My world of fantasy...
Týden uběhl jako voda. Všech šest si užívalo prázdnin jak se jen dalo. Vyráželi k vodě, na ztřeštěné výlety po okolí a celkově vyváděli samé ptákoviny.

Avšak Karolína se od nich často distancovala a raději se potulovala po okolí. Nejvíce si oblíbila jezero se skálou, kde často vysedávala i celé hodiny. Její přátelé o ni měli starost, nikomu jinému než Siriusovi nic neřekla a ani on toho moc nevěděl. Pouze to, co mu řekla hned první den a od té doby nic. Byla sice s nimi, ale všem připadalo, ž svou veselost jen hraje. Měli pocit, ž už to není ta dívka, která s nimi vymýšlela různé ptákoviny. Zvážněla. Dospěla.

Sirius o ní měl velkou starost. Naznačila mu, čím se trápí, že je to budoucnost. Ale proč, to nevěděl. Tvrdohlavě mu odmítala cokoliv na toto téma říct, vždy jen zarytě mlčela, když se o tom zmínil. Štvalo ho, že se každou chvíli někam ztrácí, nechce být s nimi. Stále měl pocit, že by jí pomohlo, kdyby si o tom s někým promluvila.

I Ginny si všimla Karolíniny změny. Když byla u ní, vůbec si toho nevšimla, ale postupem času si uvědomila, že to její kamarádka jen dobře skrývala. A divila se, že si toho nevšimla dřív. Začínala mít pocit, že se jí její nejlepší kamarádka ztrácí. Už jí vůbec nerozuměla. A když už si o něčem povídaly, byly to jen samé blbosti, nic co by mělo nějakou váhu. Napadlo ji, že to může být tím jejich úkolem, ale nechápala, proč by ji to mělo tolik trápit. Jí samotnou to pranic netrápilo, stále si říkala, že je času dost a možná, že se to i vyřeší samo, kdo ví. Raději si teď užívala s přáteli a myslela jen na přítomnost.

Zatímco všech pět přátel blblo u bazénu, Karolína seděla na skále u jezera a přemýšlela. Stále jí v hlavě vířilo to samé. Voldemort. Jak toho chlapa nenáviděla. Nechápala, jak je možné, aby jeden člověk dokázal způsobit tolik bolesti. Copak nemá srdce? Pravděpodobně ne. Vztekle mrštila kamenem, který žmoulala v ruce do vody. Ta se hned zčeřila a objevili se na ní kruhy..

Sirius se mezitím nenápadně vytratil od bazénu a vydal se za Karolínou. Věděl, kde asi bude, sedávala tam často. Jeho teorie se mu po chvíli potvrdila, když našel svoji přítelkyni seděl na skále nad jezerem. Okamžitě k ní vyrazil. Postřehl, že ho dívka zaregistrovala a otočila se k němu. Když dorazil až k ní, věnovala mu letmý úsměv a opět se otočila k vodní hladině. Sirius se beze slova posadil a objal dívku. Ta se mu okamžitě položila do náruče a užívala si jeho blízkost. Black už chtěl už už něco říct, ale něž to stihl udělat, zlatostříbrně se před nimi zalesklo a kousek před nimi se objevila jakási postava.

Sirius zůstal jen zaraženě hledět na postavu a uvažoval, kdo to asi tak může být. Všiml si, že žena je neobyčejně krásná. A také že se objevila tím samým způsobem, jako to dělávala Karolína, když se přemisťovala. Zato dívka okamžitě věděla, která bije. Poznala ji. Ale divila se, co tu žena dělá, myslela, že už ji nikdy neuvidí. Aspoň tak to minule pochopila. Neváhala, vymanila se z chlapcova objetí a postavila se, aby ji mohla přivítat. Sirius ji okamžitě napodobil.

Žena mezitím přešla až k nim a stále se na ně usmívala.

"Tak se opět setkáváme Karolíno," promluvila svým líbezným hlasem.

"Myslela jsem, že už se nikdy neuvidíme," odvětila dívka. "Alespoň tak jsem to minule pochopila."

"To jsem si myslela taky, ale ty mi neustále kazíš plány," usmála se Aiedail.

"Cože? Já? Jak?" nechápala Karolína.

"Tím svým přístupem. Takhle toho moc nevyřešíš," vysvětlovala. "Celé břemeno jsi vzala na sebe. Vím, že okolnosti tomu napomohly a Ginn se o to vůbec nezajímá, ale sama to nezvládneš!"

"Tak mi ale řekni, co mám dělat," hodila na ni Karolína psí oči.

"Zapoj do toho i ty, kterým věříš a kteří ti budou chtít podat nápomocnou ruku. Požádej své přátele o pomoc."

"To nikdy!" zvolala dívka. "Nechci, aby se jim něco stalo. Už stačí, že to ví Ginn. Hrozí jim tolik nebezpečí i bez toho, aby mi ještě pomáhali v týhle sebevražedný misi."

"Ale tím, že ti pomohou mohou změnit budoucnost. Svoji budoucnost. A ty moc dobře víš, jaká je. Ikdyž už jsi něco změnila, stále se může stát mnoho věcí a mohou být mnohem horší, než tomu bylo naposled."

"Já vím," povzdechla si. "A proč si to vlastně nezařídíš sama. Proč to mám dělat já? Ty jsi přece mnohem mocnější, stačilo by, kdybys toho zmetka zlikvidovala a bylo by po starostech."

"Ty si to představuješ moc jednoduše," zakroutila Aiedail hlavou. "Já mohu věci měnit, ale pouze prostřednictvím někoho jiného. Sama zasahovat nesmím. Porušila bych tím řád světa. A navíc. Nevím, jestli jsem ti to minule říkala, ale já představuji dobro. Vlastně by se dalo říct, že já jsem Dobro. Ale samozřejmě mám i svůj protějšek, temného Daemona, který je ztělesněním zla. Každý máme na starosti nějaká světy a podle toho tam vládne dobro nebo zlo, ale ve většině světů jsme oba dva. Naši přítomnost samozřejmě nikdo neobjeví, ale pokaždé, když se objeví nějaký opravdu zlí čaroděj nebo i mudla, jak vy říkáte, můžeš si být jistá, že za to může on. A já pak musím zasáhnout, aby totálně nerozvrátil svět. Ale jeden bez druhého bysme nemohli existovat, jen dohromady tvoříme harmonii světa. Každopádně již před časem si Daemon zvolil za nositele zla Toma Raddla. Samozřejmě, on byl zlí již ze začátku, ale s mocí, kterou mu můj protějšek dal, se stal ještě zlejší. Dodalo mu to touhu po ovládnutí světa. A nepotrvá dlouho a svou sílu plně projeví. Tak, jako já jsem se zjevila tobě, Daemon se zjevil jemu. A ne jednou. Chápeš tedy, proč musím i já vybrat některého z lidi s čistým srdcem, aby Voldemorta porazil a opět nastolil ve světě rovnováhu."

Karolína jen zaraženě mlčela. To co si teď vyslechla, bylo víc než hrozivé. Nedokázala si představit někoho, kdo by ztělesňoval čisté zlo. To musí být děsivý. A pokud někdo takový pomáhá Voldemortovi…

"Omlouvám se," dostala ze sebe dívka. "To jsem opravdu nevěděla."

Opět mezi nimi nastalo ticho, během něhož Sirius přelétával pohledem z Karolíny na Aiedail.

"Promiňte," ozval se konečně, "ale pokud to dobře chápu, tak vy jste něco jako Bůh, jak říkají mudlové?" vypadlo z něj.

"Ve své podstatě ano," usmála se žena. "A promiň, ani jsem se ti nepředstavila. Jsem Aiedail. Zbytek už jsi slyšel."

"A ten úkol co má Karolína, v čem to spočívá?" vyzvídal.

"To ti bude muset říct Karolína sama."

"Ach jo," povzdechl si," tak to se zase nic nedozvím."

"Neboj, dozvíš," překvapila ho Aiedail. "Všimla jsem si totiž, jak moc se snažíš Karolíně pomoci, ikdyž vůbec nevíš, co má za úkol. A ty Karolíno," otočila se na dívku, která to vše vyděšeně sledovala, nechtěla Siriusovi říct pravdu. "Budeš teď mít nového pomocníka. Ginn už do toho zapojovat nemusíš. Ona potřebovala hlavně nový život a ten tady našla. To ty jsi ta Vyvolená."

"A to mu jako musím říct úplně všechno?" zděsila se Karolína. "Já nechci, aby mi pomáhal, nechci aby.."

"Sama to ale nikdy nezvládneš," přerušila ji Aiedail. "A on je ten nejlepší, kdo ti s tím může pomoci. Na něj se můžeš vždy plně spolehnout. A víš, co všechno je v sázce, pokud neuspěješ."

"Vím," povzdechla si dívka. "Tak dobře, ať mi teda pomáhá."

"Jsem ráda, že ses tak rozhodla," usmála se Aiedail a dvakrát tleskla rukama. Před ní se okamžitě objevila zlatostříbrná kniha a jakýsi dopis. "Na pomoc vám dávám tuto knihu. Najdete v ní plno kouzel z bílé magie, i z té nejvyšší. Mnohá z toho již bylo zapomenuto. Chraň ji jako oko v hlavě, je jediná svého druhu. A ten dopis předej Ginny Weasleyové."

"Ale ona se teď.."

"Já vím, ale takhle je to správně, ne?" mrkla na ni žena a tak jak se objevila, tak zmizela.

"A to mělo znamenat co?" ozval se jako první Sirius.

"To, že už nám řekla vše, co chtěla."

"A nechceš mi náhodou ty něco říct?" zeptal se nevinně.

"No že bych zrovna chtěla to ne, ale říct ti to už musím. Ale musíš s tím chvíli počkat," rozhodla a sebrala knihu i obálku ze země. "Měli bysme se vrátit, je docela pozdě."

"Ale vždyť jsme ti jen chvíli," protestoval Sirius.

"Z našeho hlediska možná. Ale když s ní mluvíš, čas běží mnohem rychleji než normálně. Mluvili jsme s ní sice jen dvacet minut, ale tady uběhly téměř čtyři hodiny."

"Cože?"

"Taky mě to minule udivilo, když jsem si všimla, že už zapadá slunce. Tak ale pojď už, ať nás nehledají."

Společně tedy vyrazili zpět k domu Potterových. Přišli přímo na večeři, paní Potterová právě začala podávat jídlo na stůl. Všechny přítomné pozdravili, na chvilinku odešli nahoru, aby uložili knihu a dopis do ložnice a vrátili se zpět do jídelny, kde se hladově pustili do jídla. Ostatní se jich vyptávali, kde byli tak dlouho, ale oni jim jen řekli, že se nějak zapomněli u jezera a vůbec nevnímali čas. To jim všichni uvěřili a dál se o to již nestarali.

Mezitím se venku setmělo. Přesto se Karolína se Siriusem vytratili ven s tím, že se jdou projít. Zamířili přímo k jezeru, kde se zastavili. Dívka se obezřetně rozhlédla kolem, jakoby něco hledala.

"Tak co?"

"Tady ne," šeptla, popadla Blacka za ruku a přemístila se.

Najednou se ocitli po krk ve vodě.

"Do háje, kde to jsme?!" vyhrkl Sirius.

"Ups, promiň, nějak jsem to neodhadla. To víš, to ta tma," vysvětlovala dívka a začala se škrábat na břeh. I Sirius tak udělal a usadil se vedle dívky na písčitou pláž.

"Takže tady už jsi spokojená?"

"Jo, tady jo."

"Takže?"

"Nespěchej, všechno se dozvíš," usmála se nad jeho nedočkavostí. Ale nedivila se mu, věděla, jak moc se to chce všechno dozvědět.

"Nenapínej mě tak," zalamentoval.

"Klídek. Ty si myslíš, že je to pro mě tak lehký? Vůbec nevím, kde mám začít."

"Tak promiň."

"V pohodě. Myslím, že bych ti nejdřív měla říct něco o Ginny. Ale slib mi, že nic z toho, co ti teď řeknu, nikomu nepovíš. Ani Jamesovi," dala si podmínku.

"Slibuji. Ani by mě to nenapadlo to někomu říct."

Dívka mu za to věnovala úsměv a pokračovala: "Asi tušíš, že Ginnino vyprávění o tom, odkuj je, taky není pravdivé. Vím, že tě podezřívala z toho, že něco tušíš. Ona sice pochází z tohoto světa, ale je z budoucnosti. Tady se ještě ani nenarodila. Možná sis všiml, že Aiedail vyslovila její pravé jméno."

"Weasleyová," vydechl Black. "Takže pochází ze starého kouzelnického rodu."

"Trefa. No a Ginn se stejně jako já ocitla tady. Ve své době úplně všechny své blízké ztratila a myslím, že tady je jí opravdu dobře," pousmála se.

"A co se tam tedy stalo?" zajímalo Siriuse.

"Počkej, hned se k tomu dostanu. Musím ti tady převyprávět celou budoucnost, která se týká, teda teď už snad ne, i tebe," zhluboka se nadechla a konečně se dala do vyprávění. "Hlavní příčinou toho všeho je člověk, který si říká lord Voldemort. Už jsi o něm slyšel od Aiedail a určitě i někdy předtím."

"To jsem slyšel, ale nic moc. Jen to, cos mi říkala ty, když jsme mluvili o Petrovi. A taky kdysi něco od rodičů."

"Takže kolem sebe shromáždil své věrné Smrtijedy a stal se postrachem Anglie. Šířil kolem sebe zlo a nutil lidi přidávat se k němu. Kdo ze vzepřel, zemřel. Postupně se svými Smrtijedy, kteří mu říkají Pán zla, začal vyvražďovat kouzelníky z mudlovských rodin, mudlovské šmejdy, jak jim říká a chtěl nastolit vládu čisté krve. Ani mudlové nebyli ušetřeni. Voldemort se stal postrachem celého kouzelnického společenství a většina lidí se i bála říct jeho jméno a tak mu říkali pouze Vy-víte-kdo nebo Ten-jehož-jméno a podobně. V té době založil Brumbál organizaci zvanou Fénixův řád, která proti Voldemortovi bojovala. Do tohoto Řádu jste časem vstoupili i vy, Pobertové a Lily. James si Lily samozřejmě vzal a ta po nějaké době otěhotněla. Krátce před narozením dítěte byla však pronesena jedna věštba."

"Věštba? To je ale nesmysl, pravé věštby přece neexistují."

"Bohužel ano. A tahle zněla:

,Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se blíží…narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili, na samotném sklonku sedmého měsíce roku…a Pán zla ho poznamená jako sobě rovného; on však bude mít moc, jakou Pán zla sám nezná…proto jeden z nich musí zemřít rukou druhého, neboť ani jeden nemůže žít, jestliže druhý zůstává naživu…Ten,v jehož moci je porazit Pána všeho zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat…´

Tuhle věštbu vyslechl Brumbál, ale bohužel taky jeden z Voldemortových následovníků, který ale slyšel jen část, poté byl odhalen a vyhozen. Přesto však dal svému pánovi hlášení. Lily a James po poté začali skrývat. Když bylo dítěti kolem jednoho roku, navrhl jim Brumbál skrýt se pod Fideliovým zaklínadlem. Sám jim nabídl, že bude strážcem jejich tajemství, ale oni trvali na tom, že to budeš ty. Ale nakonec jste se dohodli, že strážcem určíte toho nejnenápadnějšího z vás. Petra. A ten…"

"Zradil," zavrčel Sirius. "prodal je Voldemortovi. Jako nějaká zbabělá krysa. Hajzl jeden."

"Přesně," povzdechla si dívka. "Voldemort se vydal k domu Potterových. Nejprve zabil Jamese, který zůstal dole, aby dal své manželce a dítěti možnost uniknout. Poté se vydal nahoru do patra, kde nalezl Lily v dětském pokoji. Chtěl po ní, aby mu dítě vydala a že ji nechá žít, ale ona neustoupila. Raději se pro svého chlapečka obětovala. Nakonec vztáhl ruku i na dítě. Ale kletba se obrátila proti němu díky Lilyinýmu sebeobětování. Voldemort zmizel a chlapci zůstala na čele jizva ve tvaru blesku."

"To je příšerným," dostal ze sebe Sirius. "Nechápu, jak můžeš s takovým vědomím žít."

"Teď to sám poznáš."

Na okamžik se oba odmlčeli.

"A co to má společného se mnou?" ozval se po chvíli Sirius.

"Vydal ses navštívit Petra, ale v jeho úkrytu jsi ho nenašel. Přirozeně jsi dostal strach a okamžitě si vyrazil k Lily a Jamesovi. Ale našels už jen trosky baráku a Hagrida, který odvážel dítě k jeho tetě. I přes tvoje naléhání ti ho nevydal. Vydal ses teda najít Petra, bylo jasné, že zradil. Ale tentokrát tě Petříček přelstil. Křičel na ulici, že to ty jsi zradil Potterovi. Nakonec si uřízl prst, odhodil svou hůlku a způsobil tak výbuch. Sám se přeměnil v krysu a spolu s ostatními krysami zmizel v kanále. Bystrozorové tě našli, jak stojíš uprostřed ulice a všichni si mysleli, že tys zabil Lily a Jamese. Byl jsi okamžitě poslán do Azkabanu za vraždy, které jsi nespáchal. A bez soudního líčení."

"Ale to není možné. Já bych přece Jamese a Lily nikdy nezradil. James je pro mě jako bratr, jak si někdo mohl myslet, že bych něco takového byl schopen udělat?" nemohl tomu uvěřit.

"Lidé jsou prostě blbý. Každopádně Harry, jak Lily s Jamesem svého syna pojmenovali, vyrůstal u Lilyiný sestry Petunie a jejího manžela Vernona, kteří už měli svého vlastního syna Dudleyho. Chovali se k němu hrozně, trpěli ho tam, ale nic víc."

"Jak ho k ní mohli dát? Kdo?"

"Brumbál."

"Proboha, vždyť Lily svou sestru nesnáší. Jak mohli dát Harryho právě k ní?"

"Byla jediný Harryho příbuzný. Nemysli si, že si ho Petunie vzala s radostí, to teda ne. Ale vzala si ho a poskytla mu tak ochranu. V jedenácti mu jako každému dítěti z kouzelnické rodiny přišel dopis z Bradavic a opustil Kvikálkov, kde až doposud žil. V Bradavicích si pak poprvé našel přátele. Ronalda Weasleyho, staršího bratra Ginny, a Hermionu Grangerovou. Právě oni se stali jeho nejlepšími přáteli."

"Jak vůbec Harry vypadal?" přerušil ji Sirius.

"Úplně jako James," usmála se Karolína. "Jen oči, ty měl po matce. Jo a zapomněla jsem, tys byl jeho kmotr."

"Fakt?" rozzářili se Siriusovi oči.

"Samozřejmě. Koho myslíš, že by James jmenoval jeho kmotrem? Každopádně Harry žil zajímavý život. Hned si nepadl do oka s učitelem lektvarů, který se na něm mstil za to, co mu dělal James. Ten učitel byl Severus Snape."

"Snape? On se stal profesorem?" šklebil se Sirius. "Panebože, chudinky děti."

"Jo a taky byl ředitelem Zmijozelu," dodala Karolína. "Tak jako byl Snape ve škole vaším rivalem, Harryho protivníkem byl Draco Malfoy, syn Luciuse a Narcisy Blackové."

"Takže ona si ho vzala? Ta teda klesla pěkně hluboko."

"To jo, no. Každopádně v prvním roce v Bradavicích se Harry stal chytačem, tyhle vlohy měl samozřejmě po Jamesovi. A také on a jeho přátelé zachránili kámen mudrců, když se ho Voldemort pokusil získat."

"Voldemort? On nezemřel? Ale jak to, vždyť se proti němu obrátila kletba avada kedavra.."

"K tomu se časem dostanu, neboj. Ale popořadě. V druhém roce byla na hradě otevřena Tajemná komnata."

"Ale to je snad jen legenda, ne? Aspoň tak se to tvrdí."

"A jak si myslíš, že zemřela Ufňukaná Uršula z dívčích záchodků?"

"Takže tedy existuje," zkonstatoval Sirius.

"Samozřejmě. Několik studentů během školního roku zkamenělo, mezi nimi taky Hermiona.A když Harry s Ronem vyslechli na zchůzi profesorů, že byla unesena Ginny přímo do komnaty, neváhali a vydali se za ní. Abys rozuměl, ti tři se snažili zjistit, co se to na škole děje. Harry neustále slyšel nějaký podivný hlas, ale byl jediný, kdo to slyšel. Poté, co zkameněla Hermiona, našli v její ruce papírek vytržený z knihy o baziliškovi a dívčinou rukou napsané slovo potrubí. Konečně chlapci pochopili o co se jedná. Harry hadovi rozuměl, protože měl hadí jazyk.."

"Cože?" vyhrkl Sirius.

"Voldy na něj nevědomky přenesl nějaké svoje schopnosti," v rychlosti vysvětlila Karolína a pokračovala dál. "Dali si dvě a dvě dohromady a vydali se do dívčích umýváren, kde byla zabita Uršula. Tam objevili vchod do Komnaty. Spolu s nimi tam byl i jejich učitel obrany, který napsal mnoho knížek o svých dobrodružstvích, ale ukázalo se, že si jen přisvojil zásluhy jiných a je totálně neschopný. V komnatě se na kluky pokusil vyslat paměťové kouzlo, ale protože Ronova hůlka, kterou chtěl použít, byla zlomená, kouzlo se obrátilo proti němu a ještě ke všemu se tam sesypala hora kamení, která od sebe kluky oddělila. Zatímco Ron kamenní odhazoval, Harry šel dál. V Komnatě nalezl nejen Ginny, ale i Toma Raddla, kterého znal z jeho deníku. Myslel si, že mu Tom pomůže, ale ten samozřejmě odmítal. Čím víc Ginny, který byla v bezvědomí na podlaze slábla, tím víc on sílil. Na Harryho vyslal svého baziliška, ale Harry ho nakonec pomocí Brumbálova fénixe a Nebelvírova meče porazil. A zničil i denník, takže Raddle zmizel. Ginny procitla a vypověděla, že to ona otevírala komnatu, protože ji Raddle ovládal. Jo a Harry byl taky vyznamenán za mimořádné služby škole.

"Hele, to není fér," vmísil se do toho Sirius. "Ten kluk porušoval školní řád mnohem víc než mi a ještě je za to odměněn."

"Co bys chtěl. Jo a v třetím ročníku se seznámil s Remusem, který ten roku učil obranu. Ty jsi mezitím uprchl z Azkabanu. Viděls totiž noviny, kde byla celá rodina Weasleyova a na rameni Rona seděla krysa. Samozřejmě si ji poznal, byl to Petr, který se ukryl do kouzelnické rodiny. A dočetl ses, že Ron i Petr budou v Bradavicích. Uprchl si tedy. Ke konci roku se Harry dozvěděl pravdu o tom všem, zachránil tě z rukou mozkomorů a pomohl ti utéct. Teda řekla jsem Harry, ale Ron a Hermiona dělali vše s ním. Petr bohužel uprchl, takže nebylo možné prokázat tvou nevinu."

"A víš co by mě zajímalo?" zeptal se Sirius, když se dívka na chvíli odmlčela. "Jak jsem se dostal z Azkabanu?"

"Ve své psí podobě," usmála se Karolína.

"Myslíš v týhle?" proměnil se v černého psa.

"Siri, ty jsi fakt cvok," rozesmála se Karolína.

"No dovol," ušklíbl se, když se proměnila zpět. "Já a cvok? Za co mě máš?"

"Za Siriuse Blacka, studenta Bradavic, neregistrovaného zvěromága, věčného výtržníka,.."

"No tak to ti teda děkuji," urazil se na oko. "Tak to radši pokračuj ve vyprávění," pobídl ji.

"Jak je libo. kde jsem to vlastně skončila? Jo, pak se konalo mistrovství světa ve famfrpálu, kde se objevilo znamení zla. Na škole byl pořádán Turnaj tří kouzeníků a Harry byl vybrán jako čtvrtý soutěžící?"

"Čtvrtý?"

"No chybička se vloudila. Na konci třetího úkolu se díky přenášedlu, ve které byl přeměněn pohár, ocitl na hřbitově a byl svědkem znovuzrození lorda Voldemorta. Harry se naštěstí díky své duchaplnosti, ale další účastník soutěže, Bradavický šampión, už tolik štěstí neměl. Červ ho na příkaz svého pána zabil. Další rok se Harry snažil přesvědčit ministerstvo o Voldemortově návratu, ale ti z něj dělali šílence a z Brumbála stárnoucího blázna. Díky tomu, že do školy byla nasazena jedna ženská z ministerstva jako učitelka obrany, měl Harry ve škole docela peklo. Dokonce mu byl zakázán famfrpál. Také měl neustále sny o jakémsi místě, začal dostávat hodiny nitrobrany od Snapea, ale ty nakonec po tom, co Harry vzhlédl jednu Snapeovu vzpomínku, skončily. A ke konci roku, při skládání zkoušek NKÚ měl Harry vidinu, že tě unesl Voldemort a vydal se na ministerstvo spolu s několika dalšími studenty. Tam samozřejmě padli do léčky Voldemorta, jehož cílem bylo, aby Harry vyzvedl onu věštbu a jeho Smrtijedi ji měli přinést. Studentům na pomoc přišel Fénixův řád, a ty, přestože ses stále skrýval, jsi šel na ministerstvo také. A tam nastal další zlom v Harryho životě. Belatrix Lestrangeová tě totiž zabila."

"Belatrix? Moje vlastní sestřenice?"

"Přesně tak."

"Takže si vzala toho Rudolfuse Lestrangera."

"Jo. Každopádně další rok se Harry dozvěděl, že Voldemort si vytvořil viteály."

"A to je jako co?" nechápal Sirius.

"Čarodějné předměty, do kterých černokněžník ukryl část své duše, kterou rozbil tak, že někoho zavraždil. Pak ten dotyčný nemohl zemřít, dokud nepřišel o viteály, které si vytvořil. A Voldemort jich měl hned šest. Celý rok se Harry a Brumbál pokoušeli najít ony věci. A ředitel také Harrymu ukazoval mnoho věcí z Voldemortovi minulosti o kterých si myslel, že by mu mohli pomoci. Dva viteály již byly zničeny. Byl to deník Toma Raddla, který zničil Harry již v druhém ročníku a pak Gauntův prsten, o který se postaral Brumbál. Koncem roku se ti dva vydali do jakési jeskyně u moře, kde byl ukryt další viteál, Zmijozelův medailon. Nakonec se k němu dostali, ale stálo je to mnoho sil a Brumbál byl příšerně vyčerpán. Po návratu do Prasinek zjistili, že nad astronomickou věží je znamení zla. Okamžitě se tam vydali, ale narazili na léčku. Draco Malfoy odzbrojil Brumbála, ale ten ještě předtím stačil znehybnit Harryho, který byl pod neviditelným pláštěm. Dracův úkol byl ředitele zabít, ale on to nezvládl. Málem se nechal Brumbálem umluvit, že on jeho a jeho matku ochrání, ale na věž vtrhlo několik dalších Smrtijedů a zabili Brumbála. A pak Harry zjistil, že viteál je falešný a ředitel zemřel nadarmo."

"Falešný? Jak mohl být falešný?"

"Někdo předtím už v jeskyni byl. A ikdyž tě to určitě překvapí, byl to tvůj bratr Regulus, který pravděpodobně pochopil, co je Pán zla zač a pokusil se ho zničit."

"Regulus, že by se vzepřel Voldemortovi? Hmm tak to bych teda chtěl vidět."

"No nic hezkýho ho za to nečekalo. Jen smrt…jo a zapomněla jsem dodat, že Harry začal během školního roku chodit s Ginny."

"Ona chodila s Jamesovým synem?" začal se smát Sirius, kterého ta představa velmi pobavila. "Tak to se divím, že teď je s Remusem."

"Buď rád, že není s Jamesem. Ale Harry se s ní po Brumbálově pohřbu rozešel, bál se totiž, aby jí Voldemort něco neudělal. Ztratil už několik lidí a nechtěl, aby ona byla další. V létě pak pomocí svých přátel vypátral zbylé viteály a také se strhla největší kouzelnická bitva. Skoro všichni padli, jediný, kdo přežil byla Ginny, kterou její bratr přenesl těžce zraněnou do nemocnice. Pak to bylo ještě pár bystrozorů a taky Remus, který se ale po smrti Harryho a své přítelkyně úplně sesypal."

"Tak to je teda něco. Ten Harry teda měl život, to ti teda řeknu. Ale aspoň se nenudil..a jestli to správně chápu, my dva teď máme převzít Harryho úkol a zničit viteály i Voldemorta. Je to tak?"

"Přesně. Ale vůbec nevím, kde mám začít. A kdy. Celou tu dobu si s tím lámu hlavu. Kdyby bylo příliš brzo, Voldy by pravděpodobně zjistil, ž mu někdo pase po jeho duších. A zas se bojím, aby už nebylo moc pozdě. Já nechci nikoho ztratit, Siriusi. A ani nevím, kde všechny viteály jsou."

"Neboj, postaráme se o to, abychom o nikoho nepřešli. A nemůžou být tam, kde předtím?" nadhodil.

"Některé asi jo, ale jeden měl v držení Snape a to je teď krapet nemožné. A další měl Malfoy, ale nevím od kdy."

"Hmm, ale to se nějak zjistí, uvidíš. A všechno dobře dopadne. Teď, když víme, co nás čeká, tomu můžeme nějak předejít. A jak si říkala, Snape je pryč se hry a o Červovi víme."

"Hele, jako to děláš. Věčnej optimista."

"To víš, někdo má holt štěstí," pousmál se. "A kde to vlastně jsme?"

"V České republice."

"Ty to tu máš asi hodně ráda, co?"

"Ráda? Miluji to tu. Žila jsem tu celé dětství. Znám to tu téměř do posledního kamínku. Je to tu plný vzpomínek, alespoň pro mne. Stačí když se někam zadívám a vidím,co všechno jsme tu s kamarády zažili."

"A to se tu tahle večer nebojíš?"

"A čeho tak asi? Tmy? Ne, té se fakt nebojím."

"Tak já neví, co všechno tu může v lese číhat."

"Nezapomeň, že jsi v mudlovském světě. Tady žijí maximálně prasata a lišky, nic víc."

"Hmm, tak nic no."

"A že je to tu krásné," zvadla se Karolína a Sirius ji hned napodobil.

Přešla až na okraj vody a zadívala se do dáli, stejně jako Sirius. Po chvíli už to ale nevydržela. Nadalo jí to a ve chvíli, kdy Black nedával pozor, ho shodila ho vody. Ten to nečekal a s hlasitým žblunknutím zajel pod hladinu. Když se vynořil, prskal kolem sebe vodu a ublíženě se na díval na dívku.

"Mrcho. Tohle jsem si nezasloužil."

Karolína se jen rozverně usmála a skočila do vody za ním. Stejně na sobě měla jen tílko a kraťasy, tak co řešit. Společně se ve vodě dost vyblbli a nadělali mnoho rámusu. Ale to jim bylo jedno. Hlavně, že mají jeden druhého a nic už před sebou netají. To bylo teď hlavní. A Karolína se po dlouhé době cítila opět šťastná.

10.07.2007 22:47:15
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one