podivila se Ginn. „Myslela jsem..Ale to je jedno. Jo a na tu akci jdu s váma,“ oznámila ještě Lily a Jamesovi.

„Jak to? Myslel jsem, že nám to Brumbál zakázal,“ podivil se Dvanácterák.

„A co?“ nadzvedla Ginny obočí. „I když mi to zakáže, já tam půjdu. V tom mi nikdo nezabrání.“

„Tak v tom případě jdu ale taky.“

„Ne!“ vyhrkla Lily. „Ty zůstaneš tady.“

„Ani omylem. Jestli jde ona,“ ukázal na zrzavou dívku, „tak já taky.“

„To teda ne. Teprve před pár dny ses probral a..“

„Jenže to ty taky a jdeš tam,“ spálil jí do obličeje James.

„Proboha, tak už se nehádejte,“ zarazil to Remus. „Sice se mi to nelíbí, ale jsou jste dospělí, tak si dělejte co chcete. Ale stejně vám to Brumbál nedovolí,“ dodal.

„Dovolí, nedovolí,“ zamumlal James a pohlédl na Ginny. Ta moc dobře chápala, na co myslí.

V další okamžik vešel do místnosti Brumbál a s ním i několik členů Řádu. Překvapeně se na šestici lidí podíval. nečekal, že by tady mohli být. Ale nijak to neokomentoval a posadil se na svoji židli, která stála v čele stolu. Ostatní to pochopili jak signál aby se také posadili. Všichni mlčeli až do té doby, než dorazil i zbytek členů. Sem tam sice někdo prohodil nějaké to slovo, ale moc toho nenamluvili. Jedinou výjimkou byla Karolína se Siriusem. Ale i když si povídali, nikdo je neslyšel. Opět používali svoji schopnost telepatie.

Můžeš mi říct, proč jsi Ginny v tom bláznivém nápadu podpořil?“ ptala se Karolína.

Protože si myslím, že má pravdu. Měli bysme tam jít všichni. A jestli si myslí, že tam bude i Voldy…“

Je to jen její domněnka. Nic víc.“

Jenže já tomu věřím. Věřím Ginny. A vždycky bude lepší, když nás tam bude víc než míň.“

Ale co když se jim něco stane? Bude to naše chyba.“

Karčo, James i Ginny jsou dospělí lidé a je jen na nich, jak se rozhodnou. Vědí, jaké riziko na sebe berou.“

Jasně. Obzvlášť James je hrozně zodpovědnej,“ řekla Karolína.

„Ten les byl jen úlet,“ hájil se Sirius. „Prostě se nám to vymklo z rukou.“

A hele, že by někdo uznal svoji chybu?“

Byla chyba tam lézt, to uznávám. Ale my jsme se potřebovali nějak rozptýlit. A ty by ses měla taky. Jakkoliv. Jsi pořád jen vážná, skoro s tebou není rozumná řeč. A na mě taky kašleš. Chováš se jako bysme spolu ani nechodili.“

To není pravda. Jen toho je poslední dobou moc. Nemůžu se zabývat…“

Čím? Ještě řekni blbostmi. Protože láska není blbost.“

To jsem ani nemyslela. Promiň,“ sklopila oči. „Já vím, že jsem na tebe poslední dobou neměla čas. Dělala jsem si starosti o Jamese, Lily…teď zas máme akci..“

Já tě chápu. Ale jestli sis toho všimla, tak Remus a Ginny na sebe čas mají. James a Lily na sebe čas mají. Jen my dva ne.“

Promiň. Mrzí mě to.“

To nemusí. Stačí, když už na mě nebudeš zapomínat,“ usmál se a pohlédl své dívce do očí.

V další chvíli se k ní naklonil a zlehka ji políbil. Bylo mu úplně jedno, že místnost je plná lidí. Že už tu všichni, co měli jít na akci, byli. Když se od sebe odtrhli, Karolíně padl pohled na Brumbála, který se na ně usmíval a v očích mu vesele plápolaly jiskřičky.

„Tak můžeme začít?“ zeptal se ředitel.

„Samozřejmě,“ přikývla Karolína s úsměvem.

„Výborně. Takže během deseti minut se všichni přemístíme na místo,“ mávl hůlkou a na stole se objevila mapa Anglie, „které se nachází tady,“ zabodl hůlku do jedné oblasti.

Všichni se nad mapu naklonili a pečlivě se podívali, kam že se to mají přemístit.

„Všechno v pořádku?“ zeptal se po chvíli Brumbál. „Žádný problém?“

„Jeden by byl,“ ozvala se Ginny. „Já a James chceme jít na akci taky.“

„To asi nepůjde. Už jsme se domluvili, že zůstanete tady. Jako minule Karolína se Siriusem. V případě potřeby někoho ošetříte a..“

„Stejně skoro žádný kouzla na ošetření neumím,“ vzal si slovo James. „Tam budeme užiteční mnohem víc.“

„To není dobrý nápad,“ přidala se k Brumbálovi Andromeda. „Vždyť jste byli několik dní v bezvědomí a…“

„Ale teď už nejsme,“ odvětila Ginny. „Nechceme sedět tady a nic nedělat.“

„A když nám to zakážete, stejně tam půjdeme,“ doplnil ji James. „A uznejte, že je přece jen lepší, když půjdeme rovnou s vámi a budete o nás vědět.“

Brumbál se na ně zamračeně podíval. Vůbec se mu nelíbilo to, jak si ti dva prosazovali něco, s čím vůbec nesouhlasil. Vážně se podíval na Karolínu, jako by doufal, že jim to nějak rozmluví, ale ta jen zavrtěla hlavou. Ředitel tak pochopil, že ona už to zkoušela.

„Ale uvědomujete si, že jdete na vlastní riziko?“ zeptal se jich.

„Samozřejmě,“ přikývla Ginn. „Jsme si toho plně vědomi.“

„Co mám s vámi dělat,“ povzdechl si a zvedl se ze židle. „Tak tedy pojďme.“

Všichni se zvedli ze židlí a zamířili ven z domu. Karolína teprve teď zjistila, že jich několik chybí. Opět tady nebyla Molly, ale ani její manžel. Kupodivu se nedostavil ani jeden z bystrozorů. To dívku zarazilo. Chtěla se na to zeptat brumbála, ale všimla si, že ten už je dávno pryč z domu.

„Severusi,“ zavolala na Snapea, který byl nejblíže. „Kde jsou bystrozoři?“

„Mají pohotovost,“ vysvětlil jediný Zmijozel na jejich straně. „Brumbál o tom mluvil, ale to jsi asi nepostřehla.“

„To opravdu ne,“ zavrtěla hlavou dívka a popadla svůj plášť, který měla hozený v předsíni.

Zamyšleně vyšla ven z domu, následována svými přáteli. Přemýšlela, co asi mají bystrozoři za akci, že nemůžou jít s nimi. Ale dlouho nad tím dumat nemohla. ani se nenaděla a stála za pozemkem svého domu.

„Siriusi?“ otočila se na svého přítele. „Mohl bys nás přemístit?“ ptala se, zatímco si nasazovala plášť s fénixem.

„Proč? To to nezvládneš..“

„Myslela jsem normálně,“ vysvětlila a mrkla na něj.

Sirius okamžitě pochopil. A Lily, která stála vedle nich očividně také, protože to pošeptala dál. Věděla, že James by byl schopen se přemístit tak, jak je to naučila Aiedail. Sirius mezitím chytl svoji přítelkyni kolem pasu a i s ní s hlasitým prásknutím zmizel. Hned na to se objevil na úplně jiném místě. A to na takovém, že to překvapilo i Karolínu.

„Ehm, Siri,“ ozvala se pobaveně dívka. „Nechci ti nic říkat, ale co tohle jako je?“ rozhlédla se kolem sebe.

Tichošlápkovi se totiž povedlo přemístit je přímo na střechu nějakého rodinného domku.

„Promiň, omlouval se Sirius. „Nějak jsem vyšel ze cviku. Ale mohlo to dopadnout i hůř,“ pohlédl dolů.

Karolína se tam také podívala a zarazila se. opět se přemístili do rozjetého boje. Všude kam se podívala viděla samé černé hábity a bílé masky.

„Kde jsou ostatní?“ zeptala se s obavami.

„Netuším,“ zamumlal Sirius, ale také byl znepokojený. „Přemístíme se k nim. A teď už normálně.“

„Dobře. Já jdu za Ginny a Remem. Budou určitě spolu. A ty najdi Jamese a Lil. Sejdeme se zas tady na střeše,“ řekla a byla pryč.

Sirius si povzdechl, ale pak zmizel stejně jako ona. Na střeše domu po nich zůstal stříbrný opar, který se prolínal s tím zlatým.

Karolína se mezitím objevila přímo uprostřed boje. Jen tak tak se stačila vyhnout nějaké kletbě, která na ni letěla. Pohlédla na dvě postavy, které stály vedle ní a jemně na ně kývla. Pomocí telepatie věděla, že jsou to ti, které hledala, a tak neváhala a oba je přemístila na střechu, kde ještě před chvílí stála.

Oproti tomu se Sirius objevil na poměrně poklidném místě. Bylo vidět, že James s Lily se přemístili na mnohem výhodnější místo. Byli teprve na okraji vesnice. Ani Sirius neváhal a přemístil se s nimi pryč.

„Proč jste nás..“ začala Ginn, hned jak se objevili na střeše.

„Jen jsme se přemístili na strategické místo,“ vysvětlil Sirius.

„A co ti dole? Potřebují naši pomoc,“ odvětila Lily.

„Musíme se držet pohromadě. A protože jsme se objevili na jiných místech, museli jsme se zas dát dohromady,“ vysvětlovala Karolína a zas pohlédla dolů.

Viděla, jak jsou členové Řádu rozkouskovaní po celé vesnici. Zato Smrtijedi byli dnes nějak moc organizovaní.

„Musíme najít Belatrix. Jí a Malfoye. Bez nich budou zase ztracení.“

„Na to bych nesázel,“ odporoval jí Sirius. „Jestli se tu objeví Vold..“

„Neříkej to jméno,“ zarazila ho Ginny. „Ne teď a tady.“

Sirius jen pokrčil rameny, ale nic neřekl.

„Tak jdeme,“ rozhodla Karolína a chytla Jamese a Lily. Postupně se chytli všichni a Sirius je všechny přemístil zas dolů.

Společně se vydali vstříc nebezpečí. Karolína se neustále rozhlížela kolem sebe. Smrtijedi je zatím nechávali být. Možná to bylo jen tím, že si jich nevšimli. Možná měli na starosti něco jiného, třeba ostatní členy Řádu. ale brzo se ukázalo, že to byl jen klam. Než se naděli, před nimi se zničehonic objevila skupina asi deseti Smrtijedů.

„A hele, další ptáčci,“ uvítal je jeden ze Smrtijedů.

„Podívejme,“ promluvil pro změnu Sirius. „Další banda tupců, kteří si o sobě myslí, že jsou bůhví co. Copak po nás chcete?“

„To bys neuhodl,“ zasmála se jedna Smrtijedka. Ale nebyla to Belatrix, jak by se dalo očekávat. Tento hlas nikdo nepoznával. Nikdo až na Siriuse.

„Tak tebe bych tu opravdu nečekal,“ řekl překvapeně Tichošlápek. „Měl jsem za to, že budeš sedět zalezlá na zadku a bát se o svého nastávajícího manžela, Narciso.“

„Kdo jsi, že se opovažuješ o mě takhle…“

„Klid, Ciss,“ zarazila ji jiná postava. „Ono mu jde jen o tohle. Vyprovokovat nás. Ale mě by spíš zajímalo, kdo to je,“ přemýšlela nahlas. „Už minule nás poznali.“

„Jsme vaše noční můra, Belatrix,“ zapojil se i James. „Ostatně, jak vás minule pochválil váš pán? Po tom, co jste dostali takovou nakládačku. A hlavně Malfoy.“

„Ty jeden..“ zavrčel Lucius a dal tak o sobě vědět.

„To je mi teda partička,“ chopil se slova zas Sirius. „Celá Zmijozelská banda se dala zas dohromady. Tak to už tu máme Belatrix, Narcisu, Luciuska..Koho ještě?“ zeptal se s posměchem.

„Crucio,“ nevydržela to Bella a vyslala na Siriuse kletbu bolesti.

Tichošlápek však jen stál na místě na neuhnul. Věděl, že kdyby uhnul, trefilo by to někoho za ním. Ale když byla kletba těsně před ním, mávl hůlkou a kolem něj se objevil zářivý štít.

„A hele,“ poznamenala Belatrix kousavým hlasem. „Tak to jsi ty, ten co minule tak zřídil Luciuse.“

„Trefa, Bello. přece jen nebudeš tak blbá, jak jsem si myslel.“

„Dej si radši bacha na tu svoji přítelkyni. Nebýt toho, že jsem minule musela odejít, zkřivila bych jí ten její krásný krček.“

„Ona se ubránit umí,“ řekl Sirius klidně. „Minule byla jen trochu unavená.“

„Abys nekecal,“ rozesmála se Belatrix. „vy dva nikdy nemůžete porazit Temného pána.“

„Když si to myslíš..Já ti to vyvracet nebudu,“ ozvala se poprvé Karolína a vyslala na Smrtijedy nějaké kouzlo.

Pak už se mezi nimi strhnula pořádná mela. Vzduchem létalo jedno kouzlo za druhým. Karolína se jim jen vyhýbala, nechtěla se zbytečně unavit kouzlením a vytvářením různých štítů. Zjistila, že tentokrát jsou Smrtijedi mnohem lépe organizovaní než minule. Rozdělili se na skupinky a každá si vzala na mušku jednoho z přátel. Karolína schytala nějaké dva pro ne neznámé Smrtijedy, což ji trošku znervózňovalo. Pořád se ohlížela, kde je Bella, ale pod tou maskou ji nepoznala. uchýlila se teda ke krajnímu řešení. Mávnutím hůlky odstranila nejbližšímu Smrtijedovi masku a konečně zahlédla jeho obličej. Poznala v něm jednoho z bratrů Lestrangeových. Tipovala to na toho mladšího, Rabastana. Ale dlouho se tím nezabývala. Musela se zas začít bránit. Po několika minutách se jí podařilo odkrýt dalšího protivníka. Tentokrát to byla dívka, kterou také znala z Bradavic. Zapátrala v paměti. Věděla, že je z jejich ročníku, ale nemohla si vybavit jméno. Pak jí to sepnulo na to správné místo. Anne. Anne Greyová, tak se oba Smrtijedka jmenovala.

Kousek dál od ní bojovala Lily s Jamesem proti dalším třem Smrtijedům. Lily, která velmi dobře ovládala obranná kouzla a štíty je bránila a James složil jako útočná síla. Vypadalo to, že neschytali ty nejtěžší protivníky. Přesto jim dělalo problémy bojovat s nimi. Oba si uvědomili, že vůbec nejsou cvičení na boj. Neměli takovou průpravu jako přívrženci Pána zla. Ale zatím se statečně drželi.

Dalších deset metrů od nich se nacházel Remus a Ginn. I oni proti sobě měli tři protivníky. Jejich smůlou byl, že jejich soupeřem byl Malfoy, kterému už před nějakou dobou spadla maska z hlavy. Nebo mu ji spíš Ginny odstranila. U nich to bylo zcela naopak než u Lily a Jamese. Zde útočila dívka. A šlo jí to velice dobře. Žádná únava se na ní neprojevovala. Naopak zahlcovala Smrtijedy obrovským množstvím všelijakých kouzel. Jednoho z protivníků dokonce na nějakou dobu vyřadila z boje, když na něj poslala svoje netopýří kouzlo. Avšak nejvíc kleteb mířilo právě na Malfoye. Ginn si usmyslela, že se mu zde pomstí za to, co jí udělal už dřív. Její nenávist k němu jí dodávala sílu. A bylo vidět, že ani Smrtijedi jí nepodceňovali. Viděli na ní, že je schopná se bít až do posledního okamžiku. Do posledního dechu.

A jako poslední z šestice přátel zbýval Sirius. Na něj zbyla Belatrix a nějaký další Smrtijed. Tichošlápkovi vůbec nevadilo, že bojuje proti holce a ještě k tomu proti vlastní sestřenici. Z celé duše ji nesnášel a to se odráželo i na jeho zaklínadlech. Ovšem ani Bella ho nešetřila a používala proti němu pouze silnou černou magii. Věděla, že proti ní stojí ten, se kterým minule bojoval Lucius. Věděla, že je jedním z nositelů živlů. O to větší byla její touha ho zlikvidovat. Zbavit se svého úhlavního nepřítele, to byl její hlavní cíl.

„Tak co, už nemůžeš?“ pošklebovala se, když Sirius škobrtnul o nějakou věc na zemi.

„Kdepak, Bello,“ odsekl hned. „Já jsem plnej energie. Ale zato ty potřebuješ mít za zadkem aspoň jednoho svýho poskoka, kterej by tě kryl.“

„Avada kedavra,“ vyšlo z úst jejího společníka. Sirius si tak poprvé uvědomil, že má proti sobě dvě ženy.

„A hele, takže tohle je naše milá Narciska,“ uvědomil si. „A víš že mě překvapuješ?“ začal si s ní povídat, zatímco se vyhýbal nějakému kouzlu. „Vždycky jsem si myslel, že ty jsi ta hodnější. A ejhle, jak jsem se spletl.“

„Mluvíš, jako bys nás znal,“ navázala na něj Belatrix. „Kdo vlastně jsi?“ a poslala na něj Crucio.

„Ale no tak, Bellinko, když chce člověk něco vědět, tak na toho druhého neposílá tak ošklivé kletby. To tě doma nenaučili slušnému chování? A promiň, já jsem zapomněl, jak to u vás v rodině chodí. Tam se slušné chování nevede.“

„Ty parchante,“ zaskřípala mladá Lestrangeová zuby a vyslala na něj nějaké kouzlo.

„To ty jsi tady ta špatná. Ne já. Ale já jsem si vždycky myslel, že skončíš špatně. A vida, měl jsem pravdu. Ale ty, Ciss,“ promlouval ke své druhé sestřenici, „o tobě jsem měl trochu lepší mínění.“

„Zahráváš si s ohněm,“ ušklíbla se Bella a strhla si z tváře masku. Stejně věděl, kdo je, tak proč se otravovat s tím krámem, co měla na obličeji. Trochu tak záviděla Fénixům, že mají jen ty kapuci, přes které také není vidět.

„A já myslel, že ty jsi nositelkou Země,“ hrál si na blbého. „Pletu se snad?“

„Tak to se nepleteš,“ zavrčela dívka a mávla rukou.

Kolem Siriuse se začaly ovíjet šlahouny nějaké rostliny, ale dřív, než se ho stačily dotknout, padly seschlé na zem.

„Jak?“ vypadlo z Belly.

„Jednoduše, Belatrix,“ ozvalo se jí za zády.

Za ní stála Karolína. Stále na sobě měla svůj stříbrný plášť, ale Sirius i tak poznal, že je to ona. mezitím, co si Sirius povídal se svými sestřenicemi se jí povedlo zbavit se obou svých protivníků. Ti teď leželi svázaní na zemi v mdlobách. Ovšem takových, které dokázala navodit jen ona nebo Sirius. Nutno ale podotknout, že si k tomu pomohla svým živlem. Smrtijedy velmi překvapilo, když se na ně znenadání vyvalil ze země proud vody. A než stihli zareagovat, leželi na zemi v bezvědomí.

Karolína neváhala a poslala na překvapenou Narcisu, která se po ní ohlédla, omračovací kletbu z bílé magie. Tu samou, jako použila před pár dny na hada a co před malým okamžikem seslala na Lestrangera a Greyovou. Kouzlo zasáhlo svůj cíl a nejmladší Blacková se ocitla na zemi.

„Cos jí to vyvedla?“ vřískla Bella a poslala na dívku smrtící kletbu.

„Nic hroznýho,“ vyhnula se Karolína kletbě, která se na ní řítila.

Bella se jen zmateně otočila, když na ní ze strany zaútočil Sirius. Už se ale kozlu nestačila vyhnout úplně, škrtlo jí to o rameno.

„Tomu říkám odvaha,“ zasyčela. „Útočit zezadu. Na to, že jste s Nebelvíru, tak jste pěkně..“

„Jak víš, že jsme s Nebelvíru?“ zeptala se posměšně Karolína.

„Kterej jinej blázen by se přidal k Brumbálovi.“

„Moc dobře víš, že my by jsme na téhle straně stáli i kdybychom nebyli z Nebelvíru.“

„Takže jste,“ usmála se vítězně Bella.

„Opravím tě. Byli jsme. Už jsme ze školy venku.“

„A nebude to proto, že vás vyhodili?“ zeptala se.

Pomalu jí začínalo docházet, kdo jsou tu dva. Její minulý odhad se jí vyplňoval. Nečekaně poslala na Karolínu nějakou kletbu. Opět se pustili do boje, ale stále přitom stihli vést debatu, kterou již nakousli.

„A na to jsi přišla jak?“ podivila se Greenová.

Myšlenkami se mezitím spojila se Siriusem a požádala ho, jestli by nepomohl Jamesovi a Lily. Koutkem oka zahlédla, že mají nějaké problémy. O Ginn a Remuse si starosti nedělala. Viděla, že Ginny se bije jako lvice. Ale proti druhé dvojic bylo příliš mnoho protivníků. Sirius jen přikývl a přemístil se pryč. Bella a Karolína osaměly.

„Nejsem blbá,“ ušklíbla se Belatrix. „A taky nejsem zbabělec. Na rozdíl od tebe.“

„A to usuzuješ z čeho?“ odvětila Karolína.

„Nebojím se sundat si masku a..“

„A na co ti byla, když jsme všichni věděli, co jsi zač? Tvůj milej hlásek je nezaměnitelný.“

„Aspoň dávám otevřeně najevo, na jaké straně stojím.“

„To. A díky tomu taky skončíš v Azkabanu,“ vracela jí to dívka.

„A myslíš si, že by to mělo nějaký efekt? Pán zla by si pro mě stejně přišel. Jsem jeho..“

„Nejvěrnější služebnice. Ano, to vím. ale máš pravdu. Azkaban by byl k ničemu. Ale co takhle mozkomorů polibek?“

„Mozkomoři?“ rozesmála se Bella. „Ti jsou na naší straně.“

„A ty si myslíš, že by odmítli tak chutné sousto, jako jsi ty?“

Dívky to ani nepostřehli, ale již před nějakou dobou přestaly bojovat. Sice kolem nich stále zuřila bitva, ale zdálo se, že to ani jedna nevnímá.

„Sundej si tu kápi,“ poručila jí najednou Belatrix. „Chci vědět, proti komu to bojuju.“

„Když to nedokážeš poznat sama, tak ne,“ odsekla Karolína.

„Tak fajn,“ naštvala se Bella a poslala na ni kletbu smrti.

Tentokrát to ale Karolína vůbec nečekala. Jako ve zpomaleném filmu sledovala, jak se na ni řítí zelený paprsek. Zároveň vnímala Bellin rozzářený obličej. Na poslední chvíli se vzpamatovala a uskočila stranou.

Tohle už mi nedělej,“ ozvalo se jí v hlavě.

Dívka zahlédla Siriuse, jak bojuje o několik desítek metrů dál, ale přesto ji sem tam věnoval nějaký pohled.

„Copak, nějaká pošramocená?“ ušklíbla se Belatrix.

„Fajn,“ odsekla dívka naštvaně. „Chtěla jsi vědět kdo jsem?“ zavrčela a konečně si sejmula kápi z hlavy.

„Greenová,“ zúžila oči Lestrangeová. „Myslela jsem si to.“

„Jenže myslet je houby vědět,“ usmála se Karolína a natáhla ruce před sebe.

V dalším okamžiku z nich vytryskly dva proudy vody a vytvořily kolem Belly kouli. Ta se za několik málo vteřin stala ledovým vězením. Karolína věděla, že teď má několik minut od Smrtijedky pokoj. Pokud ji teda nenapadne se přemístit. Rozhlédla se kolem sebe a viděla, že se už bojuje úplně všude. Kromě Fénixova řádu spatřila také bystrozory, kteří se sem museli před nějakou dobou přemístit. Urychleně si nandala kápi na hlavu a doufala, že ji nikdo neviděl. Z toho by byly jen problémy. A u Belatrix věděla, že to už skrývat nemusela. Byla si víc než jistá, že Lestrangeová moc dobře věděla, kdo je. I když Smrtijedka ovládala nitrobranu, proti její telepatii se bránit nemohla.

Rychlým krokem se vydala dál do bojiště. Za chvíli našla Siriuse, jak stojí proti nějakému Smrtijedovi a urputně s ním bojuje. Usoudila, že ten pomoc nepotřebuje a pokračovala dál. najednou se ale všichni Smrtijedi začali přemisťovat pryč. Karolína se zarazila uprostřed pohybu. Tohle nemohlo být jen tak. Pátravým pohledem přejela celé bojiště, kde už zbyli jen Fénixové a bystrozoři. Pomocí telepatie vyhledala své přátele a vydala se k nim. Za chvíli už byla celé šestka zas pohromadě.

„Co tohle znamená?“ zeptal se James. „Nelíbí se mi to.“

„To mě taky ne,“ odvětil Remus. „V tom je něco víc. Oni by jen tak neodešli. Bylo jich přibližně stejně jako nás.“

„Já se obávám nejhoršího,“ vyjádřila svoje obavy Ginny.

Karolína na ni zděšeně pohlédla. Hlavně, aby se nestalo to, co předvídala Ginn. On se tu nesměl objevit. On ne. Dneska sice s Belatrix moc problémy neměla, ale uvědomovala si, že spolu skoro nebojovaly. Jen si povídaly. Ale jestli se tady objeví Voldemort, tak bude všechno ztraceno. Na něj nemají. Ani oni, ani Brumbál.

Ale osud tomu tak chtěl. Opět se ozval zvuk přemisťování a uprostřed návsi se opět objevili Smrtijedi. Avšak šest přátel tam ke svému zděšení zahlédlo černý a červený opar. Bylo jim jasné, co to znamená. Lord Voldemort je tady.

Karolína se vyděšeně podívala na Siriuse. Přestože nemohl vidět její obličej, poznal na dívce, že má strach.

Tohle bude pořádnej malér,“ ozvalo se mu v hlavě.

Hlavně buď klidná,“ radil jí Sirius. „Jinak to bude opravdu pěknej průser.“

Proč myslíš, že ti je?“

Asi pro něj došla Bella,“ uvědomila se dívka. „Ví, kdo jsem.“

Jak?“

Poznala to už minule. A navíc jsem jí nahlídla do hlavy. Byla si tím úplně jistá. Už jsem se nemusela skrývat.“

Ty ses jí ukázala?“

Jo.“

Zbláznila jsi se?“

Ona už to věděla, Siri. Poznala mě už minule. Ale u tebe vůbec neví, to tě můžu ujistit.“

Skvělé,“ zamručel.

Většina Fénixů se mezitím shlukla k sobě. To samé udělali i bystrozorové, kteří se raději drželi pohromadě. Zřejmě si ještě nevšimli Voldemorta, který byl uprostřed svých Smrtijedů. Jediní, kdo stáli úplně mimo vše byli James, Lily, Ginn, Remus, Karolína a Sirius.

Najednou se hlouček následovníků Pána zla rozestoupil a vyšel z něj samotný lord Voldemort. Ginny si všimla, že ještě nevypadá tak hrozně jako v její době. Ještě neměl ten hadí obličej, na který byla zvyklá. Nebyl sice už nijak pohledný, ale tak odpuzující ještě nebyl. Jen rudé oči mu v bledém obličeji jasně zářily. Brownová si uvědomila, že Raddle ještě nemůže mít vytvořené všechny viteály. Některé mu chybí.

„To je mi to ale setkání,“ promluvil zvučným hlasem Voldemort. „Na jedné straně Fénixův řád v čele s Brumbálem a na druhé naši skvělý bystrozoři, zajisté pod velením Pošuka Moodyho, že ano?“ zeptal se posměšně. „To je mi ale milé setkání.“

„Odejdi odsud, Tome,“ vystoupil z řad Fénixů Brumbál a sejmul si z hlavy kápi. „Odejdi, dokud ještě není pozdě.“

Voldemort se rozesmál chladným smíchem, který se rozléhal po celé návsi: „Nevíte, čeho všeho jsem schopný, Brumbále. Nevíte o mě vůbec nic,“ zasyčel na něj.

„Ale já to vím,“ vyšla z Řad svých přátel Karolína a sejmula si kápi z hlavy.

Voldemort se okamžitě otočil a popošel k dívce blíž. Čekal, že se zalekne, ale ona neustoupila ani o píď. Tvrdohlavě stála na svém místě a hleděla mu přímo do očí. Kolem své mysli si vytvořila neprostupnou hradbu, aby se nedostal k jejím myšlenkám. Věděla, že je mistr nitrozpytu.

„Ale, ale, tak holčička se nám nebojí,“ ušklíbl se.

„Nevím, proč bych se tě měla bát, Tome Rojvoli Raddle,“ nazvala ho jeho pravým jménem. „Jsi jen obyčejný vrah.“

„Sama moc dobře víš, že to tak není,“ řekl tak potichu, že to mohla slyšet jen Karolína. „Moc dobře víš, jaké mám schopnosti.“

„A ty zas víš, jaké mám já,“ oplatila mu to dívka. Ale na rozdíl od něj to řekla nahlas.

„Nějak moc si dovoluješ, Karolíno,“ propaloval ji pohledem. „Přidej se ke mně a nic se ti nestane. Přidej se ke mně a společně ovládneme svět.“

„Tak na to zapomeň,“ vystoupil z řady Sirius a postavil se po boku své dívky. „Ona se k tobě nikdy nepřidá.“

Voldemort se otočil na své Smrtijedy a pohledem vyhledal Belatrix. Ta se hned objevila vedle něj.

„Takže to je ten druhý?“ zeptal se Pán zla.

„Ano, můj pan,“ odvětila pokorně Bella.

„Nositel vzduchu,“ řekl zamyšleně. „O tobě se toho ještě moc neví. Ale neboj, klidně tě zabiju i tak.“

„Chceš vědět, kdo jsem?“ zeptal se Sirius s posměchem. „Jak to, že to tvoje oddaná služebnice nepoznala? vždyť se mnou téměř vyrůstala,“ řekl s i on si sundal kapuci.

„Black?“ vyjekla Belatrix. „Ty že jsi nositel vzduchu?“

„A koho jsi čekala, Bellinko? Červenou Karkulku?“

„Ty jeden..“

„Klid, Bello,“ zarazil ji Voldemort. „Takže Sirius Black. Jako jediný z tvé rodiny ses ke mně nepřidal.“

„A jsem za to rád. Opravdu netoužím sloužit někomu jako jsi ty.“

„Pořád máš šanci to změnit.“

„To radši zemřu, než abych se k tobě přidal.“

„Tohle přání ti může hned vyplnit,“ usmál se na něj Voldemort.

„Víš, ono je hned několik důvodů, proč se k tobě nepřidáme,“ vzala si slovo zas Karolína a bez náznaku strachu si hleděla s největším černokněžníkem do očí. Ale ve skutečnosti se bála. Jen to nedávala najevo. „Tak zaprvé je to naše osobní přesvědčení. A za druhé, přece nemůžu udělat Daeamonovi tu radost, že by vyhrál sázku.“

„Sázku?“ podivil se Pán zla.

„Ty o tom nevíš?“ podivil se Sirius. „On ti to neřekl? On a Aiedail se vsadili, který z nich vyhraje. Ona nasadila nás a on zas vás. A to, že jsou ve skutečnosti něco jako manželé, to jsi taky nevěděl?“

Voldemort se na něj jen zuřivě podíval. Pak jen máchl rukou a Sirius odletěl o několik metrů dál. Karolína se na Voldemorta vyděšeně podívala. To, že bude mít až takovou moc, to opravdu nečekala. Ani si tak nevšimla, že mezi Smrtijedy a ostatními se rozpoutal opět boj. Jen zbytek jejích přátel se seskupil kolem Siriuse. Dívka zůstala sama.

Tom Raddle se na ni jen vychytrale podíval a v další chvíli se na ni řítila ohnivá koule. Karolína udělala krok vzad a vyslala proti ohni vodu, ale najednou jí něco podrazilo nohy a ona se ocitla na zemi. Teprve teď si všimla Belatrix, která se na ni vítězně šklebila. Voldemort k ní mezitím přišel a nyní se hrozivě tyčil nad ní.

„Nejsi tak silná, jak jsem si myslel,“ pronesl.

Karolína se mu opět podívala do rudých očí. Vzápětí ucítila, jak se jí někdo pokouší dostat do hlavy. Zapojila veškerou svou sílu a stavěla kolem své mysli pomyslnou hradbu. Když si ale uvědomila, že to nemá cenu, pokusila se přemístit pryč. K jejímu zděšení to ale nešlo. Vyděšeně pohlédla na Pána zla, který stál hned u ní. Ani si neuvědomila, že útok na její mysl už ustal.

„Jak to tak vypadá,“ pronesl posměšně Voldemort, „asi nějakou dobu pobudeš u mě.“

Vrhl jediný pohled na Bellu, která už stála u něj. Ta okamžitě pochopila a přemístila se. Voldemort popadl Karolínu za ruku a přemístil se s ní pryč. Teprve teď si dívka uvědomila smysl této akce. Celou dobu šli jen po ní. A podařilo se jim to.

______________________________________________________

Tak co, jak se vám konec téhle kapitoly líbí?? Pěknej, co?? =D To jsem to zas pěkně zkomplikovala!

15.12.2007 18:40:01
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one