My world of fantasy...

40. KAPITOLA - ZTRACENÝ DENÍK

Další kulaté číslo =D
Ráno se James probudil a ospale hrábl do kufru s oblečením. Ale nic nenašel. Kufr byl prázdný. Okamžitě vyskočil z postele a začal hledat svoje věci. Ale nic.

"Co se děje Jamesi," zeptal se ospale Remus, kterého James svým lítáním po pokoji vzbudil.

"Nevíš, kde mám svoje věci?" optal se s nadějí.

"Snad v kufru ne?"

"Právě že tam nejsou."

"Hele a kde je Sirius?" všiml si Remus, když mu pohled padl na Siriusovu postel.

"Já ho zabiju! Vsadím se, že za to může on."

"Hele a co všechno ti chybí?" zajímalo Remuse.

"Všechno."

"To chceš říct, že vůbec nic nemáš?" začínal se smát Remus a brzo se k němu přidal i Petr, který se mezitím probral. (vrátil se do ložnice během noci)

"Jo."

"No tak to tě teda lituju," smál se dál Remus a začal se oblékat.

Po nějaké době sešel Remus s Petrem dolů do společenské místnosti, kde už na ně čekaly holky.

"Kde máte Jamese?" zajímala se hned Lily.

"Nějakej vtipálek mu v noci sebral všechny věci," informoval ji Remus a společně s Petrem a Ginn se vydal na snídani, zatímco Lily zamířila k Jamesovi do pokoje.

Brzo už Remus pochopil, kam se ztratilo všechno Jamesovo oblečení. Ale musel uznat, že se to tomu dotyčnému opravdu povedlo. Obzvlášť brnění oblečené v hábitu s kouzelnickou čapkou vypadalo vážně skvěle. Silně z toho podezříval Siriuse, něco takového by mu bylo podobné.

***

Když se Sirius probudil, zjistil, že už je téměř sedm hodin. Opatrně vylezl z postele a zamířil do kuchyně. Chtěl Karolíně udělat radost. Stačilo jen pár mávnutí hůlkou a v mžiku u sebe měl všechno, co potřeboval. Chleba, máslo, sýr, zeleninu. A také nechal vařit vodu na čaj. Za tu chvíli co tu byl si už stačil všimnout, který má dívka nejraději, přestože jich mě měla několik druhů.

Již s připravenou snídaní se vrátil do ložnice, kde dívka stále ještě spala. Položil teda tác s jídlem na noční stolek a začal dívku budit.

"Kájí, stávej,."

"Hmm, ještě ne," zaprosila dívka.

"Nestihneš zkoušky," zkusil Sirius.

"Ještě chviličku."

"Žádnou chviličku," bavil se.

"No jo furt," zahučela teda Karolína a konečně otevřela oči. "Jé snídaně," zareagovala okamžitě. "Ty jseš fakt zlatíčko," krásně se na Siriuse usmála a začala se věnovat snídani.

Na to se chlapec vytratil do koupelny a když se vrátil, dívka právě vylézala z postele, nyní již nasnídaná a vklouzla do koupelny, kterou její kluk zrovna opustil. Když vylezla, Sirius ji informoval o tom, že už je třičtvrtě na osm.

"Cože!" zděsila se a okamžitě se přemístili k bradavickému jezeru. Karolíně se k bráně nechtělo, chtěla jim ušetřit cestu a také by to pravděpodobně nestihli.

"Co vlastně máme dneska?" ptala se, zatímco pádili k hradu.

"Přeměňování a ty máš ještě runy."

"Runy né," zaskuhrala. "Že já jsem z té postele vůbec vylejzala."

"Neztěžuj si a radši pojď. A neboj, to zvládneš."

"Jen aby."

Po chvíli konečně dorazili k učebně přeměňování a vtrhli dovnitř. Oddechli si, když zjistili, že tu ještě nejsou všichni a posadili se do zatím prázdné lavice. Postřehli také, že tu není James a Lily.

"Hele, myslíš, že ještě hledá ty věci?" naklonila se k Siriusovi Karolína.

"No nevím, ale možné to je."

Lily s Jamesem dorazili až těsně před příchodem McGonagallové a bylo na nich vidět, že celou cestu běželi. Karolína i Sirius se snažili při pohledu na ně zachovat vážnou tvář a doopravdy se jim to povedlo, i když na ně James hodil podezřívavý pohled, když si sedal na voje místo. Víc už ale udělat nemohl, protože do třídy právě vešla profesorka a začala tak jejich zkouška. Během zkoušek se oba Jamesovi vyhýbali, věděli, že je jejich kamarád podezřívá, ale nechtěli, aby si to doopravdy potvrdil. Ale jakmile zkoušky skončily, už se k Jamesovi a ostatním dál vyhýbat nemohli. Bylo by to moc nápadné. A tak se přidali ke svým přátelům a dělali jakože nic, ale stálo je to mnoho přemáhání, zvlášť když na ně James házel jeden podezřívavý pohled za druhým.

"Co je Jamesi?" zeptala se nevině Karolína, zatímco seděli u jezera. "Celou dobu nás jen sleduješ."

"Co by asi tak mohlo být?" otázal se jejich kamarád jízlivě.

"Jak to mám asi tak vědět?"

"Hele neříkej mi, že o ničem nevíš."

"A co bych měla vědět?"

"Počkej," zarazil se James. "Ty fakt nevíš o čem mluvím?" vypadalo to, že dívce uvěřil.

"Ne, opravdu to nevím," odvětila dívka. "Co se teda stalo?" zeptala se zvědavě, přestože ji toto hraní stálo mnoho sebeovládání, aby se nezačala smát.

"Jamesovi dneska v noci někdo ukradl úplně všechno," vysvětlil jí Remus, když se k tomu James neměl. "Nechal mu jen prázdný kufr."

"Cože?" vyjekla dívka a společně se Siriusem se konečně začali smát.

"A nevíš o tom náhodou něco Siriusi?" zeptala se najednou Lily.

"Proč bych proboha měl?

"Hele, nedělej blbého," začal James. "Znám tě už moc dobře a vím, že jseš toho schopnej. A navíc si dneska v noci nebyl v posteli!" obvinil ho.

"Hele ale já to fakt nebyl," hájil se Sirius.

"A kdes teda byl v noci?" dotíral James.

"Byl u mě," zasáhla Karolína.

"Cože?"

"no byl u mě. Přespal tam a asi těžko by ti odtamtud sebral věci ne?"

"A jak se tam proboha dostal? Já měl pocit, žes říkala, že se tam nikdo nedostane," divil se Remus.

"Nikdo, komu to já nepovolím," opravila ho dívka.

"Hm, a kdo to teda mohl být?" přemýšlel James.

"A už si to našel?" zajímalo Karolínu.

"Jo, už jo. Jen mi chybí jedna knížka," přiznal.

"Tak to je dobrý, to se snad najde," chlácholila ho Ginn.

"Doufám."

Celé odpoledne se bavili jen o tom, kdo to mohl udělat, ale na nic nepřišli. Pak se Karolína se Siriusem opět rozloučili a vrátili se domů, zatímco zbytek do hradu.

"Ty jo, nemůžu věřit tomu, že nám to fakt sežrali," začal nadšeně Sirius. "Bylas fakt skvělá."

"Dík," usmála se. "Hele a nevíš náhodou něco o té knížce?" zeptala se podezřívavě.

"Já? Za co mě máš?" urazil se.

"Nekecej, určitě ji máš u sebe."

"Nemám."

"Ale máš."

"Nemám."

"Tak dobře, pokud ji teda nemáš, tak počítej s tím, že mi dneska nebudeš spát v posteli," oznámila mu a odešla k sobě do ložnice, přičemž za sebou nezapomněla zamknout. Věděla totiž, že Siriusovi to nedá a dříve či později za ní přileze a vyklopí pravdu. Aby si zkrátila dlouhou chvíli, pustila si počítač a na plný pecky si pustila nějakou hudbu.

Sirius mezitím seděl na pohovce a rozhodoval se, jestli za Karolínou má jít nebo ne. Nakonec mu to nedalo a přišel k jejím dveřím, zaťukal na ně, ale nedostal žádnou odpověď. Když se teda pokoušel otevřít, zjistil, že je zamčeno. To mu se velmi divil, ale odemkl si zámek pomocí kouzla. Otevřel dveře a vzápětí ho téměř srazila hlasitá hudba, která se rozléhala pokojem. Teprve pak si všiml, že Karolína leží na posteli s pohledem upřeným do zdi. Přešel teda k ní a konečně ho dívka zaregistrovala. Ztlumila tedy hudbu a vyzývavě se na chlapce podívala.

"Tak co, kde je ta knížka?"

"Mám ji u sebe," přiznal.

"A můžeš mi prosím tě říct proč?"

"Chtěl jsem si ji jen přečíst."

"A to sis to od něj nemohl půjčit?"

"A myslíš, že by mi tohle půjčil?"

"Snad nechceš říct, že máš jeho..."

"Deník," dopověděl.

"A četl jsi ho už?"

"Nebyla příležitost."

"Tak na co proboha čekáš?" divila se. "Puč ho sem."

Za okamžik už oba seděli na posteli a skláněli se nad malinkou knížečkou. Zjistili, že začíná letošním rokem a různě jím listovali.

"Počkej," zarazila Siriuse Karolína, když chtěl otočit stránku.

  1. října

Opět jsem se pohádal s Lily. Vůbec nechápu, co proti mně ta holka pořád má. Vyjela na mě jen proto, že jsem se jí zeptal, jestli by se mnou nešla na ten ples. Řvala na mě, ať už toho nechám a dám jí konečně pokoj. No hrůza. A to jsem si přece nemohl nechat líbit. Taková milá holka to je a jak dokáže být nepříjemná.

Opět listovali deníkem, dokud se nezastavili a dalším zajímavém zápisku.

  1. února

Už toho mám fakt plný zuby. Poslední dobou se chovám co nejlépe, dokonce ani Snapea neprovokuji a dokonce jsem Lily přestal oslovovat Evansová. Ale nic. Stále mě jen přehlíží, jako bych vůbec neexistoval. Přemýšlím, jestli mi to za to vůbec stojí, jestli se na to už nemám vykašlat.

Pročetli si i zbytek deníku, dokud se Sirius nezastavil na posledním zápisu.


  1. června

Možná se mi to jen zdá, ale připadá mi, že poslední dobou je Petr nějaký divný. Vyhýbá se nám a dneska dokonce nespal ve své posteli. Musím zjistil, co se to tady vůbec děje.

Jakmile tohle Sirius dočetl, vzpomněl si na to, jak ani včera nebyl Petr ve věži a Karolína mu slíbila, že mu to vysvětlí. Otočil se teda na ni a už už chtěl něco říct, když si všiml, že dívka během čtení usnula. Pousmál se nad tím, vypadala jako andílek, i když ve skutečnosti se v ní skrýval pěkný ďáblík. Přikryl ji teda a sám si také lehl, aby usnul sladkým spánkem vedle té, jenž miloval.

10.07.2007 22:41:05
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one