My world of fantasy...

5. KAPITOLA - BRADAVICKÝ EXPRES

Bylo prvního září. Od doby, co se obě dívky, Karolína Greenová a Ginny Weasleyová, nyní již Brownová, ubytovaly u Děravého kotle uběhl již týden. Týden, kdy se z obou dívek staly skvělé kamarádky. Během tohoto týdne stačila Karolína přečíst všechny povinné knížky, ale také si najít čas zajít s Ginny do mudlovského Londýna, kde si společně nakoupily nějaké oblečení a jiné věci, o kterých si myslely, že by se jim mohly hodit.

V deset hodin dopoledne se dveře otevřely dveře od Děravého kotle a obě dívky spolu s jejich zavazadly se vydaly do mudlovského Londýna s úmyslem chytit si taxík, který by je odvezl na nádraží. Již dříve se dohodly, že nejprve dojdou do nějaké kulturnější části města, než onen taxík zavolají.

"Ginny," povídala právě Karolína, "tohle musíme promyslet do detailů. Znáš lidi, budou zvědavý a taky se budou ptát na každou blbost."

"Já vím, ale co jim chceš říkat?" odvětila druhá dívka.

"Pro mě za mě třeba…" Karolína se na chvíli zamyslela. " Třeba že jsme se přistěhovaly z Ameriky, kde jsme bydlely v Los Angeles a byly jsme sousedky, naši rodiče nejlepší přátelé no a taky jsme spolu chodily do jedné třídy. No já můžu říct o své rodině pravdu, teda akorát, že jsme byly kouzelníci a tak, ale ty si to budeš muset vymyslet."

"Náhodou," pyšnila se Ginny, "tohle už mám vymyšlené. Můj otec se jmenoval George Brown a matka Elizabeth Brownová, oba pracovaly na ministerstvu kouzel v Americe. A byla jsem jedináček."

"No tak to je dobrý. No moji rodiče taky pracovaly na ministerstvu. Nic jiného mě nenapadlo."

"Ale jak chceš vysvětlit, jak naši rodiny zemřely a co my děláme tady?"

"Nad tím už jsem taky přemýšlela. Tvoje rodiče a moji i s bratrem se vydali autem na dovolenou a prostě zahynuli při bouračce. No a protože už nemáme žádné jiné žijící příbuzné, přijely jsme sem k mé vzdálené tetě, která si nás vzala k sobě, než nám bude sedmnáct."

"To myslíš vážně?" vyprskla smíchy Ginny. "To nám nikdo neuvěří."

"Ale uvěří, uvidíš. Zbaští to i s navijákem," mrkla spiklenecky Karolína.

"Asi bysme to taky měly dát vědět Brumbálovi, ne? Aby věděl co vykládáme, odkud jsme a tak."

"No to asi jo, ale necháme to až na potom ve vlaku, ne? Tady by to bylo blbý psát a posílat."

"Hmm to asi jo," souhlasila Ginny.

Mezitím obě dorazily na nějaké náměstí, odkud si pomocí telefonní budky zavolaly taxi a o pár minut později už vystupovaly na jednom z londýnských nádraží. Zaplatily taxikáři a vydaly se najít přepážku devět a deset přes davy lidí, kteří se na nástupišti nacházely. Za chvíli se jim to opravdu povedlo a obě dvě stály před onou přepážkou. O chvíli později už stály na nástupišti devět a třičtvrtě a před nimi stál nablýskaný Bradavický expres. Karolína si ho obdivně prohlížela. Byl mnohem velkolepější než ve filmu. Asi by tu stála ještě hodně dlouho, kdyby do ní Ginny se smíchem nešťouchla a společně si potom nešly najít nějaké volné kupé. Jak Ginny předtím prohlásila, nerady by skončily s nějakými zmijozeláky. Nakonec si pro sebe zabraly kupé téměř na konci vlaku a okamžitě se pustily do psaní dopisu pro Brumbála, který potom poslaly po Brockovi, jelikož Sierra zrovna ve své kleci podřimovala. Jejich vlak se mezitím už dal do pohybu a ony jen sledovaly vzdalující se nástupiště a posléze i Londýn, který nahradily vesničky s poli a loukami. To již byly dívky plně zabrány do hovoru a jejich smích se rozléhal po celém kupé, když se ozvalo zaťukání na dveře a v nich stála ryšavá dívka se zelenýma očima a prefektským odznakem na hrudi. Byla asi tak v jejich věku.

"Máte tu volno?" zeptala se příjemným hlasem. " Všude jinde už je plno."

"Samozřejmě," odpověděla okamžitě Karolína.

"Mimochodem, já jsem Lily Evansová," představila se ona nová dívka.

"Tak to jsme poznaly," usmála se v duchu Karolína i Ginny. Byla přesně taková, jak si jí obě představovaly.

"Já jsem Karolína Greenová," chopila se představování Karolína, " a tohle je Ginny Brownová."

Lily se na obě dvě usmála a posadila se vedle Ginny, která zrovna sledovala okolní krajinu a přemýšlela o Lily. Uvědomila si, že když všichni říkali, že Harry má oči po matce, nelhali. Opravdu, tak nádherné zelené oči má málokdo. Lily si obě dívky chvíli prohlížela.

"Vy jste tu nové, že?" zeptala se po chvíli. " Ještě nikdy jsem vás neviděla. Do kterého jdete ročníku?"

"No v létě jsme se museli přestěhovat z Ameriky sem do Anglie," vysvětlovala Ginny jejich nacvičenou řeč. "Obě dvě nastupujem do šestého ročníku. V létě jsme byly zařazeny do Nebelvíru."

"Tak to je skvělé," zajásala Lily. "To budeme spolu na pokoji."

Lily byla ráda. Obě dívky jí byly velmi sympatické.

"Konečně tam bude taky někdo normální," pomyslela si.

S holkama na pokoji si totiž vůbec nerozuměla. Do té doby tam byly tři. Ona a další dvě dívky. Byly tak trochu namyšlené a staraly se jen o to, jak nejlépe vypadat a sbalit co nejvíc kluků.

Po chvíli se už všechny tři dívky daly do družného hovoru a v jejich kupé se často ozýval veselý smích. Obě dívky Lily řekly, proč se musely přestěhovat a také si o sobě sdělily mnoho věcí, ale po nějaké době se jejich rozhovor stočil k různým historkám, které byly vesměs pravdivé, jen občas tam bylo něco málo přimyšlené. Ani se nenadály a vlak pomalu začal zpomalovat, když se blížil k Prasinkám. Všechny tři děvčata se rychle převlékla a za chvíli již vystupovala na nádraží, kde si rychle zabrala jeden z bradavických kočárů.

 

<< 4. kapitola <<                                     >> 6. kapitola >>

10.07.2007 20:26:55
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one