My world of fantasy...

45. KAPITOLA - DEN U JEZERA

"Ginn, kde se máme vůbec s Jamesem setkat?" ptala se Karolína, zatímco si balila věci do cestovní tašky, protože vláčet kufr s sebou nechtěla.

"U Děravýho Kotle," informovala ji kamarádka. "Pokud vím, tak si chtěli kluci ještě něco koupit v Příčný. Hele neviděla moje kalhoty?"

"No tak to jsem teda neviděla," volala Karolína ze svého pokoje. "Nemáš je třeba v koupelně?"

"Tam už jsem byla."

"Aha. A proč si je prostě nepřivoláš? Jseš snad čarodějka, ne?"

"No jo, to mě ani nenapadlo," přiznala. "Ale nevím, čemu se teda divíš. Ty tu hůlku vůbec nepoužíváš a to už jseš plnoletá."

"No jo, ty aby sis nerýpla."

Dvacet minut na to se už obě dvě vláčely k Děravému Kotli, kde se měli setkat s Poberty a Lily. Mohli by se sice přemístit, ale Ginny ještě ze zákona nemohla a Karolína nechtěla prozradit svoje tajemství. A tak putovaly městskou dopravou. Den před tím Karolína přestěhovala Natálku k Hagridovi, aby nemusela být chudinka sama doma. A o sovy se nestaraly, ty si stejně dělaly, co chtěly. Však ony si je najdou.

Konečně se dostaly až do Děravého Kotle. Společně vešly do hlavní místnosti a rozhlédly se, jestli zde neuvidí své přátele.

"Ginny, Karolíno," ozvalo se od stolu úplně vpravo. "Tady jsme."

Obě dívky se otočily a spatřily všechny čtyři přátele, jak sedí u jednoho ze stolů a popíjejí nějaký nápoj, zatímco na ně mávají.

"Konečně jste tady," prohlásila zvesela Lily.

"Tak pozdě snad nejdem, ne?" usmála se Karolína a stejně jako Ginn se s nimi vítala. "A navíc vláčet se přes půl Londýna není zrovna rychlá záležitost."

Pak se konečně obě posadily. Karolína vedle Siriuse a Ginn vedle Remuse.

"Tak co jste dělaly celý týden?" zajímala se Ginny.

"Ale znáš to," začal James. "Různá rodinná setkání, babičky, tetičky,..No hrůza. Ještě, že tam se mnou byl Sirius."

"Tak u mě to bylo to samý," přidal se Remus. "jen jsem na to byl sám."

"A co ty Lily?" zeptala se Karolína.

"Naprostá hrůza. Strávila jsem celou tu dobu s mojí nesnesitelnou sestrou. Už jsem myslela, že to nevydržím."

"A co vy?" zajímal se Sirius a střídavě se díval na Karolínu a Ginny.

"My? Tak my jsme byly celou tu dobu v Londýně," začala Karolína.

"Jo, ve dne ve městě a v noci v baru," upřesnila Ginn. "Samozřejmě s přáteli."

"Takže vy jste si užívaly bez nás," urazil se naoko James.

"Noo..jo."

"Vy jste teda," dodal Sirius.

"A to jsme se měly unudit k smrti?" zeptala se vážně Karolína.

"To víš, že ne. Co bych si bez tebe počal?" usmál se Black.

"A co vůbec teď?" zajímalo Ginny.

"Teď? No to co jsme chtěli jsme si už koupili, takže můžeme jít rovnou k nám."

"A jak se tam dostanem?"

"Přemístíme se. Já, Sirius a Remus víme kam a taky se můžeme přemisťovat, tak vás vezmem s sebou."

"Fajn, tak můžem jít?"

"Vždyť jsme ani nedopili," protestoval Sirius a James mu horečně přikyvoval.

"No jo furt. A co to, že Petr netráví prázdniny s náma?" divila se Karolína, měla za to, že ho pořád považují za svého kamaráda.

"Ten? Musí bejt s rodiči a pak bude jezdit po babičkách, tetičkách a pratetičkách.. prostě má úplně narvaný prázdniny," dokončil James a Karolína si všimla, jak Siriusovi přeběhl po tváři nenávistný výraz, který ale hned zmizel.

"Tak to mu teda nezávidím," ušklíbla se Ginny. "Taky by mě to moc lákalo, po ničem jiným netoužím."

Mezitím už kluci dopili a tak se všichni zvedli a přešli do vedlejší místnosti, odkud se hodlali přemístit. Sirius chytl Karolínu, James Lily a Remus Ginn a vzápětí se ozvalo trojité PUF a všech šest lidí zmizelo.

Chvíli na to se tři dvojice objevili na úplně jiném místě Anglie, konkrétně u lesa u vesnice se jménem Godrikův Důl. Dívky se se zájmem rozhlíželi po okolí, dokud se spolu s chlapci nevydali k většímu rodinnému domku stojícím přímo před nimi. Dům byl patrový, natřený na světle žlutou barvu a s velikánskou zahradou plnou všelijakých rostlin. Podobných domků bylo ve vesnici ještě několik a Karolína odhadovala, že všechny budou patřit nějakým kouzelnickým rodinám, které, jak věděla, v této vesnici převládaly.

To už ale všichni procházeli brankou zahrady a vzápětí vstupovali do dveří domku.

"Tak vás vítám u nás doma," začal James, ale byl přerušen příchodem jakési ženy, pravděpodobně jeho matky.

Žena byla ve věku tak kolem čtyřiceti let, měla kratší hnědé vlasy a hnědé oči, které po ní její syn nepochybně zdědil.

"Ahoj mami," reagoval na její příchod a ostatní jeho matku také slušně pozdravili a vzájemně se představili.

Ukázalo se, že paní Potterová je velice sympatická žena a vůbec jí nevadí, že má ve svém domě tolik lidí. Spíše naopak. Vypadala že je ráda, že tu má její syn tolik svých přátel.

Pak je zavedla nahoru do patra, kde jim ukázala jejich pokoje. Remus se nastěhoval k Jamesovi a Siriusovi a dívky měly pokoj hned vedle. Sotva tam vešly, Ginn si zabrala postel v rohu, Lily u dveří a na Karolínu zbyla ta u okna, což dívce vůbec nevadilo. Pokoj byl docela prostorný. Jenže než se v něm stačily pořádně rozhlédnout, vtrhli k nim kluci, aby je provedli po domě a také po zahradě s bazénem.

Po prohlídce domu se rozhodli jít se vykoupat k nedalekému jezírky, o kterém před chvílí začali James a Sirius básnit. Popadli teda věci a převlékli se do plavek a už si to rázovali kamsi přes les, než došli k nádherné louce, na níž se jezero nacházelo. James je dovedl přímo nad menší skálu čnějící přímo nad vodou, která byla pokryta měkkým kobercem z trávy a kde si všichni rozložili své ručníky.

Zatímco dívky si lehli s tím, že se budou opalovat, byl totiž nádherný červencový den a slunce jen pražilo, kluci dali přednost vodě. Jeden po druhé skočili ze skály parádní šipku a vesele ve vodě dováděli. Ale dlouho jim to nevydrželo a už se drápali z jezera ven zpět k dívčí populaci jejich partičky. Nic netušící dívky dál spokojeně ležely na osuškách a opalovaly si záda. A Siriusovi s Jamesem to nedalo a šeptem si cosi domluvili, načež přešli k nic netušící Karolíně. Sirius ji popadl za ruce, James za nohy a už nesli vzpouzející se dívku na okraj výčnělku.

"Siriusi, opovaž se!" křičela Karolína na svého kluka.

Ten se ale jen ušklíbl a vzápětí už letěla Karolína do jezera. Se šplouchnutím do něj dopadla a za pár okamžiků se vynořila z vody a zlostně se podívala na chlapce stojícího na skále metr a půl nad ní.

"To vám jen tak neprojde!" křikla na ně, ale ti dva se jen vesele usmáli a obrátili se na zbylé dívky, které celou tu scénu pozorovali.

Nenápadným gestem dali vědět Remusovi, který stál za oběma dívkami a o chvíli později hodili do vody také vzpouzející se Lily. Ale odpor jí nebyl nic platný, tak i tak skončila ve vodě, stejně jako před chvílí Karolína.

Ginn, která viděla, že ve vodě skončí tak i tak, se rozeběhla a raději do vody skočila šipku, než aby ji tam hodili kluci. Ti se zatvářili poněkud zklamaně, že jim jejich oběť unikla, ale co se dalo dělat. Všichni tři se teda vrátili zpět do vody, kde se na ně holky hned vrhly ve snaze potopit je pod vodu. To se jim i ze začátku dařilo, ale pak nad nimi kluci získali převahu. Karolína právě plavala kamsi doprostřed jezera, těsně pronásledována Jamesem a Siriusem, kteří se ji snažili chytit.

Nakonec se Karolíně povedlo dostat na druhý břeh jezera, vyškrábala se z vody a zaběhla do lesa, který byl asi deset metrů od ní. Oba kluci nelenili a dívku do lesa pronásledovali. Dívka, která věděla, že ji na suchu dohoní jedna dvě, se proměnila v kočku, vyšplhala na jednu z vysokých borovic, které zde rostly, ale neměly u země větve. Teprve nahoře na stromě na sebe vzala svojí pravou podobu a pohodlně se usadila ve větvích, odkud oba chlapce sledovala. Věděla, že sem na ni nemůžou. Oba kluci jen mrzutě sledovali, jak jim Karolína zdrhla na strom, na který se jinak než jako kočka nebo něco podobného nedostanou. Rozhodně ne v podobě psa nebo jelena. Naštvaně se teda vrátili do jezera a doplavali zpět k Remusovi a zbývajícím dívkám.

Remus s holkami se po odplavání kluků a Karolíny vrátili zpět na skálu, kde si vesele povídali, zatímco sledovali, jak Karolína utíká klukům do lesa a oni se bezhlavě ženou za ní. O chvíli později se ti dva z lesa vynořili, ale tentokrát sami, přeplavali jezero a vyškrábali se na skálu.

"Kde máte Karolínu?" zeptala se Ginn. "Copak jste jí nechytili?" posmívala se.

"Sedí v lese na stromě," oznámil James nevrle a posadil se do trávy.

"A vy tam za ní nemůžete, co?"

"To není fér, proč se zrovna ona proměňuje v takovýhle zvíře?" hořekoval Sirius.

"Jo, tak to ti nepovím," zareagovala Ginn, zatímco se opírala o Remuse. "jen jsem zvědavá, kdy ta se vrátí."

"Tak to já taky," povzdechl si Sirius.

Karolína po odchodu kluků ještě chvíli vyčkávala, ale když viděla, jak oba vylézají z vody, změnila se opět v černou kočku a slezla ze stromu. Tichým krokem se vyplížila ven z lesa na louku, odkud se nenápadně vydala ke skále, na které seděli Remus a holky. Viděla, že ti tři se dívají na kluky v jezeru, a tak zrychlila a po chvíli už byla těm třem na doslech. Vylezla tedy na strom, který se tyčil asi 3 metry od skály, skryla se v jeho koruně a pozorovala, jak se kluci vyškrábali z jezera a začali mluvit s ostatními. Protože mluvili celkem nahlas, nedělalo jí žádný problém pochytit vše, o čem se bavili. Chvíli uvažovala o tom, že by slezla a vydala se zpět k nim, ale nakonec to zavrhla a dál dál seděla na stromě a čekala, co z jejích přátel vypadne, zatímco ona tam jakoby nebude.

"Jo a Ginn," začal znova Sirius. "Co jsou vlastně zač ti nový Karolínini kamarádi?"

"Proč se ptáš?"

"No jen tak, zajímá mě to."

"tak jsou docela fajn," přiznala dívka. "Dá se s nimi dobře bavit, jen jsou to mudlové."

"Fakt? A odkud je prosím tě zná?" vyhrkl James.

"Vždyť přece i pracovala v mudlovském baru jako servírka. To jste nevěděli?"

"Ne, to se nepochlubila. Jen říkala, že má práci."

"Jo tak. A dokonce má i mudlovské občanství. A jiné jméno."

"Cože? Jak jiné jméno?" zarazil se Sirius.

"No říkají ji Catherine nebo Cat. Prej to má i v tý občance, ale to jsem neviděla. Teda ale dalo mi práci si zvyknout říkat jí před ostatními jinak, než Karolíno."

"Tak to ti věřím. Já bych si na to nezvykl. A příjmení má stejný?" zajímal se dál Sirius.

"Hele tak to fakt nevím, to se jí budeš muset zeptat."

"Hmm."

"Ty jo, kde je?" zahučel najednou James a rozhlížel se kolem dokola.

"Nepůjde se kouknout do toho lesa?" navrhla Lil.

Když s ní ostatní souhlasili. Zvedli se a odkráčeli kolem jezera do lesa, ve kterém předtím Karolína seděla na stromě.

Karolína se docela divila, když slyšela, na co se Sirius Ginny ptal .Vůbec ji nenapadlo, že se o to budě nějak zajímat. Do mysli se jí vetřela myšlenka, jestli na ně Sirius náhodou nežárlí. Vůbec se netěšila na to, až se jí bude ptát na všechny ty věci kolem Londýna. Měla tušit, že jim to Ginn řekne. A proč taky ne, nebylo to nic důležitého, ale znamenalo to hodně vysvětlování.

Hned jak jí všech pět lidí zmizelo z dohledu, slezla ze stromu, proměnila se v levhartici a popadla do zubů ručník. Pak zmizela od jezera a vydala se zpět k domu Jamesových rodičů. Jelikož to bylo od jezera kousek, nedělalo jí problém najít cestu a za chvíli už byla těsně u domu. Proměnila se zpět a již ve své normální podobě vešla do domku, kde narazila na paní Potterovou. Ta se divila, co tu dělá tak brzy a dívka jí to vysvětlila tím, že jí bolí hlava a tak šla napřed, aby si mohla jít lehnout. S tímto vysvětlením se Jamesova maminka uspokojila a po tom, když usoudila, že to asi bude z toho sluníčka, ji přímo poslala nahoru do pokoje. Tam se dívka natáhla na postel a zahleděla do stropu. Najednou ji napadlo, co všechno se během toho roku stalo. Objevila se v kouzelnickém světě, v Anglii, vrátila se časem, potkala Ginny a Poberty s Lil, změnila Severuse, stala se zvěromágem, začala chodit se Siriusem, pak se zas vrátila mezi mudly, přičemž potkala Aiedail, že nu světů a úplně změnila svoji imige. Nehledě na to, že se také dovedla nevšedně přemisťovat. Jen ji zajímalo, co by se mohlo příští rok. Raději na to ani nechtěla myslet, chtěla si jen užívat života dokud to jde, dokud ji nečeká těžká práce. Ještě chvíli takhle ležela, než na ní dopadla ospalost a ona tam jen tak v plavkách usnula a ponořila se do krásného světa snů.

Zbytek party mezitím došel do lesíka, ale ani tam dívku neobjevili. S nepořízenou se teda vrátili zpět na skálu, kde na ně čekalo překvapení. Karolíniny věci zmizeli. Došlo jim, že během doby, co tu oni nebyli, se jejich kamarádka vrátila a věci si odnesla. Protože už je to u vody nebavilo, taky se sbalili a vydali zpět domů. V kuchyni narazila na Jamesovu maminku, která zde popíjela kávu.

"Mami," začal James místo pozdravu, "nevidělas tu Karolínu?"

"Ahoj," pozdravila je, přičemž ostatní ji spěšně napodobili. "Ano viděla. Přišla tak před čtvrt hodinkou."

"Ahá," vyhrkl James a chystal se jít nahoru do patra.

"Počkej," zarazila ho matka. "nechoď tam, šla si lehnout. Bolela ji hlava."

James se zarazil na schodech, ale pak se spolu s ostatními přemístil do obýváku, kde se usadili na sedačkách a křeslech.

"Myslíte, že ji fakt bolela hlava?" zeptala se Ginny.

"Nevím, ale můžem to zjistit. Půjdu za ní nahoru," rozhodla Lily. "Ale sama," zarazila kluky, když viděla, že se zvedají ze sedaček.

Ti se jen zklamaně opět posadili a sledovali Lil, jak jim mizí na schodech. Věděli, že nemá cenu se s ní hádat, byl by to ztracený čas a nakonec by stejně bylo po jejím.

Lily mezitím došla do jejich ložnice a otevřela dveře. Hned spatřila, jak Karolína spí na posteli jen tak v tom, v čem přišla. Pousmála se a sebrala ze stolku svoji hůlku, pomocí níž přikryla svoji kamarádku peřinou a potichu vycouvala ze dveří. Pak se vrátila zpět ke svým přátelům.

"Tak co?" zajímal se hned James.

"Spí."

"Cože? To myslíš jako vážně?" divil se Sirius.

"Jo myslím," přisvědčila Lil. "Přišla jsem tam a ona tam jen tak ležela na posteli v plavkách. Tak jsem jí alespoň přikryla."

"Ale stejně je to divný. Nejdřív nám zmizí od jezera a teď si tu jen tak usne."

"Tak já se jí ani moc nediví," ozvala se Ginn, za což si vysloužila udivené pohledy. "Jako s tím spaním. Vzhledem k tomu, že jsme chodily spát někdy nad ránem a dneska to neměla kdy dospat.."

"A co to, že ty nejseš unavená?"

"Na rozdíl od Karolíny si ráno dávám kafe, které mě nakopne. Ale ona ho nepije."

"Hmm a co teď?" zajímal se Remus.

"Já bych si docela dal něco k jídle," ozval se okamžitě James.

"To zní dobře," připojil se i Sirius.

"Skočím za mamkou, jestli nám něco neudělá," oznámil jim James a zmizel ve dveřích na zahradu.

Za pět minut byl zpátky i s matkou, která se vydala do kuchyně připravit něco pro tu bandu. James se vrátil k přátelům a opět se posadil na své místo. Za deset je paní Potterová k jídlu. Nikdo z nich neváhal a hned jak se posadil, popadl toust, který ležel na talíři a hladově se do něj zakousl.

"A nevzbudíme tu Karolínu?" ptal se James mezi sousty.

"Jen ji nechte spát," zasáhla Jamesova matka. "Kdyby měla hlad, já jí pak něco připravím."

"Tak fajn," přikývl chlapec s dál se věnoval svému jídlu.

Po jídle se opět uvelebili v křeslech a dlouho si povídali, až se venku setmělo. První to zaregistroval Remus, který pohlédl ven na měsíc, který jasně svítil nad lesem. Dorůstal, za dva týdny měl být úplněk. Ostatní si všimli jeho pohledu a taktéž pohlédli z okna.

"Nepůjdem ven?" navrhl po chvíli ticha Sirius.

Ostatní souhlasili a tak vyšli před domek a usadili se u bazénu. Ginny si lehla na jeho okraj a zahleděla se nahoru na hvězdy. Ostatní ji brzo napodobili. Teď bylo absolutní ticho, ani sova nikde nehoukala a oni s užívali to vzácné ticho.

"Vidíte tu hvězdu támhle?" ozval se po dlouhé době ticha Sirius a rukou ukazoval kamsi nad sebe.

"Myslíš tu zářivou?" ujišťovala se Ginn.

"Jo."

"Siriusi, my víme že je to tvůj jmenovec," podotkl hned James. "Nemusíš se tím hned chlubit."

"Já se tím nechlubím a ani to není ta moje, ta je vidět jen v zimě," ohradil se chlapec. "Ale stejně, kdo z vás má tam nahoře hvězdu s vaším jménem?"

"A pak že se nechlubíš," usmála se Ginny. "To by mohl Remus taky."

"Cože?" nepochopil James.

"No Remus byl snad jedním z legendárních zakladatelů Říma, ne?"

"A jo," došlo mu.

"A já nic," ztěžoval si James.

"Prosím tě, buď rád. Taky tě tvoje matka mohla pojmenovat Regulus, jako mého bratra. Sice by si byl na obloze, ale to jméno.."

"Poslyš, Siriusi, u vás v rodině jsou ta hvězdná jména nějak v oblibě, co?" uvědomila si Ginn.

"Hmm, to jo. Já, bratr, Belatrix.."

"Regulus," přemýšlela Lily, "to je ve lvovi, co?"

"Jo," přisvědčil Sirius. "Já ve Velkém Psovi a Belatrix v rameni Orionu."

"A víc tam toho už nemáte?" jakoby posmutněl James.

"Ne.. teda vlastně ano. Ještě Andromedu, mojí sestřenku. A to snad stačí, ne?"

"To jo. Takže jediná Narcisa z toho vyvázla," shrnul Remus.

"To jo, s kytkou," vyprskl James.

"Tss, máš něco proti kytkám?" ohradila se hned Lily. "Třeba takové Lilie."

"A co teprve Petunie," dodala Ginn.

"Tak o těch mi ani nemluv. Fakt jsem myslela, že ji asi zabiju. Však vy sami uvidíte, jaká je."

"Už se nemůžem dočkat," ušklíbl se Sirius s vidinou na Lilyinu sestru.

"Ginn, ty vlastně nemáš sourozence, viď?"

"Ne, nemám," odpověděla prostě, ale pravdivě.

"To buď ráda."

A tahle poznámka bolela. Aniž by to Lily věděla, velmi se Ginny dotkla. Vzpomínka na její rodinu byla velmi smutná. Před očima se jí vybavil hrob jejích rodičů a všech bratrů, právě tak jako hrob Hermionin a Harryho. Potřásla hlavou, jak se pokoušela zahnat tyto nepříjemní vzpomínky. Nesmí na to myslet. Už je to minulost, nic s tím nenadělá.

Pak už všichni jen mlčeli a hleděli nahoru na oblohu. Nahoře v pokoji se mezitím probudila Karolína a taktéž se zadívala na oblohu. Pohledem přejela po noční obloze a zastavila se na jediném souhvězdí. Na lvovi. Bylo zvláštní, že zrovna na tomhle. Hvězdu Denebolu přejela bez povšimnutí, ale ta druhá jasná v tomto souhvězdí ji upoutala. Regulus. V hlavě jí vyvstal obrázek Siriusova bratra. Byl o rok mladší než Sirius, ale také měl černé vlasy a mnoho rysů stejných jako jeho bratr. Jenže mu scházela ta Siriusova elegance a také smysl pro humor. Dívka mu ve škole moc pozornosti nevěnovala, ale když už ho potkala, vždy to bylo ve skupince zmijozelských, mezi ně patřily i jeho dvě sestřenice, Belatrix a Narcisa. Belatrix letos školu vyšla, zatímco Narcisa nastupovala stejně jako Sirius do posledního ročníku. Přemýšlela, co asi ti tři mohou dělat teď o prázdninách. Jestli jsou u Voldemorta. A jestli tam je taky Červíček. Věděla, že kluci říkali, že je u babiček a tetiček, ale napadlo ji, jestli to není jen záminka k tomu, aby se mohl věnovat kariéře služebníka Pána zla. Ani by se tomu nedivila. Takový hajzl. Nechápala, jak někdo může být takový hajzl a zradit své přátele. Pro ni byli úplně všechno, bez nich by byla úplně ztracená. A zradit je? To by ji v životě nenapadlo. To by raději zemřela.

Najednou ji vyrušil nějaký zvuk na chodbě a vzápětí i otevření dveří.

"Ty nespíš?" divila se Ginn.

"Před chvílí jsem se probudila," řekla po pravdě Karolína.

"A už je ti dobře?" starala se Ginn. "Jamesova maminka říkala, že tě prý bolela hlava."

"Jo, už jsem v pohodě. A kde je Lil?"

"Zůstala ještě dole s Jamesem. My jsme se už vrátili, nějaká nás to nebavilo. A taky se mi chce spát," a dosvědčila to zívnutím. "Jdu do koupelny."

Karolína se zatímco byla Ginny pryč převlékla do pyžama a když Ginny vylezla z koupelny, ležela už v posteli a čekala jen na to, až její kamarádka přijde. Pět minut na to Ginn vycouvala ze dveří a rovnou zalezla do postele.

"Co jste vůbec dělali?" zajímalo Karolínu.

"Tak povídali jsme si o všem možným."

"Tak to jsem o nic nepřišla."

"To ne. Tak dobrou, já už usínám."

"Jo jo, dobrou noc," popřála své kamarádce Karolína, ale sama neusnula.

Ještě dlouho ležela jen tak v posteli a myslela na všechno možné, než se konečně pohroužila do spánku.

10.07.2007 22:44:20
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one