My world of fantasy...

51. KAPITOLA - NOVÁ PROFESORKA

Karolína se Siriusem se pomalu hrabali z postele. Bylo deset hodin ráno, za hodinu měl odjíždět spěšný vlak do Bradavic. Ale ani jeden z nich nikam nespěchal. Nejeli totiž vlakem jako ostatní studenti, ale rovnou se do školy přemisťovali i se svými věcmi. Dnes byla totiž další schůze Fénixova řádu a Brumbál jim povolil, aby se tam rovnou přemístili místo toho, aby jeli vlakem. To by to totiž propásli. Oba dva za to byli rádi, na další schůzi se těšili a vlakem se jim ani trochu jet nechtělo. Proč trčet dlouhé hodiny v kupé, když takhle to mají za pár vteřin. Ani balit se moc nemuseli, stačil jediný pohyb ruky a bylo po starostech. Za ty dva týdny se jim jejich schopnosti povedlo ještě víc vypilovat a dokonce i s ovládáním živlů byli dál, i když to stále nebyla žádná sláva.

Trvalo jim skoro hodinu, než konečně vylezli z postele a odploužili se do kuchyně. Bylo téměř jedenáct, ale vypadalo to, že ani jeden z nich nikam nepospíchá. Spíše naopak. Téměř to vypadalo, že jsou zpomaleni nějakým kouzlem, ale ve skutečnosti byli oba jen příšerně unavení. Šli spát totiž až kolem páté hodiny ráno, protože v baru oslavovali konec prázdnin. Nejen že byli oba neskutečně unavení, ale dalším jejich problémem bylo, že to v noci malinko přehnali s alkoholem a teď jim bylo dost blbě. Ráno byli rádi, že se vůbec dostali domů.

Ve třičtvrtě na dvanáct byli konečně připravení na odchod. V obývacím pokoji teď leželi dva kufry společně s klecí se Sierrou a přepravkou, ve které se povalovala Naty, kterou si Karolína odnesla od Hagrida hned, jak odešla od Jamese. Nyní Karolína seděla se Siriusem bu stolu a pojídali oběd, který si připravili teprve před chvílí.

Za deset minut dvanáct se přemístili. V normálním případě by se přemisťovali k bradavické bráně, ale vzhledem k tomu, že dneska vůbec nestíhali, se přenesli rovnou do svých ložnic v Nebelvírské věži, kam si uložili kufry a hned po tom bleskově vyrazili do Velké síně, kde se porada konala.

Dorazili téměř přesně. Všichni už tam byli a tak se jen posadili na svá místa a společně s ostatními čekali na příchod Brumbála. Tentokrát probírali Voldemortovo verbování nových Smrtijedů. Jak někteří členové zjistili, k Pánovi zla se přidávalo čím dál tím víc kouzelníků, především z čistokrevných rodin a mnoho dalších se jeho názory souhlasilo. Naopak členů Řádu vůbec nepřibývalo, nevěděli, kde brát další členy.

"Pane profesore," zapojil se do debaty Sirius, "napadlo mě, proč nezkusit přijmout do Řádu některé bystrozory. Bylo by to pro nás velmi výhodné."

"To je zajímavý nápad, Siriusi. Ale nemyslím si, že by to šlo."

"A smím se zeptat proč?" ozvala se Karolína. "Já si naopak myslím, že někteří by se určitě přidali. A pak by k nám mohli i takzvaní krvezrádci a tak."

"Máte na mysli někoho konkrétního?" zeptal se podezřívavě Moody.

Dívka jen pokrčila rameny: "Napadli mě manželé Potterovi a Weasleyovi. A také Kingsley Pastorek."

"Ale ten je ještě příliš mladej," odporoval Moody. "Sotva se kvalifikoval na bystrozora."

"Ale stojí na správné straně."

"To je taky fakt," uznal bystrozor.

"Alestore, mohl byste se tedy nenápadně poptat u vás na oddělení a pokusit se získat nové členy?" poprosil Brumbál.

"Zkusím to," odvětil Pošuk. "A co ti Weasleyovi?"

"Ti rozhodně s Voldemortem sympatizovat nebudou," chopila se slova opět Karolína.

"Myslíte, že by se k nám přidali?" zeptala se Dorcas Loučková.

"To nevím," odvětil Brumbál. "Ale zkusíme to."

Ještě dlouho dobu se věnovali tématu nových členů a také se zabývali tím, co Voldemor může chystat. Během těch dvou uplynulých týdnů o sobě dal opět vědět, když napadl jednu napůl kouzelnickou rodinu. Kolem druhé se všichni začali rozcházet do svých domovů. Sirius a Karolína se chystali odejít také, ale zabránila jim v tom profesorka McGonagallová, která spolu s Brumbálem zůstávala nadále ve Velké síni. Oba mladí lidé se tedy vrátili zpět.

"Máme pro vás dva ještě úkol," oznámil jim Brumbál. "Potřebuji, abyste během školního roku sledovali všechny ty Smrtijedy ve škole. A kdyby se dělo cokoliv podezřelého, tak mi to oznámili."

"Ale pane profesore, to bysme museli chodit po chodbách i po večerce. To by nás čekal jedině školní trest," namítl Sirius.

"A že to říká zrovna ten pravej," zamumlala si McGonagallová.

"I na to jsem myslel," pokračoval Brumbál. "Jak jistě víte, každý školní rok jsou na škole dva primusové. Letos je to slečna Evansová a pan Lupin. Tento školní rok však uděláme výjimku a primusové budou hned čtyři."

"To myslíte vážně?" vyhrkl Sirius. "My a primusové?"

"Je to pouze kvůli vašemu úkolu," upřesnila McGonagallová. "Navíc jsme si vědomi, že vás tento školní rok čeká mnoho práce."

"Vy to víte, paní profesorko?" divila se Karolína.

"Jako ředitelka vaší koleje musí vědět, co a proč její žáci dělají. Bylo nezbytné jí o všem říci. Samozřejmě že to zůstane jen mezi námi," vysvětlil Brumbál. "Jak už paní profesorka říkala, čeká vás letos mnoho práce, jak pro Řád, tak kvůli tomu úkolu, co vám dala Aiedail. Nevíme sice, o co přesně se jedná, ale rozhodli jsme se vám dát volnou ruku. Myslím, že občas budete i mizet ze školy, ale v tom případě mi to prosím oznamte. Přesto vám dávám k dispozici jedny pokoje mimo Nebelvírskou věž."

"A kde?" vyzvídal hned Sirius.

"Jistě víte," začala profesorka McGonagallová, "že kousek od Buclaté dámy, v postranní uličce, je obraz Lorda z Sith." Karolína i Sirius pokývali hlavou na znamení souhlasu. "Za tím obrazem se nachází místnost, kterou zbudoval sám Godrik Nebelvír. Bývaly to snad jeho osobní komnaty. Každopádně se tam nikdo bez hesla a souhlasu majitele těch komnat nedostane."

"Takže my teda budeme bydlet tam, kde Godrik Nebelvír?" ujasňovala si Karolína.

"Jestli vám to nevadí."

"Vůbec ne, právě naopak," zvolala dívka a Sirius jí jen nadšeně přikyvoval.

"Takže v tom případě je to domluveno. Heslo je statečnost. To je snad vše, co jsem vám chtěl říct. A ještě, tady máte odznaky," a oběma podal zbrusu nové, primusské odznaky. "Hostina začíná přesně v šest, přijďte prosím v čas,"dodal ještě Brumbál, ale to již ti dva neslyšeli, dávno byli venku z Velké síně.

"Takže my jsme primusové," radovala se Karolína. "To je skvělé, víš kolik budeme mít pravomocí a privilegií?"

"Jasně, můžem si chodit po večerce jak chcem a ostatním ubírat body," zazubil se Sirius.

"Přesně. Hele a nejdem se podívat na ten pokoj? Jsem na něj dost zvědavá."

"To já taky."

Okamžitě se vydali k Nebelvírské věži. Kousek před obrazem Buclaté dámy však zahnuli do malé, vedlejší chodby, na jejímž konci trůnil obraz jakéhosi muže v černém hávu. Zadrmolili heslo a lord se jim odklopil, aby mohli vejít dovnitř. Překvapilo je, že hned za obrazem bylo schodiště vedoucí vzhůru. Vyšli ho tedy a ocitly se v prostorné místnosti, která měla pravděpodobně sloužit jako obývák. Byla zde pohovka s křesly a malým, konfekčním stolkem, velký jídelní stůl s pohodlnými židlemi a obrovský krb. Vše bylo laděno do zlaté a červené barvy a nápadně se to podobalo Nebelvírské společenské místnosti. Jen to bylo mnohem, ale mnohem luxusnější. Z místnosti vedli další schody, opět nahoru. Tentokrát se Karolína a Sirius ocitli v ložnici, které vévodila obrovská manželská postel s nebesy. Ve dveřích napravo se nacházela pracovna a ve dveřích nalevo koupelna, která svou krásou zastiňovala prefektské koupelny. Celé horní patro nebylo laděno do červené barvy, ale do modré a stříbrné. Sirius z toho vyvodil, že zde musela žít také Rowena z Havrapáru, jinak si to neuměli vysvětlit. Ale shodli se na tom, že celý tento byt, pokud se tomu tak dalo říct, byl opravdu krásný.

"Ti dva si teda žili na úrovni," okomentoval to Sirius.

"Souhlasí. Ale měli doopravdy vkus. Je to tu nádherné."

"Nádherné? Přímo dokonalé. A máme to jen sami pro sebe. Vlastně se dá říct, že máme mnohem vyšší postavení, než druzí dva primusové."

"To jo no. Ti si můžou nechat o takovémhle bejváku leda tak zdát."

"Jen počkej, až se James dozví, že jsem primus a navíc mám takovejhle pokoj. Ten pukne vzteky."

"No rozhodně naštvanej bude," souhlasila Karolína. "Jen jsem zvědavá, jak jim to všechno vysvětlíme."

"To se nějak poddá. Večer to nějak vymyslíme," a vrátil se do ložnice, kde se svalil na postel.

Karolína dlouho neváhala a vyzkoušela novou postel také. Byla neuvěřitelně pohodlná, stejně jako ta její v Londýně. Tahle byla akorát mnohem větší a oba se tak mohli pořádně roztahovat.

"Hele, v kolik vlastně má přijet ten vlak?" zeptala se po chvíli Karolína.

"Nevím, ale tipl bych to na něco kolem půl šestý. Brumbál dole říkal něco o hostině, ale nějak jsem to přeslechl."

"A neměli bysme se teda radši jít zeptat? Nechci hned první den přijít pozdě."

"To počká."

"Ty jsi tak neuvěřitelně línej."

"Nejsem línej, jen unavenej."

"A z čeho, prosím tě?"

"Z nudy."

"Takže chceš říct, že se se mnou nudíš?" posadila se na posteli Karolína.

"Ne, s tebou ne, jen jsem chtěl říct, že se mi nechce čekat, než přijede ten vlak."

"Tak můžem jít něco dělat."

"A co třeba?"

"Třeba si vybalit," ušklíbla se dívka a mávla rukou. Vzápětí se jim u postele objevili dva kufry.

"Né, to né," zaskučel Sirius.

""Prosím tě, vždyť to máš vybaleno za pár minut," zakroutila Karolína hlavou a šla prozkoumat skříně.

"To je taky fakt," uznal Sirius a posadil se.

Chvíli na to si pomocí kouzla otevřel kufr a nechával jednotlivé věci odlevitovávat do skříní. Dívka ho jen pobaveně sledovala, ale za chvíli si také začala uklízet své věci.

"Hmm a co teď?" zeptal se Sirius, když už měl vše hotovo.

"Něco mě napadlo," usmála se Karolína.

"A smím se zeptat co?"

"Ne! Sejdem se u Zapovězeného lesa," mrkla na něj a přemístila se.

"Potvora," zamumlal si chlapec a následoval svou přítelkyni.

Přemístil se na okraj lesa a rozhlédl se kolem. Karolínu však nikde neviděl. Rozhlížel s kolem dokola, ale nic. Až konečně zahlédl v lese nějaký pohyb. Po detailnějším prozkoumání poznal černou levhartici, která mu byla tolik známá a hned věděl, která bije. Přeměnil se do černého hafana a rozběhl se za kočkou. Ta začala utíkat hlouběji do lesa a pes se hnal za ní. Občas si své role prohodili a dováděli tak asi hodinu, než se konečně vrátili na školní pozemky. Tam se usadili u jezera a nějakou dobu odpočívali.

"A co teď?" nedalo Siriusovi.

"Můžem jít za tím Brumbálem."

"To radši ne," odporoval Sirius. "Bůhví, co by si na nás ještě vymyslel. Nechce se mi připravovat Velkou síň na příjezd ostatních studentů."

"Prosím tě, něco takového by nám přece nedal. Tak pojď."

"Proč musí být vždycky po tvém," zabručel Sirius, ale zvedl se a spolu s Karolínou zamířil do hradu.

Na Brumbála narazili hned ve vstupní síni, kde byla i většina profesorů a o něčem se spolu bavili. Zraky všech vyučujících se okamžitě stočili na dvojici stojící ve dveřích.

"Co tu děláte?" optal se hned Křiklan.

Ale než stačili Karolína nebo Sirius něco říct, odpověděl za ně Brumbál.

"Něco jsem s nimi řešil a tak jsem je nechal přijet dřív."

Křiklan jen pokýval hlavou a dál pokračoval v rozhovoru s profesorkou bylinkářství.

"Potřebovali jste něco?" zeptal se ředitel Siriuse a Karolíny. "Je ještě docela brzo," dodal při pohledu na hodinky.

"No..my jsme se jen přišli zeptat, v kolik že přijíždí ten vlak," vysvětlila Karolína.

"V půl šestý."

"Takže stačí, když přijdeme v šest na hostinu?"

"Teoreticky ano, ale bylo by lepší, kdybyste tu byli tak za pět minut šest, lepší dřív než později. Jistota je jistota."

"A nepotřebujete s něčím pomoci, pane řediteli?" nedalo to Karolíně a snažila se přitom nevnímat Siriusův vylekaný pohled.

"Myslím, že již všechno potřebné máme připravené," odvětil Brumbál a na Siriusovi bylo vidět, že si zhluboka oddechl. "A vlastně jsem si teď vzpomněl, že jsem vám ani neřekl pravomoce a povinnosti primusů."

"Pane profesore, my.." začal Sirius.

"Ano, vím že chcete říct, že to víte, ale myslím, že malé připomenutí nikdy neuškodí. Takže je to samozřejmě právo přidávat a odebírat body, ale jen za zásluhy a prohřešky. To se samozřejmě vztahuje i na prefekty, jen na zbylé primusy ne. Dále máte zodpovědnost za všechny ostatní studenty, budete na ně dohlížet a po večerce hlídkovat na chodbách. Také byste měli být nápomocni každému, kdo by vás požádat o pomoc, ať už je to kdokoliv. I student Zmijozelu. A samozřejmě žádné porušování školního Řádu," mrkl na ně. "A," ztišil ředitel hlas, "dohlížet na určité studenty."

"Samozřejmě. Na nás se můžete spolehnout, pane řediteli," odvětil okamžitě Sirius.

"Já vím. No to je asi všechno, co jsem vám chtěl říct. Takže za hodinu a půl tady," řekl a odešel za profesorkou McGonagallovou do Velké síně.

"Hmm a co teď?" ozval se opět Sirius.

"Já bych šla nahoru," odvětila dívka.

"A co tam?"

"Nevím jak ty, ale já bych dala přednost válení se a taky teplé vaně," a vydala se nahoru do věže.

Sirius ještě chvíli postával na místě, ale pak se mu na tváři rozlil zlomyslný úšklebek, zapadl do první prázdné chodby a přemístil se přímo do jejich nového pokoje. Tam se spokojeně rozvalil na posteli tím způsobem, že ji zabral úplně celou a jen vyčkával na Karolínin příchod. Moc dlouho čekat nemusel, za několik minut již slyšel, jak dívka vychází po schodech nahoru.

"No ti si ze mě děláš srandu," ozvala se hned ve dveřích. "Ty jsi tak línej! Tos to nemohl jít pěšky?"

"A proč?" ušklíbl se. "Takhle je to rychlejší."

"A pohodlnější, viď? Ale taky by tě neubylo, kdyby sis to vyšlápl."

"To můžu dělat celej školní rok."

"A tohle snad ne?"

"To sice taky, ale teď neriskuju, že mě někdo uvidí."

Na to Karolína přišla k posteli a svalila se na ni. Nebo spíše na Siriuse, který celou postel zabíral.

"Aú!" zaúpěl okamžitě.

"No co, nemáš se roztahovat."

"A ty bys zas mohla být trošku šetrnější."

"Tak promiň."

Zbytek volného času se jen tak povalovali a Karolína také zkusila jejich novou koupelnu. Chvíli pře třičtvrtě na šest usoudili, že už by se měli začít chystat. Převlékli se do školních hábitů a trochu se upravili, aby nevešli do Velké síně jako strašáci do zelí. Nakonec si ještě připevnili své nové primuské odznaky a vyrazili na hostinu. V síni zatím byli jen profesoři, kteří seděli za stolem a povídali si. Karolína je jen přejela rychlým pohledem, zatímco Sirius zamířil rovnou ke svému kolejnímu stolu a posadil se. Před pár hodinami rpofesory zdravil, tak neviděl důvod, proč to opakovat. Karolína se posadila vedle něj a společně vyčkávali na příchod ostatních. Dluh dobu si krátili povídáním o všem možném. Za chvíli se profesorka McGonagallová konečně zvedla a vyšla z místnosti. Teď už oba Nebelvírští studenti hleděli na dveře a mlčky vyčkávali.

A konečně se dveře otevřely a dovnitř se nahrnulo spoustu žáků různého věku, kteří se začali rozdělovat k jednotlivým kolejním stolům. Ale jejich první pohled směřoval na Karolínu a na Siriuse, kteří je pozorovali. Většina lidí se divila, co tu ti dva dělají, jak to, že nejeli vlakem. Jediní, kdo se na ně nepodíval byli ti, kteří byli tak zabráni do rozhovoru, že si jich nevšimli a nebo ti, kteří přišli mezi posledními.

Téměř poslední přišli James, Remus, Lily a Ginny. Hned ve dveřích se podívali ke svému stolu a strnuli. Překvapeně hleděli na Siriuse s Karolínou, kteří jim pohled opětovali. Nikdo z těch čtyř je tu nečekal. Ne po tom, co nejeli vlakem. Mysleli si, že teda nenastupují do školy, i když se jim to zdálo divné. A teď si tu jen tak sedí a tváří se, jakoby nic. Chtěli si k nim jít sednout, ale jejich úmysly jim zkazila partička studentů z pátého ročníku, kteří zabrali místa vedle nich. Nrzbývalo jim než si sednout na druhou stranu stolu, kde se k nim připojil i Petr.

Karolína jen sledovala, jak se jejich přátelé usazují dál od nich. Vlastně byla docela ráda, že si nemohli sednout vedle nich. Zrovna teď se jí nechtělo nic vysvětlovat. A Sirius na tom byl podobně.

Chvíli po tom, co se všichni usadili, se znova otevřely dveře a dovnitř vešla profesorka McGonagallová a za ní houf prváků, kteří se jen bojácně rozhlíželi kolem a snažili se nedostat dopředu. Po chvíli již stáli namačkaní kousek od stoličky, kde ležel Moudrý klobouk a čekali, co bude dál. V dalším okamžiku Klobouk ožil a začal zpívat svou píseň, ve které postupně vyjmenoval vlastnosti jednotlivých kolejí. Zvláštní bylo, že úplně na konci všechny přítomné varoval o blížícím se nebezpečí a vyzíval je ke spojení se. Toto prohlášení většinu studentů zarazilo a začali si mezi sebou vzrušeně šeptat. Jen Karolína moc udivená nebyla. Popravdě něco podobného i čekala. Teď nastávala podobná situace, jako tomu bylo, když byl na škole Harry. Po skončení písničky začala McGonagallová vyvolávat jednotlivé prváky podle jména a ti pak byli zařazeni do své nové koleje.

Pak povstal Brumbál, aby pronesl svou úvodní řeč: "Vítám vás všechny v novém roce. Jak staré, tak i nové studenty. Letošní rok nás čeká hned několik novinek. V první řadě mezi námi vítám novou profesorku obrany proti černé magii, paní Andromedu Tonksovou."

Síní se rozlehl zdvořilý potlesk. Nejvíce od Nebelvírského stolu, kde se o to postaral Sirius, když překonal své počáteční překvapení nad tím, že vidí svou sestřenici. Byl moc rád, že je bude učit právě ona, jediná z rodiny také opovrhovala svými rodiči a vzala si za muže mudlu. Jen se divil, že to místo přijala, věděl, že má doma malou dcerku Nymfadoru, které mohlo být tak šest let.

"Dále bych vám chtěl oznámit," pokračoval Brumbál, "že tento školní rok vás čeká nový předmět, souboje. A bude je učit pan profesor Fabian Prewett.

Teď si vyměnili udivené pohledy Karolína se Siriusem, zatímco ostatní tleskali. S Fabianem se znali ze schůzek Fénixova řádu, ale to, že zde bude učit, to opravdu nevěděli. Také se pak přidali k potlesku, který se rozléhal síní.

"Letošní rok nás čeká také další změna. Místo tradičních dvou primusů máme v tomto roce rovnou čtyři," oznámil Brumbál další novinku. "Jsou to slečna Evansová," Lily se postavila, "pan Lupin, slečna Greenová a pan Black."

Na ty dva jen většina lidí vyvalila oči. Že zrovna Sirius Black, známý výtržník, který trávil polovinu svého času školními tresty a druhou polovinu lumpárnami, to opravdu nikdo nečekal. Zato Karolínu poznal jen málokdo. Chvíli trvalo, než v ní poznali tu dívkou, kterou byla před tím, než na jaře odešla z Bradavic. Mimoto byla zde na škole docela nová a žádný svatoušek taky nebyla. Pamatovali na ni jako na tu, která Potterovi a Blackovi v neplechách pomáhala.

Nejvíce překvapení však byli James, Lily, Remus a Ginn. Nevěřícně na ně zírali, jako by to snad ani nebyla pravda. Na Jamesově obličeji se dokonce objevil nepěkný úšklebek. Karolína se Siriusem raději sklopili svůj pohled do stolu a posadili se.

"Jinak bych vás chtěl upozornit, že vstup do Zapovězeného lesa je přísně zakázán, stejně jako kouzlení o na chodbách a používání věcí nakoupených od Taškáře. Přeju vám dobrou chuť."

Na stolech se objevilo jídlo a všichni se o něj pustili. Jen Karolína a Sirius se v jídle šťourali, s pohledy pevně upřenými do talíře a mysl úplně uzavřenou. Uzavřenou ji měli téměř pořád, nechtěli lidem lézt do soukromí, pokud nemuseli. Jediné, co vnímali, byli pocity toho druhého. Nechápali, proč se na ně ti čtyři tak dívali. Tak jsou primusové, co na tom.

Po skončení hostiny se všichni začali zvedat od stolů a prefekti odváděli prváky na koleje a ukazovali jim cestu. Nebelvírská čtyřka a Petr se také zvedli a odešli.

"Kájo," ozval se ve Vstupní síni Sirius, "nepočkala bys tu na mě? Chci si ještě promluvit s Andromedou."

"Jo, klidně," usmála se dívka. Tuhle Siriusovu sestřenici chtěla i poznat, již od pohledu to byla sympatická žena.

Teprve když se síně odešel i poslední student, začali se zvedat i profesoři. Jejich nová profesorka odcházela až mezi úplně posledními a o něčem se bavila s McGonagallovou. Když zahlédla Siriuse, rozloučila se a zamířila ke svému bratranci.

"Ahoj," přivítal ji hned s úsměvem Sirius, zatímco Karolína se zmohla jen na dobrý den.

"Ahoj. Potřebuješ něco?" optala se Andromeda.

"Co tu prosím tě děláš? Proč nejsi doma s Nym?"

"No jdu tě přece učit," zašklebila se. "Ale neboj, jsem tu jen narok, Brumbál nemohl nikoho sehnat, tak jsem to vzala. Nechcete zajít ke mně do kabinetu?"

Oba dva souhlasili a došli do kabinetu obrany. Andromeda to tam mělaopravdu pěkně a vkusně zařízené. Bylo to velice útulné. Když se usadili, vzpomněl si Sirius na jednu věc.

"Jo a to je Karolína, moje přítelkyně," napravil představování.

"Andromeda," podala Karolíně ruku její profesorka. "A tykej mi. Bylo by mi blbý, kdyby mi Siriusova holka vykala."

"Dobře," zazubila se dívka, konečně něco pozitivního.

"A jakej si vlastně měl minulý školní rok a léto?" obrátila se Andromeda na Siriuse.

"Dobrý, znáš to. Téměř se nemusím učit."

"Chtěl si říct vůbec," opravila ho Karolína.

"Dobře, tak vůbec. A v létě jsem byl u Karolíny."

"To sis ještě nekoupil ten byt?" divila se Tonksová.

"Ne, proč? Karolína byt má."

"To plánuješ bydlet u ní?"

"Jo."

"Tak to vám teda přeju hodně štěstí. Teda ale obdivuju tě, že to s ním vydržíš," obrátila se na Karolínu. "Já bych ho u sebe mít nemohla. Minule jsem ho od sebe po týdnu vyháněla. Ten zmatek co tam nadělal," kroutila hlavou.

"No dovol, to jsem nebyl já, to byl James."

"Já zapomněla. A co to, žes s ním při večeři neseděl?"

"Nebylo tam místo."

"Nezamlouvej to, viděla jsem, jak se na tebe díval, když Brumbál prohlásil, že jsi primus. Což mě taky dost zaskočilo."

"Poslední měsíc jsme spolu nebyli. Já byl u Karolíny, on s ostatními. Nějak jsme se nepohodli. Ale proč se tak choval, to taky nevím. A taky nevím, proč by ses měla divit, že jsem primus."

"Siriusi," rozesmála se Andromeda. "Vždyť tolik školních trestů, jakos měl ty s Jamesem snad neměl ještě nikdo předtím. Počkej," zarazila se najednou a zadívala se na Siriusův krk, kde vyčníval slatý řetízek. Následovně ho vytáhla z pod košile a zadívala se na zlatého fénixe. "Ty jsi členem Řádu?"

Teď to byli Sirius a Karolína, kdo na ni valili oči.

"Ty jsi ten poslední člen," došlo Karolíně. "Ten, který nebyl na několika posledních schůzkách.

Andromeda jen pokývala hlavou a taktéž vytáhla svůj přívěšek: "Takže přepokládám, že ty k nám patříš taky," usoudila a dívka přikývla. "Nečekala bych, že Brumbál přijme studenty."

"Vzal jen nás dva. A mimoto, Voldemort má tady na škole taky své lidi. To je ten důvod, proč jsme my dva primusové. Máme na ně dohlížet a ta funkce je jen zástinka. To ti Brumbál neřekl?"

"Říkal, že nějací studenti jsou s Ním,ale neříkal kteří."

"Pak ti je ukážem. Ale je to hlavně šestá a sedmý ročník Zmijozelu."

"Hlavně?"

"Jeden je z Nebelvíru. Byl to náš přítel."

"Byl, předpokládám, že neví, že to víte."

"NE, neví. Vím to jen já, Karolína, která na to přišla a Řád."

Tonksová se otočila na Karolínu.

"Sledovala jsem je. Chtěla jsem vědět, kam se Petr ztrácí."

"A to tě neobjevili?"

"Neměli jak."

"Tak počkej, buď máš neviditelný plášť, jsi dobrá v lektvarech a nebo jsi zvěromág."

Dívka se jen zašklebila.

"Takže to poslední," usoudila Andromeda. "Doufám, že alespoň registrovanej."

Teď jsi Karolína vyměnila pobavený pohled se Sirisem.

"Takže ani jeden."

"Jak víš, že jsem i já?" vyhrkl Black.

"A ten pohled asi znamenal co? V jaká zvířata se měníte?"

"V kočku."

"V psa."

"Fajn, já jsem taky zvěromág, ale na rozdíl od vás registrovaný. Měním se v orla."

"Skalního?" vyzvídala Karolína.

"Jo, proč?"

"Já jen, že tyhle zvířata miluju. Kdybych nebyla ta kočka, chtěla bych být orel."

"No přiznávám, že to má i své výhody. A nechtěli byste se mi ukázat?"

"Klidně," odpověděli najednou.

V další chvíli už tam stál černý pes a malá černá kočka. Už jen ze zvyku skočila Karolína na Siriuse a začali spolu vesele dovádět. Andromeda to pobaveně sledovala, ale jen do doby, kdy se z černé kočky stala levhartice.

"Jak si to udělala?" vyjekla.

"Já sama nevím," řekla Karolína, když se přeměnila zpět. "Je to takový přirozený."

"Ale užitečný," usmál se Sirius.

"To jo no," usmála se Andromeda. "Víte, že vy dva se k sobě dokonale hodíte?"

"Jak to myslíš?"

"tak už jen to, jak jste spolu vyváděli," vysvětlovala profesorka. "Navíc jste spolu docela dlouho, ne? Nikdy jsem od Siriuse neslyšela, že by byl na prázdninách u nějaký holky a podle toho, co říkal, tak žádnou nevydržel dýl než dva týdny. Od kdy spolu jste?"

"Asi tak od února."

"Takže přes půl roku. To je ale docela dlouho."

"A co ty," změnil téma Sirius. "Jak je doma."

"Ale, docela dobrý. Jediný, kdo dělá problémy, je Nym. V létě jsme zjistili, že je metamorfomág. Takže každou chvíli teď vypadá jinak a tak."

"To si si ní teda užijete. A ona teď šla do školy, co?"

"Jojo. Teda učitelky z ní asi budou mít radost, ve školce už jí měli plný zuby. Je to pěkný kvítko. Každou chvíli něco vyvedla. Ale teď si to s ní užije Ted."

U Andromedy v kabinetě zůstali ještě hodně dlouho a bavili se opravdu o všem možném. Když se Karolína a Sirius vrátili na pokoj, bylo něco kolem půlnoci a tak se raději co nejrychleji přichystali do postele, aby druhý den mohli normálně fungovat.
10.07.2007 22:50:53
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one