My world of fantasy...
Dívka se prodírala davem na nástupišti, než se konečně dostala k přepážce devět a deset. Zhluboka se nadechla a prošla zdánlivě pevnou zeď naproti ní. Vzápětí se ocitla na jakémsi nástupišti plném lidí, vesměs maminek a tatínků, čekající na své děti, až se vrátí ze školy. I ona se k nim přidala a toužebně vyhlížela vlak, který se měl každou chvíli objevit.

A konečně zaslechla to pískání. V další chvíli se vlak vyřítil ze zatáčky a zabrzdil na nástupišti devět a třičtvrtě. Z vagónů se okamžitě začali hrnout malé děti, hlavně z prvních a druhých ročníků, vláčejíc za sebou objemný kufr a hledající své rodiče. Po nich se objevovali i starší žáci, až se dostali ven i poslední a předposlední ročníky, které nikam nespěchaly, spíše se snažily ještě vybavovat se svými přáteli, než nadobro odjedou na prázdniny.

A pak je Karolína konečně zahlédla. Právě vylézali z vlaku a o něčem se vesele bavili. Dívka se k nim vesele rozběhla a skočila Siriusovi do náruče, a protože ten jediný si jí všiml, neskácel se na zem, i když měl namále. Radostně se s ním přivítala, stejně jako s ostatními.

"Tak co, jak bylo poslední týden ve škole?" vyzvídala.

"No nic zajímavého," odvětil James.

"Po pravdě jsme se tam dost nudili," dodal Sirius.

"No nudili," pousmála se Ginn. "Jak kdo."

"Jak to myslíš?" nechápala Karolína.

"Tak tihle dva," začala a ukázala při tom na Siriuse a Jamese, "z nudy dělali různé vylomeniny a vysloužili si tak několik školních trestů."

"Ale stálo to za to," obhajoval se James. "Náhodou ta zelená Noriska byla dobrá."

"Vy jste ji přebarvili?" vyprskla Karolína.

"Jasně," zubil se Sirius.

Najednou se za nimi ozvaly jakési hlasy a tak se všichni otočili. Stáli tak jakýsi dva lidé tak ve středním věku a čekali, až si jich všimnou.

"Jé promiň mami," vyhrkl Remus, když viděl, jak se jeho matka tváří. "Úplně jsem na vás zapomněl."

"Tak to jsme si všimli," usmála se teď žena. "Tak jdeme?"

"Jo jasně," odvětil a otočil se zpět ke svým přátelům. "Tak za týden," obejmul Ginn a odešel.

Zbylých pět přátel se vydalo směrem k přepážce. Cestou se od nich odpojil James se Siriusem, který trávil prázdniny u svého přítele. To se samozřejmě neobešlo bez loučení, ale protože Jamesovi rodiče spěchali, museli to vzít rychle. A tak k přepážce došly jen holky. Za ní se rozloučily i s Lily a Karolína se společně s Ginn vydala k sobě domů. Rozhodla se pro chůzi, nechtělo se jí totiž říkat Ginn o svém přemisťování a k ní domů to bylo od nádraží jen kousek.

Po deseti minutách tam opravdu dorazily a vešly dovnitř. Ginn se v obývacím pokoji začala užasle rozhlížet.

"Páni," uklouzlo jí. "Jsem nečekala že to bude tak velký."

"Tak nechceš si odložit věci?" zeptala se Karolína a zavedla Ginny do druhé ložnice, kterou doposud využívala pouze kočka.

"Jo a zařiď si to tu jak chceš," podotkla, když vstoupily do pokoje. "je to tvoje."

"Počkej," vyhrkla Ginn. "Jak moje. Vždyť je to přece tvůj pokoj. Nemůžu..."

"Ale můžeš," přerušila ji Karolína. "Já ten pokoj stejně nevyužívám."

"Ale.."

"Prosím tě nech toho a vybal si radši."

"Karolíno, ten pokoj prostě není můj!"

"Ginny, já chci aby byl tvůj."

"Jenže já ne."

"Dobře, tak se dohodnem. Na tyhle prázdniny je tvůj, jo?"

"Hmm a co jinýho mi zbejvá.."

A tak se Ginny v pokoji chtě nechtě zabydlela. Teda zatím si pouze vybalila věci a vrátila se do obývacího pokoje, kde na ní Karolína čekala. Posadila se tedy do jednoho křesla a začala si se svojí kamarádkou povídat. Bylo tolik věcí co si chtěly říct, už dlouho si spolu nemohly jen tak sednout, jen ony dvě a popovídat si. Opravdu probíraly všechno možné i nemožné, cokoliv je napadlo. Hlavní bylo, že jsou zase spolu.

Klábosily spolu dlouho do noci, než se konečně rozhodly jít spát. Druhý den se Ginny ještě zabydlovala v bytě a pomalu si zde začala zvykat. Byl přece jen zařízen velmi mudlovsky a spousty přístrojů se musela naučit ovládat. Největší problém pro ní zatím byla televize s DVD přehrávačem, u kterého vůbec nevěděla, která bije. Karolína se tím velmi bavila,ale přesto své kamarádce trpělivě vše vysvětlovala. Ale co to dalo práce. K večeru už byla Ginn snad se vším obeznámena a tak se Karolína rozhodla ji seznámit se svými přáteli. Přece jen tu budou celý týden a ve více lidech bude také více zábavy.

"No tak Ginn, pojď už," popoháněla Karolína svoji kamarádku. "Takhle to nikdy nestihnem."

"Vždyť už jde!"

"No to vidím," ušklíbla se dívka.

O deset minut později konečně dorazily k baru, kde Karolína až donedávna pracovala, a vešly dovnitř. Hned ve dveřích si Karolína všimla svých přátel, jak sedí na svých obvyklých místech v rohu místnosti. Bez otálení vyrazila přímo vpřed, zatímco Ginny se za ní jen pomalu ploužila. Všechno to působilo tak nezvykle, tak cize. A ona se tu cítila tak nesvá.

Karolína mezitím došla až ke svým kamarádům a pozdravila se s nimi. Vzápětí už jim začala Ginny představovat a dívce zase představila své přátele. Ze všech těch jmen si jich zapamatovala jen pár, ale i tak si s nimi začala povídat a brzy zjistila, že jsou doopravdy fajn a dá se s nimi skvěle bavit.

V baru zůstaly až do pozdních nočních hodin, kdy se konečně odebraly domů. Sotva padly do postele, usnuly jako zabité a když se probudily, bylo už kolem poledne.

Zbytek dní strávených u Karolíny probíhal téměř stejně. Vstávaly kolem dvanácté, po obědě se vydaly do Londýna, který Ginny ze začátku vůbec neznala. Prolézaly všechno možné. Od kin, přes koupaliště až po různé zábavné atrakce, které se zde nacházely. Nejednou s nimi šel někdo z Karolíniný party. Na večeři se většinou stavily v nějaké z místních restaurací a bavily se ochutnáváním všelijakých cizokrajných jídel, které ani jedna z nich doposud neochutnala. A večer, večer se pravidelně scházeli v baru a zůstávali tu dlouho do rána.

Jedna z věcí, na které se Ginn musela v Londýně zvyknout, bylo oslovovat Karolínu na veřejnosti Cat nebo Catherine, aby její přátelé nepojali nějaké podezření. Ze začátku to bylo velmi obtížné, ale zvládala to, i když jí to několikrát málem ujelo. Ale nakonec si zvykla.

10.07.2007 22:43:34
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one