My world of fantasy...

39. KAPITOLA - SIRIUSŮV NÁPAD

Ráno ve třičtvrtě na sem se Karolína probudila. Opatrně, aby nevzbudila Siriuse, vylezla z postele a šla do kuchyně přichystat něco k snídani.

"Ahoj Naty," přivítala kočku, která se jí otřela o nohy. "Kdes byla celý večer? Zase v tom pokoji, viď ty potvůrko," a vzala ji do náruče, aby se s ní pomazlila.

Pak nachystala snídani jak pro sebe a Siriuse, tak pro Natálku, která se do ní okamžitě pustila. Karolína se mezitím vrátila do ložnice, kde našla Siriuse, jak stále spí. Usmála se při tom pohledu, vypadal teď tak nevině.

"Siriusi, vstávej," začala ho budit.

"Ještě ne," zahučel a otočil se ke zdi, aby mohl pokračovat ve své předchozí činnosti, spaní.

"No tak, zaspíš zkoušky," naklonila se k němu dívka a vzápětí také skončila v posteli, jak ji do ní chlapec vtáhl.

"Tak bez těch bych se i obešel," oznámil ji, zatímco ji stáhl pod sebe a začal líbat.

"Siriusi," dostala ze sebe, ale polibky mu oplácela. Asi po deseti minutách se od něj odtrhla: "Teď ne, za chvíli máme být na hradě."

"To není fér," stěžoval si.

"Radši už vylez, v kuchyni máš snídani," informovala ho a zalezla do koupelny.

Sirius se teda vyhrabal z postele a vydal se do kuchyně, kde na něj již čekal snídaně, na niž se okamžitě vrhnul. Teprve když dojedl, všiml si, že na něj hledí nějaké zrzavé kotě.

"Pojď sem maličká," nalákal ji k sobě a vzal do náruče.

"tak vidím, že už ses seznámil s Natálkou," usmála se Karolína, která právě vešla do kuchyně.

"Od kdy ji máš?" zajímal se.

"Asi tak měsíc."

"Je nádherná."

"Já vím, viď Naty," láskyplně se zadívala na kočku.

Chvíli potom odešel Sirius do ložnice, aby se zkulturnil. Do kuchyně se vrátil až za deset minut.

"Už budem muset jít," oznámila Karolína.

"Hmm."

"Víš," pokračovala Karolína, "nechce se mi ostatním říkat, žes byl u mě. Napadlo mě, že bych tě přemístila před Komnatu Nejvyšší Potřeby a sama přišla do hradu normálně."

"Dobře, ale proč?"

"Bylo by z toho moc otázek a takhle je to jednodušší."

"Tak že jseš to ty," souhlasil a v další chvíli už je Karolína přemístila před Komnatu, kde ho zanechala a sama se objevila kousek od bradavické brány. Odtamtud se sama vydala zpět do hradu. Když došla až těsně ke skleníkům, bylo za deset minut osm a všichni, včetně Siriuse, už tam byli.

"Ahoj," pozdravila ostatní a polibkem se "přivítala" se svým miláčkem.

"Nemusíš to zas tak přehánět," šeptla mu do ucha tak, že to slyšel pouze on.

"Přece jsem tě neviděl hrozně dlouho," odpověděl jí škádlivě.

"Ty jseš fakt pako," usmála se a společně vešli do skleníků, kde skládali svoji praktickou zkoušku.

Pak na ně čekala pouze písemná zkouška z bylinkářství, kouzelné formule a také věštění z čísel nebo jasnovidectví, jak koho. Dnešní zkoušky dopadly velice dobře a jak Sirius, tak Karolína z nich měli velmi dobrý pocit. Po skončení si jich všech šest opět sedlo k jezeru a bavili se o dnešním dni, jak se komu co podařilo a tak. Opět kolem deváté večer se Karolína zvedla s tím, že bude muset jít a její přátelé se vydali nahoru na hrad, zatímco Sirius opět zůstal.

"A na co ty čekáš?" hrála blbou Karolína.

"Na Ježíška," odpověděl Sirius.

"Tak to přeju pěkné čekání," otočila se a chystala se odejít.

"A mě tu jako jen tak necháš?" divil se chlapec.

"A co s tebou jinýho?"

"No já nevím," přistoupil k ní.

Vzápětí se už oba dva objevili u Karolíny v bytě. Dneska už to Siriuse nepřekvapilo, čekal to. Spokojeně se usadil na pohovce a podíval se na dívku, která stále stála na místě a pobaveně ho sledovala.

"Co je?" nechápal.

"Nic, jen že se tu už chováš jak doma," vysvětlila s úsměvem.

"To víš, líbí se mi tu."

"A to ses tu ani pořádně nerozhlédl."

"Taky pravda. Tak co tu máš ještě zajímavýho?"

"Tak třeba předsíň a ještě jeden pokoj. A když tak o tom přemýšlím, klidně by si se do něj mohl nastěhovat."

"Ne, to ne! Mě se líbí tam kde jsem," protestoval.

"To jsem si mohla myslet," usmála se a přisedla si k němu. Chvíli tam jen tak seděli a věnovali se jeden druhému, až najednou Siriuse něco napadlo.

"Hele, jak sis včera přivolala to moje pyžamo?"

"Jednoduše. Pomyslíš na věc, kterou chceš přivolat a proneseš při tom kouzlo accivisio. Ale platí to jen na věci, které si už někdy viděl a víš, kde se nacházejí."

"Tak to je fajn," usmál se, pronesl onu kouzelnou formulku a v rukou se mu objevila menší hromádka věcí.

"A co s tím chceš dělat?" divila se dívka.

"Co by, stěhuju se," odvětil a odešel do ložnice.

Karolína se tomu trochu divila, ale nechala to tak. Byla ráda, že je tu Sirius s ní a že se mu tu líbí. Už ji nebavilo tu být věky věků sama.

"Hele," vykoukl Sirius z ložnice, "víš, že od té doby, co nejsi ve škole jsme neudělali žádný problém?"

"Aha a co tím chceš říct?" zeptala se podezřívavě, tušila, že se neptá jen tak pro nic za nic.

"Nó," protáhl, "já jen, že mě něco napadlo."

"A to?" zeptala se dívka se zájmem, najednou měla strašlivou chuť něco provést, docela jí to i chybělo.

"No víš, jak jsme byli v těch Prasinkách, tak mě James potom obvinil, že tě prej podvádím. A já bych mu to chtěl trošku oplatit.."

"Tak už se vymáčkni, co chceš udělat?"

"Nevadilo by ti být přes noc vzhůru?" zeptal se nevině.

"Siriusi, řekni mi už, co chceš dělat!"

"Tak jak jsem si před chvílí přivolal ty věci, napadlo mě, že bych sem mohl přenést i ty Jamesovi a pak..."

"Pak je roztrousit někde po hradě, co?" ušklíbla se Karolína, už ho znala dost na to, aby odhadla, co má v plánu.

"No..jo," usmál se.

"Teda nechtěla bych být v Jamesově kůži."

"Ale budeme originální a s trochou štěstí se z toho i vyvlíkneme."

"Uvidíme."

Pak se společně navečeřeli a také shlédli další film. Sirius si totiž vzpomněl, že když bude hodný, tak mu ho Karolína pustí a ona musela uznat, že opravdu hodný byl. Poté se ještě domlouvali na jejich noční akci, co a jak provedou. Moc se na to těšili, konečně nějaké povyražení. A hrozně by chtěli vidět ten Jamesův výraz až zjistí, že mu zmizelo pár věcí. Počkali ale až do jedné hodiny v noci, kdy doufali, že už budou všichni ve věži spát a nikdo si ničeho nevšimne.

Přesně v jednu pronesl Sirius kouzlo a před nimi se objevil Jamesův kufr i se všemi věcmi. Popadli ho teda a i s ním je Karolína přemístila do Bradavic, kousek před obraz Buclaté dámy a dali se do práce. Věšeli Jamesovo oblečení opravdu všude, kde se dalo. Na obrazy, na brnění, zábradlí, do přístěnků na košťata, prostě kam je napadlo. Celou cestu si dávali pozor, aby si jich nikdo nevšiml a hlavně aby je nenačapal Filch.

S prázdným kufrem se vrátili k Buclaté dámě a vešli dovnitř. Pak se potichu vplížili do klučičí ložnice. Remus i James poklidně spali, a ani jeden z nich nevěděl, co se na jednoho z nich chystá. Ale Petr tam vůbec nebyl. Sirius už chtěl něco říct, ale dívka ho zarazila. Uložili kufr zpět pod Jamesovu postel a přemístili se pryč.

"Jak to, že Petr nebyl v posteli?" vypálil Sirius hned, jak se ocitli v Karolínině bytě.

"Já ti to zejtra řeknu, jo?" navrhla Karolína, když si uvědomila, že nemá cenu zapírat. "Ale až zejtra," zdůraznila, když viděla, jak se Sirius tváří. "Je to na dlouhý povídání a já bych se ještě chtěla vyspat."

"Ale řekneš mi to teda," ujišťoval se chlapec.

"Slibuji."

10.07.2007 22:40:23
Aladima
Prohlašuji, že veškeré povídky týkající se Harryho Pottera jsou zcela nezištné a veškerá práva náleží J.K.Rowlingové. Práva si dělám pouze na mnou vymyšlené postavy.
Ostatní povídky a postavy patří pouze mně.
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one