My world of fantasy...

59. KAPITOLA - TRESTNÍ ŘÍZENÍ

Takže je tady další kapitolka..možná vás trošku zaskočí, ale i přesto doufám, že se bude líbit, protože se v ní konečně začíná něco dít.

***

Během víkendu musel Remus kompletně vyklidit dům po svých rodičích. Karolína se Siriusem, kteří jediní mohli opouštět školu, mu v tom ochotně pomáhali. Ale moc si toho nebral. Jen si sklidil věci ve svém a Corneliiným pokoji. Všechno to pak zmenšili a prozatím uskladnili v Karolínině bytu.

V neděli, kdy všech šest přátel sedělo v Komnatách, kam se na nějakou dobu přestěhoval i Remus, James, Lily a Ginn, k nim přišla nečekaná návštěva. Do školy dorazila Molly Weasleyová, která se od svého manžela dozvěděla, jak ministerstvo usilovalo o Cornelii. Karolína se s ní vřele přivítala a pozvala ji dál. Představila ji ostatním a vyzvala ji, ať se posadí. Molly se pak otočila na Remuse a nabídla mu, že kdyby chtěl, může jeho sestra žít u nich. Zmínila se i o tom, že má dva syny v jejím věku a tak by nebyl problém, kdyby bylo v domě další dítě. Lupin se samozřejmě zdráhal, nechtěl svěřit Cornelii pro něj úplně cizím lidem a také tím nechtěl nikoho otravovat, ale když se za to začala přimlouvat i Karolína, svolil. Ale nedovolil ženě, aby dívku živila a sliboval, že jim dá nějaké peníze. Došlo mu, že bude nejlepší, když odsud dívka odejde co nejdříve. Další den už jim opět začínala škola a na Cornelii by nikdo neměl čas. Svoji sestru tedy sbalil a pak spolu odešli s paní Weasleyovou. Asi po dvou hodinách se vrátil. Bylo na něm vidět, že je spokojený s tím, kde bude jeho sestřička bydlet. Viděl rodinné poměry u Weasleyových. Sice byli chudí, ale měli své děti rádi a snažili se jim dát vše, co potřebovali.

Pondělní vyučování pak proběhlo naprosto v pořádku a celá šestka se opět shromáždila u Siriuse a Karolíny.

„Hele, jakej myslíte, že byl Voldemort na škole?“ napadlo Jamese.

„Prej býval dost hezkej,“ odvětila Karolína.

„Tak to jsem zrovna vědět nechtěl,“ zamračil se Potter. „Myslel jsem chování a tak.“

„Už tehdy byl zlý,“ zapojila se Ginn. „Vůdce, kolem kterého se shromažďovali ostatní zmijozelští. Někteří z nich se pak stali prvními Smrtijedy.“

„Stejně si ho nedokážu představit jako studenta,“ zakroutila hlavou Lily.

„Já si ho zas nedokáži představit,“ ozval se Sirius, „jak se vede po chodbě s nějakou holkou.“

„Myslíš, že nějakou měl?“ nadhodil James.

„Co já vím. Třeba má i manželku a hromadu dětí,“ napadlo Blacka.

Všichni se rozesmáli. V duchu si představovali Voldemorta s dítětem.

„Hele, dokážete si ho představit, jak vede svého syna za ruku do školy?“ smál se Potter.

„Vidím to přímo před očima,“ zubil se Remus. „Ulice je prázdná, všichni se jim snaží uklidit z cesty. A ten malej celou dobu brečí.“

„Jo, protože mu tatínek nechce dát na hraní plyšového medvídka, ale živého hada,“ dodala Ginny.

„Chudinka malinkej,“ politovala ho Karolína. „Ale co kdyby měl dceru? Takovou malou, rozkošnou blondýnku s copánky.“

Sirius se zasmál: „A ta holka..“

Ale v tom jejich smysluplný rozhovor vyrušilo otevření vchodu. Dovnitř vešel Brumbál a spolu s ním další tři lidé. Jednoho z nich poznávali, byl to Walter.

„Dobrý den, profesore,“ pozdravila Karolína. „Dobrý den,“ kývla i na ostatní.

„Dobrý den,“ pousmál se Brumbál. „Tito pánové by s vámi rádi mluvili. Nechám vás o samotě, jen jsem je doprovázel,“ a odešel.

Trojice mužů bez vyzvání vešla do pokoje. Nenápadně se tu rozhlíželi a pak se zaměřili na přítomné studenty.

„Na příkaz vedoucího oddělení pro ochranu dětí bez domova a oddělení bystrozorů mám odsud okamžitě odvést slečnu Cornelii Lupinovou. Zjistili jsme, že peníze, které pan Lupin vlastní nejsou získané legální cestou, stejně jako byt. To všechno mu bude odebráno a on půjde za své činny do vězení,“ řekl nepříjemným hlasem jeden z mužů.

„Co prosím?“ vyhrkla Karolína. „Nechápu jak to myslíte, pane..“

„Flanders.“

„Peníze, které jsou na účtu pana Lupina pocházejí z mého trezoru a..“

„V tom případě zatýkáme i vás,“ přerušil ji druhý muž. Walter se jen spokojeně usmál.

„Ale..“ začal Sirius.

„ Mlčte, pane Blacku!“ osočil se na něj Flanders.

„Za co nás máte zatknout?“ nedala se Karolína.

„Vlastnění neregistrovaného bytu, nečestně nabytý majetek, nedovolené opouštění školy, přemisťování se, aniž byste měla splněné zkoušky, obývání jiných prostorů, než jsou vyhrazené pro studenty,“ vyjmenovával Walter a spokojeně si prohlížel vyděšené obličeje šesti studentů. „Pak máme také informaci, že jste neregistrovaný zvěromág, pan Lupin je vlkodlak a podle zákona nesmí někdo takový studovat na škole..“

„Ale..“

„Nepřerušujte mě. Pan Lupin je také obviněn z krádeže majetku, který podle závěti patří Jonu Fordovi..“

„Ale..“

„A abych nezapomněl, pan Black a pan Potter jsou taktéž podezřelý z toho, že jsou neregistrovaní zvěromágové. Takže vy všichni teď půjdete se mnou, jste předběžně zatčeni,“ dokončil svou řeč Walter.

„Nemůžete nás jen tak zatknout. Na to nemáte právo,“ hádal se Sirius.

„Ale mám, pane Blacku, mám,“ zašklebil se třetí muž. „Jako bystrozor mám možnost vás zatknout. Obzvlášť, když vy a slečna Greenová jste podezřelí ze Smrtijedství.“

„Cože?“ vyjekla Karolína. „Nikdy jsme..“

„Mlčte. Bez odporu teď půjdete s námi. Jakýmkoliv pokusem o útěk si všechno jenom zhoršíte. A teď jděte,“ pobídl je.

Remus s Jamesem se jen vyplašeně podívali na Ginny a Lily, které s otevřenou pusou hleděli na to, co se tu právě událo. Ani Karolína se Siriusem na tom nebyli o nic lépe. Oba byli mimo z toho, co se tu odehrálo. Nechápali, jak je můžou obvinit z něčeho takového. To už je však muži vystrkovali z místnosti.

„A pane Lupine, kde je vaše sestra?“

„Už tu není.“

„Kde ji najdeme?“

„Nevím. Na to se budete muset zeptat profesore Brumbála,“ zalhal bleskově Remus. Aspoň aby ona z toho vyvázla.

„Za ním si dojdeme později,“ rozhodl Walter. „Tak jděte!“

Karolína se naposled otočila na Ginny a Lily.

Běžte za Brumbálem,“ řekla jim v duchu. „Nesmíte nikomu říct, kde je Cornelie. Někdo nás prozradil.“

Víc toho už nestihla, protože vchod do jejich domova se uzavřel. Všichni pak poslušně klusali před trojicí mužů z ministerstva. Nevěděli, co je čeká. Ale hodlali se tomu postavit čelem. Věděli, že jsou nevinní. Teda až na to zvěromágství. To jim všem lámalo hlavu. Po chvíli už vyšli z hradu. Těžce nesli pohledy ostatních studentů, kteří se procházeli venku. Obzvlášť těch ze Zmijozelu, kteří se tvářili vyloženě potěšeně. A pak to Karolíně docvaklo.

Siriusi,“ ozvala se vyděšeně svému příteli, „on o nás ví. Voldemort o nás ví.“

Ale jak..“

Nevím, ale koukni, jak jsou ti Smrtijedi potěšení, když nás takhle vidí.“

To nevypadá dobře,“ strachoval se Sirius. „Z toho se jen tak nedostanem.“

„Chyťte se toho,“ poručil jim Flanders, když došli za hranice bradavických pozemků.

Vrazil jim do ruky starou botu. Uposlechli a pak už jen ucítili známé trhnutí za pupíkem. Objevili se až na ministerstvu. Tam se jich ujala nějaká skupina lidí, pravděpodobně bystrozorů. Dovedli je do cel předběžného zatčení a bez jediného slova jim vzali hůlky a všechno, co měli po kapsách a zamkli je.

Karolína se posadila na zem. V cele byla sama, stejně jako všichni ostatní, ale dělily je od sebe jen mříže.

„Myslíte, že se z toho dostaneme?“ zeptal se po chvíli Remus.

„Určitě. Nic na nás nemají,“ řekl Sirius pevně.

„Brumbál nám pomůže. Nenechá je, aby nás zavřeli,“ prohlásila Greenová.

„A co když ne? Co pak?“ strachoval se James.

„To se nestane,“ stála si za svým dívka. „Ale ON už o nás ví, nevím, jak se to dozvěděl, ale ví o nás.“

„Petr,“ vyhrkl po chvíli Remus. „Vždyť on jediný ví, že jsme..ty-víš-co.“

Sirius, který až doposud přecházel po své cele strnul: „Ten hajzl,“ pronesl nenávistně.

„Co myslíte, že se s námi stane?“ změnil téma James.

„Nevím,“ povzdechla si Karolína. „Ale pravděpodobně to bude trestné řízení. Remusi, ty budeš muset zapojit své schopnosti. Zkoušel si to, víš jak na to. Já a Sirius jsme taky v suchu, od nás se nic nedozví. Ale James..“ věděla, že on nemá nic, čím by si mohl pomoci, ani schopnost uzavření mysli, ani telepatii. Oni tři mohli blokovat svou mysl, ale on ne.

„Neměli jste nám nic říkat,“ zašeptal Remus.

„Pozdě,“ povzdechl si Black a opět začal přecházet kolem dokola.

„Stejně nám to nepomůže. Stačí jim jediné kouzlo a uvidí, co jsme zač. Navíc mohou použít veritasérum. Pak budeme úplně v háji,“ došlo Karolíně.

„Brumbál nám nepomůže,“ zašeptal Lupin. „Třeba ho ani nepustí do síně.“

„Toho se právě obávám. Sami to ale nezvládneme.“

„Táta s mámou se z toho zblázní,“ řekl najednou James, který vůbec nevnímal, o čem si povídají. „Určitě už to ví.“

„Jamesi,“ přesunula se Karolína na druhou stranu svého vězení a chytla Jamese za ruku. „My se z toho dostaneme.“

„Ty tomu věříš?“

„Ano,“ usmála se na něj, přestože jí do smíchu vůbec nebylo. I ona se obávala nejhoršího. „Nemůžou nás jen tak poslat do vězení.“

„Kéž bys měla pravdu,“ povzdechl si Potter. „Aspoň, že Lily a Ginn nezatknuli. To by to bylo ještě horší.“

„To máš pravdu. Doufám, že ty dvě šly hned za Brumbálem. Jestli jo, tak on nás v tom určitě nenechá. Přijde sem a odvede nás zpátky do školy,“ doufala Greenová. „Musí.“

„Kdy myslíte, že to proběhne?“ zeptal se Remus.

„Doufám, že co nejdřív. Nechce se mi tu trčet,“ zaškaredil se Black.

„To nám taky ne. Ale obávám se, že tu budeme přes noc. Už je pozdě, polovina zaměstnanců už je doma. A pochybuji, že by zrovna teď svolávali Starostolec.“

„Bezva. Takže nejen, že tu jsme zavření, ale rovnou tu i přenocujeme. To nám mohli dát aspoň polštář,“ ztěžoval si Sirius, který byl ve velmi špatné náladě. „Fakt skvělé.“

„No tak Siri, my to nějak zvládnem,“ přesvědčovala ho Karolína.

„Chtěl bych být takový optimista jako ty,“ odvětil Black. „Vsadím se, že moji skvělí rodiče budou sedět hned v první řadě, aby se mohli pořádně pokochat tím, jak je jejich syn obžalovaný hned z několika věcí. A ani bych se nedivil, kdyby tam byla i Bella. Už vidím ten její posměšný výraz.“

„Můžeš toho laskavě nechat,“ utrhl se na něj James. „I bez tvých komentářů je to dost špatný.“

„Buďte oba tiše. Tímhle si moc nepomůžeme,“ zarazila je dívka.

Nakonec opravdu strávili noc na ministerstvu. Ani jednou se za nimi nebyl nikdo podívat, buď na ně zapomněli a nebo to dělali schválně. Dokonce ani večeři jim nepřinesli. A tak se čtveřice odsouzených uložila k spánku. Ale nikdo z nich nemohl usnout. Všichni mysleli na to, co je zítra čeká, obávali se rána. Teprve po několika hodinách se jim podařilo upadnout do neklidného spánku.

„Hej, vstávejte,“ probudil je hrubý hlas.

Karolína se pomalu zvedala ze země a rozhlížela se kolem. Okamžitě si vzpomněla na včerejšek a zamračila se. Naštvaně se podívala na toho, kdo ji vzbudil. Teprve potom se ohlédla na své kamarády.

„Tak padejte odsud. Za deset minut vám začíná řízení,“ popoháněl je hromotluk a jednoho po druhém vytahoval z cel.

Jakmile vyšli ven ze dveří, chopili se jich bystrozorové a pomocí kouzla jim svázali ruce. Pak je zavedli do výtahů a sjeli do úplně nejnižšího patra. Odtamtud se po schodištích dostávali ještě níže. Za chvíli se ocitli před vysokými dveřmi. Bystrozorové je bez váhání otevřeli a vtlačili čtveřici studentů do sálu. Posadili je na kamenné židle, kde se jim kolem rukou ovinuly řetězy. James, Remus i Sirius překvapeně vykřikli. Karolína sebou jen škubla. Tak trochu tohle čekala.

Všichni čtyři se pak rozhlédli po sále. Na lavicích před nimi sedělo asi padesát lidí. Všichni na sobě měli švestkově modré hábity se stříbrným S. Ti všichni na ně zvědavě hleděli. Po stranách síně pak seděli různí lidé, vesměs obyčejní kouzelníci. Mezi nimi také manželé Potterovi a dokonce i Belatrix Blacková, která na ně hleděla s povýšeným výrazem. Karolína zahlédla, jak na ni Sirius zlobně hledí. A nejen na ni, ale také na muže se ženou sedící vedle ní. Domyslela si, že to budou jeho rodiče, podoba by tam byla. Pak se však otočila zpět ke Starostolci.

Uprostřed první řady seděla jakási žena, v níž Karolína matně poznávala nynější ministryni kouzel. Právě ona promluvila jako první:

„Vítám vás na trestním řízení, konaném dne dvacátého sedmého září,“ začala, „vedeném proti slečně Karolíně Sarah Greenové, panu Siriusi Williamu Blackovi, panu Jamesi Alanu Potterovi a Remusi Rickovi Lupinovi. Vyšetřovatelé jsou: Millicent Samantha Bagnoldová, ministryně kouzel, Maxmilián Ferdinand Walter, vedoucí odboru pro ochranu dětí, paní Stephanie Alexandra Diceová, ředitelka odboru pro uplatňování kouzelnických zákonů. Soudní zapisovatel: Charles Michael Fox,“ dořekla a rozhlédla se po síni a pokračovala: „Obžalovaným je kladeno za vinu následující: Slečna Karolína Sarah Greenová je obviněna z: Nečestně nabytého majetku a peněžního obnosu, přemisťování se, aniž by měla složené zkoušky, nedovoleného opuštění školy, obývání prostorů, které nejsou vyhrazené pro studenty. Pan Remus Rick Lupin je obviněn ze spolupráce s obžalovanou, krádeže majetku, který patří Jonu Fordovi a ukrývání své sestry. Navíc jako vlkodlak nesmí studovat na žádné škole čar a kouzel. Panu Siriusi Williamu Blackovi a panu Jamesi Alanu Potterovi je kladeno za vinu to, že jsou oba neregistrovaní zvěromágové, stejně jako slečna Greenová. A všichni čtyři jsou podezřelí ze spolupráce s Tím-jehož-jméno-nemůžeme-vyslovit,“ domluvila.

Síní se nesl vzrušený šepot a všichni si prohlíželi studenty Bradavické školy. Většina s opovržením.

„Nuže,“ ozvala se opět ministryně kouzel. „Začneme se slečnou. Jste Karolína Sarah Greenová, bydlištěm v South Street tisíc devadesát osm?“

„Ano,“ odvětila Karolína.

„Přemisťovala jste se někdy, přestože nemáte složené zkoušky?“

„Ne,“ zalhala dívka a podívala se ženě přímo do očí.

„To lže, ctihodnosti,“ zasáhl Walter. „Máme svědka, který ji viděl. Můžu ho předvést?“

„Samozřejmě. Předveďte ho.“

Do síně vstoupil chlapec, ve kterém Karolína matně poznávala nějakého studenta Zmijozelu. Jeden z členů Starostolce okamžitě vyčaroval poblíž obviněných křeslo.

„Posaďte se,“ vyzvala ho ministryně. „Celé jméno?“

„Brian Augustus Grey.“

„Tvrdíte, že jste viděl slečnu Greenovou, jak se přemisťuje?“

„Ano madame.“

„Můžete nám říct kdy a jak se to stalo?“

„Bylo to ještě před prázdninami,“ rozpovídal se chlapec. „Ten jsme zrovna měli výlet do Prasinek. Setkala se tam s Blackem. Když ten odešel, přemístila se pryč.“

„Můžete nám to popsat?“

„Ano. Zničehonic zmizela a zůstal po ní jen stříbřitý opar,“ vyprávěl.

„A jste si jistý, že to bylo přemístění?“ zeptala se žena podezíravě.

„Jsem.“

„Námitka,“ ozvala se Karolína. „To jsou pouze jeho domněnky.“

„Námitka se přijímá,“ pokývala hlavou Stephanie Diceová.

„Ale nebylo-li to přemístění, co to teda bylo?“ zeptal se Walter.

„To je správná otázka. Co nám k tomu řeknete, slečno Greenová?“ zeptala se Bagnoldová.

„Že to není předmětem tohoto řízení,“ odvětila Karolína. „Obviněna jsem byla z přemisťování, není pak důležité, abych vám vykládala, co jsem dělala ve svém volném čase.“

„Vyhýbáte se odpovědi,“ ušklíbl se Walter. „Odpovězte!“

Dívka však zakroutila hlavou.

„Dobře tedy. Pak je tu to držení majetku a peněz. K tomu jste přišla kde?“ zeptala se ministryně.

„Byt jsem dostala od jedné své známé,“ odpovídala Karolína. „Peníze jsem pak zdědila po svých rodičích, kteří loni zahynuli při autonehodě. A něco jsem si vydělala o prázdninách.“ Její jediné štěstí bylo, že účet v mudlovské bance byl na jméno Catherine Blacková. Na ten nepřišli.

„Pane Waltere,“ otočila se Millicent Bagnoldová na muže. „Můžete nám říci, proč jste z toho slečnu obvinil?“

„Převedla obrovskou sumu peněz na účet pana Lupina. A z jejího trezoru to nebylo.“

„A k tomu nám řeknete co?“

„Že moje babička byla mudla. Všechno, co mi po ní zbylo jsem převedla na Galeony a dala na účet Remuse.“

Soudní zapisovatel to všechno zapsal a slyšení probíhalo dále.

„Pak je tady obvinění pana Blacka a slečny Greenové, že žijí jinde než v prostorech vymezených pro studenty.“

„Námitka,“ ozvalo se z horních řad. „Toto je věc školy a ministerstvo se do ní nesmí míchat,“ zasáhl Brumbál.

„Námitka uznána,“ souhlasila Stephanie Diceová. „Podle zákona o tomto rozhoduje pouze ředitel školy.“

„Dobrá,“ zavrčel Walter. „Pak je tady ale obvinění ze zvěromágství. Jak jistě víte, na to stačí jediné kouzlo a zjistí se to. Žádám tedy paní ministryni, abych ho směl provést.“

„Mé svolení máte,“ přikývla Millicent.

A Maxmilián Walter se do toho okamžitě dal. V rychlém sledu vyslal tři stejná kouzla. Jedno na Karolínu, další pak na Siriuse a Jamese. Všichni tři se rozzářili modrým světlem. Ve Walterově tváři se usadil spokojený výraz.

„Tak vidíte. Všichni tři jsou neregistrovaní zvěromágové. Za to je několik let v Azkabanu.“

Ministryně jen přikývla. Karolína se rychle podívala na Brumbála a viděla v jeho tváři zklamání. Bylo jí líto, že to řediteli nikdy neřekla, on by je z toho jinak určitě vysekal.

„Dále tady je věc s panem Lupinem,“ pokračovala Bagnoldová. Bylo na ní vidět, že ji mrzí, že se obviněným něco dokázalo. Zřejmě věřila v jejich nevinu. „Je to nezákonné ukrývání jeho sestry..“

„Námitka,“ ozvala se Karolína. „Podle zákona se jako její nejbližší příbuzný o ní může postarat za předpokladu, že je plnoletý, má trvalé bydliště a je finančně zajištěný. A jak už se pan Walter přesvědčil, všechno tohle je splněno.“

„Námitka se přijímá,“ pravila Diceová. „Toto všechno máme potvrzeno.“

„Poté je pan Lupin obviněn z krádeže majetku pana Jona Forda.“

„Námitka,“ ozval se poprvé Remus. „Vzal jsem si pouze svůj osobní majetek a majetek mé sestry. Jinak vše zůstalo na svém místě.“

„Námitka se přijímá,“ zahřměla paní Diceová. „Již to zkontroloval jeden ze zaměstnanců ministerstva.“

„Dále je tu podezření, že pan Remus Rick Lupin je vlkodlak. A jako takový nesmí studovat na škole. Co nám k tomu řeknete, pane Lupine?“

„Že to není pravda,“ odvětil Remus pevně a nevšímal si Brumbálova překvapeného pohledu.

„Takže kdybych vám dal na ruku stříbrný řetízek, nic by se vám nestalo?“ dorážel Walter.

„Ne,“ odpověděl klidně Náměsíčník. „Jestli chcete, klidně to vyzkoušejte.“

„Myslím, že to nebude třeba,“ pravila paní ministryně. „Takže nyní se dostáváme k poslednímu a nejzávažnějšímu obvinění. Ze Smrtijedství. Máte nějaké styky s Vy-víte-kým?“

„Ne,“ řekl Sirius zvučným hlasem.

„Podrobili jste se někdy výcviku na roli Smrtijeda?“

„Ne, ctihodnosti,“ usmála se Karolína. Věděla, že z tohoto je obvinit nemohou.

„Pomáhali jste někdy nějakým Smrtijedům?“

„Ne, madame,“ zakroutil hlavou James.

„Ukažte předloktí,“ vyzvala je Bagnoldová a všichni ji okamžitě uposlechli. Jejich kůže však byla bez jakékoliv stopy po nějakém znamení.

„Dobře tedy,“ pokývala hlavou. „Takže jediné dokázané obvinění je z neregistrovaného zvěromágství, za které jsou tři roky v Azkabanu. Kdo je pro uvěznění slečny Karolíny Sarah Greenové, pana Siriuse Williama Blacka a pana Jamese Alana Pottera?“

Karolína vzhlédla ke členům Starostolce. Viděla, jak do vzduchu vylétlo mnoho rukou. Bylo jich mnohem více než polovina.

„A kdo je pro zproštění viny?“

Teď zvedlo ruce jen několik lidí. Mezi nimi i Brumbál.

„Slečna Greenová, pan Black a pan Potter jsou tímto odsouzeni ke třem letem v Azkabanském vězení,“ řekla dutým hlasem ministryně.

Karolína jen smutně sklopila hlavu. Byl konec. Teď už se z toho neměli jak dostat. Pohlédla na tribuny a viděla, jak se Kristin Potterová s pláčem zhroutila svému manželovi do náruče. Když pohlédla opět na členy Starostolce, viděla, jak jim jeden úředník zlomil hůlky. To postřehl i James a nevěřícně na to hleděl. Byla to jeho úplně první hůlka a měl ji rád. Za chvíli k nim přišlo několik bystrozorů a jejich pouta se uvolnila. Okamžitě popadli Karolínu s Jamesem a Siriusem a vedli je ze síně. Dívka se ohlédla na Remuse, který se za nimi smutně díval. Jediná útěcha v této situaci bylo, že on z toho vyvázl. Pak už jen viděla, jak k Lupinovi přešel Brumbál a něco mu říkal. Poté již vyšli ven ze soudní síně a zašli za roh.

Tam Karolína zahlédla Belatrix Blackovou, jak se na ně škodolibě šklebí.

„Užiji si to v Azkabanu, bratránku,“ zakřičela na Siriuse.

Ten však jen zaťal ruku v pěst a nechával se vést dál. Mlčky teď kráčeli chodbami ministerstva, smířeni se svým osudem. Po chvíli došli do nějaké místnosti. Tam se spolu s bystrozory chytli přenášedla a během chvíle byli pryč.

__________________

P.S. Za chyby se omlouvám!!

08.09.2007 20:03:24
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one