My world of fantasy...
"Siriusi?" ozval se mdlý hlásek.

Ale žádná odezva nepřišla.

"Siriusi!" zopakovala Karolína, ale opět nic.

Dívka se tedy pomalu zvedla ze země a spatřila, že její přítel mě to štěstí a na rozdíl od ní dopadl na pohovku. Přešla k němu a zatřásla s ním.

"Co se stalo?" ozval se konečně.

"Já nevím. Pamatuji si jen to světlo a pak už nic."

"Tak to jsme na tom stejně."

Po chvíli se rozhodli, že se podívají opět do té knihy, která stále ležela otevřená na stole. Neušlo jim však, že na jiné stránce než předtím. Nyní se tam zrcadlil úplně jiný text psaní jiným rukopisem.

Karolíno a Siriusi,

tímto na vás přešla moc nositelů světla. Osud světa nyní leží pouze ve vašich rukou a my se již znova neuvidíme. Tím, že jste se stali světlonoši, jste také obdrželi velkou moc, kterou můžete indisponovat. Oba dva nyní ovládáte kouzlení bez hůlky, telepatii a ovládání živlů. Ty, Karolíno, máš na starosti vodu a Ty, Siriusi, dostáváš pod svou vládu moc nad vzduchem. Ale zvládnout moc živlů už budete muset sami. Vaše kouzelná moc se také mnohonásobně zvětšila, takže vaše kouzla se stanou účinnějšími. Využívejte však své schopnosti pouze pro dobrou věc, což jr ve vašem případě zničení Voldemorta. Mnoho věcí o něm víte, ale jednu podstatnou přece ne. Již minule jsem říkala, že si ho vyvolil sám Daeamon a dal mu nějaké schopnosti. Ty jsou velice podobné těm vašim. Voldemort má za svůj živel oheň. Jediný důvod, proč ho Harry Potter dokázal porazit, byla jeho láska a přátelé. Karolíno, Albus Brumbál měl pravdu, láska je opravdu nejmocnější kouzlo a na to nezapomínejte. Ale sami víte, jak to s mladým Potterem dopadlo a proto vy se k tomu musíte postavit jinak. Tolik lidí jako minule zemřít nesmí.

Karolíno, vím žes ten dopis Ginny ještě nedala a proto tě prosím, učiň tak co nejdřív. Díky tomu dopisu Ginny úplně zapomene na budoucnost a její minulostí se stane to, co jste si v létě společně vymyslely. Možná si říkáš, proč to dělám, ale jen tak ji můžeš zachránit, aby se jí něco nestalo. Aby se do ničeho nemíchala. Učiň tak co nejdřív.

Aiedail

P.S. Přenos schopností není lehká záležitost, a tak se nedivte, že od té doby, co jste poprvé otevřeli knihu uběhly dva dny.

P.P.S. Existuje jen několik míst na světě, kam se nemůžete přemístit. Jsou to místa, která očaroval sám Voldemort. Stejně tak se ale nikdo, komu to nedovolíte, nemůže přemístit na místo, co jste očarovali vy. Toto a i jiné kouzla naleznete právě v té knize.

Oba dva jen zaraženě hleděli na dopis od Aiedail. Věděli, že teď už nejsou to, co bývali. Teď jsou mnohem, ale mnohem silnější. Překvapeně na sebe pohlédli a Karolína otočila stránku. Zjistili, že kniha obsahuje mnoho kouzel jak obranných, tak útočných patřící do bílé magie. Byla zde ale také kouzla z magie světla, která již byla ve světě dávno zapomenuta. Byla to různá kouzla vyvolávací a také obdoby některých obyčejných kouzel, ovšem buď byly nějak vylepšené a nebo silnější. Knihu zatím jen zběžně prolistovali, byli si vědomi toho, že se musí okamžitě vrátit k Potterovým, kteří již o ně mají určitě strach. Knihu zatím nechali u Karolíny v bytě, kde byla v naprostém bezpečí a jen s dopisem se přemístili do Godrikova Dolu.

"Tak to jsem teda zvědavej na ty naše schopnosti," spustil Sirius, zatímco kráčeli k Jamesovu domu.

"Tak to já taky. Ale asi se to budeme muset naučit ovládat."

"Pravděpodobně. Ale docela se děsím té telepatie. Brr. Lézt někomu do hlavy, to se mi teda vůbec nelíbí.

"Souhlasím. Ale třeba u Smrtijedů se to pak může hodit," mínila Karolína.

"U nich možná. Ale u kámošů? To mi připadá jako děsný narušování soukromí."

"Hlavně se o tom nesmí dozvědět. To by nás pak asi zabili."

"Asi? Spíš určitě, ne?"

"Hmm, asi jo."

"Ale stejně jsem zvědavej, jak se to projeví."

"A já asi ne? Ale na druhou stranu se mi zas zamlouvá to ovládání živlů. To by mohlo být fajn."

"Jo tak na to se taky těším."

Mezitím došli až k rodinnému domku a váhavě vešli dovnitř. Nikde nikdo. Domysleli si, že Potterovi asi budou v práci a tak se vydali nahoru do patra, jestli tam náhodou nenajdou své přátele. V pokoji u kluků nikoho neobjevili, ale když se přiblížili k druhému pokoji, zaslechli tlumené hlasy, které z něj vycházely. Potichu otevřeli dveře a tiše zůstali stát na prahu a pozorovali své přátele, jak šeptem cosi řeší.

"Ehm," ozval se najednou Sirius a Karlína na něj hodila vyčítavý pohled.

"Siriusi!Karolíno!" vykřikla Ginn. "Kde jste byli?! Víte jakej jsme o vás měli strach?!"

"Noo.."začala Karolína.

"Jak můžete být tak děsně nezodpovědní?! Jen tak si někam zmizíte, nikomu nic neřeknete a ukážete se až za dva dny," pokračovala Ginny.

"Klídek," vložil se do toho Sirius. "Jsme v pořádku, jen jsme se někde zapomněli."

"Zapomněli?!" vylítl teď i James. "na dny dny jo?"

"Noo..jo."

"Jste vy dva vůbec normální?" zapojila se i Lily.

"Ne," vyhrkla Karolína a Sirius naráz a oba dostali záchvat smíchu.

"Vy jste fakt na hlavu," připojil se k ostatním Remus, zatímco pozoroval ty dva, jenž se sotva drželi na nohou.

Ale Remus ani ostatní nevěděli, čemu se ti dva tak bláznivě chechtají. Jakmile totiž vešli do pokoje, zjistili, že ta telepatie doopravdy funguje a oni tak slyší myšlenky všech v místnosti. A co teprve, když je spatřili. A otázka, zda jsou normální, ta je totálně dorazila.

"Můžete mi říct, kde jste celou tu dobu byli?" pokračoval po chvíli Remus, když se ti dva jakž takž uklidnili.

"U Karolíny," pochechtával se dál Sirius.

"Hele, omluvte nás na chvíli," promluvila docela klidně Karolína. "Potřebuju si o něčem se Siriusem promluvit," a odtáhla svého přítele do vedlejší místnosti.

"Tak takhle to dál asi nepůjde," začala. "Musíme tu telepatii nějak potlačit."

"To asi jo. Jinak se umlátím smíchy."

"Hele já to myslela vážně. Proč hned ze všeho děláš komedii?"

"Já nevím, prostě jsem už takovej," pokrčil rameny. "Ale máš pravdu, je to docela děs, poslouchat, co si všichni kolem tebe myslí. Ale na druhou stranu, při zkouškách se to může hodit, ne?"

"Podvodníku," usmála se Karolína. "Ale víš co je zvláštní? Já tvoje myšlenky neslyším."

"Přesně. U mě je to to samý. Taky o tobě prd vím."

Karolína se na chvíli zamyslela. Přemýšlela, co kdy slyšela o tepelatech.

"Hele, něco mě napadlo," vyhrkla. "Počkej tady," a byla venku ze dveří.

Došla až k pokoji, kde byli ostatní a zastavila se. Chtěla zkusit, jestli to, co ji napadlo, bude fungovat. Plně se soustředila na Siriuse a pokusila se mu vyslat myšlenku, aby k ní přišel. O okamžik později zjistila, že se jí to asi doopravdy povedlo. Sirius kráčel přímo k ní.

"Takžes mě slyšel?" vyhrkla nadšeně.

"Jo. Tím pádem spolu můžem komunikovat jen v myšlenkách, co? Tak to je super," vyhrkl, popadl Karolínu a radostně s ní zatočil.

Jenže ani jeden z nich nepočítal s tím, že někdo najednou otevře dveře do chodby. Otevřením totiž dveře narazily do Siriuse, který stále ještě točil s Karolínou a ten to nějak neustál. Oba se tak ocitli na zemi a ani jeden z nich se nebyl schopen zvednout. Ze dveří na ně jen překvapeně hleděl Remus a za tím zbytek osazenstva pokoje. A ti dva na zemi opět propukli v záchvat smíchu, ta telepatie teda bylo něco.

"Můžete mi říct, co děláte na zemi a čemu se tak smějete?" zeptal se udiveně James.

"Tak na zemi ležíme proto, že nás někdo sejmul dveřmi," odpověděla smějící se Karolína.

"A smějeme se," nedalo to Siriusovi, "protože jste přímo k popukání," a vyměnil si s dívkou ležící na něm všeříkající pohled.

"Aha," vypravil se sebe James inteligentně, čímž pobavil ostatní.

"A můžete mi někdo říct, co se to tady dneska děje?" optal se Remus. "Jen co sem přišli tihle dva, je všechno vzhůru nohama."

"Tak kvůli nám to opravdu není," hájila se Karolína, které se úspěšně povedlo potlačit své telepatické schopnosti a dokonce se i zvednout ze země.

Zato Sirius, který se ani o jedno nesnažil, se opět svíjel v záchvatu smíchu. A aby taky ne, když slyšel Remuse a co si o nich myslí. Že je má za absolutní cvoky, kteří patří přinejmenším k Mungovi. Sklouzl pohledem na Jamese a rozesmál se ještě víc, teda pokud to vůbec ještě šlo.

"Siriusi," zaznělo mu přísně v hlavě. "Kroť se laskavě a koukej tu telepatii potlačit!"

Naštvaně se na Karolínu podíval, takhle mu kazit zábavu, ale řídil se její radou a snažil se svou novou schopnost zapudit. Nakonec se mu to naštěstí povedlo a dokonce se i zklidnil.

"Taky už bylo načase," poslala mu zprávu Karolína a usmála se.

"Tak fajn," začala Lily. "jestli jste se vy dva konečně uklidnili.."

"Chceš říct, jestli už se Sirius konečně uklidnil," opravila ji Karolína.

"Dobře," souhlasila Lil. "každopádně jsme vám chtěli říct, že k Remusovi odjíždíme už dneska večer, takže byste si měli sbalit."

"Proč?"

"Co proč?"

"Proč jedem už dneska?" upřesnila Karolína.

"Jamesovi rodiče odjíždějí zítra ráno na dovolenou a nechtějí nás tu nechávat samotné. Prý abychom nezbořili dům," vysvětlil Remus.

"A já si tady zrovna začínala zvykat," pousmála se smutně Karolína.

"Tak si holt budem muset zvyknout u Remuse doma," usmál se Sirius. "A co budem dělat zbytek dne?" otočil se na ostatní?"

"No asi volná zábava," pokrčil James rameny.

"Jéé," povzdechla si Karolína. "Už zase? Nechcete něco vymyslet?"

"Ani ne," odvětila Lily.

"No tak jak chcete," rezignovala. "A v kolik odcházíme? A jak?"

"V osm, přemisťujem se," oznámil Remus. "A tak mě napadá, umíš se vůbec přemisťovat, Karolíno?"

"Co myslíš?"

"Myslím, že ne. Neučila ses to a nedělalas zkoušky.."

"A přemisťovat se jsme tě taky nikdy neviděli," dodal James.

"Tak pro vaši informaci," ušklíbla se Karolína, "přemisťovat se umím, zkoušky jsem nedělala a dělat ani nehodlám."

"To myslíš vážně?" nevěřila svým uším Lily.

"Jo."

"Ale Karolíno, to přece nejde."

"A proč by to jako nešlo?"

"Musíš mít povolení od ministerstva, jinak z toho budeš mít problém a.."

"Tak to naše ministerstvo je mi úplně ukradený," oznámila jim a vzpomněla si, jak neprávem uvěznili Siriuse a to tam už zaručeně bylo tohle vedení. Na to, jak ho poslali do Azkabanu bez soudního slyšení, jen tak, bez výslechu.

"To myslíš vážně? Jak tohle můžeš vůbec říct?" divila se Lily.

"Normálně. Je to jen banda tupců, kteří jsou absolutně neschopní, úplatní a mohla bych klidně i pokračovat."

Najednou se jí vybavily všechny ty věci, co kdy udělalo ministerstvo špatně. Na proces s Harrym, odmítání Voldemortova návratu, úplatky od Malfoyů.

"Karolíno!"

"Ale já s ní souhlasím," přidala se konečně i Ginny.

"Prosím tě, jste tu nějakej rok a už o tom víte první poslední?"

"Stačí mi to, co vidím," pokrčila Karolína rameny.

"Tak už dost," zasáhl Sirius. "Můžete téhle nesmyslné debaty už nechat? Každý na to máte jiný názor, tak proč se proboha hádáte?"

"A krom toho by mě zajímalo to Karolínino přemisťování," vzpomněl si James.

Karolína jen protočila oči vsloup: "No co?"

"Tak jestli bys nám to teda předvedla, když to teda umíš."

"A to ti to přijde tak zajímavý?"

"Spíš nevěřím, že to umíš."

"A to si jako myslíš, že bych vám lhala?" vyhrkla šokovaně Karolína.

"Ne, tak jsem to nemyslel," snažil se to zachránit Potter.

"Ne a jak?"

"Já...."

"Nech toho, je mi to jasný. Takže abys měl klid, tak ti to tady klíďo předvedu, abys mi věřil."

"Karolíno.." ozval se Sirius.

"Ne, prostě to udělám a je mi to jedno Siriusi," věděla, že nechce, aby viděli, že má trošku jiné schopnosti.

"Když myslíš," rezignoval Sirius, věděl jak je jeho přítelkyně tvrdohlavá.

Na to dívka sjela všechny pohledem a najednou zmizela ve vzduchu a zbyla po ní jen stříbřitá mlha, která pomalu mizela.

"Jak to udělala?" nechápal James.

"Jak asi. Přemístila se," protočil oči Sirius.

"Takhle? Ale co ta mlha? A jak to, že je to bez zvuku?"

"Víš co, zeptej se na to jí, jo?" doporučil Jamesovi Black.

"A ty o tom víš?" zeptal se Remus.

"Samozřejmě že jo."

"Hele a jaktože ty víš všechno a my nic?" zamračila se Lil.

"Možná proto, že jsem její přítel."

"A my zas její kamarádi."

"Ale kamarádi, co mi ani nevěří," ozvalo se zpoza zavřených dveří.

Následovně všech pět vtrhlo do pokoje, kde nalezli dívku, jak sedí na posteli. Vedle postele ležel sbalený kufr, ale toho si všiml jen Sirius, ostatní se soustředili pouze na Karolínu. A sama dívka na ně upírala svůj zrak. Oni o ničem nevěděli, ale mladá žena jim po celou tu dobu četla myšlenky a byla čím dál tím víc zklamaná. Zjistila, že její přátelé jí opravdu už moc nevěří. Z jedné strany to chápala, mnoho věcí jim tajila, ale byli přeci přátelé. Ti, kterým ona věřila celým svým srdcem a neváhala by se jim ho svěřit do rukou. Jenže oni měli o ní pochybnosti. Změnila se, to ano, ale zas ne natolik, aby o ní museli mít tolik pochybností. Hrozně jí to mrzelo a v duchu si nadávala, že tu pitomou telepatii radši nepotlačila. Tohle opravdu vědět nechtěla.

Na rozdíl od ostatních Siriusovi došlo, že Karolína používá svoji novou schopnost. Sám to nedělal a upíral svůj pohled pouze na Karču, která teď působila velice smutně. Nevěděl přesně proč, ale to, co před chvílí řekla o těch kamarádech, ho donutilo zamyslet se nad tím. A došlo mu, že oni doopravdy nevědí, na čem jsou. Teď to byl jen on, kdo znal celou pravdu.

"Ale Karolíno, my ti přece věříme," začala Lil.

"Lily, já vím, že to tak není. Nemusíš se namáhat mi lhát."

"Tak ty se taky každou chvíli někam ztratíš, nikomu neřekneš kam jdeš," vyhrkla Ginny dřív, než se stačila zarazit.

"Chápu. Prostě o mě pochybujete. Nevíte co udělám, jak se zachovám. Jak vidím, jsem tu jen na obtíž. Stejně se beze mě obejdete a snad si ty prázdniny i užijete. A budete se bavit," pohlédla na Jamese, zvedla se a zamířila Ginn. "Tohle ti někdo posílá. A neboj, nic hrozného to není," dopověděla a spolu s kufrem, který popadla do ruky, zmizela.

"Co to mělo znamenat?"

"Jestli jsi to Jamesi nepochopil, tak jste Karolínu právě dost silně zklamali. Ona teď potřebuje podržet, ale z vaší strany se dočkala jen nedůvěry a pochybností," opáčil a chytal se odejít z místnosti. "A ten dopis si přečti co nejdřív. A o samotě," dodal směrem k Ginn a zavřel za sebou dveře.

"Teda, co to do nich dneska vjelo?

"Tak to teda nevím," zakroutila hlavou Lily.

Najednou pohledy všech v místnosti směřovaly k Ginny, která zaraženě hleděla na dopis, který svírala v rukou.

"Tak to otevři," pobídl ji James.

"Já nevím. Sirius přece říkal, že to mám udělat o samotě."

"Prosím tě, přece v tom nemůže být nic tak tajného."

Ginn tedy jen přikývla a rozechvěle otevřela dopis. Z toho okamžitě vyšlehlo bílé světlo a zabořilo se dívce do hrudi. Zatímco James, Remus a Lily na to jen udiveně hleděli, s jejich kamarádkou se právě děla velká změna. Paprsek Aiedail způsobil, že dívka úplně zapomněla na svůj život, který měla než přišla do minulosti a také na všechny věci kolem Voldemorta, co kdy řešila s Karolínou. Místo toho tam teď měla vymyšlené vzpomínky a rodinu, všechno, co si loni v létě s Karolínou vymyslely. Světlo pohaslo a vše bylo zas v pořádku.

"Co to proboha bylo?"

"Já nevím," opáčila Ginn udiveně. "Ale nic mi to neudělalo."

"To je divný," zahuhlal Remus. Přece to nemohlo být jen tak. Není v té obálce ještě něco?"

Ginny se tedy podívala do dopisu a opravdu tam nalezla ještě jakési psaní. Když ho vyndala z obálky, zjistila, že je adresované všem. Otevřela ho tedy a začala číst. Po chvíli to předala i svým přátelům, kteří ji po celou tu dobu sledovali. Ti zjistili, že psaní je opravdu krátké a stručné.

Zahoďte pochybnosti a nejistotu ve svých hlavách. Řiďte se hlasem srdce, to jediné vám řekne, co je správné a co ne. Jen díky němu můžete překonat nesnáze. Láska a praví přátelé, to je to nejdůležitější, co v životě máte. Važte si toho. Protože pokud to ztratíte, není již cesty zpět.

Paní z Linearu.

"A tohle má být jako co?" promluvil James jako první.

"Já nevím, ale nezdá se mi, že by to psala Karolína nebo Sirius," odvětila Ginn. "Není to jejich písmo."

"Jo a taky se ani jeden z nich nepodepisuje jako paní z Linearu," přidala se Lily.

"Tak to by mě ale pak zajímalo, od koho to je," povzdechl si James.

"Tak to mě taky," přidal se i Remus.

***

Sirius mezitím vrazil do klučičího pokoje. Rozhlédl se po tom nepořádku, co tu panoval a povzdechl si. Začal mezi tím vším hledat svoje věci, které naházel na postel a na kterou se taky posadil. I jeho zarazila reakce jeho přátel. Karolínin odchod tak trochu chápal. Věděl, že je toho na ni tak trochu moc a že zjištění, že ani nejlepší přátelé jí nevěří, není zrovna dvakrát příjemný. Nakonec se zvedl a pomocí hůlky si sbalil svoje věci do kufru a rozhlédl se po pokoji. Tady ho stejně potřebovat nebudou, na rozdíl od Karolíny. Nechtěl ji teď nechávat samotnou. Nyní je spojovalo ještě víc než předtím. Teď už to nebyli jen přítel a přítelkyně, teď to byli i spojenci, nositelé světla. Naposledy se rozhlédl po pokoji a přemístil se. Zbyl po něm jen zlatavý opar, rozplývající se po pokoji.

***

Karolína se přenesla rovnou k sobě do bytu. Hodila kufr do kouta a praštila sebou na postel. Měla absolutně zkaženou náladu. Cítila je mizerně tak jako ještě nikdy. Ani když se na ní kamarádi vykašlali v zimě to nebylo tak zlé. Tehdy měli důvod. Ale tohle. Nechápala to. Nechápala, proč jí nevěří. Chtělo se jí plakat, ale nedokázala to. Nedokázala teď kvůli nim ronit slzy. A tak místo toho jen ležela na posteli a hlavou jí probíhaly myšlenky na všechny ty okamžiky, co spolu s přáteli prožili. Seděla by tu ještě dlouho, kdyby jí nevyrušilo slabé zaťukání na okno. Zvedla hlavu a spatřila, jak na parapetu sedí dvě sovičky a dožadují se vstupu dovnitř. Pomalu se zvedla a otevřela okno. Sierra i Ginnin Brock vlétli dovnitř a usadili se dívce na ramenou. Toto malé gesto ji přimělo k úsměvu. Aspoň někdo při ní stál. Pohladila obě sovy a šeptem jim začala něco vykládat. Po chvíli zamířila opět k oknu.

"Leť," pobídla Brocka. "Lež za Ginny, snad bude ještě u Potterů. Ty ji najdeš. A nenos sem žádný dopisy, rozumíš?"

S tímto sova odletěla a Karolína se Sierrou osiřely. Po chvíli se samice puštíka zvedla a přeletěla do vedlejšího pokoje, kde se posadila na své bidýlko a uložila k spánku. To však už dívka neviděla, stále stála u okna a hleděla do dáli, kde před chvílí zmizela černá tečka, ve kterou se proměnila odlétající sova. Nakonec odtrhla zrak od oblohy a zavřela okno. Chystala se jít zpět do postele, když se před ní najednou neslyšně objevil Sirius a spolu s ním i zlatavé chomáčky mlhy.

"Siri," vyjekla. "CO tu proboha děláš?"

"Jdu za tebou," vysvětlil a ukázal na kufr ve své ruce.

Dívka se rozzářila jako sluníčko. Alespoň někdo jí důvěřuje a neopustil ji. Na tváři se jí objevil radostný úsměv a v další chvíli už se vrhla mladému muži kolem krku. Ten to ale nečekal a ten už se dnes podruhé ocitl na zemi.

"Jej, promiň, to jsem nechtěla," omlouvala se Karolína.

"V pohodě," zvedl se Sirius ze země a pomohl na nohy i své přítelkyni.

"Hele a od kdy se ty vlastně takhle přemisťuješ?" uvědomila si Karolína.

"Jak?" nechápal.

"No jako bez zvuku a tak."

"Cože, fakt? To jsem si ani nějak nevšiml."

"Hmm, akorát máš tu mlhu, nebo co to je, zlatou."

"To je divný."

"Ani ne," řekla dívka po chvíli. "Aiedail ji má přece stříbrozlatou, takže se to mezi nás jen rozdělilo. Ale rozhodně to vypadá líp než obyčejné přemisťování."

"To jo. A co teď?"

"Co co teď?"

"No jako co teď budeme dělat, když jsme tam ty čtyři nechali."

"Tak já bych navrhovala volno, relax," začala Karolína.

"To se mi líbí," usmál se Sirius.

"A taky učení," dokončila.

"Cože?"

"No a na co máme asi tak tu knihu? Pro srandu králíkům?

"To asi ne, protože žádný králíky nemáme."

"A taky se musíme naučit ovládat ty živly."

"A nechceš to nechat na později?" hodil na ni psí oči. "Vždyť máme ještě pět týdnů."

"Taky fakt. Tak nevím jak ty, ale já dávám přednost válení se," a rozvalila se po posteli.

"Hej, a co já?" ohradil se Tichošlápek, když viděl, že zabrala celou postel.

"Vedle je gauč a taky postel."

"Tak na to zapomeň," vyplázl na ni jazyk a nacpal se k ní do postele. "Odtud se já nehnu."

10.07.2007 22:49:01
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one