My world of fantasy...

62. KAPITOLA - VĚZNI Z AZKABANU

Lidi, stal se zázrak. Já tu kapitolu konečně dopsala..Po jaké době. Ale že mi to dalo práce. Dneska se tím mořím celý den, pořád se mi na tom něco nezdálo (a nezdá pořád). Je to celkově tak o ničem, krátký, ale snad to přežijete, další kapitola už by měla být lepší, o čem bude, to si z posledních vět domyslíte..=D
Tak ale nezapomeňte komentovat, ok?? =D
A jinak tahle kapitola je pro všechny čtenáře, kteří měli tu trpělivost si na to takovou dobu počkat. =D

***

„Jamesi,“ zaslechli, jen co vešli do síně a vzápětí se rozcuchanému chlapci vrhla kolem krku jeho matka. „Ani nevíš, jaký jsem o tebe měla strach,“ řekla, když ho pustila. „O vás o všechny.“

„Jsme v pořádku, mami, neboj se,“ odvětil James, ale bylo na něm vidět, že i on svou mámu rád vidí.

„Pojďte dál,“ ozval se stařecký hlas Brumbála.

Kristin Potterová tedy uhnula a nechala Karolínu se Siriusem projít. Ti se bez otálení vydali na svá místa a posadili se. Snažili se nevšímat si pohledů, které na ně vrhala většina přítomných a raději se podívali zpět na Jamese. Ten totiž stále stál u dveří a cosi si vykládal s matkou. Ta se po chvíli sebrala a posadila se zpět na své místo. Potter se pak vydal k Siriusovi a posadil se na židli vedle něj. Byla to totiž jediná volná a očividně nepatřila žádnému ze členů, všichni zde totiž byli. Cestou však nezapomněl vrhnout nehezký pohled na Snapea, který seděl vedle Karolíny.

„Tak když už jsme všichni,“ chopil se slova Brumbál, „mohli bysme konečně pokračovat v poradě. Chápu, že na ty tři určitě máte mnoho otázek, ale prosím vás, abyste to nechali až na závěr. Teď musíme řešit závažnější věci.“

Na chvíli se odmlčel a zkoumavě si pohlížel jednotlivé členy. Pak opět pokračoval.

„Jak většina z vás ví, lord Voldemort se opět projevil. Před třemi dny proběhl útok na jednu vesnici na západě Anglie. Zemřelo zde několik mudlů a jedna kouzelnická rodina. Z jistého zdroje jsem se dozvěděl, že zítra má proběhnout další útok, tentokrát na jednu menší vesničku poblíž Londýna. Žije tam několik kouzelnických rodin.“

„Takže jde po nich,“ pochopil Gideon Prewett.

„Zřejmě,“ přikývl Brumbál. „A protože o tomhle víme, měli bychom se pokusit tomuto masakru zabránit. Rodiny varovat nemůžeme, Voldemort by mohl přijít na náš zdroj a..“

„Takže jestli to správně chápu, tak si zítra všichni oblékneme ty bílý hábity, přemístíme se tam někam a zlikvidujem Smrtijedy?“ otázal se Sirius.

„Ne,“ zamračila se profesorka McGonagallová. „My se přemístíme do tý vesnice a vy zůstanete tady na ústředí. Teprve dneska jste se probrali z bezvědomí a podle madame Pomfreyové se ještě několik dní nemáte namáhat. A boj se Smrtijedy rozhodně k námaze patří.“

„To není fér,“ postěžoval si Sirius Jamesovi.

„Bude to tak lepší,“ souhlasil s Minervou Brumbál. „Kdyby vás zajmuli, bylo by z toho spoustu problémů.“

„Jo, a Voldemort by přímo skákal radostí,“ utrousila ironicky Karolína. „Jako by mu nestačilo, že jsme kvůli němu skončili v Azkabanu,“ dodala sama pro sebe.

„Kvůli němu?“ zareagoval okamžitě Snape, který její slova zaslechl. „Proč kvůli němu, myslel jsem že ministerstvo..“

„To by na nás nikdy nepřišlo,“ zakroutila hlavou dívka. „Někdo nás udal, a ten někdo byl Petr. Vždyť i ti lidé z ministerstva byli stoprocentně Smrtijedi. Minimálně ten Walter.“

„Taky si to myslím,“ přikývl Brumbál. „Když nemohli dostat slečnu Lupinovou, tak se aspoň zbavili těch, kteří ji chránili. Ale zůstává pro mě záhadou, proč o tu dívku tolik stojí.“

„Oni ji pořád chtějí získat?“ podivil se Sirius.

„Za tu dobu, co jste byli v Azkabanu, se o to pokusili dvakrát,“ ozvala se Molly Weasleyová. „Jednou byli ve škole a pokoušeli se jejího bratra vydírat. A pak byli i u nás.“

„Cože?“ vyjekla Karolína. „A nestalo se..“

„Všechno je v pořádku, nemusíš se ničeho obávat,“ uklidňovala ji Andromeda. „Molly nám dala včas vědět a Cornelii jsme stačili přesunout ke mně domů.“

„A co když se pokusí..“

„Neboj, nezjistí, že je u nás,“ usmála se Tonksová. „Pomocí kouzel jsme jí trošku změnili vzhled a navíc jí vydáváme za naši neteř, které zemřeli rodiče, takže se o ní teď staráme my. Nikdo nepřijde na to, že je to podfuk.“

„Když myslíš,“ odvětila Karolína, ale stále nebyla zcela přesvědčená o tom, že bude Remusova sestra v bezpečí.

„A nic jiného se tu mezitím nedělo?“ otázal se Sirius.

„Nic zásadního. Tak dlouho jste zas pryč nebyli,“ zabručel Moody. „Krom toho, že v posledních několika dnech jste úplně zaplnili noviny články o vás..“

„A na kolika jsme byli stránkách?“ vyhrkl Sirius a James naráz.

Po téhle větě se dala celá místnost do smíchu. Bylo absurdní, že ti tři se dostanou z Azkabanu, ze kterého ještě nikdo neutekl, a první co je zajímá je, na kolika stránkách v novinách byli.

„První den asi tak na deseti,“ řekla s úsměvem profesorka McGonagallová.

„Tak vidíš, já ti říkal, že to bude na těch deseti stránkách,“ otočil se Sirius na Dvanácteráka. „A ne na nějaké straně pět.“

„Co tam o nás psali?“ zeptala se místo toho Karolína.

„Tak o tom, že jste utekli, proč jste tam vlastně byli, všechno, co se o vás dozvěděli, teorie o tom, jak se vám podařilo utéct..“ začala vyjmenovávat Andromeda.

„Někteří vás považují za příznivce Voldemorta, že ten vám pomohl utéct,“ zamračil se Moody.

„Ten?“ ušklíbl se pohrdavě Sirius. „Ten nám to naopak zkomplikoval, hajzl jeden.“

„Siriusi,“ sykla na něj varovně Greenová.

„Zkomplikoval?“ chytil se toho hned Fabian Prewett? „Jak zkomplikoval?“

„Jaké je zabezpečení Azkabanu?“ odpověděla otázkou Karolína a podívala se na Moodyho, u kterého předpokládala, že to bude vědět.

„Nedá se tam přemístit, v určitých částech se nedá přeměnit do zvěromágské podoby, tam jste asi byli vy, a samozřejmě jsou tam mozkomorové a hlídači.“

„A to, že se tam nedá kouzlit, jen určití lidé se speciálními hůlkami a to, že když vkročíte do vody v okruhu několika kilometrů, tak se ozve varovný signál, to je taky standardní zabezpečení?“ nadzvedla dívka obočí.

„Ne, to teda nepatří,“ zamumlal Moody. „Tohle tam nikdy nebylo, ještě na loňské kontrole bylo vše tak, jak jsem povídal. Zřejmě muselo dojít ke směnám.“

„To určitě. Hlavně, když to tam začaroval Voldemort nebo někdo z jeho lidí.“

„Proč si tohle myslíš?“ otázal se Brumbál s podezřívavým pohledem.

„Tohle vím. Ta magie, co tam je, rozhodně nepatří k běžné. Tohle používá jen Voldemort a jeho nejvěrnější. Nikdo jiný. Podle mě tam chce dostat co nejvíce nevinných lidí, kteří by mu mohli překážet a kromě toho se taky ujistit, že pokud by někdo z jeho Smrtijedů skončil ve vězení, mávnutím ruky ho dostane zpět.“

„Pokud je to, co říkáš pravda, tak máme dost velký problém. Azkaban jsme považovali za jedno z nejbezpečnějších míst v Anglii spolu s Ministerstvem, Bradavicemi a Mungem.“

„Tak ministerstvo už taky moc bezpečné není,“ povzdechla si profesorka McGonagallová. „Vždyť i tam má lidi.“

„A v Bradavicích také,“ dodala Andromeda.

„Tak to jsou jen studenti,“ řekla Kristin Potterová.

„Ale to my jsme taky, mami, “ ozval se opět James. „A jak vidíš, tak už nás považují za hrozbu a dali nás rovnou do vězení. A pokud ty ve škole cvičil Malfoy s Blackovou, tak asi nebudou zrovna bezmocní.“

„To ne, slečna Blacková s panem Malfoyem byli vždy velmi nadaní studenti,“ souhlasil Brumbál. „A bohužel se oba dva přiklonili k temné straně.“

„Tak taky Zmijozeláci,“ ušklíbl se James a hodil přitom nepěkný pohled na Snapea, sedícího jen pár míst od něj.

„Je jedno z jaký si koleje,“ nesouhlasila s ním Karolína. „Petr je taky v Nebelvíru a podívej se co z něj je.“

„Pettigrew je výjimka. Nechápu, jak jsme si mohli hřát na prsou takového hada.“

„Ehm, nerada vás přerušuji, ale neměli bychom řešit závažnější věci, než z jaké koleje pocházejí Smrtijedi?“ připomněla se McGonagallová.

„Ach ano, Minervo, máte naprostou pravdu,“ pousmál se ředitel školy. „Takže se vrátíme k tomu zítřku. Mělo by to být ve večerních hodinách, až budou všichni doma. Takže kdo bude zítra moci, tak se sejdeme v pět tady na ústředí. Pláště a přívěšky samozřejmě s sebou. Odtud se pak přemístíme rovnou na místo. Hromadně. Bude to tak nejlepší. Má k tomu někdo připomínky?“

„Co budeme dělat my?“ nenechal na sebe dlouho čekat Sirius.

„Vy budete tady a kdyby se něco dělo, tak vám dá někdo vědět. Je možné, že budeme mít raněné, takže se o ně budete moci postarat.“

„To těžko,“ zabručel James. „Nemáme hůlky.“

„A vida, na to jsem úplně zapomněl,“ plácl se do čela Brumbál. „Nějaké jsem vám sehnal, jen doufám, že vám padnou. Potom vám je dám,“ odmlčel se. „Takže zítřek bychom měli. To by snad zatím bylo všechno. Nebo má někdo nějaké připomínky?“ rozhlédl se po místnosti. „Když ne, tak asi můžeme dnešní poradu rozpustit, jen ještě oficiálně přijmeme pana Pottera, který projevil zájem být v Řádu také.“

„To snad ne,“ zhrozila se Kristin Potterová. „Nemůže přece..“

„Mami, do školy se teď vrátit nemůžu, ven taky ne, když budu v Řádu, aspoň budu užitečný,“ přesvědčoval matku Dvanácterák.

„Tak dobře,“ kapitulovala Kristin. „Vidím, že už ti to stejně nerozmluvím.“

Během následujících pár minut všichni trpělivě čekali, než bude i James Potter součástí jejich tajného spolku. Když se vrátil odněkud z haly, na rtech mu hrál veselý úsměv a na krku se houpal zlatý fénix.

„Tak myslím, že to už je všechno a my se můžeme zas rozejít. Pokud teda nemáte na ty tři nějaké otázky,“ mrknul Brumbál na Jamese, Karolínu a Siriuse a v očích se mu objevili jeho pověstné jiskřičky.

V následujících několika minutách byli přátelé zahrnuti desítkami otázek. Týkali se všeho možného. Jak to vypadá v Azkabanu, jak tam dokázali vydržet, jak se jim podařilo utéct a soustu dalších věcí. Karolína na vše trpělivě odpovídala, i když občas musela pravdu trochu pozměnit. Sirius a James se po chvíli radši vypařili z místnosti a nechali v tom Greenovou samotnou. Než odpovídat na takovou spoustu věcí, to radši zbaběle prchnou pryč. I když..oni to zbabělostí nenazývali, řídili se heslem: Moudřejší ustoupí nebo aspoň zdrhne.

Po nějaké půlhodině se Karolína konečně dovlekla zpět do pokoje. Hned ve dveřích šlehla po klucích, kteří se rozvalovali na posteli, naštvaným pohledem.

„Tak to vám pěkně děkuju, takhle mě tam nechat.“

„My na něco takového nemáme nervy,“ vysvětloval Sirius. „Ještě bysme se nějak podřekli a co potom. Co to vlastně táhneš?“ všimnul si.

„To vám posílá Brumbál, že by vás to mohlo zajímat,“ a hodila na postel několik výtisků Denního věštce.

Jak James, tak Sirius se na noviny okamžitě vrhli. Každý popadl nějaký výtisk a bez otálení se dali do čtení.

„Tak tohle je dobrý,“ ozval se po chvíli James. „Poslouchejte. Útěk z nejstřeženějšího vězení na světe. Dnes v noci utekla z azkabanského vězení trojice bradavických studentů, kteří byli před několika dny odsouzeni na tři roky za neregistrované zvěromágství. Ministerstvo po nich už od časných hodin ranních pátrá, ale zatím bez úspěchu. Zároveň také vyšetřují, jak se jim podařilo dostat z jejich kobek, které byly několik desítek metrů nad zemí. Bystrozorové se domnívají, že jim pomohl někdo zvenčí. Ve všech celách se totiž našly probourané zdi, což muselo být jistojistě uděláno pomocí kouzel. Za jejich komplice je považován některý ze Smrtijedů, který tak učinil na příkaz Vy-víte-koho. Podrobnosti na straně dva. Hustý, co?“

„No počkej, já tu mám něco lepšího,“ zazubil se Sirius. „Sirius Black, vězeň z Azkabanu, patřil na škole z jedním z nejžádanějších studentů.“

„Jedním z nejžádanějších? Snad nejžádanějším, ne?“ smál se James.

„Nepřerušuj. Na škole nyní panuje smutek. Většina studentek truchlí po jejich idolu, který je momentálně zavřený v azkabanském vězení. Ačkoliv již přes půl roku chodí s Karolínou Greenovou, taktéž jednou ze zavřených, dívky z Bradavic stále nepřestávají doufat, že ho jednoho dne omrzí a ony tak budou mít možnost ukořistit ho pro sebe. Při rozhovoru se jich několik dokonce rozplakalo, když jsme se o něm zmínili. „Je to ten nejhezčí kluk, kterého jsem kdy potkala,“ tvrdí jedna studentka z Havraspáru. Její kamarádka dodává: „Někdo jako je Greenová si ho nezaslouží.“ Ale není to jen Sirius Black, koho Bradavický hrad postrádá. Celému Nebelvíru chybí také James Potter, třetí z vězňů a zároveň nejlepší chytač na škole. Pokusili jsme se zastihnout slečnu Lilyan Evansovou, se kterou v současné době Potter chodí, ale marně. Jakmile Lily, jak jí všichni říkají, zjistila, že s ní chceme udělat rozhovor, ukryla se v jedné z věží, kde údajně žil Black společně se slečnou Greenovou. Atd atd..“

„No vidíš, aspoň někomu chybíš,“ zakroutila hlavou Karolína.

„Tohle už se ti tolik líbit nebude, Tichošlápku,“ ozval se James zpoza novin. „Sirius Black, idol dívčích srdcí, je považován za následovníka Vy-víte-koho. Ačkoliv pan Black jako jediný z jeho rodu chodí do koleje Nebelvír..“

„Kecy.“

„Ticho. Do koleje Nebelvír a jeho rodina ho údajně odvrhla, teď se našli skutečnosti, které ukazují, že to po celou dobu byla jen zástěnka a on se svou rodinou vychází opravdu dobře a stejně jako oni plně sympatizuje s Pánem zla.“

„To je dobrý, víc už slyšet nepotřebuju,“ zarazil ho Sirius. „Zase jen snůška keců, co si ministerstvo nebo sám Věštec vymyslelo. Většina toho, co napsali, jsou jen nesmysli. Tohle ani nemá cenu číst.“

„To souhlasí,“ přikývla Karolína. „Tady nás všechny obviňují ze Smrtijedství. A všude jsou naše podobizny, snaží se nás opravdu najít. Jako bysme byli nějací zločinci.“

„No, tak ale něco z budoucnosti se přece jen vyplnilo,“ dumal Tichošlápek. „Přece jen jsem Vězeň z Azkabanu.“

„To jo, to jsi,“ usmála se dívka. „A nejen ty.“

„Blbý na tom je, že teď nemůžeme ani vytáhnout paty z domu,“ mračil se James. „Všude nás poznají. Navíc vědí, že jsme zvěromágové, takže to je taky v háji.“

„Ale nevědí, v co se měníme.“

„A ty si myslíš, že to Červíček Voldymu neřekl? Určitě mu napráskal všechno, co věděl. I to, že dokážeš měnit tu podobu, jako zvěromág.“

„Hmm, to je pravda,“ povzdechla si Karolína. „Tohle je fakt totálně v háji. Jak máme najít a zničit ty pitomý viteály, když musíme dřepět tady?“

„Hele, a co si pořídit takové hábity, jako má Řád, jen trochu jiný, a vystopovat jako Záhadné trio?“ navrhl Sirius.

„A ty si myslíš, že ostatním nedojde, že jsme to my?“ zatvářila se nepřesvědčeně dívka.

„Prosím tě, to si nikdo nedá dohromady. A navíc, ty pitomý viteály nebudou na veřejných místech..“

„To asi ne,“ připustila dívka. „Ale stejně nebude lehké je najít. Víme o medailonu, ten by měl být v jeskyni. Prsten by mě být v domě Gauntů. Meč v moudrým klobouku. Ale jak ho z něho dostaneme..“

„Jednoduše. Prostě si klobouk půjčíme, vypravíme se do Tajemné komnaty a pak se pokusíme zabít baziliška a přitom ten meč vytáhneme z toho opelichaný čapky,“ navrhl James.

„A jak přiměješ ty dveře, aby se ti otevřely?“ podivila se Karolína. „Protože já hadí jazyk neovládám. Ale pokud ty ho..“

„Dobře, blbej nápad,“ přiznal Potter a podrbal se na hlavě. „Tak prostě tomu klobouku řeknem, ať nám ho dá a hotovo.“

„No, jasně. A on nám ho jen tak vydá. Ale to teď necháme být. Horší to bude s deníkem a pohárem. Ty bude mít Voldemort asi ještě u sebe.“

„No tak zajmem některýho Smrtijeda, vytlučem z něj, kde že má Voldy to svoje sídlo a ukradnem mu to,“ napadlo Siriuse.

„Tak to bude opravdu nenápadný. Jen tak si tam přijdeme a ukradneme to.“

„A pro ne?“ divil se James. „Třeba by to vyšlo.“

„A třeba ne. To je moc velké riziko. A třeba už ten deník vůbec nemá, třeba už ho dal Luciusovi.“

„Tak vykradem Malfoye, no,“ pokrčil rameny Sirius. „To bude mnohem lehčí než Voldemorta.“

„Hele, a nechcete třeba nejdřív zjistit, kdo je ten čtvrtý živel?“ vzpomněl si Potter. „Mě by to totiž zajímalo, kdo by to mohl být.“

„To mě taky,“ přikývla Karolína. „Já osobně bych to tipla na nějakou ženu.“

„A to proč?“ nechápal Black.

„Tak koukej. Máme být čtyři. Kdyby to bylo dva na dva, dávalo by to smysl. Bylo by to úplně vyvážené. A pak, já jsem voda, ta je ženského rodu, vítr a oheň zas mužského. A země je zas ženského. Takže by to i vycházelo.“

„Tys nad tím asi dlouho přemýšlela, co?“ došlo Siriusovi.

„Docela ano,“ přiznala dívka. „Hlavně v Azkabanu. Ale nenapadá mě, kdo by to mohl být. Voldemort by vedle sebe nesnesl někoho slabého. A určitě bude v jeho řadách..“

„Belatrix,“ vydechl James. „Je to Belatrix Blacková.“

„Cože?“ vyjekl Sirius. „Jak si přišel na ni?“

„Já nevím, prostě mě to napadlo,“ pokrčil Potter rameny. „Ale když si to tak vezmete, tak Blacková je v kouzlení dost dobrá, o tom není pochyb. A je Voldemortovi pln oddána. Lepšího kandidáta na čtvrtý živel nenajdeš.“

„A co když je to úplně někdo neznámý? Koho jsme ještě nepotkali,“ zapochybovala Greenová.

„Nesmysl. Určitě je to ona,“ stál si za svojí pravdou James. „V tomhle se nemýlím, jsem si úplně jistý.“

„Jestli je to ale opravdu ona, tak to jsme pěkně v háji,“ připustil Sirius. „Bella je v černý magii dost dobrá a jestli ještě má schopnosti jako máme my, tak proti nim nemáme šanci.“

„Jenže nás je šest,“ podotkla Karolína. „A tak špatní taky nejsme. Oni mají černou magii, my zas bílou. Nevím, proč by ta jejich měla být lepší. A živly už taky docela dobře ovládáme, jen se v tom musíme víc pocvičit. A zlepšit si kondičku, v poslední době jsme to dost zanedbávali. A hlavně se ostatní budu muset naučit to co my, pak budeme mít mnohem větší šanci na úspěch.“

„Ty moc věříš ve vítězství dobra,“ povzdechl si Sirius.

„Protože my tohle vyhrajeme. I když už vědí, kdo jsme, tak my to víme taky. A s pomocí Řádu můžeme Voldemortovi ničit jeho plány. Přece se nezaleknem. A vůbec už ne někoho, jako je Bella.“

„Neznáš jí,“ připomněl jí James.

„Ale trochu přece. Nechá se snadno rozčílit. V tom je její slabost. A ten její pán je na tom úplně stejně.“

„A Sirius a já taky,“ připomněl jí James.

„Ale no tak, vy to vzdáváte moc předčasně. Aspoň se o to musíme pokusit. Vždyť jsem tady právě kvůli tomu. Aiedail věděla, co dělá, proč si zvolila právě nás. My to dokážeme, uvidíte.“

„Ty jsi opravdu přesvědčivá,“ usmál se Sirius, naklonil se k dívce a zlehka ji políbil. „Už tomu dokonce i věřím, přestože jsem na chvíli zapochyboval. Zítra to těm Smrtijedům nandáme a žádnej Brumbál nás nepřesvědčí, abychom zůstali tady. My těm prašivým Smrtijedům nakopeme zadky, viď Jamesi.“

„Že váháš brácha,“ zazubil se na něj Potter. „Oni teprve poznají, kdo jsou Vězni z Azkabanu.“

Při téhle myšlence se všichni tři rozesmáli. Všechny pochybnosti byly zas zahnány a oni opět věřili v to, že dobro zvítězí. A navíc se těšili na další den. Konečně se budou moci utkat s těmi, kdo stojí na druhé straně. S těmi, kdo poslouchají jejich protivníky. A navíc jim to natřou ti, které má celý národ za Smrtijedy. Za vězně z Azkabanu.

20.10.2007 17:41:12
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one