My world of fantasy...

41. KAPITOLA - ŠOKUJÍCÍ PRAVDA

"Siriusi, hejbni sebou, vždyť to nestihnem," křičela právě Karolína přes celý byt na Siriuse, který byl zrovna v koupelně. "Za čtvrt hoďky tam musíme být a ty se flákáš v koupelně!"

"Ježiš no jo," ozvalo se.

Za pět minut už byli oba hotový, přemístili se před bránu a tryskem doběhli k učebně obrany proti černé magii, kde zkouška probíhala. Stihli to jen tak tak, hned po nich vešel do třídy profesor Percha a začal studentům rozdávat testy, zatímco se Karolína se Siriusem snažili popadnout dech.

Celé dnešní zkoušky proběhly v pohodě. Jak Sirius prohlásil, bylo to tak neuvěřitelně stupidní, že by to zvládl i troll bez mozku. Ale dneska jim počasí nepřálo. Venku lilo jako z konve a tak se celá nebelvírská šestka usídlila v jedné nepoužívané učebně, kde si udělali pohodlí a jen tak si povídali. A jak už to bylo zvykem, kolem deváté se Sirius i Karolína zvedli, rozloučili se a odešli.

James a Remus se svými přítelkyněmi zůstali v učebně. Mezi nimi nastalo ticho hned po tom, co se za těma dvěma zavřely dveře.

"Zajímalo by mě, jak sem ti dva chodí," ozvala se Ginn.

"Tak to jsme dvě," přidala se Lily.

"Tak to můžem zjistit, ne?" napadlo Jamese a vyrazil ke dveřím.

"To je chceš jako sledovat?"

"No a proč ne? Jinak se to nedozvíme.." a vypadl ze dveří.

Ostatní na nic nečekali a vyrazili za ním. Nenápadně se dostali až na dohled Siriuse a Karolíny a sledovali je. Snažili se být co nejméně nápadní, zatímco se plížili kolem lesa. Bylo ještě docela světlo, přestalo pršet a tak ještě k tmu čvachtali, což jim jejich slídění ještě více ztížilo. Sledovali ty dva až k bradavické bráně, ale tam je už nenašli. Jen ve vzduchu se snášel jakýsi stříbřitý opar.

"Kam zmizeli?" vyhrkl James překvapeně a otočil se na ostatní.

Ti se ale tvářili úplně stejně jako on sám . Ani jeden z nich nechápal, jak se jen tak mohli ztratit. Vždyť ani zvuk přemístění neslyšeli.

**

Karolína se Siriusem seděli na pohovce. Oba mlčeli. Sirius se chtěl dívky zeptat na něco, co mu už déle vrtalo hlavou, ale nenacházel ty správná slova. A nevěděl, jak začít.

"Karčo?" prolomil konečně to ticho. "Víš, pořád mi vrtá hlavou ten Petr."

Dívka se na něj vážně podívala. Tuhle chvíli se snažila co nejvíce oddálit. Ale teď je to tady. Na svou odpověď se zhluboka nadechla.

"Víš, Siriusi," začala, "ono to není tak jednoduché. A já...vůbec nevím kde mám začít."

"Začni kde chceš," usmál se na ni Sirius.

"Pamatuješ si, jak jsem tehdy byla tu noc pryč?" zeptala se, ale byla to pouze řečnická otázka. "Víš, tehdy jsem šla na jakousi schůzku."

"Schůzku?" podivil se Sirius. "A koho? Počkej, tehdy jsme na tom plánku viděli Petra, Malfoye, Belatrix," vzpomínal. "Ale co to s tím má společného?"

"Říká ti něco název Smrtijedi?"

"Něco jo, ale teď si na to nemůžu vzpomenout..Myslím, že jsem o tom slyšel mluvit matku, těsně před tím, než jsem utekl z domova..."

"Jsou to vstoupenci toho Voldemorta," řekla dívka. "A tady v Bradavicích, teda hlavně ve Zmijozelu, hledají nové lidi."

"A cos tam teda dělala ty a Petr?!"

"Hned se k tomu dostanu. Já jsem tam šla tajně, ani o mně nevěděli. Chtěla jsem jen získat nějaké informace."

"A Petr?"

"Petr ten..ten se k nim přidal," zašeptala a sklonila hlavu.

"Jak..."

"Já nevím," přiznala zoufale. "Když jsem tam šla, už tam byl poněkolikátý."

"To ale znamená, že se přidal k Voldemortovi. Ten zrádce," zasyčel Sirius nenávistně. "To si s ním vyřídím."

"Ne!" vyhrkla Karolína. "To nesmíš!"

"Proč?"

"Nesmí se dozvědět, že o tom víme. Nemyslíš, že by ostatním bylo divné, jak jsme na to přišli?"

"Ale přece se nemůžu tvářit, jako že se nic neděje."

"Budeš muset. Voldemort se o něčem takovém nesmí ani dozvědět. Všechno by to bylo v háji."

"Co všechno?"

"To neřeš, stejně ti to nemůžu říct. Hlavní je, aby Petr nezjistil, že to víme. A neříkej to ani ostatním."

"Ginny to ví, že jo."

"Jo, ona jo."

"Proč ona.."

"Siriusi, tohle už jsme probírali. Neřeš to, je to její věc."

"No jo," zahučel. Věděl, že s ní nic nesvede a taky se s ní nechtěl hádat. "A co se tam teda dělo, na tom srazu?"

"Nic moc, jen si procvičovaly nějaká kouzla a tak."

"A kdo je vede. Někdo přece musí.."

"Malfoy a Blacková," odpověděla rovnou. "Oni dva již Smrtijedi byli. I když ostatní už jsou pravděpodobně taky," dodala.

"Chceš říct, že už se k němu přidali?" ujišťoval se Sirius.

"Pravděpodobně. Belatrix říkala, že nejdéle do konce školního roku."

"A kdo všechno teda?" zajímal se.

"No tak kromě Malfoye, Belatrix a Petra taky Crabbe, Goyle, Nott, Lestranger,.."

"A co Regulus?" skočil jí do řeči.

"Ten myslím taky," přiznala. "Bylo jich tam víc, ale neviděla jsem jim do tváře. Tak kolem dvanácti."

"Počkej a Snape tam nebyl?"

"Ne, Severus ne."

"Zrovna do něj bych to řekl. Je věčně zahrabaný do tý černý magie.."

"To není pravda. Neznáš ho, je jiný než ostatní ze Zmijozelu," obhajovala Snapea Karolína.

"No, jak to tak vypadá, je lepší než ten Červíček. To je taková krysa."

"A to doslova," podotkla Karolína.

"Tos ho v tý chýši nemohla kdysi sežrat?" optal se nevinně.

"No fuj," zakřenila se. "Jíst něco tak odporného?"

"Taky pravda."

"Hele a vrátil si Jamesovi ten deník?" napadlo Káju.

"No, ještě ne."

"Tak to bysme asi měli ne?"

"Myslíš?" provokoval ji.

"Nemyslím, já..."

"Ty nemyslíš?"

"Já myslím, ale.."

"Sama jsi před chvílí řekla, že nemyslíš."

"Já jsem chtěla říct, že to vím."

"A jak to můžeš vědět, když nemyslíš?"

"Ty jseš děsnej."

"Já vím, ale za to můžeš ty!"

"Já?"

"Jo, chytnul jsem to od tebe."

"Ježiši, proč jsem si jen nemohla vybrat někoho normálního?"

"Protože by ses s ním nudila."

"To je taky fakt," uznala. "Ale stejně."

"Co stejně?"

"Nic."

"Něco jo."

10.07.2007 22:41:58
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one