My world of fantasy...
Když se ráno Karolína probudila, chtěla se začít chystat do Bradavic, ale pak si uvědomila, že zkoušky už jsou za ní. Má volno. A mohla tak nerušeně strávit celý den s tím, koho tak hrozně milovala. Pohodlně se teda znova uvelebila v posteli a užívala si pouhou Siriusovu přítomnost. Věděla, že se večer bude muset vrátit do Bradavic, aby se po něm nesháněli. A pak se další dlouhý týden neuvidí. On se bude ve škole učit, zatímco ona bude přes večery chodit do práce. Zbývalo jí pouhých devět pracovních dní a pak budou prázdniny. A do baru už se nevrátí. Pravděpodobně nikdy, jedině jako host. Už teď totiž počítala s tím, že se příští školní rok vrátí do Bradavic. Nemohla být bez svých přátel a věděla, že zkoušky udělala dost dobře na to, aby mohla jít do dalšího ročníku. Nic jí tak nebude bránit v jejím návratu.

Ale stále tu byl jeden problém. A dost velký. Ten zatracený Raddle, říkající si lord Voldemort. A ty jeho pitomý viteály. Pokud už je teda vytvořil. Zatím o sobě nedával moc znát, byl jen jakousi pověstí, kolem níž se shromažďovaly temné síly. Ale nemůže trvat dlouho a on se úplně projeví. A svět se ocitne ve válce. Ve válce, ve které bude ztraceno mnoho lidských životů. A to jen kvůli jednomu magorovi, který se rozhodl dobýt celý svět.

Dívka se neklidně převalila v posteli, ale dál pokračovala se svých úvahách. Věděla, že by měly zasáhnout co nejdřív, ale cosi ji drželo zpět. Bála se, že teď, když si Pán zla není svou pozicí ještě úplně jistý, stále se ještě může věnovat svým částem duší a všimnout si, kdyby se jedna po druhé začali ztrácet. Ocitla se v příšerné situaci. Už to chtěla mít za sebou a vést normální život, ale v hloubi duše tušila, že to bude trvat ještě dlouho, než tohle všechno skončí. A možná, že s Ginn věděly, kde se nacházejí některé části viteály. Ale ty ostatní. Bůhví, kde se budou nacházet. Komu asi Voldemort svěří Rowenin pohár, kdo se stane novým mistrem lektvarů ve službách temného pána teď, když je Snape mimo hru? A co jeho deník? Kdy ten svěří Malfoyovi?

Nejhorší na tom ale bylo, že nevěděla, kdy to všechno začne. Neměla ani potuchy, kdy se co stalo. Nebo spíš stane, minulost už se měnila. Sice málo, ale možná, že přičiněním dvou dívek se mnoho věcí změní. Pokud vše vyjde tak, jak si Aiedail představovala, nikdy nebude pronesena věštba o Temném pánovi a Chlapci, který mu bude rovným soupeřem. Nebude promarněno tolik lidských životů, jak mudlovských, tak kouzelnických. Osud celého lidstva teď závisel na dvou mladičkých dívkách, které ani nevěděli, čím začít. Stačí jen sebemenší chybička a vše bude ztraceno. Pokud by si Voldemort čehokoliv všiml, postřehl by, že mu někdo kazí jeho pečlivě připravené plány, krutě by se těm narušitelům pomstil. A vše by mohlo být mnohem horší, než by bývalo. Svět by upadl do tmy.

Karolína sebou bezděky trhla. Nevěděla, zda to byly její vlastní úvahy nebo ne. Připadalo jí spíš, že k ní někdo promlouvá, varuje ji, co všechno se může stát, jestli ve svém poslání selže. Co všechno může způsobit. Nemohla už to dál poslouchat, ať už to bylo její svědomí nebo cokoliv jiného. Prudce se zvedla z postele a zamířila do koupelny. Nedbala na fakt, že svým nenadálým posazením vzbudila chlapce, který až doposud spal vedle ní. Potřebovala se uklidnit. A to nejlépe, dá-li si studenou sprchu a pročistí myšlenky. Strhla ze sebe oblečení a vnořila se pod proud ledové vody. Bylo jí jedno, že se celé její tělo třese zimou, její mysl zaměstnávalo zcela něco jiného.

Najednou si uvědomila, že je jí zima. Nastavila tedy teplotu vody na přijatelnější, ale vzápětí se sesunula podél zdi a rukama si objala kolena. Nevěděla, jak dlouho tam je, nevnímala čas, opět se plně uzavřela do svých myšlenek, zatímco na její tělo dopadalo tisíce drobných kapek vody, které jí postupně sklouzávaly po těle a mizely v nenávratnu.

Čas pro ni přestal existovat. Byla tu jen ona a její mysl. Ta, která jí způsobovala tolik starostí. Ta, která se čas od času ozvala v ten nejneočekávanější moment. Teď by měla být se svým přítelem a užívat si s ním krásné chvíle, ale místo toho stále seděla na studených dlaždičkách, s pohledem upřeným kamsi do neznáma a s myslí naplněnou tolika problémy, které normálního člověka netíží.

Byla jiná. Tolik se lišila od ostatních. Stejně jako Ginny. Ony jediné věděly, co v nejbližší době čeká kouzelnický svět. A ony jediné tomu mohly zabránit. Většina lidí v jejich věku řešila pouze spousty malicherných problémů, které patří do normálního života, ale ony k tomu měly ještě něco navíc. Na jejich rozhodnutí, na jejich činech záviselo obrovské množství životů. A právě tento problém si teď Karolína uvědomila a dopadl na ni v celé své míře. Věděla, že dokud všechno tohle neskončí, nebude mít pokoj, nebude mít klidný život. Ona s Ginn musí přijmout úlohu zachránce kouzelnického světa, tak jako to udělal Harry Potter. Ony musí převzít jeho úkol. Teď tu nebude žádný Harry ani žádný Brumbál. Teď jsou tu ony dvě. Nové hrdinky kouzelnického světa, který o nich ale zatím vůbec nevěděl. A snad se o nich ani nedozví. Všechno bude muset proběhnout v naprosté tajnosti. Nikdo o tom nesmí nic vědět. Dokonce ani jejich přátelé, lidé kteří jsou jim blízký, ne. Je to jen na nich.

Nevěděla, jak dlouho tam seděla. Z přemýšlení ji vyrušil až Siriusův hlas, který na ni promlouval. Vrátila se zpět do přítomnosti a začala vnímat smysl Siriusových slov. Konečně k němu zvedla hlavu a zadívala se mu do očí. Nevadilo jí, že je tu teď úplně nahá pod sprchou na ledových dlaždičkách, nevadilo jí vůbec nic. Byla jen ráda, že má u sebe někoho, komu na ní záleží, na koho se může plně spolehnout, někoho, kdo jí podrží, až jí bude nejhůř. Nádherně se na chlapce stojícího nad ní usmála. Až teď postřehla, že na ní stále dopadá voda, která také zmáčela chlapcovo oblečení.

"Siriusi?" promluvila po nekonečně dlouhé době. "Podal bys mi prosím ručník?"

Oslovený neváhal, jediným pohybem vypnul proudící vodu a natáhl se pro sněhobílou osušku, do které Karolínu zabalil. Beze slova ji odnesl zpět do postele a posadil se vedle ní. Ani jeden z nich nemluvil. Sirius přemýšlel, co tohle mělo znamenat. Dlouho dívku ve sprše pozoroval, dlouho se snažil upoutat její pozornost. Věděl, že to musí být něco velmi závažného, ještě ji v takovémto stavu neviděl. Hrozně by ho zajímalo, co ji trápí, co před ním tají. Ale tušil, že mu to neřekne. Bylo kolem ní tolik tajemství a on věděl, že mu je nejspíš neřekne. Opět se na dívku zadíval a zjistil, že ho pozoruje.

"Jak ti je?" zeptal se.

"Teď už dobře," usmála se. S ním ji žádné problémy netrápily. Jako by ani nebyly.

"Tak to jsem rád," usmál se a přivinul ji k sobě.

10.07.2007 22:42:31
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one